Turistiské trasy v Beskydech
Čarták, rozc., host., BUS (803m) – Soláň, hřeben (845m) – Pod Kotlovou, sedlo, rozc. (820m) – Pálenice (870m) – Benešky (855m) – Polana, rozc. (930m) – Vysoká (1024m) – Nad Třeštíkem – Třeštík, tur. ch., BUS (850m) Není zrovna nejvyšší, zato je jediná – Vysoká (1024m) je jedinou tisícovkou Vsetínských Beskyd. Leží na červené hřebenové trase dlouhé 14km, která je úžasná jak výhledově, tak navštívenými lokalitami. Mimořádná je Soláň jakožto hora umělců a kouzelná je typicky karpatská osada Benešky, bývalý geografický střed Československa. Panoramata z hřebene směřují většinou na sousední Javorníky, najdou se však i místa s výhledem na tisícovky Moravskoslezských Beskyd. V létě pěšky nebo na kole, v zimě na běžkách v upravené stopě. Ať přijdete kdykoliv, vždy si to užijete. *** Přes sedlo Čarták ve Vsetínských Beskydech vede klikatá horská silnice s pravidelnou autobusovou dopravou. Zastávka pro odstartování hřebenové túry se jmenuje Hutisko-Solanec, Čarták, sedlo a první rozcestník Čarták, rozc., host., BUS (803m) visí hnedle na dohled od zastávky, na kandelábru pod velkým billboardem s mapou soláňského lyžařského střediska. V blízkém okolí můžete očekávat pár záchytných parkovišť a stylových hospůdek. Jak ukazatel praví, červená hřebenovka má délku směrem na Ptáčnici 13,5km a 14km na Třeštík, přichází sem také žlutá značka z Karolinky (5km) a zelená z Velkých Karlovic (6km). Přejdete silnici a zalesněným břehem se po vyšlapané pěšině vyšvihnete na štěrkové parkoviště před horským hotelem Čarták. Ten je zajímavý tím, že stojí na bývalé obchodní (solné) stezce z Uher na Moravu a byl založený v roce 1832 hraběnkou Kinskou jako zájezdní hostinec. Dříve, od počátku 18.stol., pravděpodobně na jeho místě stával portášský strážní domek zvaný „čarda“, který dal lokalitě jméno. Zmiňovaná obchodní stezka vedla podél verandy hostince k dnešní podhřebenové BUS zastávce Na Polaně a z druhé strany ji kopíruje zelená turistická značka. Její těleso, lemované četnými kříži, se zachovalo prakticky dodnes. Obchodní cesta z Krásna nad Bečvou přes Rožnov p.R. do Velkých Karlovic se začala zpevňovat v roce 1819 nákladem hrabat Kinských, tehdejší vrchnosti rožnovsko-krásenského panství. Dokončena byla v roce 1827 a na památku této události byl v jejím nejvyšším bodě vztyčen kříž. Stojí přímo naproti vchodu do hostince a má v medailonku vytesáno: „BOHU A CEHO LIDU OD THERES. HRAB. KINSKY 1827“. Je tedy starší než dům, železná část je nicméně novějšího data. Původně tu totiž stával kříž kamenný se sochou Krista, jenž byl sražen bleskem a po pádu na zem se rozlomil. Ležel tu takto až do roku 1884 (jiné zdroje uvádí 1874), kdy jej dal nadlesní Adolf John převést do Karlovic a po řádné opravě byl téhož roku umístěn v Leskovém vedle kaple nad bývalou tovární školou, dnešní restaurací Dolinka. Červená hřebenovka pokračuje po úzké asfaltce rovně, zvolna stoupá do úbočí Soláně, míjí
reklamní tabule a rozhlíží se kolem sebe. Dominantní jsou zatím jen pohledy dozadu na bezejmenný hřebenový vrch (857m) a na velkou zvonici vpravo od cesty. Informační centrum Zvonice je záležitostí z roku 2006. Vznikla rozvedením původní myšlenky malíře Františka Podešvy (18931979), který si přál vytvořit zde, na dobře viditelném a hojně navštěvovaném místě, dominantní stavbu, jež by upomínala na život místních obyvatel. Programové zaměření Zvonice je shromažďovat a zprostředkovávat veřejnosti všechna dostupná fakta o historii Soláně, jeho obyvatelích, jejich životním stylu a kultuře, propagovat Soláň publicisticky, edičně a organizací společensko-kulturních akcí ve stylu valašských tradic. Prostory Zvonice nabízejí návštěvníkům stálou expozici valašských umělců a autorské výstavy malířů, sochařů, grafiků, řezbářů či fotografů, jejichž tvorba je inspirována Valašskem a lidovým uměním jiných regionů. Každoročně se tu konají např. akce Malířské cesty kolem Soláně či sochařská a řezbářská sympozia. To ostatně dokazují i dřevěné skulptury, rozmístěné všelikde po širokém okolí. Kopec Soláň je nazýván valašským Olympem, avšak jeho věhlas nepochází od výskytu mytologických bohů, nýbrž od výskytu významných spisovatelů, hudebních skladatelů a zejména malířů, kteří se v jeho blízkosti usazovali, žili a pracovali (např. akademičtí malíři Karel Hofman, František Podešva, Jan Kobzáň, Alois Schneiderka, Ilja Hartinger, Luděk Majer, spisovatelé Jan Drda, Oldřich Šuleř, Marie Podešvová a další). Během středně stoupavého výstupu na „vrch umělců“ potkáte četné výhledy na obě strany. Nejdřív je to velký kus nevýrazně formovaných Javorníků se všemi jeho hřebenovými tisícovkami, o chvilku později zas naopak radhošťský masiv. Vyhlídka z půlky výstupu na Soláň je jediným místem, odkud lze Radhošť takto dobře pozorovat. Uzříte zelený klín posetý červenobílými střechami Hutiska-Solance na svazích Poskly (576m) a Stráně (536m). Vrchol Radhoště (1129m) s kaplí a vysílačem se rozpažuje doleva do Černé hory (891m) a vpravo do Radegastu (1106m), za terénním smykem tam pak vyčuhuje také ještě kousek Tanečnice (1084m). Od západu jsou k Radhošti přilepeny Veřovické vrchy se svým odsazeným nejvyšším bodem Velký Javorník (917m), na němž stojí vysoká rozhledna. Vlevo od něj pak vybublávají Kamenárka (862m), Dlouhá (859m), Krátká (767m) a bezejmenný (768m). Velký Javorník má navíc svoje vlastní boční rameno s vršky Kyčera (875m) a Myší hora (725m). Panorama zleva uzavírá blízký výběžek Žebračky (818m), který se v bodě s názvem Leští (899m) spojuje s páteřním hřebenem Vsetínských Beskyd. Na vyhlídce k Radhošti se nachází malé posezení a kamenný kvádr s kovovou plaketou, na níž je vyryta báseň Na Soláni Čarták od valašskomeziříčského rodáka Maxmiliána Kunerta, píšícího pod pseudonymem Maxmilián Kurt. Kunert působil jako právník v řadě moravských měst a po 1.sv. válce také v Bratislavě. 2.sv. válku prožil v Praze a v roce 1939 odešel do důchodu ve funkci ministerského rady. Roku 1958 se vrátil za dcerami a vnoučaty do Bratislavy, kde v roce 1960 zemřel. Pohřben je na Ondrejském hřbitově v centru Bratislavy. Kromě několika neúspěšných jednoaktovek a jedné ztracené divadelní hry vytvořil Kunert několik básní (Hostýn, Radhošť, Kotúč). Jeho jedinou sbírkou poezie je kniha Básně (1908), jež byla soudobou kritikou hodnocena příznivě, ale nejuznávanější kritik F.X. Šalda ji odsoudil. Kunerta Šaldova kritika zasáhla natolik hluboce, že se poté jako básník nadlouho odmlčel. Jeho báseň Na Soláni Čarták ovšem proslula díky Leoši Janáčkovi, který ji zhudebnil do své stejnojmenné kantáty pro mužský sbor a orchestr. Úzká asfaltka zvolna stoupá a rozhlíží se okolo na chaloupky ve stráních. Od odbočky k osadě Na Soláni se otevírá znova výhled na Radhošť, Veřovické vrchy, obec Hutisko-Solanec či na Žebračku, to nejzajímavější je však zelený oblý kopec přímo v čele stezky – Soláň (861m). V ohybu cesty pod
Soláněm ční mezi dvěma stromy kamenný kříž zvaný kříž nad Čartákem. Ten dala v roce 1918 postavit Barbora Křenková na památku svého muže Karla Křenka, jenž toho roku zemřel ve věku 58 let a předchozích 9 let byl starostou Solance. Asfaltka obkružuje Soláň jižní stranou a shlíží na Javorníky. Jejich vrcholové partie nejsou příliš výrazné, zato mají množství vedlejších rozsoch. Páteřní hřeben se počíná úplně vlevo na slovenském Hričovci (1062m), který je však vidět jen zčásti vinou stromů nad Valašský ateliérem u Hofmanů. Linka hřebene jde téměř vodorovně až pod půl-oblouk Veľkého Javorníku (1071m), nejvyššího bodu Javorníků, v jehož úbočí se rozkládá lyžařské středisko Kasárne. Dál pokračuje téměř jako náhorní plošina, před jejímž závěrem se nachází rozhledový Stratenec (1055m). Následně se hřeben lehce rozvlní, vystoupává do Malého Javorníku (1019m), který tvoří nejvýraznější bod masivu, a zároveň je jedinou českou tisícovkou Javorníků, načež překoná 5 terénních vlnek a klesá do lokality Kohútka s dalším známým lyžařským střediskem. Posledním viditelným hřebenovým vrcholem je jmenovec Malý Javorník (868m). Co se týče bočních rozsoch, nejvýraznější je Lopušná (913m), o niž se tříští údolí Tísňavského potoka a kde spatříte soustředěnou obytnou zástavbu. Ze stran ji obepínají hřebínky Koncová (895m) a zleva Bařinka (868m). Z červeně značené turistické stezky vedou k vrcholu Soláně (861m) dvě odbočky. Rozhodně má smysl se nahoru podívat už kvůli úchvatnému, téměř kruhovému výhledu. Na vrcholku naleznete skulpturu ztvárňující pověst o původu názvu Soláň od Martina Gaji z roku 2010. Traduje se, že sem chodil pást ovce mladý pacholek. Jednou si všimnul, že ovce často chodí olizovat jednu skálu, tak to taky vyzkoušel a zjistil, že je to kamenná sůl. Ještě tentýž den o svém objevu řekl sedlákovi, u něhož pracoval. Sedlák se hned běžel přesvědčit a okamžitě ho napadlo, jak by mohl nalezenou sůl zpeněžit. Protože byl ale lakomý, existence svědka mu pořádně vadila. Co kdyby pacholek o svém nálezu řekl i někomu jinému! A tak v noci, když všichni v domě spali, mladého pastýře zabil. Druhého dne vzal motyku a měch, že si narube soli. Jaké však bylo jeho překvapení, když našel skálu, jenže ta vůbec nebyla slaná! Po sedlákově zločinu se sůl proměnila na obyčejný kámen. Od té doby není na kopci po soli ani památky, avšak jméno Soláň mu už zůstalo. Tak praví pověst. Reálnější verze odvozuje slovo Soláň od zmiňované obchodní stezky zvané lidově solarka, po níž se dovážela na Moravu sůl. Tak či tak, ze Soláně se otevírá krásný výhled nazpět do sedla Čarták, za nímž se zvedá zalesněná hřebenovka Vsetínských Beskyd s vrcholy Hluboká (835m) a Raťkov (853m) vlevo, špičatým bezejmenným (857m) uprostřed, vzdálenou Tanečnicí (912m), Leštím (899m) a Žebračkou (818m) vpravo. Směrem k severu je vidět horní stanice vleku, obec Hutisko a hřebínek Veřovických vrchů. Opačným směrem od Čartáku klesá dlouhé horské rameno s výraznou bakulí Kopencová (762m), která jakoby přetínala modrou linku Javorníků. Přesně za ní se nachází vrch Kohútka (913m) s dlouhou sjezdovkou. Šestý vršek od Kohútky doleva je Malý Javorník (1019m), více vpravo končí páteř Javorníků dvěma kulisovitě za sebou řazenými výraznými úbočími, jež tvoří dvě krátké rozsochy hlavního hřebene Kyčera nad Boroskou (808m) a Horní Kobylářka (846m). Vše ostatní za nimi je rozpadající se okraj Javorníků v okolí Čerňanské Kyčery (885m) nad Huslenkami. Projdete-li se víc po vrcholu Soláně, stanete nad sjezdovkou s perfektním výhledem na nejvyšší vrchy Moravskoslezských Beskyd. Nejdřív nutno říci, že sjezdovka padá do údolí Solaneckého potoka, který obloukovitě lemuje zelený hřebínek s vršky Hluboký (848m), pod nímž se nalézá malá osada, a Kyvňačky (816m). S Hlubokým přesně lícuje hora Smrk (1276m), vpravo za ní se tyčí Lysá hora (1323m) s vysílačem a zoubek za ní je Travný (1203m). Lehce po
straně jim sekunduje odsazený bezejmenný vrch (939m) situovaný poblíž Martiňáku, přes nějž je zároveň napojený na protáhlé rameno Bukoviny (998m) a vrchol Čertův mlýn (1205m). Za masivem Čertova mlýna vyčuhuje také palec Kněhyně (1257m) a téměř nepatrná hlávka Magurky (1067m). Čertův mlýn je dále napojený na hřbet radhošťského masivu, v němž se nachází tisícovky Skalka (1037m), Tanečnice (1084m), za výrazným sedlem Pusteven je to Radegast (1106m) a na konci Radhošť (1129m). Červená trasa pokračuje po zpevněné cestě lesem a lehce vystoupává k horní stanici sjezdovky Ski areálu Soláň na bezejmenném vršíčku (849m). Z ní je téměř identický výhled na hlavní vrcholy Beskyd jako ze Soláně a kromě nich také na část Veřovických vrchů. V mírném sedýlku, jen pár desítek metrů odtud visí na stromě rozcestník Soláň, hřeben (845m). Za sebou máte 1,5km, před sebou po červené 3km pod Kotlovou a končí tu žlutá trasa z Velkých Karlovic (6,5km). Uježděná přírodní stezka nyní středně stoupá kolem osamělého stavení pod další bezejmenný hřebenový bobek (851m), kde se rozdvojuje. V tomto místě se nachází abstraktní dřevořezbářský výtvor a z louky se otevírá výhled k jihu. Uzříte osadu, natočenou do údolí Bzového, po jehož stranách se zvedají hřebínek Kopencové (762m) a Fojtův vrch (634m), naproti nim z údolí vystupuje dlouhé rameno s vrchem Kání (744m), za čímž samozřejmě ohraničuje obzor hradba Javorníků v čele s výrazným Malým Javorníkem (1019m) a Kohútkou (913m). Zpovzdálí lze vidět též okolí Horní Kobylářky (846m). Značka odbočuje doleva, vydává se po hlavním hřebeni Vsetínských Beskyd mírně dolů, vyběhne si malý bezejmenný vršek (821m), opět klesá a ze sedla s velkou trvanlivou louží pojednou výrazně stoupá širokou pěšinou lesem do bezejmenného kopce (858m). Pěšina samotný vrchol míjí, aby se rovinkou dostala na louku, pod níž se na severní straně nachází pár chalup. Ty vidět nejsou, zato spatříte nejvyšší hřebenovou partii Radhoště (1129m) s vysílačem a kaplí, ždibec Veřovických vrchů, ale hlavně blízké Kyvňačky (816m) spolu s méně nápadným bližším Hlubokým (848m). Jak půjdete po louce dál, možná si všimnete vpravo od cesty také lavičky s obyčejným dřevěným křížem. Výhled nalevo se mění podle toho, jak se hřeben stáčí do oblouku vinou pramenišť Jezerního potoka, které utváří skoro jakoby ledovcový kotel kolem karlovské vodní nádrže Jezero. Snadno dohlédnete skrze rýhu Solaneckého potoka do škvíry mezi kopci Kyvňačky a Žebračka, za Žebračkou částečně vystupuje rameno Herálky (891m) a poměrně jasně je tímto směrem vidět i náhorní plošina Oderských vrchů. O pár desítek metrů později se z hřebenové louky podíváte na shluk tří tisícovek u Čertova mlýna, mezi stromy vystupuje Tanečnice a další jiné lokality Radhošťského hřbetu. Lepším výhledům však brání fakt, že se zanedlouho k hřebeni připojí ono boční rameno Hlubokého a má tu již podobnou nadmořskou výšku jako místo, na němž stojíte. Mimochodem u remízku vlevo pod hřebenem stojí druhý obyčejný dřevěný kříž jako symbol starých tradic v novodobém hávu. Stezka překoná malé návrší a středním sklonem klesá do lesnatého sedla s horskou chatou Kotlová, kterou léta vlastnilo Valašské muzeum v přírodě. Dnes tu soukromník provozuje valašské "hladové" okénko s bufetovým posezením pro turisty, kde můžete chvíli posedět a nabrat sil. V sedle narazíte na ukazatel Pod Kotlovou, sedlo, rozc. (820m) s přehršlí šipek. Červená trasa má před sebou aktuálně 1,5km, modrá vede z Hutiska (6,5km) do Velkých Karlovic (7km), zelená z Prostřední Bečvy (5km) na Horní Bečvu (4km) a žlutá z Horní Bečvy (4,5km) do Jezerného (3km). Široká hřebenovka následně volným stoupáním obkružuje dva předvrcholy a započíná krátký
střední výšlap na hlavní vrchol Kotlové (869m). Ještě předtím však pohlédne škvírou lesa vlevo na Smrk (1276m) s Malým Smrkem (1174m), na Lysou horu (1323m), Travný (1203m) a změť menších vrcholů u Trojačky (987m). Samotná Kotlová je téměř plochý vrchol, který se vlní a zatáčí až k rozcestí Pálenice (870m). Tam se vyděluje modrá značka, aby seběhla do Miloňova (3,5km), načež červená hřebenovka vychází z lesa na půvabnou valašskou osadu. Stavby na Pálenici jsou situované pod hřebenem mezi dvěma malými terénními růžky, které ji chrání před větrem – Pálenicí (848m) napravo a bezejmenným (875m) nalevo. Dolík osady zároveň vyřezává průhled k Javorníkům. Při příchodu spatříte plochý Stratenec (1055m), z něhož vstříc údolí Vsetínské Bečvy vybíhá rozložité horské rameno, které se pod zalesněnou Gigulou (951m) rozděluje na dvě rozsochy. Obě tvarem připomínají kolena, a obě na pomyslných holeních nesou osadu: ta vlevo se nazývá Koncová (895m), ta vpravo Javorníček (860m). Popojdete-li, zůstává vidět jen Javorníček a za ním v hlavním hřebeni Malý Javorník (1019m). Rozsocha se brzy opět dvojí na bližší bezejmenný (718m), jehož úbočí je až do údolí vyholené pruhem sjezdovky při ski areálu Kyčerka, a na lesnatější Kání (744m). Vzadu za Káním se tyčí dva výrazné kopce Stanovnická Kyčera (851m) a Válečková Kyčera (827m). Hlavní hřeben Javorníků je modelován několika terénními vlnami. Začíná zmiňovaným Malým Javorníkem (1019m), směrem doprava za sedlem následuje bezejmenný (971m), podlouhlé Frňovské (960m), podlouhlý bezejmenný (949m), Stolečný vrch (962m), nijak neurčený (cca 925m) a Kohútka (913m) se sjezdovkou. Zajímavostí lokality Pálenice je, že zhruba z jejího středu vedou stožáry na severní stranu hřebene, kde se v katastru Horní Bečvy nachází druhá osada. Zamíříte-li po trávě směrem k průseku, nejen že pod určitým úhlem spatříte Lysou horu (1323m), vrcholek Travného (1203m), masivní bezejmennou (929m), špičku Trojačky (987m) a Kladnaté (918m), ale především Smrk (1276m) s hrotem Malého Smrku (1173m), brdek (826m) nad Martiňákem, Bukovinu (998m), Čertův mlýn (1206m), Kněhyni (1257m), málokdy viditelnou Magurku (1257m), v předpolí osídlenou Kobylskou (804m), později dílek Července (760m), hlavní hřeben s puchýřkem Skalka (1037m), kuželem Tanečnice (1084m), při jejím předvrcholu (1077m) se v hlubokém sedle rozkládají jasně patrné Pustevny (zejména hotel Tanečnice a jídelna Libušín) no a nakonec Radegast (1106m). Zcela v popředí za trsy borůvčí trčí bezejmenný výběžek (835m) Kotlové. Pálenici přejdete napříč, projdete pruhem lesa a ocitnete se na navazující horské pastvině, odkud jsou díky hlubšímu sedlu na okamžik vidět blížící se hřebenové vrcholy Vysoká (1024m), před ní Polana (937m) a huňatý bezejmenný (874m), jenž vás odděluje od osady Benešky vzdálené 2km. Široká uježděná stezka se táhne po hřebeni, středně klesá a napravo se přitom utváří panoramatický výhled na slovenskou hranici. Zprvu vyčouhne odloučený masiv s hraničními vrcholy Dupačka (928m), Oselná (924m) a Lemešná (950m), za nimiž v dálce při dobrém počasí budete moci zazoomovat zubatou Malou Fatru – zprava mohutný Malý Kriváň (1671m), tesák Veľký Kriváň (1708m), nižší Chleb (1647m), zoubek Hromové (1636m), kompaktnější Steny (1572m, 1535m) a po malé pauze jakoby osamělý Stoh (1608m). Zatímco Lemešná klesá přes Bařinku (868m) do údolí, před ni se už staví masiv Miloňové (845m), který snadno poznáte podle rozhledny na špici. Vzadu se mezitím profiluje Čemerka (1052m) stoupající do výrazného Hričovce (1062m). Dojdete do sedla a hle, výhled se mění. Oddíl Hričovce jakoby ani nenáležel k hlavnímu hřebeni Javorníků. Od Veľkého Javorníku (1071m) ho odděluje náhlé příkré stoupání a v úbočí nezaměnitelný lyžařský areál Kasárne tvarem připomínající písmeno „U“. Nejvyšší bod ale hledejte až o 1km dál doprava. Zatímco v nakloněné rovině hlavního hřebene těžko najdete přesné umístění Stratence (1055m),
předsunutou Lopušnou (913m) rozeznáte snadno, stejně tak i vrch Adamík (743m) s čelně umístěnou sjezdovkou ski areálu Machůzky. Znovu popojdete a spatříte totéž co z osady na Pálenici, tedy hlavní hřeben od Malého Javorníku (1019m) přes Kohútku (913m) po rozsypané kopce na konci hřebene, vedlejší rameno Javorníčku (860m) s četnými osadami, dále hlubokým sedlem od hřebene odsazenou Stanovnickou Kyčeru (851m) a Válečkovou Kyčeru (827m), jimž v úrovni Kohútky sekunduje podobně tvarovaná Kotlina (805m). Co se dá považovat za novinku, je úplně vzadu schovaná špičička Makyty (923m), mohutného hvězdicovitého masivu odděleného od hlavního hřebene Javorníků Papajským sedlem. Chybět samozřejmě nesmí ani růžek bez jména (875m), který chrání osadu Pálenice a jehož přítomnost výhled do kraje limituje. Chůzí podél pastviny překonáte krátkým středním stoupáním kótu 860m, načež se pohroužíte do vysokého smrkového lesa a téměř rovinkou dojdete na osadu Benešky. V období první republiky (1918-1938), kdy k nám patřila Podkarpatská Rus, se tady nacházel geografický střed Československa. Benešky jsou mnohými turisty hodnoceny jako jedna z nejkrásnějších lokalit v dalekém širokém okolí, snad že tu na vás nejsilněji dýchne atmosféra horského světa Karpat, jichž jsou Beskydy přírodní i kulturní součástí. Osada je umístěna níže pod svahem, takže není vidět. Jedinými známkami soudobé civilizace jsou tu pouze zastřešené odpočívadlo, rozcestník Benešky (855m), tabule s mapou a viditelné zásahy na protějších kopcích. Za sebou máte 8km, což je větší polovina trasy. Po červené nyní půjdete 2km na Polanu nebo se dejte po modré 4km na Horní Bečvu. Budete-li chtít odpočívat, louka na Beneškách skýtá panoramatický výhled ke státní hranici. Vévodí mu hora Miloňová (846m) s rozhlednou, nalevo za ní Hričovec (1062m) a Lemešná (950m), vpravo Kasárne, v předhůří Lopušná (913m) s Gigulou (915m) a vše ostatní více doprava dozadu bylo již dříve popsáno – Kohútka (913m), Malý Javorník (868m) aj. Mírným stoupáním přejdete na sousední horskou louku, odkud se otevírá „posuvný“ výhled na ski areál Kasárne, na Lopušnou, k Malému Javorníku, Kohútce atd. U prameniště potoka Prostá (tzv. pramen Benešky) vás čeká silnější stoupání koridorem stromů mezi další lučinatou osadou napravo a vytěženým lesem nalevo. Zde doporučuji opustit značenou lesní pěšinu a vyjít to okrajem louky, protože znova spatříte kompletní panorama Javorníků od střediska Kasárne až po Makytu, kde se z hlavního hřebene zpoza Horní Kobylářky (846m) prodrala Čerňanská Kyčera (884m). Najdete ji ve stejné linii s blízkým travnatým vrškem Osloveček (723m) a zalesněným bezejmenným (735m). Jakoby při úpatí Čerňanské Kyčery leží Hrachovec (776m) a za ním oddělena údolím Filka (759m). S dalekohledem pak zcela vzadu odhalíte navíc část hlavního hřebene Vizovických vrchů. Nakonec, když se nahoře cca na kótě 900m.n.m. otočíte, spatříte k tomu všemu na moment ještě obloučky hlavního hřebene Vsetínských Beskyd, vrchol Vartovny (651m) s vysokou rozhlednou a dokonce i „zadnicovitý“ Komonec (672m). Z Benešek je vskutku líbivá podívaná. Mírným až středním stoupáním obejdete rekreační dřevjanku, zdoláte úbočí Polany (937m), nakouknete přes mýtinu ku Malé Fatře s Veľkým Kriváněm (1708m) či kostrbatým Veľkým Rozsutcem (1609m) a uprostřed lesa si na stromě počtete připevněné cedule Polana, rozc. (930m). K cíli zbývají 4km. Kromě červené se tu vyskytuje taktéž žlutá turistická značka do Miloňova (4,5km). Široká vyježděná cesta tvoří zprvu téměř rovinu, aby příštím středním stoupáním předznamenala dosažení sedla pod Vysokou. Na tu se naskýtá od odpočívadla celkem slušný výhled a hned se do ní také zakusuje ostrá kamenitá výstupovka o délce 600m s převýšením 100m. Vysoká (1024m) je jedinou tisícovkou Vsetínských Beskyd. Kdysi byl její vrchol holý, dnes však
zarůstá stromy, takže odtud není vůbec nic vidět. Nejvyšší bod vymezuje betonová skruž užívaná k sezení. Jinak jsou tu lavičky, zastřešené odpočívadlo s turistickým označením vrcholu i vrcholová kniha. Chcete-li pokračovat po hřebeni, jediná stezka vede rovnou za nosem do lesa a středně klesá. V jistém bodě narazíte na dřevěnou směrovku s popiskem „Rožnovská Bečva“. Pokud není po dešti a všude bahno, nezapomeňte zajít tuto zajímavost prozkoumat! Na severovýchodním úbočí Vysoké totiž vyvěrá místní významná řeka. Pěšinka k prameni Rožnovské Bečvy je ovšem trochu ošidná. Někteří návštěvníci tvrdí, že jde o beskydskou ferratu, protože prudkým svahem se jinak než s přichycením za řetězové zábradlí lze dostat jen stěží. Jestliže se k sestupu přesto odhodláte, můžete spočinout dole na lavičkách a vodou z upraveného pramene se osvěžit. Rožnovská Bečva pramení v nadmořské výšce 950m, její tok má délku 37,6km a povodí plochu 254,4 km2. U Valašského Meziříčí se řeka slévá se Vsetínskou Bečvou a dál pokračuje jako Bečva přes Moravu a Dunaj do Černého moře. Červená značka se žene rychle k cíli. Nejdřív středně klesá lesem, nabídne trošku rovinky se dvěma průhledy vpravo na Homůlku (867m), ramínko Bařinky (868m) a ski areál Kasárne, opět středně klesá, nalevo probleskne přilehlá osada Třeštík a v jejím čele při východu z lesa vyvstává kopec Čarták (953m) s rozhlednou Súkenická. Tady současně potkáte ukazatel Nad Třeštíkem, podle něhož máte za sebou 13km, před sebou poslední červený 1km a začíná tu modrá značka do Léskového (6km). Překonáte terénní vlnku, po pravé ruce znova zahlédnete notoricky známé Kasárne v boku Veľkého Javorníka (1071m), hřebenový Stratenec (1055m) a Malý Javorník (1019m), Homůlku (867m), Bařinku (868m), Gigulu (951m) a úplně v popředí bezejmenný výběžek (878m) Vysoké. Svižným klesáním po zpevněné cestě se doberete bývalé vyhledávané turistické chaty Třeštík. Ta byla postavena v roce 1943, na jaře 2012 prošla rekonstrukcí, ale zakrátko ji opět zavřeli. Dnes je chata soukromým objektem. Pár kroků za ní pak končí vaše putování. Od rozcestníku Třeštík, tur. ch., BUS (850m) můžete případně pokračovat po zelené trase 4km na Mezivodí nebo 4km do Leskového, po žluté 2,5km na Hlavatou nebo 1,5km k rozhledně.