Grossglockner a okolí by Jiří Hrdý

Grossglockner Alpy

Obsah 1

Národní park Vysoké Taury

1.1

Povrch a vodstvo

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

1.2

Vegetace a zvířata . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

1.3

Odkazy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

1.3.1

Reference . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

1.3.2

Související články

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

1.3.3

Externí odkazy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

Grossglockner

2.1

Výstupy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

2.2

Skupina Glockner . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

2.3

Masiv Grossglockneru

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

2.4

Galerie

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

2.5

Reference . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

2.6

Externí odkazy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

Kaprun

3.1

Geograﬁe . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

3.2

Historie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

3.3

Turistické zajímavosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

3.4

Reference . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

3.5

Související články . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

3.6

Externí odkazy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

Kitzsteinhorn

4.1

Související články . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

4.2

Externí odkazy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

Rakouské Alpy

5.1

Charakteristika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

5.2

Geologické složení

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

5.3

Vodopis . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

5.4

Podnebí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

5.5

Fauna a ﬂora

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . i

OBSAH 5.6

Ochrana přírody

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

5.7

Rozdělení rakouských Alp

5.8

Historie turistiky

5.9

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

Odkazy a zdroje . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

Východní Alpy

6.1

Geograﬁe . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

6.2

Flora

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

6.3

Členění . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

6.4

Pohoří ve Východních Alpách

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

6.5

Související články . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

6.6

Reference . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

6.7

Externí odkazy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

Nízké Taury

7.1

Poloha . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

7.2

Členění Nízkých Taur . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

7.2.1

Seckauské Taury . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

7.2.2

Rottenmannské a Wölzské Taury . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

7.2.3

Schladmingské Taury . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

7.2.4

Radstadské Taury . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

7.3

Významné vrcholy

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

7.4

Mapy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

7.5

Literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

7.6

Externí odkazy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

Dachstein

8.1

Poloha . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

8.2

Geograﬁe . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

8.3

Členění masivu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

8.4

Turismus

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

8.4.1

Horolezectví . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

8.4.2

Horské chaty . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

8.5

Správní střediska oblasti

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

8.6

Fotogalerie

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

8.7

Panorama . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

8.8

Reference . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

8.9

Externí odkazy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

Severní vápencové Alpy

9.1

Geologická stavba . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

9.2

Geomorfologické členění . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

9.3

Reference . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

OBSAH 9.4

iii Externí odkazy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

10 Hoher Dachstein

20 21

10.1 Horolezectví

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

10.2 Horské chaty

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

10.3 Okolní hory . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

10.4 Galerie

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

10.5 Reference . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

11 Bischofsmütze

11.1 Jméno hory . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

11.2 Výstupy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

11.3 Externí odkazy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

12 Schladmingské Taury

12.1 Poloha . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

12.2 Geograﬁe . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

12.2.1 Vrcholy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

12.2.2 Jezera . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

12.2.3 Příroda . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

12.3 Turismus

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

12.4 Externí odkazy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

13 Walcherfall

13.1 Externí odkazy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14 Kamzík horský 14.1 Biologie a chování

26 27

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

14.1.1 Rozšíření a biotop

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

14.1.2 Popis . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

14.1.3 Potrava . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

14.1.4 Život . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

14.2 Lov . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

14.3 Poddruhy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

14.4 Odkazy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

14.4.1 Reference . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

14.4.2 Literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

14.4.3 Související články

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

14.4.4 Externí odkazy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

15 Kozorožec horský 15.1 Popis

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

15.2 Způsob života . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

15.2.1 Rozmnožování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

OBSAH 15.3 Početnost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

15.4 Reference . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

15.5 Externí odkazy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

16 Tennengebirge

16.1 Poloha . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

16.2 Nejvyšší vrcholy

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

16.4 Jeskyně . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

16.5 Prameny a vodopády . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

16.6 Turismus

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

16.6.1 Chaty . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

16.7 Externí odkazy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

16.8 Zdroje textu a obrázků, přispěvatelé a licence . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

16.8.1 Text . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

16.8.2 Obrázky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

16.8.3 Licence obsahu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

16.3 Sídla

Kapitola 1

Národní park Vysoké Taury 1.2 Vegetace a zvířata

Národní park Vysoké Taury (německy Nationalpark Hohe Tauern) je jeden z národních parků v Rakousku. Nachází se na pomezí rakouských spolkových zemí Salcbursko, Korutany a Tyrolsko v pohoří Vysoké Taury. Má rozlohu 1856 km² a je tak největším národním parkem v Rakousku a také v Alpách[1] . Vyhlášen byl v roce 1981 jako první národní park v Rakousku.[1] Sídla parku jsou v Heilingblutu a v obci Neukirchen am Grossvenediger.

V nižších partiích parku rostou lesy, jejichž horní hranice probíhá ve výšce zhruba 2200 m. Nad touto hranicí rostou porosty kosodřeviny, borůvčí, rododendronů a zakrslých vrb. Významnými lokalitami jsou pralesovité porosty u obcí Fusch a Rauris a také rašeliniště s četnými jezírky u Uttendorfu. Na území národního parku bylo zaznamenáno na 10 000 druhů živočichů a 1 800 druhů rostlin. K nejpopulárnějším zde žijícím živočichům patří kamzík horský, kozorožec horský, orel skalní, sup bělohlavý a orlosup bradatý.[3]

1.1 Povrch a vodstvo

1.3 Odkazy 1.3.1 Reference [1] Das größte Schutzgebiet der Alpen ... [online]. Nationalpark Hohe Tauern, [cit. 2012-09-07]. Dostupné online. (německy) [2] SANETŘÍK, Milan. Evropské národní parky. Štíty : Pavel Ševčík - Veduta, 2004. ISBN 80-86438-08-2. Kapitola Rakousko, s. 91.

Informační centrum národního parku v Mallnitzu

Na území národního parku se nachází přes 300 vrcholů [3] http://www.hohetauern.at/en/nature/the-big-five.html s výškou kolem 3000 m[2] včetně Grossglockneru (3798 m, nejvyšší hora Rakouska), Grossvenedigeru (3666 m, čtvrtá nejvyšší hora Rakouska) a Grosses Wiesbachhornu 1.3.2 Související články (3564 m, devátá nejvyšší hora Rakouska). Nejvyšší parNárodní parky v Rakousku tie jsou značně zaledněny - leží tu 246 ledovců[2] , mezi [2] nimi i Pasterze, největší rakouský ledovec (2400 ha) . Hlavní hřeben Vysokých Taur je součástí hlavního ev- 1.3.3 Externí odkazy ropského rozvodí - severní část národního parku náleží do povodí Salzachu, jižní do povodí Drávy. Prudké a vodné • Obrázky, zvuky či videa k tématu Národní park říčky a potoky tu vytvářejí četné vodopády - Walcherfall Vysoké Taury ve Wikimedia Commons (nejvyšší vodopád v Rakousku, 500 m), Krimmlské vodopády (druhý nejvyšší vodopád v Rakousku, 380 m), Jung• (německy) (anglicky) Oﬁciální stránky Nationalfernsprung (šestý nejvyšší vodopád v Rakousku, 130 m). park Hohe Tauern V náplavech horských říček se nachází mnoho zajímavých hornin a minerálů - v údolí Habachu je jediné místo v Evropě, kde se v minulosti těžil smaragd (dnes zde vede naučná stezka[2] ). 1

Kapitola 2

Grossglockner Großglockner ( [ˈɡʀoːsˌɡlɔknɐ]; 3798 m n. m.) je nejvyšší hora Rakouska, která se nachází ve skupině Glockner patřící do Vysokých Taur a na hranici spolkových zemí Korutany a Tyrolsko.

je Kaprun. Velká část skupiny náleží do Národního parku Vysoké Taury (Nationalpark Hohen Tauern). Jádro parku tvoří původní alpské oblasti. Mohutné a vysoké vrcholy, kterým vévodí Grossglockner (3798 m n. m.) a Großvenediger (3674 m n. m.), strmé skalní stěny, oblasti věčného ledu (celkem 169 ledovců) a ledovcové řeky a říčky určují charakter této krajiny. Rostlinná říše v tomto národním parku je nesmírně bohatá, se širokým spektrem různých druhů a stejně jako veškerá zvířena je velice přísně chráněna. Jedním z divů této oblasti je pryskyřník ledovcový, který přežívá nejen na ledovcových morénách, ale je ho možné spatřit dokonce i na vrcholu Grossglockneru. Ze stromů dosahují borovice limba a modřín stáří až 1000 let. Žijí zde kamzíci, svišti, kozorožci i alpští mloci. Je zde možné spatřit i orlosupa bradatého a orla skalního.

Štíhlá, ledovcovo-skalnatá pyramida v bočním výběžku hlavního alpského hřebene připomíná svým tvarem zvon – odtud název „Velký zvoník“ (Großglockner).

2.1 Výstupy Jako první vystoupil na vrchol Großglockneru 28. července 1800 pětičlenný tým z početné expedice, která byla zorganizována na popud biskupa Franz-Xavera SalmReiﬀerscheida z korutanské diecéze Gurk. Členy vrcholové skupiny byli bratři Martin a Sepp Klotzovi, farář Horasch a dva tesaři. Dnes vede na Großglockner řada horolezeckých výstupů. Kromě zpravidla přelidněné normální cesty jsou velmi populární horolezecké výstupy:

2.3 Masiv Grossglockneru

• Pallaviciniho kuloár, klasická ledová túra, sklon cca 55°[1][2] (touto cestou byl i sjet na lyžích, mj. Ivou Tento mohutný a rozsáhlý masiv, který je s vrcholem 3798 m n. m. vysokého Grossglockneru nejvyšší v ceFilovou jako první ženou) lých Východních Alpách, je tvořen z mnoha druhů hor• Stüdlgrat, klasická skalní a kombinovaná túra, podle nin. Masiv Grossglockneru je tvořen z ruly, na povrchu podmínek[3] je však rula doprovázena místy i poměrně mocnými vrstvami břidlice. Velice rozšířený je výskyt kombinace • Mayerlrampe[4] vápenec s břidlicí a slída. Jádro masivu Grossglockneru je tvořeno ledovcem Pasterze. Ledovec má plochu 19,5 km² a je co se týká velikosti povrchu největším ledov2.2 Skupina Glockner cem Východních Alp. Je to údolní ledovec dlouhý 9,5 km. Je napájen jinými ledovci, které stékají z okolí vrHorská skupina Glockner (Glocknergruppe) je jednou ze cholu Johannisberg a obou vrcholů Burgstall. Ledovec sedmi částí, na něž se člení Vysoké Taury. Leží na území končí nad nádrží Margaritzen-Stausee, kde jsou zachyKorutan, Tyrolska a Salcburska. Na severu je ohraničena covány jeho vody. Ledovec Pasterzenkees je pod chatou řekou Salzach. Na západě ji od skupiny Granatspitzen od- Hofmannshütte široký 1,5 km a jeho mocnost zde dosaděluje Stubachtal a od skupiny Venedigeru Tauerntal. Již- huje 250 m. Rychlost pohybu ledovce je okolo 100 m za ní hranicí tvoří Kalser Tal a Leitertal. Z východu ji uzaví- rok. Dnes se odhaduje celkový objem hmoty ledovce na 2 rá sedlo Hochtor, Seidlwinkl a Rauristal. K významným km³. V minulém století byla však tato hodnota minimálně horám patří kromě Großglockneru také Großes Wiesba- o třetinu větší. Významný rakouský glaciolog Paschinger chhorn (3564 m), Johannisberg (3453 m), Hoher Ri- dokonce odhadl, že v roce 1856 byl ledovec dlouhý 11 ﬄ (3338 m), Fuscherkarkopf (3331 m), Kitzsteinhorn km a jeho povrch byl 36 km². To znamená, že povrch (3203 m). Skupina Glockner patří k nejvíce vyhledáva- ledovcových hmot dosahoval až téměř k dnešní vyhlídce ným oblastem rakouských Alp, nejznámějším střediskem Kaiser Franz Josefs Höhe. 2

2.6. EXTERNÍ ODKAZY

2.4 Galerie

Od vyhlídky Kaiser Franz Josefs Höhe

Vrcholový kříž

Grossglockner z jihozápadu

Grossglockner s pohledem na hřeben Stüdlgrat

2.6 Externí odkazy •

Galerie Grossglockner ve Wikimedia Commons

•

Obrázky, zvuky či videa k tématu Grossglockner ve Wikimedia Commons

Kleinglockner a Grossglockner

•

2.5 Reference

• Popis výstupových cest na Großglockner na Alpy.net • Popisy horolezeckých výstupů na HoryInfo.cz

[1] Pallavicini - popis [2] Video z roku 1985

• Popis výstupu standardní cestou s fotograﬁemi na Cestydonebe.com

[3] Stüdlgrat - popis

• Popis výstupu na HoryEvropy.cz

[4] Mayerlrampe - popis

• Webkamery na Worldlive.cz

KAPITOLA 2. GROSSGLOCKNER • Großglockner Hochalpenstraße (německy) • Grossglockner Hochalpenstrasse na Cyklistikakrnov.com - info, výšk.proﬁl, mapy, počasí, ubytování… • Klasická výstupová trasy Alter Kalser Weg včetně fotogalerie na Cestovani.havran.info • Cesta Pallavicini na Horydoly.cz • Hofmannova cesta na Horydoly.cz • Stará Kalská cesta na Horydoly.cz • Cesta Stüdlgrat na Horydoly.cz • Články o cestě Pallavicini na HoryInfo.cz • Články o cestě Stüdlgrat na HoryInfo.cz • Popis výstupu Stüdlgratem na LezeckaRevue.cz • Grossglocknersá vysokohorská cesta - info, rady, ceny, počasí, webkamery

Autoritní data: GND: 4022198-2 | VIAF: 240777499

Kapitola 3

Kaprun • lázeňský komplex Tauren Spa otevřený v roce 2010, druhý největší komplex svého druhu v Rakousku

Kaprun je obec v Rakousku ležící ve spolkové zemi Salcbursko v okrese Zell am See. Jde o známé středisko zimních sportů a turistiky.

3.1 Geograﬁe Nachází se v údolí řeky Salzach na severním okraji Vysokých Taur. Část jejího katastru spadá do Národního parku Vysoké Taury. Jižně od obce se vypínají mohutné štíty Kitzsteinhornu (3203 m) a Grosses Wiesbachhornu (3570 m).

3.2 Historie První písemná zmínka o obci pochází z roku 931, je uváděn jako Chataprunnin v Codexu Odalberti. Nad obcí byl ve 12. století vybudován hrad. Jinak se po staletí Kaprun vyvíjel jako horská vesnice. Během druhé světové války začala být nad vesnicí budována přečerpávací vodní elektrárna. Pracovali na ní totálně nasazení z Belgie a dalších okupovaných území. Dokončena byla až po válce, její dostavba (jedna z přehrad) byla ﬁnancována z Marshallova plánu. V druhé polovině 20. století je rozvoj obce spojen zejména s rychle se rostoucím turistickým ruchem. Poté co byla v roce 1965 otevřena lanovka k ledovci na severních svazích Kitzsteinhornu, stal se prvním rakouským ledovcovým lyžařským střediskem. Pozemní lanová dráha byla otevřena v roce 1974. Lanovka se v roce 2000 pohled na obec stala dějištěm požáru při němž zahynulo 152 lidí.

3.3 Turistické zajímavosti

3.4 Reference

• lyžařské středisko Kitzsteinhorn

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Kaprun • přehradní jezero Mooserboden, náležící do komple- na anglické Wikipedii. xu kaprunské vodní elektrárny • kaprunský hrad

3.5 Související články

• soutěska Sigmund-Thun-Klamm – hloubka 32 metrů, délka 320 metrů

• Požár lanovky v Kaprunu 5

KAPITOLA 3. KAPRUN

pohled na jezero Mooserboden

3.6 Externí odkazy •

Obrázky, zvuky či videa k tématu Kaprun ve Wikimedia Commons

• turistické informační středisko (anglicky) • Oﬁciální stránka obce (německy) • Oﬁciální stránka lyžařského střediska Kitzsteinhorn • Popis lyžařského střediska (česky) Autoritní data: VIAF: 240517638

Kapitola 4

Kitzsteinhorn 4.1 Související články

Kitzsteinhorn je vrchol v Alpách v pohoří Vysoké Taury, ležící v katastru obce Kaprun v rakouské spolkové republice Salzbursko. Patří do centrální části Vysokých Taur a leží severně od nejvyššího rakouského vrcholu Grossglockner. Dosahuje výšky 3203 metrů nad mořem. První výstup na vrchol podnikl v roce 1828 Johann Entacher.

• Požár lanovky v Kaprunu

4.2 Externí odkazy

Na severních stráních masivu Kitzsteinhornu se rozkládá významné stejnojmenné lyžařské středisko. První lanovka byla postavena v roce 1965 a stalo se prvním rakouským ledovcovým lyžařským střediskem. Dnes dopravu z údolí zajišťují dvě kabinkové lanovky, které po roce 2000 nahradily pozemní dráhu. Ta se 11. listopadu 2000 stala dějištěm tragédie, když při požáru v tunelu, jímž kabina dráhy projíždí, uhořelo 155 lidí, kvůli poruše topení. Dnes stojí při dolní stanici lanové dráhy památník obětem. Lyžařské středisko se rozkládá ve výšce 1975 až 3000 metrů. Lanovkou je možno se dostat do výšky 3029 metrů, ve výšce 3035 metrů leží vyhlídková plošina.

•

Obrázky, zvuky či videa k tématu Kitzsteinhorn ve Wikimedia Commons

• Oﬁciální stránka Kitzsteinhorn.de (anglicky)

Výhled od horní stanice lanovky ve výšce 3029 m

Kapitola 5

Rakouské Alpy Rakouské Alpy jsou horským systémem zahrnujícím do sebe všechna pohoří Alp, nacházejících se v Rakousku.

5.1 Charakteristika Povrch Rakouska tvoří ze dvou třetin Alpy náležící horopisně pod Východní Alpy. Alpy však nezabírají celou rozlohu země a najdeme zde hned několik zcela odlišných pohoří a krajinných celků. Tvář alpských hřebenů je rozbrázděná množstvím většinou podélně tekoucích řek, tvořících až několik desítek kilometrů dlouhá údolí. přehradní jezera Oscheniksee a Bösecksee (Vysoké Taury)

5.2 Geologické složení Na území Rakouska zasahují z celkového členění pouze Východní Alpy. Ty dále dělíme na tři geologické celky. Hlavní alpský hřeben, který tvoří převážnou většinu z nejmohutnějších rakouských pohoří spadá pod Centrální krystalické Alpy. Převládající horninou je zde rula, žula, svory, břidlice, ale také okrajově pískovec, vápenec či dolomit. Na tento hlavní hřeben je od severu natlačen mladší masiv Severních vápencových Alp. Ten je tvořen triasovými, jurskými a křídovými horninami. Dominantními horninami jsou zde vápenec a dolomit. Totéž platí o třetí skupině Alp - Jižních vápencových Alp. Krimmelské vodopády

5.3 Vodopis Alpy jsou hlavní pramennou oblastí Evropy. Téměř celé území Rakouska patří do povodí Dunaje. Významnější výjimkou je nejzápadnější spolková země Vorarlberg, odkud jsou řeky odvodňovány do horního Rýna, případně do Bodamského jezera. Dunaj protéká rakouským územím v délce 350 km a je jeho jedinou splavnou řekou. Do Dunaje se vlévají téměř všechny alpské řeky. Na prvním místě to je Inn, Salzach, Traun, Enns, Ybbs, Traisen, Dráva, Mur a další. Velký podíl na průtoku řek má více jak 600 km² plochy ledovců. Rakouské Alpy se mohou pyšnit neobyčejně velkým počtem jezer. Celkově jich je asi 580 a jsou většinou ledovcového půvo-

du. Většina z nich jsou malá karová jezírka ukrytá vysoko v horách. Velká jezera hledejme spíše v podhůří Alp. Na severu hřebene je to hlavně oblast Solné komory (Salzkammergutberge) s jezery Attersee (46,7km²), Traunsee, Mondsee, Wolfgangsee a další. Na jihu Rakouských Alp jsou to jezera v Klagenfurtské kotlině - Wörthersee, Ossiachersee, Millstättersee atd. V nejvyšších partiích hor, především ve Vysokých Taurech byla vybudována obrovská přehradní jezera, která mají nemalý energetický význam pro celou zemi. Především kaprunská soustava jezer, propojených desítkami kilometrů náhonů nemá jinde v Evropě obdoby. 8

5.6. OCHRANA PŘÍRODY

5.4 Podnebí Rakousko stejně jako Česká republika patří do tzv. přechodné klimatické zóny. Na rakouském území (především v Alpách) to znamená větší teplotní rozdíly mezi zimou a létem směrem k východu. Na východě je tedy drsnější zima, ale léta teplejší než je tomu na západě území. Dalším důležitým podnebným faktorem je nadmořská výška. Čím větší výška, tím nižší teplota a naopak více srážek. V plošně rozsáhlých alpských údolích s kotlinách se v zimě za bezvětří kumuluje studený vzduch, který hromadí mlhy a oblačnost. Na alpských vrcholech je však o mnoho tepleji a jasněji. Tomuto teplotnímu jevu se říká inverze. Speciﬁckým jevem jsou náhlé změny počasí. To většinou doprovází silný nárazový vítr a bouře. Průměrná zimní lednová teplota na úpatí Rakouských Alp je −1°C až −4°C, ve vrcholném červenci pak 15°C až 19°C. Největší srážkový průměr mají vzhledem k převládajícímu proudění svahy obrácené k severu a severozápadu (až 2400 mm ročně) V létě spadne v průměru dvakrát více srážek než v zimě. Sněhová pokrývka v horách trvá 100 - 200 dní v roce v závislosti na nadmořské výšce.

9 Alpy), kde zde migruje z blízkých Slovinských Alp.

5.6 Ochrana přírody

5.5 Fauna a ﬂora

Dachstein-Mammuthöhle

Kozorožci v Berchtesgadenských Alpách

Alpy se prezentují především svým stupňovitým uspořádáním vegetačních pásem. Svahy hor do výše 700 m (na jihu do 800 m) zaujímají většinou louky, pole případně vinice. Od této výšky rostou již lesy a to až do výše 2000 m (Severní vápencové Alpy - 1800 m). Lesy zaujímají v Rakousku až 38% celkové plochy země. Nejrozšířenější dřevinou je smrk. Nad hranicí lesa šplhá až do výše 2700 m pásmo kosodřeviny a nad touto výškou se na horských holích setkáme s porosty jalovce, zakrslé vrby a rododendrony. Nejvyšší patro hor pak patří alpským bylinám. V horských lesích dosud žije hojně srnčí zvěř a jeleni. Ve vyšších polohách se setkáme s typickými zástupci alpské fauny - kamzíky, kozorožci a svišti. Medvěd byl sice v Alpách vyhuben, přesto se můžeme s tímto představitelem největší evropské šelmy setkat především v oblastech Jižních vápencových Alp (Karnské

Kategorie ochrany přírody se rozděluje na několik skupin. Na nejvyšším žebříčku významu jsou Národní parky, za nimi následují přírodní rezervace. Mimo tyto plošně rozlehlí území je chráněno mnoho jednotlivých přírodních úkazů - soutěsek, vodopádů, jeskyní, propastí, jezer, planin, bažin apod. V Rakousku najdeme v současnosti celkem 6 národních parků. Tři se rozkládají na území Alp. • Národní park Vysoké Taury Největším národním parkem je Nationalpark Hohe Tauern (Vysoké Taury). Dnešní rozloha celého parku včetně ochranných území je 1800 km² a je tak největším chráněním územím v Alpách. Území NP se rozkládá ve spolkových zemích Salzbursko, Korutany, Východní Tyrolsko a Tyrolsko. • Národní park Nockberge Nationalpark Nockberge byl vyhlášen v r. 1987 a chrání nenarušenou přírodu v méně známém masivu Nockberge na území spolkových zemí Korutany, Salcbursko a Štýrsko. Na ploše 21000 ha jsou chráněny přirozený

KAPITOLA 5. RAKOUSKÉ ALPY

alpský reliéf, alpínské louky a vysokohorské partie kolem nejvyšších vrcholů. Významným zásahem do krajiny bylo vybudování vysokohorské silnice Nockalmstrasse vedoucí až do výše 2000 m n. m. Na ploše parku lze pozorovat bohatou ﬂoru (vzácný pochybek, bříza zakrslá, mochana a další). Ze savců je zde přítomen jelen, kamzík, svišť, ptačí říši zastupuje výr velký, tetřev a velmi vzácný boreo. • Národní park Kalkalpen Nationalpark Kalkalpen je nejpozději založeným národním parkem chránící přírodu vápencových Alp v oblasti Pyhrn - Eisenwurzen. Z nejvýznamnějších chráněných krajinných oblastí jme- Wildspitze - 3770 m (Ötztalské Alpy) nujme alespoň Dachstein s jeskyněmi DachsteinMammuthöhle a Riesenhöhle a přilehlá Gossauská jeze7. Mürzsteger Alpen - Hohe Veitsch (1981 m) ra, část pohoří Totes Gebirge v okolí jezera Grundlsee, hluboké údolí řeky Enns zvané Gesäuse. V Dolním Ra8. Hochschwab - Hochschwab (2277 m) kousku je to oblast vápencového vrcholu Ötscher a soutěsek v jeho blízkosti. Jako chráněné oblasti jsou dá9. Ybbstaler Alpen - Hochstadl (1919 m) le vyhlášeny části území tyrolského pohoří Wilder Kaiser a Karwendel. Přírodními parky jsou Hohe Wand, 10. Ennstaler Alpen - Hochtor (2369 m) Schwarzau im Gebirge v pohoří Rax, velké území východních Nízkých Taur - Sölktäler. Mezi přírodními re- 11. Totes Gebirge - Grosser Priel (2515 m) zervacemi na území Alp vzpomeňme na prvním místě 12. Salzkammergutberge - Gamsfeld (2028 m) Krimmelské vodopády, které patří mezi největší v Evropě, dále jezero Altausseer See v Salzkammergutberge a 13. Dachstein - Hoher Dachstein (2995 m) mnoho dalších. 14. Tennengebirge - Raucheck (2431 m)

5.7 Rozdělení rakouských Alp

15. Berchtesgadener Alpen - Hochkönig (2941 m) 16. Dientener Berge - Hundstein (2117 m) 17. Steinberge - Birnhorn (2634 m) 18. Kaisergebirge - Ellmauer Halt (2344 m) 19. Chiemgauer Alpen - Sonntagshorn (1961 m) 20. Rofan - Hochiss (2289 m) 21. Karwendel - Birkkarspitze (2749 m) 22. Wetterstein - Zugspitze (2968 m) 23. Lechtaler Alpen - Parseierspitze (3036 m) 24. Verwall - Hoher Riﬄer (3168 m)

Šafrán karpatský (Karavanky)

25. Allgäuer Alpen - Grosser Krotenkopf (2657 m)

1. Wienerwald (Vídeňský les) - Schöpﬂ (893 m)

26. Nízké Taury - Hochgolling (2863 m)

2. Rax - Heukuppe (2007 m)

27. Nockberge - Eisenhut (2441 m)

3. Schneeberg - Klosterwappen (2076 m)

28. Lavanttaler Alpen - Zirbitzkogel (2396 m)

4. Gutensteiner Alpen - Reisalpe (1399 m)

29. Vysoké Taury - Grossglockner (3798 m)

5. Hornorakouské předhůří - Hohe Nock (1903 m)

30. Villgratenské hory - Weisse Spitze (2967 m)

6. Türnitzer Alpen - Grosser Sulzberg (1400 m)

31. Kizbüheler Alpen - Kreuzjoch (2558 m)

5.9. ODKAZY A ZDROJE 32. Zillertaler Alpen - Hochfeiler (3510 m) 33. Tuxer Alpen - Lizumer Reckner (2886 m) 34. Stubaier Alpen - Zuckerhütl (3507 m) 35. Ötztaler Alpen - Wildspitze (3770 m) 36. Silvretta - Piz Buin (3312 m) 37. Sesvenna - Piz Sesvenna (3205 m) (na rakouské území zasahuje pouze malou částí své plochy) 38. Rätikon - Schesaplana (2965 m) 39. Gailtaler Alpen - Grosse Sandspitze (2772 m) 40. Karnské Alpy - Hohe Warte (2780 m) 41. Karavanky - Hochstuhl (2236 m)

5.8 Historie turistiky

11 • Již v roce 1800 byla podniknuta první výprava k vrcholu Grossglockner. Tuto akci vedl hrabě Salm a čítala 62 lidí. Během výstupu byly postaveny dvě chaty. Ta vyšší na Adlersruhe ve výšce 3461 m takřka předurčila místo pro současnou chatu Erzherzog Johann Hütte (nejvýše položená chata ve Východních Alpách). Vrchol hory dosáhli jako první bratři Klotzovi a páter Horasch 28.7. 1800 • V roce 1804 vystoupil arcivévoda Johann na nejvyšší hory v pohořích Rax, Schneeberg a v Ennstalských Alpách. • Rok 1854 patří zrodu „zlatého věku alpinismu“, kdy jsou především díky anglickým sportovním lezcům zdolány téměř všechny nejvyšší hory Alp. Tato éra přetrvávala zhruba 20 let. • V roce 1862 byl založen rakouský alpský spolek Alpenverein. U jeho zrodu stáli přední rakouští horolezci Paul Grohmann, Guido Freiherr a Eduard von Mojsisovics. V roce 1863 vyšlo již první číslo časopisu vydávaného spolkem. • České působení v rakouských Alpách má dlouhou tradici. V roce 1870 byla v Praze založena sekce Praha při rakouském Alpenvereinu. Tato sekce postavila na území Alp celkem 12 horských chat (Neue Prager Hütte aj.)

5.9 Odkazy a zdroje • publikace: Průvodce po Evropských horách (svazek Rakouské hory, vydavatelství Mirago) - ISBN 8085922-94-0 • fotograﬁe: Rakouské Alpy

Arcivévoda Johann

• Historicky prvním horolezeckým výstupem na území Rakouska bylo zdolání ledovcového vrcholu Ankogel ve Vysokých Taurech v roce 1762. Tento počin se povedl Bergmannu von Turwiesen.

Kapitola 6

Východní Alpy Východní Alpy (německy Ostalpen, rétorománsky Alps da l'ost, italsky Alpi Orientali, slovinsky Vzhodne Alpe) jsou jednou ze dvou geomorfologických provincií Alp. Za hranici mezi Západními a Východními Alpami se považuje linie od Bodamského jezera k údolí Rýna na východě Švýcarska, dále k průsmyku Splügen (údolí Valle Spluga) a dále na jih k jezeru Como.[1][2] Východní Alpy se rozkládají na většině území Rakouska a Lichtenštejnska, v severovýchodní části Itálie, ve východní části Švýcarska, na jihovýchodě Německa a ve značné části Slovinska. Východní okraj Východní Alp tvoří Vídeňský les a Vídeňská pánev, které oddělují Alpy od Karpat.

6.3 Členění Členění vychází z klasiﬁkace Alp v německy mluvících zemích a oblastech (méně ve Švýcarsku). Bylo publikováno v roce 1984 Rakouským alpským klubem, Německým alpským klubem a Jihotyrolským alpským klubem. Podle této klasiﬁkace se Východní Alpy skládají celkem ze 75 horských pásem. 57 těchto horských skupin leží na území Rakouska, 23 se nachází v Itálii, 10 ve Švýcarsku, 7 na území Německa, 4 ve Slovinsku a jedna na území Lichtenštejnska.

Nejvyšší horou a jedinou čtyřtisícovkou Východních Alp je Piz Bernina (4 049 m) na hranicích Švýcarska a Itálie. Druhý nejvyšší je jihotyrolský Ortler (3 905 m) a třetí nejvyšší je Großglockner v pohoří Vysoké Taury (3 798 m).

6.1 Geograﬁe Východní Alpy mají symetrickou stavbu. Vnitřní krystalické pásmo je po obou stranách obklopeno úzkými břidličnými pásmy, za kterými následují široká vápencová pásma (Severní vápencové Alpy a Jižní vápencové Alpy). Na severu ještě následuje předalpské pásmo z ﬂyše a pískovců.[1] Při srovnání se Západními Alpami, jsou Východní Alpy nižší, širší a méně kompaktní. Jsou rozděleny výraznými podélnými údolími.[3]

Členění Východních Alp: Severní vápencové Alpy Střední Východní Alpy Jižní vápencové Alpy Západní vápencové Alpy

6.4 Pohoří ve Východních Alpách 6.5 Související články • Alpy

6.2 Flora

• Jižní vápencové Alpy Během würmského zalednění byly Východní Alpy sušší než Západní. Souvislá ledová pokrývka končila v oblasti rakouských Nízkých Taur. Díky tomu ve Východních Alpách přežila dobu ledovou řada druhů rostlin, které jinde vyhynuly a dnes jsou ve Východních Alpách endemické. 12

• Italské Alpy • Rakouské Alpy • Severní vápencové Alpy

6.7. EXTERNÍ ODKAZY

Allgäuské Alpy Krottenkopf

Lechtalské Alpy

Vídeňský les

Birkkarspitze

Silvretta

• SOIUSA • Švýcarské Alpy

6.6 Reference [1] Universum, všeobecná encyklopedie. 1. díl. 1. české vydání. Odeon, Praha 2000. ISBN 80-207-1061-2. S. 135. [2] KRÁL, Václav. Fyzická geograﬁe Evropy. Praha: Academia, 1999. ISBN 80-200-0684-2. S. 140.

[3] VOTÝPKA, Jan. Fyzická geograﬁe Evropy. Praha : Univerzita Karlova, 1994. 256 s. ISBN 80-7066-931-4. S. 208.

6.7 Externí odkazy •

Obrázky, zvuky či videa k tématu Východní Alpy ve Wikimedia Commons

Stubaiské Alpy

Tre Cime v Dolomitech

KAPITOLA 6. VÝCHODNÍ ALPY

Kapitola 7

Nízké Taury Nízké Taury jsou významným pohořím Centrálních krystalických Alp. Nejsou v literatuře uváděny pouze jako jedno pohoří, ale pro svá speciﬁka se člení na jednotlivé horské celky. Celý hřeben Nízkých Taur představuje ideální vysokohorský terén, kde se střídají travnaté oblé vrcholy s vysokými a majestátními žulovými štíty. Svým charakterem místy připomínají slovenské Západní Tatry, jinde zase ohromí svou nefalšovanou vysokotatranskou krásou.

ným skupinám Nízkých Taur je pohoří chudé na jezera, výjimku však tvoří kupříkladu jezera Ingeringsee nebo Goldlacke.

7.2.2 Rottenmannské a Wölzské Taury

Rottenmannské Taury (Rottenmanner Tauern) a Wölzské Taury (Wölzer Tauern) navazují na předchozí skupinu na západě za sedlem Hohentauern. Přes 30 km dlouhý hřeben končí na jihozápadě v silničním sedle Sölkpass. K tomuto pohoří se vztahuje podobná charakteristika jako k 7.1 Poloha předchozímu masivu. Souvislý vysoký hřeben vysílá především k jihu několik delších rozsoch. S výjimkou sedla Nízké Taury jsou velkým pohořím ve středu Rakouska. Glattjoch (1988 m) nikde neklesá pod 2000 metrů. Na Východní hranici tohoto obrovského horského celku ploše skoro 1250 km² se vypíná mnoho skalnatých vrcho(4900 km²) tvoří údolí Liesingtal mezi městy Trieben a lů. Nejvyšším z nich - Rettlkirchspitze (2475 m) a Greim Leoben. Celou jižní hranici pohoří tvoří dlouhý tok vý- (2472 m) - však leží v bočních rozsochách na západě hřeznamné rakouské řeky Mury a sever ohraničuje další vý- bene. znamná řeka Enns. Na západě dělí Nízké Taury potok Grossarl Bach od navazujícího celku Vysokých Taur.

7.2.3 Schladmingské Taury

7.2 Členění Nízkých Taur Oblast Nízkých Taur se dělí na několik zásadních horských celků, které se ve své podobě od sebe mnohdy velmi liší.

7.2.1

Seckauské Taury

Seckauské Taury (Seckauer Tauern) jsou prvním pohořím na východě Nízkých Taur. Tvoří jednolitý klikatý hřeben probíhající ve směru východ - severozápad mezi údolím Liesingtal a silničním sedlem Hohentauern (vede přes něj silnice mezi Triebenem a Judenburgem). Nejvyšší vrchol masivu leží takřka v samém středu hřebene – Geierhaupt (2417 m), na některých mapách má stejnou výšku také vrchol Hochreichart. Východně od Geierhauptu leží vrchol Seckauer Zinken (2397 m n. m.). K jihu vybíhají četné rozsochy, v nichž leží několik dalších vysokých vrcholů (např. Pletzen). Seckauské Taury se prezentují většinou jako travnaté hory, i když ani zde nechybí mnoho krásných skalnatých vrcholů. Oproti ji-

Schladmingské Taury (Schladminger Tauern) pokračují za sedlem Sölkpass a jsou jednoznačně nejnavštěvovanějším a nejvyšším nízkotaurským masivem. V jejich, více jak 50 km dlouhém, především skalnatém hřebeni najdeme opravdu vše - odvážně formované štíty, množství tyrkysových jezer, vodopády, soutěsky. Pohoří je velmi dobře komunikačně přístupné silnicí a železniční tratí v údolí řeky Enns (v němž se nachází město Schladming), do samotných hor pak zabíhá několik lokálních silnic. Nejvyšším vrcholem je Hochgolling (2863 m), nemající výškou široko daleko konkurenci a je také nejvyšším vrcholem Nízkých Taur.

7.2.4 Radstadské Taury Radstadtské Taury (Radstädter Tauern) jsou posledním celkem a zároveň nejzápadnější skupinou Nízkých Taur, rozkládající se mezi silničním sedlem Obertauern a údolím potoka Grossarl Bach na západě. Tato část hor již svým poněkud drsnějším charakterem tvoří jakýsi přirozený přechod k navazujícímu, mnohem vyššímu celku Vysoké Taury. Nejvyšším vrcholem je Weiseck (2711

KAPITOLA 7. NÍZKÉ TAURY

m) ležící v jižní rozsoše na východě území. Nejpopulárnějším vrcholem je však mnohem hůře dostupný Mosermandl (2680 m) v hlavním alpském hřebeni.

7.3 Významné vrcholy • Hochgolling (2863 m) • Hochwildstelle (2747 m) • Waldhorn (2702 m) • Greifenberg (2618 m) • Predigstuhl (2543 m) • Grosser Bösenstein (2448 m) • Strimskogel (2139 m)

7.4 Mapy • Kompass - č. 222 (Rottenmanner a Wölzer Tauern) • Kompass - č. 31 (Schladminger Tauern) • Kompass - č. 67 (Radstädter Tauern)

7.5 Literatura • PETR, Ivo. Rakouské Alpy. Ostrava : Mirago, 2002. ISBN 80-8592294-0.

7.6 Externí odkazy •

Obrázky, zvuky či videa k tématu Nízké Taury ve Wikimedia Commons

• Alpská pohoří - Nízké Taury

Kapitola 8

Dachstein Tento článek je o horském masivu. O vrcholu Dachstein 1100 metrů) do údolí. Dachstein je také místem nejseverpojednává článek Hoher Dachstein. nějšího a zároveň nejvýchodnějšího zalednění v Alpách. Nachází se zde Hallstattský ledovec, Velký Gosauský leDachstein ( [ˈdaχʃtaɪ̯n]) je horský masiv v Severních vá- dovec, Malý Gosauský ledovec, Schladmingerský ledopencových Alpách. Nejvyšší vrchol, Hoher Dachstein, je vec, Edelgriesský ledovec, Schneeloch, Severní Torstein zároveň druhou nejvyšší horou Severních vápencových a Jižní Torstein. Alp. Je nejvyšší horou rakouské spolkové země Štýrsko (Steiermark) a Horní Rakousko (Oberösterreich), protože přes vrchol probíhá zemská hranice mezi těmito spolkovými zeměmi. Na březích Hallstatského jezera bylo objeveno jedno z nejstarších lidských sídel.

8.1 Poloha

8.3 Členění masivu Masiv Dachsteinu se rozděluje na několik samostatných skupin. Mimo samotného vrcholu Dachsteinu to je na severu ležící samostatný vrchol Hoher Sarstein (1975 m n. m.). Na západě území leží skupina Gosaukamm s nejvyšším vrcholem Grosser Bischofmütze (2459 m n. m.). Východně od vrcholu Dachsteinu se nachází vyprahlá náhorní plošina zvaná Am Stein (1720 m n. m.). Poslední horskou skupinou, ležící zcela na východě území, je osamělý vrchol Grimming (2351 m n. m.).

8.4 Turismus

Mapa okolí

V masivu Dachstein nalezneme dvě lanovky. Jsou to Dachsteinseilbahn z Obertraunu a Dachsteinsüdwandbahn. Masivem také prochází dálková alpská cesta Via Alpina. Nachází se zde soustava ledovcových jeskyní skládající se z Dachstein-Rieseneishöhle, Dachstein-Mammuthöhle a Koppenbrüllerhöhle.

Pohoří Dachstein má plochu 900 km². Leží v Rakousku, na hranici Horního Rakouska, Štýrska a Salzburska. Na severu je masiv ohraničen údolím Kainisch Traun, na jihu 8.4.1 Horolezectví je oddělen od Nízkých Taur dlouhým údolím řeky Enns a na západě od masivu Tennengebirge údolím Lammertal. Vrcholu Dachsteinu poprvé dosáhl Peter Gappmayr v roce 1832, cestou přes Gossauský ledovec a západní hřeben. Nachází se zde množství různých horolezeckých i 8.2 Geograﬁe zajištěných cest. Populární jsou zajištěné cesty Dachstein Westgrat[2] a Johann Klettersteig[3] . Z horolezeckých výMasiv Dachsteinu pokrývá území přibližně 20×30 km. stupů jsou známé Steinerweg a Pichlweg. Do masivu DaVětšinu plochy tvoří zvlněná náhorní plošina s mnoha chsteinu patří též Gosaukamm, kde patří k vyhledávaným krasovými jevy. Nejvyšší vrcholy se nachází na jejím vrcholům Grosser Bischofmütze[4][5] , Däumling[6] , Nieokraji, a spadají zejména k jihu vysokými stěnami (až deres Grosswandeck[7][8] . 17

KAPITOLA 8. DACHSTEIN

8.4.2

Horské chaty

V masivu Dachsteinu nalezneme chaty[9] soukromé nebo patřící spolku Alpenverein či Naturfreunde.

8.7 Panorama

8.5 Správní střediska oblasti

Středisko zimních sportů - Schladming

• Schladming (745 m n. m.) – slavné lyžařské letovis- Pohled na masiv Dachsteinu ze severovýchodu, z vrcholu ko v údolí řeky Enns. Nejdůležitější správní město Krippenstein. Jednotlivé vrcholy jsou popsány. na jihu masivu. • Ramsau (1136 m n. m.) – malá vesnice pod jižní stěnou Dachsteinu. Hlavní opěrný bod při výstupech v jižních stěnách. Vede odsud lanovka Dachstein Südwandbahn na Hunerkogel (2685 m n. m.). • Gosau (779 m n. m.) – vesnice v ohromném údolí Gosau severně od Dachsteinu. Východisko pro výstupy na Dachstein ze severu. V údolí se rovněž nacházejí jezera Vorder a Hinter Gosausee. Gosau je rovněž jedno z nástupních míst lyžařského areálu Dachstein West.

8.8 Reference [1] http://www.summitpost.org/mountain/rock/150905/ dachstein.html [2] Dachstein Westgrat popis cesty [3] Johann Klettersteig popis [4] Jahnweg popis výstupu [5] Südschlucht popis výstupu

8.6 Fotogalerie

[6] Ostkante popis výstupu [7] Chrysanthemes popis výstupu [8] Diran popis výstupu [9] Chaty v oblasti Dachstein

•

Hallstätter See

8.9 Externí odkazy • •

•

Dachstein a jezero Vorder Gosausee

Obrázky, zvuky či videa k tématu Dachstein ve Wikimedia Commons Galerie Dachstein ve Wikimedia Commons • Lokální šablona odkazuje na jinou galerii Commons než přiřazená položka Wikidat:

8.9. EXTERNÍ ODKAZY • Lokální odkaz: Dachstein • Wikidata: c:Dachstein Massif • Summitpost – Dachstein • Alpská pohoří – Dachstein • Průvodce po Rakouských Alpách (vydavatelství Mirago) – ISBN 80-85922-94-0 • Dachstein – průvodce Nacestě • Dachstein – Steinerweg 5- UIAA • Dachstein – Pichlweg 4 UIAA • Dachstein – Schmetterling 6 UIAA • Popisy túr v oblasti Dachstein • Články o výstupech v oblasti Dachstein

Kapitola 9

Severní vápencové Alpy Severní vápencové Alpy (německy Nördliche Kalkalpen) jsou jedna ze tří geomorfologických subprovincií Východních Alp. Na západě jsou ohraničeny tokem Rýnu a Bodamským jezerem, na severovýchodě pak Dunajem u Vídně.

9.1 Geologická stavba Severní vápencové Alpy jsou tvořeny rozsáhlými horninovými příkrovy, které byly tlakem způsobeným podsunováním jadranské kry sunuty 100 až 120 km směrem k severu. Zbytky zarovnaného povrchu vyskytující se zde v různých nadmořských výškách svědčí o tom, že do miocénu nevznikla podélná údolí charakteristická pro dnešní říční síť. Od konce pliocénu došlo k výzdvihu o Členění Východních Alp: nejméně 1000 m a k vytvoření podélných údolí (např. Inn, Salzach, Enns). Charakteristický je zde značný roz- Severní vápencové Alpy (čísla geomorfologických voj krasových tvarů. Rozsáhlé krasové náhorní plošiny oblastí viz tabulka) působí dojmem kamenitých pouští – např. Totes Gebirge, Hochkönig, Steinernes Meer. Četné jsou zde ponorné toky a krasové prameny – např. z krasových vyvěraček v pohořích Schneeberg, Rax a Hochschwab získává pit- 9.3 Reference nou vodu město Vídeň. V pohoří Tennengebirge jsou největší ledové jeskyně na světě – Eisriesenwelt (42 km [1] KRÁL, Václav. Fyzická geograﬁe Evropy. Praha : Acadechodeb).[1] mia, 1999. 349 s. ISBN 80-200-0684-2. Kapitola Alpskokarpatská oblast, s. 134, 140 – 142.

9.4 Externí odkazy •

9.2 Geomorfologické členění Severní vápencové Alpy se člení na 24 základních oblastí: 20

Obrázky, zvuky či videa k tématu Severní vápencové Alpy ve Wikimedia Commons

Kapitola 10

Hoher Dachstein Hoher Dachstein je nejvyšší vrchol horského masivu horskou skupinou ležící zcela na východě území je osaDachstein a zároveň druhá nejvyšší hora Severních vá- mělý vrchol Grimming (2351 m n. m.). pencových Alp, jakož i nejvyšší hora Štýrska a Horních Rakous, protože přes vrchol probíhá hranice mezi těmito spolkovými zeměmi.

10.4 Galerie

10.1 Horolezectví Vrcholu Dachsteinu poprvé dosáhl Peter Gappmayr v roce 1832, cestou přes Gossauský ledovec a západní hřeben. Nachází se zde množství různých horolezeckých i zajištěných cest. Populární je zajištěná cesta Dachstein Westgrat.[2] Zásadní výstupy v historii alpského horolezectví se odehrály na jižní stěně Dachsteinu:

•

Gosausee a Dachstein

•

Od dolní stanice lanovky

•

Horní stanice lanovky

•

Letecký snímek z 3600 m

• Pichlweg – Eduard Pichl, F. Gams a Franz Zimmer. 27. července 1901.[3] • Steinerweg – Georg a Franz Steinerové, 22. září 1909.[4]

10.2 Horské chaty V masivu Dachsteinu nalezneme chaty soukromé nebo patřící spolku Alpenverein či Naturfreunde. Na severozápadním svahu Hoher Dachsteinu, asi 2,5 km od vrcholu, se pod Velkým Gosauským ledovcem nachází Adamekhütte[5] , kolem které vede klasická cesta od Vorderer Gosausee na vrchol.

10.3 Okolní hory Masiv Dachsteinu se rozděluje na několik samostatných skupin. Mimo samotného vrcholu Dachsteinu to je na severu ležící samostatný vrchol Hoher Sarstein (1975 m n. m.). Na západě území leží skupina Gosaukamm s nejvyšším vrcholem Grosser Bischofmütze (2459 m n. m.). Východně od vrcholu Dachsteinu se nachází náhorní vyprahlá plošina zvaná Am Stein (1720 m n. m.). Poslední 21

KAPITOLA 10. HOHER DACHSTEIN

Pohled na masiv Dachsteinu ze severovýchodu, z vrcholu Krippenstein. Jednotlivé vrcholy jsou popsány. Samotný vrchol Hoher Dachsteinu se nachází v pravé čtvrtině.

10.5 Reference [1] Dachstein na Summitpost.org [2] Cesta Dachstein Westgrat na Horyinfo.cz [3] Pichlweg na Dachstein [4] Steinerweg na Dachstein [5] Adamekhütte na Horyinfo.cz

•

Obrázky, zvuky či videa k tématu Hoher Dachstein ve Wikimedia Commons

Kapitola 11

Bischofsmütze Bischofsmütze (2458 m) je nejvyšší hora hřebene Gosaukamm, který samostatně vybíhá z masivu Dachstein. Vypíná se ve spolkové zemi Salcbursko nad městem Filzmoos. Nejlépe je dostupná od horské chaty Hofpürglhütte.

11.1 Jméno hory Dvouvrcholová osamělá hora Bischofsmütze (Biskupská čapka nebo Mitra) byla ve starších publikacích označována jako Čertovy rohy.

11.2 Výstupy Hora je pro horolezce velice atraktivní. Je dostupná pouze horolezeckou technikou. Prvovýstup vykonali Johann Anhäusler a Johann Steiner 28. června 1879 cestou Mützenschlucht (Jižní strž) obtížnosti 3 UIAA. Vrcholové partie nejsou stabilní. V roce 1999 a 2001 byla pozorována velká řícení skal, která následovala po masivním řícení 22. září 1993, kdy se samovolně zřítil dvě stě metrů vysoký skalní pilíř. Dříve vedlo na Bischofsmütze přibližně třicet horolezeckých cest, zřícené stěny a pilíře zredukovaly tento počet na polovinu.

11.3 Externí odkazy •

Obrázky, zvuky či videa k tématu Bischofsmütze ve Wikimedia Commons

• Bischofsmütze: Jižní strží na Mitru

Kapitola 12

Schladmingské Taury ry od severu jsou: Untertal, Obertal, Preuneggtal a Forstautal. Směrem na jih jsou doliny delší a liduprázdnější: Lesachtal, Göriachtal, Lignitztal a Weisspriachtal.

12.2.1 Vrcholy 12.2.2 Jezera Jezer a ples jsou ve Schladmingských Taurech stovky. Z těch nejvýznamnějších lze jmenovat: • Riesachsee • Schwarzensee

Preber

• Untere Giglachsee

Schladmingské Taury jsou pohoří geograﬁcky se řadící do celku Nízké Taury a nachází se na území spolkových zemí Štýrsko a Salcbursko v Rakousku. Nejvyšším vrcholem je Hochgolling (2863 m).

• Hundsfeldsee • Sonntagkarsee • Schimpecksee

12.1 Poloha 12.2.3 Příroda Pohoří je na severu vymezeno údolím řeky Enns, na východě jej odděluje od sousedních Rottenmannských a Wölzských Taur silniční sedlo Sölkpass (1790 m), které se nachází na silnici spojující města Großsölk na severu a Murau na jihu. Jižní hranici Schladmingských Taur tvoří údolí řeky Mury. Poslední, západní vymezení horstva je dáno dolinou Taurachtal a silničním sedlem Obertauern (1739 m), které dělí pohoří od sousedních Radstadtských Taur.

12.2 Geograﬁe

Uprostřed pohoří leží přírodní chráněná oblast kotle Klafferkessel, kde se na místě prastarého ledovcového dna rozkládá na 30 horských jezer. Klafferkessel sám se skládá z dvou do sebe zasahujících karů (Untere Klaffersee a Obere Klaffersee). Největší jezera tohoto zdejšího přírodního fenoménu jsou Klaffersee a Rauhenbergsee. Přes kotel prochází značená vysokohorská cesta spojující horské chaty Gollinghütte (1611 m) a Preintalerhütte (1657 m).

12.3 Turismus

Schladmingské Taury pokračují za sedlem Sölkpass a jsou nejvyšším a nejnavštěvovanějším masivem Nízkých Taur. Táhnou se ve směru východ-západ takřka 50 km dlouhým, především hřebenem. Hory zde nabízejí jak ostře formované štíty tak travnaté, oblé vrcholy, jezera a horská plesa, vodopády (Riesachfalle, Stoderwasserfall) a soutěsky. Významnými dolinami zpřístupňujícími ho-

Pohoří je velmi dobře komunikačně dostupné zejména v údolí Ennstal, kde vede silnice č. 320 a železniční trať. Zde se také nachází hlavní turistické centrum oblasti, město Schladming. Nejvýznamnějším turistickým centerm hor v jejich západní části je zimní středisko Obertauern (1739 m), kde se nachází celé soustavy

12.4. EXTERNÍ ODKAZY

Preintalerhütte

lanovek a lyžařských vleků, množství sjezdových tratí, ale i hotelů, penzionů a řada atrakcí (squash, golf atd.). Obertauern nabízí také další sportovní aktivity jako je např. 18 km upravených běžeckých stop a hustá síť turisticky značených cest.

12.4 Externí odkazy •

Obrázky, zvuky či videa k tématu Schladmingské Taury ve Wikimedia Commons

• Výstup na nejvyšší horu Schladmingských Taur Hochgolling - česky a anglicky • publikace: Průvodce po Evropských horách (svazek Rakouské Alpy, vydavatelství Mirago) - ISBN 8085922-94-0

Kapitola 13

Walcherfall Tento článek není dostatečně ozdrojován a může tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit. Jste-li s popisovaným předmětem seznámeni, pomozte doložit uvedená tvrzení doplněním referencí na věrohodné zdroje. Walcherfall je vodopád v Rakousku, ve spolkové zemi Salcbursko v horské skupině Glockner (Glocknergruppe). Jedná se o třístupňový vodopád s celkovou výškou 250 m (3. nejvyšší vodopád v Rakousku), jednotlivé stupně měří 50, 100 a 100 m, mezi nimi se nachází řada kaskád a menších vodopádů.

13.1 Externí odkazy • Walcherfall na webu World Waterfall Database • http://home.vr-web.de/eugen.winklharrer/ waterfalls/austria/a-028.htm

Kapitola 14

Kamzík horský 14.1.2 Popis Tento článek nebo jeho část potřebuje stylistické (slohové) úpravy. Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vhodně vylepšíte. Inspiraci můžete hledat v radách na stránkách Encyklopedický styl a Vzhled a styl. Kamzík horský (Rupicapra rupicapra) je druh divoké horské kozy.

14.1 Biologie a chování 14.1.1

Rozšíření a biotop

Jeho původním domovem jsou především vysokohorské oblasti Alp (chráněn v pohoří Ortles - 3000 kusů a Grajských Alpách), Tater, Karpat, vyskytuje se i na Balkáně a v Turecku. V Česku se vyskytuje v Jeseníkách a Lužických horách, kde byl uměle vysazen na počátku 20. století. Z konce 20. století existují i záznamy výskytu kamzíka na Králickém Sněžníku.[2] Kamzičí populace v České republice je nejzdravější v celé Evropě, například v Alpách je u kamzíků velmi častá prašivina. Navzdory tomu si Správa CHKO Jeseníky v plánu péče do roku 2013 stanovila za dlouhodobý cíl snížení stavu kamzičí zvěře v oblasti.[3] Kamzík se často popisuje jako druh skalní a vysokých nadmořských výšek, připisuje se mu obliba pro pastviště ležící ve větších výškách než 2000 m. Toto však vždy neplatí, jak pravidelně dokazuje jeho přítomnost v lesích, kde ho nezkušení lidé spatří obtížněji. Je tomu tak především proto, že život na skalách mu neposkytuje nutnou potravu i na jaře a v létě, ale též kvůli většímu ohrožení v nekrytém terénu. Na jaře a v létě se kamzíkům v lese daří, zejména v lesích vyšších nadmořských výšek. Detekce výskytišť kamzíků podle nadmořské výšky je tedy obtížná. Nalézají se jak pod hranicí 1000 m n. m., tak ve výšce nad 2500 m n. m. Je možno zaznamenat přítomnost této zvěře ještě nad 3000 m n. m., avšak příčinou těchto mimořádných případů může být časté rušení, než aby se jednalo o pravidelná letní stanoviště.

Dva kamzíci

Kamzík horský je elegantní a silná koza. Jeho výška v kohoutku činí 0,70 - 0,85 m, délka těla 1 - 1,30 m, váha 11 - 36 kg, ocas měří 3 - 8 cm a lebka 18,3 - 22 cm. Kamzík má dlouhé končetiny, což je nezbytné, aby se mohl pohybovat v příkrém terénu, a jeho tělo je dost masivní. Má hnědou srst, která je v zimě zbarvena velmi tmavě, na zadních končetinách má bílé skvrny a dolní části tváří jsou také bílé. V létě má srst výrazně světlejší, jedině horní část tváří, hřbetní podélný pruh a dolní část končetin zůstávají dosti tmavé. Hrdý postoj a hákovité růžky, zdobící hlavu, jsou první znaky, které umožňují kamzíka přesně určit. Samec má často větší rozměry než samice stejného věku. Na rozdíl od jelenovitých, kteří každý rok mění paroží, neztrácí kamzík růžky nikdy.

14.1.3 Potrava V létě se kamzíci živí především divokou trávou a nízkou vegetací, ale neopomíjejí ani bobovité rostliny, zvláště alpský jetel, kterému dávají výraznou přednost. V zimě, kdy čelí omezením v potravě a pokud sněhová pokrývka

KAPITOLA 14. KAMZÍK HORSKÝ

není příliš silná, se uspokojí se suchými bylinami a přechází pak k režimu, kdy si vystačí s větévkami listnatých dřevin (jeřáby různých druhů, olše aj.), lišejníky a i letorosty jehličnanů.

Krátce po narození mládě svou matku všude následuje, a i když kojení trvá přibližně 2 měsíce, kůzle samo spásá jemnou vegetaci už 30 dní po narození. V naprosté většině kamzice rodí jedno mládě.

14.1.4

14.2 Lov

Život

Kamzíci jsou pospolitá zvěř. Část roku žijí ve stádech, kde jsou mnohdy samci i samice, ale vedeny jsou zásadně starší samicí. V určitých periodách lze ale zaznamenat zcela zřejmou separaci. Vznikají stáda, kde jsou výlučně kamzice a jejich potomstvo, nebo jsou skupiny složeny pouze z kozlů. Rozmnožování

Lov kamzíků byl vždy ceněn jako důkaz mužnosti a odvahy, protože se odehrával v obtížném horském terénu a často při něm bylo třeba provádět přímo horolezecké výkony, někdy i s ulovenou kořistí na zádech. Ve středověku k lovu sloužily kamzičí oštěpy o délce 5-6 m. Lovci kamzíky zahnali na skály a pak je zespodu probodli dlouhými oštěpy. Jindy kamzíky stříleli z kuší a od 16. stol. i palnými zbraněmi. Ceněny byly hlavně bezoáry, nacházející se v předžaludcích kamzíků, které byly používány jako lék a měly uplatnění i v tehdejší alchymii. Zastřelení bílého kamzíka bylo tabu a lovec, který by na takové zvíře vystřelil, podle tradice do roka zemřel. V dnešním Slovinsku se vyprávěly legendy o zlatorogovi, králi kamzíků se zlatými růžky. Lovu na kamzíky se věnovali i někteří panovníci, např. Maxmilián I. nebo později František Josef I a František Ferdinand d'Este. Kamzíci se loví většinou šoulačkou v horském terénu. Jedná se o fyzicky náročný způsob lovu, který klade velké nároky na lovcovu výstroj i kondici. Možný je také lov na čekané. V oblastech s vyšší koncentrací kamzičí zvěře se lov provádí i naháňkami. Trofejí z kamzíka jsou růžky (háky), bezoárové koule a kamzičí vous, který kamzík nemá na bradě, ale na hřbetě.

14.3 Poddruhy

Mládě

Na konci října a na začátku listopadu vznikají velká shromáždění obou pohlaví - je to znak blížící se říje. Samci tíhnou k polygamii, v této době se bez ustání provokují v duelech a snaží se zaujmout samice. Boje jsou velice prudké, zvýrazněné akrobatickými výkony kozlů a jejich vzájemným pronásledováním. Souboje většinou končí určením dominantního samce (který na místě zů- Kamzík středozemní stává) a poraženého soupeře (který odtáhne pryč). Zranění na citlivém místě těla může přivodit smrt účastníka, • Kamzík horský alpský (R. rupicapra rupicapra) ale tyto případy jsou velmi vzácné. • Kamzík horský tatranský (R. rupicapra tatrica; BlaV prosinci říje končí, zvěř se odebírá do zimních stanohout, 1972) višť a kamzíci zcela ztratí zájem o samice. Březost trvá • Kamzík horský balkánský (R. rupicapra balcanica; 160 - 170 dní a 20 - 30 dní před porodem se samice oddělí od stáda. K porodu dochází na rozhraní května a června. Bolkay, 1925)

14.4. ODKAZY • Kamzík horský karpatský (R. rupicapra carpatica; Couturier, 1938) • Kamzík horský turecký (R. rupicapra asiatica; Lydekker, 1908) • Kamzík horský kavkazský' (R. rupicapra caucasica; Lydekker, 1910)[4] • Kamzík středozemní (Rupicapra pyrenaica, dříve též R. rupicapra pyrenaica) - nově samostatný druh

14.4 Odkazy 14.4.1

Reference

[1] Červený seznam IUCN 2017.1. Dostupné online. [cit. 2017-06-14] [2] BĚLKA, Tomáš; REJL, Jiří, 1994: Výskyt kamzíka horského, Rupicapra r. rupicapra, na Králickém Sněžníku. Východočeský sborník přírodovědný. Práce a studie 2: s. 99. [3] MOTÝL, Ivan. Konečné řešení kamzičí populace. Týden. březen 2010, čís. 12/2010, s. 14−15. [4] Seznam je k vidění na Biolibu.cz

14.4.2

Literatura

• Gaisler J., 1983: Zoologie obratlovců. - Academia, Praha, 536 str. • Roček Z., 2002: Historie obratlovců. Evoluce, fylogenze, systém. - Academia, Praha, 512 str. • Vlasák P., 1986: Ekologie savců. - Academia, Praha, 291 str. • Anděra M., 1997: Svět zvířat I. Savci (1). - Albatros, Praha, 143 str.

14.4.3

Související články

• Kamzík • Lov • Tatry

14.4.4 • •

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Kamzík horský ve Wikimedia Commons Taxon Rupicapra rupicapra ve Wikidruzích

• Kamzík horský na Biolibu.cz

Kapitola 15

Kozorožec horský Kozorožec horský či alpský (Capra ibex) je velký zástupce turovitých. Vyskytuje se v Jižní Evropě, méně pak v západní a jižní Asii a Severní Africe, kde obývá pouze horské svahy na hranici lesa nebo nad ní až do nadmořské výšky 6 700 m. Mezi poddruhy kozorožce horského patří kozorožec španělský (Capra ibex pyrenaica; mnohými považován za samostatný druh), kozorožec sibiřský (Capra ibex sibirica) a kozorožec nubijský (Capra ibex nubiana).

kozorožci stahují do nižších poloh, kde mohou snadněji nalézt potravu. V rámci letního období potřebují kozorožci horští velice často pít, z čehož vyplývá, že se stahují k vodním zdrojům. Pokud spatří predátora, prvním impulsem je útěk na prudké útesy, kam se většina predátorů nedostane. Pokud jsou samci zahnáni do úzkých, často používají jako obrannou zbraň i své rohy.

15.2.1 Rozmnožování

15.1 Popis Samci dorůstají výšky v kohoutku kolem jednoho metru, délky těla 1,2-1,7 m a mohou vážit i více než 140 kg. Samice jsou výrazně menší a dorůstají zhruba polovičních rozměrů samců. Kozorožec horský je v létě zbarven šedě, v zimě se jeho srst mění na tmavě hnědou. Samci se od samice liší hlavně tmavými, zahnutými rohy, které jsou u samců významně větší než u samic a které u dospělých samců mohou dosahovat délky i přes 1 m. Dalším pohlavním dimorﬁsmem je prominentní vous pod bradou, který mají jen samci a který je u starších jedinců významně delší než u samců mladších. Samci své mohutné rohy využívají zvláště jako obranu proti svým predátorům (převážně vlci, medvědi nebo vět- Samice s mládětem ší lišky). Mláďatům hrozí velké nebezpečí ze strany velkých dravých ptáků, zvláště pak orlů. Během léta se často seskupují mladí samci a vytvářejí většinou nevelká mládenecká stáda; spolu s příchodem podzimu se stáda rozpadají a samci si hledají stáda samic, které si snaží přivlastnit. I přesto, že k velmi agresiv15.2 Způsob života ním bojům o samice používají své mohutné a těžké rohy a ohromnou silou do sebe narážejí hlavami, málokdy doKozorožci horští jsou výhradně býložraví a živí se pře- chází ke smrtelným zraněním. Samice je březí zhruba 6 vážně trávou, mechem, rostlinami, listy a větvičkami. Po- měsíců a během května rodí jediné mládě (velice vzácně dobně jako antilopa žirafí se dokáže i kozorožec horský dvojčata). postavit na zadní končetiny, opřít se předními o větev nebo o kmen, aby tak snáze dosáhl nedostupné potravy, v tomto případě listů. Většinu dne tráví vysoko na prudkých útesech a níže slézají jen za potravou, za kterou se 15.3 Početnost vydávají pozdě odpoledne a večer. Trávení většiny dne vysoko v horách jim napomáhá uchránit se před svými Kozorožec horský byl poměrně dlouhou dobu považován hlavními predátory, kteří na ně útočí zvláště v nižších za mystické zvíře a téměř všechny části jeho těla, zejmépolohách, tedy většinou při hledání potravy. V zimě se na bezoárové koule a rohy, ale např i i výkaly se hojně 30

15.5. EXTERNÍ ODKAZY využívaly jako přísady do léků na nejrůznější nemoci nebo do alchymistických lektvarů. V důsledku rozsáhlého lovu se téměř podařilo na začátku 19. století kozorožce horské zcela vyhubit. To se naštěstí nestalo díky snaze několika přírodovědců a lesníků, kterým se podařilo populaci kozorožce horského zachránit a posílit. V roce 1854 začal Italský král Viktor Emanuel II. s tvrdým potíráním pytláctví a hromadnou reintroducí kozorožce horského ve volné přírodě, což posléze pŕineslo výsledky. Dnes je již populace tohoto savce vyvážena a odhaduje se, že ve volné přírodě žije zhruba 30 000 jedinců. Po roce 1880 se kníže Christian Kraft Hohenlohe Öhringen pokusil vysadit kozorožce na Slovensku, v Tatrách a ve Velké Fatře, na svém panství Javorina. Jednalo se o zvířata rozmanitého původu. Pro svůj pokus kníže použil kozorožce horské z Alp, kozoržce sibiřské, kavkazské, núbijské, kozy bezoárové i křížence kozorožců s kozami domácími, které mu dodával hamburský obchodník se zvěří Karl Hagenbeck. Chov stál knížete obrovské množsví prostředků a byl spojen z řadou obtíží. Kozorožci trpěli chorobami, přes zimu museli být přikrmováni a březí kozy musely být zazimovány ve stájích. V průběhu 2. světové války kozorozci v Tatrách vyhynuli. Další pokusy o reintrodukci v 50. letech 20. stol. měly jen malý rozsah a rovněž nebyly úspěšné.

15.4 Reference V tomto článku byl použit překlad textu z článku Capra ibex na anglické Wikipedii. [1] Červený seznam IUCN 2017.1. Dostupné online. [cit. 2017-06-10]

15.5 Externí odkazy •

Obrázky, zvuky či videa k tématu Kozorožec horský ve Wikimedia Commons

• (anglicky) Článek na stránkách červeného seznamu IUCN

Kapitola 16

Tennengebirge 16.2 Nejvyšší vrcholy 16.3 Sídla

náhorní plošina Tennengebirge

Tennengebirge jsou pohořím nacházejícím se v město Werfen a řeka Salzach Rakouských Alpách ve spolkové zemi Salcbursko u města Bischofshofen. Je to skalnatý hřeben, vedoucí ze severu na západ. Geograﬁcky se hory zařazují do • Werfen Východních Alp. Je to vápencová náhorní plošinu o ploše 60 km². Nad výškou 2000 m n. m. má plošina ještě • Pfarrwerfen rozlohu 37 km². Od roku 1982 je oblast prohlášena za • Werfenweng chráněnou. Vzhledem k velkému výskytu vápence se zde nalézá mnoho krasových útvarů - jeskyně, propasti atd. • Sankt Martin am Tennengebirge Na západě masivu nalezneme největší ledovou jeskyni na světě - Eisriesenwelt. • Annaberg-Lungötz • Abtenau • Scheﬀau am Tennengebirge • Golling

16.1 Poloha 16.4 Jeskyně Na východě odděluje Tennengebirge potok Lammerbach od vyššího a známějšího masivu Dachsteinu. Na západě Pohoří Tennengebirge je mimořádně bohaté na jeskyně. tvoří hranici velké údolí řeky Salzach oddělující od se- Zde jsou nejznámější z nich : be Tennengebirge a Berchtesgadenské Alpy, severní hranici pohoří vytváří opět potok Lammerbach, tentokráte • Eisriesenwelt (délka jeskynního systému 42 km, přízde rozděluje masiv s pohořím Salzkammergutberge. Dá stupná veřejnosti) se říci že na jihu hory Tennengebirge zakončuje dálnice A10. • Brunneckerhöhle (u sedla Pass Lueg) 32

16.6. TURISMUS

33 km² je odvodňována pod zemí. Na povrchu se projevuje právě prameny. Během jednoho roku vyvřou prameny v pohoří Tennengebirge asi 200 000000000 litrů vody. To vychází zhruba na 30 litrů na každého člověka na planetě. Většina této vody v květnu pomáhá při formování silných vodopádů.

16.6 Turismus

Eisriesenwelt

• Winnerfallhöhle (u obce Oberscheﬀau) • Tricklhöhle (vyhloubena vodou, u obce Abtenau)

Pohoří Tennengebirge nabízí přechody celé náhorní planiny zpřístupněné hned několika značenými stezkami, jednou dokonce dálkovou trasou (Tenngau Trekking Extrem). Velkým nebezpečím při putování po náhorní plošině je nedostatek vody a mlha, která zobtížní orientaci. Pro horolezce je oblast také pravým rájem. Zejména vrchol Hochthron (také umělé zajištění) a jižní stěny masivu. V zimě je oblast náhorní plató ideální pro skialpinistické přechody.

• Brunneckerhöhle • Platteneckeishöhle • Eiskogelhöhle • Schneeloch auf der Kuchelbergalm

16.5 Prameny a vodopády

16.6.1 Chaty K dispozici je zde mnoho horských chat. Nejnavštěvovanější chatou v pohoří je jednoznačně Heinrich-HackelHütte, na jižním okraji hor, pro svou snadnou dostupnost.

16.7 Externí odkazy •

Obrázky, zvuky či videa k tématu Tennengebirge ve Wikimedia Commons

• Alpská pohoří - Tennengebirge • Tennengebirge na Summitpost - anglicky • Vodopády v pohoří Tenengebirge, Abtenau

soutěska Lammerklamm potoka Lammerbach

Veškeré významnější prameny se nalézají na severním straně pohoří. Největší je pramen řeky Schwarzbach (Černá řeka) blízko Oberscheﬀau. Další velké prameny jsou Infang Waterhöle blízko Unterscheﬀau / Kuchlbach a prameny Dachser a Tricklfall blízko městečka Abtenau. Zde se také poblíž nachází solné prameny Kochsalzquelle. Velká část krasových vod se přímo vlévá do potoka Lammerbach. Po většinu roku tyto prameny vykazují jen malé množství vody (kromě Schwarzbachu) nebo jsou dokonce vyschlé. Během tání sněhu nebo po delším dešti se hladina vody uvnitř hor zvedne a obrovské prameny se stávají aktivními. Oblast o rozloze asi 120

KAPITOLA 16. TENNENGEBIRGE

16.8 Zdroje textu a obrázků, přispěvatelé a licence 16.8.1

Text

• Národní park Vysoké Taury Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/N%C3%A1rodn%C3%AD_park_Vysok%C3%A9_Taury?oldid= 14343003 Přispěvatelé: JAnDbot, Dingoa, ArthurBot, Jiekeren, Vavrik, TchoŘoBot, Xqbot, D'ohBot, Marturius, EmausBot, WikitanvirBot, ChuispastonBot, MatSuBot, G3robot a Addbot • Grossglockner Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Grossglockner?oldid=15098120 Přispěvatelé: Aktron, Bota47, Alaiche, -xfi-, Mircea, Danny B., Vitecek, Petr Kopač, Jan.Kamenicek, Mercy, Vítek, Dinybot, JAnDbot, PastoriBot, Thijs!bot, Dingoa, Skricx, Silesianus, Elm, VolkovBot, Georgius Bohemicus, Andrzej, TXiKiBoT, Obersachse, Idioma-bot, Synthebot, Honzour, Louperibot, SieBot, Supervht, CZ Roadrunner, DragonBot, Zákupák, Hadzim, SlfiBot, ArthurBot, Maoman, Luckas-bot, Tomas62, Tomastr, Vavrik, Camillo~cswiki, TchoŘoBot, Xqbot, Jhrdy, RedBot, Dinamik-bot, Vavrin, Pjandik, EmausBot, ZéroBot, Kuba Turek, Funke, MatSuBot, G3robot, Addbot, Jan kozak, DvorapaBot, Jiří Nedas a Anonymové: 11 • Kaprun Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Kaprun?oldid=15056770 Přispěvatelé: Jowe, Mercy, JAnDbot, PastoriBot, Linn, Kusurija, MiroslavJosef, Jenda H., Feťour, Luckas-bot, Tomas62, Xqbot, Reaperbot, EmausBot, Kwakinek, CZ-Milka, Robpaul88, Vachovec1, Bratislavcan85, Zelenymuzik, G3robot, Addbot, Radkakrasna, Norik, Karel Rř, Beruska emma beranova, HypoBOT, M-sche, Petr.Lebduška a Anonymové: 3 • Kitzsteinhorn Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Kitzsteinhorn?oldid=15056764 Přispěvatelé: JAnDbot, PastoriBot, Draceane, Jenda H., Maoman, Luckas-bot, Tomastr, Vavrin, Jakub.blovice, Kwakinek, MatSuBot, G3robot a Addbot • Rakouské Alpy Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Rakousk%C3%A9_Alpy?oldid=15080026 Přispěvatelé: Miaow Miaow, Mircea, Jowe, Z.svrcek, Mercy, Horst, JAnDbot, PastoriBot, Dingoa, Unpocoloco, CommonsDelinker, A0, Elm, Rendy, Andrzej, Sevela.p, Jid, BSonne, Supervht, BumlaBot, ArthurBot, Loupeznik, Hadonos, Marek Koudelka, Draffix, Frettiebot, Prozkontak, Rozmir, MatSuBot, G3robot, HypoBOT, Peralba Fiuli, ShadowRobot a Anonymové: 8 • Východní Alpy Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/V%C3%BDchodn%C3%AD_Alpy?oldid=15185799 Přispěvatelé: Zeman, Japo, Grtek, JAnDbot, Escarbot, Dingoa, Pelex, Draceane, Aibot, TXiKiBoT, SieBot, AlleborgoBot, Supervht, BumlaBot, ArthurBot, Luckas-bot, JagRoBot, Rubinbot, MastiBot, RedBot, ZéroBot, M97uzivatel, G3robot, Addbot, Jan kozak, Pimlico27, ShadowRobot a Anonymové: 1 • Nízké Taury Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/N%C3%ADzk%C3%A9_Taury?oldid=14060160 Přispěvatelé: Mirek256, Mircea, JAnDbot, PastoriBot, Thijs!bot, Dingoa, CommonsDelinker, Aibot, Sevela.p, Louperibot, Supervht, BumlaBot, SlfiBot, ArthurBot, Maoman, Luckas-bot, Hadonos, ZéroBot, G3robot, Addbot, HypoBOT, Filip Vosáhlo a Anonymové: 1 • Dachstein Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Dachstein?oldid=14395667 Přispěvatelé: Karel, Wikimol, Zp, Bota47, Mirek256, Pazuzu, Mircea, Mercy, Horst, Dinybot, Sefjo, JAnDbot, PastoriBot, Dingoa, Unpocoloco, CommonsDelinker, Elm, Draceane, TXiKiBoT, Jid, Supervht, Hadzim, Kozuch, Jj14, BumlaBot, ArthurBot, Maoman, Jidol, Tomastr, Xqbot, Jan Polák, LucienBOT, BenzolBot, Vavrin, Pjandik, ZéroBot, Kuba Turek, Funke, Ivannah, G3robot, Addbot, Jan kozak, HypoBOT a Anonymové: 5 • Severní vápencové Alpy Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Severn%C3%AD_v%C3%A1pencov%C3%A9_Alpy?oldid=14340534 Přispěvatelé: -xfi-, PastoriBot, Dingoa, Pavouk, DvorapaBot a Anonymové: 1 • Hoher Dachstein Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Hoher_Dachstein?oldid=14320915 Přispěvatelé: Addvisor, JAnDbot, PastoriBot, Dingoa, Draceane, Supervht, Jj14, Maoman, Tomastr, EmausBot, Zdenekk2, Kuba Turek, MerlIwBot, MatSuBot, G3robot, Addbot a Kačírek • Bischofsmütze Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Bischofsm%C3%BCtze?oldid=14324293 Přispěvatelé: Harold, Horst, JAnDbot, Maoman, Tomas62, Kuba Turek, MatSuBot a Vymitac • Schladmingské Taury Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Schladmingsk%C3%A9_Taury?oldid=14420631 Přispěvatelé: Zoul, Mircea, JAnDbot, PastoriBot, CommonsDelinker, A0, VolkovBot, TXiKiBoT, Supervht, BumlaBot, ArthurBot, Hadonos, MerlIwBot, YFdyh-bot, G3robot, Addbot, HypoBOT a Anonymové: 1 • Walcherfall Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Walcherfall?oldid=13025486 Přispěvatelé: Mircea, Dingoa, Kozuch, TchoŘoBot, Karel61, Puclik1 a Anonymové: 1 • Kamzík horský Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Kamz%C3%ADk_horsk%C3%BD?oldid=14561556 Přispěvatelé: Bodlina, Ben Skála, Mircea, Porthos, Dezidor, Mercy, Horst, Japo, JAnDbot, Strepon, PastoriBot, Dingoa, Ojin, A0, Rei-bot, ZK001, VolkovBot, SieBot, Trachemys, Supervht, Filo, Zákupák, PixelBot, Alexbot, SilvonenBot, SlfiBot, ArthurBot, MelancholieBot, WikiDreamer Bot, Andersbot~cswiki, Luckas-bot, MystBot, Varel, Ptbotgourou, Xqbot, RibotBOT, RedBot, ButkoBot, TobeBot, Whitesachem, KamikazeBot, RPekař, K123456, EmausBot, TuHan-Bot, WikitanvirBot, MerlIwBot, Vachovec1, Makecat-bot, Addbot, HypoBOT a Anonymové: 8 • Kozorožec horský Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Kozoro%C5%BEec_horsk%C3%BD?oldid=14861443 Přispěvatelé: Ben Skála, Limojoe, JAnDbot, PastoriBot, BobM, VolkovBot, Honza chodec, TXiKiBoT, Sevela.p, Idioma-bot, SieBot, Trachemys, SilvonenBot, ArthurBot, Varan, Xqbot, RibotBOT, RedBot, KamikazeBot, RPekař, EmausBot, TuHan-Bot, Frettiebot, Jik jik, WikitanvirBot, Mates, MerlIwBot, Blc17, Addbot, Jan Kovář BK, HypoBOT, ShadowRobot a Anonymové: 5 • Tennengebirge Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Tennengebirge?oldid=14423823 Přispěvatelé: Mircea, JAnDbot, PastoriBot, TXiKiBoT, Supervht, MystBot, Tomastr, LiMr, EmausBot, ZéroBot, G3robot, Addbot, Jan kozak, HypoBOT a Anonymové: 1

16.8.2

Obrázky

• Soubor:2006-08-06_31.jpg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/a/af/2006-08-06_31.jpg Licence: Public domain Přispěvatelé: No machine-readable source provided. Own work assumed (based on copyright claims). Původní autor: No machine-readable author provided. Rcaucino assumed (based on copyright claims). • Soubor:2Steinboecke.jpg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/5/51/2Steinboecke.jpg Licence: CC-BY-SA-3.0 Přispěvatelé: Vlastní dílo (eigenes Bild) Původní autor: www.bergfotos.de • Soubor:AVE_Ostalpen.png Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/d/d4/AVE_Ostalpen.png Licence: CC-BY-SA-3.0 Přispěvatelé:

16.8. ZDROJE TEXTU A OBRÁZKŮ, PŘISPĚVATELÉ A LICENCE

• Description of the Borders Původní autor: • Martin Kraft • Soubor:Alps_location_map.png Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/c/c0/Alps_location_map.png Licence: CCBY-SA-3.0 Přispěvatelé: Generic Mapping Tools (GMT) with SRTM3 V2 Relief-Files Původní autor: Lencer • Soubor:Austria_location_map.svg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/6/61/Austria_location_map.svg Licence: CC BY-SA 3.0 Přispěvatelé: own work, using United States National Imagery and Mapping Agency data Původní autor: Lencer • Soubor:Austria_relief_location_map.jpg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/a/a7/Austria_relief_location_map. jpg Licence: CC BY-SA 3.0 Přispěvatelé: Vlastní dílo Původní autor: Uwe Dedering • Soubor:Austrian.waterfall.at.krimml.arp.jpg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/a/a1/Austrian.waterfall.at. krimml.arp.jpg Licence: Public domain Přispěvatelé: ? Původní autor: ? • Soubor:Birkkarspitze_von_S_HQ.jpg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/4/4a/Birkkarspitze_von_S_HQ.jpg Licence: CC-BY-SA-3.0 Přispěvatelé: ? Původní autor: ? • Soubor:Blue_pog.svg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/d/d7/Blue_pog.svg Licence: Public domain Přispěvatelé: Vlastní dílo Původní autor: Andux • Soubor:Broom_icon.svg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/2/2c/Broom_icon.svg Licence: GPL Přispěvatelé: http: //www.kde-look.org/content/show.php?content=29699 Původní autor: gg3po (Tony Tony), SVG version by User:Booyabazooka • Soubor:Commons-logo.svg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/4/4a/Commons-logo.svg Licence: Public domain Přispěvatelé: This version created by Pumbaa, using a proper partial circle and SVG geometry features. (Former versions used to be slightly warped.) Původní autor: SVG version was created by User:Grunt and cleaned up by 3247, based on the earlier PNG version, created by Reidab. • Soubor:Dachstein-Ansicht.JPG Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/c/c6/Dachstein-Ansicht.JPG Licence: CC BY 3.0 Přispěvatelé: Vlastní dílo Původní autor: Glatzentischler • Soubor:Dachstein-Mammuthoehle_02.jpg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/a/a2/Dachstein-Mammuthoehle_ 02.jpg Licence: Public domain Přispěvatelé: User:Scfjackson Původní autor: User Scfjackson on de.wikipedia • Soubor:Dachstein-Südwand-Hütte2.jpg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/3/35/Dachstein-S%C3% BCdwand-H%C3%BCtte2.jpg Licence: CC BY-SA 3.0 Přispěvatelé: Fotografie je vlastním dílem Původní autor: Cklang • Soubor:Dachstein-berg1.jpg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/4/44/Dachstein-berg1.jpg Licence: Public domain Přispěvatelé: Vlastní dílo Původní autor: Vorwerk • Soubor:Dachstein-topview.jpg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/a/ae/Dachstein-topview.jpg Licence: Public domain Přispěvatelé: Vlastní dílo Původní autor: T. Lessiak • Soubor:Dachstein_Para.JPG Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/8/88/Dachstein_Para.JPG Licence: CC BY-SA 3.0 de Přispěvatelé: Na Commons přeneseno z de.wikipedia.; transfer was made by User:Gikü. Původní autor: Ralph Deleja-Hotko = de:Benutzer:Aerotiker • Soubor:Dachstein_map.jpg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/b/b0/Dachstein_map.jpg Licence: Public domain Přispěvatelé: Vlastní dílo Původní autor: Karelj • Soubor:Dachsteingosau.JPG Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/c/c8/Dachsteingosau.JPG Licence: CC-BY-SA3.0 Přispěvatelé: ? Původní autor: ? • Soubor:Dolomiten_Drei_Zinnen.jpg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/9/9c/Dolomiten_Drei_Zinnen.jpg Licence: CC-BY-SA-3.0 Přispěvatelé: Vlastní dílo Původní autor: Mg-k / M. Klüber Fotografie • Soubor:Eisriesenwelt_Werfen_Austria_02.jpg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/4/44/Eisriesenwelt_Werfen_ Austria_02.jpg Licence: CC-BY-SA-3.0 Přispěvatelé: ? Původní autor: ? • Soubor:Erzherzog_Johann.jpg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/b/b3/Erzherzog_Johann.jpg Licence: Public domain Přispěvatelé: Vlastní dílo Peter Geymayer ; originally from de.wikipedia; description page is/was here Původní autor: Josef Kriehuber • Soubor:Europe_map.png Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/a/aa/Europe_map.png Licence: Public domain Přispěvatelé: Based on: Image:Europe blank map.png on en.wikipedia Původní autor: ? • Soubor:Fire.svg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/1/11/Fire.svg Licence: Public domain Přispěvatelé: Vlastní dílo Původní autor: Indolences • Soubor:Flag_of_Austria.svg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/4/41/Flag_of_Austria.svg Licence: Public domain Přispěvatelé: Vlastní dílo, http://www.bmlv.gv.at/abzeichen/dekorationen.shtml Původní autor: User:SKopp • Soubor:Flag_of_Germany.svg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/b/ba/Flag_of_Germany.svg Licence: Public domain Přispěvatelé: ? Původní autor: ? • Soubor:Flag_of_Italy.svg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/0/03/Flag_of_Italy.svg Licence: Public domain Přispěvatelé: There has been a long discussion on the colors of this flag. Please read the talk page before editing or reverting this image. Pantone to RGB performed by http://www.pantone.com/pages/pantone/colorfinder.aspx Původní autor: see below • Soubor:Flag_of_Liechtenstein.svg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/4/47/Flag_of_Liechtenstein.svg Licence: Public domain Přispěvatelé: ? Původní autor: ? • Soubor:Flag_of_Slovenia.svg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/f/f0/Flag_of_Slovenia.svg Licence: Public domain Přispěvatelé: Vlastní dílo construction sheet from http://flagspot.net/flags/si%27.html#coa Původní autor: User:Achim1999

KAPITOLA 16. TENNENGEBIRGE

• Soubor:Flag_of_Switzerland.svg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/f/f3/Flag_of_Switzerland.svg Licence: Public domain Přispěvatelé: PDF Colors Construction sheet Původní autor: User:Marc Mongenet Credits: • Soubor:Freispitze_and_Memminger_Hütte_from_East.jpg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/c/cf/ Freispitze_and_Memminger_H%C3%BCtte_from_East.jpg Licence: CC-BY-SA-3.0 Přispěvatelé: own work of Karl Winkler (I'm uploading it on behalf of Karl Winkler) Původní autor: Karl Winkler • Soubor:Gipfelkreuz_Großglockner.JPG Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/a/a2/Gipfelkreuz_Gro%C3% 9Fglockner.JPG Licence: CC BY-SA 3.0 Přispěvatelé: Vlastní dílo Původní autor: Svíčková • Soubor:Grossglockner7.jpg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/3/38/Grossglockner7.jpg Licence: CC BY-SA 4.0 Přispěvatelé: Vlastní dílo Původní autor: Jiří Nedas • Soubor:Grossglockner_and_Pasterze_glacier.jpg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/c/c3/Grossglockner_and_ Pasterze_glacier.jpg Licence: CC BY-SA 3.0 Přispěvatelé: Vlastní dílo Původní autor: Kotu • Soubor:Grossglockner_from_SW.jpg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/4/41/Grossglockner_from_SW.jpg Licence: CC BY-SA 2.0 at Přispěvatelé: Photo taken by myself, cropped, color balance slightly adjusted. Původní autor: Michael Schmid • Soubor:Großglockner_from_South.jpg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/8/85/Gro%C3%9Fglockner_from_ South.jpg Licence: CC BY-SA 2.0 de Přispěvatelé: ? Původní autor: ? • Soubor:Gämse_am_Frieder.jpg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/7/74/G%C3%A4mse_am_Frieder.jpg Licence: CC-BY-SA-3.0 Přispěvatelé: ? Původní autor: ? • Soubor:HPIM3050.JPG Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/8/8c/HPIM3050.JPG Licence: CC-BY-SA-3.0 Přispěvatelé: Vlastní dílo Původní autor: Chmee2 or Mates • Soubor:Hochgolling_1178.JPG Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/2/23/Hochgolling_1178.JPG Licence: CC BYSA 3.0 Přispěvatelé: Vlastní dílo Evelyn Grießner Původní autor: Evelyn-Theresia • Soubor:Hochvogel.jpg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/b/b4/Hochvogel.jpg Licence: CC-BY-SA-3.0 Přispěvatelé: photo taken by Kogo Původní autor: Kogo • Soubor:Information-silk.svg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/5/51/Information-silk.svg Licence: CC BY 2.5 Přispěvatelé: • Information-silk.png Původní autor: Information-silk.png: Mark James • Soubor:Isard_des_pyrenees_bigorre_2003.jpg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/e/e7/Isard_des_pyrenees_ bigorre_2003.jpg Licence: CC-BY-SA-3.0 Přispěvatelé: ? Původní autor: Bernard-Boehne • Soubor:Jungfernsprung_im_Nationalpark_Hohe_Tauern.JPG Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/d/d1/ Jungfernsprung_im_Nationalpark_Hohe_Tauern.JPG Licence: Public domain Přispěvatelé: c_ Nationalpark Hohe Tauern Původní autor: Nationalpark Hohe Tauern • Soubor:Kaprun.austria.overall.arp.jpg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/8/83/Kaprun.austria.overall.arp.jpg Licence: Public domain Přispěvatelé: ? Původní autor: ? • Soubor:Kaprun3.jpg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/c/c5/Kaprun3.jpg Licence: CC BY-SA 3.0 Přispěvatelé: http://de.wikipedia.org/w/index.php?title=Datei:Kaprun3.jpg Původní autor: de:User:Mikegr • Soubor:Kitzsteinhorn3.jpg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/7/78/Kitzsteinhorn3.jpg Licence: CC BY 3.0 Přispěvatelé: Vlastní dílo Původní autor: Spiderfox • Soubor:Krippenstein_Dachstein_panorama_description.jpg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/d/d1/ Krippenstein_Dachstein_panorama_description.jpg Licence: CC BY-SA 3.0 Přispěvatelé: Vlastní dílo Původní autor: Draceane • Soubor:Krottenkopf_HQ.jpg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/2/21/Krottenkopf_HQ.jpg Licence: CC-BYSA-3.0 Přispěvatelé: Na Commons přeneseno z de.wikipedia. Původní autor: Luidger na projektu Wikipedie v jazyce němčina • Soubor:Lammerklamm03.jpg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/3/34/Lammerklamm03.jpg Licence: CC-BYSA-3.0 Přispěvatelé: Vlastní dílo Původní autor: Roman Klementschitz, Wien • Soubor:Leefgebied_alpensteenbok.JPG Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/8/84/Leefgebied_alpensteenbok. JPG Licence: CC-BY-SA-3.0 Přispěvatelé: Na Commons přeneseno z nl.wikipedia. Původní autor: Jürgen na projektu Wikipedie v jazyce nizozemština • Soubor:Museum_BIOS_Mallnitz.jpg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/2/23/Museum_BIOS_Mallnitz.jpg Licence: CC BY-SA 3.0 Přispěvatelé: Vlastní dílo Původní autor: Herzi Pinki • Soubor:Nationalpark_hohe_tauern.png Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/5/55/Nationalpark_hohe_tauern.png Licence: Public domain Přispěvatelé: Own work by uploader, based on [1] Původní autor: Anitagraser • Soubor:Peilstein.jpg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/2/28/Peilstein.jpg Licence: CC-BY-SA-3.0 Přispěvatelé: ? Původní autor: ? • Soubor:Phasianus_colchicus_2_tom_(Lukasz_Lukasik).jpg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/d/d7/ Phasianus_colchicus_2_tom_%28Lukasz_Lukasik%29.jpg Licence: CC-BY-SA-3.0 Přispěvatelé: ? Původní autor: ? • Soubor:Photo_großglockner_kleinglockner_glocknerscharte_austria_2006-09-01.jpg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/ wikipedia/commons/1/1f/Photo_gro%C3%9Fglockner_kleinglockner_glocknerscharte_austria_2006-09-01.jpg Licence: CC-BY-SA3.0 Přispěvatelé: Vlastní dílo Původní autor: Eintragung ins Nichts • Soubor:Piz_Linard_and_Flüela_Schwarzhorn_as_seen_from_Älplihorn.jpg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/ commons/3/3c/Piz_Linard_and_Fl%C3%BCela_Schwarzhorn_as_seen_from_%C3%84lplihorn.jpg Licence: CC BY-SA 4.0 Přispěvatelé: Vlastní dílo Původní autor: Capricorn4049

16.8. ZDROJE TEXTU A OBRÁZKŮ, PŘISPĚVATELÉ A LICENCE

• Soubor:Preber.jpg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/a/ac/Preber.jpg Licence: Public domain Přispěvatelé: Fotograﬁe je vlastním dílem Původní autor: Sennah78 na projektu Wikipedie v jazyce němčina • Soubor:Preintalerhuette.jpg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/1/17/Preintalerhuette.jpg Licence: CC-BY-SA3.0 Přispěvatelé: photo taken by Thomas Steiner in the Schladminger Tauern, Austria. Background: Hochwildstellen-Gruppe Původní autor: Thomas Steiner • Soubor:Question_book-new.svg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/9/99/Question_book-new.svg Licence: CCBY-SA-3.0 Přispěvatelé: Na Commons přeneseno z en.wikipedia. Created from scratch in Adobe Illustrator. Based on Image:Question book.png created by User:Equazcion Původní autor: Tkgd2007 • Soubor:Rakouske_alpy_1.jpg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/8/8a/Rakouske_alpy_1.jpg Licence: Public domain Přispěvatelé: • Original source: http://www.supervht.com Původní autor: Petr Drápalík at cs.wikipedia • Soubor:Rakouske_alpy_3.jpg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/5/56/Rakouske_alpy_3.jpg Licence: Public domain Přispěvatelé: • Original source: http://www.supervht.com Původní autor: Vladimír Drápalík at cs.wikipedia • Soubor:Rakouske_alpy_5.jpg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/a/ab/Rakouske_alpy_5.jpg Licence: Public domain Přispěvatelé: • Original source: http://www.supervht.com Původní autor: Vladimír Drápalík at cs.wikipedia • Soubor:Rakouske_alpy_6.jpg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/a/af/Rakouske_alpy_6.jpg Licence: Public domain Přispěvatelé: • Original source: http://www.supervht.com Původní autor: • Vladimír Drápalík • Soubor:Red_pog.svg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/0/0c/Red_pog.svg Licence: Public domain Přispěvatelé: Vlastní dílo Původní autor: Andux • Soubor:Rupicapra_rupicapra_02_by_Line1.jpg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/7/78/Rupicapra_ rupicapra_02_by_Line1.jpg Licence: CC-BY-SA-3.0 Přispěvatelé: Picture taken with my IXUS 800 IS Původní autor: Liné1 • Soubor:Schafberg_drachenwand.jpg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/0/08/Schafberg_drachenwand.jpg Licence: Public domain Přispěvatelé: No machine-readable source provided. Own work assumed (based on copyright claims). Původní autor: No machine-readable author provided. Msepp assumed (based on copyright claims). • Soubor:Schigebiet_Schladming.jpg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/e/e8/Schigebiet_Schladming.jpg Licence: CC BY-SA 2.0 Přispěvatelé: Flickr.com - image description page Původní autor: nonanet • Soubor:Status_iucn3.1_LC_cs.svg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/5/57/Status_iucn3.1_LC_cs.svg Licence: CC BY 2.5 Přispěvatelé: ? Původní autor: ? • Soubor:StauseeMooserboden.jpg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/3/31/StauseeMooserboden.jpg Licence: CC BY-SA 3.0 Přispěvatelé: Vlastní dílo Původní autor: Tigerente • Soubor:Steinbock_2006_08_2.jpg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/b/be/Steinbock_2006_08_2.jpg Licence: CC-BY-SA-3.0 Přispěvatelé: No machine-readable source provided. Own work assumed (based on copyright claims). Původní autor: No machine-readable author provided. Grizurgbg assumed (based on copyright claims). • Soubor:Tennengebirge_SW.jpg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/5/57/Tennengebirge_SW.jpg Licence: Public domain Přispěvatelé: Vlastní dílo Původní autor: Stefan Furtner • Soubor:Tennengebirge_karstflaeche.png Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/d/d4/Tennengebirge_karstflaeche. png Licence: CC BY-SA 2.0 de Přispěvatelé: Na Commons přeneseno z de.wikipedia. Původní autor: Původně soubor načetl Janos29 na projektu Wikipedie v jazyce němčina • Soubor:Tschierva_glacier_1.jpg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/a/a6/Tschierva_glacier_1.jpg Licence: CC BY-SA 2.5 Přispěvatelé: Vlastní dílo Původní autor: Image taken and assembled by Daniel Schwen • Soubor:Wappen_at_kaprun.png Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/f/f6/Wappen_at_kaprun.png Licence: Public domain Přispěvatelé: ? Původní autor: ? • Soubor:Werfen_from_castle_Hohenwerfen.jpg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/1/1f/Werfen_from_castle_ Hohenwerfen.jpg Licence: CC-BY-SA-3.0 Přispěvatelé: Vlastní dílo Původní autor: User:MatthiasKabel • Soubor:West_view_of_Bischofsmütze_(2009).jpg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/0/02/West_view_of_ Bischofsm%C3%BCtze_%282009%29.jpg Licence: CC BY-SA 3.0 Přispěvatelé: Vlastní dílo Původní autor: Jochen Teufel • Soubor:Wikisource-logo.svg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/4/4c/Wikisource-logo.svg Licence: CC BY-SA 3.0 Přispěvatelé: Rei-artur Původní autor: Nicholas Moreau • Soubor:Wikispecies-logo.svg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/d/df/Wikispecies-logo.svg Licence: CC BY-SA 3.0 Přispěvatelé: Image:Wikispecies-logo.jpg Původní autor: (of code) cs:User:-xfi• Soubor:Young_Rupicapra_rupicapra_by_Line1.jpg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/d/d5/Young_ Rupicapra_rupicapra_by_Line1.jpg Licence: CC-BY-SA-3.0 Přispěvatelé: Picture taken with my IXUS 800 IS Původní autor: Liné1 • Soubor:Zuckerhuetl-vom-Stubaier-gletscher.jpg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/1/1c/ Zuckerhuetl-vom-Stubaier-gletscher.jpg Licence: CC BY-SA 2.5 Přispěvatelé: No machine-readable source provided. Own work assumed (based on copyright claims). Původní autor: No machine-readable author provided. Fadef~commonswiki assumed (based on copyright claims).

16.8.3

Licence obsahu

• Creative Commons Attribution-Share Alike 3.0