TEXT/ART: Kauza Šaloun

Akademie výtvarných umění v Praze, letní semestr 2013 Šalounův ateliér hostující pedagog Jan Mladovský

ŠALOUN – TŘEBOŇ

š–t WHYRW EHERE

Instalace WHYRWEHERE CROSS Šalounův ateliér, 29. květen 2013

Třeboň – Précis Třeboň Contemporary Art Exhibition Centre Proposal. Development Study.

Possible sites: Regent Brewery, Třeboň Chateau, Augustinian Monastery.

Spa Aurora Lake Svět

The Art Centre and its international programme would becomea catalyst for development and urban regeneration that could improve the economic as well as living conditions of the Historical Town Centre with its catchment area and by structural integration of different quarters of the town increase its considerable appeal as a tourist and spa destination.

třeboň chateau main gate regent brewery

Třeboň is a historical spa town in Southern Bohemia, Czech Republic. It is the centre of Třeboňsko, which is a UNESCO Biosphere Reservation and Protected Region of lakes and forests of exceptional natural beauty with early examples of large scale hydro engineering projects dating mainly from 16th century.

Apart from the vehicular trafic causing a potential structural damage to the lake wall, the road has a negative impact on the urban topography of Třeboň. Especially the section of the road running on top of the lake wall, marked by blue arrows, is preventing the extension of the existing Lakeside and Spa Berta Promenade and Park Walks towards Spa Aurora that would link Spa Aurora to the Historical Town Centre the Chateau and the Monastery and thus open new opportunities for development of the Regent Brewery and the lakeside area of Spa Aurora as well as the adjacent land. A bypass road that would address the problem is currently being considered.

The Regent Brewery is a functional brewery occupying a large complex of historical buildings. Several of the buildings no longer needed in the beer production process have already been sporadically used to stage art exhibitions. The proposal would establish the Regent Brewery as an Art Exhibition Centre, enhancing the image of the Bohemia Regent trademark and boosting sales of the Bohemia Regent Beer at home and abroad. Currently the public access to the Regent Brewery complex is only through the Main Gate. There is no other link with the Historical Town Centre, the Chateau and the Lakeside Promenade.

Alternatively the proposal would establish the Art Exhibition Centre in the Třeboň Chateau, the largest renaissance chateau in the Czech Republic, housing the second largest archive in the country going back to middle ages and containing precious collection of manuscripts. The Art Centre in this location would benefit from sharing the substantial number of visitors the Třeboň Chateau is attracting every year.

historical town centre

church of st giles, augustinian monastery

Spa Berta

Boundary of sites Spa Berta Promenade and Park Walks Lakeside Promenade Road 156 to Braná and Domanín

Art as Agency Jan Mladovský

WHYRWEHERE Šalounův ateliér – Mezinárodní program Akademie výtvarných umění v Praze letní semestr 2013 hostující pedagog Jan Mladovský

Šaloun Atelier – International programme Academy of Fine Art Prague Summer semester 2013 Visiting professor Jan Mladovsky

5

Agency je aktivita věcí a adaptivních systémů. V kontextu agency umělec nezprostředkovává pouze umělecké zážitky a nepředává vědomosti a zkušenosti ale prostřednictvím svého díla také intervenuje, je strůjcem událostí a procesů je součástí chodu společnosti a světa kolem nás který ovlivňuje.

Slovenská 10, Praha

Účelem programu ateliéru bylo prozkoumat agency v kontextu návaznosti umění a architektury za pomoci dvou témat, konkrétně jedné budovy a jednoho města:

Vydání katalogu a provoz Ateliéru hostujícího pedagoga byl uskutečněn díky podpoře Rozvojových programů MŠMT.

Šalounovy vily – prostřednictvím naší přítomnosti, naší činnosti a intervence v prostoru této budovy. Města Třeboně – prostřednictvím projektu jehož cílem je vznik nového Centra současného umění v tomto městě.

Úvodní texty: Jan Mladovský, Kurt Gebauer Texty k projektům: studenti Překlady: Jan Mladovský Redakce: Aleš Čermák, Jakub Kovařík Fotografie a reprodukce: archiv umělců, foto na straně 18 Štěpán Bartoš Texty studentů jsou kráceny Grafická úprava: Jakub Kovařík Písma: JeanLuc a Hercules Tisk: Booksprint, Olomouc Vydala: Akademie výtvarných umění v Praze ve spolupráci s Ausdruck Books, Praha 2013 Náklad: 300 kusů

Jako zrcadlo jiné kultury a jako příklad může sloužit tzv. Haus Tambaran z oblasti Sepik v Nové Guinei. Haus Tambaran byl tradičně representativním ceremoniálním centrem společnosti. Byl to zdaleka největší dům a každý rodinný klan kmene v něm měl příslušné místo které obýval spolu se svými předky. Stavba představovala tělo mytologické matky z níž pocházel celý kmen, byla průběžně obnovována a dle potřeb a tradic kmenové společnosti doplňována a měněna, byla dynamickým symbolem kolektivní identity. V současnosti se tyto stavby staly vyhledávanou turistickou atrakcí. Podobnou metodiku jsme se také pokusili uplatnit v případě pohledu na stavby našich dvou témat i když nevyhnutelně z perspektivy naší zkušenosti západního světa and kultury.

Texts & photos © Authors, 2013 © Ausdruck Books, 2013 ISBN 978-80-87108-40-6

Haus Tambaran, Papua Nová Guinea

A-B 18 www.saloun.avu.cz www.whyrwehere.info

Šalounova vila, Praha

Pokusili jsme se prozkoumat jak téma Šalounovy vily tak téma Třeboně a nového centra umění, každé svým způsobem odráží společenskou situaci která dnes umělce, zvlášť mladého umělce, chtě nechtě nějakým způsobem konfrontuje. Obě témata vyzívají ke kulturně historickému pohledu na naší současnost a demonstrují zároveň jak potřebu tohoto pohledu tak jeho nedostatek. Šalounova vila je výmluvným svědkem své doby, byla postavena sochařem Ladislavem Šalounem na začátku minulého století pro realizaci zakázky monu-

mentálního Husova pomníku na Staroměstském náměstí v Praze a nepřetržitě 6 sloužila svému původnímu účelu jako umělecký atelier. Přesto však prošla mnoha transformacemi odrážejícími věrně historické události během své existence. Budova byla relativně nedávno rekonstruována opět jako atelier k studijním účelům Akademií výtvarných umění v Praze. My jsme jí díky tomu na čas obsadili, obrátili pozornost na její minulost a současnost a proměnili jí svojí každodenní činností zanechávající trvalé stopy.

Třeboňský projekt se týká rekonstrukce (art-led renewal) ne jednotlivé stavby ale urbanistického celku historického jádra města a zasahuje proto až do středověku a renesance kdy Třeboň byla významným kulturním centrem. S předešlým tématem má společné to že oslovuje problematiku vztahu minulosti a současnosti a napovídá možná řešení jak fyzické obnovy tak kulturní a duchovní obrody s ní spojené. Město Třeboň si objednalo studii pro vznik nové kulturní instituce Centra současného umění Mistra Třeboňského reagujíce na dobu slavné minulosti kdy Třeboň dokázala vytvořit podmínky pro vznik umění světové úrovně (středověký malíř Mistr Třeboňský autor známého retáblu) což otevírá účastníkům programu možnost být u zrodu této instituce a proces jejího vzniku ovlivnit.

Studijní cesta do Třeboně

Třeboň, Nová řeka

Agency is an activity of things and adaptive systems. In the context of Agency the artist does not only provide aesthetic experiences and mediate knowledge but through his art he also intervenes, creates events and processes, becomes part of how society functions and influences the world around us.

continuously renewed, added to and transformed according to the needs and traditions of the tribal society. It was a dynamic symbol of collective identity.

Today these buildings became desirable tourist destinations. In the context of our two themes we tried to employ a similar way of looking at buildings even if inevitably from our own Western perspective.

We tried to examine how the theme of Šaloun Villa as well as the theme of Třeboň’s new Centre of Contemporary Art each in its own way reflect the social conditions confronting the artist and especially the young artist today. Both themes call for cultural-historical view of the present and demonstrate the need and at the same times the lack of such a view. Šaloun Villa is an eloquent witness of its time. Built by the sculptor Ladislav Šaloun at the beginning of the last century for the purpose of implementing the commission he won for the monumental Jan Hus memorial standing at the centre of the Old Town Square in Prague. It remained all the time an artist studio while undergoing numerous transformations reflecting quite faithfully the historical events of its time. The building underwent relatively recently another reconstruction, this time by the Academy of Fine Art in Prague, once more as an artist studio. Thanks to this we could move in and occupy it for a time turning our attention to it’s past and present and transforming it by our everyday activity leaving behind a permanent mark.

Třeboň project deals with reconstruction (art-led renewal) not of a single building but of a historical center of an old town going back to the Middle Ages and the Renaissance when Třeboň was a notable cultural centre. Similarly as the previous theme the project addresses the issue of relationship between past and present and suggests possible solutions of physical as well as cultural and spiritual renewal.

The Town Council of Třeboň has commissioned a study aimed at founding a new cultural institution, The Centre of Contemporary Art of Master of Třeboň reflecting the illustrious past when Třeboň was able to provide conditions for art of the highest order (the medieval painter Master of Třeboň, the author of a well known ratable). This opens the opportunity for the participants of the project to be at the birth of the new Art Centre and to influence the process of its creation.

The purpose of our program in Šaloun Atelier was to look at Agency in the context of Art and Architecture with the help of two themes, one building and one town: Šaloun Villa – through our presence and our activity and intervention in its space. Town of Třeboň – through a project to found a new Centre of Contemporary Art in the town.

As a mirror of another culture and as an example one can look at so-called Haus Tambaran from Sepik region of Papua New Guinea. Traditionally Haus Tambaran was a ceremonial showcase centre of society. It was, by far, the largest building inside which members of every clan of the tribe were allocated their own particular place, which they occupied together with their ancestors. The building representing the allegorical mother, from whom the whole tribe originated was

7

Vítací projevy

Marsyas

Šalounův ateliér se povedl Šaloun Atelier has been a success Kurt Gebauer

8

Pamatuji, jak tuším, v Pražském grémiu po Velvetu, jsme se snažili, aby se z ateliéru tehdy prominentního režimního sochaře Hány a tehdejšího rektora AVU stala instituce, jakou si tento dům vzhledem k jeho původní historii zaslouží. To se stalo a funguje to.

Jan Mladovský s Janem Trejbalem svou misí naplnili smysl této instituce přetékavě vrchovatě. Vložili energii do všech tematických i geografických končin. Mladovský ve svém programu spojil genia loci ateliéru, kde vznikala Šalounova plastická povzbuzovadla národní hrdosti, s kulturou ostrovních a jiných masek, která podobným způsobem řeší totéž v jiné kultuře. Jsou to způsoby formování komunity, které se sice mohou zvrhnout jako vše lidské v pravý opak, ale bez toho rizika by lidský živočich žil asi ještě šíleněji.

Mladovský přesáhl do prostoru Třeboně, ke které má vztah už od mládí. Řeší projekt zmnožení a zlepšení kultury s akcentem na plastický a prostorový obor. To je mi velmi blízké neb jsem práci s veřejném vždy považoval za prioritu a jsem rád, že jsem se v tom programu alespoň trochu smočil a snad i nepatrně pomohl.

The mission of Jan Mladovsky with Jan Trejbal has fulfilled the purpose of this 9 institution more then enough with energy opening all thematic and geographic locations and possibilities. Mladovsky proposed that there is a connection between the Genius Loci of the studio that gave rise to Šaloun’s patriotic sculptures and the ceremonial masks produced by other cultures in similar context. Both are ways of forming a community with all its inherent risks and dangers, but avoiding the risks man would probably live even more crazily.

Mladovsky included also Třeboň, the town he has had affinity with since childhood. There he began a project to enhance the local cultural scene by trying to raise awareness of contemporary art in public and private space. This is close to my heart since I always considered work for the public and with the public my priority. I am glad that I got mixed in this project and by doing so managed to help a little.

Today, when art in this country is considered almost solely as exhibiting for the initiated ghetto because the majority is mixed up in economic-political-technocratic-logistical vicious circle and is therefore difficult to address, it is for me fundamental that someone is inviting especially the young people and the public officials to join the vision of the world to be build on art and culture, which is normally the characteristic of the better parts of our history.

V době, kdy za umění se u nás považuje skoro jen vystavování pro zasvěcené ghetto, neb většinová populace je zamotaná do ekonomickotechnokratickopolitickologistického bludného kruhu a je pracné ji oslovovat, je pro mne podstatné, že někdo vtahuje zvláště mladé lidi a potažmo osoby veřejně činné do vize světa, který má být postaven na kultuře tak, jak je to pro dobrá období dějin charakteristické.

Obětování kaprů v Šalounu

Masky – ceremoniál

Obětování kaprů v Šalounu

I guess it was in the Prague Gremium after the Velvet Revolution when we were all supporting the idea of transforming the studio of the still prominent ‘regime sculptor’ Hána then Rector of the Academy of Fine Art into an institution the building would rightly deserve - thanks to its history.

Konzultace v Šalounu

WHYRWEHERE

Kateřina Průchová

(ČVUT)

Studie k návrhu Centra současného umění Třeboň

12

Kateřina Průchová

(ČVUT)

Studie k návrhu Centra současného umění Třeboň

13

Kateřina Průchová

(ČVUT)

Studie k návrhu Centra současného umění Třeboň

14

Kateřina Průchová

(ČVUT)

Studie k návrhu Centra současného umění Třeboň

15

Matouš Volke

(ČVUT)

Centrum současného umění Třeboň, studie rekonstrukce a dostavba schwarzenberské sýpky pohled na dvorek společný ateliér / interiér galerie

16

Matouš Volke

(ČVUT)

Centrum současného umění Třeboň, studie rekonstrukce a dostavba schwarzenberské sýpky situace východní / západní fasáda sýpky

17

Dana Bartoníčková

(Západočeská univerzita v Plzni)

18

Veronika Stěhulková

Návrh na výsadbu instalace

Proces růstu instalace

(Technická univerzita v Liberci)

19

Marek Lněnička Jan Podestát Lucie Svátková Třeboň, první analýzy

(Univerzita Karlova)

20

Marek Lněnička Jan Podestát Lucie Svátková Třeboň, první analýzy

(Univerzita Karlova)

21

Marek Lněnička Jan Podestát Lucie Svátková Třeboň, první analýzy

(Univerzita Karlova)

22

Marek Lněnička Jan Podestát Lucie Svátková Třeboň, první analýzy

(Univerzita Karlova)

23

Marek Lněnička Jan Podestát Lucie Svátková Třeboň, první analýzy

(Univerzita Karlova)

24

Marek Lněnička Jan Podestát Lucie Svátková Třeboň, první analýzy

(Univerzita Karlova)

25

Ondřej Petrlík

(Akademie výtvarných umění)

Fotosocha barevná fotografie 59,4 × 42 cm

Fotosocha barevná fotografie 59,4 × 42 cm

26

Ondřej Petrlík

(Akademie výtvarných umění)

Bez názvu, pohled do instalace obrazy 155 ×135 cm, olej na plátně plastika, keramika, asfalt, olejové barvy

27

Lenka Hotmarová

(Západočeská univerzita v Plzni)

Houpačka s motýlím efektem zámecký park

Přístřeší u rybníka břeh rybníka Svět

28

Lenka Hotmarová

(Západočeská univerzita v Plzni)

Malé soukromí na náměstí Masarykovo náměstí

29

Eliška Hamajdová

(Technická univerzita v Liberci)

Ateliér akryl na plátně 100 × 140 cm

30

Eliška Hamajdová

(Technická univerzita v Liberci)

Párty v Šalounu akryl na plátně 100 × 140 cm obraz namalován během jedné oslavy narozenin 3.–4. 4. 2013

31

Eliška Hamajdová

(Technická univerzita v Liberci)

Šalounova vila akryl na plátně 195 × 145 cm

32

Lukáš Malák

(Západočeská univerzita v Plzni)

33

Lukáš Malák

(Západočeská univerzita v Plzni)

34

Lukáš Malák

(Západočeská univerzita v Plzni)

35

Otakar StolĂ­n

(TechnickĂĄ univerzita v Liberci)

36

37

Rudolf Matějček

(Západočeská univerzita v Plzni)

Albrecht Schwarzenberg Projekt představení zapomenutého třeboňského rodáka a vynálezce

38

Jakub Krejčí

Krajinky audiovizuální instalace

Planeta zkázy – diptych fixy, 50 × 70 cm

(Technická univerzita v Liberci)

39

Jakub Krejčí

Hvězda světelná instalace

(Technická univerzita v Liberci)

40

Jakub Krejčí

Souhvězdí a duchové světelná instalace

(Technická univerzita v Liberci)

41

Alexandra Karpukhina

(VŠUP)

Jak plakat nad rozlitým mlékem performance, 30 minut http://www.youtube.com/watch?v=Nizv-qvGv8g Výstava Hauner Karpukhina Richter vaří z vody

42

Alexandra Karpukhina

Až já budu velká video, 20 minut

(VŠUP)

43

Petr Hostaš

(Technická univerzita v Liberci)

Hyperprostor webkamera, streamované video

Šaloun 24h

44

Nikol Kutíková

(Akademie výtvarných umění)

Bez názvu uhel a akryl na látně, 35 × 40 cm

45

Nikol Kutíková

(Akademie výtvarných umění)

Bez názvu olej a akryl na plátně, 35 × 40 cm

46

Nikol Kutíková

Trofej olej na plátně, 35 × 40 cm

(Akademie výtvarných umění)

47

Sussane Kass

(Akademie výtvarných umění)

Vstupní kód scénografické intervence, Galerie AVU dřevo, bavlna, technika, hosté

48

Sussane Kass

(Akademie výtvarných umění)

spolu s Michaelou Dáňovou, Markem Hlaváčem, Matějem Smrkovským

49

Martina Machová

Třeboňské výhledy dokumentace k projektu

(Technická univerzita v Liberci)

50

Martina Machová

(Technická univerzita v Liberci)

Objekt odrazu 1 plexisklová fólie, zdroj světla

Objekt odrazu 2 skleněné akvárium, voda, časovač světla ze zvětšovacího přístroje

51

Tomáš Prchal

(Akademie výtvarných umění)

Bez konce olej na plátně, 228 × 141 cm

52

Tomáš Prchal

(Akademie výtvarných umění)

Střed-t olej na plátně, 228 × 130 cm

53

Dana Bartoníčková Západočeská Universita v Plzni, Ústav Umění a Designu, Meziprostředkové dialogy (Milena Dopitová)

Eliška Hamajdová Technická univerzita v Liberci, Fakulta umění a architektury, Vizuální komunikace – digitální média (Stanislav Zippe) Narozeniny v Šalounu. Obraz je namalován během jednoho večera (3–4.

4. 2013) v Šalounově ateliéru, kdy jsme slavili narozeniny jedné ze studentek Saši. Snažila jsem se na něm zachytit lidi z ateliéru, jak posedávají kolem stolu a hodují či jak po skupinkách postávají a baví se mezi sebou nejspíš o umění.

Největší síla tohoto díla je v tom, že byl malován jen po dobu celé této narozeninové oslavy a po jejím ukončení jsem do něj už nezasahovala. Jako techniku jsem použila akryl, jelikož je mi nejbližší a rychle usychá. Rozměry obrazu jsou 100 × 140 cm. Šalounův ateliér. Na tomto obrazu jsem se snažila zachytit jak rozpracovaná díla, tak i hotové instalace svých kolegů a také překrásný prostor Šalounova ateliéru. Použila jsem akryl a rozměry plátna jsou 100 × 140 cm.

Tato díla bych jsi dovolila zařadit do kontextu realismu či neorealismu, jelikož se snažím malovat reálný svět okolo sebe, přestože technika malby zatím není na takové úrovni. Velkou inspirací k těmto tématům mi byli například malíři jako Edgar Degas nebo Edward Hopper, kteří také malovali skutečnost okolo sebe, která jim byla nějakým způsobem blízká nebo ve které se pohybovali.

Zlatá stoka. Tři různé výseky z krajiny v okolí Třeboně. Místa byla podvědomě vybraná nějakým mým vnitřním pocitem malovat právě to, co na nich je. Po návratu z Třeboně jsem byla

nespokojena se svou prací a přemýš- 54 lela, jak malby napravit či poupravit. Tím jsem si vnukla myšlenku, že nebýt Šalounova ateliéru, nikdy bych do Třeboně krajiny malovat nejela. Poté jsem na části obrazů, se kterými jsem byla nejvíc nespokojená, přemalovala na popraskanou zeď Šalounovi vily. Je to takové propojení Šalouna s Třeboní.

Díky Šalounu jsem nahlédla do Třeboně a tento pocit chci předat i divákovi.

Začala jsem s krajinou, která mně přišla nejslabší ze všech – Rybník Svět z netradičního úhlu pohledu. Z větší části jsem domalovala zeď a ponechala jen okno do Třeboně. Další obrazy Přítok do rybníka Svět a Zlatá stoka, jsem přemalovala se stejnou myšlenkou, ale už jsem si stylizovala barevnost stěny. Bohužel i přes veškeré mé snažení mi přijde, že obrazy jsou svým způsobem kýčovité.

Pro efekt omítky jsem použila akrylovou hmotu. Jako techniku jsem zvolila akryl na plátna o rozměrech 100 × 45 cm.

Co se týče reflexe mé tvorby za poslední rok, přikládám největší váhu tomu, že jsem mohla s podporou vedení ve druhém semestru malovat a že mi bylo umožněno věnovat se tomuto médiu v ateliéru hostující pedagoga Mgr. Jana Mladovského na AVU. Chtěla bych se v malbě zdokonalovat, jelikož cítím, že ještě není na takové úrovni, jak bych si přála, i když se pro to snažím dělat vše.

Petr Hostaš Technická univerzita v Liberci, Fakulta umění a architektury, Vizuální komunikace – digitální média (Stanislav Zippe) Témata zadaná v rámci ateliéru byly dvě vzájemně se protínající entity, jejichž pojetí bylo zcela volné. Jednalo se o vilu Šalounova ateliéru s její bohatou historií, umístěním a využitím jako kolébky umění již od jejího postavení.

A poté projekt města Třeboně jakožto specifického města jižních Čech, které

potřebuje vnést do svého ospalého dění kulturu, umění a dostat se více na světlo. Tato témata jsem nejprve od sebe odlučoval, ale postupným vývojem se ukázalo, že jsou pro tento program zcela nerozlučná a určují celé dění a výsledky tvorby v Šalounově ateliéru. Pro mne to znamenalo postupné dopracování z balastů zárodků mnoha prací k hlavní myšlence, která by naplnila moje působení zde. Šalounova vila, kde se vystřídalo již mnoho umělců nám nabídla zázemí po krátký čas, který byl z jejího pohledu jakýmsi střípkem do její dlouhé historie.

Současně Třeboň, město žijící si svým vlastním ospalým životem s vlastními pravidly a nevyřčenými zákonitostmi.

Dva světy spojené pouze myšlenkovým poutem nás samotných. Dvě dějové linie svázané jedním uzlem.

Práce v ateliéru i v terénu probíhala velice typicky, kdy si vybírám množství problémů, které se na sebe nabalují a vznikají různorodé výstupy jejich řešením.

Vznikalo vícero výsledků prací s rozličnými médii, jako například time-lapse video (Šaloun 24h, Chleba), rozšířená realita (Living object, Living wall, Thru architecture), video (1.4.2013, Nemraky). Můj postup tyto věci bagatelizuje, zobecňuje, staví do nových souvislostí, až dosáhnu hlavní myšlenky, věci, která stojí na špičce a reprezentuje veškerou mojí práci a úvahy.

Dlouhodobější přemýšlení nad pojímáním času člověka nutně dovede k dvojímu vnímání plynutí věcí. Jedním, tím jak se pohybujeme fyzicky a věci kolem nás se odehrávají, tedy chronologicky a druhým selektivně, jak člověk přemýšlí a pohybuje se ve vzpomínkách a představách. Všude kolem nás funguje nespočet dějových linií, které se navzájem protínají, korespondují a ovlivňují se.

Tento projekt se zabývá pohledem na jinou dějovou i časovou linii, kde člověk spatří sám sebe v jiném časovém a dějovém kontextu. Jemná časová nuance, která se časem zvětšuje a tím znásobuje odloučení dvou časových a dějových

linií, které časem přestanou viditelně 55 korespondovat. Tím se vytvoří jakési dva světy které se budou navzájem ovlivňovat, ale každý v jiném časovém rozmezí.

Lenka Hotmarová Západočeská Universita v Plzni, Ústav Umění a Designu, Multimediální design – Intermédia (Milena Dopitová) Město Třeboň bylo inspirací pro specifický městský mobiliář, který si může kolemjdoucí uzpůsobit dle vlastní potřeby. Série je tvořena třemi variantami, jejich společným znakem je jak jednotná forma tak i hravost jednotlivých návrhů.

Objekty, které by měly být zasazeny do města, mají za cíl probudit zvídavost a nabídnout přístřeší, ale i potěšit.

Pro zámecký park vznikla houpačka, která dá uživately možnost létat. Jednoduchý mechanismus rozevře zatížením sedáku houpačky složená křídla. Houpání pak způsobí mávání křídel.

Na nejexponovanější místo historické části města vznikla „skrýš“. Místo, které dává lidem na okamžik možnost být o samotě. přestože je človek může do objektu skrýt, vždy je patrné, že je někdo uvnitř. Zabraňují tak vzniku slepého místa kvuli bezpečnosti. Zároveň však tento element apeluje na lidskou zvědavost. A nabízí se tak otázka, kdo je asi uvnitř?

Třetí z mobiliářů je navržen pro břeh rybníku Svět. Nabízí nám možnost se při náhlé změně počasí na chvíli skrýt před deštěm, případně posedět při slunečném dni ve stínu s výhledem na vodní hladinu.

Alexandra Karpukhina Vysoká škola Uměleckoprůmyslová, ateliér Intermediální Konfrontace Studie a zamyšlený projekt prof. Mladovskýho - CSUMT v Třeboni, který počítá s proměnou města v centrum aktuálního umění v rámci chápaní umění jako Agency, mne navedly na úvahy ohledně mechanizmů fungování a vývoje společností a jednotlivců. Nad uzavřeností a předurčeností na jedné straně a nad ambicemi proměn na straně druhé.

Lev Gumiljov ve své knize „Od Rusi k Rusku“ přikládá, pro vývoj společnosti, značný význam tak zvaným Pasionárním lidem. Osobnostem, které mají touhu a schopnost pro změnu prostředí, porušení setrvačnosti, potenciál pro pokrok a pro realizaci vzdálených a zdánlivě iracionální cílů, přičemž jsou ochotni obětovat nejen sebe a své zájmy.

Hýbatelům společnosti.

Není jasné jestli tyto charakterové schopnosti jsou predispozičně geneticky či prostředím dané. Deterministické teorie ohledně vývoje jedinců i společnosti mají předpoklad podřízenosti všech dějů, ať již mentálních, sociálních nebo přírodních, určitým zákonům. Je pravda, že předvídatelnost sociálních změn, pokud jde o vývoj a globální změny, závisí na schopnosti teoretického chápání kauzálních a funkčních vztahů, které prostupují společností a je důležitá pro možnost předurčit jejich dynamiku. Rozvětvení a multiplicita postmoderní společnosti však odhalili neúplnosti principů klasického determinismu...

V deterministické psychologii, tedy ve snaze objasnit naše myšlenkové pochody, náš vývoj a možnosti kauzálními příčinami, vždy figuruje vytěsněný element. Černá skvrna, která na videu pronásleduje, doprovází ale i určuje směr. C.G. Jung ve své analytické teorii vývoje osobnosti považuje tento proces (na rozdíl od Freuda), za dynamický

a prostupující celým životem jedince. 56 Vývoj osobnosti k individualizaci, nalezení sebe sama, k syntéze vědomého a nevědomého, tedy vytěsněného, bytostným já. Proces identifikace a uvolnění své svobodné vůle.

Susanne Helene Kass Akademie výtvarných umění, Ateliér intermediální tvorby III (Tomáš Vaněk)

Jakub Krejčí Technická univerzita v Liberci, Fakulta umění a architektury, Výtvarná umění – vizuální komunikace, digitální média Dělám hvězdy a přirovnávám je k hvězdám, soustavu jako fraktál, jak svět vidím jinak, pozn. jako když maluji, jako obrazný chaos, proto chaos. Kritika dnešní společnosti, nová média jakožto jejich používání v dnešním světě. Snaha se jím vymanit, ovládnou je pro jejich sílu v naší době. Číst zprávy mnoha typů, na mnoha webových stránkách.

Po záhubě notebooku odklon k fyzické části vyjadřování, po které očekávám návrat k malbě / kresbě, jenž má uzavřít a obnovit cyklus, jako by to dokázala hudba. Hudba o níž jde, ať už na internetu o vzdělávání v digitálních nástrojích pro umění, tak elektronika pro interaktivní instalace. Vše dokáže zastínit osobní život. Kdy se dostávám ke změně prostoru čiře výtvarně, odvozeně od vkusu autora.

Od začátku jsem se věnoval mnoha projektům. Duchové, světelná instalace v oknech ateliéru. Projekt Maska, když se podívám na svou, nevidím nejdříve vůbec nic, potom spatřím sám sebe a již vidět nechci. Jen slyšet jako druhá maska, jenž ani nechci, maska v obrazech zaslepených zvukem. Chci vytvořit, z mých představ bitevní masku, mys-

tickou masku toto jsem neuskutečnil a masku nechal hořet.

O přerodu k práci s elektronikou, započatou v zimním semestru, jsem pracoval s programovatelným modulem arduino, jenž ovládal audiovizuální instalaci Divadlo chaosu. Tu jsem plánoval rozvést.

V důsledku nehody jsem se nakonec zabýval fyzickými instalacemi a elektronikou. Jak jsem napsal v textu k výstavě krajinky, znovuoživování mrtvého notebooku. Nedobrá vhodnost ateliéru pro intenzivní práci s digitálními technikami jako je projekce a práce s počítačem. S ohledem na světelnou, sociální a prostorovou dispozici. I tak jsem se na školním PC zabýval elektronikou.

Posuvné registry, tranzistory, optočlen, LED pásky, LED diody, tvorba vlastního arduina, senzory, zdroje napětí, vodiče.

Zkoumal jsem celou škálu těchto součástek jako médium. V semestru jsem vše pořizoval a komponoval do výtvarných scén. Mnohé pokusy byli z většiny nepodařené a stály vzácný čas, při kterém se mi nepodařilo zhotovit interaktivní objekty, jak jsem předpokládal.

Neexistence osobního života, bolest, výčitka smyslu a očišťování mysli. Ztracenost. Čistota instalace. Nepořádek způsobený během práce, jinak nazývaný uměním. Je uměním, ale člověk zaměřující svojí práci k neustálému pohybu a trávení tohoto prostoru, nemůže jen tak vzít veškerý a vystavit ho, nutně.

Ve své instalaci se snažím natrhnou prostor, výtvarně se vyjádřit a vymanit k další pozici. Tématem mi je pak samotný osobní prostor versus společný prostor. Zvukové soukromí je nedostatkem napříč individualitami s jejich postojem.

Cesty do obchodu s elektronikou tunelem do Karlína. Zmařené cesty na AVU. Trojúhelník Praha, Liberec, Třeboň.

Třeboň uprostřed vesmíru, případně Prahy a Liberce. Zmaření projektu nástěnných světelných maleb. Nutnost malých mytologií v dnešní společnosti individualit a ztracených duší.

V budově Šalounova ateliéru jsem strávil většinu svého času, tudíž reaguji přede-

vším na něj, na hnízdo, které mi nad 57 cestou zastřešilo hlavu. Po natáčení videí: „cesty do liberce a zpět“, „vyšetřování“, „mravenci“, “kapři v Šalounu“ a další., jsem sestavil objekt Dot/Star obsahující jedinou diodu. Představující čistotu jenž se mě jakoby netýkala, necharakterizovala mě, přičemž za ní se stále naivně snažím vhlížet. Ve dne svítí ale skoro ji nevidíme, v noci svítí svojí pozicí. Absolutní pozicí na nebi ukazuje cestu. Absolutní pozice hvězd, která není absolutní. Minimální instalace maximálního kouzla, stoupá k ostatním hvězdám, co nejvýše, vzhůru. Instalovaná jednotná dioda, popírající potenciál celého adaptéru, tvořící jediný svítící bod. Souhvězdí jsem si přirovnal velmi pevně k přesvědčení o stálosti, čistotě a naději ve hvězdách, k nímž můžu shlížet. Což se vymyká mým propleteným představám a chaosu myšlenek, jenž nemůže kontrolovat pevné pravidlo.

Noc a den, dnes potřeba připomínat témata společnosti, spočívá na jedincích, když už ne na státech a jakého kultu se stát členem. Vytvořit svůj kult, i bez účelu. Když společnost zklame, vytvořme si novy svět. Koncept jako práce umělce s mapou a pěšky dojít úplně všude, viz pijte čaj a choďte pěšky, hospodaření s časem, hospodaření se sebou, uvědomění sama sebe. Úzkost jako instinkt a rituál sebe-obnovy a síly a krásy v ní a schopnosti hledět. Neznalost neomlouvá, neustálé poznávání v koncentraci čaje nebo kávy. Jediné východisko je hudba? Režim času proměněný na Noc a Den brána do pekel, v osudovosti.

Hvězda svítí v noci a přesto nechá spát, ve dne svítí, ale vidíme jí jen, když se podíváme pořádně. Dohlížejí na nás takto i mnohá souhvězdí. Absolutní v nebi, nehybné a přesto nestálé. Schopné vyhasnout. Udržující jistotu, jistý akord, pozice. Má celá práce je Hvězdná soustava scén a také světelná instalace.

Kdekoli jde, poháněn rituálem hudby a pohybu. Jenž mu nakonec přesáhne všechny ostatní motivace. Autor je nutně součástí své práce a víc než svá

práce, která jeho vhled symbolizuje.

Splynutí autora a díla ve prospěch života. Performance a má osoba jako součást je nyní nedosažitelná forma, i když již probíhá. K ní směřuji a neoficiálně to je pro mě směrodatný rámec celé tvorby.

Pohled ven a zvenčí. Vtažení s okolím.

V průběhu semestru jsem vystavoval v galerii chodba. Instalace s názvem krajinky mě odpoutávala zpět ke kresbám, jímž jsem se dříve věnoval. Šlo o instalaci měnící prostor, nástrojem byli projektory, na jednom video z noční cesty do liberce, pak na pohyb citlivou barevnou animaci aplikace processing a mnoho dalších objektů. Ty během několika denní instalace proměnlivě zaplnili prostor galerie. Při vernisáži toto vytažení věcí, považuji za znovu zrození, jednalo se o nové a z většiny nedomalované práce ze Šalouna.

Klauzurní výstava je přímou návazností k této. Která zas měla kořeny v předešlé práci ateliéru vizuální komunikace – divadlo chaosu. Kde se jednalo o instalaci s pracovním stolem a prostředím autora. Od tohoto vyjádření jsem se chtěl osvobodit a vyrazit na další cestu.

Nikol Kutíková Akademie výtvarných umění v Praze, ateliér Grafika II (Vladimír Kokolia) Jedním z hlavních momentů je výběr formátu, momentálně pracuji s formátem 35 × 40 cm. Tento formát se tedy stal společným jmenovatelem převážné části obrazů. Další spojitost vychází ze znakovitosti, se kterou pracuji a snažím se zkoumat její výrazovou škálu.

Sérii uhlových kreseb na plátně předcházela představa, jíž jsem nosila v hlavě delší dobu. První portrét tohoto cyklu byl inspirován konkrétní osobou, která od 60. let upoutává pozornost obyvatel Pardubic. Tento člověk vytváří ze svých vlasů ornamentálně zdobenou krychli vysokou asi 20 cm a tvář má

pokrytou silnou vrstvou make-upu, 58 přes kterou lze sotva postřehnout známky věku. Tato maska způsobuje, že vypadá desítky let téměř stejně, jakoby zůstal stát v čase. Nosí oblek, většinou bílé barvy, vždy je upravený. K Pardubicím patří stejně jako Ješek na svém přepůleném běloušovi. V souvislosti s ním mě napadá kniha Oscara Wilda – Obraz Doriana Graye.

Další kresby cyklu jsou imaginativní portréty téže osoby – variace toho, co si představuji pod maskou, kterou lze popsat jako strnulou, nepropouštějící nic, co si autor nepřeje.

Strnulost a výraz masky se opakuje také v zátiších, jejichž motivem jsou hlavy-trofeje. Tento motiv proto, že jsem nadšeným obdivovatelem interiérů přeplněných loveckými trofejemi a vůbec veškerým prostředím, jenž vytváří člověk s takovou vášní (povídka Dům radosti zfilmovaná podle knihy B.Hrabala). Vášní, která se dobře známá např. člověku-sběrateli...

Blízká je mi myšlenka gesamtkunstwerku. Stírání hranic mezi estetickým útvarem a realitou. J.Váchal vytvořil tímto způsobem úžasný prostor pro milovníka umění Josefa Portmona – Portmoneum v Litomyšli. Dále bych ráda zmínila např. Adolfa Loose (Müllerovu vilu), vilu Františka Bílka, či způsob jakým pojímal svůj ateliér P.Mondrian...

Marek Lněnička Univerzita Karlova v Praze, Přírodovědecká fakulta, katedra sociální geografie a regionálního rozvoje

Odraz Třeboně / otisk Třeboně Téma nastíněné vedením ateliéru, jsem nejprve nevnímala v kontextu svého zkoumání dostatečně, Třeboň se pro mě stala bezděčně spíše polem působnosti než jeho náplní. Uvědomění si toho, že vlastně jen naoko slučuji pohledy na určitou lokalitu s využíváním univerzálních principů, mě dovedlo ke konkrétnějšímu myšlení. Svérázné pohledy třeboňských na své okolí, historii a problematická místní hrdost.

A pak také má vlastní celé jižní Čechy objímající hrdost, vnitřně aplikovatelná na sebemenší zvláštnost, vyskytující se vlastně kdekoli na jih od Prahy. To mě přivedlo k možnosti konzervace určitých důležitých i nedůležitých Třeboňských artefaktů, zajistit že budou viděny v nejlepším světle, totiž využít jich, ovlivnit jejich vzhled i za cenu lži nebo drobné manipulace a tím snad i poukázat na možnost odpoutání se lpění na nich.

Plán související s výslednou prezentací v Šalounově ateliéru, však nabyl podoby umístění trvalé instalace na hrázi rybníka Svět, kde budou rozmístěny ‚periskopy‘ tvořené z jednoduchých ústrojí – roura vedoucí pohled skrze lupu a zrcadlo do dálky – bude pro každého znamenat jeho vlastní soukromou podívanou, přičemž bude na každém, který pohled si vybere – jestli si nechá Svět ubíhat do větší vzdálenosti, než jakou rozlohou doopravdy disponuje, nebo jestli bude chtít sledovat výřez vodní hladiny jako na dlani. Poslední možností je dalekohled namířený do určitého bodu, úhel pohledu se však neslučuje s reálným výjevem v daném místě, protože se člověk nevědomky dívá na odraz v zrcadle, které je ukotvené v místě dohledu.

Martina Machová Lukáš Malák Technická univerzita v Liberci, Fakulta umění a architektury, Vizuální komunikace (Stanislav Zippe)

Západočeská Universita v Plzni, Ústav Umění a Designu, Multimediální design – Intermédia (Milena Dopitová)

Rudolf Matějček

59

Západočeská Universita v Plzni, Ústav Umění a Designu, Meziprostředkové dialogy (Milena Dopitová)

Ondřej Petrlík Akademie výtvarných umění v Praze, ateliér Malba II (Vladimír Skrepl)

Tomáš Prchal Akademie výtvarných umění v Praze, Grafika II (Vladimír Kokolia) Mé obrazy mají několik námětových rovin jdoucích paralelně vedle sebe, jednak mě zajímají klasické obrazotvorné možnosti od disharmonie k harmonii, dynamiky formy, barvy, kontrastu, gesta, struktury, iluzionismu, eklektismu, malířské zkratky a tak dál a tak dál, podrobně tu tyto problémy nechci rozepisovat, ačkoliv zabírají nemalou část mé práce v současnosti nejsou v centru mého primárního myšlení. Další rovinou je jistá ilustrativnost sociálních problémů, konfliktů a nepokojů. Nemálo důležitou složkou obrazu je tedy vyprávění příběhu, ačkoliv by obraz měl fungovat bez racionálního popisu i v konkrétní rovině, zde bych chtěl zmínit, že věci kolem nás nejsou sami od sebe abstraktní či konkrétní, takové je jen myšlení. .

Obrazy jsou charakteristické tvarovou dynamikou jdoucí do víru, tento prvek nesoucí se mojí tvorbou od samého začátku po současnost vnímám dnes jako něco skutečně vypovídajícího o mé osobnosti, je to hnací motor, který mě může stejně tak posunout dopředu jako zničit. Zpětně si uvědomuji, že tento výr nejspíš na dobro zničil obdélníkový tvar obrazu. Taková záležitost není u malířů nikterak neobvyklá, hodně lidí má pocit, že je to v mých obrazech něco přebyteč-

ného něco navíc, co to všechno ruší, ale já mám už delší dobu pocit, že je to přesně naopak, že tento vír, toto manýristické opakování je něco skutečného, protože ať dělám, co dělám, nemohu se toho zbavit, proto se mi stále potvrzuje, že to zřejmě jsem já. Když jsem se konečně osvobodil od obdélníčků a čtverečků, začal jsem více než kdy jindy přemýšlet o tvaru obrazu, což mě přivedlo k radikálnímu kroku zničit materiální střed obrazu a přinutit tak sám sebe i diváka k vnímání obrazu jako obrazového pole, obraz už přestal být v mých očích věc a začal existovat jen v jednom pohledu, s čímž mají stále problémy lidé kolem mě, na to však nemohu brát ohledy. Jednak by mě to brzdilo v řešení složitějších problémů a jednak je tu problém s egem diváka, který je přesvědčen, že jeho jazyk je možný pro vnímání toho, co má před sebou, proto se mi zdá paradoxně jednodušší přesvědčit člověka nevzdělaného v oboru malby, než li například celou řadu profesoru a učitelů, kteří už mají své pravdy, jak se obraz má vnímat, jak se říká plnou misku nenaplníš.

Jan Podestát Univerzita Karlova v Praze, Přírodovědecká fakulta, katedra sociální geografie a regionálního rozvoje

Kateřina Průchová České vysoké učení technické, Fakulta architektury Na základě vypracované studie - Centrum současného umění mistra Třeboňského – jsem se zabývala nevyužitým prostorem v historickém jádru Třeboně – Klášterní zahradou.

Cílem bylo efektivní využití daného prostoru. První část mé práce spočívala v hledání různých vazeb a vztahů fungu-

jících v Třeboni, případným změnám 60 a vetší efektivnosti, ať už šlo o dopravu, pohyb lidí nebo kulturní akce.

Po několika konzultacích a návštěvách Třeboně, setkáním se starostou, archiváři mě zaujala právě klášterní zahrada. Setkala jsem se proto s ředitelem archivu p. Ramešem a poslechla si jeho představu o využití a zpřístupnění zahrady, o přesunu archiválií do budov obklopujících z několika stran zahradu.

Zahrada patří z velké části právě archivu. Otázkou bylo, jak prostor v zahradě využít, aby se stal zajímavým, jedinečným a zároveň klidným místem pro občany Třeboně, návštěvníky archivu i kláštera. Vzhledem k tomu, že provázanost tohoto místa a archivu je značná, využít novou budovu jako malé uložiště archiválií a knih mi přišlo vhodné. Začala jsem tedy utvářet podobu budovy a zabývat se dalším případným využitím. Při konzultacích jsme nakonec zvolili místo v těsné blízkosti zámeckého opevnění, které lemuje část zahrady.

Po několika diskuzích v ateliéru vznikla sestava pěti samostatně stojících budov, kdy má každá svou funkci, zcela odlišnou od vedle stojící. Dále jsem řešila správné umístění budovy vůči zdi a smysl celé stavby. Jelikož zahrada patřila dříve klášteru a sloužila jako meditační prostor pro obyvatele kláštera, nechtěla jsem tento fakt úplně opustit a kláštera si při návrhu vůbec nevšímat, proto jsem přemýšlela, jak propojit tuto zajímavou historickou stavbu s nově navrženou. Došla jsem k závěru, že by se celá stavba mohla ke klášteru natáčet a tím s ním být propojena. Všechny obvodové stěny budovy směřují do jednoho bodu, a to do místa kde stojí oltář Třeboňského kláštera. Stěny nejsou k sobě kolmé. Budova je navržena jako dřevěná konstrukce, vyplněná sklem a vyztužena ocelovými táhly. Tento obvodový plášť umožňuje téměř po celou dobu průhled skrz budovu na zámecké opevnění, které tak spoluutváří zajímavý vnitřní prostor, kde se tedy mimo knihovnu nachází, kavárna, dvě venkovní čítárny,

uzavřená zahrada s možností posezení a občerstvení a nakonec, v nejmenší budově, rozhledna. Rozloha celé stavby není nikterak zásadní, a proto prostor v zahradě příliš nezaplňuje. Samotnou zahrada je pak rozdělena na dvě části, jednu spíše komunikační, kde vedou cesty ke knihovně a posezení okolo, druhá část je pak spíše klidová, tvořena prostorem pro venkovní instalace výstav, projekcí apod.. Tento prostor lemuje venkovní posezení a intimnější prostory k rekreaci a odpočinku v klidné zahradě, která se přesto nachází v úplném centru historického jádra.

Veronika Stěhulková Technická uiverzita v Liberci, Fakulta umění a architektury, Vizuální komunikace – digitální média (Stanislav Zippe) Dílo vypovídá o procesu téměř samozřejmého růstu čerpajícího z bezprostředního okolí, tedy z vnějších vjemů proměňujících každého z nás. Přirozeně vyplývá z osobní touhy po přírodě a z nostalgické nudnosti šedých ulic.

Snažím se o narušení hranice svírající emoce a potlačující naslouchání intuice.

V mé práci se zaměřuji na vnímání krásy obyčejných vjemů každodennosti, na prohlédnutí skutečné podstaty všedních okamžiků. Zkoumám lidské hodnoty, hledám ztracenou schopnost naslouchání, podstatnou pro duševní růst. Šalounův ateliér je sám o sobě velmi inspirující. Je to místo, které spojuje; místo, kde se setkávají a střetávají myšlenky; svět, jenž nám umožňuje růst.

Podoben skleníku s ideálními podmínkami, kde sami jsme (v nejlepším případě) vzkvétajícími rostlinami. Atmosféra stavby, se svou tajemnou historií, probouzí mnohé myšlenky a náměty. Proto se má práce pokouší přimět člověka pozastavit se nad silou vlastních zážitků, objevit skrytá znamení všedního bytí

a následně i propojit Šalounův ateliér 61 s přírodou, v její nevyčerpatelné inspiraci.

Jako vizuální prostředek jsem zvolila prostý záhon. Zasadit semínko a čekat, co z něj vyroste. V tomto procesu se jedná o symboliku, kdy student, umělec, člověk je ve svém kreativním vývoji odkázán na okolní vlivy a podmínky stejně jako zasazené semínko, z něhož vyklíčí rostlina - musí přizpůsobit svůj vývoj složitému prostředí. Snažím se upozornit nakolik se ve svém vývoji blížíme rostlinstvu.

V další tvůrčí fázi k projektu připojuji zvukové záznamy a rostlinný záhon se stává komunikačním prostředkem mezi přírodou, nahrávkou a bezprostředním “teď“, kdy je divák dílem zasažen. Nyní jsme my těmi kdo naslouchají a bující záhon odkazuje na naši komplikovanou závislost na prostředí.

Zvukové nahrávky výpovědí lidí vznikly také podpořeny atmosférou Šalounova ateliéru. Jsou variacemi osobních zkušeností, které mohou působit zcela prostě, ale přesto v nich lze nalézt dotek jedinečnosti. Zážitky v zachycených výpovědích poukazují na nedostatky pouhé racionality - prolínají všední s naprosto ojedinělým. Nahrávky představují zpovědi různých typů lidí a jejich životních setkání, kdy prožitek přesahuje chápání. Vznikl tak záznam působivých chvil, zachycující poodhalení lidských charakterů a vnitřní víry.

V díle je věnován prostor skutečnostem, jež je snadné přehlédnout a zapomenout, nevnímat nebo si nepřipouštět jejich existenci...

Otakar Stolín Technická univerzita v Liberci, Fakulta umění a architektury, Environmentální design (Bořek Šípek) Prostorný ateliér Ladislava Šalouna ve mně vyvolával pocit velikosti a touhy

poměřit ho s jinými (budovami) ateliéry.

Samotná budova ateliéru má mnoho symbolů, které jsou určitým způsobem spirituální, což mě motivovalo, toužil jsem tyto symboly změřit a snažil jsem se vytvořit neutrální míru pomyslné aury, což jsem zjistil, že nelze. Samotná míra potřebuje daný limit (sekundu, metr..) pokud se nepohybujeme v subjektivních mírách tolerance (např. To už je přes míru).

S novými zkušenostmi jsem se posouval a vytvářel projekty na kterých jsem neustále troskotal a nedokázal obejít.

Od měření času stráveného v Šalounu jsem se upřel na čas samotný na jeho relativitu. Snaha zaznamenat časový pocit. Například zprvu nástup na stáž do Šalounu. Cítil jsem tento fakt jako dlouho časovou aktivitu, což ke konci ateliéru můžu s jistou vyvrátit. Po zkoumání času samotného a jeho vlivu, jsem docílil vizuální rozdělení času.

K zaznamenání času jsem přistupoval přes video. Video obsahuje obrazovou část a zvukovou sekci. Pohyb bez fotoaparátu je pro mě něco jako pocit bez trička - nic se neděje, ale je to divné.

Po zvážení a probírání záběrů jsem přišel na jednoduchý způsob jak tyto faktory propojit, tak aby z nich byl patrný záznam obrazu a zvuku. Představíme si video se zvukem, které zaznamenává všechno co se v dosahu děje (zvuk v tomto měřítku má daleko širší dosah než hledáček, tudíž informace nosné ve zvuku jsou spontánní, člověk nemá omezení se hlídat co říká do ,,kamery“). To mě inspirovalo v tvorbě tzv. print-screenů jednotlivých aktérů z mích videí a postprodukčně dodělávaných textů ze zvukové sekce, které nesouvisí s daným videem, ale z mého pohledu dodávají ,,fotografované“ osobě autenticitu. Je to do určité míry hledání autenticity, která se v mediích ztrácí.

Sice je to subjektivně poskládané, ale to nemění fakt, že výroky v textové části jsou autentické a osoba na fotografii je řekla (vše lze doložit originálním videem).

Čas. Pokud si představíme pád věci, 62 jedná se v našem vnímání o zlomek sekundy, který nás občas může stát i namazaný krajíc chleba. V kontrastu se zvířaty je naše vnímání pomalé a čas rychlejší. Pokud natočíme volný pád, například knihy a tento záběr zpomalíme na danou rychlost. Docílíme opačného vnímání času. Už v nás pád knihy vyvolá úplně jiný pocit, a nebude nikdy tak ,,závažný“ jako ve velké rychlosti. Může se stát, že tento fakt si uvědomíme, až po několika minutách pozorování videa, které nám může přijít jako fotka. Porovnávám to s videi havárek na internetu, můžeme vidět smrtelné havárky a vyvolá to v nás reakci (trnutí, strach, pocit orosení čela a zad, atd.), zpomalením videa se tato reakce nevyvolá. Ve zpomaleném videu vidíme políčko po políčku, kde si můžeme dlouho všímat začínající a nevyvratitelné strážce, a naše podvědomí v nám reálném čase dopočítá fakta srážky a možné následky, tudíž, už to pro nás není až tak závratné, protože vlastně už víme co se stane.. Dalo by se to přirovnat to k ,,cestování časem“, ještě se to nestalo, ale mi už to víme…

Lucie Svátková Univerzita Karlova v Praze, Přírodovědecká fakulta, katedra sociální geografie a regionálního rozvoje

Umění nemusí nutně být pouze estetickým zážitkem uspokojujícím naše estetické cítění či představy, nebo vizuální komunikací dekódováním symbolických významů, ale může být zrovna tak uspokojivě interpretováno jako akční systém jehož účelem je proměna světa, zdůrazňující kontext interakce, produkce, cirkulace a spotřeby zvaný agency. Účelem programu ateliéru bylo prozkoumat agency v kontextu návaznosti umění a architektury za pomoci dvou témat, konkrétně jedné budovy a jednoho města: Šalounovy vily prostřednictvím naší přítomnosti, naší činnosti a intervence v prostoru této budovy. Města Třeboně prostřednictvím projektu jehož cílem je vznik nového Centra současného umění v tomto městě.

Art does not necessarily have to be only an aesthetic experience or visual communication by decoding symbolic meaning but it could also be successfully interpreted as an action system trying to change the world with emphases on interaction, production, circulation and consumption called Agency.

The purpose of the program in Šaloun Atelier was to look at Agency in the context of Art and Architecture with the help of two themes, one building and one town: Šaloun Villa – through our presence and our activity and intervention in its space. Town of Třeboň – through a project to found a new Centre of Contemporary Art in the town.

A-B 18