Turistiské trasy v beskydech 5

Turistiské trasy v Beskydech Pustevny, chaty (1010m) – Maňáky, lesní cesta (950m) – Bařiny rozc. (815m) – U Martiňáku rozc. (827m) Místní obyvatelé vědí, jak příjemná je projížďka či procházka pod významnými tisícovými vrcholy Radhošťského hřbetu, a to jak ve směru výše uvedeném, tak i opačném. Střední část trasy tvoří silnička označená jako Mezinárodní horská cesta přátelství, větší část zbytku tvoří kamenité lesní cesty (v zimě vše překryto vrstvou sněhu – vede tudy běžecká stopa). Těšit se však můžete také na několik výhledů směřujících od Pusteven přes Vsacký Cáb až k Soláni.

Délka trasy je cca 8,5km. *** Pustevny leží na okraji hřebenové louky a rozcestník Pustevny, chaty (1010m) stojí u jídelny Maměnka. Své jméno dostaly Pustevny podle poustevníků, kteří tu v polovině 18.stol. žili.

Historické stavby, které tu stojí, vznikly v rozmezí let 1891-97. Jsou to útulny Pústevňa, Šumná, Maměnka a jídelna Libušín, zbudovaná podle návrhu architekta Dušana Jurkoviče a vyzdobená freskami Mikoláše Alše. Nachází se tu však i několik novějších budov.

Pod hotelem Tanečnica odbočuje červená turistická značka dolů do lesa, jakoby k jedné z upravovaných sjezdovek. Terén je vhodný spíše pro horská kola. Připravit se můžete na množství kamení v četných lesních úsecích i úzké pěšinky obrostlé trávou, několik kmenů ležících v cestě, po dešti pak lokálně na kaluže a bahno.

Kousek za Pustevnami se objeví první informační tabule Naučené stezky Čertův mlýn. Popisuje jev nazvaný Jezírko ”Mořské oko”. To se rozprostírá pár kroků od tabule, od cesty je dobře viditelné. Vzniklo vyčištěním a prohloubením mokřadu v depresi terénu pod mrazovým srubem na jižním svahu sedla Tanečnice v nadmořské výšce 980m. Tůň je významná pro rozmnožování obojživelníků, např. žáby a čolky. Okolo se vyskytují hadi, ještěrky a nad hladinou létají vážky.

Během 3km z Pusteven k rozc. Maňáky se setkáte s několika málo omezenými výhledy k jihu a se dvěma těžšími stoupáky. Jinak je to úsek celkem příjemný. Typy povrchů se střídají a jsou tu ty stromy na cestě... V poslední fázi narazíte ještě na ujíždějící břeh (tento stav má trasa již několik let), kde byste při troše neopatrnosti mohli zhučet po příkrém svahu.

Tyčový ukazatel Maňáky, lesní cesta (950m) se nachází pod rázným napojením červené značky na silnici. Ta je v mé mapě označena jako Beskydsko-karpatská magistrála, ale tady na ukazateli čtu Mezinárodní horská cesta přátelství. Každopádně zpět k Pustevnám jsou to 3km, 4km vpřed pak čeká Bukovina a po 5,5km Martiňák.

Magistrálu si patřičně vychutnejte. Je sice zanesená štěrkem, ale poskytuje příležitosti k dalekému rozhledu. V jednom místě je tento výhled vskutku úchvatný. Malíř Kunc ho štětcem přenesl na papír, kterýžto vám na své informační tabuli spolu s popisem pozorovaného přináší NS Čertův mlýn. Panorama zachycuje údolí s domky na Kněhyni a Prostřední Bečvě, z vrcholů např. Soláň,

Tanečnice, Vsacký Cáb, Vizovické a Hostýnské vrchy. Co je ještě vidět a není na obrázku, jsou Pustevny. Hned vedle cedule je dřevěný stůl s lavičkami k odpočinku.

Po chvíli jízdy odbočuje červená značka znovu do lesa. Cesta je široká a pokrytá jehličím, kolem roste kapradí. Tento terén však končí u Bukovina rozc. (910m), kde se k červené značce napojuje značka zelená. Ta přichází od vrcholu a rozc. Čertův mlýn, které je odtud 4km daleko. Značky spolu pak míří k 1km vzdálenému rozcestí Bařiny, k němuž se však nedostanete snadno. Je potřeba zdolat jakési přírodou vyhloubené koryto plné šutrů, sem tam umělý kanálek, a to vše v příkrém klesání.

Tyčový ukazatel Bařiny rozc. (815m), stojící vedle zastřešeného odpočívadla, je ověšen mnohými šipkami, protože se tu sbíhá hned několik barviček a magistrála směřující do Podolánek. Rovně lesem pokračují společně červená, zelená a žlutá značka k 0,5km vzdálené chatě Martiňák.

Horské sedlo Martiňák je křižovatkou značených turistických cest. Stýkají se tu 3 horské hřebeny a 3 údolí. Již před 200 lety tu jistý pan Martiňák postavil zájezdní hostinec pro dělníky z ostravských hutí a dolů, kteří se dopravili vlakem do Čeladné a odtud putovali domů na Bečvy. Dnešní podobu získala chata r. 1972, kdy byla na původních základech postavena nová budova.

Přestože jsem stála u rozcestníku, stylizovaného do dřevěné vidlice s kulatou stříškou, nevšimla jsem si, že by tu bylo jeho označení a nadmořská výška (mapa uvádí U Martiňáku rozc., 827m).

Bylo tu však husto šipek, z čehož do 4km vzdáleného centra Horní Bečvy mířila značka žlutá.