TEXT/ART: Znovu-vystavění venkovského prostředí.

Akademie výtvarných umění v Praze Ateliér Intermédia II – škola Jiřího Příhody

Jan Trejbal 2012

Diplomová práce

ZNOVU – VYSTAVĚNÍ VENKOVSKÉHO PROSTŘEDÍ možnosti mezi-oborové tvorby skrze vytvoření postavy novodobého lokátora a jím navrženého modelového prostředí

-1-

Úvod do tématu Diplomovou práci jsem pojal jako ,,přirozené pokračování“ mého dlouhodobého zájmu o práci s venkovským prostředím, tvořeným prvky kulturní krajiny a sídelní strukturou. Diplomová práce je dělena do tří souvisejících celků: Historického přehledu - tabulky –

která faktografickým způsobem mapuje vývoj venkovského prostředí a způsoby jeho navrhování a místní správy

Mapy -

představující vývoj konkrétního území a oblast modelového prostředí na podkladu historické mapy

Filmové úvahy -

která zachycuje možnosti mezi-oborové spolupráce, při návrhu modelového prostředí

Téměř 2300 malých obcí na území České republiky, neplní v současné době funkci, pro kterou byli v minulosti založeny – vysazeny na venkově A. Výchozím bodem této diplomové práce je tedy úvaha nad tím, zda je možné na základě zkušenosti, setrvávající stále ve venkovském prostředí B, vytvořit představu – vizi, dávající opět venkovskému prostředí smysl a následně potřebné sebevědomí. Vývoj venkovského prostředí vždy obsahoval dvě základní polohy změn, které můžeme zjednodušeně nazývat systémové a dílčí C. Aby vůbec tato práce mohla vzniknout, vycházel jsem z vybraných systémových změn, které mají vždy zásadní dopad na prostředí nejen v České republice, ale i celé střední Evropě D. Nositely zmiňované zkušenosti v prostředí jsou sice především jeho obyvatelé – v našem případě venkované, ale k tvorbě systémové, je vždy třeba ,,odborných profesí“, opatrujících vize a nutný řád… Vystavění venkovského prostředí, podléhalo v minulosti přísně utilitárním (hledícím na prospěch) zájmům vrchnosti – feudála, který si zval na své panství takzvané ,,lokátory“ E, tedy odborníky, tvořící prostředí takzvaně ,,in situ“, na základě zadání. Historická postava lokátora, se odborností jeho práce a následným životem - setrvávajícím v ,,systémově“ vytvořeném prostředí, stala základní předlohou této diplomové práce a také možnou odpovědí na situaci posledních minimálně 60 let, kdy,,odborné profese“, nedokážou vtisknout prostředí své představy. Poslední celkovou - systémovou představou o ,,takzvaném venkově“ byl soubor opatření politického a sociálního charakteru, nazývaný souhrnně ,,kolektivizace majetku a půdy“ uskutečněný v letech 1949 – 1953. Následky tohoto řešení, dodnes patrné, chápu pro svoji diplomovou práci především jako cestu ,,kudy ne“, skrze příklady nově založených sídelních celků, i celých vesnic F, z drtivé většiny (již tehdy) nevyhovujících představě o venkovském prostředí a do budoucna nezbytně odsouzených k celkové rehabilitaci prostředí. Když v roce 1995, byli do nově vzniklé republiky pozváni manželé Newton a Mayer Harrisonovi H, známí průkopníci eko-artu, kteří realizovali v Holandsku a Velké Británii řadu projektů ,,systémově“ rehabilitujících krajinu a sídla za podpory tamních ministerstev a vlády - zdálo se, že se český venkov může opět stát silným celo-společenským tématem. Místo tohoto možného ,,bodu – obratu“ nastala v následujících letech zde však honba za soukromým vlastnictvím majetku, jejímž důsledkem bylo venkovské prostředí ,,obohaceno“ o různé satelitní přístavby obcí a měst, stejně jako o dodnes probíhající různé developerské projekty J, naplňující pouze participiální požadavky zúčastněných stran.

-1-

Neolokátor a jeho modelové prostředí V rámci diplomové práce jsem oslovil pět odborných profesí, které na základě svých znalostí z oboru geologie, botaniky, etno-ekologie, sociologie, architektury, krajinného plánování a práva, vytvořili představu o modelovém prostředí, jehož návrh je řešen jako ,,kompaktní venkovská oblast na zelené louce“, nikoli jako izolovaný sídelní útvar. Zároveň skrze tento návrh prostředí tvoří jakousi ,,pěti-jedinou osobu“, kterou nazývám neolokátorem. Období ve vrcholném středověku, kdy historický lokátor zakládal sídla i částečně komponoval tehdy rodící se kulturní krajinu, se s dnešním venkovským prostředím věrohodně srovnávat nedá. Nicméně pokud se, ale soustředím na samotné profesní povinnosti K , které při své profesi měl lokátor zastat a srovnám je se současnou náplní profese developera, potažmo urbanisty L , mohu dospět k třem základním rozdílům, které chápu současně jako ,,hlavní charakteristiku“ nové profese neolokátora, -

aktivní role neolokátora na tvorbě prostředí, v přímé spolupráci s jejími budoucími obyvateli větší míra zkušenosti s praktickými problémy na místě, základní znalost různých oborů historický lokátor zůstává po zakončení výstavby na místě, stává se rychtářem, nižším soudcem

Postava neolokátora by mohla své schopnosti realizovat v budoucnosti jak při ,,celkových urbánních rekonstrukcích venkovských sídel“, tak při případné obnově – vzniku nových samostatných sídel, například v českém pohraničí – bývalých sudetech M. Samotná forma postavy neolokátora je v současnosti pouhou představou - vizí, tvarovanou v této úvaze především filmovou řečí. Není proto potřebné ji zde definitivním způsobem hledat, ale spíš se soustředit na samotný obsah práce, kterou by měla do budoucna na ,,jiných než modelových“ prostředích zastat. Tedy znovu – vystavět venkovské prostředí… Film popisuje jak konkrétné představu – vizi o ,,novém“ prostředí, tak také určitý ,,reálný stav“ v mezioborové spolupráci, která naráží na ješitností jednotlivých profesí, stejně jako na před-určenost – nepsanou hierarchii jednotlivých profesí, kterou je pro možný reálný vznik postavy, nutné do budoucna výrazně potlačit…

Není v možnostech tohoto stručného textu popsat veškeré návrhy a texty, které jsme společně s odborníky v průběhu půl-roku trvajícího navrhování vytvořili. Uvedl bych zde proto jen stručnou charakteristiku činností osob – profesí, které mohou být v dnešní době možnými ,,nositely systémového řešení“ a tvoří předlohu neolokátorovu… Vítězslav Štajnochr – etno-ekolog, historik Jeho teoretická práce o ,,náčrtu problematiky etno-ekologických vztahů“ se společně s konzultacemi a názory na historii vývoje prostředí, stala pro mojí diplomovou práci zcela zásadní. Práce publikovaná v roce 1993 zavádí termín tzv.: ,,kulturní niky“ – tedy ,,výklenku“, který člověk žitím vymezuje, nebo také, který krajina člověku skýtá. Pravidla, principy a zákonitosti této niky jsou potom podle tzv. ,,agro-silvo-pastorálního“ systému dohledatelná i dnes a řeší vždy celý segment krajiny N. Jinak řečeno, i když se dnes ve venkovském prostředí, věnuje zemědělství minimální počet lidí, struktura navržená zůstává a lze ji také jednoduše dohledat. Dr. Štajnochr byl také jediný, s kým jsem během práce také vytvořil konkrétní plán a hlavně systémovou představu o modelovém prostředí, kterou zde přikládám O. Jiří Sádlo – geolog, botanik Společně s renesanční osobností Dr. Sádla, jsme procházeli krajinu a hledali místa, na kterých by mohlo ,,modelové prostředí“ vzniknout. Rozhodovali jsme se především, dle krajinného profilu, bavili se také o tom, zda není náhodou vše v ,,naprostém pořádku“, co se vývoje kulturní krajiny týče P a také pili pivo.

-2-

Team sociologické laboratoře Po předčasných úmrtích sociologů Ivana Dejmala a Bohuslava Blažka, kteří například založili Školu obnovy venkova a soustavně se věnovali venkovskému prostředí, jsem oslovil team sociologů, fungující pod názvem Sociologická laboratoř, kterou vede Prof. Majerová na České zemědělské univerzitě se zaměřením právě na venkov. Výsledkem naší spolupráce vznikla obsáhlá sociologická studie Q možné budoucnosti venkovského prostředí, která – mimo jiné – konstatuje, že budoucímu neolokátorovi, by vždy měli aktivně pomáhat místní obyvatelé a to již v úrovni samotného návrhu prostředí. Jan Jehlík a Ida Čapounová – architekti, urbanisti Pro potřebu navržení modelového prostředí jsem vyzval také dva urbanisty, různého stáří a zkušeností z praxe, kteří na konkrétních příkladech, jak je naznačeno ve filmu, rozebrali jak historii vývoje venkovského prostředí, tak konkrétní krajinné atributy, které mohou sloužit jako případný impuls – stimuly k vzniku specifické části sídla v kulturní krajině ( v našem případě se jednalo například o křížek v poli, provizorní lávku přes řeku, místo rozhledu apod.) Ida Čapounová je také součástí již zavedené platformy ,,RE“, která v českém prostředí jako jediná poskytuje ,,urbanisticko – výsadkářské“ služby, vyžadované od místních samospráv W. Jiří Plos – právník, filozof Poměrně důležitou roli v minulosti hrálo vrchnostensko – patronátní právo, které určovalo nejen povinnosti historického lokátora, jako správce vesnice odvádět daně, ale i jasně určovalo kdo je za co ve veřejném prostoru zodpovědný a o co se stará… Jak jsem již výše popsal, situace se pro případného neolokátora dramaticky změnila, ale základní znalost práva a jakýsi místní etický model je stále nezbytný. Mimo těchto specifických témat jsme se také s Dr.Plosem bavili o možnostech obnovy velkého množství zaniklých sídel, nejen v pohraničí, ale i v souvislosti s rušenými vojenskými újezdy.

Výslednou představu o funkci a pozici postavy neolokátora, nelze chápat jako návod na všespásný ,,systémový přístup pro celý venkov“, ale jako soubor položených otázek a z nich pramenící vize, které budou muset být v budoucnosti řešeny. K tomuto účelu velmi dobře posloužila zmiňovaná ,, obyčejná zelená louka“, na kterou si každá profese mohla ,,přinést“ jen vlastní zkušenosti a názory, bez kterých se ani současný ,,dílčím způsobem záplatovaný“ prostor současného venkova dlouho neobejde.

-3-

Závěr – skica Na základě předchozích studijních zkušeností a času stráveném v několika různých architektonických ateliérech, jsem se většinu z šestiletého studia na AVU v Praze snažil o různé mezi-oborové spolupráce a svými projekty se nacházel na, stále zbytečně patrné, hranici mezi volným a umělecko-průmyslových směrem tvorby. Přitom pokud chci do tématu opravdu proniknout, musím zapomenout na velkou většinu předsudků, týkajících se přesně rozdělených vědních a studijních oborů na kategorie. Umělců, kteří výhradně takto pracují od roku 2000 výrazně přibývá, zmínil bych zde například mexického Erika Beltrána - který se ve svých projektech aktivně zabývá principy shromažďování, klasifikace a vrstvením informací – nebo ze starší generace, již zemřelého neokonceptualistu Marka Lombardiho.

Na závěr bych se rád zmínit o ,,nalezené skice“, kterou na zde přítomné mapě ke stabilním císařským otiskům X zanechal v roce 1842 neznámý člověk – pravděpodobně samozvaný lokátor. I přes tehdy moderní a novými vyhláškami svázaný systém o povolených výstavbách, za ,,panování“ císařského geometra Raaba Y, se pokusil uplatnit svoji autonomní - až svévolnou vizi, nejspíše nového cukrovaru s přilehlými obytnými objekty. Celá stavba, včetně zavedené železniční vlečky, zde pak nakonec v letech 1870 – 1952 skutečně existovala Z. Nedaleko od výše zmiňovaného ,,modelového venkovského prostředí“ - plném v současnosti možná neuskutečnitelných vizí – představ o neolokátorovi, jsem tedy možná nakonec našel ,,z historie plynoucí“ oprávnění – pointu této práce.

-4-

Akademie výtvarných umění v Praze Ateliér Intermédia II – škola Jiřího Příhody

Jan Trejbal 2012

Diplomová práce

POZNÁMKY – UPŘESNĚNÍ PRÁCE A-Z

-5-

A Dle kritérií Evropské unie je venkovem nazývána oblast s hustotou obyvatel nižší než 100obyvatel / 1km². V tomto smyslu je v České republice venkovem nazýváno 75% celkové rozlohy státu a žije zde přibližně 2 300 000 obyvatel. Podle údajů Ministerstva Vnitra ČR mělo ke dni 1. ledna 2012 z celkového počtu 6245 obcí v České republice - 4867 obcí méně než 1000 obyvatel, 3522 méně než 500, a 467 obcí méně než 100 obyvatel. Vzhledem k charakteru ČR a střední Evropy vůbec, fungovaly vesnice v minulosti jako místa, odkud obyvatelé vyráželi a kam se večer vraceli, za převážně zemědělskou prací, do blízkého okolí – polí – lesů a luk. Podobně tomu bylo také u vesnic převážně hornických, či jinak speciálních. Posledním dobou, kdy v rámci zemědělských podniků (JZD) a především jejich přidružených výrobách pracovala převážná část obyvatelstva v místech svého bydliště, bylo období do sametové revoluce. V roce 1989 pracovalo v primárním sektoru hospodářství ještě asi 600 000 obyvatel. V roce 2000 byl potom počet zemědělsky pracujících obyvatel v rámci ,,venkova“ redukován na pouhých 180 000 obyvatel. Je přitom ale prokazatelné, že klíčové osobnosti (například managmentu) zemědělských podniků, představovali ,,hybatele změn“, aktéry, jež prostřednictvím svých schopností mohou zabezpečovat pracovní příležitosti pro mikroregionální rozvoj. Forma podpory těchto lidí nemusí být jenom finanční povahy, ale vhodná je např. metodická činnost regionální správy, zvyšování kvalifikace obyvatel apod… I v této problematice může najít svojí polohu zmiňovaný neolokátor, zajištěním komunikace mezi správou a potencionálními zemědělci, nebo tvorbou koncepce ,,nezemědělské“ náplně vesnice, například tvorbou volno-časového areálu.

Zdroje a citace k tématu : ¶ ¶ ¶ ¶ ¶ ¶ ¶ ¶

Sborník ministerstva pro místní rozvoj – Venkovy a venkované – Radim Perlín a kolektiv Tvář naší země – Krajina Domova – sborníky z konferencí v letech 2002,2005 a 2008 Příběh Ouběnic : Mikrohistorie české vesnice – Petráň J. – Lidové noviny, Praha 2001 Legenda o Ostojovi : Archeologie obyčejného života v raně středověkých Čechách – Smetánka Z. – Mladá fronta, Praha 1992 Středočeská náves – Josef Vařeka, Vanda Jiřikovská – Třebíz 1979 Život venkova – Rolíček R. – F.Topič, Praha 1914 Venkov již dávno zanikl – Tomáš Fořtek, via internet Venkovy: Anamnéza, Diagnóza, Terapie – Bohuslav Blažek – Vydavatelství Era

-1-

B Jak bude v dalším textu (v poznámce N) podrobněji naznačeno, venkovské prostředí sice absorbuje různé vlivy, jako je například změna hospodaření v krajině i jiné tzv. ,,post-agrární“ změny například v obsahu a mizení tradic, ale základní struktura a na ní vázaný intravelán vsi zůstává. Jednoduše řečeno, venkov je příliš složité a komplexní prostředí s velkou setrvačností – jak v lidském potenciálu ,,těch co si pamatují“, tak ve vývoji krajiny, která nemá nikdy jednotný směr ani smysl. Jak píše Dr. Sádlo ve své knize ,,Krajina a revoluce“, lidé na na Strážnicku si chodí stále pro semena koukole a dalších plevelů za humna, aby to bylo jako dávno. Naše pamě´t´, stejně jako její odraz v paměti naší kulturní krajiny, je schopná čelit rozmarům doby a stále disponuje fragmenty, které (jak si dále ukážeme) jsou stále dohledatelné… O venkovu jsem v roce 2009 napsal toto: … těžce dýchá, nemá sil na odpor. Nejosvícenější a místní mecenáši bijí na poplach - chápou situaci. Skrze složitost, ale není snadné udeřit. Do čeho ? Zdroje a citace k tématu : ¶

Krajina a revoluce – Sádlo, Pokorný, Hájek, Dreslerová, Cílek – Malá Skála 2005

-2-

C Rozlišit co je a není systémová změna je poměrně dost obtížné a jediným způsobem prověření je dlouhodobý časový – až historický úsek ve vývoji venkovského prostředí. Příklady změn systémových : 6. století: 13.století: 15.století: 18.století:

slovanské rodové dvorce – první rodové vsi, návesní i ulicové 1. vnitřní kolonizace – němečtí a vlámští lokátoři, lánové vsi uměle komponované krajiny – Třeboňsko, zámecké areály konec roboty – chudí lidé jdou do měst za výdělkem 2. vnitřní kolonizace – konec procesu osídlování krajiny 1921: konec právního statutu šlechty – vyvlastňování majetku 1948 – 1989: kolektivizace, střediskové vesnice, automatizace zemědělství zánik přibližně 150 rostliných a živočišných druhů 90. léta 20.st.: privatizace majetku, soukromé vlastnictví půdy Od 2000: suburbanizace – masivní výstavba v okolí velkých měst

Zdroje a citace k tématu : ¶ ¶ ¶ ¶ ¶

Tvář naší země – Krajina Domova – sborníky z konferencí v letech 2002,2005 a 2008 Člověk, stavba a územní plánování 4 – Fakulta stavební ČVUT – Praha 2010 Venkov města média – Bohuslav Blažek – Slon Praha 1998 Nové technické dílo v starém městě, vesnici, přírodě – Hofman J. – Matice technická 1943 Územní plánování vesnic a krajiny, Urbanismus 2 – Sýkora J. – Nakladatelství ČVUT 2006

-3-

D Střední Evropa, i přes odlišný geo-politický vývoj od II. Světové války, byla vždy propojena podobným způsobem zakládání a správy vesnic – sídel. Autor encyklopedie Českých vesnic – Ing.arch. Jan Pešta toto území nazývá jako ,,oblast bodového zakládání vesnic“, vyskytující se přibližně od středního Německa po západní Ukrajinu. V tomto pásmu se dá tedy také předpokládat i výskyt profese historického lokátora, tak jak v této práci představována.

-4-

E Lokátor byla osoba, která ve středověku prováděla lokaci. Byla tedy pověřena založením vsi či města. Lokátoři přicházeli většinou z již kolonizovaných německých území. Lokátor se poprvé v českém prostředí objevuje ve 13. století, v období tzv. první kolonizace, která se týkala především východních Čech, Poohří, Jihočeské pánve, údolních částí Českomoravské vysočiny a Podkrkonoší. Na základě smlouvy s feudálem, či církevními hodnostáři, lokátor rozměřil vybrané území na jednotlivé parcely (lány), tak, že ležely vedle sebe kolmo na cestu. Tím vznikl nový typ vrcholně středověké vesnice, takzvaně lánový. Povinnostmi lokátora tedy bylo a/

najít lidi ochotné se v novém sídlišti usadit

b/ zastupovat je a zorganizovat veškerou činnost související bezprostředně se vznikem osady (přesun osadníků, vyměření polností, vyklučení lesa atd.). c/ Před samotným osídlením byly mezi lokátorem a majitelem dohodnuty podmínky osídlení (tj. práva, povinnosti, donace, právní status osidlovaného místa), zároveň byly přesně stanoveny i povinnosti lokátora, jeho odměna, resp. tresty pro případ nesplnění smlouvy. Lokátor ručil za splnění této smlouvy jak osadníkům, tak majiteli. Odměnou lokátora za provedenou práci byly obvykle pozemky, se kterými mohl volně disponovat, v některých osadách získal nižší soudní pravomoc, resp. (dědičný) úřad rychtáře. Někdy se stávalo, že lokátor, který získal již rychtářskou hodnost v jedné vsi, byl pozván vysadit osadu další. Lokátoři pocházeli z různých sociálních skupin, mohli to být drobní feudálové, měšťané, duchovní nebo i poddaní. Společné pro tyto podnikatele bylo, že museli být schopni vložit do podniku značný obnos v hotovosti. Postupně se zdokonalil způsob kolonizace měst i osad natolik, že spolu začalo spolupracovat více lokátorů, což jim umožnilo osadit větší území nebo urychlit lokační proces u jednoho místa. Někdy se v pramenech vyskytuje lokátor jako jakýsi podnikatel, který celý podnik zajišťuje finančně a zodpovídá za něj, samotnou práci s lokací spojenou pak vykonávají jacísi „pod-lokátoři“. Takovýmto lokátorem - podnikatelem bývá nejčastěji šlechtic. Příkladem takové dohody mezi majitelem a lokátorem v českých podmínkách je dochovaná smlouva z roku 1252, v níž se vyšehradští kanovníci dohodli s humpoleckým mincmistrem Jindřichem o vysazení vsí v lesním újezdě u dnešní Ledče nad Sázavou. Jindřich se zavázal vyměřit toto území a rozvrhnout je na lány téže velikosti, v jaké jsou vyměřeny lány na panství želivského kláštera ve vsích s německými osadníky. Do jednoho roka zde musel usídlit nové lidi. Pokud by toto nesplnil, tak by pozbyl svého lokátorského práva a lidé, kteří se za něj zaručili by museli zaplatit pokutu 30 hřiven stříbra. Jako odměnu měl Jindřich získat do konce života rychtářský úřad, soudní moc, kapitula mu měla propůjčit každý sedmý a osmý lán ve vsích, které zřídí. On a stejně i jeho dědici měli právo volně prodat nebo darovat svůj majetek pokud ho přednostně nabídli kapitule (na rozdíl od ostatních sedláků, kteří museli mít souhlas kapituly k převádění svého majetku.

-5-

Lokaci je tedy možné chápat jako ,,nastavení“ pořádku ve slovanském chaosu. Spíše však šlo o upevnění ,,možnosti práva“ výběru daní a pozice feudála… Profese Lokátora, se samozřejmě historickým vývojem mění. Období velké kolonizace končí na počátku 15. století, kdy po dlouhých husitských válkách, dochází v 16. století k celkové proměně krajiny a jejímu hospodářskému využití. Zakládají se jiné typy budov (velkostatky, hamry, sklárny, sídla šlechty), vysušují se bahnité půdy, zakládají se nové rybniční soustavy (Pardubicko, Jižní Čechy). Další rozvoj venkova narušila, velmi citelně, třicetiletá válka. Ve snaze zlepšit státní hospodářství a oživit neefektivní panské velkostatky a zuboženou infrastrukturu, pověřuje Marie Terezie hlavního císařského ekonoma Raaba, rozdělením půdy mezi poddané, kteří se stávají novou hybnou silou venkova, samozřejmě za smluvený roční nájem. Druhou velkou kolonizaci venkova (takzvanou vnitřní) zahajuje právě v pobělohorském období ekonom Raab, kdy jsou zakládány nové vesnice, vyznačující se geometrickou přesností a stejností domů i pozemkových dílů. Výstavba na venkově se jednak zahušťuje (chudší vrstvy na návsích apod.) a také se osídlují vyšší a doposud neosídlené části země (Šumava, Krušné hory..). Období 18. a 19. století se vyznačuje především výstavbou průmyslových objektů na malých městech a vesnicích (mlékárny, škrobárny, cukrovary, sladovny..) a také novými cestami, železnicí a budovami občanské vybavenosti (školy, kulturní domy..). Vesnice jsou od sebe vzdáleny v průměru jen 1,5 – 3km, soukromá hospodářství se nakonec ustálila na rozlohách od 2 do 15 ha.

Zdroje a citace k tématu : ¶ ¶ ¶

Století posledních Přemyslovců – Josef Žemlička – Panorama Praha - 1986 Civitas a Villa – Archeologický ústav AV ČR a Polska – Wroclaw-Praha - 2002 www

Pán zadává lokátorovi smlouvu o založení vsi, v pozadí probíhá již klučení a stavba domů samotnými osadníky.

-6-

F Příklad č.1 - obec Zvírotice – znovu vysazena roku 1951 … za druhé světové války se obec stala součástí cvičiště vojsk SS a jen její poloha ji zachránila před úplným vystěhováním, které postihlo jen část obyvatel, ale majetek všech byl vyvlastněn. Koncem čtyřicátých let minulého století se rozhodlo o stavbě Slapské přehrady a tak byla existence obce ohrožena podruhé během 10 let. Údajně se uvažovalo o přestěhování obce do pohraničí. V srpnu r. 1951 se však začala budovat nová vesnice pro ty, kteří se rozhodli ve Zvíroticích zůstat. Výstavba byla dokončena na přelomu r. 1953 a 1954 takže povodeň na jaře r. 1954 zaplavila jen rozvaliny 40 z původních 47 domů. V době výstavby r.1952 byla do Zvírotic zavedena elektrická energie. Z obce se po válce a zatopení přehradou odstěhovalo 12 rodin, se přistěhováním z jiných zatopených obcí do nových Zvírotic a další výstavbou rodinných domů a bytovek do devadesátých let se úbytek obyvatel částečně nahradil. Další etapa výstavby začal po r.2000, ve které bylo dosud postaveno 7 domů, z toho 5 ve starých Zvíroticích. Vývoj počtu obyvatel: r. 1843 – 30 domů 164 obyvatel r. 1920 – 50 domů 266 obyvatel r. 2004 – 61 čísel popisných-domů 146 obyvatel, 44 čísel evidenčních-chat r. 2008 – 66 čísel popisných-domů 130 obyvatel, 44 čísel evidenčních-chat

-7-

F Příklad č.2 - obec Rovná – založena roku 1969 Obec prvně doložena r. 1370 jako Ebnode, později Ebmeth, český název od r. 1947. Po 2. světové válce vysídlena, začleněna do vojenského prostoru a zcela zničena. Obnovena r.1969 panelovou výstavbou jako socialistická vesnice bez historických památek.

-8-

H Známými průkopníky eko-artu se stali manželé Newton a Helen Mayer Harrisonovi, kteří při realizaci svých děl spolupracují přímo s biology, ekology či architekty. Projekty manželů Harrisonových předpokládají nastartování dialogu k nalezení řešení, které by podporovalo biodiverzitu v místě stejně jako komunitní rozvoj – týkají se obnovy řek, městského prostředí, zemědělství a lesů: „Naše práce začíná tam, kde vnímáme anomálie prostředí. Moment, kdy realita už nemůže dlouho zůstat zjizvená a vyvstane naděje k vytvoření nového prostoru – prvního v naší mysli a posléze toho v každodenním životě.“ Harrisonovi se zabývají stabilitou ekosystémů a konceptem přežití. Nejrozsáhlejší projekt těchto amerických tvůrců vznikal od roku 1989 a nesl název Peninsula Europe. V jeho rámci Harrisonovi navštívili Prahu, aby ve spolupráci se školou konceptuální tvorby na Akademii výtvarných umění realizovali projekt Labe: byl proveden základní terénní výzkum, letecké snímkování oblasti, mapování vodní sítě a zahájeny rozhovory s místními odborníky. Úspěšným dílem Peninsula Europe se však nechal inspirovat Miloš Šejn, který stál u zrodu projektu Bohemiae Rosa. „Harrisonovi také věří, že k vyvolání environmentální změny musí umění reflektovat soubor všech vztahů, které definují ekosystém“ (Kastner, 1998: 145) Kromě umělecké kreativity tak považují za nutné, aby umělec byl poměrně fundovaně vzdělán v ekologii, botanice a zoologii. Revitalizace prostoru balancuje v pojetí těchto umělců mezi environmentální performancí a vědeckým výzkumem, v nichž jsou aktivizovány nejen kreativní a estetické rozměry člověka, ale též touha o napravení škod, jež člověk svým chováním učinil životnímu prostředí, krajině, přírodě a především sám sobě. Společně s land artem je koncepce eco-artu nejčastěji ztotožňována se termínem environmentální umění.

-9-

H Příklad z práce manželů Harrisonových : A Vision for the Green Heart of Holland, 1984 A Vision for the Green Heart of Holland, 1995. At the request of the Cultural Council of South Holland, we undertook a consideration of the Green Heart. Where: Gouda, The Netherlands When: 1994-1995 Who: The Harrison Studio Gouda. Designers: Gabriel Harrison, Vera Westergaard Project Manager: Martin Von Weisemal. Landscape Architect: Rimmer DeVries. Commissioned by: Cultural Council of Southern Holland and the Province of South Holland, Adrian de Regt, Director

Zdroje a citace k tématu : ¶ ¶ ¶

magazín A2 UMĚNÍ V KONTEXTU ENVIRONMENTÁLNÍ PROBLEMATIKY: ČESKÝ DOKUMENTÁRNÍ FILM V ENVIRONMENTÁLNÍCH SOUVISLOSTECH - Michael Blail – diplomová práce 2008 http://theharrisonstudio.net/

- 10 -

J Na podzim roku 2011 jsem se setkal s architektem – developerem angličanem Chrisem Bellem. Popisoval mě projekt Royal Park Mělník, kde na 263 ha vyroste celkem 859 nových domů, v návaznosti na existující vesnice Hořín a Býkev od roku 2012… Během několika let, postupnou investicí 8,42 miliard Kč, vznikne na pozemcích šlechtice Jiřího Lobkowicze zcela nový, z velké části soukromý a uzavřený Royal Park. Dle současných vzorů anglických a francouzských suburbií, dojde v přímé blízkosti soutoku Labe a Vltavy, pod historickým jádrem Mělníka a horou Říp, k nenávratné změně místa, dle současných trendů urbanizace.

- 11 -

J Dalším příkladem ,,současných developerských projektů“ naplňující pouze participiální požadavky zúčastněných stran, bez ohledu na kontext, jsem vybral ze sociologické studie, vypracované pro potřeby této diplomové práce teamem Sociologické laboratoře ČZU v Praze.

- 12 -

- 13 -

- 14 -

- 15 -

K Činnosti historické profese lokátora, při vystavění – vysazení sídla

- 16 -

L Činnosti profese developera, bez profesních specialistů, které koordinuje

- 17 -

M Na území Česka se nachází více než 5000 fyzicky zaniklých sídel. Sídel zaniklych sloučením, či přejmenováním je potom ještě daleko více. Pozvolný zánik sídel v období 11. až 19. století působily jak společenské, tak přírodní podmínky. Ve 20. století došlo k největšímu zániku sídel zejména vlivem odsunu Němců po roce 1945, kdy poměrně v rychlém sledu zaniklo více než 1000 venkovských prostředí, kdy bylo vysídleno více než 800 000 obyvatel. Jiným příběhem je definitivní zánik sídel, spolu i s celou krajinou v regionech severo-západních Čech a Ostravska, v důsledku těžby uhlí.

Zdroje a citace k tématu : ¶ ¶ ¶ ¶ ¶ ¶ ¶

Sborník ministerstva pro místní rozvoj – Venkovy a venkované – Radim Perlín a kolektiv Typy vesnických sídel v Čechách – Pohl Josef – Národopisný věstník českoslovanský Základy k sídelnímu zeměpisu Česko-slovenska – Říkovský Fr. – Společnost zeměpisná, Brno 1939 Základní problematika urbanistické struktury vesnice – Máčel Otakar – VÚVA Brno 1954 Atlas krajiny České Republiky – 2010 http://www.zanikleobce.cz/ http://www.zanikleralsko.cz/

- 18 -

N Etno-ekologie vždy řeší ekologický (trvale udržitelný) vztah krajiny a historického osídlení. Pro diplomní práci není potřebné interpretovat přesný výtah z celé problematiky v podání Dr. Štajnochra. Z proběhlých konzultací zde chci ale prezentovat několik, zdánlivě přirozených, tvrzení – faktů, které při rozhovorech zazněli. Tyto ,,přirozené axiomy prostředí“ vycházejí pouze z několika – letého pozorování konkrétních obcí (Neustupov, Dražkov) a jsou onou ,,kostrou systému“, kterému by měl dát neolokátor nový smysl. -

Osídlení údolní nivy znamenalo vždy změnu přirozeného transferu vodních par, proto je nutné vždy zajistit náhradu v podobě transpirace sekundární, vysazením porostů v plužině Dolina je místo, kde nevanou větry, bude vždy zadušená Cesty vedou vždy na hranici nivy a podmáčeného pásma země Kostely a zámky často stojí na ne-obdělávatelných vyčnívajících skalách – kamýcích Urbánní pásmo je zakládáno na podmáčených kyselých půdách, nevhodných pro plužinu Pásmo plužiny je dodnes odděleno od pásma urbánního studánkami Nad plužinou, kde je půda suchá a chudé bonity je pásmo pastvin, chlumů a lesa Náves vždy stála na kyselé půdě, bylo to tedy vhodné místo pro solitérní stromy lužního typu Velké stromy na návsi měli funkci ,,hromosvodu“ – tzv. hromové stromy Nejvyšší stavbou v obci musel být (symbolicky) kostel Slovo trávník pochází od slova tráviti – strava, například husí trávníky na návsi Cesty vřetenové, a radiální (záhumenné) byli vždy chráněny proti případné erozi kameny z pole Cesty nutně vedoucí v úvozu byli zpevněny kořenovým systémem stromů Místa pro kapličky a boží muka byla vždy na viditelných místech (sedlo, brod), při vodních tocích (brody, prameny) a také na místech památných činů a hranicích regionu …

- 19 -

O Návrh venkovského prostředí – modelová vesnice pro přibližně 250 obyvatel Jan Trejbal – Dr. Vítězslav Štajnochr Dr. Štajnochr navrhl pro potřebu diplomové práce dvě prostorové varianty, jakési meta-územní plány, bez podrobného členění pozemků a přesné typologie staveb, na základě své teorie ,,kulturní niky“ a etno-ekologických postupů. Podobně jako ,,ostatní“ profese, podílející se na návrhu nového vesnického prostředí, i zde v tomto případě je obec Mratín, ležící v bezprostřední blízkosti areálu (červeně) vytěsněna a nahrazena přirozeným lesním porostem. První variantou, je typ radiální ,,okrouhlice“ – případně ochozu, nebo újezdu. Základním veřejným prostorem pro tuto variantu je centrální náves, na místě současných božích muk v sídelním areálu. Tato varianta reaguje přímo na určení Dr. Sádla, stran existence prehistorického osídlení na místě. Druhou variantou, která byla označena jako ,,axiální zástavba, v kombinaci s individuálním bydlením“, je návrhem finálním, který je popsán v následujících bodech…

- 20 -

Druhou variantu lze rozdělit na tyto čtyři části:

Axiální zástavba ,,tradičního“ typu

V oblasti bývalých božích muk, je navržena obdélníková náves, okolo které je libovolný počet sakrálních (kaple, nebo kostel, hřbitov?) a veřejných budov (jako je školka, první stupeň základní školy?, hospoda, obchod - smíšené zboží, apod.). Uliční čára je vedena po vrstevnici na kótě 184 m n.m.. Velikosti jednotlivých usedlostí a rozměry parcel jsou určeny pro finální návrh z ,,prostorové rozvahy“ vycházející z rozměrů parcel a budov v okolních sídelních areálech ( viz. bod 4 – Prostorové rozvahy ). Maximální výška zástavby bude přízemí + obydlené podkroví, doporučená je zde sedlová střecha (bez betonové a plechové kritiny) a kamenný sokl okolo budovy. Na návsi je doporučeno vysazení stromů. V této části areálu nebude žádné veřejné parkoviště, automobily parkují uvnitř jednotlivých bloků zástavby.

Oblast pro ,,individuální“ bydlení

Po pravé straně nivy / luhu Mratínského potoka, je mezi vrstevnicemi 182 m n.m. až 183,5 m n.m., navrhována individuální výstavba, ve smyslu současných trendů v oblasti rodinných domů (např. nízko-energetické, domy dřevěné apod.). Výška, nebo-li počet pater není určen – regulován. Společné veřejné prostory zde nejsou, nahrazuje je přilehlý areál v luhu potoka. Pro potřeby dopravní obsluhy, bude upravena současná existující polní cesta a zaniklé cesty z roku 1950. Každý samostatný objekt by měl mít vlastní garáž. Velikost nezastavěného pozemku – zahrady je také různá.

Oblast luhu Mratínského potoka

Areál luhu Mratínského potoka, je vymezen pravidelně zaplavovaným územím nivy, ohraničené dvěma vodotečemi. Během posledních 200 let se koryto potoka změnilo z přirozeně meandrujícího toku na potok částečně regulovaný a také zde vznik kanál (cca 1910), odvádějící vodu ze zaniklého cukrovaru / továrny. V současnosti je luh zemědělsky stabilizován, v severní části bylo koryto kanálu nově prohloubeno a napřímeno. Dle Dr. Sádla je luh botanicky nejhodnotnější částí vytyčeného areálu a jeho okraj obsahuje i fragment stepy. V rámci návrhu by měl být luh podél svých okrajů přeměněn na tzv. korzo. Měli by zde vzniknout dvě zpevněné komunikace, sloužící v kombinaci se vzrostlými stromy a drobnými prvky (lavičky, naučná stezka, drobné lávky apod.) jako vstup do volnočasového areálu v severní části nivy. Základním prvkem volno-časového areálu bude nová vodní nádrž, obnovená přibližně po 250 letech na území bývalého Sirotčího rybníka. Nádrž bude využívána celoročně, pro sportovní účely (rybaření, plavání, bruslení) a také pro účely vodohospodářské a jako případný rezervoár hasící vody. Mezi stavby, které mohou vzniknout v severní části luhu, patří také parkur se stájemi (situovanými mimo záplavové území) a také sportovní hřiště (beach-voleybal, tenis, fotbal, prvky pro děti a seniory). Samozřejmostí je vybudování drobných (např. dřevěných) staveb, zajišťujících drobné občerstvení a zázemí pro sport. Zvýšené náklady na vybudování areálu, budou časem kompenzovány zvýšením zájmu o nabízené služby, které v okruhu okolních obcí nejsou k dispozici a budou tedy celoročně vyhledávány zde. Dalším příspěvkem pro sídelní areál, je vznik několika nových pracovních míst.

- 21 -

Mimo výše zmiňované prvky a korzo, bude v jižní části areálu luhu, znovu-založena zemědělská oblast, která bude (vzhledem ke kyselosti půdy v nivě) zaměřena na produkci zelinářskou, tedy kořenové zeleniny, případně jahod.

Jako poslední prvek je zde navrhována, na nejnižším místě areálu, u silnice č. 244 malá biologická čistírna odpadní vod. d)

Soukromé statky ,,anglického typu“ v okolí vsi

V docházkové vzdálenosti kolem ,,axiální zástavby tradičního typu“, vzniknou na bonitních půdách v okolí vesnice minimálně tři soukromé statky. Zaměření statků se dělí na výrobu živočišnou a rostlinnou. V případě statku se živočišnou výrobou, se v okolí hospodářského dvora (stáje, sklad krmiva, zázemí) nacházejí v radiálním uspořádání výběhy pro skot, koně, ovce, nebo kozy. Soukromé statky mohou také sloužit pro ,,přímé“ zásobování vesnice produkty, stejně jako mohou také obsahovat malé manufaktury, pro drobnou výrobu. Je zda také potřeba uvažovat o vzniku radiálních cest v okolí vesnice, pro obsluhu polí drobnou zemědělskou technikou a vznik deponií souvisejících především se živočišnou výrobou.

Prostorové rozvahy Dr. Štajnochr ve svém návrhu zmiňuje také historické souvislosti, stran typu a především velikosti staveb a souborů budov v okolních vsích, které by se měli propsat do návrhu především ,,axiálního typu“ tradiční zástavby na místě nově vzniklého sídelního areálu, kde základní modul je stanoven na 25m.

- 22 -

O Finální návrh nakonec obsahuje : 32 3 1 20 3

stavení s pozemky v tradiční (axiální) části vsi budovy (na náměstí) v modulu 25x25m – správa obce, služby apod. náměstí s božími muky a kostel (kaple) parcel pro individuální výstavbu statky – farmy

Dá se předpokládat celkový počet obyvatel kolem 180 až 250 obyvatel (mimo farmy).

- 23 -

P Například tvrzení, že jsme neselhali my (společnost) jako tvůrci krajiny, ale my jako její pozorovatelé… Zdroj k tématu : ¶

Krajina a revoluce – Sádlo, Pokorný, Hájek, Dreslerová, Cílek – Malá Skála 2005

- 24 -

- 25 -

- 26 -

- 27 -

- 28 -

- 29 -

- 30 -

- 31 -

- 32 -

- 33 -

- 34 -

- 35 -

W Pracovní architektonická platforma re:, se zformovala kolem Michala Kuzemenského během loňského workshopu ve Vodňanech. Cílem této dílny bylo pojmenovat problémy a (znovu) nalézt potenciál městečka Vodňan. Letos v říjnu proběhl další výjezdní workshop s podobným posláním, tentokrát Re:Luže. Členy a zakladately platformy jsou architekti - urbanisté Michal Kuzemenský, Ondřej Synek, Jiří Žid, Ida Čapounová a David Pavlišta

Zdroj k tématu : ¶

http://www.facebook.com/pages/re/208315049236013

- 36 -

X Mapa je tzv. ,,indikační skicou“ – důsledným konceptem map v měřítku 1:2880, podle nichž se následně rýsovaly definitivní mapy, takzvané císařské otisky, nebo také stabilní katastr. V těchto skicách jsou mimo hospodářských kultur, hranic pozemků a objektů v obci, uvedeni i majitelé pozemků a popisná čísla domů. První soustavné zmapovaní celých Čech prováděly mapovací komise, složené z vědecky vzdělaných a zaškolených zeměměřičů.

- 37 -

Y Raabizace zvaná také aboliční Raabovská soustava, Raabovký robotní svod nebo Raabovský emfyteut, německy Raabschen System byla reforma navržená a provedená dvorním

radou F. A. Raabem za panování Marie Terezie.

Šlo o souběžnou poddanskou a pozemkovou reformu, jejímž cílem bylo zefektivnit zemědělskou výrobu a zvýšit porodnost v situaci, kdy poddaní byli v důsledku třicetileté války a války o dědictví rakouské zatížení rozsáhlou robotou a stále častěji se bouřili. Ideou bylo rozdělit vrchnostenské statky na raabizovaném panství mezi sedláky, kteří by byli na pozemku v dědičném nájmu, stali by se emfyteuty. Tím by odpadla robota a sedláci by místo ní odváděli vrchnosti peněžité (případně naturální po desetiletém odstupu) dávky. Velkostatky by tak nahradilo mnoho malých statků, jejichž velikost by odpovídala zhruba potřebám jedné rodiny, proto byli tito sedláci často nazývání familianti. Provedena byla celkem na 105 panstvích v Čechách. Nejvíce byla uplatněna v blízkosti ohnisek selských bouří ve východních Čechách. Mnoho měst a jiných panství raabizaci odmítlo. Po vyzkoušení v Čechách byla raabizace provedena v Dolním Rakousku (1775), na Moravě (1777), ve Štýrsku (1778) a v Haliči (1782). Dvorním dekretem z 10. února 1783 byla nařízena na všech statcích pod dozorem a správou státu. V Čechách byl nesporně výrazně zvýšen počet selských usedlostí, došlo k zvýšení zemědělské výroby i růstu porodnosti. Reforma tedy byla úspěšná i přesto, že nebyla provedena ani plošně ani rovnoměrně. Celkem vzniklo v rámci raabizace v Čechách 128 nových vesnic a na Moravě 117. Sám Raab se netěšil přízni Josefa II., zemřel v nemilosti a jeho reformy byly císařem na nátlak feudální vrchnosti roku 1790 zastaveny.

Zdroje k tématu : ¶ ¶

http://www.wikipedia.org Územní plánování vesnic a krajiny, Urbanismus 2 – Sýkora J. – Nakladatelství ČVUT 2006

- 38 -

- 39 -

Poděkování Na úplný závěr bych chtěl poděkovat všem, kdo se na přípravě této diplomové práce podíleli a bez nich by určitě nevznikla. Doc. MgA. Jiří Příhoda (vedoucí diplomové práce) Prof. PhDr. Miloš Šejn (oponent diplomové práce) MgA. Pavel Humhal Doc. Dr. Jiří T. Kotalík PhDr. et Mgr. Vítězslav Štajnochr, Ph.D. Prof. Akad. Ing.arch. Emil Přikryl RNDr. Jiří Sádlo Dr. Petr Meduna Doc. Ing.arch. Jan Jehlík Doc. Akad.Arch. Petr Kovář JUDr. PhDr. Jiří Plos Prof. PhDr. Ing. Věra Majerová, CSc. Ing. Pavlína Maříková Ing.. Jiří Sálus Mgr. Jan Brabec, Ph.D. Ing. Lucie Kocmánková, Ph.D. MgA. Ida Čapounová Ing.arch. Filip Tittl Mgr. Johana Lomová Aleš Čermák MgA. František Zachoval MgA. Braňo Pažitka Dominik Dolejší ..a především mé mamince - Martě Trejbalové

Všem s neskonalou úctou dne 14.5.2012

- 40 -