11. Čtverec

MFF Cannes. Za Čtverec a nejnovější Trojúhelník smutku (2022) vyhrál Zlatou palmu a patří tudíž mezi málo tvůrců, kteří canneský festival ovládli dvakrát v tak krátkém časovém úseku.

Režijní filmografie: Mongoloid s kytarou (2004), V moci davu (2008), Hra (2011), Vyšší moc (2014), Čtverec (2017), Trojúhelník smutku (2022)

pásmo Nelehké dospívání

28. listopadu 2022

Muréna

(Murina)

Chorvatsko/Brazílie/USA/Slovinsko, 2021, DCP, barevný, chorvatsky, anglicky, české titulky, 92 minut

Režie: Antoneta Alamat Kusijanović Scénář: Antoneta Alamat Kusijanović Kamera: Hélène Louvart Hudba: Jevgenij Galperin, Sacha Galperine Produkce: Rodrigo Teixeira, Zdenka Gold, Danijel Pek, Martin Scorsese Hrají: Gracija Filipović, Danica Ćurčić, Leon Lučev, Cliff Curtis, Jonas Smulders, Klara Mucci ... a moře Nejvyšší ocenění: Cannes 2021 – Zlatá kamera za nejlepší filmový debut

Pod klidnou hladinou se skrývají nebezpečné útesy. Julija se proměňuje z dívky v mladou ženu. Své dny tráví na skalnatém břehu Jaderského moře, v útulném penzionu, který provozuje její otec Ante. Všechno se zdá být zalité sluncem a mořskou modří. Vztahy uvnitř rodiny ale mají k harmonii daleko. Nad svou dcerou i krásnou ženou Nelou drží despotický Ante pevnou ruku. Nevyslovené, avšak neustálé napětí vnímá divák od prvních záběrů. Krásná kamera tráví značnou část stopáže v podmořských scenériích, a hlavně v dějových nuancích, z nichž je cítit vzdor ženských postav. Ten už je v případě matky pohřben kdesi hluboko v její duši, čerstvě je ale víc a víc živen v měnící se a dospívající

Juliji. Letní romance s velmi ostrými zuby vyniká pronikavým stylem, precizní charakterovou studií a dokonale zachycenou atmosférou léta, které pro hlavní hrdinku ukrývá zprvu nenápadnou, posléze zcela zásadní životní změnu.

Antoneta Alamat Kusijanović (nar. 27. září 1985 v Dubrovníku) v současnosti žije a působí hlavně v New Yorku. Má za sebou práci v mnoha tvůrčích filmových dílnách. Na jejím celovečerním debutu se producentsky podílel legendární americký režisér Martin Scorsese. Muréna si celkem po právu zasloužila pozornost canneského festivalu, když jí byla udělena cena Zlaté kamery, která je každoročně udělována za nejlepší filmový debut.

pásmo Jim Jarmusch

5. prosince 2022

Mrtvý muž

(Dead Man)

USA/Německo/Japonsko, DCP, 1995, anglicky, české titulky, 121 minut

Scénář a režie: Jim Jarmusch Kamera: Robby Müller Hudba: Neil Young Produkce: Demetra J. MacBride Hrají: Johnny Depp, Gary Farmer, Lance Henriksen, Michael Wincott, Mili Avital, Crispin Glover, Gabriel Byrne, John Hurt, Alfred Molina, Eugene Byrd

Ocenění (výběr z 5 cen a 14 nominací): Cannes Film Festival 1995

– Jim Jarmusch (nominace na ocenění Zlatá palma), European Film Awards 1996 – Jim Jarmusch (Cena pro mimoevropský film), New York Film Critics Circle Awards 1996 – Robby Müller (Nejlepší kamera), 20/20 Awards 2016 – Neil Young (Best Original Score)

Mladíček William Blake je účetní. Přijíždí na Divoký západ do Města Strojů, protože zde má nastoupit na nové místo. Práci však nedosta-

ne, a tak se ocitá bez peněz, bez střechy nad hlavou v neznámém cizím městě. Azyl nakonec najde u květinářky Thel. Řízením osudu za ním zůstávají dvě mrtvoly a zraněný William se vydává na útěk do divočiny. Zde ho najde potulný indián jménem Nikdo, ošetří ho a postupně ho začne zaučovat do života v divočině. Začíná podivuhodná cesta plná nejrůznějších zážitků a zajímavých setkání. Černobílý film Jima Jarmusche nasnímaný vizuálně nádhernou, místy až hypnotickou kamerou Robby Müllera. Zvláštní atmosféru dotváří jednoduchá, avšak krásná hudba Neila Younga.

Mrtvý muž je jedním z nejlepších filmů Jima Jarmusche, oprávněně mu patří přívlastek kultovní. Působivá snová až uhrančivá pouť ke vlastní zkáze je pro některé diváky nejlepším filmem všech dob, jiným toto dílo změnilo život.

Jim Jarmusch – viz str. 6, 12. 9. Trvalá dovolená

www.facebook.com/DeadManMovie

dokumentární večer

12. prosince 2022

Nejkrásnější chlapec na světě

(The Most Beautiful Boy in the World)

Švédsko, 2020, DCP, barevný, anglicky, francouzsky, italsky, japonsky, švédsky, české titulky, 98 minut

Scénář, režie: Kristina Lindström, Kristian Petri Kamera: Erik Vallsten Hudba: Filip Leyman, Anna Von Hausswolff Produkce: Stina Gardell Hrají: Björn Andrésen, Luchino Visconti, Annike Andresen Ocenění: Sundance Film Festival 2021 – nominace na Velkou cenu poroty za nejlepší světový dokumentární film

Byl to nejkrásnější chlapec na světě. A jak dopadl... Roku 1970 slavný režisér Luchino Visconti projížděl Evropou, aby našel ideálního představitele mladičkého Tadzia pro chystanou adaptaci Mannovy novely Smrt v Benátkách (realizoval ji následujícího roku). Až ve Švédsku našel žijící klasik italského filmu tehdy patnáctiletého Björna Andrésena. Důležité nebyly jeho herecké schopnosti, nýbrž vzhled. Postava andělsky půvabného Tadzia navozuje ve Viscontiho adaptaci představu něčeho zlověstného, blíží se k „mementu mori“; i sám Andrésen ji označuje za anděla smrti. A prozrazuje, že Visconti měl pro něj pouze několik pokynů – aby přišel či odcházel, aby se ohlédl, aby se usmál. Veškeré významy spjaté s touto postavou plynuly výhradně z kontextů. Ostatně režisér dával zřetelně najevo, že Andrésena použil téměř coby loutku. Toto všechno zachytili dokumentaristé Kristina Lindström a Kristian Petri v dokumentu Nejkrásnější chlapec na světě. A pátrají zejména po tom, jak se onen hvězdný okamžik odrazil v Björnově dalším životě.

Kristina Lindströmová (nar. 1957) je autorka, novinářka a filmová dokumentaristka. Vystudovala školu žurnalistiky v Göteborgu. Dlouhodobě působí v mediální sféře – pracovala v novinách, rozhlase i TV. Spolurežírovala oceňovaný životopisný dokument Palme (2012), samostatně pak ve stejném žánru natočila film Astrid (2014).

Režisér a spisovatel Kristian Petri (nar. 1956) režíroval řadu dokumentů a hraných filmů. Vydal také několik knih, některé z nich cestopisné. Petriho dva krátké filmy, „Once Upon a Time“ a „The Crack“, byly vybrány do soutěže Semaine de la Critique v Cannes v roce 1991 a 1992. „Mezi léty“, první celovečerní film Kristiana Petriho, byl vybrán do prestižního Quinzaine des Realisateurs v Cannes v roce 1995 a oceněn na řadě dalších mezinárodních festivalů.

předvánoční představení

19. prosince 2022

Svátky klidu a míru

(Den tid pa aret)

Dánsko, 2018, DCP, barevný, dánsky, anglicky, české titulky, 99 minut

Režie: Paprika Steen Scénář: Jakob Weis Kamera: Jens Schlosser Hudba: Jeppe Kaas Produkce: Mikael Chr. Rieks Hrají: Paprika Steen, Sofie Gråbøl, Patricia Schumann, Lars Knutzon, Lars Brygmann, Karen-Lise Mynster, Jacob Hauberg Lohmann, Fanny Leander Bornedal, Jakob Randrup, Sofus Søndergaard Mikkelsen

Dárky už máte nakoupené a zabalené? Cukroví napečené? Váš příbytek předvánočně uklizený? Stromeček připravený? Ne? Jste ve stresu a děsíte se přicházejících vánočních svátků? Tak zvolněte a přijďte se pobavit předvánoční projekcí filmového klubu. Nikde to není lepší, ba to může být ještě horší, zejména v severské komedii. Katrine (Paprika Steen) se svým mužem Madsem tradičně pořádá vánoční oslavu pro svou rozvětvenou rodinu: celkem se má sejít třináct lidí, což není úplně šťastný počet. Mottem všech zúčastněných je hlavně přežít společný večer bez ztráty květinky a všechny kostlivce nechat ve skříni. To se ale dá těžko splnit. Pod jednou střechou se kromě zcela nekonfliktních rodičů Madse potkají Katrineini rozvedení rodiče, přičemž matka ani po letech neskousla, že si její exmanžel založil novou rodinu. Naštěstí, ten večer ho doprovází jenom jeho pes. Přichází i Katrineina sestra Barbara s mužem Torbenem a jejich synkem. Nečekaně se ohlásí i nejmladší sestra, která se před časem vrátila z protialkoholního léčení, a s ní její přítel a jeho malá dcerka. A pak je tu ještě Katrineinina dospívající dcera, která se už celý den snaží své matce sdělit něco podstatného. Prostě, rodina je největší požehnání … i prokletí.