MAJETKOVÉ NAROVNÁNÍ státu s církvemi P Ř Í L O H A K AT O L I C K É H O T Ý D E N Í K U
Z PENĚŽNÍ
NÁHRADY CÍRKVÍM BUDE MÍT PROSPĚCH CELÁ SPOLEČNOST Poslanecká sněmovna v současnosti projednává vládní návrh majetkového vyrovnání s církvemi. Jedná se o historickou dohodu vlády se zástupci sedmnácti církví, která po dvaceti letech napravuje křivdu spáchanou komunisty. Jejich představitelé však stále považují tuto krádež za něco normálního, a přitom poukazují na kontroverzní aktivity katolické církve hluboko v historii. Pokud bych chtěl přijmout tuto hru a přisuzovat kolektivní vinu za činy, které se staly někdy ve středověku, pak bych musel upozornit i na druhou stranu mince. Církve byly po staletí jedinými institucemi, které zajišťovaly vzdělání. Taktéž jako jediné prováděly a spolufinancovaly sociální péči o staré a nemocné. Panovník či šlechtic sice přikázal vybudovat např. špitál, jeho provoz pak ale obvykle zajišťovaly řádové sestry či bratři. Rozumím, že téma majetkového narovnání nevzbuzuje pochopení u všech občanů. Kdykoliv se mluví o penězích pro někoho jiného, než má dostat příslušný občan,
vyvolává to v něm obrovské emoce. Církve však hrají nezastupitelnou roli i v tak ateistickém prostředí, jaké máme v České republice. Moderní společnost musí ocenit kupříkladu hospicovou péči a další charitativní aktivity, medializovaná Tříkrálová sbírka je pouze špičkou ledovce. Nikoli náhodou se církevní střední školy umisťují v horních patrech srovnávacích žebříčků. Církevní stavby představují velké lákadlo pro cestovní ruch, přitom často chátrají pro nedostatek financí. Neobávám se proto, že si církevní představitelé nacpou peníze do měšce a utečou někam do Bavorska, jak si zřejmě představují zástupci komunistů a někteří socialisté. Finanční část majetkového narovnání bude použita ve prospěch celé společnosti. Finanční prostředky budou směřovány do opravy kulturních památek, do zdravotnických a sociálních služeb a do služeb v oblasti školství. Církve se postupně stanou soběstačnými a stát se dlouhodobě zbaví závazku hradit platy duchovních. MIROSLAV KALOUSEK, ministr financí
RESTITUCE BUDOU VÝZVOU PRO VĚŘÍCÍ Po více než dvaceti letech snah a neúspěchů se zdá, že se konečně podaří dořešit proces, zjednodušeně nazývaný restituce církevního majetku. Mnoho lidí se mě jako pamětníka ptá, jak je to možné, co se změnilo. Je třeba říci, nic nového pod sluncem. Komunisté restituce odmítají principiálně, protože nemají rádi soukromé vlastnictví a církev milují asi jako čert kříž. Sociální demokracie a povšechně demokratická levice je krajně skeptická, neboť neradi vytvářejí entity nezávislé na státu a jeho přerozdělovacích procesech. Střed a pravice se restituce více či méně upřímně snaží prosadit, přičemž přinejmenším pro část z nich je nezbytnou podmínkou ukončení vyplácení mezd duchovních, a tím i skutečná nezávislost církví na státu. Žádný politický proud tedy své postoje nezměnil, novinkou je pouze silnější zastoupení středopravicových stran v parlamentu a jejich opravdovější snaha. Průběh jednání v posledním roce pro mě byl velmi příjemným zážitkem. Jak všechny vládní strany, které jsou samozřej-
mě pod tlakem negativního veřejného mínění (u předchozích restitucí tomu nebylo jinak!), tak i představitelé církví, pro které bude zákon také představovat obrovskou změnu v uvažování i přístupu k financování, se velmi upřímně snažili nalézt shodu. Nesmírně důležitý byl společný postup všech církví, který snad vytváří trvalou hodnotu přesahující dnešní návrh i společenskou situaci. Byl vykoupen mnohými oběťmi jak ze strany katolíků, tak i všech ostatních, na to by se nemělo zapomínat. Současně si ovšem přiznejme, že pokud návrh projde, bude to znamenat také novou výzvu pro všechny věřící v jejich účasti na fungování církví. Nejen v pomoci se správou církevního majetku (a tím nemyslím chytráky, kteří se budou chtít přiživit, a nebude jich nejspíš málo), ale také v budoucím samofinancování kultovního života církví, které bude vyžadovat víc než těch pár mincí do kasičky. Na nás všech bude ležet odpovědnost, aby církev ukázala, co znamená být dobrým hospodářem. MAREK BENDA, poslanec, zpravodaj zákona o vyrovnání státu s církvemi
ŠTOKY: Současným stavem jsme zkrátka brzděni Na dálnici D1 je Boží dopuštění: hromadná nehoda několika desítek aut blokuje nejdůležitější dopravní tepnu v zemi už několik hodin. Hustě sněží, zataraseny jsou i objízdné trasy. Únorová Vysočina ukazuje svou sílu. Z městyse Štoky je to na D1 pár kilometrů, ta vřava sem ale přes pár kopečků a les vůbec nedolehne. Auto starosty Pavla Královce má namířeno jinam. Za hřbitovem odbočíme na starou úvozovou cestu, kam si může troufnout skutečně jen vůz s náhonem všech čtyř kol. Po chvíli zastavujeme v hlubokém sněhu nad nevelkým polem. Dole pod ním stojí řady nových rodinných domků, ještě níž je střed Štoků. Jsme na místě, které dělá starostovi vrásky: výstavba domků by mohla tímto směrem pokračovat, ale pozemky chrání blokační paragraf, jde o historický církevní majetek. Štoky mají výhodu v tom, že zablokovaný majetek zdejší farnosti nestojí například v podobě neudržovaných budov v centru obce, ale že jde o pozemky na okraji zástavby. Územní plán z roku 2006 počítá se dvěma lokalitami pro výstavbu rodinných domků, v nichž se nachází církevní majetek blokovaný paragrafem zákona o půdě. Nejvýraznější je právě lokalita zvaná Za zahradníkem jihozápadně od Štoků. Za posledních jedenáct let v její blízkosti vyrostlo šedesát rodinných domků, dál se ale stavět nemůže: pozemek je ze dvou stran obklopen bývalými církevními poli. Ta nejsou moc velká a za nimi leží pole soukromníků, která by obec pro výstavbu také ráda vykoupila. „Musíme ale počkat, až bude vyřešen církevní majetek, jinak bychom na pozemky museli lítat vrtulníkem,“ směje se štocký radní Miloslav Dáňa. Na církevní pole by se vešlo zhruba čtyřicet domků. Ti místní, kteří měli zájem, si rodinné domy většinou už postavili, tuto možnost by ale uvítali i mnozí přespolní. Štoky jsou umístěny opravdu strategicky: nedaleko je dálnice, do Havlíčkova Brodu je to 12 km, stejně jako do Jihlavy – do zdejší průmyslové zóny je to ještě blíž. Městys Štoky je přitom obklopen hustými lesy a krásnou přírodou. Zastupitelé vítají, že se situace se zablokovaným majetkem nyní snad začne konečně hýbat. Přáli by si, aby pozemky územním plánem určené k výstavbě zůstaly Pozemkovému fondu, který by je bezúplatně převedl obcím. Stát by se pak s původním vlastníkem
Bývalý místostarosta Štoků Miloslav Dáňa strávil nad plány své obce už spoustu času. Dobře si uvědomuje, jaké problémy nevypořádání majetku církve přináší.
„Zástavba rodinných domků by mohla pokračovat až sem,“ ukazuje starosta Štoků Pavel Královec. Pole, na kterém stojí, je ale historickým majetkem církve, a díky blokačnímu paragrafu se tu stavět nesmí. Snímky autor
vyrovnal finančně. Ve Štokách by ale akceptovali i jiné řešení, hlavně aby se s pozemky už mohlo něco dít. Miloslav Dáňa, který se v minulosti jako štocký místostarosta věnoval právě pozemkům, zjistil, že i část pozemku na novém hřbitově je jako orná půda zapsána coby majetek farnosti. „Psal jsem na konzistoř do Hradce Králové žádost, jestli by nám pozemek vydali, ale oni šli ještě dál do historie a zjistili, že pozemek farnost dostala jako konfiskát po Němcích na základě přídělových listin. To je v něčem podobná situace jako s pozemky na výstavbu: abychom mohli dát věc po vlastnické stránce do pořádku, stát musí říct, co se s tím bude dál dít,“ uvádí Miloslav Dáňa. „Současným stavem jsme zkrátka brzděni.“ Štoky mají i s přilehlými vesničkami skoro 1 800 obyvatel. Městys stále hledá volné parcely. Aby získal dotaci na zasíťování pozemku, musí být pozemek v majetku obce. Radnice na prodeji parcel nechce vydělat, ale ani prodělat. „Před 12 lety jsme pole vykupovali za 25 korun za metr, dnes by lidé chtěli 200 korun, a ještě je jim to někdy málo,“ mračí se na radnici. Štoky stejně jako drtivá většina českých a moravských obcí chystají nový územní plán. Musí být platný od roku 2016. „I kvůli tomu potřebujeme vědět, co a jak. Doufejme, že se zákon pohne. Pokud se to nerozhodne do roka, bude mít většina obcí s územními plány velké problémy,“ je si vědom starosta Pavel Královec. Kolem pozemků na výstavbu se už i na venkově navíc točí spekulanti – i to je dalším důvodem, proč by se s řešením nemělo otálet. ALEŠ PALÁN
Štoky jsou na dvacátém místě v seznamu nejpostiženějších českých a moravských obcí v souvislosti s nevypořádáním církevního majetku (viz strana 4 této přílohy). Samospráva městyse přitom říká, že tak hrozné to u nich v tomto smyslu není: nevyřešení problému brání „jen“ další výstavbě. Kněz do Štoků zajíždí sloužit mši svatou dvakrát týdně. Farníci se ale scházejí aktivně i sami a vedou mimo jiné internetovou stránku http://stoky-farnosti-3.webnode.cz/.
B
P Ř Í LO H A M A J E T K O V É N A R O V N Á N Í S TÁT U S C Í R K V E M I
Kdyby lidé znali souvislosti, vyrovnání by podporovali O politických souvislostech týkajících se dohody státu s církvemi o majetkovém vyrovnání hovoříme s ministryní kultury ALENOU HANÁKOVOVOU.
rozhodne o návrhu zákona. Dlouhodobá nečinnost vlád a parlamentů vedla k tomu, že Ústavní soud označil v roce 2010 ve svém nálezu současný stav za protiústavní a zároveň svým rozhodnutím umožnil církvím podávat žaloby na vydání jejich historického majetku. Náš zákon předpokládá, že majetek církvím vydá stát, a to jen tehdy, když původní vlastnictví doloží nezpochybnitelným způsobem jeho bývalí vlastníci. Pokud zákon přijat nebude, budou o vydávání majetku rozhodovat soudy bez ohledu na to, zda je momentálně jeho vlastníkem stát nebo kdokoliv jiný. Osobně jsem přesvědčena, že by průzkum dopadl jinak, kdyby lidé znali všechny souvislosti.
Téma majetkového narovnání státu s církvemi jste převzala od svého předchůdce v okamžiku, kdy se norma dostala na pořad jednání vlády. Jak obtížné bylo se v této problematice zorientovat? Na návrhu tohoto zákona se pracuje více než čtyři roky a celý problém se řeší o hodně déle. Je tedy zřejmé, že problém má bohatou historii, což od každého, kdo zná oblast jen jako běžný čtenář novin, vyžaduje opravdu desítky hodin k prostudování. Vždyť se jí na mnohačetných jednáních zabývala řada odborníků, politiků, zástupců církví a náboženských společností. V každém případě se nový zákon, který téma řeší, nedá jednoduše nazvat jako restituční. Jde o skutečnou nápravu některých křivd způsobených církvím a náboženským společnostem v době nesvobody. Tedy o vracení jejich práv, včetně práv majetkových.
O majetkové narovnání s církvemi se snažily už některé předchozí vlády. Proč až tato uspěla? Návrh zákona byl schválen teprve v prvním čtení, takže bych zatím nemluvila o úspěchu. To budeme moci říci ve chvíli, kdy zákon vyjde ve Sbírce zákonů, a začne tedy platit. Například v roce 2008 vláda schválila a Poslanecké sněmovně předložila vládní návrh zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi.
V Kosoři jezdí osobní i nákladní auta kolem místní školy. Obec by ráda vybudovala obchvat, ale nemůže kvůli nevyřešeným vlastnickým právům k pozemkům. Situaci se snaží radnice alespoň částečně řešit zpomalovacím prahem na silnici, ten ale nadměrný provoz nevyřeší. Avšak tento návrh do konce volebního období sněmovna neprojednala. Tato vláda se však zatím dostala nejdál. Jsem přesvědčená o tom, že je to právě proto, že všechny tři vládní strany si uvědomují, jak důležité je udělat tento krok, a berou na sebe za něj zodpovědnost, přestože může být veřejností přijímán s rozpaky. Poslanecká sněmovna poslala navrhovaný zákon do druhého a třetího čtení. Jak dopadne, nevíme.
SNAHY Pokusy o majetkové narovnání vztahů mezi státem a církvemi a náboženskými společnostmi jsou v ČR patrné již od roku 1990; probíhají tedy již 21 let. Navracení církevního majetku se věnovaly prakticky všechny polistopadové vlády. Ještě v době federace (1990, 1991) došlo k vydání budov určených převážně pro konání bohoslužeb i ubytování duchovních (šlo o zhruba 170 nemovitostí). Pro majetkové narovnání státu s církvemi bylo zásadní schválení zákona O úpravě vlastnických vztahů k půdě a k jinému zemědělskému majetku v roce 1991, který ustanovil tzv. blokační paragraf. Ten zabraňoval prodeji původně církevního majetku
Osud je nyní v rukou poslanců a já věřím, že rozhodnou správně.
Mezi lidmi majetkové narovnání státu s církvemi příliš velkou podporu nemá. Proč tomu podle vás tak je? Máte zřejmě na mysli průzkum, který si nechala udělat Česká televize. Lidé si často neuvědomují, že majetek bude muset stát církvím vydávat bez ohledu na to, jak parlament
O NAVRACENÍ CÍRKE VNÍHO MA JETKU PO ROCE dalším subjektům. V letech 1996–1998 – po nepřijetí zákona o plné restituci – nicméně ještě docházelo k vydávání majetku usneseními vlády. Týkalo se to budov sloužících k duchovním, pastoračním, sociálním, školským či obdobným účelům, ne hospodářského majetku. Mezi roky 1998 a 2000 začala série pokusů o vytvoření výčtového zákona, v jehož příloze by byly uvedeny všechny vydávané nemovitosti. Jednání mezi státem a církvemi nebylo úspěšné. Proti výčtové metodě se postavily církve i mnohé státní instituce (Český úřad zeměměřičský a katastrální, Ministerstvo zemědělství…). Ty upozornily na problematičnost zajištění podkladů pro takovéto vyrovnání. Zákon
postavený na výčtové metodě by mohl být napaden i Ústavním soudem (individuálnost právního aktu). Nový pokus o výčtový zákon se objevil v roce 2001. Tentokrát byl zaměřen pouze na kultovní objekty. Ministerstvo kultury přitom nebylo schopno sestavit bezchybný a zcela přesný seznam dotčených nemovitostí. Do třetice se o užití metody výčtu uvažovalo v roce 2003, opět se sestavovaly seznamy majetku, problémem ale byly rozdílné postoje ministerstev kultury a zemědělství. V letech 2005–2006 spatřil světlo světa návrh řešit majetkové vyrovnání formou renty, což však nepřijaly církve a náboženské společnosti. Uvažovalo se i o kombinaci renty a naturální restituce.
Co bude schválení majetkového narovnání státu s církvemi znamenat pro vztah státu a církví do budoucnosti? Především se církve ekonomicky osamostatní a nebudou už závislé na příspěvcích státu. Budou moci ve vlastním ekonomickém prostředí vykonávat nejenom pastorační, ale také charitativní a vzdělávací činnost. K prospěchu těch, kdo o to požádají nebo to potřebují. Také se zruší blokační paragraf v zákoně o půdě. Pro města a obce to bude znamenat obrovský přínos a rozvoj. Na dosud blokovaných pozemcích bude možné realizovat nové projekty. Součástí majetkového vypořádání státu s církvemi a náboženskými společnostmi je také postupný konec financování platů duchovních a dalších výdajů církví a náboženských společností ze státního rozpočtu. Tedy zrušení zákona o hospodářském zabezpečení církví a náboženských společností státem. Církve si do budoucna budou hospodařit samy a samy si budou platit své duchovní. Stát už nebude do těchto záležitostí zasahovat. (nov)
1989 Roku 2007 byla ustanovena vládní komise pro narovnání vztahu mezi státem a církvemi a náboženskými společnostmi. Na základě výsledků jednání z let minulých byla za nejvhodnější označena kombinovaná metoda částečné naturální restituce a finanční náhrady. Výsledkem zvýšené aktivity v oblasti byl vládní návrh zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi z roku 2008. K jeho projednání v parlamentu ovšem nedošlo. Přesto šlo o důležitý milník na cestě k současnému řešení narovnání vztahů státu s registrovanými církvemi i náboženskými společnostmi. Zastavená jednání obnovila až vláda Petra Nečase. FRANTIŠEK JEMELKA
Církve jsou poslední, kdo čeká na spravedlnost Od roku 1989 se stát pokouší vyrovnat se se všemi, kterým předchozí režim sebral majetek. Polistopadové vlády postupně vracely komunisty zabavený majetek fyzickým osobám i institucím, jako jsou tělovýchovné jednoty Sokol a Orel nebo Český červený kříž. Už v roce 1991 schválil federální parlament zákon o mimosoudních rehabilitacích a zákon o půdě, které měly umožnit, aby někdejší vlastníci získali zpět své majetky. Pozemkový fond se od roku 1992 snažil vypořádat s uplatněnými žádostmi za 18,9 miliard korun. Po čtrnácti letech pokusů o vracení pozemků padlo v roce 2005 politické rozhodnutí, jímž chtěl stát definitivně ukončit vydávání pozemků a náhradních polí, přestože jeho instituce nestihly majetek žadatelům vydat (takzvaná restituční tečka). Nejvyšší soud ale v roce 2007 konstatoval, že restituční tečkou došlo k porušení základního práva na ochranu majetku. Do konce roku 2008 stát vyřešil restituce za 17,5 miliard korun a dnes zbývá vy-
Kosoř má kvůli nevypořádání státu s církvemi problémy se stavbou kanalizace, elektrického vedení i veřejného osvětlení. Snímky Aleš Masner
pořádat nároky za miliardu, tedy zhruba pět procent ze všech restitučních nároků. Ani restituce, které se týkají potomků šlechty, nejsou dodnes u konce. V některých případech musel opět zasahovat Ústavní soud, například když zákon o mimosoudních rehabilitacích zakazoval vydat původním vlastníkům národní kulturní památky. O vlastnictví Lobkovického paláce rozhodl až Ústavní soud v roce 1999, spory provázejí také vydávání majetku rodu Colloredo-Mansfeld, který žádá majetek ze zámku Opočno a také pozemky u Dobříše. Soudy řeší rovněž rozepře kolem občanství šlechticů, jako v případech hraběte Salma nebo Walderodeho. Problém hraběte Františka Oldřicha Kinského se dostal až před Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku, který rozhodl, že stát musí potomkům zemřelého šlechtice za zásahy do soudních pří o majetek zaplatit odškodnění. I proto je tak cenná současná dohoda státu s církvemi, která zaručuje oboustranně schválené vyrovnání a zabraňuje do budoucna soudním sporům. (mac)
C
P Ř Í LO H A M A J E T K O V É N A R O V N Á N Í S TÁT U S C Í R K V E M I
Strach nemám, ale bude to starost K tématu zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi, který prošel prvním čtením v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR, jsme položili několik otázek olomouckému arcibiskupovi JANU GRAUBNEROVI. Ten byl před pěti lety předsedou církevní komise pro jednání se státem a jako místopředseda ČBK se účastnil i jednání se zástupci této koaliční vlády.
za rok za ně sloužit mši svatou (tomu se říkalo mešní nadace nebo fundace). Všechno mělo své určení k zabezpečování konkrétních cílů.
K čemu bude tento majetek sloužit? To se bude muset každý farář naučit zase „sedlačit“? V žádném případě. O správu se budou starat jednotlivá biskupství, která budou i nadále duchovní platit. Když postupně přestane stát přispívat na platy, musí biskupství vytvořit zdroje peněz pro výplaty. Prakticky to bude asi tak, že se většina polností bude i nadále pronajímat těm, kdo na nich dnes pracují. Pro správu lesů vznikne společnost, která bude mít své vedení, ale i v lese budou v největší míře pracovat zase ti, kteří tam pracují už nyní. Výtěžky půjdou do centrální pokladny na výplaty kněží a pastoračních asistentů. Bude-li na víc, budou se podporovat školy a charity, ale zatím to nevypadá, že by mělo moc zbývat.
Pokud bude zákon o majetkovém narovnání schválen, jakým způsobem bude církev o svůj majetek žádat? Podle připravovaného zákona bude o majetek žádat každá farnost či klášter zvlášť. Tedy několik tisíc žadatelů bude muset dokazovat své právo na vrácení. Církev jako celek žádat nebude a ani nemůže.
Považujete majetkové vyrovnání za prioritu církve? Naší prioritou je bez jakýchkoliv diskusí spása duší. Majetkové vyrovnání je pouze jedním z úkolů, který trpělivě už 20 let řešíme. V současné době má na vyrovnání větší zájem stát, protože mu Ústavní soud vytkl nečinnost v této věci. Stát se rovněž chce zbavit povinnosti financovat církve. Od příštího roku by totiž podle zákona o církvích mohla řada nových náboženských společností dostat právo být placena státem. Pro stát bude levnější se vyrovnat se stávajícími církvemi, než platit stále více duchovních. Velký zájem mají také obce, protože mnohé z nich mají na svém území zablokovaný církevní majetek a kvůli tomu se nemohou rozvíjet, někde dokonce nemohou dělat kanalizace a inženýrské sítě či pokračovat ve výstavbě. Tím utíkají i evropské dotace, které by obce mohly získat.
Budou některá biskupství bohatá a jiná chudá? Rozdělovat se bude podle nového klíče, který by měl být spravedlivý, pokud je to v lidských silách. Snažíme se o to. Počítá se i se solidaritou a spoluprací. Některá biskupství budou asi hospodařit i společně.
Někteří tvrdí, že majetek církvi nikdy nepatřil, takže vlastně není co vracet… Je třeba nahlédnout do pozemkových knih a dívat se na všechny vlastníky podle stejného pravidla. Jestli určitý doklad zakládá vlastnické právo u soukromníků či státu, proč by to nemělo stejně platit u církevních subjektů? Že někdy platilo státní omezení v nakládání s církevním majetkem, je pravda, ale to bychom se museli v dějinách dívat i na jiné oblasti, kdy občané v době nevolnictví neměli právo se stěhovat na jiné panství nebo neměli právo dědit po příbuzných. Na to se dnes nikdo neodvolává. Že se církevní majetek nepovažoval za soukromý? Jistě, protože církev měla veřejnoprávní postavení, a ne soukromoprávní. Tehdy měl biskup svůj soud, kde byli souzeni duchovní, na které neměl právo soud světský. Stát až do komunismu neměl matriky, ty vedla i pro stát církev. Mnoho věcí bylo jinak, ale to nezna-
Zvládne církev tak velké ekonomické úkoly, když na ně nebyla zvyklá? Naše generace na to opravdu zvyklá V Chotči nemohou stavět čističku odpadních vod – pozemek, jehož by se výnebyla, ale církev to zvládala po staletí, tak stavba měla týkat, je už roky blokován nevypořádáním majetku církve. proč by to neměla zvládat dál?! I když se Snímek Aleš Masner k církvi hlásí menšina národa, přece jen je mená, že by církev tehdy a dnes neměla kon- se muselo pořídit pole či les, na němž se ži- to dost velké procento lidí, aby se mezi nimi tinuitu. Nejstarší fungující organizace v této vil farář (tomu se někdy říkalo farní obročí). našli schopní a vzdělaní jedinci. Podobně patřily některé pozemky kostelům. zemi jsou církevní. Z výtěžku takových pozemků se kostel opra- Nebojíte se toho? Strach nemám, ale bude to veliká starost Kde se tedy vzala většina hospodářského voval. Když chtěl někdo věnovat farnosti kapličku, kterou postavil, farnost ji nesměla při- a zodpovědnost. Bude to samozřejmě těžší, majetku církve? Nejbohatší byly staré farnosti, které jmout, dokud k tomu nebyl dán i kus pole, než pouze rozdělovat státní dotace. Spolévznikly v dobách zemědělské společnosti. z jehož výtěžku se střádalo na opravy té kap- hám však na Boží pomoc a celé společenství Když měla být založena nová farnost, musel le. Některé pozemky pak farnosti odkazovali církve. Vždyť nás není málo, nejsme horší být zabezpečen její provoz. To znamená, že věřící s tím, že farář má povinnost několikrát než ostatní. (vyv)
Co čeká církev v případě navrácení majetku? O osudu vládního návrhu zákona o majetkovém vyrovnání státu s církvemi se nyní rozhoduje na půdě Parlamentu ČR. V případě, že zákonodárci normu schválí a svým podpisem ji posvětí i prezident, odstartuje se proces, který hluboce promění postavení církve v rámci české společnosti. Co bude v takovém případě bezprostředně následovat? Biskupství, farnosti a řády budou především muset vytvořit přehled majetku, o jehož vydání budou mít zájem. Žádný seznam, na jehož základě by bylo možné komunis-
ty ukradený majetek vydávat, totiž neexistuje. Na uplatnění nároků bude pět let. Vydávat se přitom bude pouze ten majetek, který je v tuto chvíli ve vlastnictví státu, nikoli ve vlastnictví krajů, obcí či fyzických a právnických osob. Konkrétně jde o majetek, který nyní spravují Pozemkový fond ČR a Lesy ČR. Představu o tom, jak dále se získaným majetkem naložit, už přitom církev v zásadě má. „Majetek bude zejména pronajímán, nelze ale vyloučit, že například nějaký řád bude některé zemědělské pozemky přímo obhospodařovat,“ říká ekonom pražské arcidiecéze Karel Štícha, podle něhož však mohou nastat
NA Odpůrci vyrovnání státu s církvemi často namítají, že ujednání je pro stát nevýhodné. Využívají přitom skutečnosti, že ekonomické parametry majetkového narovnání pochopitelně nejsou jednoduché, a proto lze kolem nich snadno šířit nejasnosti a polopravdy. Už v roce 2007 byly náhrady vyčísleny na 134 miliard korun. Vycházelo se z údajů církví a materiálů Pozemkového fondu ČR a Lesů ČR, hodnověrnost databáze ověřovala poradenská společnost Ernst & Young
i případy, kdy nezbude nic jiného, než získaný majetek prodat. Pokud jde o platy duchovních, které jsou dnes financovány ze státního rozpočtu, bude stát tyto úhrady platit ještě 17 let. Po tomto období budou jak kněží, tak zaměstnanci církve – i ti jsou dnes částečně placeni ze státního rozpočtu – financováni výlučně z vlastních prostředků. První tři roky bude přitom plat duchovních zmražen na úrovni roku 2011, po třech letech se postupně začne snižovat o 5 % ročně. Při takto rozsáhlém převodu majetku, kdy církve dostanou 75 miliard korun v po-
době navráceného majetku a dalších 59 miliard formou finanční kompenzace ze strany státu, bude v případě schválení zákona jedním z prvních úkolů církví nastavit účinné kontrolní mechanismy. Jejich smyslem bude zamezit případným ztrátám majetku. Takové mechanismy podle Karla Štíchy už dnes v katolické církvi fungují. „Určuje je kodex kanonického práva, kde se uvádí, za jakých podmínek lze s nemovitým majetkem nakládat,“ tvrdí Karel Štícha a dodává, že základním kontrolním mechanismem v diecézích je povinnost biskupa schvalovat všechny smlouvy, které se týkají nemovitého majetku. (vyv)
V Y R O V N Á N Í S C Í R K V E M I S TÁT N E T R AT Í
a kontrolu provádělo i ministerstvo kultury. Z vyčíslené sumy bude nyní 59 miliard finančně kompenzováno, a to splátkami po třicet let. Pro srovnání: podmínky dohodnuté v roce 2007 počítaly s dobou splácení 60 let, což zvyšovalo celkovou hodnotu vyrovnání až na 270 miliard korun. Současná varianta je tedy pro stát mnohem výhodnější. Z dlouhodobého hlediska se také stát zbaví povinnosti přispívat na fungování církví. Jen loni činil příspěvek státu více než 1,4 miliardy. „Pokud by dohoda nebyla uzavřena, mohou se navíc v budoucnu při-
hlásit nové církve a dojde k dalšímu navýšení výdajů státního rozpočtu na platy duchovních. Už v roce 2015 budou mít právo na registraci další církve, mělo by jich být asi devět,“ připomíná poslankyně Helena Langšádlová, která se v otázce majetkového vyrovnání dlouhodobě angažuje. Pokud bude zákon o vyrovnání s církvemi přijat, bude příspěvek církvím vyplácen ještě po dobu sedmnácti let. Díky Deklaraci shody, již s církvemi a náboženskými společnostmi uzavřel ministr Besser, bude první tři roky příspěvek zmrazen na svou výši z roku
2011 a po třech letech se začne postupně snižovat o 5 % ročně. Navíc existuje verdikt Ústavního soudu, že nečinnost státu ve věci vyrovnání se s církvemi je protiústavní. „Církve by se tedy mohly živelně obracet na soudy a právní náklady státu na stovky či tisíce sporů by byly zbytečným vyhazováním peněz. Takový postup by vedl k živelnému vydávání majetku nejen státu, ale i obcí, krajů a fyzických a právnických osob. Právě tomu má stávající dohoda zabránit,“ připomíná Helena Langšádlová. (nov)
P Ř Í LO H A M A J E T K O V É N A R O V N Á N Í S TÁT U S C Í R K V E M I
D
SEDLEC: Nevidět v zisku cíl, ale jen prostředek Nejnavštěvovanější památka Kutné Hory? Katedrála sv. Barbory? Omyl: nejvíc lidí zavítá do kostnice v Kutné Hoře – Sedlci. Ročně zde zaznamenají přes 280 tisíc návštěvníků. Kostnici přitom vlastní a její provoz zajišťuje zdejší farnost. Její aktivity mohou být pádnou odpovědí na výhrady, že církev nebude umět hospodařit s majetkem, který má získat v rámci vyrovnání se státem. V Sedlci to rozhodně umí. Kostnice je místem, kde si turisté často utvářejí první dojem o Kutné Hoře. Zdejší farnost proto vynakládá velké úsilí na to, aby šlo o dojem co možná nejpříznivější. „To zahrnuje širokou škálu činností počínaje kvalitním značením cest a objektů přes snadno dostupné a srozumitelné informace, nabídku různých kombinací vstupenek až po možnost zdarma si zapůjčit tištěného průvodců kostnicí,“ vypočítává zdejší farář P. Pavel Tobek. Kromě běžných a řady speciálních prohlídek pořádají třeba výstavy výtvarných děl v horní kapli kostnice, loni zde byl k vidění cyklus kreseb Václava Sokola. „Naprosto neopomenutelným základem naší nabídky jsou však průvodci a další zaměstnanci, kteří zajišťují chod. Máme otevřeno 363 dní v roce. Samozřejmostí je vstřícné a za všech okolností profesionální jednání právě tak jako systematické zvyšování kvalifikace,“ je spokojen P. Tobek. Oceňují to i návštěvníci kostnice. Část získaných prostředků pohltí provozní náklady, za další je provozováno vlastní
ČTYŘICET
Sedlecká katedrála byla opravena i díky financím, které získala farnost z vlastního hospodaření. Snímek archiv farnosti Kutná Hora – Sedlec.
Informační centrum či veřejné WC. Tržba je pochopitelně využívána i k opravám a údržbě dalších objektů v majetku farnosti – vedle farní budovy, kostnice a katedrály v Sedlci vlast-
konstrukcí. Náklady na opravu tohoto zřejmě druhého největšího kostela v Čechách byly z významné části hrazeny z vlastních zdrojů – a to v řádu desítek milionů korun. „Bez příjmů z turistického ruchu by to nebylo myslitelné a více než 70 tisíc lidí, kteří loni katedrálu navštívili, by se z její krásy těšit nemohlo,“ říká P. Tobek. Co je třeba k tomu, aby kněz ve farnosti dokázal úspěšně spravovat církevní majetek? „Záleží na jeho rozsahu. Někdy docela postačí vidle, hrábě a dobře naklepaná kosa,“ směje se duchovní správce. Ale pak zvážní: „Protože kněz obvykle nemá patřičné znalosti, a i když je má, nemívá čas, vnímám jako naprosto zásadní, aby se dokázal obklopit správnými lidmi. Dobře složená ekonomická rada farnosti je výhra. Děkuji Bohu, že se mnou jsou ochotní spolupracovat lidé, kteří se orientují v příslušných předpisech, kteří mají ekonomicko-strategické uvažování, kteří jsou připraveni nezištně věnovat svůj čas, energii a své znalosti ve prospěch farnosti. A také že jsou to lidé, kteří se nebojí stát za svým názorem a v případě nutnosti odporovat knězi.“ V širším pohledu považuje sedlecký farář pro kněze – správce majetku – za velice důležité, aby dokázal vidět za hranice vlastní farnosti a být připraven se nezištně dělit. „A konečně, možná trochu paradoxně, ní farnost dalších šest kostelů, z nichž některé považuji za důležitou podmínku úspěšného spravování církevního majetku schopnost nenutně vyžadují náročné opravy. Právě katedrála Nanebevzetí Panny Ma- vidět v zisku cíl, ale jen prostředek,“ uzavírá (pal) rie prošla opravdu důkladnou a zdařilou re- P. Pavel Tobek.
OBCÍ NEJVÍCE POSTIŽENÝCH NEVYŘEŠENÍM MA JETKOVÉHO NAROVNÁNÍ 21 Rajhrad 22 Lužná 23 Chrašťany 24 Stříbro 25 Ratenice 26 Dobřichov 27 Rataje nad Sázavou 28 Sedlec-Prčice 29 Neratovice 30 Horní Jelení 31 Libice nad Doubravou
40 34 23
PRAHA
24 1 Červená Řečice 2 Dolní Loučky 3 Hořepník 4 Kunštát 5 Nová Cerekev 6 Polkovice 7 Předklášteří 8 Sebranice 9 Vyskytná nad Jihlavou 10 Želiv 11 Pozlovice
12 Hradištko 13 Kamýk nad Vltavou 14 Dalečín 15 Nová Říše 16 Vyskytná u Pelhřimova 17 Horažďovice 18 Rudíkov 19 Nové Veselí 20 Štoky
17
22 35
32 37 38 12 13 28
29 25 26
30
27
39
8
31
3 1 10 20 5 16 9 15
32 Jinočany 33 Třanovice 34 Rovensko pod Troskami 35 Nové Strašecí 36 Frýdland nad Ostravicí 37 Choteč 38 Kosoř 39 Rynárec 40 Jiřetín pod Jedlovou
19 18
14
33 4
27 21
36
6
BRNO
11
Anketa se starosty českých a moravských obcí Jakým způsobem se nevyřešené majetkové ce, budeme nuceni zpevněnou komunikaci narovnání státu s církvemi dotýká konkrét- rozkopat a potrubí položit do tělesa této komunikace, což samozřejmě zdvojnásobí inně vaší obce? vestiční náklady. Podobné problémy řešíme LADISLAV MLATEČEK, u splaškové kanalizace, kterou bychom rástarosta obce Býšť di vedli souběžně s komunikacemi druhých Naše obec vlastní ně- tříd v zeleném pásu, ale tyto pozemky jsou které důležité objekty, které rovněž blokovány blokačním paragrafem. byly za socialismu postave- Vyjasnění vlastnických vztahů by nám tené na pozemcích, jež dříve dy zjednodušilo život a umožnilo získat popatřily církvi. Jedná se kon- zemky pod našimi budovami do vlastnictví krétně o naši základní de- obce. vítiletou školu a mateřskou LUBOŠ KUBÁT, školu. V tuto chvíli jsou pozemky pod těmito starosta Ratají nad Sázavou budovami ve vlastnictví Úřadu pro zastupoPřijetí zákona o mavání státu ve věcech majetkových. Nám to jetkovém narovnání státu samozřejmě působí problémy při investiční s církvemi chápu jako první činnosti na těchto pozemcích, nedostali jsme krok na dlouhé cestě, ktenapříklad povolení vést tudy potrubí dešťové rá nás ještě čeká. Konkrétní kanalizace. Namísto toho, abychom kanalivýznam tohoto zákona pro zaci vedli zeleným pásem podél komunika-
náš městys vidím v odblokování pozemků, které jsou územním plánem navrženy pro zástavbu rodinných domů k trvalému bydlení. Tím bude otevřen prostor pro novou výstavbu a rozvoj městyse. Ke znění zákona může mít každý z nás jistě řadu připomínek, ale je nutné jej chápat jako kompromis uzavřený mezi státem a církvemi. Nejdůležitější je však skutečnost, že tento krok byl konečně již učiněn. JANA PLAMÍNKOVÁ, starostka MČ Praha-Slivenec Obec Slivenec vznikla historicky jako ves okolo rozsáhlého hospodářského dvora řádu křižovníků s červenou hvězdou. Dvůr křižovníků v centru naší městské části je státem chráněná památka, ale
bohužel již dlouho chátrá. Nejprve chátral za komunistů coby státní statek, nyní chátrá, protože nemá majitele. Pozemkový fond, který ho spravuje, ho spravuje špatně a investuje do něj jen v míře absolutně nezbytné, aby dvůr nespadl. Každý další rok váhání znamená další chátrání a o to více peněz na budoucí rekonstrukci. Jde přitom o rozlehlý objekt s velkým potenciálem, který by mohl sloužit potřebám obce a jejích občanů – rádi bychom tam například viděli hospic, domov pro seniory či podobné zařízení. Kromě toho máme ve Slivenci velké množství zablokovaných pozemků, které kdysi křižovníkům patřily a které již dvě desítky let čekají na svého vlastníka. Když potřebujeme přes tyto pozemky vést nějaké sítě, je to potíž, protože je dosti obtížné získat z Pozemkového fondu potřebná razítka. Vyřešením církevního majetku by se nám ulevilo. (nov)