Teramagazin 8 2012 by Jan Beitl

Stanislav Macík

JozefBalala

Ivan Vergner

Lucie Zicháčková

Hadi Hondurasu – část třetí

Oftalmologie

w w w. te ra m a ga z i n . c z

■ H ADI ■ J EŠTĚŘI ■ OBOJ ŽI VELN ÍCI ■

E le kt ro n i c ký ča s o p i s o te ra ri s t i ce

ZDARM A

Černé vdovy rodu Latrodectus Novozélandské gekóny – časť druhá a jejich chov

■ N OVOZÉLAN DSKÉ GEKÓN Y – ČASŤ DRUH Á ■ H ADI H ON DURASU – ČÁST TŘETÍ ■ OFTALM OLOGIE ■ ELAPHE QUATUORLINEATA ■ ČERN É VDOVY LATRODECTUS A JEJICH CH OV ■ KRM N Ý H M YZ - ÚVOD ■ GEKKO GECKO ■

8/2012

8/2012 Slovo úvodem Vážení přátelé,

právě se k vám dostává osmé číslo našeho časopisu TERAmagazín. Jelikož se jedná o poslední číslo v roce 2012, snažili jsme se do něj vměstnat co nejvíce zajímavých článků.

Obsah 4

Ještěři Gekko gecko

Příjemné prožití svátků vánočních a do Nového roku přeji hodně chovatelských a osobních úspěchů.

7 Aleš Kozubík

Hadi Hadi Hondurasu – část třetí

Bezobratlí Ještěři Hadi Cestopis Obojživelníci Chov Systematika Reportáž

Rád bych tedy na tomto místě tradičně poděkoval všem, kteří se svými články podíleli na vzniku nejen tohoto čísla.

Bezobratlí Černé vdovy rodu Latrodectus - základní péče

www.teramagazin.cz

Hadi Elaphe quatuorlineata quatuorlineata

Reportáž "Miniaturizace" na Stanici přírodovědců

Cestopis Novozélandské gekóny – časť druhá

Chov Strašilky - nádherný hmyz v teráriích

Chov Chov kmného hmyzu

Veterina Nejčastější onemocnění očí u plazů

Reportáž Zoo Jihlava

Redakční rada: Jaroslav Forejt – jaroslav.forejt@teramagazin.cz, Aleš Kozubík – ales.kozubik@teramagazin.cz, Daniel Koleška – daniel.koleska@teramagazin.cz Autoři článků v tomto čísle: Stanislav Macík, Jozef Balala , Ivan Vergner, Jaroslav Forejt, Petr Papežík, Daniel Koleška, Adam Bořecký, Martin Kulma, Lucie Zicháčková, Michal Rindoš

8/2012 www.teramagazin.cz Bezobratlí Ještěři Hadi Cestopis Obojživelníci Chov Systematika Reportáž

Če rn é vd o vy ro d u L atro dectus Zá kla d n í p é če Latrodectus hasseti Sydney

Text a foto: Stanislav Macík Terárium: pro dospělé samice alespoň 10 x 20 x 20 cm, mohou však být i v prostornějších plastových Teplota: u všech druhů mezi 25 °C a 30 °C. (Většina nádobách. druhů se dobře adaptuje na pokojové teploty.) Podklad substrátu: alespoň 2 cm písku, Vlhkost: celkově mají v oblibě spíše sušší klima, kamínků/hlíny nebo rašelinné směsi. Vegetace, větvě, vlhkost si berou z potravy. Výjimku tvoří některé kůry stromů a rostliny poskytují dobrý úkryt a zlepšují pralesní formy jako např. Latrodecus mirabilis, estetický vzhled. Latrodectus karrooensis. U těchto druhů vystačíme s mírně vlhkou rašelinou. Ideální je vhodná živá rostlina Potrava: nejrozmanitější hmyz, jako jsou mouční udržující stabilní vlhkost. V létě jednou týdně mírně červy, kobylky, mouchy (cvrčky nedoporučuji kvůli rosit kousek stěny, nebo jen pár kapek na detekční značné „promořenosti“ parazity). vlákna. Latrodectus mactans

8/2012

Pavouci rodu Latrodectus jsou velice zdatní lovci a uloví kořist často větší, než sami představují. Mláďata bez problémů přijímají veškerý drobný hmyz včetně mravenců.

příčiny. Jsou klidné a nesmírně plaché, ale i přesto v žádném případě nedoporučuji přenášet pavouky holýma rukama, nebo přímou manipulaci v teráriu. Takové chování aktivuje detekční vlákna a podle jejich vibrací může pavouk nezvaného hosta Biologie a ekologie: Jedná se o pavouky s aktivním vyhodnotit jako přítomnost potencionální potravy a nočním životem a nápadným pohlavním instinktivně aktivovat okamžitou ofenzivní reakci. V dimorfismem, který se projevuje zejména rozdílnou případě nezbytné nutnosti, např. za účelem čištění vzájemnou velikostí. Samice jsou mnohem větší a nádrže, je zapotřebí se vždy přesvědčit, kde se robustnější. Díky pevné lapací síti a účinnému jedu chovanec právě nachází. jsou schopné udolat i větší potravu, až do velikosti středně vzrostlého zedního gekona. Snovačky rodu Latrodectus jsou z hlediska pozorování nesmírně zajímaví tvorové a cenný prvek ve výzkumu Bezpečnost: Žádné druhy snovaček rodu Latrodectus mnoha arachnologů. Svou velkou oblibu získávají i v nemají tendence k útočnému chování bez zjevné řadách amatérských chovatelů.

www.teramagazin.cz Bezobratlí Ještěři Hadi Cestopis Obojživelníci Chov Systematika Reportáž

Latrodctus elegans

5 Chovné nádrže

8/2012 www.teramagazin.cz Bezobratlí Ještěři Hadi Cestopis Obojživelníci Chov Systematika Reportáž

Latrodectus hasselti - dospělá samice

Inzerce

Výstava a prodej exotických zvířat Kulturní dům Peklo Pobřežní 10, Plzeň

http://zootrhy.wz.cz

LatrodectusMladý mirabilis Gekko - Argentina vittatus

8/2012 www.teramagazin.cz

G e kó n o b ro vský Gekko gecko

Bezobratlí Ještěři Hadi Cestopis Obojživelníci Chov Systematika Reportáž

( Li n n a eu s, 1 7 5 8 ) Text a foto: Jozef Balala Vědecká klasifikace:

Třída : Reptilia (plazi) Řád : Squamata (šupinatí) Podřád : Sauria ( ještěři) Čeleď: Gekkonidae (gekonovití) Podčeleď: Gekkoninae (gekoni) Rod : Gekko Druh : Gekko gecko Nerád by som v tomto článku písal to, čo bolo už mnohokrát napísane v knihách a odborných časopisoch venujúcich sa chovu plazov. Skôr sa zameriam na vlastné skúsenosti, postrehy a niekedy možno doslova kuriozity. Svoje prvé trio gekónov som choval už viac ako pred dvadsiatimi rokmi v teráriu o rozmeroch 100 x 30 x 30 cm. Jednalo sa o prispôsobené staré, rámové akvárium, ktoré by viac

Mladý Gekko gecko

vyhovovalo gekončíkom ako gekónom. Zadná a aj bočné steny boli oblepené drobným akvaristickým štrkom. Vybavenie bolo tiež jednoduché, napoly rozseknutá drevená penka, opretá o zadnú stenu terária, pod žiarovkou plochý kameň na vyhrievanie a v ľavom zadnom rohu navŕšená rašelina, v ktorej rástla bromélia. Samozrejme nechýbali ani misky s vodou a s drvenými vaječnými škrupinami. Terárium bolo zakryté dvoma sklenenými tabuľami a dreveným rámikom s drobným pletivom, cez ktorý viedol dovnútra kábel s obyčajnou žiarovkou. Umiestnené bolo v chladnej izbe, kde teplota mimo vykurovaciu sezónu neraz klesla v noci aj pod 20°C. Rosil som každý večer a kŕmil nepravidelne, podľa toho kedy som mal čas ísť chytať hmyz. Už vtedy som sa držal názoru, že ani v prírode sa žiadny plaz nemôže každý deň najesť dosýta. Keďže som v tých časoch cvrčky nechoval, gekóny jedli to čo sa mi podarilo nachytať vonku, hlavne lúčne koníky, pavúky, motýle a muchy. Sem tam dostali na prilepšenie myši, ktoré lovili s neuveriteľnou chuťou. Menšiu dokázali zjesť v celku

8/2012 www.teramagazin.cz Bezobratlí Ještěři Hadi Cestopis Obojživelníci Chov Systematika Reportáž

a väčšie doslova roztrhali. Aké hlasne je tokanie gekonieho samca, som sa presvedčil už prvú zimu (ozývajú sa najmä v zimných mesiacoch), keď svojim prenikavým škrekotom zobudil celý dom. Všetci sa vtedy zbehli v mojej izbe s jedinou otázkou: „Čo sa stalo?“ Keďže terárium nebolo poriadne zabezpečené, samec sa po čase naučil úderom hlavy alebo skokom odtlačiť drevený rámik a utiecť. Jeho obľúbením stanoviskom bola medzera medzi skriňou a stenou, odkiaľ volal na samice. Zaujímavé je, že samice nikdy terárium neopustili a zostávali v blízkosti vajec, akoby ich strážili. Pritom samec mimo terária volal na samice dosť intenzívne. Chytať ho bol skutočný zážitok, ktorý sa bez pohryzených prstov nikdy nezaobišiel. Veľkého samca je vždy lepšie chytať v rukaviciach. Raz večer, keď som nebol doma, sa mu podarilo dokonca otvoriť terárium s mláďatami. Do izby sa ich vtedy rozutekalo asi pätnásť. Našťastie gekóny obrovské nepožierajú svoje mláďatá. Všetky sa mi podarilo chytiť, teda až na jedno, ktoré žilo v izbe voľne štyri mesiace, pričom sa pravdepodobne živilo pavúkmi z pavučín, ktoré som prestal pre istotu ometať. Chytil som ho na konci septembra a na moje prekvapenie, nebolo ani choré, ani podvyživené. Hoci bol chov gekónov obrovských zaujímavý, nakoniec predsa len nastal čas rozlúčiť sa s nimi. Predal som ich na burze chovateľovi z Prahy a za zarobené peniaze som si kúpil nový objekt záujmu - chameleónov jemenských (Chamaeleo calyptratus). Trvalo presne trinásť rokov, kým som si znova

Samec Gekko gecko zaobstaral týchto krásnych gekónov. Veď čo sa týka farebnosti, patrí gekón obrovský určite k najkrajším gekónom. Z burzy som si doviezol tri samice importované z Thajska, bohužiaľ jedna neprežila karanténu. Po troch mesiacoch som od iného importéra získal aj samca a po úspešnej karanténe som ho pridal ku samiciam. Najprv som skúšal chov v drevenom teráriu po chameleónoch, ale ťažko sa mi v nich udržiavala potrebná vlhkosť, aj napriek tomu, že som mal v teráriu nasadené živé rastliny.

Gekko gecko

8/2012

Terárium malo rozmery 50 x 50 x 100 cm (D x H x V). Rastliny boli vysadené v kvetináčoch a vložené do črepníkov, do ktorých sa vkladajú kvetináče s broméliami. Po polievaní sa v nich zachytávala voda, aby nestekala po stenách terária, pretože kvetináče viseli na drevených stenách terária. Zaujímavé je, že gekóny sa (aj napriek svojej veľkosti) dokázali pretiahnuť cez malú štrbinu, ktorá bola medzi kvetináčom na zachytávanie vody a kvetináčom s rastlinou. Pri nadvihnutí kvetináča s rastlinou sa gekóny neváhali ponoriť pod vodu a zostať chvíľu ponorené. Veľké terárium malo aj istú nevýhodu. Gekóny boli plachšie a pri vstupe do miestnosti sa okamžite schovávali do svojich úkrytov. Vyhrievanie zabezpečovala žiarivka Repti Glo 5.0. Tento model síce nerobí svetelný kužeľ, ani neprodukuje teplo prostredníctvom svetelného kužeľa, ale rozpálená objímka robí dostatok tepla, ktoré sála smerom hore. Z tohto dôvodu bola žiarovka spustená trocha nižšie, aby sálajúce teplo vyhrievalo terárium. Gekóny sa vyhrievali nad aj pod lampou. Táto žiarivka sa mi však nakoniec neosvedčila, samec sa chodil vyhrievať dovnútra kvetináča, ktorý tienil žiarivku. Oslepol na jedno oko a do druhého sa mu ako naschvál zapichla trieska, pravdepodobne zo zle opracovaného dreva v teráriu. Samca som premiestnil do plastového boxu, v ktorom bol papier a na zemi položená kôra ako úkryt. Pod plastovým boxom bola vyhrievacia podložka. Neuveriteľná je žravosť týchto gekónov. Samec aj napriek tomu, že nevidel, chytal cvrčky, ktoré som mu položil pred tlamu. Oči som mu potieral Ophthalmo - azulenom a Framikoinom. Obidve očné masti mi dal veterinár. Hoci som moc liečbe neveril, potieral som gekónovi oči pravidelne každý večer. Samec mal oči nakoniec celé sivé a určite nevidel, ale po mesiaci sa zvliekol a na moje prekvapenie mal obidve oči normálne. Dokonca sa zbavil aj triesky zapichnutej v oku. Dnes má náš úspešne vyliečený samec 33 cm. Hneď potom som celé trio umiestnil do nového celoskleného terária o rozmeroch 60 x 45 x 70 cm a žiarivku som vymenil za obyčajnú žiarovku 25 W. Zo začiatku v ňom boli aj bromélie, ale tie gekóny

hneď zničili. V teráriu nesmie chýbať miska s vodou a miska s nahrubo podrvenými vaječnými škrupinami, pripadne so sépiovou kosťou. Gekónov som videl piť vodu z misky viac krát, a to aj napriek každovečernému roseniu. Ako substrát používam lignocel, ktorý udržujem stále vlhký. Nové trio gekónov taktiež požiera mladé myšky. Sú výborným zdrojom vápnika pre znášajúce samice. Ďalšia vec, s ktorou som sa predtým nikdy nestretol, je udieranie samca chvostom do predmetov v teráriu, a to až tak silno, že dokáže poprevracať všetkú kôru opretú o zadnú stenu terária. Aj napriek takémuto správaniu sú vajíčka gekónov veľmi odolné voči otrasom a bez problémov sa z nich liahnu mláďatá. V teráriu kolíšu denné teploty medzi 28 - 32 °C a nočné medzi 23 - 19 °C. Teploty v teráriu sú závisle od teploty vonku a od toho, či je alebo nie je vykurovacia sezóna. Rozdielna aj dĺžka inkubácie vajec, ktoré ponechávam v teráriu okolo 90 - 130 dní. Čerstvo vyliahnuté mladé jedince majú okolo 6 cm a pri dobrom kŕmení rastú veľmi rýchlo. Mláďatá sa po vyliahnutí schovávajú v zásade pri svojich rodičoch. Dokonca keď sa cítia ohrozené (najmä pri odchyte z terária), zvyknú sa schovávať samcovi pod tlamu. Mláďatá chovám spoločne v teráriu o rozmeroch 50 x 30 x 50 cm. Na dne je papier a vybavenie tvoria napr. kôry, bambusové palice a umelé rastliny. Pri mláďatách misku s vodou nemám, ale rosím intenzívne každý večer. Kŕmim cvrčkami a pavúkmi primeranej veľkosti. V zásade platí, že kŕmny hmyz by nemal byť dlhší ako hlava gekóna. Faktom je, že už čerstvo vyliahnuté mladé jedince si dokážu poradiť s neuveriteľne veľkým sústom – jednoducho lovec sa v nich nezaprie. Mladé je lepšie kŕmiť po troche každý deň. Ak však kŕmite denne, tak dva-tri dni bez potravy mladým gekónom nijako neublížia. Pohlavnú dospelosť podľa mňa dosahuje gekón obrovský až v troch rokoch. Určite sa môžu páriť aj skôr, ale mláďatá sú podľa mňa málo životaschopné. Gekón obrovský je nenáročný jašter, ktorého môžem začínajúcim chovateľom len odporučiť.

www.teramagazin.cz Bezobratlí Ještěři Hadi Cestopis Obojživelníci Chov Systematika Reportáž

Vejce Gekko gecko

8/2012 www.teramagazin.cz Bezobratlí Ještěři Hadi Cestopis Obojživelníci Chov Systematika Reportáž

H a d i H o n d u ra su – čá st třetí j e d o va tí h a d i

Text: Ivan Vergner, foto: Josiah H. Townsend Jak bylo v úvodu již uvedeno, v Hondurasu žije ze 131 druhů hadů jen 19 jedovatých (květen 2012). Řadí se do čeledí Elapidae, Hydrophiidae a Viperidae . Zahrnují celkem 8 rodů ( Agkistrodon,

Bothriechis schlegelii - mladý samec. Jilamito Nuevo, nížina mimo refugium Vida Silvestre Texiguat, výška 200 m, Honduras.

Atropoides, Bothriechis, Bothrops, Cerrophidion, Micrurus, Pelamis a Porthidium ). Většina z nich je

pro člověka toxikologicky velmi významná, některé krajně nebezpečné. Bothriechis schlegelii Berthold, 1846, je jedním z 5

druhů tohoto rodu v Hondurasu ( bicolor, marchi, nigroviridis, schlegelii a thalassinus). Je kresbou a zbarvením nesmírně variabilní. Dosahuje délky asi do 60 cm, výjimečně 75 cm. Žije na stromech v nížinných i horských lesích. Samice rodí až 12 živých mláďat (ovoviviparie). V přírodě se živí převážně žábami a ještěry. Uštknutí je velmi bolestivé a může vést k ztrátě postiženého prstu.

Bothriechis schlegelii. Detail hlavy.

Bothriechis thalassinus Campbell & Smith, 2000,

je krásně zelený chřestýšovec, připomínající druhy rodu Trimeresurus. Terra typica leží v Guatemale. Dosahuje délky do 100 cm. Žije na stromech v nížinných a premontánních lesích. Biologií se od B. schlegelii neliší. Toxikologicky je ještě nebezpečnější, než B. schlegelii. Bothrops asper Garman, 1883, je jediným

zástupcem tohoto rodu v Hondurasu. Jde toxikologicky o jeden z nejvýznamnějších druhů v Hondurasu a celé Střední Americe. Tento nebezpečný křovinář dosahuje impozantní délky 150 až 200 cm. Samci jsou větší, menší samice rodí až neuvěřitelných 90 (!) mláďat. Tito křovináři se vyskytují většinou mimo lesní celky, často na

Bothriechis schlegelii - samice. Meambar, Parque Nacional

Cerro Azul, departement Copan, Honduras.

8/2012

Bothriechis thalassinus. Parque Nacional Cerro Azul, výška 1 300

m, Honduras.

pastvinách, v nížinách až středních polohách. Žijí zpravidla na zemi, na stromy šplhají výjimečně. Množství suchého jedu kolísá mezi 450 a 1 530 mg, LD50 pro myš je jen 2,8 mg (velmi vysoká toxicita !). Přibližně 40 % až polovina všech uštknutí osob ve Střední Americe připadá na B. asper, asi 5 % uštknutí končí fatálně. Nezbytné je při uštknutí rychlé použití antiséra. Častá je ztráta postižené končetiny (Townsend & Wilson 2006).

www.teramagazin.cz Bezobratlí Ještěři Hadi Cestopis Obojživelníci Chov Systematika Reportáž

Cerrophidion godmani Günther, 1863,

Bothrops asper - samec dlouhý 2 m. Rus Biological Reserve,

Honduras.

náleží rovněž mezi křovináře a do čeledi Viperidae . Terra typica leží v Guatemale. Žije také pozemním způsobem. Dosahuje délky 55 cm, výjimečně do 75 cm. Je to úhledný had, ovšem toxikologicky velmi významný zvláštním složením jedu. Vyrábí se sérum přímo proti jedu tohoto druhu. Porthidium nasutum Bocourt, 1868, je

Cerrophidion godmani. Cantiles, Cusuco National Park, Honduras.

jedním ze dvou druhů tohoto rodu ( Viperidae ), které žijí v Hondurasu. Druhým je Porthidium ophryomegas Bocourt, 1868. Zmíněný křovinář má uniformě šedé, šedomodré, šedorůžové, růžové až světle hnědé zbarvení. Blízký P. ophryomegas se liší světlým vertebrálním pruhem. Žije pozemním způsobem ve vlhkých nížinných a premontánních lesích. Samice dosahují celkové délky 400 až 635 mm, samci 300 až 500 mm. Samice rodí 6 - 11 mláďat dlouhých 100 - 145 mm (Savage 2002). Toxikologicky jde naštěstí o méně nebezpečné druhy.

Z výše neuvedených jedovatých hadů žije v Hondurasu dále pěkně zbarvený ploskolebec Agkistrodon bilineatus Günther, 1863 (viz Hegner 2002), křovináři Atropoides mexicanus Duméril, Bibron & Duméril, 1854 (viz Hegner 2005) a zcela nově popsaný A. indomitus Smith & Ferrari-Castro, 2008, chřestýši Crotalus durissus Linnaeus, 1759 a C. simus

8/2012 www.teramagazin.cz Bezobratlí Ještěři Hadi Cestopis Obojživelníci Chov Systematika Reportáž

Latreille, 1801, pět druhů rodu Micrurus ( alleni, browni, diastema, nigrocinctus a ruatanus) a jeden vodnář, Pelamis platura Linnaeus, 1758. Z nich je toxikologicky zdaleka nejvýznačnější C. durissus, podobně nebezpečný jako výše zmíněný Bothrops asper. Připadá na něj ve Střední Americe druhá polovina až 60 % všech uštknutí, jeho jed má navíc neurotoxické účinky. Kromě ztrát postižené končetiny způsobuje i poškození zraku až slepotu. Děkuji svému příteli herpetologovi J. H. Townsendovi za poskytnutí snímků a literatury k sepsání této série článků o hadech Hondurasu.

Cerrophidion godmani. Texiguat, Honduras.

Cerrophidion godmani. Detail hlavy

Literatura: Hegner, D. (2002): Ploskolebec mexický ( Agkistrodon bilineatus), jeho chov a rozmnožování v teráriu. - Akvárium terárium, Praha, 45 (11): 72 - 75. Hegner, D. (2005): „Skákající křovinář“ Atropoides mexicanus, jeho chov a odchov. - Akva Tera Fórum, Kladno, 1 (4): 68 - 72. Savage, J. M. (2002): The amphibians and reptiles of Costa Rica. - University of Chicago Press, 934 s.

12 Atropoides mexicanus. La Liberacion, Reserva de Vida Silvestre Texiguat, výška 1030 m, Honduras.

8/2012 www.teramagazin.cz Bezobratlí Ještěři Hadi Cestopis Obojživelníci Chov Systematika Reportáž

Cerrophidion wilsoni. Cataguana, Parque Nacional Montaña de Yoro, výška 1 900 m, Honduras.

Cerrophidion wilsoni. Parque Nacional Cusuco, výška 1 850 m, Honduras.

Micrurusnigrocinctusdivarticus. La Liberacion, Reserva de Vida Silvestre Texiguat, výška 600 m, Honduras.

8/2012 www.teramagazin.cz Bezobratlí Ještěři Hadi Cestopis Obojživelníci Chov Systematika Reportáž

Porthidium nasutum - samice. Tawahka Asangni Biosphere Reserve, Honduras.

Townsend, J. H. & L. D. Wilson (2006): Denizens of the dwarf forest: the herpetofauna of the Elfin Forests of Cuzco National Park, Honduras. - Iguana, West Hartford, 13 (4): 242 - 251. Townsend J. H., L. D. Wilson, T. L. Plenderleith, B. L. Talley & J. C. Nifong (2005): Ninia pavimentata ( Squamata: Colubridae ): An Addition to the Snake Fauna of Honduras. - Caribbean Journal of Science, Mayagüez , 41 (4): 869-870. Ivan Vergner

8/2012 www.teramagazin.cz

Elap h e quatuo rlin eata quatuo rlin eata

( L a cé p è d e , 1 7 8 9 ) - Ch o v a o d ch o v

Bezobratlí Ještěři Hadi Cestopis Obojživelníci Chov Systematika Reportáž

Text a foto: Petr Papežík Třída : Reptilia (plazi) Řád : Squamata (šupinatí) Podřád : Serpentes, Ophidia (hadi) Čeleď: Colubridae (užovkovití) Podčeleď: Colubrinae (užovky) Rod : Elaphe Druh : Elaphe quatuorlineata

Další současné poddruhy: ▶ Elaphe quatuorlineata muenteri (BEDRIAGA, 1882) – souostroví Kyklady, Řecko ▶ Elaphe quatuorlineata scyrensis (CATTANEO, 1999) – pouze ostrov Skyros, Řecko ▶ Elaphe quatuorlineata parensis (CATTANEO, 1999) – pouze ostrov Paros, Řecko

Popis: Velikost: Celková velikost se pohybuje okolo 150 cm. Vzácně i více než 2 metry (až 240 cm), hmotnost až 3 kg a tloušťka srovnatelná téměř až s lidskou paží. Jedná se o největší poddruh. Samice jsou obvykle větší a mohutnější než samci.

Folidóza: 25 (vzácně 23), 26 nebo 27 dorsálních řad ve středu těla; jeden velký (velmi vzácně rozdělený) preokulární štítek; 2+3 nebo 3+4 temporální štítky; jeden malý subokulární štítek (vzácně může chybět); dva až tři postokulární štítky; obvykle devět (vzácně šest) supralabiálních štítků; samci s 187 – 224 a samice s 205 – 234 ventrálními štítky; 56 – 90 (60 – 94) subkaudálních štítků; anální štítek rozdělený. Zbarvení: Dospělci mají podklad béžový až tmavě hnědý. Jedinci z Itálie jsou obecně světlejší, zatímco jedinci z Dalmácie a Bosny a Hercegoviny jsou tmavší s daleko většími sklony k melanismu (ten je údajně největší u jedinců z bažinatých nížin). Kresba dospělců je tvořená čtyřmi černými longitudinálními pruhy. Mají tloušťku asi 2 – 3 dorsálních šupin, začínají na krku a pokračují po kloaku, někdy i dále. Ventrální strana je světlejší než hřbetní. Od oka ke koutku tlamky se táhne černý pruh. Vrch hlavy je uniformně zbarvený.

Stavba těla: Celková stavba těla je mohutná a svalnatá. Velká hlava je lehce odlišena od krku. Oči Mláďata mají podkladovou barvu světle šedou, jsou velké s kulatou zornicí. Šupiny jsou lehce kresbu tvoří tmavě hnědé až černé skvrny na hřbetě (laterální) až zřetelně (vertebrální) kýlnaté. a bocích. Hřbetní skvrny jsou často „ve dvojicích“ a mohou splývat a tvořit pruhu podobný obrazec.

8/2012 www.teramagazin.cz Bezobratlí Ještěři Hadi Cestopis Obojživelníci Chov Systematika Reportáž

Ukázka juvenilního zbarveníu několiktýdnů staré samičky původem z Gargana (Itálie).

Na vrchu hlavy převládají černé skvrny s typickým V. Od oka ke koutku tlamky se táhne černý proužek. Ventrální strana je šedavá s tmavě šedými, tmavě hnědými až černými skvrnami, jejichž počet se směrem k ocasu zvyšuje. Přebarvování mláďat začíná ve velikosti přibližně 50 – 60 cm a stáří jednoho roku. Užovka pak postupně prochází různými stádii přebarvování. Nejdříve se mění podkladová barva z šedé na hnědou, postupně pak mizí skvrny na těle a zároveň se objevují pruhy (existují tedy stádia, kdy má had na sobě pruhy i skvrny), zbarvení hlavy se mění na podkladovou bez Ekologie: vzoru. Při dosažení délky okolo 120 cm a věku tří let Užovka pardálí obývá rozličné biotopy, nejčastěji ji je přebarvování dokončeno. můžeme nalézt v prosluněných řídkých opadavých lesích nebo porostech macchií s dostatkem úkrytů v podobě kamenných zídek, hromad kamení nebo hustších křovin. Většinou preferuje okolí vody, někde Rozšíření: obývá i velmi vlhké oblasti. U užovky pardálí se dnes (kdysi byl pravděpodobně propojený, kdy severní oblasti Jadranu tvořil Přebarvujícíse samička původem z Černé Hory. Staříje přibližně 2,5 roku. Samice má již pruhy, ale zejména na hřbetě si lze stále pevninský most mezi Apeninským a Balkánským všimnout pozůstatků juvenilního zbarvení– skvrn. poloostrovem) setkáváme s disjunktním rozšířením, kdy jedno těžiště tvoří jižní a střední Itálie, druhé pak zejména západní pobřeží Balkánského poloostrova a Řecko. Italský areál rozšíření má jádro jižně od řeky Pád. Zasahuje celou jižní Itálii (mimo Sicílii), střední Itálii a severní hranici neizolované populace tvoří Marche, Toskánsko a Umbria. Dále jsou známy některé izolované populace ze severní Itálie. Balkánský areál má severní hranici v jižním Slovinsku. Oblast výskytu pokračuje přes pobřežní oblasti Chorvatska – poloostrov Istrii, Dalmácii; Bosnu a Hercegovinu; pobřeží Černé Hory; Albánie a Makedonie. Výskyt zasahuje i na mnoho ostrovů v Jaderském moři (například ostrovy Cres, Korčula, Krk, Lošinj, Mljet, Rab a Vis). Výskyt pokračuje do Řecka, kde zasahuje především západní polovinu země (pobřeží i vnitrozemí). Užovka pardálí obývá také mnoho ostrovů nejen v Egejském moři (například Andros, Euboia, Korfu, Kastos, Levkas, Póros a Skíathos). Vyskytuje se i v jihozápadním Bulharsku, kde může obývat ten samý areál jako příbuzná Elaphe sauromates.

Plně přebarvený jedinec.Ta samá samička jako u předchozího obrázku ve stáří3,5 roku.

8/2012 www.teramagazin.cz Bezobratlí Ještěři Hadi Cestopis Obojživelníci Chov Systematika Reportáž

Mapka rozšíření

Často můžeme užovky nalézt v okolí opuštěných budov, prosluněných svahů, opuštěných lomů nebo podél cest. Nevyhýbají se ani zemědělsky využívané krajině. V horách se s nimi můžeme setkat do výšky 1 400 metrů nad mořem. I když je užovka pardálí terestrický had, dokáže skvěle šplhat. Často toho využívá, když z vyvýšené větve pozoruje okolí nebo slídí po ptačích vejcích během jejich sezóny páření. Pokud je překvapena během šplhání, okamžité se vrhá na zem a hledá vhodný úkryt, zatímco na zemi se často do poslední chvíle o útěk nepokouší. Velmi často ji můžeme najít v okolí jednoho úkrytu po mnoho týdnů. Pokud ji vezmeme do rukou, snaží se okamžitě o útěk, syčí, otevírá tlamku a předstírá výpady. Opravdová kousnutí jsou velmi vzácná. Někdy se uvádí i obranné chování podobné krajtě např. Python regiu s – stočí se do klubíčka a hlavu schová uprostřed, v závitech svého těla.

Kořist je rychlým výpadem uchopena za hlavu a uškrcena závity těla. Přirozenou potravu tvoří myši, krysy, krtci a malí králíci. Dále pak ptáci, jejich vejce, netopýři a ještěři. V žaludku jednoho jedince byla údajně nalezena malá želva rodu Testudo. Mláďata se živí především ještěry, myšími holaty a rovnokřídlým hmyzem (cvrčci, sarančata). Užovky vyhledávají zimoviště v říjnu nebo na počátku listopadu, kde zůstávají do března až dubna. Páření následuje 2 týdny až měsíc po skončení zimování, v dubnu až květnu. Samci se během páření zakusují samicím do oblasti krku. Samice kladou snůšky v počtu 3 – 18 (obvykle 6 – 12) vajec na vhodná místa v červnu. Mláďata se líhnou po asi 2 měsících a jsou dlouhá 30 – 40 cm. Každý rok povyrostou o 30 cm, až dosáhnou asi 130 cm ve třetím roce života a stanou se pohlavně dospělými.

Chov: Aktivita je denní, především ráno a pozdě odpoledne, ale během letních měsíců se může v důsledku teplého počasí aktivita změnit na noční, kdy den tráví had ukrytý ve stínu.

Terárium: Pro jedinou dospělou užovku postačí terárium 80 x 50 x 50 cm (délka x šířka x výška), samozřejmě vždy platí, že čím větší, tím lepší. Pro dospělý pár pak můžeme připravit terárium o rozměrech 100 – 120 x 50 – 60 x 50 – 60 cm (délka x

8/2012 www.teramagazin.cz Bezobratlí Ještěři Hadi Cestopis Obojživelníci Chov Systematika Reportáž

Terárium pro Elaphe quatuorlienata šířka x výška). Pro zvětšení plochy terária je vhodné dostatečně velký plát korkové kůry), druhý vlhký v vytvořit na zadní i na bočních stěnách 3D pozadí s chladné části terária (např. plastová krabice naplněná terasami, kde můžou užovky odpočívat. vlhkým rašeliníkem) a větve (např. dub korkový) dostatečně silné, aby užovku unesly, dostatečně Chov mláďat by měl probíhat v menších nádržích, členité a v dostatečném množství. které splňují všechny následující podmínky a postupně s růstem hada zvětšovat i terárium. Užovky Dále můžeme do terária dekoračně použít trsy a drny 30 – 40 cm dlouhá můžeme začít chovat i v plastových usušené trávy, větší valouny bílého vápence nebo boxech s dostatečným větráním o rozměrech cca 40 menší pláty kůry a vytvořit tak „prolézačku“ s větším x 30 x 30 cm (délka x šířka x výška), při délce nad půl počtem úkrytů. metru použijeme nádrže přibližně 60 x 30 x 30 cm (délka x šířka x výška). Do finálního terária můžeme Rostliny můžeme při dostatečné péči použít i živé užovku přesunout ve velikosti kolem 70 - 80 cm. (vytváří daleko lepší mikroklima v teráriu), obecně se ale k takto velkým a mohutným hadům doporučují Substrát: Jako ideální substrát volíme směs písku spíše rostliny umělé. (vhodný je písek do dětských pískovišť nebo písky s různou zrnitostí) a rašeliny (v poměru 2:1 až 1:1) s Vytápění a osvětlení: Vytápění terária lze trochou mulčovací kůry. Samozřejmě je ideální nejjednodušeji zajistit pomocí žárovky, dalšími používat písek a mulčovací kůru alespoň trochu variantami jsou topné kabely nebo topné rohože. proschlé. K dekoračním účelům ještě po povrchu Teplota v jednotlivých částech terária by měla být rozprostřeme štěrk nebo mramorovou drť. Vše různá, aby si had mohl vybrat vhodnou teplotu. Pod završíme kousky malých větviček, sušeným listím nebo nad zdrojem může teplota šplhat lehce nad (buk, dub) nebo jehličím. 30°C, v nejchladnější části by se pak měla pohybovat okolo 25°C. Pokud se užovky nechystáme zazimovat, Vybavení terária: Mezi základní vybavení terária patří může se doba vytápění pohybovat okolo 10 hodin miska na vodu (tak velká, aby si do ní mohl had stočit denně. V mém chovu se osvědčily bodové žárovky. celý), 2 úkryty - jeden suchý v teplé části terária (např. Dostatečné osvětlení terária zajistíme pomocí lineárních zářivek s denním spektrem.

8/2012

Ty simulují přirozenou fotoperiodu a můžeme je nechat svítit i 12 hodin denně, pokud hady zrovna nepřipravujeme na hibernaci. Zářivky s podílem UV – B nejsou třeba.

zvětšovat. Vždy je třeba tyto faktory co nejdříve odstranit – upravit teploty, eliminovat stres (přidání dalšího úkrytu, upravení toho stávajícího, omezení manipulace), upravit velikost/druh potravy (zkusit nabídnout namísto holat myší například holata Na noc veškeré osvětlení a vytápění vypneme a „mastomyší“). necháme teplotu klesnout na pokojovou ideálně kolem 20°C ). Terárium mírně porosíme přibližně 3x Dalším významným faktorem může být i roční doba. týdně, ideálně navečer, po vypnutí světel. Mláďata užovky pardálí často po vylíhnutí nepřijímají potravu a poprvé žerou až na jaře. Proto zvlášť na podzim mláďata odmítají holata, je často jednodušší tyto vzdorovité jedince zazimovat.

www.teramagazin.cz Bezobratlí Ještěři Hadi Cestopis Obojživelníci Chov Systematika Reportáž

Krmení:

Mláďata krmíme jednou až dvakrát týdně dle kondice užovky, velikosti a množství krmení. Krmení by nemělo být větší než nejtlustší část těla hada. Mláďata Elaphe quatuorlineata quatuorlineata se v přírodě často živí výhradně ještěrkami a hmyzem, v teráriu se často mláďata „přeučují“ na krmné hlodavce. Avšak fakt, že je to pro mláďata potrava náhradní, může působit jisté potíže. Například stresové situace mohou způsobit, že mláďata opět „přejdou“ na ještěry a holata ignorují. Pokud je užovka stresována příliš, může ztratit zájem o potravu celkově. Stres však není jediný faktor, který může způsobit nezájem o předkládané krmení, dalšími faktory může být příliš vysoká/nízká teplota, svlek kůže nebo nevhodný druh/velikost potravy. Někdy může mládě stresovat i příliš velké terárium, proto je lepší začít s menším teráriem a postupně ho

Dospělce krmíme jednou za 10 až 14 dní. Předkládáme myši, potkany nebo krysy malé, tzv. mastomyši (ostatních hlodavců je lepší se vyvarovat: morčata a osmáci – mohou nastat problémy kvůli trávení jejich srsti, pískomilové – může se na ně vytvořit návyk, kdy hadi pak odmítají ostatní krmné hlodavce). Jídelníček můžeme zpestřit jednodenními kuřaty, perličkami nebo malými vejci (ty však nepřijímají všichni jedinci). Krmení můžeme předkládat živé (pak je třeba hlídat, aby nedošlo k pokousání hada a pokud užovka nejeví o krmení zájem, musíme ho okamžitě z terária vyndat), čerstvě usmrcené nebo rozmražené (např. z dlouhé pinzety nebo peánu). Krmení rozmraženými hlodavci má tu výhodu, že pokud si nechováme hlodavce sami, můžeme si krmení uložit v mrazáku do zásoby.

Zimovacínádrž - miska s vodou se přídává až po několika dnech, kdy se had zklidní

8/2012 www.teramagazin.cz Bezobratlí Ještěři Hadi Cestopis Obojživelníci Chov Systematika Reportáž

Hibernace:

vlhkost sklepa) vypneme všechna světla a topení v Zimní spánek je pro zvířata pocházející z Evropy (a místnosti (teploty ideálně kolem 15°C). Poté umístíme nejen z ní) naprosto nezbytný jak kvůli metabolismu, hady do hibernačních nádrží, kde je necháme cca 4 tak kvůli rozmnožování. Období zimního odpočinku dny v klidu a poté je přesuneme do vhodných teplot. bychom měli dopřát i mláďatům, proto je velmi důležité uvědomit si již před koupí užovky, zda jsme Ideální teplota je kolem 10°C, tedy rozmezí 8 až 12°C. schopni zajistit vhodné zimoviště. Zimovat však Dospělá zvířata můžeme v těchto teplotách nechat 3 můžeme pouze zvířata zdravá a v dobré kondici. až 4 (někdy dokonce až 5) měsíce, zatímco mláďata Pokud jsme nuceni hibernaci ukončit, musí k tomu zimujeme přibližně 2 měsíce. Kontrolu zvířat dojít opět postupným zvyšováním teploty, nikoliv provádíme jednou týdně, kdy dolijeme vodu a okamžitým návratem na normální teplotu. Další zkontrolujeme stav chovanců. Vždy se ale snažíme zásada říká, že než zimovat špatně, raději nezimovat hady rušit co nejméně! vůbec. Ukončení zimování probíhá obdobně jako příprava, Samotné hibernaci by měla předcházet řádná pouze obráceně. Nedříve vyndáme zimovací nádrže příprava spočívající v postupném snižování teploty a ze zimoviště do cca 15°C, kde je necháme asi 4 dny, délky osvětlení, během této přípravy již zvířata poté přendáme hady do nevytápěných a nekrmíme. neosvětlených terárií (cca týden). Po zapnutí prodlužujeme postupně dobu vytápění a osvětlení až Příprava na zimování začíná již měsíc před samotným dosáhneme normální délky. zimováním, tj. v půlce října. Postupně snižujeme teplotu v místnosti a zkracujeme dobu osvitu a ohřevu terária i místnosti – přibližně po týdnu ubereme vždy 2 hodiny – osvětlení se o hodinu Odchov: později zapne a o hodinu dříve vypne (nastavením na K páření dochází asi dva týdny až měsíc po skončení spínacích hodinách). Poslední týden před umístěním zimování. Interval mezi pářením a kladením vajec trvá zvířat do zimovacích nádrží (používám boxy z obvykle okolo šesti týdnů. Po uplynutí této doby tmavého plastu, jako substrát používám suchý klade samice snůšku, nejčastěji o 6 – 16 vejcích rašeliník, další vybavení pak tvoří plát kůry jako úkryt velikosti 20 – 25 x 48 – 70 mm, skořápka tvrdne po 1 – a miska s vodou; potřebnou vlhkost zajišťuje vzdušná 2 dnech. Vejce přendáme do krabičky s větráním

Elaphe quatuorlineata quatuorlineata

8/2012 www.teramagazin.cz

Srovnání Elaphe quatuorlineata quatuorlineata vs. Elaphe qautuorlineata muenteri (několik děr ve víčku a na bocích) a vlhkým vermikulitem, snůšku mírně zahrneme substrátem a přesuneme do inkubátoru, do teploty 27°C. Během inkubace se vajíčka mohou propadnout, obvykle se však opět vyhladí a pokračují ve vývoji. Mláďata dlouhá okolo 35 cm (vzácněji i 40 cm) se za těchto teplot líhnou po přibližně 30 – 60 dnech (40 – 68 dní při kolísání teplot od 25 do 29°C). Některá přijímají

Bezobratlí Ještěři Hadi Cestopis Obojživelníci Chov Systematika Reportáž

myší holata již před prvním svlekem, na druhou stranu se vyskytnou i jedinci, kteří velmi vytrvale odmítají hlodavce a je třeba je krmit uměle nebo zazimovat (2 - 3 měsíce při teplotách 8 – 15°C). Rozpoznání pohlaví u mláďat je možné na základě délky ocasu: samci mají ocas dlouhý 76 mm, samice pak 71 mm.

Použitá literatura Cerha, V.; Kocián, M. (2001): Užovky. Polaris, Frenštát p. R., 239p. Trutnau, L. (1998): Schlangen Im Terrarium: Haltung, Pflege Und Zucht. Band. 1: Ungiftige Schlangen. Diesner, G.; Diesner, R.; Reichholf, J. (1986): Lurche Verlag Eugen Ulmer, Stuttgart, 368p. und Kriechtiere. Mosaik Verlag, München, 285p. Vergner,J.; Vergnerová, O. (1986): Chov terarijních Gruber, U. (1989): Die Schlangen Europa und rund zvířat. Státní zemědělské nakladatelství, Praha, 325 p. ums Mittelmeer. Kosmas, Stuttgart, 248p. Velenský, P. (2001): Poznámka k systematice a Kreiner G. (2007): The Snakes of Europe. All Species taxonomii komplexu Elaphe quatuorlineata. Terarista, from West of the Caucasus Mountains. Edition Vol. 5., Teraristická společnost Praha, Praha, 5 – 15p. Chimaira, Frankfurt am Main, 317p. Schulz, K. D. (1996): A Monograph of the Colubrid Snakes of the Genus Elaphe Fitzinger. Koeltz Scientific Books, Havlíčkův Brod, 439p.

8/2012 www.teramagazin.cz Bezobratlí Ještěři Hadi Cestopis Obojživelníci Chov Systematika Reportáž

" M i n i a tu ri za ce " n a Sta n i ci p říro d o vě d ců

Bičochvost smaragdový

Text a foto: Daniel Koleška Tématem letošní podzimní výstavy na Stanici přírodovědců se stala miniaturizace. Ve dnech od 15. do 21. října 2012 tak měli návštěvníci možnost prohlédnout si expozici nazvanou „Mini svět, aneb bonsaje, akvária a terária na malé ploše“. Pokud jste se na výstavu nedostali, nabízíme krátké ohlednutí. Výstava se už tradičně konala ve velkém sále, který podobným akcím zaručuje dostatek prostoru i přirozeného světla, pronikajícího do místnosti díky velkým francouzským oknům. Celá místnost se během výstavy zaplnila kombinací malých terárií, nanoakvárií a drobných i větších bonsají, zapůjčených z bonsajcentra v Libčanech. Přestože zařízená nanoakvária i bonsaje působily velmi esteticky, nás nejvíce zajímala terária. A bylo na co se dívat. Zařizování interiérů miniterárií (všechna okolo 35 x 35 x 25 cm) měl na starosti opět pan Révay, kterýza naší přítomnosti právě skupině dětí školou povinných

přednášel zajímavosti ze života vystavovaných zvířat. Tedy lépe řečeno „zvířátek“ – vzhledem k zaměření byli ve výstavních teráriích výhradně miniaturní chovanci jako zákeřnice Platymeris biguttata , které dokážou citelně bodnout nebo zlatohlávci Pachnoda marginata peregrina a Smaragdestes (Chlorocala) africana oertzeni. Nechyběli ani větší, přesto do omezeného prostoru vhodní zástupci bezobratlých jako sklípkani ( Lasiodora parahybana), štíři ( Pandinus imperator) nebo mnohonožky ( Archispirostreptus gigas). Drobné obratlovce reprezentovaly pralesničky ( Dendrobates auratus a leucomelas, Epipedobates anthonyi), malé druhy ještěrů především atraktivní denní gekoni Phelsuma klemmeri, bičochvosti Takydromus smaragdinus, či chameleoni Rieppeleon temporalis, jejichž samice si během výstavy nerušeně hloubila jamku pro snůšku. Jako jediný zástupce hadů byl k vidění i kubánský hroznýšek Tropidophis melanurus. V jednom z miniterárií byl dokonce

Celkový pohled na výstavu a miniterária

8/2012 www.teramagazin.cz

přítomen i zástupce savců – myš Mattheova ( Mus mattheyi), jeden z nejmenších hlodavců. Mně osobně nejvíc zaujalo myrmekárium s mravenci zrnojedy ( Messor barbarus), které musí být jistě velmi zábavným a poučným prvkem obzvláště pro mladší chovatele, kteří touží nahlédnout do malého světa těchto pracovitých tvorů. Během výstavy bylo možné zakoupit venkovní i pokojové bonsaje, ale i některá z expozičních zvířat, staničních odchovů agam vousatých ( Pogona vitticeps), chameleonů jemenských ( Chamealeo calyptratus), želv pardálích ( Geochelone pardalis) či žebrovníků ( Pleurodeles waltl) nebo výpěstků (chryzantémy, pokojové, terarijní, jezírkové i akvarijní rostliny, vonné muškáty, kaktusy, živé kameny, sukulenty). Po návštěvě výstavy člověk samozřejmě nesměl opomenout ani stálou expozici zvířat v místním skleníku s velkými akvárii, krokodýlem, kajmany, škrtiči či nosorohými leguány. Podzimní výstava věnovaná chovatelskému i pěstitelskému minisvětu je sice za námi, na jaře se ale určitě můžete už předem těšit na výstavu obojživelníků. Pokud si však chcete užít příjemné odpoledne v klidném prostředí zahrady či skleníků, přihlásit svou ratolest do zájmového kroužku (v

Bezobratlí Ještěři Hadi Cestopis Obojživelníci Chov Systematika Reportáž

Rieppeleon temporalis

nabídce je i teraristika) nebo nakoupit za příznivé ceny nabízené rostliny či zvířata, stavte se klidně už teď. Podrobnosti o otevíracích dobách, chystaných akcích i aktuálních nabídkách odchovů na stránkách DDM Praha

Miniakvária

8/2012 www.teramagazin.cz Bezobratlí Ještěři Hadi Cestopis Obojživelníci Chov Systematika Reportáž

Myš Mattheyova

Výstava bonsají

8/2012 www.teramagazin.cz

N o vozé la n d ské ge kó n y – ča sť d ru h á

Bezobratlí Ještěři Hadi Cestopis Obojživelníci Chov Systematika Reportáž

Farewell spit

Text a foto: Jozef Balala Rod Woodworthia : momentálne má tri druhy.

Woodworthia(Hoplodactylus)chrysosireticus

Výskyt: iba na severnom ostrove. Pobrežie taranaky z waitara do Patea a ostrov mana blízko Welingtonu.

(Robb,1980)Ang.:Goldstripe gecko

Miesto výskytu: lesy, kosodreviny, pobrežná

Hnedý, olivovo-zelený alebo žlto-zelený s viditeľnými jasne definovanými pozdĺžnymi pruhmi. Dva pruhy sa stretávajú náhle z vrchu na základni chvosta. Je bez škvŕn. Brucho má bledé, často s jemne čiernymi škvrnami. Rostralna šupina sa nedotýka nozdier. Prsty na nohách majú rozšírené prísavné vankúšiky. Chvost má zavalitý, často regenerovaný. Samce majú jednu rozšírenú tupú šupinu na každej strane chvosta pri jeho základni.

vegetácia, ale aj farmársky obrábaná krajina a záhrady domov. Často sa vyskytuje na Novozélandskom ľane alebo rastlinách s podobným tvarom.

Veľkosť: okolo 70mm SVL.

Spôsob života: Nočný ale môžeme ho nájsť aj ako sa silný. Arborealny druh. Pária sa v apríli a mladé sa rodia nasledujúci rok vo februári až marci. Aj napriek tomu že sa dokáže prispôsobiť rôznim krajinným biotopom je to ohrozený druh.

Milford sound

8/2012 www.teramagazin.cz Bezobratlí Ještěři Hadi Cestopis Obojživelníci Chov Systematika Reportáž

Mt.Tutoko(Milford sound) Woodworthia(Hoplodactylus)maculatus

rozšírenejšie prísavné lamely než D. pacifikus. Chvôst má hrubý a často regenerovaný. Samce majú 1-2 Zväčša sivý alebo hnedý, na chrbte s komplexom zväčšené tupé šupiny na každej strane pri základni nepravidelných znakov ktoré môžu obsahovať čierne, chvosta. Takisto majú zväčšené preanálne a biele, žlto-oranžové, alebo olivovo-zelené škvrny. femorálne póry. Farebné vzory prebiehajú zo strany na stranu krížom cez telo, ale niektoré formy môžu mať tiež pozdĺžne Veľkosť: 82 mm SVL. pruhy. Brucho má bledé a zvyčajne bez škvŕn. Rostrale sa nedotýka nosného otvoru, tým sa líši od Výskyt: rozšírený je v pobrežných regionoch podobného D. pacificus. Vzdialenosť očí od nozdier je severného ostrova, ďalej po celom južnom ostrove a rovnaká alebo len trocha väčšia ako vzdialenosť očí vzácne aj na Stewartovom ostrove. od ušných otvorov. Na prstoch nôh má dlhšie a

(Gray,1845)Ang.: Common Gecko

NP Abel Tasman

8/2012 www.teramagazin.cz Bezobratlí Ještěři Hadi Cestopis Obojživelníci Chov Systematika Reportáž

NP Abel Tasman Miesto výskytu: lesy, kroviny ale aj lúky a pasienky. V pobrežných oblastiach sa vyskytuje bližšie k prílivovej Rod Naultinus. zóne než D. pacifikus. Vyskytuje sa do nadmorskej Naultinus elegans ( Gray,1842 ), Ang.: Common výšky až 1700m.n.m.

Green gecko

Spôsob života: nočný ale počas chladných dní ak Má dva poddruhy a to punctatus a elegans. Punctatus svieti slnko tak sa vyhrieva. Menej lezie na stromy než je väčší a má silnejšie stavanú hlavu než elegans. D. pacificus. Pária sa v apríli a máji, mladé sa rodia Spodná strana chodidiel a prstov je žltá na rozdiel od nasledujúci rok medzi februárom a májom. poddruhu elegans, ktorý ju má sivo-zelenú. Inak svetlo zelené gekóny, često s veľkými žltými, bielymi W. maculatus je najhojnejší a najrozšírenejší gekón alebo bledo zelenými škvrnami na každej strane Nového Zélandu. V blízkej budúcnosti budú pozdĺž hrebeňa chrbta. Dospelé samce majú často pravdepodobne popísane nové poddruhy. Pri štúdii bledo modré boky. Príležitostne sa vyskytujú aj jasno populácie gekónov žijúcich blízko Wellingtonu bola žlté jedince. Brucho bledo zelené. Ústa lemované zistená priemerná dĺžka života najmenej 13 rokov, ale tmavo modrou farbou, jazyk modrý. Prsty úzke a pravdepodobne sa dožívajú aj viac ako sedemnásť zužujúce sa bez rozšírených prísavných lamiel. Chôst rokov. má štíhly, chápavý, málokedy regenerovaný.

(Hitchmough, Veľkosť: 95mm SVL. 1997)Ang.: Brown Gecko, Cantenbury Gecko Woodworthia

brunneus

Hnedý, sivý alebo olivový gekón s bledými škvrnami, s pozdĺžnymi alebo priečnymi pruhmi a s veľkými červenkastými škvrnami pri základni chvosta. Medzi nozdrami a okom má na každej strane pruh. Spodná strana tela bledá, môže byť bodkovaná. Ústa lemované ružovou, jazyk má ružový so sivou špičkou. Oči má veľké zelenkasté, hnedé alebo žlté. Rostrale sa dotýka nozdier.

Veľkosť: populácia žijúca na pobrežných dunách je

Výskyt: poddruh punctatus: východné pobrežie, Hawkes bay a juh severného ostrova.

Poddruh elegans: zvyšok severného ostrova mimo najsevernejšej časti (Whangaroa), great and Little Barrier Island.

Miesto výskytu: lesy a kroviny. Obyčajne nachádzaný na kríkoch manuky a kanuky.

menšieho vzrastu (53-68mm SVL), než populácia Spôsob živata: má dennú aktivitu, arborealni. Mláďatá žijúca v lesoch a na skalných útesoch( 68-80mm SVL). poddruhu punctatus sa rodia v apríli až máji. Poddruhu elegans na konci zimy v auguste.

8/2012 www.teramagazin.cz Bezobratlí Ještěři Hadi Cestopis Obojživelníci Chov Systematika Reportáž

Naultinus gemmeus(McCann,1955) Jewelled Gecko

Ang.: stehnami majú samce modrý pás. Spodná strana tela

Sfarbením veľmi variabilný gekón. Svetlo zelený, zvyčajne s veľkými bielymi alebo žltými škvrnami alebo pásmi na každej strane chrbta, pozdĺž chrbtového hrebeňa. Samce z oblasti Cantenbury sa sfarbeíým prispôsobili životu na kameňoch. Sfarbením sú hnedé, sivé a biele len s nepatrným náznakom zelenej. Ústa lemované modrou. Prsty má úzke bez rozšírených prísavných lamiel. Chvost má štíhly, chápavý, málokedy regenerovaný.

Veľkosť: 80 mm SVL.

je bledo zelená, niekedy so žltým nádychom. Ústa sú lemované modrou, jazyk má svetlo červenú farbu. Šupiny na ňucháči má ploché, nie kupolovité ako N. elegans. Prsty úzke a špicaté bez rozšírených vankúšikov. Chôst štíhly, chápavý, zriedkakedy regenerovaný.

Veľkosť: 67 mm SVL. Výskyt: sever severného ostrova(Whangaroa). Miesto výskytu: lesy a kroviny.

Výskyt: južný ostrov ( Cantenbury, Otago a južná časť Spôsob života: denný stromový druh. Pária sa v južného ostrova. Ďalej obýva východnú časť auguste a septembri, mladé sa rodia na druhý rok Novozélandských Alp a Stewartov ostrov. medzi marcom a júnom.

Miesto výskytu: v lesoch a kosodrevinách. Často ho vídať na trsoch trávy.

Naultinus manukanus(McCann,1955) Ang.: Marlborough Green Gecko

Spôsob života: denný arborealni druh. Pária sa v Zelený, oproti ostatným gekónom zo severného septembri a októbri a mladé sa liahnu medzi ostrova menej vzorovaný. Ústa lemuje modrá, jazyk februárom a májom. je ružový. Zväčšené šupiny má na hlave, šiji a v panvovej oblasti, ale nikdy po celom tele tak ako N. Naultinus grayii(Bell,1848) Ang.: Northland rudis. Prsty úzke špicaté, bez prísavných lamiel. Green gecko Chvost štíhly, chápavy, málokedy regenerovaný. Jasne zelený na vrchu často so sivými alebo zlato sfarbenými škvrnami na každej strane chrbta. Pod Veľkosť: 68 mm SVL.

Vodopády v Darran Mountains

8/2012 www.teramagazin.cz Bezobratlí Ještěři Hadi Cestopis Obojživelníci Chov Systematika Reportáž

Západné pobrežie Výskyt: Marlborough region vrátane juhu, a ostrovy Spôsob života: denný, alboreálny. Stephens a D Urville. Jeho meno znamená hrubé šupiny, a upozorňuje na Miesto výskytu: lesy a kosodreviny. Často nepravidelnú hrúbku jeho ošupenia. nachádzaný na kríkoch manuka a taupata. Preto Naultinus stellatus(Hutton,1872) Ang.: Nelson názov manukanus.

Green gecko

Spôsob života: denný, arborikolni. Pária sa medzi Farebne a vzorovo veľmi variabilný gekón. Zvyčajne júnom a októbrom, teda počas zimy. Mladé sa rodia zelený, na chrbte s dvomi širokými pruhmi alebo v marci až apríli. radmi škvŕn v tvare diamantu. Tieto zelené alebo žltkasté škvrny sú lemované tmavou farbou. Niektoré Naultinus rudis(Fischer,1882) Ang.: rough jedince môžu byť hnedé s tmavo zelenými škvrnami. Gecko Mladé sa rodia zelené s bielymi škvrnami, a vo veku Zvyčajne tmavo zelený s bielymi škvrnami na chrbte. osemnásť mesiacov sa prefarbujú na farbu dospelých. Samce niekedy sivé, hnedé alebo biele len nepatrne Jazyk je červený. Prsty úzke špicaté, bez rozšírených alebo úplne bez zelenej farby, podobne ako N. lamiel. Chôst úzky špicatý, málokedy regenerovaný. gemeus z Cantenbury. Ústa lemuje tmavo modrá farba, jazyk má zeleno žltý. Má zväčšené šupiny po Veľkosť: 79 mm SVL. celom tele, mnohé výrazne vystupujú nad ostatné. Prsty úzke bez lamiel. Chvost štíhli, chápavý, Výskyt: Nelson, od Richmondu do severozápadného málokedy regenerovaný. Nelsonu vrátane jazerách Nelson Lakes.

Veľkosť: 72 mm SVL.

Miesto výskytu: lesy a kosodrevina.

Výskyt: Marlborough a sever cantenbury.

Spôsob života: denný stromový druh. Mladé sa rodia

Miesto výskytu: Lesy a kosodreviny.

na jeseň alebo na začiatku zimy.

8/2012 www.teramagazin.cz Bezobratlí Ještěři Hadi Cestopis Obojživelníci Chov Systematika Reportáž

Naultinus tuberculatus(McCann,1955)Ang.: West Coast Green gecko

▶Dactylocnemis sp.ôMatapia“ ▶D.sp.“ Mokohinau gecko“

Telo má pokryté výrazne zrnitými šupinami v odtieňoch svetlej a tmavej zelenej, ktorá mu dáva machový vzhľad. Po celom chrbte má rozmiestnené biele škvrny. Ústa lemuje modrá, jazyk má oranžovo ružový. Prsty na nohách a chôst: tak ako ostatné gekóny rodu Naultinus.

▶D. sp.“North Cape Pacific gecko“

Veľkosť: 85 mm SVL.

▶M. sp.“Okarito forest gecko“

Výskyt: Lewis Pass, Rahu, Reefton a severozápad.

▶M.sp.“Roys Peak gecko“

Miesto výskytu: lesy a kosodreviny.

▶D.sp.ôPor Knights gecko“ ▶D. sp.“Three KIngs gecko“ ▶Mokopirirakau sp.“Cascades“ ▶M. sp.“Open Bay Islands gecko“ ▶M.sp.“Southern forest gecko“ ▶M.sp.“Southern North Island forest gecko“

Spôsob života: denný a arborealni tak ako všetky gekóny tohto krásneho rodu. Mláďatá rodia medzi marcom a májom.

▶Naultinus sp.“North cape green gecko“

Jeho latinské meno upozorňuje na jeho výrazne zrnité ošupenie.

▶Toropuku stephensi“Coromandel populations“

Na záver ešte pridávam názvy ďalších novo opísaných Novozélandských gekónov, ktoré ale ešte nemajú uznaný status samostatného druhu, prípadne sa uvažuje o ich zaradení ako poddruhu, už niektorého známeho druhu:

▶Woodworthia sp.“central otago“ ▶W.sp.“Cromwell“ ▶W.sp.“kaikouras“ ▶W.sp.“malborough mini“

Západné pobrežie južného ostrova

8/2012 www.teramagazin.cz Bezobratlí Ještěři Hadi Cestopis Obojživelníci Chov Systematika Reportáž

Západné pobrežie južného ostrova ▶W.sp.“Mount Arthur“ ▶W.sp.“Otago large“ ▶W.sp.“Pygmy“ ▶W.sp.“Southern Alps“ ▶W.sp.“Southern mini gecko“

Použitá literatúra: Brian Gill and Tony Whitaker: New Zealand Frogs and reptiles Ivan vergner: Ještěři, Biologie Chov Gekoni 1 Lubomír Klátil: obrazový atlas gekonu www.nzlizards.landcareresearch.co.nz www.reptiles.org.nz

8/2012 www.teramagazin.cz Bezobratlí Ještěři Hadi Cestopis Obojživelníci Chov Systematika Reportáž

Stra ši lky

n á d h e rn ý h m yz v te rá ri ích Heteropteryx dilatata

Text a foto: Adam Bořecký Latinský název řádu hmyzu je Phasmatodea , někdy také uváděné jako Phasma , Phasmida . Co si pod tímto názvem představit? Jedná se o starobylý druh hmyzu vzhledem připomínající: větvičky, listy stromů, spadanou kůru. Je to hmyz různých tvarů a barevných variací a velikostí. Jejich rozměry se pohybují okolo 3 až 20cm. Některé strašilky mají barvu zelenou jiné hnědou, černou, červenou, modrou. Strašilky jsou výluční býložravci. Živí se výhradně roslinami. Nejčastěji žerou listy např. ostružiníku, maliníku, břečťanu apod. Samozřejmě se mezi nimi najdou i druhy, které se živí specifickými druhy rostlin, jako je například druh Oreophetes peruana který ze živí listy kapradí. Toto jsou ale vyjímky a není jich mnoho.

Strašilka Eurycantha calcarata

Strašilky dělíme podle stavby těla na tři základní skupiny: ▶ Strašilky ( patří sem robustní druhy např. Eurychanta , Extatosoma , Heteropteryx,...) ▶ Pakobylky ( do této skupiny patří druhy strašilek, které připomínají větvičky. Například druhy Carasius, Medauroidea , Rumulus ) ▶ Lupenitky ( zde patří druhy strašilek vzhledem napodobující listy, patří sem všechny druhy z čeledi Phylliidae )

Pakobylka Medauroidea extradentata

Lupenitka Heteropteryx dilatata

8/2012 www.teramagazin.cz Bezobratlí Ještěři Hadi Cestopis Obojživelníci Chov Systematika Reportáž

Trachythorax maculicollis

Kde žijí

tak listy chvějící se ve větru, jiné spadnou na zem leží bez hnutí a tváří se jako větvička. Jiné když je chce nějaký predátor pozřít vystřikují dráždivou tekutinu. Další použijí ke své záchraně rychlý únik. Okřídlené druhy uletí. Žádné strašilky nejsou ale pro člověka nebezpečné! Všechny strašilky začínají být aktivní až za soumraku, kdy hledají potravu v podobě čerstvého listu.

Strašilky obývají všechny tropické a subtropické oblasti naší planety, převážně vlhčí lesní biomy. V ČR nežijí. Jsou zde u nás moc tuhé zimy. Nejblíže je můžeme nalézt v Itálii. Nejvíce druhů žije v jihovýchodní Asii a v Jižní Americe. Některé druhy lze nalézt i v Africe - druhy podobné stéblům rákosu, v Austrálii, Severní Americe a dále pak na jihu Evropy a dokonce i v Anglii, kam byly zavlečeny z Nového Jejich chov ? Zélandu. Až na vyjímky je jejich chov nenáročný. K chovu nám postačí třeba nějaké staré terárium, krabice, sklenice. Jak žijí? Ubikace pro strašilky se odborně nazývá insektárium. Většina druhů žije na stromech a keřích, některé žijí i Musí být alespoň dvakrát větší a delší než je strašilka, při zemi. Jsou to zvířata s noční aktivitou. Přes den se aby se při svlékání staré kůže nepoškodila. Také musí schovávají na stromech, listech, větvičkách jejich být něčím přikryté aby nám strašilky nemohly utéci. zbarvení a hlavně tvar těla je činí neviditelnými. K tomu nám poslouží nějaká hadra nebo síťovina. Na Některé druhy se při vyrušení kmitají a napodobují dno je vhodné dát substrát podle zvoleného druhu, některé druhy substrát ani nepotřebují, postačí nám Lamponius guerini i kuchyňské papírové utěrky. Strašilky potřebují vlhkost aby se mohly svlékat, některé druhy často pijí. Rosit stačí jednou denně. Nejlepší je vlhčit k večeru když jsou strašilky nejaktivnější. Misku na vodu nepotřebují, mohly by se v ní utopit!

8/2012 www.teramagazin.cz Bezobratlí Ještěři Hadi Cestopis Obojživelníci Chov Systematika Reportáž

Necroscia annulipes

Rozmnožování ?

Kladení vajec

U strašilek existují dva typy rozmnožování: pohlavní tzn. že strašilka potřebuje k vývoji nymf samčí spermie, nepohlavní (partenogenetické) kdy samička dokáže sama oplodnit svoje vajíčka, bez jakéhokoliv přičinění samečka. Z partenogenetického rozmnožování se ale líhnou vždy jen další samičky!! Strašilky se páří vždy až za soumraku, některé můžeme nalést i druhý den v pevném spojení. Délka páření se liší druh od druhu: některé trvá pár hodin, jiné celou noc a některé druhy jsou při dosažení dospělosti stále spojení se svou partnerkou dokud oba nezhynou. Jako je tomu například u druhu Trachythorax maculicollis.

U strašilek je dáno kladení vajec podle jejich stavby těla. Druhy které jsou opatřeny na konci zadečku kladélkem zapichují vajíčka do vlhkého substrátu, jiné je lepí na listy nebo na stěny insektária. Jiné je prostě shazují na zem. Aby se nám z vajíček vylíhly nymfy, musíme vajíčkům někdy trochu pomoci. Většinou postačí dát vajíčka do plastových krabiček na vlhkou rašelinu, jiné musíme zapíchat do substrátu dle druhu. Některé můžeme ponechat v insektáriu. Musíme je ale pravidelně rosit aby vajíčko zevnitř nevyschlo. Doba inkubace je proměnlivá je to většinou závislé na daném druhu, většinou se ale pohybuje v rozmezí od 2-12 měsíců než se z vajíček začnou líhnout nymfy.

Trachyaretaon sp. Aurora

8/2012 www.teramagazin.cz Bezobratlí Ještěři Hadi Cestopis Obojživelníci Chov Systematika Reportáž

Vejce na konci kladélka Extatosoma tiaratum (PSG9)

Vejce Extatosoma tiaratum (PSG9)

35 Insektárium

8/2012 www.teramagazin.cz Bezobratlí Ještěři Hadi Cestopis Obojživelníci Chov Systematika Reportáž

Sdružení Krásná žába o.s. připravila kalendář pro rok 2013. K zakoupení bude na burze v Pražských Holešovicích 8.12 nebov prodejně la Commode Vinohradská 154 Praha 3 . Zakoupením podpoříte ochranu unikátních žižkovských lokalit Parukářka a Nákladové nádraží Žizkov.

8/2012 www.teramagazin.cz

Ch o v krm n é h o h m yzu

Bezobratlí Ještěři Hadi Cestopis Obojživelníci Chov Systematika Reportáž

Gongylus gongylodes požírající pakobylku

Text: Martin Kulma, foto: Karolína Hamzová Rozmanitost druhů zvířat, které lze chovat v domácí péči je stále širší. Stejně tak pestrý je seznam složek potravy, které tyto zvířata ve volné přírodě přijímají. Nahradit jej v celém rozsahu je u většiny druhů v chovu téměř nemožné, přesto je volba a pestrost potravy pro správný vývoj velice důležitá. Pokud jde o dravé živočichy, nejčastěji se přirozená strava supluje drobnými hlodavci a hmyzem. Mezi nejdůležitější faktory v chovu krmných živočichů patří nízká náročnost chovu, dobré rozmnožovací schopnosti, krátký vývojový cyklus a v neposlední řadě i dobrá výživná hodnota. Možností, jak krmný hmyz získat, je několik. Nejoblíbenější a „nejuniverzálnější“ druhy hmyzu lze zakoupit ve většině prodejen s potřebami pro zvířata. Jedná se o nejjednodušší, ale zároveň také o nejdražší variantu, nehledě na to, že takto zakoupená zvířata často nejsou v ideální kondici, proto se doporučuje po zakoupeni zvířata několik dní „dokrmit“. Tato možnost získání krmného hmyzu může být vyhovující snad jen pro ty, kteří chovají několik kusů na potravu nepříliš náročných zvířat. Pokud se rozhodnete krmný hmyz kupovat, nejlepší variantou je nákup přímo od chovatelů například na teraristických burzách a podobně. V jarních a letních měsících pak máme jedinečnou možnost zpestřit jídelníček svých zvířat smýkaným hmyzem. Výhodou je velká druhová diverzita nasmýkaných zvířat, nicméně bohužel existuje i riziko zavlečení parazitů, infekcí a podobně, což může ohrozit nejen chov zvířat určených ke krmení,

ale i chov zvířat, kterému je takto nachytaný hmyz určen jako potrava. Kvůli finanční náročnosti i jisté zdravotní nezávadnosti většina chovatelů volí jinou možnost, a to že si krmný hmyz odchovávají sami. Požadavky na čas, úsilí a finance vynaložené na chov krmných zvířat, nejsou příliš vysoké a vždy se příznivě projeví na zvířatech, pro které jsou určena. Hmyz jako potravu lze rozdělit na dvě skupiny. První skupinu tvoří druhy vhodné víceméně jako doplňkové krmivo pro zpestření stravy nebo jako krmivo pro mláďata či zvířata s krátkým životním cyklem (brouci, strašilky, dvoukřídlí, motýli…). Druhá skupina pak obsahuje druhy hmyzu, které jsou, díky své nutriční hodnotě, snadné manipulaci a víceméně jednoduchému chovu vhodné jako hlavní složka potravy (švábi, cvrčci, saranče) .

Strašilky Některé druhy strašilek se výborně hodí k doplňkovému krmení ještěrů, obojživelníků i některých bezobratlých. Zkrmovat lze dospělce i nymfy. Díky svému nepříliš atraktivnímu vzhledu (tvar větve) mohou u některých zvířat nastat problémy při přijímání. Jsou výhradně býložravé, tudíž nejsou pro krmená zvířata nijak nebezpečná. Nejčastěji se ke krmení používají partenogenetické pakobylky s noční aktivitou Carausius morosus a Medauroidea extradentata . Pro chov je ideální

8/2012 www.teramagazin.cz Bezobratlí Ještěři Hadi Cestopis Obojživelníci Chov Systematika Reportáž

Nymfy Medauroidea extradentata vzdušné flexárium, ale postačí jakákoli větší nádoba (sklenice od okurek, staré akvárium apod.), která ovšem musí být uzavřena vzdušným (aby se netvořila plíseň), ale velmi jemným pletivem (hrozí únik malých stádií). Vzhledem k tomu že se jedná víceméně o potravní specialisty, nehrozí přemnožení mimo chovnou nádobu. Jako substrát se dá použít papírová utěrka nebo toaletní papír, nicméně není to nutné, pakobylky prospívají dobře při běžné pokojové vlhkosti. Ve flexáriích nebo nádobách s bočním otvíráním se doporučuje na dno umístit vytahovací šuplík, který usnadní manipulaci. Na dno (šuplík) umístíme nádobu s

vodou, do které vložíme krmnou rostlinu. Nejlepší je vršek nádoby překrýt například sítí proti hmyzu nebo starou punčochou s malým otvorem pro stonek tak, aby vajíčka a exkrementy nenapadaly do vody. Není nutný ani zdroj světla, tepla, pakobylky se úspěšně rozmnožují při pokojové teplotě (18 – 23 °C). Nejplodnější jsou při 28 °C, se snižující se teplotou schopnost reprodukce slábne a pokud teplota klesne pod 7 – 8 °C, ustává úplně (Friedrich and Volland, 2004).

Gekončík noční ( Eublepharis macularius) pochutnávající si na pakobylce

8/2012 Pakobylka indická ( Carausius morosus) Pakobylka

extradentata)

Pochází z jihu přední indie, nejsou okřídlené, dospělí jedinci dosahují délky až 80 mm, v průměru 50 mm. Na rozdíl Medauroidea extradentata má delší tykadla (max. 30 mm), která končí zhruba na stejné úrovní jako pár předních noh. Rozmnožují se partenogeneticky neoplozenými vajíčky, samci se vyskytují pouze výjimečně (samec na cca 1000 samic). Dospělá samice naklade za svůj 6 – 12 měsíců dlouhý život až 450 vajíček (cca 1 – 2 za noc). Vajíčka jsou hnědá, oválná a až 2,5 mm dlouhá. Při pokojové teplotě se mladé, hnědozelené nymfy líhnou za 13 – 20 týdnů, dospívají za 4 – 5 měsíců (5 – 6 svleků). Ke krmení lze celoročně využít listy ostružiny, břečťanu nebo ptačího zobu. Sezónně pak listy maliny, růže, buku, dubu, lísky, lípy nebo chemicky neošetřených ovocných stromů.

rohatá

( Medauroidea

Pochází z jihovýchodní Asie, nejsou okřídlené, samci se vyskytují častěji než u C. morosus, nicméně v chovech převažují partenogenetické samice. Samci jsou výrazně menší (délka 60 – 70 mm, průměr těla 1,5 – 2 mm) než samice (délka 80 – 100 mm, 4 – 5 mm). Přední pár noh je nápadně dlouhý, výrazně převyšuje krátká tykadla a může dosáhnout až 75 mm délky. Jednotlivé články šedohnědého těla jsou pokryty drobnými ostny. Nejnápadnější ostny (až 1 mm) mají samice přímo nad očima. Samice kladou oplozená nebo neoplozená, až 3 mm dlouhá, „kropenatá“ vajíčka, z kterých se při pokojové teplotě za 3 – 6 týdnů vylíhnou olivově hnědé nymfy. Dospívání trvá 2 - 4 měsíce, v dospělosti pak tyto pakobylky žijí 3 – 5 měsíců. Jako krmení můžeme podávat celoročně listy ostružiníku, sezónně pak listy maliníku, dubu, buku nebo lípy. Pozor, listy břečťanu, zlatého deště, vavřínu, černého bezu a šeříku jsou pro M. extradentata jedovaté a způsobují v chovu vysokou úmrtnost.

www.teramagazin.cz Bezobratlí Ještěři Hadi Cestopis Obojživelníci Chov Systematika Reportáž

Kudlanka rodu Sphodromantis požírající pakobylku

8/2012 www.teramagazin.cz Bezobratlí Ještěři Hadi Cestopis Obojživelníci Chov Systematika Reportáž

k e

m la

8/2012

N e j č a s tě j š í o n e m o cn ě n í o čí u p la zů

www.teramagazin.cz Bezobratlí Ještěři Hadi Cestopis Obojživelníci Chov Systematika Reportáž

Python regius

Text a foto: MVDr. Lucie Zicháčková Malý anatomický úvod Oko plazů má v zásadě podobnou stavbu jako oko savců. Vpředu se nachází průhledná rohovka ohraničující přední oční komoru, dále následuje barevná duhovka, která svým rozsahem určuje velikost a tvar zornice. Podle zbarvení duhovky lze u některých druhů želv určit pohlaví - např. u Terrapene carolina má samice oči světle oranžové až hnědé a samec sytě oranžové až červené. Tvar zornice plazů je úzce spojen s prostředím, ve kterém příslušný druh žije - zvířata s denní aktivitou mají zornice většinou kulaté (užovkovití), noční druhy, zmijovití a hroznýši se vyznačují zornicí ve tvaru vertikální štěrbiny (kočičí oko), horizontální štěrbinu má jen několik druhů asijských bičovek. Velikost zornice velmi rychle reaguje na intenzitu osvětlení. Přední a zadní oční komoru odděluje čočka s ciliárním aparátem zajišťující ostrost vidění. Zadní oční komora je vyplněna rosolovitým sklivcem. Na sítnici se stejně jako u savců nachází dva typy světlocitlivých buněk tyčinky umožňující vidění ve stupních šedi (důležité pro orientaci za šera) a čípky pro barevné vidění. Zastoupení obou typů se liší podle denní/noční aktivity jednotlivých druhů. Za sítnicí krokodýlů se navíc nachází tzv. tapetum lucidum - vrstva odrážející světlo, která výrazně zlepšuje jejich zrak za šera a za tmy. Proto jim při osvícení oči oranžově září.

utvářením víček - u chameleonů horní a spodní víčko srůstá až na kruhovitou štěrbinu uprostřed, krokodýli si oko chrání chrupavčitou destičkou v horním víčku, u želv je spodní víčko více pohyblivé než horní. U hadů víčka srůstají úplně a vytvářejí průhledné spektákulum. Většina plazů má i tzv. třetí víčko. Ochranu oka doplňuje slzný aparát - někteří plazi mají pravou slznou žlázu, u ostatních její roli přejímá žláza Harderova. Úlohou slz je zvlhčování očního bulbu a odplavování drobných nečistot.

Jak poznáme oční onemocnění

K nejčastějším příznakům patří výtok z oka, který dle závažnosti přechází od čirého a vodnatého po hlenovitý až hnisavý, popř. může obsahovat krev. Dále můžeme pozorovat otok víček a s tím spojené zmenšení až vymizení oční štěrbiny. Častá je světlocitlivost, špatná orientace v prostoru, zvíře může mít tendenci si oči třít o vybavení terária. Při bližším pohledu lze pozorovat např. poranění víček, cizí těleso v oku nebo hnisavé ložisko na rohovce. Vždy je potřeba důkladně prohlédnout obě oči některá procesy typicky postihují jedno oko (poranění), jiné zasahují oči obě (hypovitaminóza A). Dále je nutné věnovat pozornost celkovému zdravotnímu stavu zvířete a případným dalším Důležitým ochranným prvkem oka jsou oční víčka. U příznakům - např. výtoku z nozder, snížené chuti k plazů došlo vlivem evoluce k několika speciálním jídlu, dehydrataci, apatii.

8/2012 www.teramagazin.cz Bezobratlí Ještěři Hadi Cestopis Obojživelníci Chov Systematika Reportáž

Problém s městnáním výměšků pod oční šupinou a v přilehlé části hlavy po ucpání slzného kanálku vlivem nesvleku u Bothriechis aurifer

Poškození rohovky

nejspíše potřebovat mikroskopické vyšetření výtěru Příčinou bývá poranění cizím tělesem, například z oka, důležitá může být kultivace případných bakterií substrátem vniklým pod víčko. Oko snadno poraní i nebo plísní. Terapie se odvíjí od zjištěné příčiny. nezkušený chovatel - nejčastěji nešetrným odstraňováním zbytků svlečky ze spektákula u hadů. Hypovitaminóza A u vodních želv (často u rodu Vodní želvy mohou při nedostatku vitamínu A trpět Trachemys) vzniká jako důsledek nedostatečného takzvaným syndromem suchého oka - poruchou přísunu vitaminu A nebo ß-karotenu v potravě, ke tvorby slz, která má za následek poškozování rohovky kterému dochází u želv krmených pouze čistým samotnými víčky. masem nebo jinou nevhodnou potravou. Mladé želvy (cca do 6 měsíců věku) čerpají vitamín A ze zásob ve Poranění a následný zánět rohovky se manifestuje žloutkovém váčku. Nedostatek se projevuje výtokem z oka, celý proces je značně bolestivý, zvíře postižením sliznic horních cest dýchacích, výtokem z je světlocitlivé, víčka oteklá. nozder, zánětem spojivek, poškozením rohovek a otokem víček. Typické je také poškození kůže. Pro Zvíře je třeba svěřit do rukou specializovaného nápravu je důležité podávání vitaminu A nebo ßveterináře, který po zhodnocení stavu oka i celého karotenu v potravě - přirozeně v mrkvi a játrech, z pacienta navrhne příslušnou léčbu. Většinou se bude doplňků lze použít např. Hydrovit (pozor na jednat o odstranění případného cizího tělesa a předávkování!). U závažnějšího stavu se podává poškozené tkáně a aplikaci protizánětlivých léků a vitamin A injekčně, další léčiva pomohou zvládnout antibiotik ve formě mastí nebo kapek přímo na přidružená onemocnění a bakteriální infekci. Důležité postiženou rohovku. Při nedostatečné tvorbě slzného je umístění želvy do hygienického terária a častá filmu lze použít tzv. umělé slzy. Hojení urychluje výměna vody. obohacení stravy o vitamín A a ß-karoten.

Otok víček

Zánět spojivky

Vyskytuje se při hypovitaminóze A a poraněních cizím Víčka jednoho oka bývají oteklá při poranění, pokud tělesem zmíněných výše, dále při celkových je otok patrný na obou očích, jedná se o celkové infekčních onemocněních. Mezi příznaky patří onemocnění - bakteriální, virovou, plísňovou nebo vodnatý až hlenohnisavý výtok z očí a otok víček. parazitární infekci, u vodních želv nejspíše hypovitaminózu A. Veterinář bude ke zjištění příčiny

8/2012 www.teramagazin.cz Bezobratlí Ještěři Hadi Cestopis Obojživelníci Chov Systematika Reportáž

Následky ucpaného nasolakrimálního kanálu u Python molurus bivittatus

Onemocnění spektákula u hadů

Literatura:

Příčinou bývá problematické odlučování svlečky při nevhodných chovatelských podmínkách (teplota, vlhkost), při napadení roztoči nebo při celkovém onemocnění. Pokud se problém opakuje, na oku můžou vrstvy vytvořit šedou neprůhlednou masu srostlou s rohovkou. Nesvlečené spektákulum je třeba po dokonalém provlhčení vlažnou vodou jemně odstranit (např. vatovou tyčinkou), pokročilejší proces je nutno řešit chirurgicky.

Knotek Z. a kol., 1999: Nemoci plazů, ČAVLMZ, 276 stran http://www.bio.davidson.edu/people/midorcas/resea rch/Contribute/box%20turtle/boxinfo.htm http://www.anapsid.org/eyebulge.html http://en.wikivet.net/Snake_Eye

Při bakteriálních zánětech dutiny ústní se hnis může http://www.reptilechannel.com/reptile-health/snakedostat až do štěrbiny mezi spektákulem a rohovkou. health/reptile-eye-care-issues.aspx Onemocnění poznáme podle vyklenutí a bělavého zbarvení oka. Léčba spočívá ve vyčištění a výplachu celého prostoru (zákrok provede veterinář), samozřejmostí je řešení prvotního problému.

8/2012 www.teramagazin.cz Bezobratlí Ještěři Hadi Cestopis Obojživelníci Chov Systematika Reportáž

Zo o J i h la va Phrynohyas resinifictrix

Text: Jaroslav Forejt Velmi dlouhý čas jsem toužil navštívit zoologickou zahradu v Jihlavě. Bohužel její vzdálenost od našeho bydliště mi byla překážkou. V letošním roce jsem díky změně zaměstnání získal volný týden bez naplánovaných aktivit, a proto bylo rozhodnuto, že jeden den z dovolené věnujeme právě návštěvě této zoo. Zoologická zahrada vznikla jako Zookoutek v roce 1957, který založili pánové Oldřich Vávra a Jindřich Weiss. Teprve v roce 1982 získala opravdový statut zoologické zahrady. Dnes je členem EAZA (Evropská asociace zoologických zahrad a akvárií). Velký podíl na vývoji zoo má mimo jejich zakladatelů, také Vladimír Jiroušek, který pracoval od roku 1967 jako ředitel zoo a osobně navrhl podobu některých expozic.

Do zoo vedou dva vstupy, my jsme využili ten výše postavený, který doplňuje velké placené parkoviště. Samotný vchod je dekorován do tvaru africké usedlosti s rákosovou střechou. Už při sjezdu k parkovišti je vstupní brána velkou dominantou a láká tak k návštěvě. Při placení vstupného jsme uplatnili slevovou kartu Rodinných pasů. Standardní vstupné je 80 Kč za dospělého a 40 Kč za dítě. Po vstupu jsme zavítali k první expozici pro surikaty. Našeho syna ale zaujalo více hřiště, v podobě pirátské lodi a tak se mohl po cestě strávené v autě protáhnout. Pro Vaše ratolesti je ale připraveno mnohem větší hřiště u spodního vchodu, proto jim sílu ušetřete až sem. Na pravé straně jsme měli možnost vidět výstavbu nových pavilonů nazvaných „Zvířata pěti kontinentů“, kde budou mít svůj prostor žirafy, pštrosi, klokani, primáti a hlavně zde bude nová expozice plazů. V roce 2013 by měla být výstavba dokončena, proto doporučuji odložit návštěvu až na příští rok a Basiliscus plumifrons

8/2012 www.teramagazin.cz Bezobratlí Ještěři Hadi Cestopis Obojživelníci Chov Systematika Reportáž

Hacienda prohlédnout si tak vše. Pod pirátskou lodí se nachází přístavní maják, na který se dostanete po točitých schodech. Při cestě k pavilonu dravců se můžete zastavit u výběhu pro poníky a ovce. Pavilon dravců je tvořen několika voliérami a velkou travnatou plochou, na níž jsou prováděny pravidelné ukázky nejen sokolnictví. Pod kopcem se rozkládá statek s výběhem pro pštrosy, lamy, pávy a další drobná zvířata, také zde naleznete výběh pro hrošíka. U prodejny suvenýrů je rozsáhlá expozice pro kočkovité šelmy s vnitřními ubikacemi i venkovním prostorem. Od venkovního výběhu pro šelmy je krásný pohled na stepní plochu pro zebry, jejichž stáj navazuje na budovu s názvem Hacienda. Nahoře je malé občerstvení a uvnitř první terarijní ráj. Po vstupu nás pohltila atmosféra tropických krajů se svým vlhkým, teplým vzduchem. První terária jsou obydlena šípovými žabkami rozličných barev. Za rohem je velké terárium s leguány kubánskými ( Cyclura nubila ), leguánky modrými ( Sceloporus cyanogeni). V ostatních teráriích poskakovaly a šplhaly drápkaté opičky, jejichž sbírku má zoo Jihlava největší v ČR. Ve venkovním teráriu pobíhala divoká morčata. Naproti jsme objevili úžasná zvířata, která by se dala po vzoru filmu Rrrrr nazvat prasomuti, ovšem jak jsme zjistili, jednalo se o babirusy. Kolem klokanů a medvědů, jejichž výběh je situován do svahu a díky tomu nabízí medvědům výborný prostor ke šplhání a nám různá místa k pozorování, jsme přišli k budově s terárii. Její vybavení i vzhled působí poněkud zastarale, ale svůj účel plní. Vnitřní prostor je situován do jediné chodby,

jejíž stěny jsou po obou stranách dekorovány terárii, na straně pravé s opicemi, na straně levé s plazy. Postupně jsem důkladně prohlížel všechna terária, až jsem zjistil, že jsem v místnosti sám a manželka se synem jsou u medvědů. V terárích můžete vidět gekončíky noční ( Eublepharis macularius), varany timorské ( Varanus timorensis), krajty vodní ( Liasis mackloti), gekony obrovské ( Gekko gecko ), scinky ostnité ( Egernia cunninghami), hroznýše psohlavé západní ( Sanzinia madagascariensis volontany), užovky červenohlavé ( Orthriophis moeľendorffi), korálovky ( Lampropeltis alterna, honduransis, triangulum sinaloae a arcifera ), užovky červené ( Pantherophis gutattus), hroznýšovce jamajské a portorické ( Epicrates subflavus a inornatus), scinky šalamounské ( Corucia zebrata ), želvy ( Siebenrockella crassicollis a Emydura subglobosa ), leguánky modré ( Sceloporas cyanogensis), korovce jedovaté ( Heloderma suspectrum ), elcealuse kýlnaté ( Leiocephaius carinatus) a krokodýly čelnaté ( Osteolaemus tetraspis). Dalším velmi hezkým pavilonem je rozlehlá pastvina pro tapíry a pštrosy, důkazem o kvalitě prostředí pro tapíry je jejich letošní odchov. Poslední expozicí je Africká vesnice (Matongo), která spojuje jak zvířata, tak prostor pro odreagování a občerstvení. Je tvořena typickými stavbami z africké vesnice, které uzavírají kruh a uprostřed je pódium pro konání různých akcí. Každý hliněný domek s rákosovou střechou plní svůj účel. V jednom je například terárium pro trnorepy, v dalším je pavilon pro netopýry, naleznete zde i malou

8/2012 www.teramagazin.cz Bezobratlí Ještěři Hadi Cestopis Obojživelníci Chov Systematika Reportáž

Uvnitř Haciendy restauraci a WC. Za chatrčemi je i malá dětská zoo, která je již tradicí ve většině zoologických zahrad. Děti tak mohou nakrmit věčně hladové, drzé kozy. Za vesnicí se nachází již v úvodu zmiňované dětské hřiště s obrovským tobogánem a dalšími atrakcemi. Po cestě zpět jsme ještě navštívili asijskou zahradu Hokaido a také pavilon pro vodní ptactvo. Cestu vám budou zpříjemňovat také dřevěné sochy zvířat, které zde vytváří umělci z Grafické školy v Jihlavě.

občerstvení s klasickou českou hotovkou. Namísto toho byly všude nabízeny hranolky a hamburgery. Doporučuji tedy před vstupem zajít do některé restaurace v Jihlavě nebo si vzít větší svačinu s sebou. Přesto jsme si ale dali výborné kafíčko i se zákuskem v Africké vesnici. Tato zoo nabízí opravdu krásný zážitek a den strávený v krásném prostředí. Její návštěvu vřele doporučuji, ovšem své pejsky nechte doma, jelikož do zoo mají vstup zakázaný.

Zoo Jihlava se chlubí se sloganem "zoo bez mříží" a tuto představu také naplňuje. Pavilony jsou postupně rekonstruovány a tak mění svou tvář do moderní, přírodními materiály oplývající zoo. Jediné, co mi vadilo, byla úroveň občerstvení. Jelikož nejsem z doby smažené, tak bych uvítal alespoň jedno

Vnitřní pohled na teraristickou expozici

8/2012 www.teramagazin.cz Bezobratlí Ještěři Hadi Cestopis Obojživelníci Chov Systematika Reportáž