Solná komora by Jiří Hrdý

Solnรก komora

Obsah 1

Salzkammergut

1.1

Historie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

1.2

Jezera . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

1.3

Obce a města regionu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

1.4

Externí odkazy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

Salzkammergutberge

2.1

Poloha a geologie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

2.1.1

Členění horstva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

2.2

Jezera . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

2.3

Správní střediska . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

2.4

Literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

2.5

Externí odkazy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

Totes Gebirge

3.1

Poloha . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

3.2

Geologie

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

3.3

Rozdělení masivu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

3.4

Jezera . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

3.5

Nejvyšší vrcholy

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

3.6

Turistika

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

3.7

Horské chaty

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

3.8

Literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

3.8.1

Mapy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

3.8.2

Průvodce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

Externí odkazy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

3.9 4

Berchtesgadenské Alpy

4.1

Poloha . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

4.2

Historie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

4.3

Členění masivu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

4.4

Turismus

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

Horské chaty . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

4.4.1

OBSAH 4.4.2

Mezinárodní turistická stezka Via Alpina

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

4.4.3

Turistická střediska . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

4.5

Národní park Berchtesgaden . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

4.6

Odkazy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

4.6.1

Reference . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

4.6.2

Externí odkazy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

Bad Ischl

5.1

Historie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

5.2

Lázně . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

5.3

Pamětihodnosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

5.4

Externí odkazy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

Císařská vila

6.1

Historie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

6.2

Reference . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

6.3

Externí odkazy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

Alžběta Bavorská

7.1

Původ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

7.2

Dětství

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

7.3

Svatba . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

7.4

Život na císařském dvoře . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

7.5

Móda a posedlost vzhledem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

7.6

Cestování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

7.7

Konec života

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

7.8

Alžběta a sport

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

7.9

Umělecká tvorba

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

7.10 Vývod z předků . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

7.11 Poznámky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

7.12 Literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

7.13 Externí odkazy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

František Josef I.

8.1

Dětství a dospívání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

8.2

Vláda a říšská politika

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

8.2.1

První léta vlády . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

8.2.2

Krymská válka a porážka v Itálii . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

8.2.3

1860–1867 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

8.2.4

Vznik Rakouska-Uherska a národnostní politika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

8.2.5

1867–1908 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

8.2.6

První světová válka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

8.3

Povaha a životní styl

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

OBSAH

iii

8.4

Rodinný život . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

8.5

Hodnocení

8.6

Tituly Františka Josefa

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

8.6.1

František Josef v jiných jazycích . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

8.6.2

„Starej Procházka“ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

8.7

Vývod z předků . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

8.8

Galerie

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

8.9

Odkazy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

8.9.1

Reference . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

8.9.2

Literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

8.9.3

Související články

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

8.9.4

Externí odkazy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

Atterské jezero

9.1

Vodní režim . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

9.2

Cestovní ruch . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

9.3

Okolí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

9.4

Adhara

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

9.5

Literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

9.6

Externí odkazy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

10 Höllengebirge

10.1 Poloha . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

10.2 Charakteristika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

10.2.1 Vrcholy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

10.3 Turismus

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

10.4 Externí odkazy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

11 Grundlsee

11.1 Vlastnosti vody . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

11.2 Využití

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

11.3 Okolí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

11.4 Související články . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

11.5 Externí odkazy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

12 Bad Aussee

12.1 Osobnosti města

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

12.2 Partnerská města

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

12.3 Externí odkazy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

13 Toplitzsee

13.1 Hledání pokladu v jezeře . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

13.2 Kulturní dopad . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

OBSAH 13.3 Reference . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

14 Traunsee

36 37

14.1 Historie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

14.2 Okolí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

14.3 Turismus

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

14.4 Externí odkazy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

15 Gmunden

15.1 Dějiny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

15.2 Památky

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

15.3 Rodáci

15.4 Partnerská města

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

15.5 Odkazy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

15.5.1 Literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

15.5.2 Externí odkazy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

16 Mondsee (jezero)

16.1 Číselné údaje . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

16.2 Vodní režim . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

16.3 Vlastnosti vody . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

16.4 Fauna . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

16.5 Historie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

16.6 Okolí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

16.7 Galerie

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

16.8 Externí odkazy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

17 Mondsee (obec)

17.1 Historie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

17.2 Odkazy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

17.2.1 Reference . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

17.2.2 Externí odkazy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

18 Wolfgangsee

18.1 Vodní režim . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

18.2 Využití

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

18.3 Externí odkazy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

19 Schwarzensee

19.1 Vlastnosti vody . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

19.2 Využití

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

19.3 Okolí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

19.4 Externí odkazy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

19.5 Zdroje textu a obrázků, přispěvatelé a licence . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

OBSAH

v 19.5.1 Text . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

19.5.2 Obrรกzky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

19.5.3 Licence obsahu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

Kapitola 1

Salzkammergut

Hallstatt na jihu Solné komory

Krajina Salzkammergut - Wolfgangsee s horou Schafberg

Hora Traunstein nad Traunsee Císařská vila v Bad Ischlu

Salzkammergut (česky Solná komora) je oblast ve středním Rakousku na území spolkových zemí Salcbursko, Horní Rakousy a Štýrsko, v Severních vápencových Alpách. Reliéf Solné komory tvoří tektonické jezerní pánve vzájemně oddělené jednotlivými vápencovými hřbety Salzkammergutberge. Ze tří světových stran je oblast výrazně ohraničena mohutnými horskými skupinami - na východě Totes Gebirge, na jihu masiv Dachsteinu a Tennengebirge a na západě Berchtesgadenské Alpy. Na severu přechází do Předalpí. Osu oblasti tvoří řeka Traun, na západním okraji protéká řeka Salzach. V roce 1997 byla jižní část Solné komory v okolí Dachsteinu a Hallstatu zařazena na seznam Světového dědictví UNESCO.

1.1 Historie Již v době keltského osídlení se v tomto kraji těžila sůl (Hallstatt). Ve středověku měnila oblast majitele až se dostala pod císařskou ﬁnanční správu neboli komoru. Pod vládou Habsburků bylo celé území po dlouhou dobu izolováno od ostatních částí Rakouska. Směly se zde zdržovat jen osoby, které se zde narodily, bez povolení se nikdo nesměl odstěhovat ani přistěhovat. Vnitřní část území byla i špatně komunikačně dostupná. Spojení s okolním světem obstarávala hlavně lodní doprava a obchodní stezky vedoucí místy v močálech. Až v roce 1872 se za1

KAPITOLA 1. SALZKAMMERGUT • Ebensee 425 m n. m., 8000 obyvatel • Faistenau 786 m n. m., 2900 obyvatel • Frankenmarkt 536 m n. m., 3600 obyvatel • Fuschl am See 670 m n. m., 1470 obyvatel • Gmunden 425 m n. m., 15075 obyvatel • Gosau 767 m n. m., 2000 obyvatel • Grünau im Almtal 528 m n. m., 2100 obyvatel • Grundlsee 712 m n. m., 1218 obyvatel • Gschwandt 523 m n. m., 2500 obyvatel

Řeka Traun v Bad Ischlu

čalo se stavbou silnice vedoucí do Bad Ischlu, kde si nechal císař František Josef I. vybudovat své letní sídlo. Sůl ze Solné komory se vyvážela i do Čech, kvůli tomu byla v letech 1827 – 1836 zprovozněna Koněspřežná dráha z Gmundenu přes Linec do Českých Budějovic.

1.2 Jezera Almsee, Altausseer See, Attersee, Elmsee, Fuschlsee, Gosauseen, Grundlsee, Hallstätter See, Hintersee, Irrsee, Kammersee, Lahngangsee, Langbathseen, Laudachsee, Mondsee, Nussensee, Oﬀensee, Ödensee, Ödseen, Schwarzensee, Toplitzsee, Traunsee, Wildensee, Wolfgangsee

• Hallstatt 508 m n. m., 950 obyvatel • Hintersee 746 m n. m., 460 obyvatel • Hof bei Salzburg 730 m n. m., 3600 obyvatel • Innerschwand 493 m n. m., 1068 obyvatel • Koppl 753 m n. m., 3150 obyvatel • Laakirchen 441 m n. m., 9133 obyvatel • Mondsee 481 m n. m., 3100 obyvatel • Nussdorf am Attersee 500 m n. m., 1100 obyvatel • Oberhofen am Irrsee 573 m n. m., 1335 obyvatel • Obertraun 514 m n. m., 764 obyvatel • Oberwang 572 m n. m., 1572 obyvatel • Pichl-Kainisch 803 m n. m., 718 obyvatel

1.3 Obce a města regionu Do regionu Salzkammergut náleží 54 obcí a měst. Největšími městy jsou Bad Ischl, Gmunden a Vöcklabruck. • Altaussee 720 - 1800 m n. m., 1897 obyvatel • Altmünster 442 m n. m., 9604 obyvatel • Attersee am Attersee 469 m n. m., 1560 obyvatel • Aurach am Hongar 488 m n. m., 1585 obyvatel • Bad Aussee 650 - 1000 m n. m., 5037 obyvatel • Bad Goisern 504 m n. m., 8462 obyvatel • Bad Ischl 468 m n. m., 16680 obyvatel • Bad Mitterndorf 812 m n. m., 3035 obyvatel • Bad Wimsbach-Neydharting 385 m n. m., 2300 obyvatel

• Pinsdorf 493 m n. m., 3585 obyvatel • Scharnstein 501 m n. m., 4876 obyvatel • Schörﬂing am Attersee 510 m n. m., 3163 obyvatel • Schwanenstadt 389 m n. m., 4330 obyvatel • Seewalchen am Attersee 495 m n. m., 4977 obyvatel • St. Georgen im Attergau 540 m n. m., 6546 obyvatel • St. Gilgen 542 m n. m., 3706 obyvatel • St. Konrad 585 m n. m., 1033 obyvatel • St. Lorenz 486 m n. m., 2008 obyvatel • St. Wolfgang 540 m n. m., 2797 obyvatel • Steinbach am Attersee 473 m n. m., 907 obyvatel • Straß im Attergau 579 m n. m., 1498 obyvatel • Strobl 542 m n. m., 3466 obyvatel

• Berg im Attergau 648 m n. m., 990 obyvatel

• Tauplitz 900-2000 m n. m., 1005 obyvatel

• Ebenau 607 m n. m., 1352 obyvatel

• Thalgau 545 m n. m., 5300 obyvatel

1.4. EXTERNÍ ODKAZY

• Tiefgraben 740 m n. m., 3577 obyvatel • Traunkirchen 422 m n. m., 1775 obyvatel • Unterach am Attersee 468 m n. m., 1500 obyvatel • Vöcklabruck 433 m n. m., 12000 obyvatel • Vöcklamarkt 488 m n. m., 5000 obyvatel • Weyregg am Attersee 482 m n. m., 1503 obyvatel • Zell am Moos 573 m n. m., 1400 obyvatel

1.4 Externí odkazy •

Obrázky, zvuky či videa k Salzkammergut ve Wikimedia Commons

• Oﬁciální stránky regionu Salzkammergut

tématu

Kapitola 2

Salzkammergutberge je doslova prošpikováno desítkami kilometrů značených turistických cest.

2.1 Poloha a geologie Pohoří zaujímá plochu 1750 km². Hranice vymezené oblasti tvoří na západě údolí řeky Salzach a hlavní město spolkové země Salzbursko - Salzburg. Od na jihu ležícího masivu Tennengebirge jsou Salzkammergutberge odděleny tokem říčky Lammer a od masivu Dachsteinu potokem Rossbach a řekou Traun, která zároveň odděluje pohoří od Totes Gebirge. Na severu se celek hor Solné komory pozvolna svažuje do rovin v okolí řeky Ager. Geologicky se Salzkammergutberge skládají stejně jako okolní masivy především z vápence a dělí se do mnoha samostatných skupin.

Traunstein od Traunsee

2.1.1 Členění horstva

Attersee a Höllengebirge

Nejblíže Salzburgu leží masiv Osterhorngruppe s nejvyšším vrcholem Salzkammergutberge - Gamsfeldem 2028 m n. m., který leží v příčně ležícím hřebeni vybíhajícím od sedla Pass Gschütt. Na severovýchodní hranici hor se nad jezerem Wolfgangsee vypíná další horský celek - Schafberg - 1780 m n. m., který svým ostrým zobákem ční mezi jezery. Na západ se táhne východním směrem vápencová hradba masivu Höllengebirge s nejvyšším vrcholem Grosser Höllkogel - 1862 m n. m. Další horská skupina Salzach - Vorberge má pro svou malou výšku menší turistický význam. Kaiservilla ve městě Bad Ischl

2.2 Jezera

Salzkammergutberge je pohoří, které zahrnuje horské hřbety v rakouské jezerní oblasti Salzkammergut. Svou krajinou je to jedna z nejkrásnějších horských oblastí Rakouska. Proto patří k nejvyhledávanějším přírodním oblastem Evropy. Největším přírodním bohatstvím jsou vápencové štíty a jezera. Na jejich březích vyrostlo několik lázeňských městeček a středisek. Celé pohoří

Na celém území Solné komory najdeme více než dvě desítky jezer. Pouze několik jich však má větší význam a svou rozlohou výrazně předčí ta ostatní. Jsou to Mondsee, Wolfgangsee, Attersee, Traunsee, Altausseer See, Hallstätter See, Grundlsee a Schwarzensee. 4

2.5. EXTERNÍ ODKAZY

2.3 Správní střediska • Bad Ischl • Gmunden • Sankt Wolfgang

2.4 Literatura • zdroj: Průvodce po Rakouských horách (vydavatelství Mirago)

2.5 Externí odkazy •

Obrázky, zvuky či videa k tématu Salzkammergutberge ve Wikimedia Commons

Kapitola 3

Totes Gebirge 3.1 Poloha Jižní hranici území tvoří dlouhé říčky Kainisch Traun. Potok Teichl odděluje Totes Gebirge na východě od sousedních Ennstalských Alp. Severní hranice je značně nejednotná a pohoří zde plynule přechází do Hornorakouské roviny.

3.2 Geologie Letecká fotograﬁe Mrtvých hor

Pohoří má podobu vyprahlé kamenné pouště. Totes Gebirge řadíme do Severních vápencových Alp. Základním stavební prvkem je vápenec.

3.3 Rozdělení masivu Masiv se dělí na několik skupin: Priel Gruppe, Warscheneckstok a Schönberg Gruppe. Rozloha Mrtvých hor je 1250 km².

3.4 Jezera • Grundlsee Letecká fotograﬁe Mrtvých hor

• Ofensee • Altauseer See

Totes Gebirge („Mrtvé hory“) jsou pohoří, nacházející se v Rakousku v severní části spolkové země Štýrsko a na jižním okraji Horního Rakouska. Tvoří je největší vápencová náhorní pláň ve Východních Alpách. Průměrná nadmořská výška plošiny je od 1600 do 1800 metrů, ze které vyrůstají vápencové štíty. Totes Gebirge je pro svou výjimečnost vyhlášeno za chráněnou krajinnou oblast.

3.5 Nejvyšší vrcholy • Grosser Priel (2515 m n. m.) • Spitzmauer (2446 m n. m.) • Schermberg (2396 m n. m.)

Skutečnou ozdobou vápencových kamenných pouští jsou četná jezera, která oživují ráz. Především pak „Zelená perla Totes Gebirge“, jezero Grundlsee. Navštěvované je také klidné jezírko Altauseer See pod vrcholem Loser. Nejvyšší vrchol pohoří je Grosser Priel.

• Hochkasten (2389 m n. m.) • Warscheneck (2388 m n. m.) • Feuertal Kogel (2376 m n. m.) 6

3.9. EXTERNÍ ODKAZY • Grosser Tragl (2179 m n. m.) • Schönberg (2093 m n. m.)

3.6 Turistika Totes Gebirge jsou turisty hojně využívány téměř celoročně. V létě je to treking a přechody pohoří. Výstupy na některé vrcholy jsou vedeny zajištěnými cestami - klettersteig. V zimě je to ráj pro skialpinisty a lyžaře. Zimní středisko Hinterstoder nabízí velmi dobré podmínky vyžití při zimních radovánkách. Je rovněž proslulé výborným servisem a službami.

3.7 Horské chaty • Priel Schutzhaus • Welser Hütte • Pühringer Hütte • Appel Haus • Ischler Hütte • Ebenseer Hochkogel Hütte

3.8 Literatura 3.8.1

Mapy

Nejznámější a nejlepší bývají mapy výrobce Kompass konkrétně č. 69 (Gesäuse), č. 68 (Auseerland/Ennstal). Další alternativou je mapa oblasti od Freytag a Berndt č. 082 (Bad Ausee/Totes Gebirge).

3.8.2

Průvodce

• Průvodce Ivo Petr - Rakouské Alpy (Vydavatelství Mirago)

3.9 Externí odkazy •

Obrázky, zvuky či videa k tématu Totes Gebirge ve Wikimedia Commons

• Výstup na Spitzmauer horolezecky (2446 m) • Výstup na Schermberg po ferátě (2396 m) • Výstup na Hoch Kogel na lyžích (2091 m) • Výstup na Traweng turisticky (1984 m)

7 • Alpská pohoří, Totes Gebirge Autoritní data: VIAF: 246089524

Kapitola 4

Berchtesgadenské Alpy 4.1 Poloha Plocha pohoří je 1300 km². Od východu a západu ohraničují Berchtesgadenské Alpy řeky Salzach a Saalach. Jižní hranici tvoří toky říček Mühlbach a Urslau Bach. Sever území je klínovitě uzavřen městem Salzburg.

4.2 Historie Na počátku objevování možností turistiky v pohoří, byla údolí hustě zalesněna a hory téměř neprostupné. Jen lovci a pastevci uměli žít v těchto tvrdých a nebezpečných odlehlých krajích. První turistické akce začaly někdy uprostřed 18. století. Mezi roky 1780 a 1900 byly veškeré důležité vrcholy pohoří vylezeny a tehdejší horolezci začali prozkoumávat těžší a významnější výstupy. Jedním z nejdůležitějších předchůdců byl Hermann von Barth. V padesátých a šedesátých letech byly veškeré významnější cesty a výstupy v tomto pohoří dosaženy a extrémní lezci začínali objevovat lezení velkých stěn.[1]

Watzmann z Jenneru a jezero Königssee

4.3 Členění masivu Berchtesgadenské Alpy tvoří několik samostatných masivů. • Hochkönig Masiv se stejnojmennou nejvyšší horou, leží v Rakousku u městečka Mühlbach. V tomto masivu leží řada atraktivních cílů pro turisty, horolezce i skialpinisty. Kromě samotného vrcholu Hochkönig, který je cílem turistů, ferratistů i horolezců díky své 550 m vysoké stěně, jsou pověstnými vrcholy Torsäule, Östilcher Schoberkopf a Westicher Schoberkopf, Flachfeld a další

Grosser Hundstod

Berchtesgadenské Alpy (německy Berchtesgadener Alpen) leží na území Rakouska a Německa. V Rakousku zasahují pouze svou menší částí na území spolkové země Salcbursko. Jako mohutná hradba složená především z vápence a dolomitu ční vysoko nad údolí řek Salzach a Saalach. Nejvyšší horou je Hochkönig – 2941 m n. m. s malým náhorním ledovcem Übergossene Alm ležící v rakouské části pohoří. Oblast vrcholu Watzmann a jezera Königssee je chráněna jako národní park (Nationalpark Berchtesgaden).

• Untersberg Leží zcela na severovýchodě pohoří v blízkosti Salzburgu. Je to malá skupina s nejvyšším vrcholem Berchtesgadener Hochthron – 1972 m ležícím na území Německa. Nad Salzburgem najdeme Salzburger Hochthron, který je snadno turistic8

4.4. TURISMUS

ky dosažitelný z lanovky Untersbergbahn. Horolezecky lákavá je jeho východní stěna a zvláště pak pilíř Blausandpfeiler.[2] Poblíž lanovky je oblíbené startovací místo paraglajdistů. • Göllgruppe Tento pohraniční hřeben navazuje dále na jih. Nejvyšší vrchol je Hoher Göll – 2522 m • Hagen Gebirge Bezprostředně sousedí s Göllgruppe. Jedná se doslova o neuspořádaný vápencový labyrint štítů a hor. Nejvyšším vrcholem je Teufelshörner – 2361m. Kärlingerhaus Tato část pohoří leží na východní straně jezera Königssee. • Ingolstädter Haus (2120 m) – Steinernes Meer • Steinernes Meer Tato část Berchtesgadenských Alp se nachází na jihu • Kärlingerhaus (1635 m) – Funtensee pohoří a tvoří ji zvlněná náhorní pláň – „Kamenné moře“. Nejvyšším vrcholem je Selbhorn – 2655 m • Kührointhütte (1420 m) – Kleinen Watzmann • Reiter Alpe Je horským masivem na pomezí Rakouska a Německa s nejvyšším vrcholem Stadlhorn – 2287 m

• Neue Traunsteiner Hütte (1560 m) – Reiter Alpe

• Watzmann Je bezesporu největším lákadlem Berchtesgadenských Alp. Jedná se o jakési srdce pohoří ležící bezprostředně na západním břehu jezera Königssee. Nejvyšší vrchol je Watzmann – 2713 m

• Peter-Wiechenthaler-Hütte (1752 m) – Steinernes Meer

• Lattengebirge Je poslední malou skupinou ležící nad známými lázněmi Bad Reichenhall. Nejvyšší vrchol je Törlkopf – 1704 m.

• Ostpreußenhütte (1630 m) – Hochkönig

• Purtschellerhaus (1700 m) – Hoher Göll • Riemannhaus (2177 m) – Steinernes Meer • Schneibsteinhaus (1670 m) – Schneibstein • Stahlhaus (736 m) – Torrenner Joch • Stöhrhaus (1895 m) – Berchtesgadener Hochthron

4.4 Turismus

• Toni-Lenz-Hütte (1480 m) – Salzburger Hochthron • Wasseralm (1420 m) – Röth

Berchtesgadenské Alpy mají nepřeberné možnosti vyžití turistiky a sportů. Mají zde své pevné místo např. horolezectví,[1] paragliding, kanyoning, lyžování a díky řadě propastí a jiných krasových jevů si tu užijí i jeskyňáři

4.4.1

Horské chaty

• Alpeltalhütte (1100 m) – Hinterbrand • Bertgenhütte (1845 m) – Hochseiler • Blaueishütte (1680 m) – Hochkalter • Eckberthütte (1140 m) – Blühnbachtal

• Watzmannhaus (1930 m) – Falzköpﬂ • Wimbachgrieshütte (1330 m) – Wimbachtal • Zeppezauerhaus (1665 m) – Geiereck[4]

4.4.2 Mezinárodní turistická stezka Via Alpina Hlavní turistický chodník Via Alpina prochází celými Alpami v pěti částech. Jedna z jeho částí prochází také Berchtesgadenskými Alpami. Tzv. „Violette Weg“ je rozdělena do 9 etap.

• Erichhütte (1545 m) – Hochkönig[3] • Franz-Eduard-Matras-Haus (2941 m) – Hochkönig • Mittenfelralm (1669 m) – Hochkönig • Gotzenalm (1685 m) – Hagengebirge

1. Etapa A36 : vedoucí z města Werfen k chatě Arthur Haus 2. Etapa A37 : vedoucí z chaty Arthur Haus k chatě Erichhütte

KAPITOLA 4. BERCHTESGADENSKÉ ALPY

3. Etapa A38 : vedoucí z chaty Erichhütte do obce 4.6.2 Externí odkazy Maria Alm • Obrázky, zvuky či videa k tématu 4. Etapa A39 : vedoucí z obce Maria Alm k chatě RiBerchtesgadenské Alpy ve Wikimedia Commons emannhaus 5. Etapa A40 : vedoucí z chaty Riemannhaus k chatě Kärlingerhaus

• Průvodce po Rakouských Alpách (vydavatelství Mirago) – ISBN 80-85922-94-0

6. Etapa A41 : vedoucí z chaty Kärlingerhaus k jezeru Königssee (s plavbou po jezeře Königssee)

• Výstup na nejvyšší vrchol Hochkönig – česky a anglicky

7. Etapa A42 : vedoucí z Königssee do Engedey u Berchtesgadenu

• Summitpost – Berchtesgaden Alps – anglicky

8. Etapa A43 : vedoucí z Engedey k chatě Neuen Traunsteiner Hütte 9. Etapa A44 : vedoucí z chaty Neuen Traunsteiner Hütte do Unkenu v údolí Saalachtal

4.4.3

Turistická střediska

• Berchtesgaden • Bad Reichenhall • Saalfelden • Bischofshofen • Werfen • Hallein

4.5 Národní park Berchtesgaden Související informace naleznete také v článku Nationalpark Berchtesgaden. Kolem roku 1900 se objevily první názory na ochranu přírody v Berchtesgadenu. V roce 1921 byla vybrána první oblast chráněné přírody a v r. 1978 byl ustanoven Národní park Berchtesgaden s 210 km². Byla to stejná idea jako v mnoha dalších zemích: příroda by měla být udržována v jejím originálním statusu. Toto samozřejmě způsobuje určité rozpory s požadavky turistiky (turistika, lezení). Proto byla vyvinuta série speciﬁckých pravidel a zákonů národního parku, kterými se musí všichni návštěvníci řídit.

4.6 Odkazy 4.6.1

Reference

[1] Popisy túr v Berchtesgadenských Alpách [2] popisy cest na Untersbergu [3] Erichhütte [4] Zeppezauer Haus

Kapitola 5

Bad Ischl • vila Franze Lehára - žil v Bad Ischlu od roku 1912 až do své smrti 1948, v současnosti zde bylo zřízeno Lehárovo muzeum • Kongresshaus - kongresové centrum a divadlo postavené v letech 1873 – 1875 • cukrárna Zauner - v uličce Pfarrgasse, s oblibou ji navštěvoval při svých pobytech císařský pár

5.4 Externí odkazy Kaiservilla

•

Obrázky, zvuky či videa k tématu Bad Ischl ve Wikimedia Commons

Bad Ischl je lázeňské město v rakouské spolkové zemi Horní Rakousy v okrese Gmunden. Nachází se v oblas• EurothermenResort Bad Ischl ti Salzkammergut na soutoku řek Traun a Ischl, na rozhraní Salzkammergutberge a Hornorakouského předhůří Autoritní data: GND: 4027718-5 | VIAF: 138426383 v nadmořské výšce 468 m. Město má 14 066 obyvatel (k 31.12.2008) a je tak největším městem okresu.

5.1 Historie První písemná zmínka o dnešním Bad Ischlu pochází z roku 1262 (tehdy uváděn jako Iselen).

5.2 Lázně V Bad Ischlu jsou solné lázně. Největšího věhlasu dosáhly v 19. století díky pobytům císařské rodiny a tehdejší honorace. Léčí se tu potíže dýchacích cest, revmatismus a ženské choroby. Nachází se tu areál termálních koupališť a saun EurothermenResort Bad Ischl.

5.3 Pamětihodnosti • Císařská vila (Kaiservilla) - letní sídlo Františka Josefa I. a jeho manželky Alžběty Bavorské (Sissi) postavené v biedermeierovském stylu • farní kostel z roku 1783 11

Kapitola 6

Císařská vila Císařská vila (německy Kaiservilla) je výstavní vila či menší palác, nacházející se v hornorakouském lázeňském městě Bad Ischl, která sloužila jako letní sídlo rakouského císaře Františka Josefa I. a jeho ženy, císařovny Alžběty Bavorské.

jako svatební dar svému synovi, císaři Františku Josefovi I., jenž se zde (v den svých 23. narozenin) zasnoubil se svou budoucí ženou Alžbětou Bavorskou, zvanou Sissi. Postupnými přestavbami a dostavbami (dostavěna byla dvě křídla) pak vila dostala svoji dnešní novoklasicistní podobu ve tvaru písmene E (podle jména Elisabeth - německy Alžběta).

6.1 Historie

V přilehlém okolí stavby se nalézá anglický park, před hlavním vstupem do budovy (uprostřed) se nachází velká mramorová kašna, jejíž autorem je Viktor Tilgner. Císař František Josef I. ve vile pobýval každé léto alespoň několik týdnů a téměř každý rok zde 18. srpna oslavil své narozeniny. Bylo to také zde, v pracovně vily, kde 28. července 1914 podepsal vyhlášení války Srbsku, které později vedl k vypuknutí světového konﬂiktu. Téhož dne zde napsal také svůj manifest "Mým národům" Rovněž tak i ono známé prohlášení Mým národům sepsal v tomto domě. Roku 1916 císař umírá a objekt zdědila jeho mladší dcera, arcivévodkyně Marie Valerie, která byla vdaná za arcivévodu Franz Salvator z toskánské linie habsburské rodiny, tudíž zůstal v majetku Habsburků. Jelikož císařská vila byla habsburským soukromým majetkem a František Salvátor i Marie Valerie se zřekli jakýchkoli nárlů na trůn, zůstal objekt i po zániku rakousko-uherské monarchie v roce 1918 v jejich držení. Poté vilu zdědil jejich syn Hubert Salvátor Habsbursko-Lotrinský. Majitelem budovy je dnes jeho syn potomek panovnické dynastie, Markus Habsbursko-Lothrinský.

Kaiservilla

Objekt je v letních a částečně také v zimních měsících přístupný pro veřejnost.[1]

6.2 Reference Kašna z bílého mramoru od Viktora Tilgnera

Budova byla původně postavena ve stylu biedermeieru, a patřila vídeňskému notáři Josefu Augustu Eltzovi. Ten jej roku 1850 prodal lékaři Eduardu Mastalierovi. Poté roku 1853 vilu zakoupila arcivévodkyně Žoﬁe Frederika

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Keiservilla na německé Wikipedii.

[1] Kaiservilla.at abgerufen am 19.Juli 2009

6.3. EXTERNÍ ODKAZY

6.3 Externí odkazy •

Obrázky, zvuky či videa k tématu Císařská vila ve Wikimedia Commons

• Oﬁciální stránky Kaiservilla • Kaiservilla na Via Imaperialis

Kapitola 7

Alžběta Bavorská Další významy jsou uvedeny na stránce Alžběta Bavorská (rozcestník).

7.1 Původ

Narodila se na Štědrý den v Mnichově vévodkyni Tento článek není dostatečně ozdrojován a Ludovice, dceři bavorského krále Maxmiliána I. Josefa, a jejímu manželovi, bavorskému vévodovi Maxmiliánu Jomůže tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit. sefovi, který pocházel z vedlejší větve rodu Wittelsbachů. Jste-li s popisovaným předmětem seznámeni, pomozV jeho německém jméně se proto používá výraz in Bate doložit uvedená tvrzení doplněním referencí na yern, nikoliv von Bayern (Herzog Maxmilian Josef in Bavěrohodné zdroje. yern). Alžběta Amálie Evženie (24. prosince 1837, Mnichov Manželství jejích rodičů nebylo příliš šťastné, byla jejich čtvrtým dítětem, přišla na svět dokonce už s jedním zoubkem a v neděli, což bylo považováno za předzvěst štěstí. Jejími staršími sourozenci byli Ludvík (1831– 1920), Vilém (nar. a zemř. 1832) a Helena zvaná Néné (1834–1890). Po Alžbětě ještě následovalo pět dalších sourozenců: Karel Teodor zvaný Gackel (1839–1909), Alžbětin nejmilejší bratr, Marie (1841–1925), Matylda (1843–1925, Vrabčák), Soﬁe (1847–1897) a Max Emanuel (1849–1893, Mapperl).

7.2 Dětství Bezstarostné dětství strávila v rodném Mnichově a především na milovaném venkovském sídle v Possenhofenu, kde se ovšem spíše než dvorní etiketě a francouzštině naučila perfektně jezdit na koni nebo plavat. Byla nejoblíbenějším dítětem volnomyšlenkářského vévody a také po něm zdědila velký cit pro přírodu a umění. Ovšem, jak se později ukázalo, ještě jednu důležitou vlastnost měli společnou – byla jí stálá touha po svobodě a volnosti.

7.3 Svatba Busta císařovny v Prešově, Slovensko

– 10. září 1898, Ženeva, německy: Elisabeth Amalie Eugenie, Herzogin in Bayern), známá pod přezdívkou Sissi, byla bavorská princezna z rodu Wittelsbachů a po svém sňatku s Františkem Josefem rakouská císařovna a korunovaná uherská královna pod jménem Erzsébet (maďarsky Wittelsbach Erzsébet magyar királyné).

Třiadvacetiletý císař měl přání se co nejdříve oženit a založit svou rodinu. Protože se sám po nevěstě moc rozhlížet nemohl, požádal matku, aby mu seznámení s katolickými princeznami pomohla připravit. Činila tak ráda a diskrétně. Setkání se odehrávala vždy v soukromí a dotyčné dámy přijížděly se svými rodiči a netušily, oč vlastně jde. Počátkem padesátých let poznal několik dam, ale žádná se mu dost nelíbila. V létě 1853 pozvala arcivévodkyně Žoﬁe do Ischlu na oslavu císařových naroze-

7.4. ŽIVOT NA CÍSAŘSKÉM DVOŘE

15 Císařskou vilu v Bad Ischlu, ke které byla později přistavěna ještě dvě křídla, takže vznikla stavba ve tvaru písmene E (jako Elisabeth). Ihned po zasnoubení ovšem tehdy velmi mladá Alžběta pocítila tlak dvora. Začalo období velkého studia historie nových zemí, studia jazyků „čisté“ němčiny, (tzn. bez bavorského dialektu) a přísné dvorské etikety. Od rodičů dostala výbavu v hodnotě 50 tisíc zlatých. Šila se výbava nevěsty (tzv. Trousseau). Nejprve se opatřilo čtrnáct tuctů punčochových párů (168 kusů), dvacet párů rukavic, šest párů vysokých kožených bot a sto třináct párů střevíců, neboť rakouská císařovna si směla vzít tytéž boty a rukavice pouze šestkrát, pak už patřily komorným. V pozdějších letech se Alžběta osvobodila od všech předpisů, které ji obtěžovaly, např. nošení stále nových bot, neboť to neprospívalo jejímu zdravotnímu stavu. Svatba se odehrála v pondělí 24. července 1854 v 19. hodin večer v augustiniánském kostele ve Vídni. Kostel byl osvícen 15 tisíci svíčkami a vyzdoben červeným sametem. Alžběta na sobě měla bílé stříbrem vyšívané šaty a na hlavě diadém své tchyně arcivévodkyně Žoﬁe. Obřad vedl vídeňský arcibiskup, kardinál Joseph Othmar von Rauscher, asistovalo mu více než 70 biskupů a prelátů. (O 25 let později slavil císařský pár svou stříbrnou svatbu ve Votivním kostele ve Vídni, který byl právě dokončen.)

Císař se projevoval jako velkorysý choť. Podle smlouvy ze 4. března 1854 dostala Alžběta od svého otce 50 tisíc Portrét Alžběty Bavorské zvané „Sissi“ od Franze Xavera Winterzlatých, které císař „dorovnal“ o 100 tisíc zlatých. Také haltera dostala jako „dar svatebního rána“ 12 tisíc dukátů, podle zvyku za ztracené panenství. Jako apanáž bylo stanoveno dalších 100 tisíc zlatých, další výdaje jako stolování, nin svou sestru Luisu se čtyřmi nejstaršími dětmi. Histoprádlo, koně, obživu, personál a cestování nese Jeho Výrický omyl, že Žofie měla raději Helenu či dokonce přisost císař. pravovala její zásnuby s Františkem Josefem, je dnes již vyvrácen.[zdroj?] Vše se konalo ve strohém ceremoniálním tónu. Žofie příbuzné uvítala v hotelu a sledovala úpravu obou neteří a znovu byla, jako před pěti lety, okouzlena 7.4 Život na císařském dvoře půvabem mladší z nich. Zavedla příbuzné do domu, kde se v toaletním pokoji setkali hosté s přítomnými. Zde se Svým zájmem o literaturu a jazyky převyšovala císařovFrantišek Josef spontánně zamiloval do Alžběty. Rodiče na dámy z vysokých aristokratických kruhů své doby. chtěli dopřát co nejvíce soukromí svým zamilovaným dě- Kromě němčiny ovládala maďarštinu, češtinu, polštinu, tem a na večeři oddělila Žofie lidi z doprovodu, aby je ne- rumunštinu, italštinu, angličtinu, francouzštinu, latinu a sledovali a neposlouchali. V následujících dnech příbuz- staro- a novořečtinu. Anglicky, francouzsky a latinu se ní přihlíželi rostoucí lásce mladého páru. Arcivévodkyně učila od dětství, většinu ostatních jazyků si osvojila po Žofie svému synovi Ferdinandovi Maxmiliánovi, který se svatbě. Nejdůkladněji se zabývala studiem maďarštiny a jako jediný setkání v Ischlu nezúčastnil, odpověděla na obou řeckých jazyků, které plynně ovládala. jeho gratulaci: „...Láska snoubenců roste každou hodinu V životě Alžběty hrály důležitou roli některé dvorní dátakovou rychlostí, že bys tomu nevěřil! Jednou, zatímco my. S většinou se spřátelila, až na hraběnku Žofii Esterhájsem seděla s Luisou ve vedlejším pokoji na sofa, řekla zyovou rozenou princeznou z Lichtenštejnska, která byla náhle: ‚Ale teď už to uvnitř zachází moc daleko!‘ a oni přidělena šestnáctileté Alžbětě při svatbě jako první nejtam spolu stáli v pevném objetí, zaměstnáni dlouhým po- vyšší hofmistryně. Bylo jí tehdy šestapadesát, již necelibkem.“ lých dvacet let byla ovdovělá a bezdětná, obětovala svůj V šestnácti letech se tedy provdala Elisa (tak jí od dětství říkala teta Žofie) za rakouského císaře Františka Josefa I., který byl jejím bratrancem, neboť císařova matka – arcivévodkyně Žofie, byla sestra Alžbětiny matky.

život císařské rodině a horlivě zastávala dvorní ceremoniál. Jejich vztah byl od začátku problematický.

Od 60. let 19. století se císařovna intenzivně zabývala studiem maďarštiny a přála si mít na blízku dámu na maK zásnubám dostali od arcivévodkyně Žoﬁe jako dárek ďarské předčítání. Vybrala si maďarskou čtyřiadvaceti-

KAPITOLA 7. ALŽBĚTA BAVORSKÁ

letou dámu z nižší šlechty, Idu von Ferenczyovou, která se ale znala s dvěma uherskými politiky (Gyula hrabě Andrássy-uherský ministerský předseda, ministr zahraničí a Franz Deák – uherský politik, vůdce umírněných reformátorů, liberál, ministr spravedlnosti), které Alžběta protežovala, a také jí svou bystrostí a přirozeností okouzlila. Ida se těšila plné důvěře císařovny a směla jí dokonce tykat, v závěti jí byla odkázána nejvyšší renta ve výši čtyř tisíc zlatých ročně a jako jediná dostala cenný šperk (zlaté srdce s drahokamy v uherských barvách). Od roku 1871 patřila k císařovnině suitě nová dvorní dáma, hraběnka Marie Festeticsová, která na ní měla velký politický vliv. K dalším uherským dámám patřila hraběnka Sarolta Mailáthová, která byla přijata pro své skvělé zdraví, aby doprovázela Alžbětu na jejích dlouhých a rychlých túrách. Poslední dvorní dámou se stala roku 1894 hraběnka Irma Sztárayová, která doprovázela v září 1898 císařovnu na její poslední vycházce, kdy byla císařovna zavražděna. Rakušanka Františka Feifaliková byla komorní kadeřnicí císařovny, a protože byla Alžbětě podobná a ovládala její gestikulaci, mohla ji při oficiálních holdovacích aktech (z balkonů, kočárů a lodí) zastupovat. Františka byla dcerou porodní báby a vyučila se kadeřnicí. Česala slavné divadelní herečky a díky své dobré pověsti se o ní císařovna doslechla a přijala ji do svých služeb. Během služby byla jmenována dvorní radovou a se svým mužem byla povýšena do stavu svobodných pánů. Jestli bylo císařské manželství šťastné, tak pouze několik málo let po svatbě a ke konci jejich života. Alžběta trpěla idiosynkrazií (přecetlivělostí), nesnášela neustálou pozornost lidí. Mladá císařovna a manželka se začala brzy nudit, když její choť odjel záhy po svatbě do Hofburgu kvůli vyřizování státních záležitostí. Dívka ani ne sedmnáctiletá se cítila opomíjená a opuštěná. Vymyslela si program, např. zapřáhnout kočár a bez doprovodu se projíždět v okolí zámku Laxenburg nebo se sama procházet. Nejvyšší hofmistryně Marie Žofie to pobouřeně oznámila císaři, který se však své ženy zastal a zakázal dvoru se vměšovat do plánů jeho ženy. Alžbětě a Františku Josefovi se narodily celkem čtyři děti. Nejstarší Žofie zemřela v pouhých dvou letech (od roku 1855 do roku 1857), když ji Alžběta vzala s sebou na jednu ze svých cest po Uhrách (malá Žofie velmi vážně onemocněla a po několika dnech zemřela). Pro Alžbětu to byla taková rána, že vzdala boj o zbývající dvě děti a její vztah k nim zůstal až do smrti chladný. Druhorozená Gisela (12. července 1856 – 27. července 1932) a následník trůnu Rudolf (21. srpna 1858 – 30. ledna 1889) vyrůstali v péči babičky. Za svého „jedináčka“ považovala Sissi nejmladší dceru Marii Valerii (22. dubna 1868 – 6. září 1924, která byla lidem nazývána „maďarské dítě“ (narodila se v Uhrách) nebo jí Alžběta říkávala „má jediná“ a chovala k ní vřelý cit.

Erb Alžběty Bavorské

začala se tedy pomalu stahovat do sebe. Zanedlouho velmi vážně onemocněla. Dvorní lékař ji poslal na ozdravný pobyt na jih, kde poprvé ucítila svobodu cestování. Od té doby pokaždé, když onemocněla, stačilo odjet z Vídně do nějaké daleké země a Sissi byla jako vyměněná, smála se, hodně jedla a měla chuť do života. Po návratu zpět začaly ovšem všechny problémy nanovo a tak se stávalo, že byla častěji pryč na cestách než ve Vídni. Oč méně měla ráda Vídeň, tím raději jezdila do Uher, kde se přátelila s maďarskou šlechtou a která byla oslněna nejen jejím jezdeckým uměním a krásou, ale také dokonalým ovládáním jejich řeči a politickým přehledem císařovny a pochopením touhy po samostatnosti Maďarů. Zhruba do svých 40 let byla fenomenální jezdkyní – i při těch nejnáročnějších lovech (nejčastěji v Uhrách, Anglii a Irsku) jezdila v čele a udivovala nebojácností a železnou vůlí. Právem byla považována, za jednu z nejlepších jezdkyň své doby. Do politiky zasáhla významně jen jednou, zato velmi úspěšně. Nadšeně se angažovala ve prospěch rakouskouherského vyrovnání, ke kterému došlo roku 1867. Čím více byla zbožňována Maďary, tím méně byla oblíbena ve Vídni. Časem si také prosadila maďarské dvorní dámy, z kterých se staly její věrné přítelkyně a byly jedinými osobami, kterým plně důvěřovala. Do českých dějin se naopak zapsala téměř jen svou rolí při státoprávním uspořádání roku 1867, které mělo pro České království dalekosáhlé důsledky. Duševní úpadek a tragická smrt bratrance Ludvíka, bavorského krále, a choromyslnost jeho bratra utvrdily císařovnu v domněnce, že je choroba v rodině dědičná a jednoho dne postihne i ji. Rozhodla se proto studovat šílené lidi, jejich chování a informovala se o jejich osudech, průběhu nemoci a příznacích. (Například příběh Barbary Ubrykové, která, ač si to zřejmě nikdy neuvědomila, vděčila Alžbětě za život).

Ke konci života se stal vztah Alžběty a Františka Josefa Ve svázané atmosféře rakouského císařského dvora a bez opět harmoničtější, ne však intenzivnější, jak vyplývá z pozornosti pracujícího manžela se cítila velmi osamělá, řady něžných a děkovných poznámek císaře v dopisech své choti.

7.5. MÓDA A POSEDLOST VZHLEDEM

7.5 Móda a posedlost vzhledem

17 kala, padla na kolena a prosila za odpuštění neodolatelné touhy ponechat si jako památku na tento den alespoň jeden císařovnin vlas. Alžběta byla dojatá, vzala stříbrné nůžky a odstřihla kadeř, kterou jí darovala. K nejhorlivějším císařovniným obdivovatelům patřil perský šach Nasr-ed-din, který v 70. letech 19. století cestoval po Evropě. V jeho deníku je jen málo lichotivých poznámek o dámách z vysokých kruhů; výjimku tvořila Alžběta, kterou shledal nejkrásnější panovnicí ze všech dam na evropských dvorech. „Má nádhernou bílou pleť a postavu cypřiše, majestátní zjev od pěšinky nádherných vlasů až k patě.“ „Je nutno znovu zopakovat – díky půvabům skutečnou pastvou pro oči... její zjev je opravdovým zážitkem. Řekl jsem to i císaři, který seděl u tabule vedle mne. Myslím, že ho můj úsudek potěšil.“ Další císařovninou posedlostí byla její váha – nikdy se nepřehoupla přes 55 kg, držela drastické diety – jedla jen ovoce a pila šťávu ze syrového masa, mléko, víno, nosila silně utažené šněrovačky. Císařovna si nikdy nesedla, ani ve svých pokojích neměla židle a při hostinách se používala zvláštní klekátka.

Franz Xaver Winterhalter: Císařovna Alžběta, 1864

Alžběta byla po celý život posedlá svým vzhledem, za svoji největší pýchu považovala své neuvěřitelně dlouhé, krásné a husté hnědé vlasy, které později dosahovaly až na zem a byly předmětem mnoha obdivů, jak mužů, tak žen. Každý den jí její osobní kadeřnice Franciska Feifaliková musela předkládat vyčesané vlasy na stříbrném podnose. Později kadeřnice vymyslela trik, aby císařovně zbytečně nekazila náladu: pod zástěrku připevnila pásku pomazanou lepidlem a tam vyčesané vlasy lepila. Císařovna byla od dětství zvyklá, že smí s personálem zacházet tvrdě, a tak se nezřídka stávalo, že než Franciska přišla na trik s lepidlem, dostala za vypadlé vlasy políček. Za toto nespravedlivé jednání se Franciska mstila tím, že předstírala nemoc a nechala se i odvézt záchranným vozem, aby císařovnu uvrhla do nejistoty, zda ji bude moci učesat do společnosti. Podobné manipulace Alžběta kupodivu u svých oblíbenců snášela. Česání se odehrávalo odpoledne a trvalo dvě hodiny. Obvykle nosívala splétanou vlasovou korunu, kterou označovala jako „účes pro snímek na zatykač“. Jednou nebo dvakrát do měsíce se konalo mytí vlasů. V tu dobu nesměl nikdo na císařovnu promluvit. Franciska připravovala směs ze třiceti žloutků a francovky. Tento šampon nanášela štětcem na prameny a působil hodinu. Poté se vlasy umyly teplou vodou a pak se opláchly vývarem ze slupek vlašských ořechů. Po umytí chodila císařovna sem a tam, dokud neuschly. Když se jednou Francisce udělalo skutečně nevolno, museli sehnat náhradnici, domorodou dívku, která si vyčesané vlasy strčila do úst. Když to císařovna v zrcadle viděla, podivila se a ptala se na důvod. Přistižená kadeřnice pla-

Alžběta nosívala černé atlasové střevíce s nízkými podpatky se šněrovadly po stranách. Při chladném počasí si přes ně natahovala kožené návleky podšité hedvábím. Kolem roku 1861 dávala přednost bílým atlasovým střevíčkům s krajkovými růžicemi s gumovými pásky nebo šněrovacím polovysokým botkám, šitými na míru. Punčochy objednávala u anglické ﬁrmy Swears and Wells v Londýně. Od 60. let 19. století přestala císařovna nosit spodničku a setrvala tak do konce života. „Spodničky nikdy nenosila a při svých časných ranních procházkách v létě si obouvala střevíce na bosé nohy a šaty oblékala přímo na nahé tělo.“ /Wallersee, str.54/. Císařovnino letní spodní prádlo tvořily lehké košilky a kalhoty z hedvábného trikotu. Podobné prádlo z jemné prací kůže, do něhož se nechávala zašít, nosívala v zimě. Toto zašívání si časem oblíbila i u jezdeckého oblečení, které si nechávala šít, sedíc na dřevěném koni. “Teta považovala svůj hlavní úkol být dobře oblečená za povinnost císařovny. Lidé očekávají, že budu vždy krásná a elegantní, říkávala mi často. Často lituji, že nemohu své panovníky vidět v parádě minulých časů jako legendární krále a královny. Mnohá knížata se oblékají jako měšťáci a namlouvají si, že jim jejich důstojnost dodává dostatek vnějšího lesku. To se ovšem mýlí, poddaní vnímají velmi bolestně jejich nevkusný zjev...” /Wallerse, str. 55/ Alžběta nosívala málo šperků, snubní prsten nosila na zlatém řetízku na krku, takže byl skryt pod šaty. Na jejich hodinkách bylo vyryto jméno Achilleus, což byl její oblíbený hrdina řeckých dějin. Na zápěstí nosívala, protože byla velmi pověrčivá, lebku smrtihlava, znamení Slunce se třemi nožkami, zlatou ručičku se zdviženým ukazováčkem, mariánskými medailemi, zlatými byzantskými mincemi a dvěma medailonky (v jednom byl pramínek vlasů korunního prince Rudolfa, v druhém 21. žalm z Bible). Jako brož milovala stříbrnou napodobeninu koňského ko-

KAPITOLA 7. ALŽBĚTA BAVORSKÁ

pyta, vyrobenou ve Skotsku.

vení v Teatro La Fenice musel pár strpět urážku v podobě Váha 55 kg, je nejvyšší váhou jíž při 172 cm dosáhla (vět- poloprázdného divadla. šinou se její váha pohybovala mezi 45–50 kg). Váhu si O čtyři roky později poprvé cestovala sama na delší dokontrolovala 3× denně. Také si nechávala jednou denně volenou kvůli své nemoci na Madeiru. Doprovázel ji zde měřit pas, stehna a lýtka. 19. století přineslo bezpočet me- mimořádně krásný hrabě Imre Hunyady jako čestný katod na udržení štíhlé linie, které císařovna horlivě využí- valír. O mnoho let později mu věnovala císařovna dvě vala. Např. spávala ve vlhkých zábalech na bocích, aby sloky v básni Kabinet, v nichž se všichni její ctitelé vysi udržela štíhlý pas, nebo pila mixturu ze syrových ko- skytují v oslím vzezření. Po pobytu na Madeiře Hunyady řeněných bílků a vajec. Jinou dietou bylo kravské mléko vypověděl služby u rakouského dvora, údajně za nevyjas(krávy se chovaly v schönbrunském parku a císař je osob- něných okolností. Po pobytu na Madeiře navštívila Císaně kontroloval, také je císařovna vozila s sebou na cestách řovna Sevillu, Gibraltar a Mallorcu a dojela až na Korfu. lodí, ale trpěly mořskou nemocí a nedojily). Alžběta také Koncem května se vrátila na Laxenburg, po půlroční nekaždodenně pěstila svou pleť mastmi, koupelemi a bráni- přítomnosti viděla své děti (arcivévodkyně Gisela tehdy la se i slunečním paprskům vějíři a závoji. Ze svých cest čtyřletá a korunní princ Rudolf jedenapůlletý). se ale stejně vracela opálená. Zvláštní přípravu vyžadova- Již po měsíci odjela znovu na Korfu, kde začala budoly výjezdy na koních. Alžběta se posilnila silnou polévkou vat zámek věnovaný Achillovi. “To je umírající Achilles, z hovězího, kuřecího, srnčího a koroptvího masa a vypi- pravila císařovna, jemuž jsem zasvětila svůj palác, prola dvě sklenky vína. S sebou (na koně) nosívala dózičku tože pro mě ztělesňuje řeckou duši a krásu krajiny i lidí. naplněnou masem. Miluji ho, protože měl tak rychlé nohy. Byl silný a vzpurS francouzskou císařovnou Eugénií uspořádaly při návštěvě ve Francii poměřování lýtek. „Velmi tiše jsem otevřel... zády k mému stanovišti stály obě císařovny a měřily si lýtka – pravděpodobně nejlépe tvarovaná, jaká Evropa v té době znala! Byla to scéna k nepopsání a já na ni do smrti nezapomenu... Obě císařovny se otočily a když mě spatřily, milostivě se usmály.“ /Wilczek, str. 71/

ný, pohrdal všemi králi a tradicemi a lidskou masu považoval za nicotnou, dobrou leda k tomu, aby ji smrt zkosila jako stébla trávy. Pouze svou vůli považoval za svatou a žil jen pro své sny, jeho smutek měl pro něj větší cenu než celý jeho život.” /Christomanos- řecký učitel císařovny, str.107).

Říjen 1861 strávila císařovna v hotelu v Benátkách. Červen v lázních ve Švýcarsku. Kůru zde opakovala roku 1863, 1864 a 1865. Od roku 1866 začaly časté cesty do Uher, které znamenaly její vášeň pro tuto zem. V květnu 1867 strávila jako host na zámku Tokay u Gyuly hraběte Adrássyho, jehož manželka nebyla přítomna, což později dalo podnět k mnoha dohadům. Dvě sloky v básni Kabinet mu věnovala Alžběta, týkají se jejich vřelého přátelství. Přisuzuje se mu i otcovství posledního dítěte Marie 7.6 Cestování Valerie, která se narodila jako jediná v Uhrách. 15.–23. srpna 1867 se v Salzburku setkaly oba (francouzský a raNa počátku manželství měl císařský pár na programu spo- kouský) císařské páry. Během tohoto pobytu proběhla i lečné cesty po zemích monarchie. Od 60. let 19. sto- slavná soutěž měření lýtek. letí cestovala Alžběta s oblibou sama (císař se ani ne- V červenci 1874 odcestovala císařovna poprvé do Angmohl připojit z pracovních důvodů). Tuto vášeň obje- lie, kde navštívila anglickou královnu Viktorii na zámku vila po těžké bronchitidě, kdy ji lékaři doporučili po- Osborne (vděčila ji za vypůjčení britské královské jachbyt v jižních krajích. V pozdějších letech se císař sna- ty), navštívila i ústav pro choromyslné a zúčastnila se ložil strávit na konci zimy dva nebo tři týdny společně se veckých akcí. Po delším pobytu ve Vídni a Bad Ischlu svou chotí na Riviéře. Roku 1856 cestovali ještě společně prožila léto roku 1875 ve Francii. Při příležitosti pohřbu do Korutan do městečka Klagenfurtu, přes Semmering, Franze Deáka navštívila 28. ledna 1876 Uhry. V březMürzzuschlag. Na každé zastávce byl pár vítán jásajícím nu 1876 odcestovala na jezdecké hony do Anglie, také obyvatelstvem. V Klagenfurtu navštívili hrad, divadelní v červenci 1877 s doprovodem neteře hraběnky Marie představení a cestovali dál do Villachu, kde se ubytovali Wallersee. K velkým obdivovatelům patřil Kníže Eduard na zámku. Vystoupili také k nejvyššímu vrcholu Rakous- z Walesu, pozdější král Eduard VII. (Alžběta napsala k ka Grossglockneru. Císař vystoupil na Vysoké Sedlo (2 příležitosti soukromého setkání úsměvnou báseň There is 536 m n. m.), které se teď jmenuje Návrší Františka Jo- somebody coming upstairs). V březnu sem jela se svým sefa, císařovna, která byla pár měsíců po porodu, zůstala synem Rudolfem. Na přelomu března 1879 to sem táhlo na Laretterské plošině (2 127 m n. m.), která se teď jme- Alžbětu kvůli možnosti zúčastnit se ještě nebezpečnějnuje Alžbětino odpočívadlo. 17. listopadu téhož roku od- ších honů v Irsku. V dubnu odjela do Vídně, aby oslavila cestoval pár do Itálie. Pobyt znamenal nepříjemný zlom stříbrnou svatbu. V dubnu 1883 navštívila lázně Badenv doposud klidném životě mladé císařovny, poprvé stála Baden. Pro stupňující se revmatické potíže podnikla cesčelem italské antipatii vůči rakouské dynastii. Na předstaHovoří-li se o kráse císařovny Alžběty, netýká se to jen rysů její tváře, ale i urostlé, štíhlé a křehké postavy, kterou si udržovala pomocí diet, sportu a gymnastiky, ale především dlouhých, hustých, vlnitých vlasů, které ji sahaly ke kolenům, o něž pečovala.

7.7. KONEC ŽIVOTA tu v březnu 1884 do Wiesbadenu, aby se svěřila do rukou doktora Metzgera. Když začala být na jeho masážních kůrách Alžběta závislá, přesídlil do Amsterodamu, kam ho císařovna následovala. Císař František Josef její nadšení pro tohoto lékaře nesdílel a varoval ji, že ji používá jako vývěsní štít pro svou praxi. Navíc si i sama císařovna stěžovala v dopise na jeho hrubé metody. Patřilo ale k rysům Alžběty, že hrubé zacházení – spíše než mírnost a shovívavost manžela – snášela bez velkého odporu. „Lankraběnka Fürstenbergová na jedné z cest, byla udivena, když viděla, jak se její paní dá ovlivnit neotesaným doktorem a poslušně dbá jeho rad (což u ní žádný lékař ještě nedocílil) a dokonce si od něho nechá do očí líbit, že je zestárlá a vrásčitá a že za dva roky z ní bude stařena, pokud si neuspořádá život jinak“. Když císařovna léčbě Metzgera unikla, upadla znovu do starého způsobu života s hladověním a cestováním. V říjnu 1884 se císařovna v Budapešti setkala se spřízněnou duší, veršující královnou Alžbětou Rumunskou, která pod pseudonymem Carmen Sylva publikovala pohádky a pověsti. Říjen 1885 trávila Alžběta měsíc na palubě jachty Murammare. Léto 1886 střídala lázně kvůli bolesti nohou, podzim strávila na zámku Gödöllö, zimu ve Vídni, jaro 1887 na jihu Uher potkala opět rumunskou královnu. Rumunský zámek Peleš byl jako první v Evropě elektriﬁkován (u příležitosti návštěvy příznivce korunního prince Rudolfa a korunní princezny Štefanie). Léto strávila v lázních v Norfolku, v Hamburku se setkala se sestrou Heina, podzim v Řecku. V dalších letech cestovala v intervalech do stejných míst. V roce 1896 přerušila cestu kvůli miléniu milovaného uherského království. 7. září 1898 se konalo její poslední velké mytí vlasů a 9. září se přesunula do Ženevy, kde rukou vraha skončil její neklidný život.

7.7 Konec života Císařovna postupem let stále více podléhala depresím, myslela na smrt a po tragické smrti syna Rudolfa (roku 1889 se zastřelil se svou milenkou Mary Vetserovou na zámku Mayerling) se stáhla zcela do ústraní a neoblékala jiné než černé šaty.

19 10. září 1898 její život ukončil italský anarchista Luigi Lucheni, který ji probodl pilníkem (nástroj pronikl do hrudi v hloubce 8,5 centimetru, zlomil čtvrté žebro a pronikl mezižeberním prostorem, prorazil dolní kraj plicního laloku a zasáhl levou část srdeční komory), když byla na cestě do ženevského přístavu. „Podvědomě jsem udělala krok kupředu, čímž jsem císařovnu před ním kryla. Muž udělal pohyb, jako by zakopl, vyrazil kupředu a v témže okamžiku také pěstí proti císařovně. Jako zasažená bleskem se bez hlesu zvrátila dozadu a já jsem se se zoufalým výkřikem sklonila k ní. Císařovna otevřela oči a rozhlédla se. Její pohled prozrazoval, že je při plném vědomí. Pak se, opírajíc o mne, pomalu zvedla a vstala. Oči se jí leskly, měla zrudlou tvář, nádherné copy uvolněné pádem jí visely jako ležérně spletený věnec kolem hlavy, byla nevýslovně krásná a majestátní...Mezitím se odevšad sbíhali lidé, zděšení brutálním útokem, a s účastí se císařovny vyptávali, zda se jí opravdu nic nepřihodilo. A ona, naprosto srdečně a vlídně každému děkovala v jeho jazyce...Mám dojem, že mě trochu bolí na prsou, pravila, ale nejsem si tím jistá. Došly jsme do přístavu. Lodní můstek ještě přešla lehkým krokem, sotva však vstoupila na loď, udělalo se jí mdlo. Potřebuji se o vás opřít, zamumlala přiškrceně...Císařovna spočívala smrtelně bledá v mém náručí...S pomocí dvou mužů jsme ji odnesli na palubu a položili na lavici..Madame Dardelle dala přinést vodu a kolínskou a začala hned s oživováním císařovny...Rozstřihla jsem jí šněrovačku, zastrčila mezi zuby kousek cukru namočený v éteru a projela mnou jiskřička naděje, když jsem zaslechla, že do něj jednou či dvakrát kousla...Císařovna pomalu otevřela oči a chvíli se zmateně rozhlížela, jako by se chtěla zorientovat, kde je a co se s ní stalo. Poté se začala zvedat a s naší pomocí se posadila. Otočila jsem se k cizí dámě a vydechla: Merci...Přestože se císařovna držela vsedě vlastními silami, vypadala velmi vyčerpaně. Její zastřený pohled, nejistý a nechápavý, smutně kroužil kolem...Oči zabloudily k nebi a pak se zastavily na Dent du Midi. Odtud zvolna klouzaly dolů, spočinuly na mně, aby se mi navždy vryly do duše. Co se to jen se mnou stalo! To byla její poslední slova. Pak v bezvědomí klesla na lavici....Když jsem roztrhla hedvábný živůtek, spatřila jsem tmavou skvrnu velikosti mince...Odhrnula jsem košilku a objevila v srdeční krajině malou, trojúhelníkovou ranku, na níž ulpěla kapka sražené krve. – Luccheni císařovnu probodl dýkou...Ihned obraťte loď zpátky..Vpluli jsme do přístavu, položili císařovnu na improvizovaná nosítka, jichž se chopilo šest mužů...Agonie probíhala mírně, bez známek zápasu, císařovna jen neklidně otočila hlavu stranou...V hotelovém pokoji jsme ji položili na postel. Doktor Golay už byl přítomen...není už žádná naděje pravil po chvíli...Přistoupil kněz a udělil církevní rozhřešení...Ve 2 hodiny 20 minut vyslovil lékař to strašné slovo...Konec!“ /Výňatek z: Irma Sztáray, Poslední léta císařovny Alžběty, str. 235 a d. Vídeň 1909, citováno z Výstavního katalogu/

Rozdala téměř všechny svoje šperky a neklidně spěchala od jednoho cíle k druhému, až v září 1898 zakotvila v Territetu u Montreux. Odtud se spolu se svou společnicí dvorní dámou hraběnkou Stárayovou vydala 9. září na návštěvu blízké přítelkyně baronky Julie Rothschildové na zámek Pregny. Po srdečném přivítání spolu dámy něco lehkého pojedly, k tomu jim hrál diskrétně orchestr a dámy se živě bavily o Heinrichu Heinovi a císařovna na zdraví oblíbenému básníkovi připila. Císařovna byla ve skvělé náladě, dokud nezahlédla v knize hostí záznam jejího zemřelého syna Rudolfa, který Pregnu těsně před Atentátník chtěl údajně původně zabít prince z rodu Orsmrtí navštívil.

20 léans, ten ale nakonec nepřijel, a tak si vybral za oběť císařovnu. Obyvatelstvo neslo ztrátu velice těžce. Zejména vídeňské ženy se činem spáchaným na nejvyšší příslušnici jejich pohlaví cítily hluboce dotčené. Vrahovi poslaly dopis, který podepsalo šestnáct tisíc stejně smýšlejících žen a byl značně brutální. Tělesné pozůstatky císařovny Alžběty byly vystaveny v hotelu Beau Rivage. 15. září byl zvláštním vlakem dopraveno do Vídně na nádraží. Důstojníci stojící v blízkosti věnců a květin se snažili ukořistit alespoň kvítek na památku. Smuteční průvod doprovázelo bezpočet monarchů a jejich zástupců, osmdesát arcibiskupů a biskupů a tisíce poddaných. Několik dní zvonily všechny vídeňské zvony, v čele s největším ve věži Svatoštěpánského dómu, Pummerinem. Císař, který ztratil své dvě děti, teď oplakával choť, která mu v životě byla tak nestálou průvodkyní a již přesto nikdy nepřestal milovat: “Včerejší den byl pro mě opět zvláště smutný, neboť jsem znovu viděl mnoho věcí, jež mi bolestně, ale přece jen s jistým nostalgickým uspokojením, připomněly naši drahou zesnulou. V Ofenu jsem prošel všechny její pokoje v prvním patře i přízemí. Vše bylo jako jindy přichystáno k jejímu uvítání..Nový balkon s nádhernou vyhlídkou na Pešť a Dunaj, který ji loni tak těšil, je vybaven všemožným elegantním nábytkem – a přec je teď tak prázdný, bez života a bez naděje na shledání v tomto světě!" /Císař František Josef v dopise Kateřině Schrattové z Gödöllö, 16. října 1898/.

KAPITOLA 7. ALŽBĚTA BAVORSKÁ že začala brát lekce od cirkusových krasojezdkyň a později si nechávala stavět svou malou manéž, kde se pod dohledem dál trénovala. V tehdejší době a při jejím společenském postavení si dovolila jezdit na koni „mužským“ způsobem bez dámského sedla rozkročmo. Byla prý tehdy považována za vůbec nejlepší světovou jezdkyni své doby. Když kvůli revmatickým potížím byla nucena od svých jízd upustit, našla si náhradu v šermování. Rychle se učila:, její učitelé mělo co dělat, aby ze zápasu nevyšli často jako poražení..” Byla i vynikající plavkyně, což v její době také nebylo zcela běžné. Věnovala se však i jiným sportům, které pro tehdejší společnost a zvlášť pro ženu v jejím postavení byly něco neobvyklého. V každém zámku, který obývala, musela být zřízena tělocvična se základním gymnastickým vybavením. I díky své postavě byla považována za nejkrásnější panovnici své doby. Alžběta se styděla za své zuby, proto se moc neusmívala nebo si zakrývala úsměv vějířem, který nosila vždy při sobě. Nikdy nepila kávu a černý čaj (což jsou tekutiny, které ztmavují zubní sklovinu). Císařovna se zhruba od 45 let se nenechala fotografovat, jen výjimečně portrétovat, protože chtěla zůstat věčně mladá, alespoň ve vzpomínkách pro budoucí generace.

7.9 Umělecká tvorba

Na víku sarkofágu v kapucinské hrobce ve Vídni má vyrytý nápis: “ELISABETH // AMALIA . EVGENIA // IMPERATRIX . AVSTRIAE // ET . REGINA . HVNGARIAE // MAXIMILIANI . IOSEPHI // ET . LVDOVICAE // DVCVM . IN . BAVARIA // FILIA // NATA . MONACHI // DIE . XXIV . MENSIS . DECEMBRIS // ANNI . MDCCCXXXVII // NVPTA // FRANCISCO . IOSEPHO . I // IMPERATORI // VINDOBONAE . DIE . XXIV . M . APRILIS // A . MDCCCLIV // CORONATA . REGINA . HVNGARIAE // BVDAE . DIE . VIII . M . IVNII . A . MDCCCLXVII // DENATA . GENEVAE // DIE . X . M . SEPTEMBRIS // A . MDCCCIIC // H . S . E”.[pozn. 1]

7.8 Alžběta a sport Podnikala velmi dlouhé a náročné túry za jakéhokoliv počasí. Vycházky trvaly čtyři nebo pět hodin bez přestávky, aniž by byla unavená. Dokázala ovšem pochodovat devět či deset hodin bez přestávky a bez jakékoli únavy. Styl takové chůze, své děti učil jejich otec Max Bavorský již v jejich dětství (,,...během dalšího kroku si musíte umět odpočinout, pak nejste unavení a můžete pochodovat třeba celý den..”). Ovšem její dámy nebyly stejně disponované a z těchto služeb postupně upustily. „...Nakonec neúměrné sportování podlomilo zdraví i císařovně, která jedla vždy jen tolik, aby se uchovala při životě“ /Wallersee, str. 54 a d./

Emil Rabending: Alžběta Bavorská, 1867

Další její vášní bylo už od útlého dětství skládání básní. Od desátého roku psávala básničky a vedla si romantický deník. Hudbu milovala jak aktivně, tak i jako posluchačka. Obojí zřejmě zdědila po otci. Podle vzoru Henricha Heineho psal a uveřejňoval pod pseudonymem Phantasus. Už svými sympatiemi překročil společenské normy, protože Heine měl pověst volnomyšlenkáře, rouhače a kritika společnosti. V roce 1835 bylo dekretem německého parlamentu šíření Heinových děl i jeho spolubojovníků zakázáno. Vévoda Max Bavorský miloval hudbu a sám hrál na několik nástrojů. Všude s sebou vozíval ciOd mládí byla vynikající jezdkyně na koni. Její otec ji teru, aby v hospodách dával k lepšímu své zhudebněné učil i akrobatickým kouskům, ve kterých byla tak dobrá, verše, zatímco Alžběta s vlajícími copy a zrudlými tvá-

7.10. VÝVOD Z PŘEDKŮ řemi tančila a do zástěrky chytala mince, které jí házeli venkovští chasníci. O mnoho let později ukazovala jedné udivené dámě několik mincí, které si uchovala a napůl žertovným a smutným tónem vysvětlovala, že to jsou její jediné peníze, které si kdy poctivě vydělala. Vevoda Max dal Alžbětu učit také na citeru u přítele a učitele Johanna Petzmayera, ve Vídni pokračovala s Franzem Kropfem a nástroj velmi dobře ovládala. Zasloužila se o to, že se stala v Rakousku módním hudebním nástrojem. Také hrála na klavír, což zdokonalovala pod dohledem Franze Liszta, s nímž hrála čtyřručně. Podporovala řadu mladých talentovaných umělců, např. Rudolfa Raimanna, kterého slyšela jako sedmiletého na koncertu a od té doby mu platila stipendium a věnovala křídlo značky Bösendorfer. Sama dostala roku 1867 ke svým 30. narozeninám od dvorního výrobce Ludwiga Bösendorfera nádherný klavír, který byl na Světové výstavě v Paříži. Císařovna milovala cikánskou muziku a dokonce jim dovolila v Uhrách žít v okolí zámku Gödöllö. Také ráda naslouchala hlasu své neteři Marii Larischové-Wallersee, která se při zpěvu sama doprovázela hrou na klavír nebo kytaru. K oblíbeným písním patřily zhudebněné verše Heinricha Heineho, milovaného básníka Alžběty i otce (např. Lotosový květ, Asra a Lesní rozhovor). V roce 1902 běl být Heinemu postaven pomník na základě rozhodnutí výboru v Německu. Dán Louis Hasselriis už v roce 1879 vytvořil pro Alžbětu básníkův pomníček. Dílo bylo umístěno v parku Achilleonu na Korfu, na podstavci je jméno objednavatelky „Frau Heine“, za nímž se skrývá císařovna. Císař Vilém po císařovnině smrti získal od její dcery Gisely Bavorské Achilleon a dal sochu odstranit, protože ho neměl rád vůči jeho nepřátelství k Prusku. Na jeho místo dal zhotovit pomník císařovně. Císařovna navštívila Heineho sestru Charlottu von Emden-Heine v Hamburku (zemřela roku 1899 ve věku 99 let) a ve Vídni přijala jeho synovce. Filmaři, malíři i spisovatelé jsou její osobou dodnes fascinováni. Dodnes jsou napodobovány její svatební šaty, její účes a obdivují ji ženy všech věkových kategorií a generací. Pohled s jejím portrétem je snad nejprodávanějším pohledem ve Vídni. Je hrdinkou četných ﬁlmů, operet, muzikálů a dokonce i kreslených pohádek pro děti. Romány a ﬁlmy ve stylu Sissi, Sissi - mladá císařovna, Sissi, osudová léta císařovny, kde jí ztvárnila herečka Romy Schneiderová jsou nejen povrchní a naivní, ale i velmi nepravdivé. Realita jejího života byla mnohem drsnější, ale i komplikovanější, tak jako její osobnost. Jen ten, kdo se zabýval jejím životopisem, pochopí větu, kterou vyřkla skoro v šedesáti: „Manželství je nesmyslná instituce. V patnácti je člověk prodán a vysloví přísahu, které nerozumí a které se nemůže zbavit 30 a více let“. Několik dní po její smrti založil František Josef I. na její počest Řád Alžběty, jako vyznamenání pro ženy.

7.10 Vývod z předků 7.11 Poznámky [1] Zde přepis podle fotograﬁe - viz také https: //commons.wikimedia.org/wiki/File:Kapuzinergruft_ Wien_066.jpg. V literaruře někdy uváděn nepřesně namísto “NATA MONACHI” je “NATA IN VILLA POSENHOFEN” a u roku úmrtí namísto “MDCCCIIC” je “MDCCCXCVIII” (např. CUNLIFFE-OWEN, Marguerite: Forget Me Not, 1899 (reedice 1982), s. 314). Korektní přepis např. JAHN, Alois: Das Haus Habsburg - Anhang, 2002, s. 265.

7.12 Literatura • Gabriela Praschlová-Bichlerová, Naše milá Sisi, Pravda o arcivévodkyni Žoﬁi a císařovně Alžbětě na základě dosud nezveřejněných dopisů, nakl. Ikar, 2008–2010, 224 stran + 16 stran přílohy • G. Praschlová-Bichlerová, J. Cachée, Korunu snímám z unavené hlavy, Soukromý život císařovny „Sissi“, nakladatelství Ikar, Czech edition 1996, vydání první, 168.publikace, 192 stran • Soňa Sirotková, Říkali mi Sisi, Nakladatelství Petrklíč 2008, ISBN 978-80-7229-197-7 • Osobnosti - Česko : Ottův slovník. Praha : Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-7968. S. 13. • GRÖSSING Sigrid-Maria, Dvě nevěsty pro císaře : Sissi a její sestra Nené, nakladatelství Ikar, Praha 2002, ISBN 80-249-0109-9 • VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biograﬁcký slovník českých zemí : 1. sešit : A. Praha : Libri, 2004. 155 s. ISBN 80-7277-215-5. S. 69–70. • CARTLAND, Barbara. Sissi: soukromý život Alžběty, císařovny rakouské. Praha : [s.n.], 1992. ISBN 80-901243-1-3. • BESTENREINER Erika, Sisi a její sourozenci, nakladatelství Brána, Praha 2004, ISBN 80-7243-232X • HAMANNOVÁ, Brigitte. Alžběta. Císařovna proti své vůli. Praha : Odeon, 1997. 533 s. ISBN 80-2070546-5. • PRASCHL-Bichler Gabriele, Císařovna Alžběta : mýtus a pravda, nakladatelství Ikar, Praha 1998, ISBN 80-7202-241-5 • PRASCHL-Bichler Gabriele, Kondiční a dietní program císařovny Sissi, Praha 2003, ISBN 80-7312030-5

KAPITOLA 7. ALŽBĚTA BAVORSKÁ

• RALL, Hans; RALL, Marga. Die Wittelsbacher in Lebensbildern. Graz ; Wien ; Köln ; Regensburg : Styria ; Pustet, 1986. 431 s. ISBN 3-222-11669-5. (německy)

7.13 Externí odkazy •

Galerie Alžběta Bavorská ve Wikimedia Commons

•

Obrázky, zvuky či videa k tématu Alžběta Bavorská ve Wikimedia Commons

•

Osoba Alžběta Bavorská ve Wikicitátech

Kapitola 8

František Josef I. František Josef I. (18. srpna 1830 zámek Schönbrunn, Vídeň[1] – 21. listopadu 1916 zámek Schönbrunn, Vídeň) z rodu Habsbursko-lotrinského byl po dobu 68 let císař rakouský (nekorunovaný, v letech 1848–1916), král český (nekorunovaný) a uherský (korunovace 1867), král lombardský a benátský, dalmátský, chorvatský, slavonský atd. Svou matkou arcivévodkyní Žoﬁí byl během dospívání veden ke zbožnosti a přesvědčení o nedotknutelnosti panovnické moci. Na trůn nastoupil 2. prosince 1848 v Olomouci a po porážce revoluce vládl zpočátku absolutisticky. Roku 1854 se oženil se svou sestřenicí Alžbětou Bavorskou. Poté, co roku 1859 prohrál válku s Itálií, přecházel postupně ke konstituční formě vlády. Neúspěchem skončila i Františkova válka s Pruskem z roku 1866, po níž následovalo vyrovnání s Uherskem a další vlna liberalizace. Kabinety, které císař jmenoval v sedmdesátých až devadesátých letech 19. století, prováděly reformy např. školství a volebního zákona a snažily se udržet pod kontrolou národnostní spory v monarchii. S přibývajícími roky se František Josef ve své říši stal všeobecně uctívanou osobností.[2][3][4] Ke konci svého života se pak císař stal jakousi legendou, která svou prací udržovala mnohonárodnostní říši pohromadě. Rakouská expanze na Balkán ale vyústila roku 1914 v první světovou válku, jejíhož konce se císař již nedožil. Zemřel Miklós Barabás, portrét mladého císaře Františka Josefa I., roku 1916 v Schönbrunnu, Rakousko-Uhersko ho přežilo 1853, olej na plátně, Maďarské národní muzeum, Budapešť o pouhé dva roky. V osobním životě František příliš šťastný nebyl. Manželce, která po nějaké době začala žít mimo Rakousko, se odcizil, jeho jediný syn Rudolf spáchal roku 1889 sebevraždu, bratra Maxmiliána zastřelili republikáni v Mexiku. Pro jeho povahu byla typická velká píle, s kterou plnil své panovnické povinnosti, a konzervativní smýšlení.

8.1 Dětství a dospívání František Josef Karel (Franz Joseph Karl von Habsburg) se narodil 18. srpna 1830 v 9.45 ve Vídni jako syn arcivévody Františka Karla (mladšího syna císaře Františka I.) a jeho ženy Žoﬁe, bavorské princezny. Bylo mu přezdíváno Salzprinz, protože jeho matka před poče-

tím podstoupila léčbu v Bad Ischlu.[5][6] Jak bylo v té době zvykem, porodu přihlížela velká část císařského dvora, dokonce se při něm podávalo občerstvení.[6] Pokládalo se za velice pravděpodobné, že jednou usedne na trůn a tomu odpovídala i jeho důkladná výchova.[7] Na tu dohlížela zejména jeho matka, která v mnoha ohledech formovala i jeho politické názory. František byl vychováván v přesvědčení o silné panovnické moci a utvrzován v myšlence, že císař se zodpovídá pouze Bohu.[8] Kromě běžných předmětů studoval i vojenství a učil se najednou několik cizích jazyků, mimo jiné i češtinu. K vojenským záležitostem a armádě měl již od dětství velmi kladný vztah. Velký důraz se kladl na výuku teologie, kterou měl na starosti pozdější vídeňský arcibiskup Rauscher. František tak byl vychováván ke zbožnosti

KAPITOLA 8. FRANTIŠEK JOSEF I.

a respektu k římsko-katolické církvi. Státní záležitosti ho hám a požadavkům stále významnější rakouské buržoazie od jeho sedmnácti let vyučoval sám státní kancléř, kníže o demokratické zastoupení.[15] Metternich.[7][9] Vláda, v níž Bach zasedal, byla ovšem také spojena s řadou reforem, které měly za cíl zmodernizovat habsburskou monarchii. Byla provedena celková liberalizace hospodářské sféry, např. se přestala platit vnitřní cla. Došlo 8.2 Vláda a říšská politika také ke zrušení cechovních omezení, což umožnilo rozvoj průmyslu. Tato změna vedla k zakládání tzv. živnosten8.2.1 První léta vlády ských komor, které fungovaly na moderních principech. Rozvoj průmyslu však vyžadoval další změny, a tak se Císařem se stal ve svých osmnácti letech, když během ukázalo jako nezbytné změnit ﬁnanční politiku a zleppotlačení březnové revoluce v roce 1848 odstoupil jeho šit dostupnost úvěrů pro podnikatele, což vyvolalo vznik strýc Ferdinand I. a jeho otec se vzdal trůnu. Na rakousbanky Creditanstalt.[16][17] ký trůn nastoupil v Olomouci 2. prosince 1848 jako reprezentant nepříliš populární politické reakce,[10][9] která Jedním z dokladů císařových totalitárních tendencí bylo ovládla politickou scénu země po revoluci v roce 1848, a jeho nařízení deportovat na 3,5 roku předního českého od počátku spatřoval svou hlavní úlohu v zamezení další žurnalistu Karla Havlíčka Borovského do jihotyrolského revoluce. V pozadí jeho nástupu stála v podstatě dvorská Brixenu. Stalo se tak v prosinci roku 1851 bez jakéhokoli [18][19] kamarila, ve které měli nejvlivnější pozici vojáci a další soudního řízení. konzervativní síly, např. církev.[11] Během let 1849–1861 byly v Rakousku vyhlášeny dvě oktrojované ústavy – roku 1849 „březnová“ nebo také Stadionova (jejím spoluautorem byl hrabě Stadion)[20] a v roce 1861 „únorová“ (také Schmerlingova), základy státní správy byly postaveny na tzv. Silvestrovských patentech (1851).[21] V souvislosti s vydáním ústavy z roku 1849 nechal císař rozpustit říšský sněm v Kroměříži, který pracoval na přípravě vlastní ústavy.

8.2.2 Krymská válka a porážka v Itálii

Rakušané vítězí nad maďarskými povstalci u Temešváru v srpnu 1849

Při volbě jeho jména se v tomto kontextu mělo jednat o určitý kompromis. Jméno František (podle císařova děda Františka I.) mělo symbolizovat konzervativní hodnoty, zatímco jméno Josef mělo odkazovat na částečné přijetí reformní politiky císaře Josefa II.[12] Prvních několik let Františkovy vlády měl na jeho rozhodnutí velký vliv ministerský předseda, kníže Felix Schwarzenberg. Po jeho smrti roku 1852 už řídil císař říši sám.[13][9] K jeho popularitě nepřispěla krvavá porážka revoluce v Uhrách v roce 1849 v bitvě u Világoše.[9] Ovlivněn touto událostí se pak roku 1853 Františka Josefa I. pokusil zabít maďarský nacionalista János Libényi. Díky přítomnosti císařova pobočníka Maxmiliena O´Donnella se to však nepodařilo. Libényi byl nakonec odsouzen k trestu smrti a popraven.[14] Mladý císař se stal spíše symbolem reakční formy vlády v Rakousku nazývané Bachův neoabsolutismus (podle rakouského ministra vnitra Alexandra von Bacha). Tento režim se v podstatě snažil o posílení integrace Rakouska a jeho další centralizaci, a to také ve vztahu k Uhrám. Ideologicky se stavěl nepřátelsky k demokratizačním sna-

František Josef I. v bitvě u Solferina

Do zahraniční politiky monarchie se mladý František Josef I. výrazněji zapsal ve druhé polovině 50. let 19. století v souvislosti s Krymskou válkou a následně s válkou s Piemontem v roce 1859. V obou případech se jednalo o neúspěch. V případě Krymské války se František Josef I. rozhodl nepodpořit svého spojence cara Mikuláše I. Rakousko se zde postavilo proti Rusku, sice prakticky nedošlo k vojenské akci, ale politika Rakouska vedla k vyvolání nepřátelství s ruskou říší. To způsobilo, že se Rakousko dostalo do těžké pozice, prakticky se ocitlo v mezinárodní izolaci a do budoucna ztratilo ruskou důvěru.[22][9]

8.2. VLÁDA A ŘÍŠSKÁ POLITIKA Této situace využilo Sardinské království, které se postavilo proti Rakouské vládě v severní Itálii. Roku 1859 byla rakouská armáda poražena u Magenty a Solferina, čímž Rakousko ztratilo Lombardii. Císař v bitvě u Solferina, ve které rakouskou armádu porazila francouzsko-sardinská vojska pod velením Napoleona III. a Viktora Emanuela II., osobně velel. Tato porážka znamenala rozhodující krok ke sjednocení Itálie. Důsledkem ztráty Lombardie, i vzhledem ke špatné situaci v oblasti státních ﬁnancí, pak bylo odvolání Bacha a postupné vytváření konstituční monarchie v Rakousku.[9][21]

25 uherskému vyrovnání stal ústředním představitelem a symbolem jednoty dvojstátí. Nicméně jako konstituční panovník byl František Josef I. stále panovníkem „z Boží vůle“ a měl celou řadu pravomocí v oblasti zahraniční politiky a armády, které byly jeho kritiky označovány za absolutistické. Konstituční období vlády Františka Josefa I. bylo také dobou vzestupu jeho popularity.[23][27]

8.2.4 Vznik Rakouska-Uherska a národnostní politika

V říši se začínala výrazněji otevírat národnostní problematika, což vedlo císaře k vydání tzv. říjnového diplomu (20. října 1860), v němž přislíbil řešení této problematiV roce 1860 František Josef I. tzv. Říjnovým diplomem ky novou ústavou. Ústava byla vydána v únoru 1861, ale otevřel cestu k reformě Rakouska v konstituční monar- nesplnila očekávání do ní vkládaná a následovala nespochii a postupně se přizpůsoboval nové roli konstitučního kojenost prakticky všech národností vyjma Němců.[28] panovníka, která sice neodpovídala jeho osobní víře, ale kterou přijal. Po roce 1860 se stal spíše mužem kompro- Na nejsilnější odpor narazila nová ústava v Uhersku, které misu než zastáncem tvrdé linie politické reakce. Za touto požadovalo návrat ústavy z roku 1848. Nakonec Maďaři změnou stála zřejmě snaha o zachování celistvosti monar- prosadili dualistickou koncepci státu (často bývá užíván chie. Po prohrané válce s Pruskem v roce 1866 a koneč- termín Rakousko-Uhersko), který měl dle ústavy z proné ztrátě severoitalských držav (Benátska a Lombardska) since 1867 společnou osobu panovníka, zahraniční polipřistoupil císař k vyrovnání s Uherskem a nechal se v ro- tiku, armádu a ﬁnance (tzv. Rakousko-uherské vyrovnáce 1867 korunovat uherským králem.[9][23][24] Svůj opa- ní). V dalších otázkách existovala značná suverenita těchkovaný slib, že se nechá korunovat českým králem, nikdy to dvou národů. Každých deset let docházelo ke stanovení výdajů, což vedlo k ponesplnil. Na druhou stranu se ale nikdy nenechal koruno- poměru ﬁnancování společných [23][29] měrně ostrým sporům. [25][26] vat ani rakouským císařem. Národnostní nerovnost byla realitou Rakouska-Uherska. Ačkoliv v monarchii byla většina Slovanů, daleko lepší postavení všude měla německá minorita. České politické špičky se pokoušely prosadit trialistickou koncepci monarchie, narazily ale na protest Němců i Maďarů.[30]

8.2.3

1860–1867

8.2.5 1867–1908 Jestliže nastoupil v roce 1848 jako symbol nepopulární reakce a v roce 1853 na něj byl dokonce spáchán atentát, od 70. let 19. století se stárnoucí František Josef I. stával populárním a respektovaným monarchou. Císařova popularita jistě souvisela s císařovým stylem vystupování a jeho novou politickou linií kompromisu a opatrného zasahování do politického života monarchie.[9]

František Josef I., 1865 Zlatý 4dukát s podobiznou Františka Josefa I.

Prosincová ústava z roku 1867 stanovila poměrně jasné pravomoci císaře a krále, který se tehdy díky rakousko- Jedním z výrazných projevů císařovy politické vůle po

KAPITOLA 8. FRANTIŠEK JOSEF I.

roce 1867 byla kauza kolem potvrzení Karla Luegera do funkce vídeňského starosty. Císař a král František Josef I. nechal celkem třikrát opakovat volby, než Luegera, jehož antisemitské a populistické názory se císařovi zřejmě protivily, potvrdil.[31]

minanci v německých zemích.[35]

Na přelomu 19. a 20. století se František Josef stával jakousi legendou, která stmeluje mnohonárodnostní charakter říše. V národnostní otázce trval na zvýhodněném postavení pro Maďary a odmítal federalizaci monarchie, kterou navrhoval jeho synovec a následník František Ferdinand d'Este. Při řešení jiného problému se ale dokázal době přizpůsobit a tak v roce 1907 pomohl v zemi prosadit zavedení všeobecného volebního práva.[32][9]

roku 1882 připojila Itálie (Trojspolek). V roce 1908 Rakousko-Uhersko anektovalo Bosnu a Hercegovinu, což zvýšilo napětí s Ruskem a Srbskem.[38][36]

V roce 1876 císař na svém zámku v Zákupech jednal s ruským carem Alexandrem II. za přítomnosti velvyslanců obou zemí o situaci v Evropě. Žádné prohlášení z této schůzky nebylo vydáno, došlo pouze k tajné dohoKabinety, které císař jmenoval v sedmdesátých až deva- dě, ve které si obě země rozdělily sféry svého vlivu na desátých letech 19. století, prováděly reformy např. škol- Balkáně.[36][37] ství a volebního zákona a snažily se udržet pod kontrolou Roku 1879 uzavřelo Rakousko-Uhersko s Pruskem národnostní spory v monarchii.[9] obranný pakt proti Rusku (Dvojspolek), ke kterému se

8.2.6 První světová válka

Zahraniční politika od 60. let 19. století

Evropa v roce 1914

Poštovní známka z roku 1908 s portrétem Františka Josefa I.

V šedesátých letech se zhoršilo rakouské postavení v Německém spolku, kde postupně vzrůstala moc Pruska. Roku 1864 se sice spojilo Prusko i Rakousko v tzv. dánské válce, ale již roku 1866 došlo k tzv. německé válce, ve které bylo po počátečních úspěších v Itálii Rakousko poraženo v bitvě u Hradce Králové, tím bylo prakticky donuceno vzdát se svého postavení v Německu a orientovat se pouze na Balkán, což však nutně muselo vést k problémům s Ruskem.[33] Po tomto neúspěchu se snažilo Rakousko svoji politiku orientovat směrem k Francii a Itálii.[34] Když roku 1871 Francie prohrála válku s Pruskem, rezignovalo Rakousko na snahu získat v Německu zpět svůj vliv a svojí další politikou uznalo pruskou do-

Anexe Bosny roku 1908 zhoršila vztahy se Srbskem a Ruskem. Po roce 1910 se celkově stupňovalo napětí v celé Evropě, 28. června 1914 spáchali srbští nacionalisté úspěšný atentát na Františka Ferdinanda d'Este, zamýšleného následníka Františka Josefa. Rakousko-Uhersko poté vyhlásilo Srbsku ultimátum a přes to, že Srbsko přijalo většinu jeho požadavků, říše reagovala 28. července vyhlášením války.[39][40] Na základě předchozích smluv následovala řetězová reakce ostatních států a v Evropě se tak rozhořela první světová válka. Podle historika Franze Herreho si František Josef válku nepřál, respektoval ale názor svého ministra zahraničí Berchtolda a dalších stoupenců válečného konﬂiktu.[41] Rakousko-Uhersko se angažovalo především na Balkáně a na tzv. haličské frontě, kde válčilo spolu s Němci proti Rusku. Zpočátku se mu nedařilo. K částečnému průlomu na ruské frontě došlo s pomocí Němců na jaře 1915 a Srbsko se podařilo porazit až na podzim roku 1915. I tady se ale rakouská armáda neobešla bez pomoci té německé. Od jara 1915 museli navíc Rakušené bojovat i proti Itálii.[39] V Rakousku se v průběhu války projevily všechny jeho problémy. Jedním z největších problémů byla národní nejednotnost a špatná ekonomická situace, válka RakouskoUhersko vyčerpávala a to bylo nuceno se orientovat stále

8.4. RODINNÝ ŽIVOT

více na Německo, což vzbuzovalo nelibost u neněmec- zhruba 100 000 lidí.[45][46] kých národů monarchie.[42][39] Podle Franze Herreho měl císař citlivou, spíše introCísař zemřel na zápal plic uprostřed první světové války, vertní povahu, vlivem své výchovy se ale naučil nedá21. listopadu 1916 ve Vídni. I přes těžkou nemoc se snažil vat city najevo.[47] S ostatními jednal zdvořile, např. nedo posledních okamžiků pracovat.[43] Po jeho smrti na- rad používal rozkazovací způsob, místo něj používal slostoupil na trůn Karel I., jeho politika však nedokázala na- va jako „prosím“ nebo „doufám“. Svůj nesouhlas ale jít cestu k novým národním snahám. Rakousko-Uhersko, uměl dát jasně najevo. Byl také velmi dochvilný, šetroslabené válkou, kterou začal jeho prastrýc František Jo- ný a konzervativní.[45][46] V pozdějším věku se to prosef o čtyři roky dříve, se tak v roce 1918 rozpadlo.[44][9] jevovalo odmítáním nových vynálezů, císař tak nepoužíval telefon, výtahem nejezdil vůbec a automobilem zcela výjimečně.[48] Své povinnosti panovníka plnil až do pokročilého věku, např. ještě ve svých 79 letech sledoval 8.3 Povaha a životní styl vojenské manévry a v 80 letech, i když naposledy, seděl na koni při přehlídce. Jezdit na koni uměl výborně.[49] Ve volném čase se intenzivně věnoval lovu.[45] Mezi lety 1848–1899 se tak stalo jeho kořistí 48 345 kusů zvěře. Jiné záliby neměl.[50]

8.4 Rodinný život František Josef byl synem arcivévody Františka Karla (mladšího syna císaře Františka I.) a jeho ženy Žoﬁe, bavorské princezny. Měl čtyři sourozence: Maxmiliána, Karla Ludvíka , Marii Annu (zemřela v dětství) a Ludvíka Viktora.[51] Františkův vztah s liberálněji smýšlejícím a ambiciózním bratrem Maxmiliánem byl poměrně napjatý, ale jinak měl svého bratra rád. Když ale roku 1864 přijal Maxmilián nabídku stát se mexickým císařem, jeho bratr ho musel donutit vzdát se z politických důvodů nástupnictví trůnu v Rakousku. Maxmiliánovo zastřelení republikány v Mexiku roku 1867 se pak Františka hodně dotklo.[52] V roce 1853 se v letní rezidenci v Bad Ischlu seznámil se svou patnáctiletou sestřenicí Alžbětou (známou také jako Sissi). Alžběta byla druhá dcera bavorského vévody Maxmiliána Josefa a Ludoviky Vilhelmíny (dcery bavorského krále Maxmiliána I. a sestry Žoﬁe, matky Františka Josefa). Císař se do Alžběty zamiloval a 24. dubna 1854 se s ní v augustiniánském kostele ve Vídni oženil.[53] Brzy přišly na svět tři děti, po desetileté pauze pak čtvrté: František Josef I. na obrazu Franze Xavera Winterhaltera z roku 1865.

František byl velice pracovitý, vstával časně – již v pět hodin ráno, v pozdějších letech ve čtyři hodiny. K snídani míval rohlíky se šunkou a máslem. Podstatnou část dne trávil vyřizováním spisů za stolem své pracovny, dokumenty často četl i během oběda. K tomu mu servírovali vařené hovězí, případně přírodní řízek či guláš. Pokud to šlo, večeřel s rodinou, spát chodil už v devět hodin. Rád se oblékal do uniformy, odpovídalo to jeho důrazu na formální způsob chování a stejné způsoby očekával i od ostatních. Součástí jeho programu byly audience, během kterých ho navštívilo za celou dobu jeho panování

• Žoﬁe (1855–1857). Zemřela ve dvou letech na černý kašel při cestě po Uherském království. • Gisela (1856–1932). V 16 letech provdána za bavorského prince Leopolda. • Rudolf (1858–1889). Poté, co Rudolf směl po opakovaných intervencích své matky Alžběty u císaře ukončit striktně armádní výchovu, věnoval se přírodním vědám. Působil také jako žurnalista v liberálním tisku, a to anonymně a za zády svého otce. František Josef izoloval korunního prince Rudolfa od státních záležitostí a ten to těžce nesl. Na císařovo přání se v roce 1881 oženil s princeznou Stephanií, dcerou belgického krále Leopolda II. V roce 1889

KAPITOLA 8. FRANTIŠEK JOSEF I.

František Josef se svou rodinou, 1861. Vlevo stojí František Josef, vedle něj jeho bratr Maxmilián s manželkou Charlottou, vpravo od ní Františkovi sourozenci Ludvík Viktor a Karel Ludvík. Pod nimi sedí zleva císařovna Alžběta, která má na klíně svého syna prince Rudolfa a dceru Giselu, vedle ní sedí císařova matka arcivévodkyně Žoﬁe a jeho otec, arcivévoda František Karel

Znak císaře Františka Josefa I.

spáchal sebevraždu. Ačkoli si s ním jeho otec nerozuměl, jeho smrt ho zdrtila.[54][55] • Marie Valerie (1868–1924). Narodila se 10 měsíců po korunování Františka Josefa uherským králem. Vzala si arcivévodu Františka Salvátora. Díky její dobročinnosti jí lidé přezdívali „Anděl z Wallsee“.[56] Mezi manželi později došlo k odcizení,[57] císař již od Císař se svou ženou Alžbětou v Uhersku v roce 1896 roku 1875 měl poměr s Annou Nahowskou, se kterou [58][59] údajně zplodil i dceru. Poté od roku 1887 až do své smrti udržoval vztah s herečkou Kateřinou Schrattovelkokníže sedmihradský, markrabě moravský; vou.[60] vévoda horno- a dolnoslezský, modenský, parmský, Po smrti syna cestovala císařovna Alžběta po Evropě. 10. piacenzský a guastalský, osvětimský a zátorský, těšínský, září 1898 ji na břehu jezera v Ženevě zavraždil pilníkem furlanský, dubrovnický a zadarský; italský anarchista Luigi Lucheni. I když se v posledních okněžněný hrabě habsburský, tyrolský, kyburský, letech se svou manželkou moc často nevídal, měl ji Fran- goricijský a gradišťský; tišek Josef stále rád a její smrt ho velmi zarmoutila.[61] kníže tridentský a brixenský; markrabě horno- a dolnolužický a istrijský; hrabě hohenembský, feldkirchský, břežnický, 8.5 Hodnocení sonnenberský; pán terstský, kotorský a na Slovinském Krajišti; velkovojvoda srbský atd.[64]

8.6 Tituly Františka Josefa

Jeho císařské a královské Apoštolské veličenstvo

8.6.1 František Josef v jiných jazycích N. N. z Boží vůle císař rakouský, král český a uherský, lombardský a benátský, dalmatský, chorvatský, slavonský, haličský, vladimiřský a illyrský; král jeruzalémský; arcivévoda rakouský, velkovévoda toskánský a krakovský; vévoda lotrinský, salcburský, štyrský, korutanský, kraňský a bukovinský;

Německy: Franz Joseph I., maďarsky: Ferenc József, latinsky: Franciscus Iosephus I. chorvatsky: Franjo Josip, slovensky: František Jozef I., italsky: Francesco Giuseppe I, rumunsky: Francisc Iosif, ukrajinsky: Франц Йосип (Franc Josyp), srbsky: Фрањо Јосип / Franjo Josip, slovinsky: Franc Jožef, furlansky: Francesc Josef, polsky: Franciszek Józef I, španělsky: Francisco José I, francouzsky: François Joseph, anglicky: Francis Joseph I, rusky: Франц Иосиф I (Franc Iosif).

8.8. GALERIE

8.6.2

„Starej Procházka“

František Josef se svou matkou Žoﬁí

• Mladý František Josef

Slavnostní otevření nového mostu v Praze roku 1901

Někteří Češi titulovali císaře Františka Josefa I. za jeho života (ovšem pouze v soukromí mezi sebou) posměšnou přezdívkou „Starej Procházka“. Císař ji měl podle rozšířené legendy získat při své návštěvě Prahy 14. června roku 1901 na základě údajného popisku fotografie v dobových novinách či časopise při příležitosti slavnostního otevírání mostu, od roku 1990 nazývaného most Legií. Nikdy se ovšem nepodařilo zjistit, o který časopis nebo noviny mělo jít. Je to tedy tedy s největší pravděpodobnost pouze o pověst, jež se nezakládá na pravdě. Současně je také dokázáno, že čeští politici, například T. G. Masaryk nebo Karel Kramář, tuto přezdívku používali již v devadesátých letech 19. století.[65] To podporují i výzkumy historika Jiřího Raka, jenž prohlédl veškeré noviny té doby a zjistil, že žádný popisek pod uvedenou fotografií neexistuje.[66] Archiv Zlaté Prahy z 21. června 1901, která v tu dobu vycházela jako sjednocené periodikum se Světozorem a která ten den byla věnována otevření nového mostu a návštěvě mocnáře, obsahuje pouze fotografii s popiskem „Promenáda na novém pražském mostě“.[67]

• Atentát na císaře Františka Josefa, J.Reiner

• Hrob Františka Josefa

• František Josef na manévrech v Bystřici pod Hostýnem 1897

Podle historika Otty Urbana je tato přezdívka mnohem starší a panovník ji získal už v sedmdesátých letech 19. století, kdy příjezd císařského průvodu ohlašoval jezdec na koni. Jmenoval se Procházka a lidé volali: „Starý Procházka už jede!“.[65]

8.7 Vývod z předků

• Císař František Josef I. na Jubilejní výstavě v roce 1891

8.8 Galerie

•

KAPITOLA 8. FRANTIŠEK JOSEF I. František Josef jede po Karlově mostě 1910

[20] Dějiny Rakouska, s. 410–411. [21] Dějiny Rakouska, s. 414–419. [22] Herre, s. 111–114. [23] Dějiny Rakouska, s. 434–435. [24] Herre, s. 95–97.

•

František Josef I v dětských letech,okolo roku 1840.

8.9 Odkazy 8.9.1

Reference

[1] Křestní list [2] RAK, Jiří. Zachovej nám, Hospodine. Praha : Havran, 2013. ISBN 978-80-87341-15-5. Kapitola Osmdesáté narozeniny, Válečný epilog, s. 384-409. [3] Národní politika, 14.8.1915, s.5, Oslavy 85. narozenin Jeho Veličenstva císaře a krále, v systému Kramerius [4] Národní politika, 18.8.1910, s.4, Oslavy 80. narozenin Jeho Veličenstva císaře a krále, v systému Kramerius

[25] Pernes, s. 8. [26] VOCELKA, Karl; HELLER, Lynn. Die Lebenswelt der Habsburger. Graz - Wien - Köln : Styria, 1997. ISBN 3222-12424-8. S. 175. [27] Herre, s. 403. [28] Herre, s. 147–150. [29] Herre, s. 200–202. [30] Herre, s. 209–210. [31] Herre, s. 283, 301–302. [32] Herre, s. 332–335. [33] Herre, s. 195–196. [34] Herre, s. 225. [35] Herre, s. 231.

[5] KŘÍŽEK, Vladimír. Obrazy z dějin lázeňství. [s.l.] : Libri, 2002. ISBN 80-7277-092-6. S. 231.

[36] Herre, s. 262–266.

[6] HERRE, Franz. Císař František Josef I.. Praha : Ikar, 1998. ISBN 80-7202-336-5. S. 21–24. [Dále jen: Herre].

[37] ASCHENBRENNER, Martin. Z dějin zámku a panství Zákupy III. Česká Lípa : Martin Aschenbrenner, 2006. ISBN 80-239-6369-4. S. 10.

[7] Herre, s. 24–31.

[38] Dějiny Rakouska, s. 443–445.

[8] Herre, s. 88, 235.

[39] Dějiny Rakouska, s. 463–467.

[9] HAMANNOVÁ, Brigitte. Habsburkové. Životopisná encyklopedie. Praha : Brána ; Knižní klub, 1996. ISBN 8085946-19-X. S. 133–137. [Dále jen: Hamannová].

[40] NÁJEMNIK, Václav. Ultimátum aneb Místo prázdnin do zbraně! [online]. Český rozhlas, 25. července 2014, [cit. 2016-11-18]. Dostupné online.

[10] Herre, s. 73. [11] Herre, s. 64–71. [12] Herre, s. 69. [13] Herre, s. 66–91. [14] Herre, s. 95–97. [15] Herre, s. 90–93. [16] VEBER, Václav, a kol. Dějiny Rakouska. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2002. ISBN 80-7106-491-2. S. 48–52. [Dále jen: Dějiny Rakouska]. [17] Herre, s. 145–146. [18] PERNES, Jiří. František Josef I. Nikdy nekorunovaný český král. Praha : Brána, 2005. ISBN 80-7243-217-6. S. 66. [Dále jen: Pernes]. [19] DRAŠNER, František. Karel Havlíček Borovský na Vysočině. Havlíčkův Brod : Tiskárny Havlíčkův Brod, 2003. ISBN 80-239-1708-0.

[41] Herre, s. 395–398. [42] Herre, s. 410–411. [43] Herre, s. 413–414. [44] Dějiny Rakouska, s. 468–469. [45] Herre, s. 238–243, 371. [46] Dějiny Rakouska, s. 443. [47] Herre, s. 88, 237. [48] Pernes, s. 419–422. [49] Herre, s. 372, 243. [50] Herre, s. 335. [51] Hamannová, s. 387. [52] Herre, s. 128–130, 217–223. [53] Herre, s. 100–104.

8.9. ODKAZY

[54] Hamannová, s. 372–374. [55] Herre, s. 288–294. [56] Hamannová, s. 316–317. [57] Herre, s. 117, 235–237.

31 • RAK, Jiří. Zachovej nám, Hospodine. Praha : Havran, 2013. ISBN 978-80-87341-15-5. Kapitola Osmdesáté narozeniny, Válečný epilog, s. 384-409. • URBAN, Otto. František Josef I. Praha : Argo, 1999. 297 s. ISBN 80-7203-203-8.

[58] WEITLANEROVÁ, Juliana. František Josef I. Život císaře slovem i obrazem. Praha : Vitalis, 2016. 80 s. ISBN 978-3-89919-455-5. S. 50n.

• WEITLANEROVÁ, Juliana. František Josef I. Život císaře slovem i obrazem. Praha : Vitalis, 2016. 80 s. ISBN 978-3-89919-455-5.

[59] VESELÝ, Josef. 953. schůzka: Milované a nenáviděné [online]. Český rozhlas, 23. září 2013, [cit. 2016-11-17]. Dostupné online.

• HOŁDA, Renata. “Dobry władca” : studium antropologiczne o Franciszku Józeﬁe I.. 1. vyd. Katowice : Wydawnictwo Uniwersytetu Śląskiego, 2008. 198 s. (Prace Naukowe Uniwersytetu Śląskiego w Katowicach; nr 2579). ISBN 978-83-226-1707-6.

[60] Herre, s. 309–312. [61] Herre, s. 312–316. [62] Herre, s. 416. [63] Pernes, s. 485. [64] Praha: Společnost pro církevní právo, [cit. 2016-11-17]. Dostupné online. [65] Pernes, s. 409–412. [66] Proměny Františka Josefa I.. Týden. 2006, čís. 48, s. 43. [67] Zlatá Praha [online]. Roč. 18 (1900–1901), čís. 33 [cit. 2016-11-17]. Dostupné online.

8.9.3 Související články • Dějiny Rakouska • Dějiny Česka • Rakouská císařská hymna

8.9.4 Externí odkazy •

Obrázky, zvuky či videa k tématu František Josef I. ve Wikimedia Commons

• BAHENSKÁ, Marie. František Josef I. In RYANTOVÁ, Marie; VOREL, Petr. Čeští králové. Praha ; Litomyšl : Paseka, 2008. ISBN 978-80-7185-940-6. S. 531-547.

•

Galerie František Josef I. ve Wikimedia Commons

• BĚLINA, Pavel; BOROVIČKA, Michal; KUČERA, Jan Pavel, a kol. Velké dějiny zemí Koruny české XII.a. Praha : Paseka, 2012. 804 s. ISBN 978-80-7432-181-8.

• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je František Josef I.

• ČORNEJOVÁ, Ivana; RAK, Jiří; VLNAS, Vít. Ve stínu tvých křídel. Habsburkové v českých dějinách. Praha : Grafoprint-Neubert, 1995. 289 s. ISBN 8085785-20-X.

• Císař František Josef I. z cyklu České televize Historický magazín, 3. 7. 2006 (video)

• HAMANNOVÁ, Brigitte. Habsburkové. Životopisná encyklopedie. Praha : Brána ; Knižní klub, 1996. 408 s. ISBN 80-85946-19-X.

• Daniel Rovný: František Josef, člověk, co přežil svoji dobu, Britské listy 30. 11. 2006

• HAMANNOVÁ, Brigitte. Moje milá, dobrá přítelkyně! Milostný vztah císaře Františka Josefa I. a herečky Kateřiny Schrattové. Praha : Brána : Knižní klub, 2002. 217 s. ISBN 80-7243-145-5.

8.9.2

Literatura

• PERNES, Jiří. František Josef I. Nikdy nekorunovaný český král. Praha : Brána, 2005. 495 s. ISBN 807243-217-6. • PERNES, Jiří. Pod habsburským orlem. České země a Rakousko-Uhersko na přelomu 19. a 20. století. Praha : Brána, 2006. 205 s. ISBN 80-7243-290-7.

•

Autor František Josef I. ve Wikizdrojích

• První internetové muzeum Františka Josefa a 1. světové války

• František Josef, po 100 letech, Historie.cs (video)

Kapitola 9

Atterské jezero Atterské jezero (německy Attersee) nebo Kammerské jezero (německy Kammersee) je ledovcové jezero v severním Rakousku (Horní Rakousy) v Alpách v pohoří Salzkammergutberge. Má rozlohu 46,7 km² (je tak 3. největším jezerem v Rakousku) a dosahuje maximální hloubky 171 m (3. nejhlubší jezero v Rakousku). Leží v nadmořské výšce 467 m. Teplota vody zde v létě dosahuje až 25 °C.

pobřeží obdarovávala drahokamy a zlatem. S bohatstvím však narůstala mezi lidmi jen závist a chamtivost a proto víla z jezera navždy zmizela a z pokladů zbyl jen jejich odlesk na vodní hladině. Vílu dnes připomíná jen název vodopádu Nixenfall (Nixe znamená německy vodní víla).

9.5 Literatura • Erich Weidingera: Legendy a příběhy z Attersee, 1989

9.1 Vodní režim Do jezera přitéká řeka Seeache z Mondsee a ze severního konce odtéká řeka Ager (povodí Dunaje).

9.6 Externí odkazy •

9.2 Cestovní ruch

Obrázky, zvuky či videa k tématu Atterské jezero ve Wikimedia Commons

Je rájem jachtařů, plavců i potapěčů. Snad proto, že voda je průzračná a viditelnost pod vodní hladinou dosahuje až 25 m. Na jezeře jsou provozovány výletní plavby parníky.

• (německy) Informace o jezeře a okolí

V okolí jezera je nespočet tras pro cyklisty. V polovině září je trasa kolem jezera v délce 48 km vedoucí Attersee Straße (B 151) a Seeleiten Straße (B 152) uzavřena pro automobilovou dopravu z důvodu konání “Autofreien Raderlebnistag” a patří pouze chodcům, cyklistům a bruslařům.

• (německy) Doprava na jezeře

9.3 Okolí Na břehu leží města Attersee a Kammer.Turistickým centrem je malá obec Weißenbach, ležící na jižním okraji jezera, která je zároveň ideálním výchozím bodem do pohoří Höllengebirge přímo nad jezerem a na dominantu severní části Solné komory, vrchol Schafberg (1782 m).

9.4 Adhara Podle legendy je název jezera odvozen od jména vodní víly Adhary, která kdysi v jezeře žila. Obyvatele žijící na 32

• (německy) Potápění v jezeře

Kapitola 10

Höllengebirge Höllengebirge je pohoří nacházející se v Rakousku 10.3 Turismus ve spolkové republice Salcbursko. Tato horská skupina se geograﬁcky řadí do většího systému hor Pohoří je protkáno kvalitně značenou a udržovanou sítí Salzkammergutberge. Nejvyšší vrchol je Grosser Höllko- turisticky značených cest. Nejdůležitější je potom dálkogel (1862 m n. m.), ležící takřka uprostřed masivu. vá trasa E4 překračující hory po celé své délce ve směru západ - východ. V pohoří se nachází několik horských chat.

10.1 Poloha

• Hochlecken Haus (1574 m) Pohoří se nachází mezi velkými solnohradskými jezery. Na severu to jsou Attersee a Mondsee. Na východě jej odděluje od masivu Traunstein (1691 m n. m.) jezero Traunsee. Nejdůležitější sídla oblasti jsou města Ebensee na východě a Steinbach am Attersee na západě hor.

10.2 Charakteristika Masiv má charakter náhorní plošiny, jenž se k jihu svažuje mírnějšími travnatými či lesnatými svahy a na sever spadá k solnohradským jezerům (Attersee a Mondsee) strmými vápencovými stěnami. Na plošině vznikají, vzhledem ke krasovému podloží, poměrně velká převýšení. Rozdíl mezi nejnižším místem Pfaﬀengraben a nejvyšším bodem Grosser Höllkogel je 508 metrů. Nachází se zde mnoho krasových jevů v podobě škrapů, jeskyní či závrtů. Pohoří je ve své vrcholové části velmi chudé na vodu. Pod severními svahy se ale nalézají dvě horská jezera - Hintere Langbathsee a větší Vordere Langbathsee, k nimž se lze dostat po horské silnici zabíhající hluboko do doliny Langbathtal.

10.2.1

• Rieder Hütte (1760 m) • Naturfreunde Hütte (1530 m) Na východě, na vrcholu Feuerkogel (1592 m n. m.) je vybudováno velké lyžařské středisko s mnoha vleky a řadou sjezdových tratí. Z města Ebensee vede na vrchol lanová dráha. Na vrcholu se nachází několik chat a ubytovacích zařízení včetně restaurací.

10.4 Externí odkazy

Vrcholy

• Grosser Höllkogel (1862 m) • Grünalm Kogel (1821 m) • Hochhirn (1821 m) • Eiblgupf (1813 m) • Brunnkogel (1708 m) • Alberfeld Kogel (1707 m) 33

•

Obrázky, zvuky či videa k tématu Höllengebirge ve Wikimedia Commons

• Přechod pohoří Höllengebirge (popis, fotograﬁe) (česky)

Kapitola 11

Grundlsee Grundlsee je jezero ležící v jihovýchodní části oblasti s vodopádem Zimitz - Wasserfall. Salzkammergut (Ausseerland), v rakouské spolkové zemi Štýrsko, poblíž známého lázeňského městečka Bad Aussee. Nachází se pod jižními srázy pohoří Totes Gebirge 11.4 Související články sevřené lesy a skalními stěnami a jeho vzhled je velehorský. Má rozlohu 4,22 km² a je dlouhé 5,7 km a široké 0,9 • Totes Gebirge km. Jeho hloubka činí 64 metrů. • Salzkammergutberge • Traunsee

11.1 Vlastnosti vody

• Mondsee

Jezero se pyšní vysokou kvalitou své vody, která je označována svou jakostí jako pitná. Teplota vody v letních měsících dosahuje od 18 - 25 °C.

11.5 Externí odkazy •

11.2 Využití Jezero je pro své krasové dno velmi oblíbené mezi potápěči. Stejně jako u ostatních jezer Solné komory platí zákaz plavby lodí a člunů se spalovacími motory. Provozovány jsou zde pouze lodě (Rudolf a Traun) pro komerční využití. Grundlsee je nejbohatší jezero na ryby v oblasti hor Salzkammergutberge. Nalezneme zde rybí druhy jako např. štika, pstruh potoční, pstruh jezerní, siven alpský, jelec tloušť, mník jednovousý, okoun říční, střevle potoční a rozličné drobné ryby (rybáři označované jako “bílé ryby” - běličky (zejména plotice obecná)).

11.3 Okolí Východně od Grundlsee leží uprostřed lesů jezero Toplitzsee (přírodní rezervace) propojené s Grundlsee atraktivní naučnou geo stezkou vedenou háji podél potoka Toplitz Bach. Na druhou stranu se dostaneme pouze lodí. Kolem jezera nejsou žádné turistické stezky. Dalšími blízkými jezery jsou Kammer See ležící hluboko v horách ještě za Toplitzsee, Lahngangsee ležící již v horách Totes Gebirge pod stěnou Graswand. Dalším blízkým jezerem je Altauseer See (712 m). Na severní straně jezera Grundlsee stojí za návštěvu soutěska Zimitztal 34

Obrázky, zvuky či videa k tématu Grundlsee ve Wikimedia Commons

• Lodí po jezerech Grundlsee, Toplitzsee a Kammersee • Fotograﬁe Grundlsee a okolí • Oﬁciální stránky Grundlsee

Kapitola 12

Bad Aussee Bad Aussee (česky Uže)[zdroj?] je město ležící v rakouské spolkové zemi Štýrsko, v okrese Liezen a v politické expozituře Bad Aussee. Město se nachází na soutoku tří pramenů řeky Traun. K 1. lednu 2016 mělo město 4 771 obyvatel. Bad Aussee také bývá označováno jako střed Rakouska, což symbolizuje i kamenný památník v centru města. První písemnou zmínku o obci s názvem Aussee lze najít v roce 1265. Roku 1868 získalo plemeno[zdroj?] titul Bad (do češtiny přeloženo jako lázně ).

12.1 Osobnosti města • Herbert von Karajan (1908 - 1989), dirigent • Klaus Maria Brandauer (* 1944), herec

12.2 Partnerská města Plaisir, Francie, 1981

12.3 Externí odkazy •

Obrázky, zvuky či videa k tématu Bad Aussee ve Wikimedia Commons

• Oﬁciální stránky města

Kapitola 13

Toplitzsee Toplitzsee je malé jezero v Solné komoře v rakouské spolkové zemi Štýrsko. Jezero se nachází v nadmořské výšce 718 m, je dva kilometry dlouhé, 400 m široké a 103 m hluboké. Ve vodě již od hloubky 20 m není obsažen kyslík. Z jezera vytéká potok Toplitz Bach, který teče do většího jezera Grundlsee. Obě jezera jsou též propojena naučnou geo stezkou vedenou háji podél potoka Toplitz Bach.

13.1 Hledání pokladu v jezeře V letech 1943 až 1945 byly na jezeře prováděny zkoušky německých zbraní. Experimentovalo se zde s výbušninami a byla zde odpálena torpéda, která vytvořila velké otvory ve stěnách kaňonu. Na konci války byly v jezeře potopeny padělané bankovky. Po ukončení 2. světové války se začaly objevovat spekulace, že v jezeře jsou ukryty zlaté rezervy Třetí říše, cenné umělecké předměty apod. Při průzkumu jezera malými ponorkami ovšem nic takového nebylo potvrzeno. V roce 1959 se ale podařilo z jezera vytáhnout bedny s padělanými bankovkami, pocházejícími z operace Bernhard. Ponory jsou nebezpečné kvůli mnoha hnilým stromům, potopeným v jezeře. V roce 1963 zahynul během hledání údajného pokladu v jezeře potápěč. Následující čtyři týdny probíhalo pátrání po těle potápěče a jezero bylo mapováno. Poté byly v jezeře prováděny ponory ﬁnancované ministerstvem vnitra za účelem hledání potopeného válečného materiálu. Po zimní přestávce roku 1964 ministerstvo už práce z ﬁnančních důvodů neobnovilo. Následoval zákaz potápění v jezeře, který trval až do roku 1983.

Kanál mezi Kammersee a Toplitzsee

13.2 Kulturní dopad Jezero se objevilo ve scéně v komerčně úspěšném filmu z roku 1964 s Jamesem Bondem Goldfinger. Roku 1959 byl natočen film o pokladu v jezeře, nazvaný Der Schatz vom Toplitzsee, který ovšem nevzbudil velkou pozornost.

V roce 2000 americká společnost potápění Oceanee- 13.3 Reference ring zkoumala dno jezera po dobu tří týdnů bez valného výsledku. Rakouské spolkové lesy, jako správce jezera, V tomto článku byl použit překlad textu z článku Toplitzsee povolily společnosti podrobné pátrání v letech 2005 až na německé Wikipedii. 2008. Další hledání, které měl vést Američan Norman Scott, bylo schváleno roku 2009, ale k realizaci nakonec nedošlo. 36

Kapitola 14

Traunsee 14.2 Okolí Východní břeh jezera je velmi málo osídlený a přístupný po silnici jen zhruba do poloviny své délky. Tomuto břehu jezera vévodí vápencový masiv Traunstein - 1 691m, patřící do skupiny pohoří Salzkammergutberge. Na západním břehu Traunsee je infrastruktura hustší. Nachází se zde např. obec Altmünster, kemp či přístaviště lodí. Na jihu se jezera se svahy pohoří Salzkammergutberge pomalu prolínají s vyšším pohořím Totes Gebirge (Mrtvé hory).

14.3 Turismus

Letecký pohled na Traunsee a Gmunden

Traunsee (česky též Travenské jezero) je jezero ležící v oblasti Salzkammergut (Solná komora), konkrétně na jeho severovýchodním konci, v Rakousku. Je položené mezi skalnatým masivem Traunstein a vápencovým pohořím Höllengebirge. Je na řece Traun. Centrem turistiky je větší město Gmunden (440 m, 13 000 obyv.), ležící zcela na severním konci jezera.

Turistika v oblasti jezera Traunsee ožívá především v letních měsících. Teplota vody v srpnu dosahuje hodnoty kolem 20 °C. Je zde vyhlášená výborná kvalita vody, a tak se zde provozuje mnoho vodních sportů (potápění, vodní lyžování, windsurﬁng atd.). V létě jezdí po jezeře kolesový parník Gisela a první parník s lopatkovým kolem zvaný Žoﬁe, která vyplula již 15. května 1839. Na jižním okraji jezera vede z části obce Ebensee zvané Oberlangbath lanovka na vrchol Feuerkogel (1 592 m) v pohoří Höllengebirge. Jižně od města Gmunden, na severu jezera, leží na malém ostrově známý Zámecký hotel Ort přístupný z pevniny po dřevěném mostě. (prohlídka trvá 45 minut).

14.1 Historie 14.4 Externí odkazy Již Římané ho nazvali „šťastným jezerem“ (Lacus Felix). Poprvé se název „Trunseo“ objevil v dokumentech v roce 909. Od 14. století do roku 1850 byl Gmunden a Traunsee hospodářským střediskem Solné komory. Dnes jsou to především vyhledávané klimatické lázně. Oblast jezera Traunsee je již od pradávna známa především díky již několik set let trvající výrobě keramiky. 8. května 1945 spadlo do jezera letadlo typu P-47 Thunderbolt. Byla to poslední ztráta letounu USAF během války v Evropě. Přes 50 let byl nezvěstný a teprve v roce 2005 byl opět nalezen skrytý ve vodách Traunsee v asi 70 m hloubce. Stroj s názvem „Dottie Mae“ byl podroben ve Spojených státech rozsáhlému zrestaurování. 37

•

Obrázky, zvuky či videa k tématu Traunsee ve Wikimedia Commons

• Oﬁciální stránky regionu jezera Traunsee - německy

Kapitola 15

Gmunden Gmunden je okresní město ležící na severním břehu 15.5 Odkazy Traunsee v rakouském Salzkammergutu, s 13 069 obyvateli (2011). Gmunden je sídelním městem okresní 15.5.1 Literatura vlády stejnojmenného okresu, okresního hejtmanství a okresního soudu. • Stadtgemeinde Gmunden: Gmunden – 700 Jahre Stadt. Gmunden 1978. Město je známé svou keramikou s charakteristickým bílozeleně plamencovaným dekorem. Za c. a k. monarchie • Kulturverwaltung Gmunden: 125 Jahre Kurstadt bylo město Gmunden známé jako renomované letní sídGmunden. Gmunden 1987. lo, o čemž dodnes svědčí množství vil. Město se také veřejně připomnělo v 90. letech 20. století v rakouském • Wilfried Heller: Der Fremdenverkehr im Salzkamtelevizním seriálu Schlosshotel Orth. mergut. Heidelberg, 1970 • E. Prillinger: Grüße aus Gmunden. Linz 1972.

15.1 Dějiny

• Stephen Sokoloﬀ: „Goldene Wege“ – Kultur-und Naturschätze vom Traunsee bis Bad Ischl. 2005

Podle archeologických nálezů bylo místo osídleno Germány již od 5. století. Ve vrcholném středověku se Gmunden stal významnou tržní osadou při obchodu se 15.5.2 Externí odkazy solí. Roku 1278 byl povýšen na město. Během německé selské války po roce 1525 město v bojích značně utrpělo a • Obrázky, zvuky či videa k tématu Gmunden ve ve třicetileté válce se stalo základnou jednotky mušketýWikimedia Commons rů. V 19. století získalo novou slávu dvorského letoviska • Oﬁciální stránky města monarchie, vedle konkurenčního Bad Ischlu. Vily si zde stavěli hlavně rakouští průmyslníci. • Website o gmundenských zámcích • Zámek Mühlwang na stránkách Burgen-Austria

15.2 Památky

Autoritní data: GND: 4021376-6 | VIAF: 152574779 • farní kostel • radnice • vily

15.3 Rodáci • Franz Grasberger (1915-1981), muzikolog

15.4 Partnerská města •

Faenza, Itálie

•

Tornesch, Šlesvicko-Holštýnsko, Německo 38

Kapitola 16

Mondsee (jezero) Mondsee (česky Měsíční jezero) je jedno z rakouských jezer, ležící v regionu Solné komory (Salzkammergut), ve spolkové zemi Horní Rakousy. Vděčí svému názvu tvaru protáhlého půlměsíce vklíněného pod „strážní věž Solnohradska“, Schafberg. Jeho jihozápadní břeh tvoří hranici mezi Horními Rakousy a Salzburskem. Dominantou jezera je tzv. Dračí stěna (Drächenwand, zajištěná cesta).

O vzniku názvu Mondsee existuje pověst. Bavorský vévoda Odilo Bavorský (8. století) přijížděl v noci z druhé strany k Dračí stěně. Zřejmě by se zřítil do hlubin, kdyby si na poslední chvíli nevšimnul Měsíce, zrcadlícího se na jezerní hladině. Ve skutečnosti je ale název jezera odvozen od slova Mann („muž, člověk“).

16.1 Číselné údaje

16.6 Okolí

Jezero Mondsee je dlouhé 16,4 km a široké 2,3 km. Jezero se nachází v pohoří Salzkammergutberge. Dnes je Rozloha jezera je 14,2 km². Nadmořská výška hladiny obklopeno turistickými středisky. Hlavními centry turistického ruchu jsou městečka Mondsee a Sankt Lorenz. je 481 m, maximální hloubka až 68 m.

16.2 Vodní režim

16.7 Galerie

Do jezera přitékají řeky Fuschler Ache a Zeller Ache, které se v něm spojí v Seeache, která napájí větší Attersee.

16.3 Vlastnosti vody Jezerní voda je relativně čistá. Mondsee je jedním z nejteplejších rakouských jezer: teplota dosahuje až 27 °C.

•

Mondsee a Dračí stěna v brzkém červnovém ránu

16.4 Fauna V jezeře žijí například štiky, pstruzi, úhoři nebo kapři. •

Východ Slunce nad Mondsee

16.5 Historie V roce 1864 byly objeveny zbytky kůlů z mladší doby kamenné. Ke správní obci Mondsee se vztahuje nejstarší historie Rakouska, neboť právě zde byly objeveny stopy po kultuře zvoncovitých pohárů, pozdní eneolit a počátek doby bronzové. Lokalita je rovněž slavná díky bohatým nálezům výrobků z mědi, z téhož období, které obsahují vysoký obsah arzenu. 39

•

Jižní břeh Mondsee

KAPITOLA 16. MONDSEE (JEZERO)

16.8 Externí odkazy •

Obrázky, zvuky či videa k tématu Mondsee ve Wikimedia Commons

Kapitola 17

Mondsee (obec) Mondsee je obec v rakouském regionu Salzkammergut, 17.2.1 Reference v hornorakouském okrese Vöcklabruck, na severním konci jezera Mondsee, asi 20 km východně od Salzburgu. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Mondsee V obci je bývalý klášter, založený roku 748, s velkým ba- na německé Wikipedii. rokně přestavěným kostelem. Klášterní budovy byly po zrušení kláštera přestavěny na zámek, dnes hotel.

17.2.2 Externí odkazy •

17.1 Historie

Obrázky, zvuky či videa k tématu Mondsee ve Wikimedia Commons

• (německy) http://www.dasmondseeland.at/ Na břehu jezera Mondsee se našly zbytky sídlišť z 2. a 3. tisíciletí př. n. l. a bylo zde sídliště v římské době, spojené silnicí s Juvavem (dnešním Salzburgem). Kolem roku 600 se zde začali usazovat Bavoři a roku 748 založil bavorský vévoda Odilo klášter Mondsee, nejstarší v Horních Rakousích. První mniši přišli patrně z Monte Cassino, možná i ze Salzburgu, ale na založení kláštera v Kremsmünsteru se už podíleli i zdejší mniši. Kolem roku 788 zde vznikl tzv. Tassilův žaltář a krátce po roce 800 tzv. Mondseeský Matouš, nejstarší biblický překlad do němčiny. Kolem roku 800 se Mondsee stalo říšským opatstvím a přijalo benediktinskou řeholi. Klášter i kostel byl pak znovu vybudován v románském slohu a přes všechny další přestavby (pozdně gotická klenba, barokní přestavby po roce 1740) si tuto středověkou podobu zachoval. Z původního kostela z 8. století se zachovala kamenná deska, zazděná v předsíni kostela vedle římských náhrobních kamenů. Z 11. století pochází mramorový náhrobek opata Konráda na levém sloupu hlavní lodi. Roku 1506 přešlo Mondsee z bavorského do habsburského panství a roku 1514 zde vzniklo gymnázium. Za císaře Leopolda II. byl klášter roku 1791 zrušen a přestavěn na zámek. Od roku 1867 sem začali přijíždět turisté, roku 1872 vyplul první parník a roku 1891 se Mondsee spojilo se světem i železnicí. V obci je kromě toho národopisné muzeum, muzeum prehistorických sídlišť a muzeum místní dráhy.

17.2 Odkazy 41

• (německy) Článek o relikviáři někdejšího kostela v Mondsee • (německy) Limnologický ústav Rakouské akademie věd • (německy) Hudební festival Mondsee

Kapitola 18

Wolfgangsee Wolfgangsee je jezero v oblasti Solné komory (německy Salzkammergut) v Salcbursku, zasahující až za hranice Horních Rakous. Rozloha jezera činí přibližně 12,84 km² a je tak 9. největším jezerem v Rakousku a největším v Salcbursku. Jeho maximální hloubka je 114 m. Objem vody činí 0,667 km³. Leží v nadmořské výšce 538 m. Jezero je rozděleno na dvě části poloostrovem, nacházejícím se zhruba v polovině jižního pobřeží naproti městečku Sankt Wolfgang. Tyto dvě části jezera jsou spojeny 200 m širokým průlivem. Západní část jezera u Sankt Gilgen je nazývána též Abersee.

18.1 Vodní režim Přes jezero protéká řeka Ischl.

18.2 Využití Jeho okolí je populárním cílem pro turisty. Na břehu leží hornorakouský městys Sankt Wolfgang a salcburské obce Strobl a Sankt Gilgen.

Wolfgangsee

18.3 Externí odkazy •

Obrázky, zvuky či videa k tématu Wolfgangsee ve Wikimedia Commons

•

Kapitola 19

Schwarzensee Schwarzensee je jezero ležící v oblasti Solné komory, v rakouské spolkové zemi Salcbursko, přibližně mezi velkými jezery Mondsee, Attersee a Wolfgangsee. Má rozlohu 48 hektarů a je dlouhé 1,4 km a široké 0,4 km. Jeho hloubka činí 54 m.

19.4 Externí odkazy •

Obrázky, zvuky či videa k tématu Schwarzensee ve Wikimedia Commons

• Horami Salzkammergut Berge na koloběžce • Měření kvality vody pro koupání na Schwarzensee německy

19.1 Vlastnosti vody Jezero má velmi čistou vodu. Pro koupání je označena jako nejvyšší kvalita.

19.2 Využití Stejně jako u ostatních jezer Solné komory platí zákaz plavby lodí a člunů se spalovacími motory. Navíc je zakázána plavba jakýchkoliv plavidel včetně veslic, kanoí a kajaků. Jezero slouží jako zásobárna vody pro přečerpávací vodní elektrárnu. Jeho hladina proto kolísá až o 6 metrů. Schwarzensee je přírodní rezervace. Přesto je zde povolen sportovní rybolov. Zároveň slouží jezero jako oblíbený turistický cíl. Na jižním břehu stojí několik ubytovacích zařízení a restaurace. Na západním břehu je přes léto v provozu jednoduchý kemp s pramenem pitné vody a toaletami. Placené parkoviště je umístěno asi kilometr od jezera. Příjezd na břeh mají povolený jen ubytovaní návštěvníci.

19.3 Okolí Jezero leží v centru pohoří Salzkammergutberge. Odtud se vychází pěšky nebo jezdí na horském kole na vrcholy v okolí chaty Buchberghütte na vysokohorské louce Eiseneauer Alm. Příjezd automobilem je možný jen z obce Strobl am Wolfgangsee přes malou vesnici Russbach a poté strmě vzhůru do hor. 43

KAPITOLA 19. SCHWARZENSEE

19.5 Zdroje textu a obrázků, přispěvatelé a licence 19.5.1

Text

• Salzkammergut Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Salzkammergut?oldid=14822024 Přispěvatelé: JAnDbot, Dingoa, Unpocoloco, Alexbot, ArthurBot, Luckas-bot, LaaknorBot, TchoŘoBot, TjBot, EmausBot, Frettiebot, MerlIwBot, Makecat-bot, G3robot, Addbot a Rosenfeld~cswiki • Salzkammergutberge Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Salzkammergutberge?oldid=14809384 Přispěvatelé: Vrba, Mircea, FlaBot, Thijs!bot, Dingoa, CommonsDelinker, Elm, VolkovBot, Sevela.p, Louperibot, Supervht, Tomastr, Ptbotgourou, Almabot, ZéroBot, Kuba Turek, G3robot, Addbot, Rosenfeld~cswiki a Anonymové: 1 • Totes Gebirge Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Totes_Gebirge?oldid=14782741 Přispěvatelé: Miraceti, Zirland, Adam Hauner, Pazuzu, Japo, JAnDbot, Dingoa, CommonsDelinker, A0, Jx, VolkovBot, TXiKiBoT, Jid, Supervht, Zákupák, Kozuch, ArthurBot, Tomastr, ZéroBot, Kuba Turek, MatSuBot, G3robot, Addbot, Jan kozak, Leome323, Protestant a DvorapaBot • Berchtesgadenské Alpy Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Berchtesgadensk%C3%A9_Alpy?oldid=13202511 Přispěvatelé: Mirek256, Mircea, Ragimiri, Addvisor, Sefjo, JAnDbot, Thijs!bot, Dingoa, CommonsDelinker, TXiKiBoT, Louperibot, SieBot, Supervht, Alexbot, Jj14, ArthurBot, Luckas-bot, Tomastr, G3ron1mo, Pjandik, EmausBot, ZéroBot, Uacs451, G3robot, Addbot a Anonymové: 3 • Bad Ischl Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Bad_Ischl?oldid=15164410 Přispěvatelé: Jowe, JAnDbot, Thijs!bot, Dingoa, VolkovBot, Idioma-bot, MiroslavJosef, ArthurBot, Luckas-bot, TchoŘoBot, Reaperbot, EmausBot, ZéroBot, WikitanvirBot, ChuispastonBot, MerlIwBot, Zelenymuzik, MatSuBot, G3robot, Addbot a Kreisverkehrsampel • Císařská vila Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/C%C3%ADsa%C5%99sk%C3%A1_vila?oldid=15060793 Přispěvatelé: Mercy, JAnDbot, VitVit, Lalina, MiroslavJosef, Amirobot, RedBot, Slaigo, Vaclav.Makes, Freibo, MatSuBot, Addbot, HypoBOT, Čmejrek a Anonymové: 1 • Alžběta Bavorská Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Al%C5%BEb%C4%9Bta_Bavorsk%C3%A1?oldid=15180076 Přispěvatelé: Robbot, Miraceti, Poko, Cinik, Radek Linner, Honza Záruba, Kotec, Kirk, Zirland, Zp, Adam Hauner, Mirek256, YurikBot, Tomáš Páv, Joker Island, Frettie, Kronn, Power, Porthos, Chmee2, Jedudedek, Mercy, Ragimiri, Harold, Horst, Dinybot, JAnDbot, Pavel.satrapa, PastoriBot, Jinny, Sisi~cswiki, Yopie, Thijs!bot, Pavla Vodáková, VitVit, Rei-bot, SinBot, Elm, Podzemnik, Draceane, Nikos, Pernak, VolkovBot, Bosquete, TXiKiBoT, Jvs, Meluzína, Lalina, Ria, MiroslavJosef, Louperibot, SieBot, AlleborgoBot, Andre2007, PipepBot, Turbo2200kBps, Svajcr, Sisi N., Classidy, Jiří Janíček, Blackberry, Gortis, Jj14, NIGKDO, Pajusa, Martin Kotačka, Feťour, ArthurBot, Jasnenka, WikiDreamer Bot, SpBot, Andersbot~cswiki, Loupeznik, Luckas-bot, Tomas62, MystBot, Ptbotgourou, Nallimbot, Jiri.mannheim, Gumok, Saltzmann, TchoŘoBot, Xqbot, StarPou, RibotBOT, MastiBot, RedBot, ButkoBot, Dinamik-bot, GiMa38, Marek Koudelka, Outloň, Krochoman, Bashenka, Kubousek, EmausBot, ZéroBot, RgBot, Aristarch, WikitanvirBot, ChuispastonBot, FoxBot, Matěj Suchánek, Citsab, Zbrnajsem, Fext, Martin Davídek, Chrzwzcz, Zdeněk Dejmek, Jaroslav Ondráš, Fotograf ondra, MatSuBot, Jecko700, Addbot, Špek friends, Jan Kovář BK, Vlout, Martin Urbanec, Zolwikcz, Karlofr, ElizabethAmalieEugenieWittelsbach, Maruska.tinterova, UrbanecmBot, BUŘT95, Sestra Bloom, Hatinapavel, Sergejvlasenko a Anonymové: 61 • František Josef I. Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Franti%C5%A1ek_Josef_I.?oldid=15180089 Přispěvatelé: BohuslavRoztocil, V. Z., Robbot, Ludek, Mormegil, Radouch, Miraceti, Postrach, Lumidek, Poko, Blahma, Petr Kovář, Beren, Sumil, Radek Linner, Honza Záruba, Wiki-vr, Li-sung, Jirka O., OnovyBOT, Kirk, Snek01, Aktron, Mistvan, Jklamo, Zp, Adam Hauner, Bota47, YurikBot, Lenka64, Jirkathor, Tlusťa, Tsca.bot, Ondrej.konicek, Sebesta, Misa~cswiki, Joker Island, Nádvorník, Míša, Power, Porthos, Chmee2, Jowe, Pajast, Pilgrim, Faigl.ladislav, Major~cswiki, Mercy, Harold, Horst, Dinybot, JAnDbot, TimiBot, Pavel.satrapa, Strepon, PastoriBot, Jinny, Okino, Yopie, Thijs!bot, Linn, BobM, Unpocoloco, Johann, VitVit, Murúg, CommonsDelinker, Bot-Schafter, Honza365, Ervinpospisil, Marmotus, Rei-bot, Packa, Silesianus, Pavel Q, Elm, Podzemnik, Kapa, Bosquete, TXiKiBoT, Jvs, Lafoun, Zik, Messa, Jid, Lalina, Mr. Richard Bolla, Johansen, MiroslavJosef, Jan Geier, Louperibot, SieBot, AlleborgoBot, Sabio, Iaroslavvs, Iohannes Animosus, Andre2007, Chalim Kenabru, Gampe, Marv1N, Zákupák, Jiří Janíček, BodhisattvaBot, Martin Kotačka, ArthurBot, Kolomaznik, Andersbot~cswiki, Peti610bot, Bazi, Tom20082, Adamcervenka, Luckas-bot, Tomas62, Amirobot, Marzalpac, Verosusa, Jana Lánová, Jarba, Slave, Nazgul02, DirlBot, Kmenicka, Fjares, Saltzmann, Hagar, TchoŘoBot, John M, Xqbot, SassoBot, Jan Polák, LucienBOT, RibotBOT, Bwag, Davcza, Taavetti, TheAnkopinko15, Dinamik-bot, KamikazeBot, GiMa38, Vavrin, Marek Koudelka, OndraVozar, EmausBot, Zdenekk2, Deanaspis, Dobrovsky, WikitanvirBot, Zoner60, Hippolyt, Packare, Vojtacirus, Mates, Planetlab, Lčamra, Sdksmb, Ondrej Nemecek, DiZzix, Žito, Pavel.Boreš, MatSuBot, RomanM82, Jecko700, Addbot, Jan Kovář BK, Vlout, Upíří historik, Remaling, HeruGil, Pdk86, TFerenczy, Melanie anna, Martin Urbanec, Zolwikcz, Mickapr, Svenkaj, ElizabethAmalieEugenieWittelsbach, Tauchman Martin, OJJ, UrbanecmBot, Cechblog, Vojtasafr, Mywikimediaaccount, BoBoN, Shubackova, Safenat1, Michal Ježek, GoogGag, Svatoš a Anonymové: 109 • Atterské jezero Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Attersk%C3%A9_jezero?oldid=14924128 Přispěvatelé: Ondrej.konicek, Mircea, Porthos, Jowe, Dinybot, JAnDbot, PastoriBot, Thijs!bot, Dingoa, VolkovBot, TXiKiBoT, Idioma-bot, Jid, BSonne, Supervht, Zákupák, Alexbot, Luckas-bot, MystBot, Xqbot, RedBot, EmausBot, WikitanvirBot, Karel61, Makecat-bot, G3robot, Addbot, Rosenfeld~cswiki, UrbanecmBot, DvorapaBot a Anonymové: 4 • Höllengebirge Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/H%C3%B6llengebirge?oldid=14822001 Přispěvatelé: Mircea, JAnDbot, CommonsDelinker, Supervht, Zákupák, Jj14, ArthurBot, Jiekeren, Xqbot, G3robot, Addbot, Jan kozak, Rosenfeld~cswiki a DvorapaBot • Grundlsee Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Grundlsee?oldid=14092280 Přispěvatelé: Mircea, Dinybot, Sefjo, JAnDbot, Dingoa, CommonsDelinker, VolkovBot, SieBot, Supervht, Jj14, Tomastr, Hadonos, Davcza, EmausBot, JackieBot, Kuba Turek, KLBot2, G3robot, Addbot, UrbanecmBot a Anonymové: 2 • Bad Aussee Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Bad_Aussee?oldid=14993249 Přispěvatelé: Mirek256, JAnDbot, PastoriBot, Linn, BobM, Lalina, Parky, Tomas62, Tchoř, Josef Daniel, RedBot, Reaperbot, EmausBot, G3robot, Addbot a Leome323 • Toplitzsee Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Toplitzsee?oldid=14092835 Přispěvatelé: Mircea, Jowe, PastoriBot, Elm, Hadonos, EmausBot, Kvz65, YFdyh-bot, G3robot, Addbot, Wesalius, UrbanecmBot a Anonymové: 1 • Traunsee Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Traunsee?oldid=14924342 Přispěvatelé: Kirk, Mirek256, Horst, Dinybot, JAnDbot, Dingoa, VitVit, CommonsDelinker, A0, VolkovBot, TXiKiBoT, SieBot, Supervht, MelancholieBot, Luckas-bot, Xqbot, Hadonos, MastiBot, EmausBot, ZéroBot, MerlIwBot, Makecat-bot, G3robot, Addbot, UrbanecmBot a DvorapaBot

19.5. ZDROJE TEXTU A OBRÁZKŮ, PŘISPĚVATELÉ A LICENCE

• Gmunden Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Gmunden?oldid=15167377 Přispěvatelé: Jowe, Harold, JAnDbot, VitVit, Elm, Gumruch, Andrzej, Lalina, NIGKDO, ArthurBot, Luckas-bot, Tomas62, TchoŘoBot, Reaperbot, Knuck, EmausBot, ZéroBot, Frettiebot, WikitanvirBot, Dobroš, Edmund941, Rozmir, Zelenymuzik, MatSuBot, G3robot, Addbot, Karel Rř, Protestant a DvorapaBot • Mondsee (jezero) Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Mondsee_(jezero)?oldid=14563946 Přispěvatelé: Mircea, Harold, JAnDbot, PastoriBot, Dingoa, Jvs, Jagro, Cassius Chaerea, ArthurBot, Luckas-bot, MystBot, Hadonos, RPekař, EmausBot, ZéroBot, JackieBot, Mates, G3robot, Addbot, Jirkamandat, UrbanecmBot a Anonymové: 2 • Mondsee (obec) Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Mondsee_(obec)?oldid=14809327 Přispěvatelé: Andre Engels, Jowe, Faigl.ladislav, JAnDbot, PastoriBot, Dingoa, Ausonius~cswiki, Sokoljan, Honza chodec, TXiKiBoT, Meluzína, Mr. Richard Bolla, Jj14, ArthurBot, Luckas-bot, TchoŘoBot, Xqbot, Reaperbot, EmausBot, ZéroBot, G3robot, Addbot a Rosenfeld~cswiki • Wolfgangsee Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Wolfgangsee?oldid=15106018 Přispěvatelé: Mircea, JAnDbot, PastoriBot, Dingoa, VolkovBot, Jj14, Martin Kotačka, Aconcagua, Luckas-bot, Tomas62, TchoŘoBot, EmausBot, M97uzivatel, Zbrnajsem, Makecat-bot, G3robot, Addbot a UrbanecmBot • Schwarzensee Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Schwarzensee?oldid=14809529 Přispěvatelé: Kuba Turek a Rosenfeld~cswiki

19.5.2

Obrázky

• Soubor:AUT_Bad_Ischl_COA.jpg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/c/c1/AUT_Bad_Ischl_COA.jpg Licence: Public domain Přispěvatelé: http://www2.land-oberoesterreich.gv.at/internetgeschichte/Start.jsp?oerok=40703 - de:Datei:Wappen der Gemeinde Bad Ischl.jpg Původní autor: de:User:Partyhead (original uploader) • Soubor:Archduke_Franz_Joseph_(1840).jpg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/c/c0/Archduke_Franz_ Joseph_%281840%29.jpg Licence: Public domain Přispěvatelé: [1] Původní autor: Moritz Michael Daffinger • Soubor:Armoiries_de_Jérusalem.svg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/b/b5/Armoiries_de_J%C3% A9rusalem.svg Licence: CC BY-SA 3.0 Přispěvatelé: This vector image includes elements that have been taken or adapted from this: <a href='//commons.wikimedia.org/wiki/File:Blason_Vide_3D.svg' class='image'><img alt='Blason Vide 3D.svg' src='https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/9/94/Blason_Vide_3D.svg/18px-Blason_Vide_3D.svg.png' width='18' height='20' srcset='https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/9/94/Blason_Vide_3D.svg/27px-Blason_Vide_3D.svg.png 1.5x, https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/9/94/Blason_Vide_3D.svg/36px-Blason_Vide_3D.svg.png 2x' data-filewidth='600' data-file-height='660' /></a> Blason Vide 3D.svg. Původní autor: Odejea • Soubor:Austria-Hungaria_transparency.png Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/0/0c/Austria-Hungaria_ transparency.png Licence: Public domain Přispěvatelé: H. Ströhl: Die neuen österreichischen, ungarischen und gemeinsamen Wappen. Hrsg. auf Grund der mit d. allerhöchsten Handschreiben vom 10. u. 11. Okt. 1915, bezw. 2. u. 5. März 1916 erfolgten Einführung. Wien 1917. Transparency added by User:Hannes 2 using preparatory work and tips in the German Bilderwerkstatt. Původní autor: Hugo Gerhard Ströhl • Soubor:Austria_coat_of_arms_official.svg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/5/5a/Austria_coat_of_arms_ official.svg Licence: Public domain Přispěvatelé: Austria Bundesadler.svg Původní autor: Austria Bundesadler.svg: Original image from the Bundesministerium für Landesverteidigung, modified since then. Modified and uploaded by Gryffindor by permission from the ministry, confirmed thru email. • Soubor:Austria_location_map.svg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/6/61/Austria_location_map.svg Licence: CC BY-SA 3.0 Přispěvatelé: own work, using United States National Imagery and Mapping Agency data Původní autor: Lencer • Soubor:Austria_relief_location_map.jpg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/a/a7/Austria_relief_location_map. jpg Licence: CC BY-SA 3.0 Přispěvatelé: Vlastní dílo Původní autor: Uwe Dedering • Soubor:BadIschlKaiservilla2.jpg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/7/78/BadIschlKaiservilla2.jpg Licence: CC BY-SA 3.0 Přispěvatelé: Vlastní dílo Původní autor: Aconcagua (<a href='//commons.wikimedia.org/wiki/User_talk:Aconcagua' title='User talk:Aconcagua'>talk</a>) • Soubor:BadIschlKaiservilla4.jpg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/1/1d/BadIschlKaiservilla4.jpg Licence: CC BY-SA 3.0 Přispěvatelé: Vlastní dílo Původní autor: Aconcagua (<a href='//commons.wikimedia.org/wiki/User_talk:Aconcagua' title='User talk:Aconcagua'>talk</a>) • Soubor:Bad_Aussee.jpg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/c/cd/Bad_Aussee.jpg Licence: CC-BY-SA-3.0 Přispěvatelé: Na Commons přeneseno z de.wikipedia. Původní autor: Mayrmart na projektu Wikipedie v jazyce němčina • Soubor:Badischl1.jpg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/b/b4/Badischl1.jpg Licence: Public domain Přispěvatelé: selbst fotografiert Původní autor: eisland • Soubor:Blue_pog.svg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/d/d7/Blue_pog.svg Licence: Public domain Přispěvatelé: Vlastní dílo Původní autor: Andux • Soubor:Bruner3_cisar.jpg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/6/66/Bruner3_cisar.jpg Licence: Public domain Přispěvatelé: Pestrý týden Původní autor: Rudolf Bruner-Dvořák (1864-1921) • Soubor:CHarles_Bridge_Franz_Josef.jpg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/f/fd/CHarles_Bridge_Franz_ Josef.jpg Licence: CC0 Přispěvatelé: Vlastní dílo Původní autor: Packare • Soubor:Coa_Hungary_Country_History_(19th_Century).svg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/0/07/Coa_ Hungary_Country_History_%2819th_Century%29.svg Licence: Public domain Přispěvatelé: Vlastní dílo Původní autor: Madboy74 • Soubor:Coat_of_Arms_of_Emperor_Franz_Joseph_I.svg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/a/aa/Coat_of_ Arms_of_Emperor_Franz_Joseph_I.svg Licence: CC BY-SA 3.0 Přispěvatelé: This vector image includes elements that have been taken or adapted from this: <a href='//commons.wikimedia.org/wiki/File:Imperial_Coat_of_Arms_of_the_Empire_of_Austria_(1815).svg' class='image'><img alt='Imperial Coat of Arms of the Empire of Austria (1815).svg' src='https://upload.wikimedia.org/wikipedia/ commons/thumb/9/96/Imperial_Coat_of_Arms_of_the_Empire_of_Austria_%281815%29.svg/16px-Imperial_Coat_of_Arms_of_ the_Empire_of_Austria_%281815%29.svg.png' width='16' height='20' srcset='https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/

KAPITOLA 19. SCHWARZENSEE

thumb/9/96/Imperial_Coat_of_Arms_of_the_Empire_of_Austria_%281815%29.svg/24px-Imperial_Coat_of_Arms_of_the_Empire_ of_Austria_%281815%29.svg.png 1.5x, https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/9/96/Imperial_Coat_of_Arms_of_ the_Empire_of_Austria_%281815%29.svg/32px-Imperial_Coat_of_Arms_of_the_Empire_of_Austria_%281815%29.svg.png 2x' data-file-width='1305' data-file-height='1608' /></a> Imperial Coat of Arms of the Empire of Austria (1815).svg. Původní autor: Tom Lemmens • Soubor:Coat_of_arms_of_Croatia_(1868-1918)_with_crown.svg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/0/06/ Coat_of_arms_of_Croatia_%281868-1918%29_with_crown.svg Licence: Public domain Přispěvatelé: • www.vexilla-mundi.com Původní autor: Ex13 • Soubor:Commons-logo.svg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/4/4a/Commons-logo.svg Licence: Public domain Přispěvatelé: This version created by Pumbaa, using a proper partial circle and SVG geometry features. (Former versions used to be slightly warped.) Původní autor: SVG version was created by User:Grunt and cleaned up by 3247, based on the earlier PNG version, created by Reidab. • Soubor:Drachenwand.jpg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/e/ec/Drachenwand.jpg Licence: CC BY-SA 2.5 Přispěvatelé: Vlastní dílo Původní autor: Ondřej Koníček • Soubor:Emperor_Franz_Joseph_I-Gyula_Benczur-1896.jpg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/6/60/ Emperor_Franz_Joseph_I-Gyula_Benczur-1896.jpg Licence: Public domain Přispěvatelé: [1] Původní autor: Július Bencúr • Soubor:Empress_Elisabeth_of_Austria,_1864.jpg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/3/36/Empress_ Elisabeth_of_Austria%2C_1864.jpg Licence: Public domain Přispěvatelé: http://www.gogmsite.net/empress_elisabeth_of_austri/1864_ empress_elisabeth_en_d.html Původní autor: Franz Xaver Winterhalter • Soubor:Erzsebet_kiralyne_photo_1867.jpg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/f/fd/Erzsebet_kiralyne_photo_ 1867.jpg Licence: Public domain Přispěvatelé: Scanned by User:Csanády Původní autor: Emil Rabending • Soubor:Erzsebet_kiralyne_photo_Rabending.jpg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/c/c2/Erzsebet_kiralyne_ photo_Rabending.jpg Licence: Public domain Přispěvatelé: scan by User:Csanády Původní autor: Emil Rabending • Soubor:Europe_1914.jpg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/6/63/Europe_1914.jpg Licence: Public domain Přispěvatelé: www.dean.usma.edu Původní autor: Department of History, United States Military Academy • Soubor:Flag_of_Austria-Hungary_(1869-1918).svg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/2/29/Flag_of_ Austria-Hungary_%281869-1918%29.svg Licence: Public domain Přispěvatelé: Vlastní dílo Původní autor: vectorized by Sgt_bilko, change name by User:Actarux for use in same templates • Soubor:Flag_of_Austria.svg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/4/41/Flag_of_Austria.svg Licence: Public domain Přispěvatelé: Vlastní dílo, http://www.bmlv.gv.at/abzeichen/dekorationen.shtml Původní autor: User:SKopp • Soubor:Flag_of_France.svg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/c/c3/Flag_of_France.svg Licence: Public domain Přispěvatelé: http://web.archive.org/web/*/http://www.diplomatie.gouv.fr/de/frankreich_3/frankreich-entdecken_244/ portrat-frankreichs_247/die-symbole-der-franzosischen-republik_260/trikolore-die-nationalfahne_114.html Původní autor: Tento obrázok bol vytvorený redaktorom SKopp. • Soubor:Flag_of_Germany.svg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/b/ba/Flag_of_Germany.svg Licence: Public domain Přispěvatelé: ? Původní autor: ? • Soubor:Flag_of_Italy.svg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/0/03/Flag_of_Italy.svg Licence: Public domain Přispěvatelé: There has been a long discussion on the colors of this flag. Please read the talk page before editing or reverting this image. Pantone to RGB performed by http://www.pantone.com/pages/pantone/colorfinder.aspx Původní autor: see below • Soubor:Flag_of_the_Habsburg_Monarchy.svg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/7/7a/Flag_of_the_ Habsburg_Monarchy.svg Licence: Public domain Přispěvatelé: Tento vektorový obrázek byl vytvořen programem Inkscape. . Původní autor: Sir Iain, earlier version by ThrashedParanoid and Peregrine981.ThrashedParanoid • Soubor:Francesco_Giuseppe_fra_le_truppe_a_Solferino_1859.jpg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/8/8c/ Francesco_Giuseppe_fra_le_truppe_a_Solferino_1859.jpg Licence: Public domain Přispěvatelé: http://www.oebv.at/flippingbook/ 9783209068972/files/assets/seo/page91.html Původní autor: neznámý<a href='https://www.wikidata.org/wiki/Q4233718' title='wikidata:Q4233718'><img alt='wikidata:Q4233718' src='https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/f/ff/ Wikidata-logo.svg/20px-Wikidata-logo.svg.png' width='20' height='11' srcset='https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/ thumb/f/ff/Wikidata-logo.svg/30px-Wikidata-logo.svg.png 1.5x, https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/f/ff/ Wikidata-logo.svg/40px-Wikidata-logo.svg.png 2x' data-file-width='1050' data-file-height='590' /></a> • Soubor:Francis_joseph_family_1861.png Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/3/33/Francis_joseph_family_ 1861.png Licence: Public domain Přispěvatelé: Helfried Seemann, Christian Lunzer (Hrsg.): Schönbrunn 1860 - 1920 - Das kaiserliche Lustschloss, die kaiserliche Familie, der Hofstaat, Schloss, Park und Tiergarten in historischen Photografien, ALBUM Verlag für Photografie, Wien 2006, ISBN 3 85164 158 2 Původní autor: Ludwig Angerer • Soubor:Franz_Joseph_1865.jpg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/2/21/Franz_Joseph_1865.jpg Licence: Public domain Přispěvatelé: scalarchives.com Původní autor: Joseph Albert • Soubor:Franz_Joseph_Beck-Rzikowsky_1897_Bistritz.jpg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/d/db/Franz_ Joseph_Beck-Rzikowsky_1897_Bistritz.jpg Licence: Public domain Přispěvatelé: Scheufler Collection Původní autor: Rudolf BrunerDvořák (1864-1921) • Soubor:Franz_Joseph_I,_1908_postage_stamp.JPG Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/4/4f/Franz_Joseph_I% 2C_1908_postage_stamp.JPG Licence: Public domain Přispěvatelé: Vlastní dílo Původní autor: Jarba • Soubor:Franz_joseph1.jpg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/8/85/Franz_joseph1.jpg Licence: Public domain Přispěvatelé: [1] Původní autor: Franz Xaver Winterhalter • Soubor:Franz_joseph_signature.png Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/5/5c/Franz_joseph_signature.png Licence: Public domain Přispěvatelé: http://www.archive.org/stream/keystoneofempire00cunliala#page/n5/mode/2up Původní autor: Franz Joseph (1830-1916)

19.5. ZDROJE TEXTU A OBRÁZKŮ, PŘISPĚVATELÉ A LICENCE

• Soubor:Franzjosef.jpg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/5/55/Franzjosef.jpg Licence: Public domain Přispěvatelé: neznámý Původní autor: neznámý<a href='https://www.wikidata.org/wiki/Q4233718' title='wikidata:Q4233718'><img alt='wikidata: Q4233718' src='https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/f/ff/Wikidata-logo.svg/20px-Wikidata-logo.svg.png' width='20' height='11' srcset='https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/f/ff/Wikidata-logo.svg/30px-Wikidata-logo.svg.png 1.5x, https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/f/ff/Wikidata-logo.svg/40px-Wikidata-logo.svg.png 2x' data-filewidth='1050' data-file-height='590' /></a> • Soubor:Gmunden-Luftbild.jpg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/c/c9/Gmunden-Luftbild.jpg Licence: Public domain Přispěvatelé: Vlastní dílo Původní autor: Hannesrb na projektu Wikipedie v jazyce němčina • Soubor:Gmunden_-_Rathaus.JPG Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/b/b5/Gmunden_-_Rathaus.JPG Licence: CC BY-SA 3.0 at Přispěvatelé: Vlastní dílo Původní autor: Bwag • Soubor:Gory_Martwe_aerial_1.jpg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/8/8c/Gory_Martwe_aerial_1.jpg Licence: CC BY-SA 3.0 Přispěvatelé: Vlastní dílo Původní autor: Andrzej Otrębski • Soubor:Gory_Martwe_aerial_2.jpg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/9/9e/Gory_Martwe_aerial_2.jpg Licence: CC BY-SA 3.0 Přispěvatelé: Vlastní dílo Původní autor: Andrzej Otrębski • Soubor:Grosser_Hundstod.jpg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/b/b5/Grosser_Hundstod.jpg Licence: GFDL Přispěvatelé: photo taken by Kogo Původní autor: Kogo • Soubor:Grossglockner_from_SW.jpg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/4/41/Grossglockner_from_SW.jpg Licence: CC BY-SA 2.0 at Přispěvatelé: Photo taken by myself, cropped, color balance slightly adjusted. Původní autor: Michael Schmid • Soubor:Grundlsee1.JPG Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/8/86/Grundlsee1.JPG Licence: CC-BY-SA-3.0 Přispěvatelé: Eigene Aufnahme (own work by Einer flog zu Weit). Původní autor: Einer flog zu Weit (Roman Klementschitz) at de.wikipedia • Soubor:Hallstatt_001.jpg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/1/14/Hallstatt_001.jpg Licence: CC-BY-SA-3.0 Přispěvatelé: pipimaru Původní autor: pipimaru • Soubor:Imperial_Coat_of_Arms_of_Austria.svg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/6/6d/Imperial_Coat_of_ Arms_of_Austria.svg Licence: CC BY-SA 3.0 Přispěvatelé: Vlastní dílo, Based on a work by Hugo Gerhard Ströhl (1851–1919): Oesterreichisch-Ungarische Wappenrolle. Die Wappen ihrer k.u.k. Majestäten, die Wappen der durchlauchtigsten Herren Erzherzoge, die Staatswappen von Oesterreich und Ungarn, die Wappen der Kronländer und der ungarischen Comitate, die Flaggen, Fahnen und Cocarden beider Reichshälften, sowie das Wappen des souverainen Fürstenthumes Liechtenstein. Anton Schroll, Wien 1890, 1895 (2. Auflage 1900). Date of original work: 1890 and 1900. Online by www.hot.ee Původní autor: Sodacan • Soubor:Imperial_Coat_of_Arms_of_the_Empire_of_Austria.svg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/2/28/ Imperial_Coat_of_Arms_of_the_Empire_of_Austria.svg Licence: CC BY-SA 3.0 Přispěvatelé: Vlastní dílo, Based on a work by Hugo Gerhard Ströhl (1851–1919): Oesterreichisch-Ungarische Wappenrolle. Die Wappen ihrer k.u.k. Majestäten, die Wappen der durchlauchtigsten Herren Erzherzoge, die Staatswappen von Oesterreich und Ungarn, die Wappen der Kronländer und der ungarischen Comitate, die Flaggen, Fahnen und Cocarden beider Reichshälften, sowie das Wappen des souverainen Fürstenthumes Liechtenstein. Anton Schroll, Wien 1890, 1895 (2. Auflage 1900). Date of original work: 1890 and 1900. Online by www.hot.ee Původní autor: Sodacan • Soubor:J.Reiner_-_Attentat_auf_Kaiser_Franz_Joseph.jpg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/d/d1/J. Reiner_-_Attentat_auf_Kaiser_Franz_Joseph.jpg Licence: Public domain Přispěvatelé: Wien Museum Karlsplatz Původní autor: J. J. Reiner • Soubor:Kaerlingerhaus2.jpg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/0/0d/Kaerlingerhaus2.jpg Licence: Public domain Přispěvatelé: No machine-readable source provided. Own work assumed (based on copyright claims). Původní autor: No machine-readable author provided. Tobi Kellner~commonswiki assumed (based on copyright claims). • Soubor:KaiserFranzjosef1853-1-.jpg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/b/b4/KaiserFranzjosef1853-1-. jpg Licence: Public domain Přispěvatelé: Information according to http://www.lib-art.com/artgallery/ 4514-portrait-of-emperor-franz-joseph-i-mikl%CF%83s-barab%CE%B1s.html Původní autor: Miklós Barabás • Soubor:Kaiser_Franz_Joseph_tomb_-_Vienna.jpg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/a/af/Kaiser_Franz_ Joseph_tomb_-_Vienna.jpg Licence: CC-BY-SA-3.0 Přispěvatelé: ? Původní autor: ? • Soubor:Kaiser_franz.jpg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/e/e8/Kaiser_franz.jpg Licence: Public domain Přispěvatelé: http://www.repro-tableaux.com/a/von-blaas-julius/empereur-franz-joseph-dau-1.html Původní autor: Julius von Blaas • Soubor:Kaiservilla_Bad_Ischl.JPG Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/8/84/Kaiservilla_Bad_Ischl.JPG Licence: Public domain Přispěvatelé: Vlastní dílo Původní autor: Toffel • Soubor:Kaiservilla_Ischl_01.JPG Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/8/8d/Kaiservilla_Ischl_01.JPG Licence: Public domain Přispěvatelé: Vlastní dílo Původní autor: Immanuel Giel • Soubor:Kaiservilla_vorderansicht.jpg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/d/d8/Kaiservilla_vorderansicht.jpg Licence: CC BY-SA 3.0 Přispěvatelé: Vlastní dílo Původní autor: Sigmunds • Soubor:Kammersee_Toplitzsee_Durchbruch.jpg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/1/19/Kammersee_ Toplitzsee_Durchbruch.jpg Licence: Public domain Přispěvatelé: de Wikipedia Bild:Kammersee02.jpg Původní autor: Blueangel, modified by Wildfeuer • Soubor:Koenigssee_Watzmann.jpg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/c/cf/Koenigssee_Watzmann.jpg Licence: CC-BY-SA-3.0 Přispěvatelé: ? Původní autor: ? • Soubor:Mondsee1.jpg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/9/9a/Mondsee1.jpg Licence: CC BY-SA 2.5 Přispěvatelé: No machine-readable source provided. Own work assumed (based on copyright claims). Původní autor: No machine-readable author provided. Ondrej.konicek assumed (based on copyright claims). • Soubor:Mondsee2.jpg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/8/8c/Mondsee2.jpg Licence: CC BY-SA 2.5 Přispěvatelé: No machine-readable source provided. Own work assumed (based on copyright claims). Původní autor: No machine-readable author provided. Ondrej.konicek assumed (based on copyright claims).

KAPITOLA 19. SCHWARZENSEE

• Soubor:Mondsee_cut.jpg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/8/8c/Mondsee_cut.jpg Licence: CC-BY-SA-3.0 Přispěvatelé: No machine-readable source provided. Own work assumed (based on copyright claims). Původní autor: No machine-readable author provided. Birka assumed (based on copyright claims). • Soubor:Mondsee_from_above.jpg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/1/16/Mondsee_from_above.jpg Licence: Public domain Přispěvatelé: Fotografie je vlastním dílem Původní autor: Vimu (Mühlstein Vinzenz) at de.wikipedia • Soubor:Mountain_glow_on_hochkoenig.jpg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/7/77/Mountain_glow_on_ hochkoenig.jpg Licence: CC BY-SA 3.0 Přispěvatelé: Vlastní dílo Původní autor: Clack • Soubor:Otevření_mostu_14._6._1904.jpg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/3/31/Otev%C5%99en%C3%AD_ mostu_14._6._1904.jpg Licence: Public domain Přispěvatelé: Scheufler Collection Původní autor: Rudolf Bruner-Dvořák • Soubor:PanoramaHöllengebirge.jpg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/7/7c/PanoramaH%C3%B6llengebirge. jpg Licence: CC BY 3.0 at Přispěvatelé: Vlastní dílo Původní autor: Austronaut • Soubor:Presov10Slovakia534.JPG Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/0/07/Presov10Slovakia534.JPG Licence: CC BY-SA 3.0 Přispěvatelé: Vlastní dílo Původní autor: Doko Ing. Mgr. Jozef Kotulič • Soubor:Question_book-new.svg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/9/99/Question_book-new.svg Licence: CCBY-SA-3.0 Přispěvatelé: Na Commons přeneseno z en.wikipedia. Created from scratch in Adobe Illustrator. Based on Image:Question book.png created by User:Equazcion Původní autor: Tkgd2007 • Soubor:Red_pog.svg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/0/0c/Red_pog.svg Licence: Public domain Přispěvatelé: Vlastní dílo Původní autor: Andux • Soubor:Salzkammergut_2.jpg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/4/4d/Salzkammergut_2.jpg Licence: Public domain Přispěvatelé: Vlastní dílo (http://www.supervht.com) Původní autor: Petr Drápalík at cs.wikipedia • Soubor:Schlacht_von_Temesvar_am_9_August_1849.jpg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/7/78/Schlacht_ von_Temesvar_am_9_August_1849.jpg Licence: Public domain Přispěvatelé: https://repository.library.brown.edu/studio/item/bdr: 247486/ Původní autor: Lanzedelly the elder, Josef, 1774-1832 (artist) Höfelich, J. (lithographer) • Soubor:Schwarzensee_(Salzkammergut).jpg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/8/8e/Schwarzensee_ %28Salzkammergut%29.jpg Licence: CC BY-SA 4.0 Přispěvatelé: Vlastní dílo Původní autor: Kuba Turek • Soubor:Sophiebayern_franzjoseph.jpg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/e/e0/Sophiebayern_franzjoseph.jpg Licence: Public domain Přispěvatelé: http://worldroots.com/brigitte/royal/gifs/sophiebayern3.jpg Původní autor: Joseph Karl Stieler • Soubor:Spitzmauer_1.jpg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/f/fc/Spitzmauer_1.jpg Licence: Public domain Přispěvatelé: • Na Commons přenesl z cs.wikipedia uživatel Sevela.p pomocí nástroje CommonsHelper. Původní autor: Petr Drápalík • Soubor:StemmaLombardoveneto.png Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/e/e5/StemmaLombardoveneto.png Licence: CC BY-SA 2.5 Přispěvatelé: File:StemmaLombardoveneto.jpg Původní autor: it:user:Lochness • Soubor:Toplitzsee.jpg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/e/e2/Toplitzsee.jpg Licence: Public domain Přispěvatelé: http://de.wikipedia.org/wiki/Bild:Toplitzsee.jpg Původní autor: de:User:Blueangel • Soubor:Traun_in_Ischl_02.JPG Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/e/e9/Traun_in_Ischl_02.JPG Licence: Public domain Přispěvatelé: Vlastní dílo Původní autor: Immanuel Giel • Soubor:Traunstein_(west_side)_II.jpg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/9/93/Traunstein_%28west_side%29_ II.jpg Licence: CC-BY-SA-3.0 Přispěvatelé: Vlastní dílo Původní autor: User:Tigerente • Soubor:Viechtau_Höllengebirge.JPG Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/1/10/Viechtau_H%C3% B6llengebirge.JPG Licence: CC BY-SA 3.0 Přispěvatelé: Vlastní dílo Původní autor: Corradox • Soubor:Wappen_Gmunden.jpg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/8/87/Wappen_Gmunden.jpg Licence: Public domain Přispěvatelé: from de.wiki, here the original file Původní autor: http://www2.land-oberoesterreich.gv.at/internetgeschichte/Start. jsp?oerok=40705 - Orignal on de.wiki: Partyhead / Uploader on commons : Локомотив • Soubor:Wappen_Habsburg-Lothringen_Schild.svg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/6/62/Wappen_ Habsburg-Lothringen_Schild.svg Licence: Attribution Přispěvatelé: Tento vektorový obrázek byl vytvořen programem Inkscape. . Původní autor: Oren neu dag • Soubor:Wappen_Kaiserin_Elisabeth.png Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/1/16/Wappen_Kaiserin_Elisabeth. png Licence: Public domain Přispěvatelé: Wappenrolle Österreich-Ungarns nach H. Ströhl [1] Původní autor: Hugo Gerhard Ströhl • Soubor:Wappen_Königreich_Böhmen.png Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/8/8f/Wappen_K%C3% B6nigreich_B%C3%B6hmen.png Licence: Public domain Přispěvatelé: Wappenrolle Österreich-Ungarns nach H. Ströhl [1] Původní autor: Hugo Gerhard Ströhl • Soubor:Wappen_Königreich_Dalmatien.png Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/1/13/Wappen_K%C3% B6nigreich_Dalmatien.png Licence: Public domain Přispěvatelé: Wappenrolle Österreich-Ungarns nach H. Ströhl [1] Původní autor: Hugo Gerhard Ströhl • Soubor:Wappen_Königreich_Galizien_&_Lodomerien.png Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/9/96/Wappen_ K%C3%B6nigreich_Galizien_%26_Lodomerien.png Licence: Public domain Přispěvatelé: Wappenrolle Österreich-Ungarns nach H. Ströhl [1] Původní autor: Hugo Gerhard Ströhl • Soubor:Wappen_at_mondsee.png Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/d/df/Wappen_at_mondsee.png Licence: Public domain Přispěvatelé: ? Původní autor: ? • Soubor:Weyregg_pano.jpg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/6/64/Weyregg_pano.jpg Licence: CC BY 3.0 Přispěvatelé: Vlastní dílo Původní autor: Simon Rudolf, visit rudolfimage.com for more

19.5. ZDROJE TEXTU A OBRÁZKŮ, PŘISPĚVATELÉ A LICENCE

• Soubor:Wiki_letter_w.svg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/6/6c/Wiki_letter_w.svg Licence: CC BY-SA 3.0 Přispěvatelé: Vlastní dílo; Wikimedia Foundation Původní autor: SVG Jarkko Piiroinen; rights, design and origin Wikimedia Foundation • Soubor:Wikiquote-logo.svg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/f/fa/Wikiquote-logo.svg Licence: Public domain Přispěvatelé: Vlastní dílo Původní autor: Rei-artur • Soubor:Wikisource-logo.svg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/4/4c/Wikisource-logo.svg Licence: CC BY-SA 3.0 Přispěvatelé: Rei-artur Původní autor: Nicholas Moreau • Soubor:Winterhalter_Elisabeth.jpg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/2/23/Winterhalter_Elisabeth.jpg Licence: Public domain Přispěvatelé: Immediate image source: [1]. Original at the Hofburg in Vienna. Původní autor: Franz Xaver Winterhalter • Soubor:Wolfgangsee2007.jpg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/f/f8/Wolfgangsee2007.jpg Licence: GFDL Přispěvatelé: Vlastní dílo Původní autor: User:Tigerente • Soubor:WolfgangseePanorama110425-1.jpg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/4/43/ WolfgangseePanorama110425-1.jpg Licence: CC BY-SA 3.0 Přispěvatelé: Tento obrázek byl vytvořen programem hugin. Původní autor: Aconcagua (<a href='//commons.wikimedia.org/wiki/User_talk:Aconcagua' title='User talk:Aconcagua'>talk</a>) • Soubor:Österreich_-_Dukat_(vierfach),_1915_(Nachprägung).JPG Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/1/1c/ %C3%96sterreich_-_Dukat_%28vierfach%29%2C_1915_%28Nachpr%C3%A4gung%29.JPG Licence: CC BY 3.0 at Přispěvatelé: Vlastní dílo Původní autor: Bwag

19.5.3

Licence obsahu

• Creative Commons Attribution-Share Alike 3.0