Měsíčník pro všechny teraristy
Slovo úvodem: Jak jistě víte, tak v roce 2009 bylo zastaveno vydávání posledního českého časopisu zabývajícího se z větší části teraristikou. Tato smutná událost se dotkla snad všech terarijních nadšenců. Velmi dlouho nám trvalo, než jsme přišli na to, jak to alespoň částečně nahradit. Bohužel vydávání tištěné formy časopisu je v současné době, pro takto úzce zaměřenou skupinku lidí, velmi finančně nákladné a bez sponzorů se neobejde. Proto jsme se rozhodli pro elektronickou podobu, která kromě času několika nadšenců nestojí nic. Pokud budeme chtít tento časopis udržet a v budoucnu (možná) začít vydávat v tištěné formě, neobejdeme se bez VÁS ČTENÁŘŮ. Proto Vás žádáme, pokud máte nějaký, ať již krátký či delší článek, který byste rádi publikovali, zašlete jej spolu s fotografiemi na adresu redakce : reptilmagazin@seznam.cz. Bohužel v současné době nejsme schopni zajistit jeho honorování, jako odměna Vám musí stačit pocit z dobré věci a také pocit, že si Vaše „dílo“ přečtou jiní zájemci a nadšenci o teraristiku. V tomto historicky prvním čísle naleznete jen několik málo článků sloužících jako představa, kde by měl časopis začínat. Díky Vám a příspěvkům od Vás, bychom rádi rozšířili každé měsíční číslo o spoustu zajímavých fotografii a textů. Předem děkujeme za spolupráci Vaše Redakce.
Z obsahu 1. čísla: Gekoni rodu Rhacodactylus Užovka Lamprophis (Boaedon) fuliginosus Praotec Zdeněk Vogel Zoo Dvůr Králové nad Labem Terarijní atlas – Physignathus concincinus Terarijní atlas - Pantherophis guttataus Fotografie – Varanus acanthurus
REPTILmagazín 1/2012
2
GEKONI
Text a foto Jaroslav Forejt Gekoni rodu Rhacodactylus
Všichni gekoni z rodu Rhacodactylus jsou edentemity souostroví Nové Kaledonie (Grande Terre a Isle de Pines). Obývají zde deštné pralesy a žijí převážně v korunách stromů, na kmenech a keřích. Jen málokdy je možné tyto gekony zahlédnout na zemi, výjimečně se skrývají ve spadaném listí. Celkově je velmi problematické spatřit tyto gekony ve volném prostředí. Přes den je můžeme najít ve vyšších patrech stromů, důsledným prohledáváním dutin a větví. V noci je to možné pouze pokud budeme vyčkávat a pozorovat dění na stromech, či světlem baterky osvítíme velké oči gekona přichyceného na kmeni stromu. Vždy je to otázkou náhody a štěstí. Přesto, jsou již v našich chovech velmi rozšířeni a díky jejich snadnému množení (alespoň u běžných druhů) lze většinu zakoupit z domácích odchovů. Kvůli své barevné variabilitě, velikosti a snadnému chovu se stávají oblíbenými cíly teraristů. V teráriu patří mezi výborné "nájemníky" a je velmi zajímavé pozorovat jejich chování po zhasnutí veškerého osvětlení. Gekony chováme ve vyšších tropicky zařízených teráriích. Teplota se během roku na Nové Kaledonii pohybuje v rozmezí 18-28°C a střídá se období dešťů a sucha. V chovu vytvoříme podobné podmínky. Období dešťů je od prosince do dubna. V teráriu by měl být dostatek jak tenkých tak silných větví, doplněných květinami (živými případně plastovými). Postačí světlo z žárovky, která zároveň terárium vyhřívá. Jako substrát se hodí rašelina, REPTILmagazín 1/2012
3
lignocel, kokosová drť. Kvůli snadnějšímu čištění používám papírové utěrky, které pravidelně vyměňuji. Pro kladení pak vkládám vyšší misku s vlhkým lignocelem. Gekoni se živí jak hmyzem a malými gekony tak sladkým ovocem, které v období plodnosti často olizují i požírají. Například Rhacodactylus leachianus se v sezóně, kdy dozrávají plody, neživí téměř ničím jiným. V jiných případech si rád pochutnává na mláďatech Rhacodactylus ciliatus či na jejich ocáscích (proto jsou v přírodě "ciliáti" s ocáskem velkou vzácností). Velikostně se jedná o střední až obrovské gekony. Nejmenší Rhacodactylus ciliatus a Rhacodactylus auriculatus měří 180-210 mm, Rhacodactylus chahoua a Rhacodactylus sarasinorum se řadí mezi středně velké gekony s velikostí okolo 250mm, za největší považujeme Rhacodactylus trachyrhynchus s 300mm a Rhacodactylus leachianus měřící až 430 mm což z nich dělá největší žijící gekony.
REPTILmagazín 1/2012
4
Dožívají se od 6 do 30 let, u Rhacodactylus trachyrhynchus se udává věk až 50 let. Všichni gekoni jsou vejcorodí kromě Rhacodactylus trachyrhynchus, který je živorodý a rodí 2 mláďata ročně, březost trvá okolo 9 měsíců. Ostatní druhy snáší 1-2 vejce s kožovitým obalem (chahoua vápenitým), jež zahrabávají do země nebo ukládají do dutin stromů do tlejícího dřeva. Rhacodactylus auriculatus jako jediný slézá z keřů a stromů i na zem. Obývá jižní oblasti Grande Terre. Nachází se ve výšce 0-5m. Rhacodactylus ciliatus se vyskytuje na hlavním ostrově i na ostrůvku Isle de Pines. Na Isle de Pines byl nacházen ve výšce maximálně 3m kdežto na Grande Terre leze až do výšky 15m. Rhacodactylus chahoua obývá jižní a střední části Grande Terre. Nalézá se ve výšce 6-10m. Rhacodactylus leachianus se nachází na Grande Terre ve východní a jihovýchodní části ostrova. Obývá i horské oblasti. Žije převážně ve vyšších patrech stromů a to až do výšky 30m. Rhacodactylus trachyrhynchus se skrývá v dutinách stromů. Poddruh R. t. trachyrhynchus žije na jihu Grande Terre a to ve výšce i 30m. Poddruh R. t. trachycephalus se vyskytuje na ostrově Isle de Pines ve výškách 612m.
REPTILmagazín 1/2012
5
Ostatní gekoni Nové Kaledonie: • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • •
Rhacodactylus ciliatus (Guichenot, 1866) Rhacodactylus auriculatus (Bavay, 1869) Rhacodactylus chahoua (Bavay, 1869) Rhacodactylus leachianus (Cuvier, 1829) Rhacodactylus sarasinorum (Roux, 1913) Rhacodactylus trachyrhynchus (Bocage, 1873) Eurydactylodes agricolae (Henkel, Böhme, 2001) Eurydactylodes occidentalis (Bauer, Jackman, Sadlier, Whitaker, 2009) Eurydactylodes symmetricus (Anderson, 1908) Eurydactylodes viellardi (Bavay, 1869) Bavaya crassicoullis (Roux, 1913) Bavaya cyclura (Günther, 1872) Bavaya exsuccida (Bauer, Whitaker, Sadlier, 1998) Bavaya geitaina (Wright, Bauer, Sadlier, 2000) Bavaya goroensis (Bauer, Jackman, Sadlier, Shea, Whitaker, 2008) Bavaya madjo (Bauer, Jones, Sadlier, 2000) Bavaya montana (Roux, 1913) Bavaya ornata (Roux, 1913) Bavaya pulchella (Bauer, Whitaker, Sadlier, 1998) Bavaya robusta (Wright, Bauer, Sadlier, 2000) Bavaya sauvagii (Boulenger, 1883) Bavaya septuiclavis (Sadlier, 1989) Třída:Reptilia (plazi) - Řád:squamata (šupinatí) - Podřád:Sauria (ještěři) Nadčeleď:Gekkota (gekoni) - Podčeleď:Diplodactylidae (pagekoni)
REPTILmagazín 1/2012
6
HADI
Text a foto Jiří Hascmac Užovka Lamprophis (Boaedon) fuliginosus*
Užovka domácí či africká, jak je tento menší had nazýván, obývá černý kontinent. Zejména západní část Afriky. Nacházíme ji v stepní a lesní oblasti. V chovu se vyskytují dvě varianty zbarvení a to „hnědá“ a „zelená“. Hnědá forma má světle hnědou barvu a její šupiny v odrazu světla vytváří duhové odlesky. Zelená forma je tmavší a převládá spíše temně zelená barva. Mláďata mohou být tmavě červená. Dorůstá velikosti do 1metru. Její povaha je mírná a sklony ke kousání mají spíše jen mláďata. V poslední době se v chovu moc nevyskytuje a kvůli její dobré schopnosti se množit a nízké ceně jsou její mláďata často využívána ke krmení "hadožravých" hadů. Což je pro chovatele těchto hadů jistě výhodné, bohužel pro chovatele užovky domácí velmi demotivující.
Užovky domácí chovám společně ve skupině 1,2. Samce odděluji jen po páření. Terárium je velikosti 100 x 40 x 50 cm (DxVxŠ). Na dně je vrstva lignocelu míchaného s pískem, jako úkryty slouží kusy ploché kůry. Pro šplhání je v teráriu zapřený o stěnu dřevěný kořen. Do terária také umisťuji plastový box s vlhkou rašelinou, který slouží jako kladiště a vlhký úkryt při ekdysi. Kameninová miska na vodu je samozřejmostí a je veliká tak, aby se do ní mohl had při svleku stočit. Vytápění zajišťuje 40 W REPTILmagazín 1/2012
7
žárovka, zavěšená v krytu z pálené hlíny. Krmím třikrát do měsíce, v období březosti častěji. Jako potravu předkládám laboratorní myši,
malé potkany nebo zlaté křečky. Vitaminominerální přípravky ke krmení nepřidávám. Potravu přijímají velmi ochotně. Při krmení tří jedinců v jednom teráriu musí být člověk pozorný, aby nedošlo ke kousnutí nebo škrcení jiné užovky. Je lépe hady oddělit a po pozření potravy opatrně vrátit do terária. Tyto užovky mají velmi zajímavý způsob škrcení potravy a to tak, že omotají svým tělem hlodavce "jako cívku na hadici". K páření dochází v lednu až únoru. Samice snáší vejce za 3-6 týdnů od páření. Obvykle snáší 5- 15 vajec. Vejce jsou bílá podlouhlého tvaru. Často jsou vejce slepena do hroznu a tak je při ukládání do inkubátoru opatrně oddělím a uložím každé zvlášť. Pokud je necháte v hroznu hrozí, že by se od kazícího se vajíčka mohla rozšířit plíseň na ostatní vejce. Stejně tak vyřešíme i problém s REPTILmagazín 1/2012
8
vlhkostí, protože takto vejce leží vždy jednou polovinou na vlhkém substrátu, kdežto vejce na vrchu hroznu by přijímala pouze vzdušnou vlhkost, která může být často nedostatečná. Inkubuji na vlhkém rašeliníku, který má výhodu, že nepřijímá plíseň od vajec a tak nehrozí plesnivění jako například na lignocelu. Používám inkubátor s nízkou vrstvou vody na dně a topným kabelem na stropě, jež zabraňuje kondenzaci vody a následnému ukapávání na krabičky s vejci. Teplotu řídí termostat RT-2. Teplota se pohybuje v rozmezí 26-28°C a vlhkost vzduchu je okolo 60 – 75%. Za těchto podmínek se hadi líhnou po 65-70 dnech. Pokud je teplota 29 °C líhly se již po 55-57 dnech. Mláďata jsou ihned velmi aktivní. Potravu obvykle přijímají bez problémů. Násilím se musí krmit maximálně 20% mladých ze snůšky. Pohlaví jde poznat ihned a to i bez palpace. Samice mají výrazně kratší ocas než samci. Další snůšku samice snáší do 1-2 měsíců a to i bez dalšího páření. Tato snůška bývá slabší a také je v ní méně vajec. Vylíhlá mláďata jsou ale stejně životaschopná, jako z první snůšky. Odchov nečiní výrazné problémy. Jen musím varovat před útěky, dovolím si tvrdit, že to jsou přímo specialisté na hledání vhodných škvír a otvorů, kudy by dokázali z terária utéci. Vhodné jsou proto dostatečně velké plastové boxy, do jejichž víka navrtáme množství otvorů o velikosti 4mm. Užovku domácí mohu doporučit i začínajícím chovatelům, kteří teprve sbírají zkušenosti s chovem hadů. Radím ale, aby si zakoupili odrostlejší mládě, jež je vhodnější z důvodu, že již přijímá samostatně potravu.
* Užovka domácí byla dříve řazena do rodu Boaedon, dle nové
systematiky je řazena do rodu Lamprophis. Z tohoto důvodu uvádím obě synonyma.
REPTILmagazín 1/2012
9
Významná osobnost
Text Jiří Hascmac
Zdeněk Vogel Zdeněk Vogel se narodil 10.11.1913 v Kutné hoře. Zde žil do té doby, než jeho otec padl v první světové válce. Poté se s matkou přestěhoval do Prahy, kde vyrůstal společně se svým bratrem a mohl tak začít pomáhat stavět českou teraristiku na její pevné nohy. Svého prvního hada si koupil ještě v prvním roce gymnázia. Bylo to mládě užovky obecné. Do té doby choval ještěrky a želvu. Velmi zajímavé historky s touto užovkou pan Vogel popisuje ve svých knihách. V podstatě se stala jeho nerozlučnou kamarádkou. A chov, který praktikoval, se v dnešní době zdá zcela nepřípustný a přesto byl možný, tehdy dokonce jistě velmi zábavný a poučný. Svou užovku ubytoval v kapse saka, kde ji nosil téměř všude pospolu a to často i do školy. Dokonce ji nechával v kapse saka i spát, když jej odložil na věšák. Naučil svou užovku jíst na ruce pulce a malé žáby. Bohužel jejich soužití bylo ukončeno v době, kdy užovka vyrostla a přestěhovala se ze saka do dříví naskládaného u kamen. Jednoho dne se totiž chytila do pasti na myši a pomoci jí již nebylo. Svou první zmiji, které ho do té doby velmi fascinovali, chytil na dovolené v Mnichovicích. Bylo to na konci ročníku sekundy. Svou zmiji nesl v zavázané punčoše což jevilo u místních občanů velký zájem. Po tom co zjistili, co v punčoše je, ubili nebohou zmiji kamenem. Možná právě tato nešťastná příhoda dala panu Vogelovi do vínka jeho snahu o ochranu přírody a neustálé vzdělávání veřejnosti, ať již jeho publikacemi tak články v odborných časopisech. V době, kdy vyrůstal v Praze měl tu čest, že mohl sledovat zrod Zoologické zahrady v Tróji a také zřízení prvního veřejného vivária v Kinského sadech. Bohužel terarijní zvířata byla na těchto výstavách spíše výjimkou a jejich zastoupení zdaleka převyšovaly akvarijní rybky, které byly dostupnější a společensky mnohem přijatelnější. V té době měl možnost provést první obchodní styk s německou firmou Scholze a Poetzschkle, která se zabývala obchodem s drobným zvířectvem. Poslal tedy ušetřené peníze do Berlína a za několik dní obdržel letecky zásilku hadů. Samozřejmě vše neproběhlo tak jak mělo a hadi způsobili na letišti
REPTILmagazín 1/2012
10
nevídanou paniku. Je ale zcela neuvěřitelné, že před více jak 80ti lety bylo možné s velkou dávkou trpělivosti a nadšení něco podobného podstoupit, aby člověk získal tak „vzácné“ druhy jako je zmije růžkatá. Po tom co byl odmítnut při odvodu na vojnu, rozhodl se odcestovat z Evropy do vzdálené Afriky. Tímto podstoupil svou první výpravu, neznalý jazyka i zvyků. S minimálními finančními zásobami, úspěšně absolvoval svou expedici. Tato skutečnost jistě zadala tomu, že za svůj život procestoval téměř celou zeměkouli. Objevil tak spousty druhů a do Evropy i České republiky dovezl plazy pro minulé generace dosud neznámé. Jistě tím velmi cenně pomohl rozšířit řady teraristů a také paletu chovaných druhů. Ve světě často pomáhal místním organizacím na ochranu přírody s výzkumy, stavbou a rozšiřováním národních parků, čímž získal mnoho cenných zkušeností. Jmenujme alespoň stavbu krokodýlí farmy na Kubě pro záchranu kubánských krokodýlů. Dlouhá léta pracoval jako vedoucí či člen mnoha zájmových útvarů. U některých byl jejich zakladatelem. Jmenujme například Spolek přátel Národního muzea v Praze, Herpetologická stanice v Suchdole v Praze, Státní přírodovědecké muzeum v Stuttgartu, pracoval jako místopředseda vivaristického odboru Rybářské a vivaristické sekce České vědeckotechnické společnosti. Pan Zdeněk Vogel opustil naši terarijní i obecnou společnost po dlouhé nemoci 9. prosince 1986. Jeho zásluhy ovšem zůstaly a ještě dlouho zůstanou zachovány ať již v našich teráriích nebo všude, kde se svými kroky vyznamenal.
REPTILmagazín 1/2012
11
Zoologická zahrada Text a foto Jaroslav Forejt Zoo Dvůr Králové nad Labem V loňském roce jsme se rozhodli trávit letní dovolenou cestami po České republice. Jedním z cílů byla i návštěva Safari ve DK. Jelikož je cesta do Dvora Králového velmi dlouhá, objednali jsme si dvoulůžkový pokoj v přilehlém hotelu, který je součástí zoo. Tato investice se nakonec ukázala jako zcela správná, jelikož se poměry v zoo oproti minulým letům velmi změnily. Nevím kdo tak rozhodl, ale dříve jsme si mohli většinu zoo projít pěšky. Návštěva zoo se tak stala celodenním krásným výletem, zajímavým pro děti i dospělé. Bohužel od letošního roku je procházka pro pěší ukončena u prodejny suvenýrů (cca za 2-3 hodiny ji máte prošlou) a dále už je umožněna pouze autobusem nebo ještě horší variantou a to vlastním osobním vozem. Horší je z toho důvodu, že jsme několikrát viděli auta zaparkované na pastvinách safari, no prostě typická lidská nekázeň a neúcta ke zvířatům. Je to ukázkou toho jak se dá dobrý nápad změnit v utrpení. Další hrůza nastává při platbě vstupného (z tohoto důvodu přiznávám, že investice 2700 Kč za noc v hotelu je správná, jelikož máte po oba dva dny nepřetržitý volný vstup do ZOO). Ceny vstupného pro rok 2011 jsou následující: Vstup do zoo pěší část – dospělý – 170 Kč Vstup do zoo pěší část – děti od 4 let – 100 Kč Vstup do zoo pěší část + Safari – dospělý – 290 Kč Vstup do zoo pěší část + Safari – děti od 4 let – 190 Kč Pes 100Kč
REPTILmagazín 1/2012
12
V našem případě bychom za vstupy zaplatily za oba dny 4x290 Kč + 2x za dva psy 200 Kč. Celkem 1560 Kč a to zatím neplatíme za dvouletého syna. Rodinu s dvěma menšími dětmi a psy bude stát vstup 1940 Kč. Což je již skoro cena hotelu.
Abych ale nepsal samé zápory. Výhodou je, že zpřístupnili další část safari a můžete tak pozorovat ve volné přírodě kočkovité šelmy. Tato ukázka byla skvělá a to i za nepřízně počasí, která nás pronásledovala oba dva dny.
REPTILmagazín 1/2012
13
Co nás teraristy ale zajímá je pavilón Vodní světy. Zde Vás již při vchodu uvítá menší akvaterárium s odchovy varanů mertensových a na druhé straně je velké terárium s krajtami a agamami. Po vstupu do první části se můžete těšit na velkou terarijní stěnu, naproti níž stojí velká mořská akvária. V teráriích naleznete mnoho druhů. Například agamy vousaté, agamy kočičinské, chameleóny, krajtu zelenou, varany smaragdové, želvy uhlířské, phelsumy a také zajímavé drobné modré gekony Lygodactylus williamsi. Na konci terarijní stěny se nachází zasklený průzor do inkubátoru, což považuji jako skvělý nápad, bohužel se zrovna žádní plazíci nelíhnuli. V druhé části pavilonu naleznete průchod tropickou řekou, kterou po obou stranách lemují obrovská akvaterária s kajmany, gaviály, anakondami a terária s varany. Vše podtrhují volně puštění kosmani, kteří se lidského dotyku příliš nebojí. Zážitek z průchodu touto expozicí je strhující, a pokud jsem psal, že procházka po zoo trvá 2 hodiny, tak pokud jste teraristy a jste ubytováni v hotelu strávíte tyto dvě klidné hodiny pouze v tomto pavilonu.
REPTILmagazín 1/2012
14
Co říci závěrem, návštěva safari mě velmi zklamala, navštívil jsem ji cca po 7 letech a to co se zde změnilo mi nepřipadá vůbec ku prospěchu dobré věci. Bohužel peníze jsou peníze a tak dáme volnost lidem jen když si zaplatí. Naštěstí terarijní zážitek zůstává zachován, ovšem nevím, zda se každému vyplatí cestovat několik set kilometrů za jedním terarijním pavilonem. V tomto směru Vám udělá dle mého názoru lepší službu pražská zoo, s větším množstvím terarijních druhů a za nižší cenu. Ovšem pro toho kdo to má do Dvora Králového blíže, se návštěva určitě vyplatí a to i proto, že je možné si zakoupit za solidní cenu celoroční pernamentku. Pro nás je také důležité, že umožňují vstup se psy.
REPTILmagazín 1/2012
15
Terarijní atlas Agama kočičinská – Physignathus concincinus Výskyt: Physignathus cocincinus obývá asijské pralesy v Indii, Vietnamu, Číně, Thajsku. V přírodě žijí převážně na větvích nad vodními toky, do kterých se v nebezpečí vrhají. Umí výborně plavat. Velikost: Samci dorůstají až 1m délky a váží až 0,5 kg. Samice jsou menší a méně mohutné měří okolo 70 cm. Potrava: Živí se převážně větším hmyzem, drobnými rybkami, hlemýždi, žížalami, ale i mláďaty myší. Někdy se uvádí i sladké ovoce. Terárium: Pro jednu agamu je potřeba terárium veliké alespoň 1m³. Pro skupinku či pár je vhodné terárium o půdorysu 1,5 x 1,5 m s výškou minimálně 1,8 m. Ubikaci vybavíme silnými větvemi, rostlinami a větší nádobou s vodou, ve které se mohou agamy vykoupat. Terárium minimálně 2x denně rosíme. Teplotu pod zdrojem tepla udržujeme na 30-35°C v okolních částech může teplota klesnout i na 25°C. Důležité je, aby se mohly vyhřát všechny agamy, proto vytvoříme tolik tepelných zdrojů, kolik chováme ještěrů. Teplotu vody udržujeme na 26°C. Rozmnožování: Samice dospívají v 1,5 roce. Snáší obvykle dvě snůšky do roka. Každá snůška má 6-20 vajec. Vejce zahrabává do vlhkého substrátu. Snůšku inkubujeme na vlhkém seramisu, rašeliníku či lignocelu. Při teplotě 26-29°C se mláďata líhnou za 55-75 dní. Mláďata jsou veliká 17cm. Chováme je v menším teráriu při podobných podmínkách jako dospělé.
REPTILmagazín 1/2012
16
Terarijní atlas Užovka červená - Pantherophis guttataus Výskyt: Užovka červená se vyskytuje v Severní Americe. Její domovinou jsou sušší oblasti, lesy a louky od USA po Mexiko. Velikost: Užovky dorůstají až 150cm. Svou povahou bývají klidné, nekousavé. Potrava: Živý se hlodavci, v přírodě i ještěrkami. Terárium: Pro pár užovek postačuje terárium 80x 40 x 40cm (DxVxŠ). Jako substrát volíme písek, či rašelinu, nebo směs obou substrátů v poměru 50:50. Nádobu na vodu volíme velikostně tak, aby se do ní had mohl stočit a vykoupat. Jeden roh nádrže udržujeme stále vlhký pro případ snůšky. Vyhříváme žárovkou na 30°C, v chladnější části terária může teplota klesnout i o 5°C. Rozmnožování: Pro úspěšné rozmnožování je vhodné hady od druhého roku života zimovat. Zimování provádíme dva až tři měsíce (listopad leden) při teplotě 10-15°C. Snáší obvykle jednu maximálně dvě snůšky do roka. Každá snůška má 5-30 vajec. Vejce klade do vlhkého substrátu. Snůšku inkubujeme na vlhkém seramisu či rašeliníku. Při teplotě 2628°C se mláďata líhnou za 55-65 dní. Mláďata jsou veliká 20-25cm. Během prvních týdnů je rozkrmujeme nejmenšími myšími holaty. Někdy je nutné je krmit násilím. Odchováme je v menších plastových boxech.
REPTILmagazín 1/2012
17
Fotografie
REPTILmagazĂn 1/2012
18