Výkvěty 2015: program a sborník

Výkvěty 2015 program a sborník studentské konference o společnosti a životním prostředí 12. - 14. května 2015, aula, FHS UK

hospoda

panelová debata

odjezd 12.5.: Vlak 274 Jaroslav Hašek, Brno hl.n. 17:41 - Praha 20:24 Přespáváme hromadně. V hostelu.

Arnošt Novák, Jan Krajhanzl, Hugo Charvát: Jak mluvit s lidmi? (Aby rozuměli.)

open-space

blok subkultury

Jak udělat díru do světa: Nápad? Spolupráce? Peníze? Média?

01/ Barbora Božková: Obchůdky na tenkém ledě? Výzvy a bariéry dobročinných obchodů v České republice

premiéra: Causa Carnivora

02/ Agnieszka Buchtová: Čeští entomofágové a jejich motivace

Premiéra dokumentu o šelmách v Městské knihovně, Mariánské nám. u Klementina

03/ Vojtěch Kračmar: Mezi chodníkem a silnicí

grilovačka v Klubovně

04/ Kateřina Majerová: Environmentální aspekty lifestylové migrace

blok postojů

ulice Generála Píky, Dejvice http://www.klubovna.povalec.cz/jak-k-nam/

05/ Jan Hubík: Člověk a příroda ve věku techniky

divočinou s Jiřím Sádlem

06/ Eduard Petiška:

Řekni, o čem sníš, v čem chceš žít?

14.5.: Popojedeme vláčkem.

Konec do pozdního odpoledne.

07/ Jan Skalík: Stálost postojů k přírodě při laboratorním experimentu 08/ Anastasia Zhukova: Ekologická reklama

oběd blok teorie 09/ Ondřej Hudeček: Jak upozornit na vážný problém a neudělat při tom víc škody než užitku

Další informace

10/ Kateřina Rezková: Ožívá teorie Gaia?

http://bit.ly/vykvety2015 a u Honzy - 607185686

11/ Lea Jirovská: Současný ekonomický systém očima českých odborářů /1/

01/ Barbora Božková: Obchůdky na tenkém ledě? Výzvy a bariéry dobročinných obchodů v České republice Práce se zabývá typologií dobročinných neboli nadačních obchodů v České republice.

Cílem je prozkoumat organizační strukturu a právní formy obchodů, stejně jako bariéry i výzvy pro jejich další rozvoj. Teoretická část mapuje téma z hlediska několika aplikovatelných diskurzů: od sociálního podnikání, heterodoxní ekonomické iniciativy a ekologické ekonomie až po sociální geografii. Empirická část kombinuje metody kvalitativního výzkumu (rozhovory s provozovateli obchodů, přímé pozorování, analýza dokumentů) ve snaze docílit uceleného obrazu o problematice.

Výstupy budou v závěru práce doplněny o doporučení stávajícím i budoucím provozovatelům dobročinných obchodů.

02/ Agnieszka Buchtová Čeští entomofágové a jejich motivace Práce se zabývá fenoménem entomofágie, tedy konzumace hmyzu. V posledních letech je hmyz jako potravina stále více zkoumán a pro svá nutriční a environmentální pozitiva je mnohými vědci označován za potravinu budoucnosti. Práce sleduje trend entomofágie na území České republiky s důrazem na samotné entomofágy a jejich konkrétní motivace. V první části autorka mapuje současnou českou entomofágickou scénu a její historický vývoj v porovnání se zbytkem Evropy. Vyjmenovává české průkopníky v konzumaci hmyzu, šiřitele tohoto trendu, akademiky a vědce, kteří se tímto tématem zabývají. Snaží se u nich skrze kvalitativní rozhovory objevit příčiny zájmu o toto téma a motivaci k tomu se jím zabývat. Ve druhé části autorka pojednává o Češích, kteří hmyz jedli opakovaně, a snaží se opět skrze rozhovor definovat motivace, které je k zařazení hmyzu na jídelníček vedly. Následně se je pokouší na základě motivací rozdělit do několika skupin, a tak prezentovat spektrum českých entomofágů; jak šiřitelů, tak pouhých konzumentů.

03/ Vojtěch Kračmar: Mezi chodníkem a silnicí Výzkum vedoucí k diplomové práci jsem realizoval v rámci studia na katedře Sociální a kulturní ekologie Fakulty humanitních studií na Univerzitě Karlově. V současné době s výzkumem pokračuji v rámci postgraduálního studia. Snažil jsem se propojit dosavadní zkušenosti etnografického výzkumu s tématy souvisejícími se studiem trvale udržitelného rozvoje.

Výzkum jsem zaměřil na minoritní skupinu cyklistů působících specifickým způsobem v městském prostředí Prahy. K výzkumu jsem použil Maffesoliho koncept kmenů a s kritickým náhledem koncept stylu a subkultury a koncept přechodových rituálů Victora Turnera. Koncept kmene je situován do postmoderní společnosti a takto chápu i zkoumaný kmen i jeho prostředí. Téma jsem zkoumal kvalitativní metodou s prvky reflexivní etnografie. /3/

Výstupem my mělo být porozumění a popsání působení kmene cyklistů ve veřejném prostoru a vnitřní struktura, vazby a komunikace uvnitř kmene a v neposlední řadě i styl kmene jako reprezentace navenek a fluidní identita aktérů a fluidnost hranic kmene v postmoderním městě.

Kombinace témat a přístupů vyústili v diplomovou práci, kterou bych se odvážil zařadit do žánru městské antropologie.

Při psaní samotné práce jsem se pokoušel využít prvky experimentálního psaní v antropologii, které měli v určitých kapitolách přiblížit téma méně odborné veřejnosti, protože při psaní práce jsem počítal s její reflexí u zkoumané skupiny. V současné době s výzkumem pokračuji, sleduji reflexi tématu. V reflexi se nabízí i prostor pro ekologii v praxi. Všímám si, že kmen se díky mému výzkumu více identifikoval a propojil. Není nutno tajit, na čí straně autor výzkumu stojí a co v posledku výzkumem sleduje. Prosazení trvale udržitelné dopravy, otevřenější veřejný prostor a demokratičtější společnost. V současnosti zároveň zvažuji provést podobnou studii v jiném, zahraničním městě, konkrétně v Budapešti, nebo Varšavě, které spojuje podobné prostředí vázané na podobnou historii a kulturní okruhy.

04/ Kateřina Majerová: Environmentální aspekty lifestylové migrace Tématem příspěvku je lifestylová migrace, které jsem zpracovávala ve své bakalářské práci (Majerová 2014). Jádrem bakalářské práce byl kvalitativní výzkum migrantů britského původu, kteří se usídlili v rurálním prostředí středního Bulharska. Práce je kulturně antropologická, zabývá se především samotnými aktéry a jejich životní trajektorií: co je motivovalo k odchodu z Velké Británie, jak vnímají svůj současný život, jak si představují svoji budoucnost. Získaná data, resp. získaný obraz sociální reality aktérů, byl interpretován skrze koncept postmoderního člověka, kdy lifestylová migrace je odpovědí na nespokojenost s životním stylem v zemi původu. Migrace je chápána jako jedna z mnoha alternativ, které současný svět nabízí. Aktéři však nemají jasnou představu, co jim má nový život přinést, a jaké důsledky tento životní styl má. Nemožnost nalézt prostředí, které by poskytovalo výhody tradičního i moderního života, způsobuje, že se pohybují na rozhraní a balancují mezi různými životními styly a perspektivami, vybírají si a kombinují jednotlivé aspekty životního stylu, aniž by byli ukotveni v nějakém z nich (srov. Bauman 2002). Tito aktéři však nejsou jen spoluautory svého vlastního života, ale zasahují a přetváří i své okolí, zejména lokální společenství, do kterého emigrovali. Bulharský venkov se stává cílovou destinací tisíců migrantů, zejména z Velké Británie, Holandska a Německa. Do rurálního prostředí vnáší kromě technologií, know-how a finančního kapitálu, i odlišné společenské normy, životní styly a mentalitu. Tyto faktory se podílí na formování sociálního i přírodního prostředí bulharského venkova. V příspěvku bych se ráda věnovala konkrétním příkladům působení migrantů, které jsem pozorovala během výzkumu. Zároveň bych chtěla vyzvat k dalšímu badání, neboť téma vlivu

/4/

lifestylových migrantů na vnější prostředí se – zejména v kontextu východní Evropy- v literatuře prakticky nevyskytuje.

05/ Jan Hubík: Člověk a příroda ve věku techniky Ve své přednášce se pokusím rozvinout tázání po technice. Má se obecně za to, že technika nějak zásadně určuje náš postoj k tomu, co nazýváme přírodou. Žijeme ve věku techniky. Víme však, co technika znamená? Neboli, vyjdeme-li z tázání Martina Heideggera, co je bytností techniky? Nedávné prohlášení ministra školství Chládka, podle nějž by děti již na základních školách měly používat tablety a registrovat se pomocí čipů, vzbudilo vlnu kritiky i obhajoby. Technika nás nenechává lhostejnými. Spíše nás stále vybízí, abychom se s ní nějakým způsobem vypořádali.

Podle Heideggera však býváme s otázkou techniky často velmi rychle hotovi, ať už v nadšeném přitakávání technice, nebo naopak v jejím horečném zatracování. Nejvíce jsme však vydáni technice tehdy, jestliže ji považujeme za něco neutrálního.

Abychom viděli, co technika je a jak určuje naše pojetí přírodního jsoucna, musíme se vůči technice postavit do svobodného vztahu. To se bude dít tehdy, když se budeme snažit techniku myslet z jejího nejvlastnějšího určení. Zpočátku přednášky vyjdeme z běžného porozumění technice jakožto lidského konání a jakožto prostředku (instrumentum), který slouží k nějakému účelu. Domyšlením a problematizací tohoto běžného pojetí techniky se dostaneme k stěžejnímu nahlédnutí techniky jakožto způsobu odkrývání toho, co jest. Toto odkrývání se ukáže ve svém charakteru vymáhavého zjednávání. Vládě a moci tohoto vymáhavého zjednávání je podroben člověk i celá oblast živé přírody. V závěru přednášky se pokusím nastínit hlavní rysy tohoto vymáhavého zjednávání, které jsou soustřeďeny v německém slově „Gestell“.

06/ Eduard Petiška:

Řekni, o čem sníš, v čem chceš žít?

Na konferenci budu prezentovat výsledky svého výzkumu a připravované diplomové práce. Struktura příspěvku tak bude vycházet ze struktury mé diplomové práce (Řekni, o čem sníš, v čem chceš žít? Představy budoucností u žáků pátých tříd základních škol a jejich vztah k životnímu prostředí), která se zabývá představami o budoucnosti, jež mají děti na konci mladšího školního věku (tedy ve věku 9-11 let) a jejich vztahem k životnímu prostředí. Práci tvoří tři části. První z nich se zabývá teoretickou stránkou představ o budoucnosti, jejich vlivem na budoucnost a problematikou aktivního zapojení dětí do společnosti a rozhodovacích procesů.

Druhá část sestává z deskripce průběhu a výsledků výzkumu, zkoumající představy o budoucnosti, a následně jsou srovnávána výsledná data s těmi, které vzešly z podobných výzkumů provedených v zahraničí. V závěrečné části se zamýšlím nad vztahem představ o budoucnosti k současnému, popř. budoucímu vývoji a rolí autorů představ v něm. /5/

07/ Jan Skalík: Stálost postojů k přírodě při laboratorním experimentu Zaměření naší empirické studie bylo zjistit, zda krátkodobá laboratorní intervence zaměřená na ovlivnění vztahu k přírodě dokáže způsobit změnu implicitních a explicitních postojů měřených prostřednictvím testů osobních postojů k přírodě.

Zajímali jsme se o to, jakým způsobem se jedinec vztahuje k přírodě za situace, kdy je zdůrazněný jeho vlastní vliv na krizi životního prostředí a tato krize je zároveň vykreslená tak, že přesahuje jeho osobní možnost ji výrazně umenšit. Účastníci experimentu byli rozděleni do dvou skupin, z nichž jedna sledovala video klip Michaela Jacksona “Earth Song”, který emotivně poukazuje na individuální vliv na ekologickou krizi. Výsledky experimentu ukazují, že dopad pozorování videoklipu na hodnoty zaznamenané na Schulzově testu implicitních asociací, New Environmental Paradigm Scale ani Connectedness to Nature Scale, není výrazně záporný. Ukázalo se nicméně, že u jedinců, kteří uvádějí proenvironmentálnější osobní hodnoty měřené dle Environmental Motives Scale, sledování videoklipu nezpůsobilo snížení jejich vnímané propojenosti s přírodou. Z naší studie vyplývá, že prezentace problému životního prostředí, která má potenciál vzbuzovat strach a aktivovat obranné mechanismy ega, nemusí ve všech případech vést k odmítnutí vztahu k danému problému. Otevírá se pro nás tedy opět otázka, zda v dlouhodobém časovém horizontu tyto intervence mohou či nemohou posilovat proenvironmentální postoje a proenvironmentální jednání.

08/ Anastasia Zhukova: Ekologická reklama Je očividné, že stav životního prostředí je ovlivňován lidským myšlením a z něj pramenícím chováním. To vede k logickému závěru, že jedinou cestou, jak situaci napravit, je změna postojů na úrovni jedinců a společnosti. Ovšem na tomto poli lze narazit na výrazný odpor, který spočívá nejen v odmítání změny životního stylu, ale hlavně v popírání nutnosti takové změny. Často lze potkat odmítání, popírání nebo dokonce ignorování informací o ekologických hrozbách. Lidé nevěří, že opravdu musejí něco měnit, že klima se mění, že zvířata vymírají. Nebo nechtějí věřit? Nebo se tomu bojí věřit? Nebo si jsou jisti, že nemohou něco změnit? Tento příspěvek se věnuje psychickým zábranám ve vnímání ekologických hrozeb, a ekologické reklamě jako způsobu, jak čelit těmto zábranám. Ekologická reklama je považovaná za velice důležitý a užitečný nástroj, pomocí kterého lze čelit existujícím problémům životního prostředí. Příspěvek se věnuje druhům ekologické reklamy a metodám, které se v nich používají.

/6/

09/ Ondřej Hudeček: Jak upozornit na vážný problém a neudělat při tom víc škody než užitku Příspěvek se zaměří na specifický diskurs o kolapsech civilizací, který v českém kontextu v posledních několika letech reprezentuje především egyptolog Miroslav Bárta. Právě Bárta spolu s historikem Martinem Kovářem společně připravil dvě velmi úspěšné kolektivní monografie na téma kolapsů civilizací (Kolaps a regenerace, Civilizace a dějiny). Základním východiskem mého příspěvku bude teze, že Bártův (a potažmo i Kovářův) přístup k tématu trpí mnoha nedostatky a že v žádném případě nemůže obstát ve srovnání s cíli, které si oba editoři stanovili.

Přednáška bude členěna do tří hlavních částí. V první upozorním na nejzávažnější pochybení, která jsou dle mého názoru s výše jmenovanými knihami spojena. Druhá část bude věnována reflexi těchto publikací v médiích (výběrově), jejich (ne)kritickému hodnocení i analýze strategie, s níž Miroslav Bárta jako nepochybný spiritus agens celého projektu vědomě buduje svůj mediální obraz. V závěrečné části bych rád definoval několik podmínek, které by měly v budoucnu vést k vydávání mnohem kvalitnějších a vědecky fundovanějších publikací o stavu a možném budoucím vývoji civilizací na naší planetě. Domnívám se totiž, že téma samotné je do té míry aktuální a vědecky zajímavé, že si zaslouží být zpracováno mnohem kvalitněji.

10/ Kateřina Rezková:

Ožívá teorie Gaia?

Teorie Gaia, rozvinutá Jamesem Lovelockem a Lynn Margulisovou v 70. letech minulého století považuje Zemi za jeden superorganismus. V době svého publikování nevzbudila příliš mnoho vědeckého zájmu a většina debaty se soustředila na její rozpor a možné sladění s teorií přírodního výběru a na její teleologičnost.

Domnívám se, že teorie Gaia nabízí jiný pohled na živé než biologie založená na neodarwinismu. Jde hlavně o aktivní roli živého jak v evoluci, tak v každodennosti, a o schopnost organismů vytvářet si obyvatelnou planetu navzdory vnějším nepříznivým okolnostem. V posledních dvou desetiletích dochází k vědeckému oživení teorie Gaia a proniknutí některých jejích donedávna nepřijímaných aspektů do věd o Zemi a o tom, jak Země jako celek funguje. Jde zejména o koevoluci živého a prostředí a vymezení zemského systému jako jediného sebe regulujícího se systému, jehož nedílnou součástí je celoplanetární biosféra. Začíná se hovořit o novém geologickém paradigmatu. Jak tyto změny vnímat ve světle environmentální etiky a sociomorfního modelování? Co dál je nového v teorii Gaia a jaké bylo a je její postavení ve vědě? Na tyto otázky se pokusím odpovědět ve svém příspěvku, který je založen na mém doktorském bádání.

/7/

11/ Lea Jirovská: Současný ekonomický systém očima českých odborářů Odbory jsou nejvýznamnější českou zájmovou skupinou. Jejich úkolem je hájit zájem zaměstnanců, kteří by se jako jednotlivci často těžko bránili případnému tlaku za strany svého zaměstnavatele. Jsou nejvýznamnější organizací hájící zájmy těch, kteří jsou znevýhodnění na pracovním trhu (mladí, matky ani starší pracující žádnou svou organizaci nemají). Jaké názory mají čeští odboroví předáci na současnou ekonomickou krizi? Kde vidí řešení? Jaké vztahy panují mezi českými odbory, zaměstnavateli a státem? Příspěvek se bude zabývat postojem odborů k problémům flexibilizace práce, konkurenceschopnosti a vztahem s nadnárodními korporacemi obecně.

v květnu 2015 vydala

http://humenv.fss.muni.cz

http://www.kske.cz

/8/