SPOLUPRÁCE JAKO REALIZACE VÁŽNÉHO ZÁJMU Jan Trejbal Část 1:
ZÁMĚRNÉ ZJEDNODUŠENNÍ
Česká republika – rok 2013
U Studenti všech uměleckých škol v ČR Studium výtvarných oborů se specializuje podle doby. Mimo několika mála ateliérů věnujících se ,,klasickému figurálnímu sochařství“ a ,,klasickým malířským technikám“ se většina ateliérů zaměřuje na různé formy konceptuálních přístupů k tématu výuky umění. Používají se nová média, nové postupy výuky, na školách se uvádí nová generace vedoucích pedagogů, etablovaných na výtvarné scéně (většinou v ČR) po roce 1989.
AU Absolventi všech uměleckých škol v ČR Pro potřeby tohoto textu podstoupíme ,,záměrné zjednodušení“, především v kategorizaci absolventů magisterského studia škol umění a následně i jiných typů škol. Jsem si vědom, že téměř nikdy (jako např. níže v kategorii AU2) nenastává popsaná ,,kategorie“ úplně. A co se může zdát pro ,,společnost a systém“ jako zmaru plné, může být pro samotného umělce výzvou a cílem a naopak. AU1 - Přibližně 6 – 10% absolventů jak ,,klasických“ tak ,,novo-mediálních“ typů absolvovaného magisterského studia se uplatňuje jako ,,profesionální umělci“ – tedy pravidelně vystavují své práce, většinou ve středoevropském prostoru, na základě pravidelných kontaktů s ,,hybateli galerijního provozu“ – kurátory, historiky umění apod. . V kombinaci s pochopením grantových systémů v oboru je tato malá část absolventů schopna ,,uživit se pouze uměním“ a pokud se systém financování nezmění a tento ,,typ“ absolventa ,,vhodně zestárne“ spolu se svým okolím v galerijním provozu, je možno takto prožít celý produktivní umělecký život. AU2 - Dalších 30% absolventů uměleckých typů škol se po ukončení studia věnuje činnostem, při kterých se potenciál jejich osobnosti a talentu nebude moci dále rozvíjet a nebo bude záměrně potlačen. Většinou jsou to vážné problémy – jak zdravotního, tak psychosociálního schématu. Tedy absolventi se nedokáží vyrovnat se společností jako celkem, ztrácí přirozeně zájem o tvorbu i kritiku čehokoli, nejen na výtvarné scéně. Odcházejí pracovat do zcela odlišných oborů, jako je pohostinství, stavebnictví apod. AU3 - Poslední skupinou, přibližně 60%, absolventů, jsou osobnosti mající trvalý zájem o umění, ale i o obory přírodovědné a humanitní. Po škole důsledně hledají možnost aplikování svého zájmu – tématu ve společnosti. Hledají svoji pozici ve společenské objednávce, ba co víc, mohou ji dokonce rozšířit! Také jsou z velké části často nakloněni ke spolupráci s architekty, vědci, zkrátka s absolventy jiných oborů vysokých škol. Nejen proto se k okruhu těchto absolventů ještě vrátíme dále v textu.
DU Doktorandské studium v rámci uměleckých škol v ČR Jedná se o velice úzkou skupinu studentů, absolventů magisterského studia, na vybraných typech uměleckých škol. Předměty, povinnosti, struktura i náročnost je výsostně určena vedením konkrétní vysoké školy a školitelem - většinou vedoucího ateliérové výuky magisterského studia. Hlavním předmětem této části textu je motivace jednotlivých studentů, ze které následně vychází vědeckovýzkumná kvalita disertačních prací, stejně jako její možná aplikace pro společnost jako celek. Na doktorandské studium v zásadě nastupují dva typy absolventů (pokud si odmyslíme zahraniční absolventy magisterských studijních programů): DU1 - Střední generace – aspiranti na pozici asistenta nebo vedoucího ateliéru na příslušné instituci, doplňující si orientaci v oboru skrze své zadané téma. Vetšinou se jedná o již ,,etablovaného umělce“ ze skupiny AU1. DU2 - Mladá generace – většinou velmi dobře orientovaní studenti v ,,globálním uměleckém provozu“, podstupující poslední stupeň vysokoškolského studia. Jsou hybnou silou svých institucí.
Trendem je bohužel to, že se (již nezanedbatelná) část z DU2 často radikalizuje, zcela jasně na úkor možné ,,aplikace svých vědecko-výzkumných“ prací.
IU Imprese – spolupráce Studium volných směrů umění je do značné míry nepřirozená věc. Talent studentů i absolventů by měl být rozvíjen v přímé souvislosti s tématem, kterému se věnuji. Nicméně! Právě nalezení pravdivého osobního tématu je věc, která je mimořádně složitá, a současná společensko-politická situace, spolu s často ,,tendenčně“ nastaveným galerijním provozem, velmi dobře umožňuje určité ,,odsunutí pravdivé tvůrčí roviny“ do (neradikálního a netendenčního) pozadí… Pro účel úvahy vzešlé z tohoto textu vynecháme také jedince, pracující napříč naznačenými kategoriemi s jakousi ,,přirozenou manýrou“ zabraňující přiblížení se k více umělecko-průmyslovému uvažování, stejně jako přehnaně ,,kritické“, a tedy ze své podstaty nekonstruktivní“ povahy studentů a absolventů uměleckých škol. Na základě této imprese se budeme dále v textu zajímat o možnosti ,,spolupráce a aplikace svého vážného zájmu“ přibližně 40% absolventů uměleckých škol, především z okruhů AU3 a DU2.
R Studenti všech typů škol architektury v ČR Studium architektury prošlo po roce 1989 výraznou změnou, stejně jako celá odborná veřejnost. V rámci ateliérové výuky byly přejaty systémy i návyky ze ,,společensko-architektonicky“ rozvinutých zemí, jako je Holandsko nebo Německo. Celkovou digitalizací studentských výstupů (spolu s nejasným dlouhodobým přístupem MŠMT k financování těchto škol) došlo k z-nejasnění pozice klasických technik, používaných v architektonickém školství od nepaměti. Problémem zde není, zda studenti architektury ,,umí či neumí“ dobře skicovat a vymodelovat například figurální témata z hlíny, ale schopnost převodu ,,nápadů – skic“ do digitalizovaných forem. Jinak řečeno, (ne)schopnost své návrhy abstrahovat, dívat se a poznávat ,,základní prvky“, se upozaďuje na úkor nesmyslného množství vizualizací a grafických fines. Dalším často devastujícím fenoménem pro studenty architektury je možnost ,,operovat ještě když nejsem MUDr.“, tedy snadné podlehnutí nabídkám projekčních kanceláří ke spolupráci na často nekvalitních projektech za cenu ztráty koncentrace myšlení o Architektuře (tak, jak na to po absolutoriu pochopitelně už nebude čas, ani energie). Toto konstatování jistě nesmí být chápáno doslovně. Je nepochybné, že jisté seznámení se s „realitou“ již během studia je nutné pro plynulý přechod do praxe. Otázkou ale zůstává míra této iniciativy a na úkor čeho jest.
AR Absolventi všech typů škol architektury v ČR AR1 - Přibližně 20% absolventů jak z ,,klasických“ tak především ,,speciálních“ škol absolvovaného magisterského studia nalézá své uplatnění, jako vedoucí, či spolumajitelé soukromých architektonických kanceláří. Předchází tomu většinou několik let praxe, požadovaných také Českou komorou architektů pro vystavení patřičné autorizační zkoušky, pro samostatnou projekční činnost. V těchto manažersky vrcholných funkcích se tito lidé mohou věnovat ,,tvůrčí činnosti“, spolu s rozvojem své osobnosti pouze minimálně. Architektonická praxe je zde prostě tvrdým a poctivým řemeslem. AR2 - Převažujících 70% absolventů architektonických typů škol se po ukončení studia věnuje činnostem ve státní správě, nebo v nejširším smyslu slova stavebnictví obecně, kde se tvůrčí a lidský potenciál dále nerozvíjí, nebo je dokonce záměrně potlačen. Zde ovšem, na rozdíl od skupiny AU2, nenese tato role sebou tolik ,,negativních konotací“ jako je tomu často v případě 30% absolventů uměleckých typů škol. Architekti pracující v těchto manažersky méně náročných funkcích, mají většinou velmi dobrou pozici ve společnosti a jsou se svojí rolí dobře ztotožněni. V této kategorii jsou v ČR v roce 2013 prakticky všechny ženy – absolventky magisterských studijních programů architektury, v kterých mají paradoxně v současnosti téměř 2/3 zastoupení. AR3 – Maximálně 10% absolventů magisterského studia architektury se věnuje dále studiu architektury, ať už ve formě doktorandských studijních programů, nebo jako teoretici – historici architektury. Mezi tuto úzkou skupinu se řadí také ,,zběhové“ od architektonického řemesla k čistě uměleckým formám projevu. Výhodou tohoto stylu praxe je v konečném důsledku výjimečná orientace v oboru, včetně jeho teoretického ,,backgroundu“ a od ,,dob Kaplického chobotnice“ také lépe nastavené mediální prostředí pro úvahy nad žitým prostředím, především u veřejných prostor větších měst.
IR Imprese – spolupráce Omezit se na jakoukoli paušalizaci nebo vyložit dojem – impresi z pozice architekta, tvůrce domů a prostředí, v jednom odstavci, by bylo zcela nesprávné. Dá se ovšem (při troše dobré vůle) vypozorovat následující:
-
studium architektury jako celek pracuje špatně s rozdělováním času studentům není, až na vyjímky, dopřáno o zadáních – projektech dlouhodobě přemýšlet studenti mají zájem o mezioborové vazby, nejsou však dostatečně informováni o dění na jiných VŠ absolventi ze skupin AR1 a AR2 nechtějí a nemají většinou ani přehled o možné spolupráci mimo hranice svého oboru Možnosti spolupráce s jinými obory (uměleckými, humanitními, přírodovědnými) je u absolventů architektonických škol v konečném důsledku velmi ,,nevědomě - dobrovolně“ omezená… Zjednodušeně řečeno, nikdo neví, co od druhého (ne-architekta, ne-technika, ne-specialisty) očekávat. Dalším specifikem profese architekta je poloha zaměřená na urbanismus a krajinné plánování, která ze své podstaty neřeší detailní funkce jednotlivé stavby, ale nabízí často až ,,organickou manipulaci“ s řešeným územím. Zde se vytváří prostor pro spolupráci, který nemusí končit na příkladech typu: - třech povinných procent dávaných socialistickou vládou na prvky ,,umělecké“, na každou veřejnou stavbu před rokem 1989, - ojedinělých žádostí ,,architektů s kulturním rozhledem“ směrem ke ,,klasickým uměleckým oborům“ o obraz do ,,kanceláře“, nebo v lepším případě sochu do parteru nového rozsáhlého komplexu staveb. Bída této situace se zrcadlí například v ,,(ne)-představě“ architektů o současném galerijním provozu, nebo o obsahu ,,současných“ (i 40 let starých) směrů například konceptuálního nebo novo-mediálního typu umění. Těžko překonatelnou překážkou pro novou neformální vážnou spolupráci se stává ješitnost a pochopitelná uzavřenost profese, prorazitelná snad u architektů z výše naznačené skupiny AR3 a částečně také AR1.
HP Studenti všech typů humanitních a přírodovědeckých škol Psát cokoli o ještě více nesourodější skupině studentů je nemožné. Nicméně pro celistvý pohled na problematiku, můžeme vzít jako referenci nejstarší vysokou školu ve střední Evropě, univerzitu Karlovu, která obsahuje unikátní ,,směsici“ humanitních i přírodovědných oborů. Na UK studuje téměř 50 000 studentů (což je zhruba jedna šestina všech studentů v ČR), ve více než 660 studijních oborech. Prioritou univerzity je vědecká a výzkumná činnost. Má 17 fakult, z toho pro možnou spolupráci s R a U zde vyjmenuji alespoň tyto fakulty/obory: Filosofická - Sociologie, Geografie, Archeologie, Politologie, studia Historie Přírodovědecká - Biochemie, Biologie, Demografie, Ekologie, Geografie, Geologie a Chemie Sociálních věd - od ekonomie, přes komunikační studia a žurnalistiku, mezinárodní teritoriální studia, politologii a mezinárodní vztahy až k sociologii a veřejné a sociální politice Humanitních studia - Genderová studia, Obecná antropologie, Sociální a kulturní ekologie, Aplikovaná etika, Environmentální studia
AHP Absolventi všech typů humanitních a přírodovědeckých škol Drtivá část absolventů UK odchází pracovat do zcela odlišných ,,vod“, než kterým se věnovali v průběhu svého studia. Jedním z velkých lákadel jsou například dobře placená místa u nadnárodních společností. Je to zapříčiněno nesnadným uplatněním a nedostatkem pracovních míst u většiny oborů. Výjimku tvoří studenti medicíny, pedagogiky, práva, teologie a některých lingvistických disciplín. Ale i zde, nejen jako u například pedagogiky, se setkáváme s fenoménem, že uchazeči – seznámeni s platovými podmínkami a společenským postavením profese – již dopředu vědí a přiznávají, že se velmi pravděpodobně svému oboru věnovat nebudou. V dalším čistě vědeckém bádání, nejčastěji v doktorandském studiu pokračují jen opravdoví ,,zapálenci“, pro které znamená výzkum a případné další akademické posuny často snížení životní úrovně.
IH Imprese – spolupráce Z výše naznačené kategorizace a jednotlivých odstavců se musíme ptát: - Kde se mezi tolika přístupy a směry na UK nacházejí ,,vhodní partneři“ ke spolupráci s AU3, DU2, AR3 i AR1 ? - Bez ohledu na téma spolupráce se nacházejí většinou ,,tito lidé“ mezi studenty, absolventy, doktorandy, nebo maximálně zkušenými vědci-odborníky … - Mají studenti UK dostatek informací o potenciálu absolventů jiných typů škol, zde výše v textu zjednodušenou kategorizací naznačených ? - A hlavně! Jakou roli v možných spoluprácích může ,,tento typ“ absolventů hrát ?
Část 2:
KRÁTCE O SPOLUPRÁCI
S polupracovat
lze pouze tehdy, pokud mám vážný zájem, moje dosavadní práce obsahuje témata (a zkušenosti!), které mohu nabídnout výše naznačeným skupinám.
S polupracovat
lze pouze na tématech, která se v konečném důsledku vztahujíi ke společenské objednávce. Spektrum této trvalé objednávky lze ovšem rozšiřovat, nabízet řešení a situace, které jsme pro zatím nezkusili – neměli pro to důvody...
S polupracovat
lze pouze tehdy, pokud jsou ve ,,vytvořených teamech“ stanoveny kreativní limity jednotlivců, neboli vím, kdo má jakou pozici ve ,,smečce“. Na základě výše popsaného ,,záměrného zjednodušení“ je patrné, že v tomto směru může být základní problém. Jedinou cestou je obyčejně definovat, kdo je nositelem myšlenky, a zda má tento člověk manažerské schopnosti zvládnout vést tým.
S polupracovat
nelze v mnoha případech, především na ,,agresivních“ typech zájmu. U silně radikálních postojů, stejně jako u velmi úzce profilovaných zájmů, si lze
spolupráci – mezioborové principy práce jen těžko představit.
Část 3:
www.NEOLOKATOR.cz Možnosti spolupráce na příkladu tvorby kulturní krajiny
Téměř 2300 malých obcí na území České republiky, neplní v současné době funkci, pro kterou byli v minulosti založeny – vysazeny na venkově . Výchozím bodem mé práce je tedy úvaha nad tím, zda je možné na základě zkušenosti, setrvávající stále ve venkovském prostředí, vytvořit představu – vizi, navracející nejen venkovskému prostředí smysl a následně potřebné sebevědomí. Vývoj prostředí vždy obsahoval dvě základní polohy změn, které můžeme nazývat systémové a dílčí. Nositely zmiňované zkušenosti v prostředí jsou sice především jeho obyvatelé, ale k tvorbě systémové, je vždy třeba ,,odborných profesí“, opatrujících vize a nutný řád… Vystavění středoevropské ekumeny . venkovského prostředí, podléhalo v minulosti přísně utilitárním (hledícím na prospěch) zájmům vrchnosti – feudála, který si zval na své panství takzvané ,,lokátory“, tedy odborníky, tvořící prostředí takzvaně ,,in situ“, na základě zadání. Když v roce 1995, byli do nově vzniklé republiky pozváni manželé Newton a Mayer Harrisonovi, známí průkopníci eco-artu, kteří realizovali v Holandsku a Velké Británii řadu projektů ,,systémově“ rehabilitujících krajinu a sídla za podpory tamních ministerstev a vlády - zdálo se, že se problematika českého venkova může opět stát silným celo-společenským tématem. Namísto tohoto možného ,,bodu – obratu“ nastala v následujících letech však honba za soukromým vlastnictvím majetku, jejímž důsledkem bylo venkovské prostředí ,,obohaceno“ o různé satelitní přístavby obcí a měst, stejně jako o dodnes probíhající developerské projekty různé kvality, naplňující ale právě pouze dílčí požadavky zúčastněných stran. Aby pojmy architektura, urbanismus, územní plán, kulturní krajina získaly zpět obsah, nebyly pouhými slovníkovými hesly, kategoriemi úřednického žargonu, je třeba vést a monitorovat cílenou mezioborovou rozpravu, jejíž konkrétní výstupy stanou se podkladem východisek pro praktickou činnost těch, kteří jsou účastni procesu tvorby kulturní krajiny. V mezioborovém dialogu (architektura a urbanismus - umění - historie - filosofie - sociologie – technologie – státní správa a samospráva) měl by být vy-budován prostor, ze kterého by poučení a zodpovědní jedinci vycházeli starat se o lidský svět a udržovat jej. Principy hledání trvale udržitelného rozvoje na základě mezioborových spoluprací, mohou do budoucna mít skutečné konotace – například do prostředí pedagogického, nebo v ,,hledání a realizaci – praxi mezi-oborových postupů například k rehabilitaci naší kulturní krajiny“, nicméně pouze tehdy, pokud se jimi budeme dlouhodobě na vědecké úrovni intenzivně zabývat.
Vzhledem k mému dlouhodobému zájmu o témata, pohybující se na pozmezí architektury, urbanismu – krajinného plánu i dalších oborů, které jsem ve svém dosavadním studiu mohl poznat, jsem vytvořil v roce 2012 projekt s názvem NEOLOKATOR*. NEOLOKATOR* je badatelský systém a komunikační platforma se zaměřením na fenomén kulturní krajiny. Jeho činnost lze rozřadit do čtyřech základních oblastí : - PEDAGOGICKÁ ČINNOST NA VYSOKÝCH ŠKOLÁCH - NEOLOKÁTOR* PRAXE - PRODUKCE EXPERIMENTÁLNÍHO PROSTORU a SPECIÁLNÍCH MEZIOBOROVÝCH SETKÁNÍ - VĚDECKO-VÝZKUMNÁ ČINNOST
PEDAGOGICKÁ ČINNOST NEOLOKATOR* NA VYSOKÝCH ŠKOLÁCH a/ předmět TOPOLOGIE TVORBY KULTURNÍ KRAJINY – vyučován od školního roku 2012/2013 na AVU Praha Jedná se o předmět, který vzhledem ke své profilaci bude prováděn na několika typech vysokých škol zároveň, tak aby studenti mohli mít přímou zkušenost při semináři se studenty jiných škol (spolupráce s Fakultou Architektury ČVUT, Přírodovědeckou a Filozofickou Fakultou Univerzity Karlovy). Pokud chci do tématu opravdu proniknout – projevit svůj zájem jako zástupce specifické ,,budoucí odborné profese“, musím zapomenout na velkou většinu předsudků, týkajících se přesného rozdělení na vědních a studijní obory, na nepsané, ale stále platné kategorie typu umělecko-průmyslova tvorba versus volné umění. Základní charakteristika studijního předmětu - okruh otázek: Jakou polohu zaujímal mezioborový přístup k tvorbě v historii ? Jaké výhody má dnes specializace v praxi ? Je v dnešní době výhoda mít mezioborový přesah ? Tvorba kulturní krajiny – příklady komponovaných krajin historických. Tvorba kulturní krajiny – příklady komponovaných krajin současných. Jaké jsou rizika v přístupu k tvorbě kulturní krajiny ? Co kulturní krajině dnes škodí ? Jak mohu rozšířit současnou objednávku od společnosti ? Existují stále fragmenty v přístupu k topologii tvorby krajiny, kterými je třeba se inspirovat ? b/ komunikační platforma v rámci ateliérové výuky na Fakultě Architektury ČVUT - DOTAZY NA MEZI V rámci ateliéru bude NEOLOKATOR.cz produkovat především pro studenty FA ČVUT nekonečnou sérii otázek. Odpovědi na tyto otázky může vkládat kdokoli z odborné i laické veřejnosti do blogového pole pod dotazy. Ateliéry, které se tomuto projektu věnují jsou ve školním roce 2012/2013 tyto: - ATELIÉR URBANISMU A KULTURNÍ KRAJINY Doc. Jan Jehlík, Arch.PhDr. Burgerová, Arch. Jaromír Hainc - ATELIÉR ZÁKLADY ARCHITEKTURY Doc. Petr Kovář + Arch. Jaroslav Kosek
NEOLOKÁTOR* PRAXE Základním produktem PRAXE projektu NEOLOKATOR*, je tvorba Meta-územních plánů, za vědomí strategického plánu pro místo – malo obci, neboli vytváření Studií předcházejících samotnému územnímu plánování - generální rekonstrukci obce, nebo prostému vylepšení prostředí ekumeny. Tato odborná Studie vychází vždy z konsenzu několika odborných profesí, prezentovaných v tomto projektu jako Tým NEOLOKATOR*. Tuto STUDII nabízíme z mnoha důvodů k vypracování (grantová politika E.U., dotační fondy udělované na základě Studie, hranice rozvoje obce, SWOT metodika) různým soukromým i státním organizacím jako například: - architektonicko-urbanistické kanceláře - obecní úřady - územní samosprávu - okrašlovací spolky - grantové organizace se zaměřením na venkov
PRODUKCE EXPERIMENTÁLNÍHO PROSTORU a SPECIÁLNÍCH MEZIOBOROVÝCH SETKÁNÍ a/ EXPERIMENTÁLNÍ PROSTOR 100m3 o rozměrech 4,7 x 5,7 x3,9 metru, se nachází přibližně 35km SV od Prahy v městysu Všetaty u Mělníka. Vznikl postupně od roku 1998 vybouráním starých sklepů přímo v centru obce na uzavřeném-soukromém pozemku, obsahujícím také několik dalších staveb obytného charakteru. Spolu s místní vybaveností (sběrný dvůr, základní obchody..) je tedy možné využít celého areálu ke klidným tvůrčím pobytům již od roku 2009. http://issuu.com/jan.trejbal/docs/www.100m3.cz b / SPECIÁLNÍ MEZIOBOROVÁ SETKÁNÍ V KRAJINĚ Oživení vybraného místa setkáním není možno chápat pouze v mantinelech proběhlé společenské akce, ale je potřeba rozumět této aktivitě také v širších souvislostech možné ,,nestátní“ péče o problematiku kulturní krajiny vůbec. Veřejnosti je třeba formulovat názor, že polozapomenuté díla našich předchůdců mohou najít svoji aktivní polohu i v dnešní společnosti, nejen jako objekty neustále vyžadující opravu střechy nebo rozbitého kování. Úspěšně jsme realizovali zatím dvě setkání v letech 2011 a 2012 – viz. http://www.bilebrehy.cz http://www.kaplelibechov.cz
VĚDECKO-VÝZKUMNÁ ČINNOST V současné době je hlavním bodem vědecko-výzkumné činnosti projektu NEOLOKATOR* takzvaná ,,MEZIOBOROVÁ BADATELNA“, ve které se ,,sbíhají a archivují“ tři formy dat: -
DOKUMENTY (odborné publikace, články, na-scanované knihy)
zdroje ne-příliš frekventované v ,,knihovnách a databázích“ škol architektury a umění, protože z dosavadní zkušenosti vyplývá potřeba hledat i tam, kde ,,i oko se slušným přehledem v tématu kulturní krajiny“ několik desetiletí nespočinulo. -
BLOG (aktuální DOTAZY NA MEZI pro architekty a jejich odpovědi)
-
VIDEO (seminární úkoly z předmětu Topologie Tvorby Kulturní Krajiny a jiné videa)
Dále na platformě NEOLOKATOR* existuje takzvané ,,nedělní M“, kde každý týden je připraven nový Manifest, nebo krátká Metodika na témata blízká kulturní krajině, kdy osobnosti současné kulturní scény, především specialisté na architekturu, územní plánování, současné umění i přírodovědečtí odborníci – mladí i staří gerontové, mohou přispívat do systému. Poslední databází je forma ,,odkazové banky“, která shromažďuje pro badatelnu www odkazy.