Zvonice Soláň

arták

::]:]:,

+;:,:

lanéc pod Soláňem 186,, 756 §? Hutisko * Solanec tel.: +420 571 644 265 mobil: +420 724 774 ?76, +42O 604 257 437 e-mail: cartak@tiscal i.cz, www.sola nsed lo.cz

Provozní doba Horský hotel Čarták: Po - Ne 9.00 - 20.00 Provozní doba Valašský šenk: Po * Ne 9.00 - 21.00

*ěa§T*§q§§

i&ffi§&K#

Dnes už není Čarták,,černákrčma nízká", jak ho poznal a psal o něm básník a publicista M. Kurt. Ať se to líbínebo nelíbí,sloužídnešním návštěvníkůma stalo se rekreačnímstřediskem. Křížajasanyjsou však tam, kde byly už kdysi dávno. |sou svědlcy historie staré valašské hospody.

Na začátku 18. století tady stála čarda - jakési strážnístanoviště portášů.Když už ho nebylo třeba, postavila hraběnka Kinská na Soláni hospodu. Ta třikrát \,Thořela a nikdo ji nechtěl do pronájmu.

Až }osef Vašut z Vellofch Karlovic a po něm jeho bratr }ura, který hos-

podu koupil Začalo období rozkvětu Čartáku. Kolem vedla cesta zRožnova pod Radhoštěm do Velhých Karlovic. Zastavovala tu jízdní pošta a zastavovali se i lidé, kteří šIi do města na jarmak. Pak se objevovali první turisté. Zašli do hospody a dostali to, co právě bylo, třeba krajíc domácího chleba a hrnek kyšky. Také s noclehem to bylo jednoduché.

Když neměli přichozípenize,dostali na rybranou. Nakreslit do pamětní knihy pěkný obrázek, složit básničku, nebo jít naštípat dříví, nařezat sečku pro dobltek. Možnostíbylo dost.

Rodina Vašutova měla ráda kolem sebe hodně lidí. Čarták byl taky jakousi první galerií, Gazda měl rád obrazy. Byly rozvěšené všude.

Pamětní kniha, kterou zal'ožil Jan Kobzáň, je doslova lyšperkovaná jmény ryznamných osobností, A kolik se jich tam podepsalo! Nejvíce talentu ukázala čtyřka soláňsk|ch rytvarníků, už jmenovaný |an Kobzáň, pak František Podešva, Alois Schneidera a Karel Hofman. |aroslav Křička do ní vepsal i úrlvky srych nouich hudebních skladeb.

*§e§esj"_

Počátek portášů se klade do roku 1638. Název vznikl a nebo byl odvozen z latinského slova porta = brána. Podnět k založ,eni sboru dal zřejmě

zemský sněm, od počátku však příslušela veškerá práva rozhodování

ve věcech portášů císaři, jako nejlyššímu vojenskému pánu. Z toho lze soudit na ýznam sboru. Popsat ve zkratce celou jeho historii je velmi obtížné.Nejdříve byl svoláván pouze v období nějakého ohrožení,pokud existoval, zločinnosti ubývalo, sotva byl rozpuštěn, loupežnictví se množilo. Časem se také začal považovat vice za zemst<y bezpečnostní sbor nežlízaorgány moci císařské. Od roku 1717 pak až do rozpuštěni trval nepřetržitě, zrušen byl císařslcfm dekretem 18,12.1829. Statečnost portášů je však doposud vzpomínaná v nejedné pověsti.

Téměř 200 let se psala společná historie Valašska a dávného portášského sboru. Když byli zal.oženi novodobí portáši, q,tkli si 3 hlavní úkoly, ne jako cíl, ate jako cestu: na svém putování po kotárech na tuto historii, bez které je nemožnési Valašsko představit, navazovat, a tím vlastně v maximální míře přispívat ke zviditelnění celého kraje a jeho kultury, Také však zdejší přírodu a krajinu - v součinnosti s jin}líni - ochraňovat.

Portáši aValašsko patří stále neodmyslitelně k sobě www.portasi.cz

Po smrti gazdyVašuta zdědila hospodu se vším všudyjeho nejmladší dce-

ra |indřiška, Přestala šenkovat. Přesto na Čarták přicházely spousty lidí, kteří ho poznali už dříve, nebo i ti, kteří se o něm doslechli z vyprávéni a chtěli ho poznat. Už to nebylo slavné, ale bylo. Nakonec }indřiška musela všechno prodat, protože neměla peníze na opralu rozlehlých budov,

ffi m

ffi

J

ffi fiffi

illínský krai

ffi

.§

§*LAN O Soláni se obdivně \,Tjádřil už v roce 1896 Mikoláš Aleš, který ve Vsetíně navštívil architekta Michala Urbánka (seznámili se v Praze

na Národopisné vy'stavě českoslovanskév roce 1895, kde Valaši získali sympatizanty mezi četnými osobnostmi tehdejšího uměleckého světa) a'ko3árem putova]i z Horní Bečly náhoru nadVelké Karlovice. Na Soláň iezdili ve 20. Ietech následujícího století básníci, představitelé českého vitalismu, sdruženíkolem lyrika Miloše Jirka. Vsetínské vrchy a Velké Karlovice pro sebe objevit výtečný moderní básník František Halas, jak o tom svědčí jeho korespondence.

Inspiraci pro svou tvorbu ve valašských kopcích kolem Soláně nacháze-

li hudební skladatelé Vítězslav Novák, který častěji poblval ve Velkých Karlovicích, a věhlasný Leoš Janáček, kterému učarovalo lidové umění, Iidové písně a zejména valašsloý dialekt, který cítil velmi muziki{lně (věty transponoval do not v tzv. nápěvcích). Čartákem je inspirovaná jeho kantáta Na Soláni Čarták.

Na Soláň přijížděl i malířův ze! manžel Podešvorry dcery, dnes světoznámé fotograíky Ery Fukové, maiíř a ilustrátor Vladimír Fuka a mnozí další. U Hofmanů se později objevovali na opakovaných návštěvách ryznamní teoretici českéhouměníV.V. Štecha dlouholetý ředitel Národní galerie, který českéumění otevřel světu, Jiří Kotalík. Umělcovi přátelé, kolegové ze Školyumění ve Zlíně či Střední uměleckoprůmyďové školy z Uherského Hradišté.Častým hostem u Hofmanů byl zakladatel české, ho moderního designu profesor Zdeněk Kovář ze Zlina či maliř a grafik |aroslav Králík z Prahy. K přátelům Hofmanoly rodiny patřili zpěváci lidol}ch písní]armila Šuláková a Luboš Holý.

Pozoruhodný obraz prostředí kolem Soláně vpvořila ve svém literárním díle Marie Podešvová (napsala více než deset románů, povídko-

a vzpomínkových knih). Krásným umělechy'm záznamem života, který prožila s manželem malířem Františkem Podešvou na Soláni, a také poctou tomuto místu na Valašsku, je její vzpomínková knížka Ať slunce září. Četnémotiry z okolí Soláně najdeme i v díle česképrozaičlry Marie Glazarové (Advent, Chudá přadlena).

ých

Zásadníýznam pro proměnu společenského a kulturního klimatu na

tzv. Horním Vsacku, tedy kolem Velkých Karlovic, na Soláni a v jeho okolí mělo přesídleni několikal.iznamnYch malířůz městských aglomerací na Soláň. Na Soláň přicházeli od poloviny 30. let minulého století, tady se jejich tvorba pod silným vlivem nového prostředi rozvijela a proměňovala,její důležitou inspirací se stávalo venkovské horské prostředí a lidová kultura. Soláň, jeho příroda, obpatelé a tradice začaly

blt

refl

ektovány umělecky, ýtvarně.

K pozoruhodným malířům ze Soláně, kteří tam ve sufch nově lrybudovaných atelierech žili a tvořili patří František Podešva (],893-1979)r,

Alois Schneiderka (1896-1958), Ian Kobzáň (1901-1959) a Karel Hofman (1906-1998).

S pobpem malířůna Soláni v nol"ých ateliérech přicházeli na Soláň

také jejich přátelé umělci nejrůznějšíchžánrů, kteří také ve sr,"f,ch dílech zkušenost ze Soláně zprostředkovávali; často se Soláň, jeho krajina či zážitky ze Soláně stávaly námětem jejich děl. K Podešvům do velkoryse pojatého dřevěného stavení jezdíval básník, prozaik a dra-

matik Jiří Mahen, básníci Petr Křička a jeho bratr hudební skladatel

|aroslav Křička, básník |an Čarek, soubor fotografií z Beskyd a soubor Podešvor.fch portrétůa rodinných fotografií tady vl,tvořil Jan Sudek, Podešvovu chalupu miloval herec )aroslavVojta.

Soláň neztrácí svou přitažlivost ani pro malíře a umělce následujících generací. Ke svému učiteli Františku Podešvovi se hlásí akademičtí malíři Luděk Majer a Ilja Hartinger. V povědomí veřejnosti zistává originální interpretace Valašska a motivů ze Soláně valašskomeziříčské malířky |aroslalry Hýžové.

PhDr. Dalibor Malina

ffi§

ffilř

jf§

lNFORMACNl CENTRuM z1l0NlcE solÁŇ l8. listopadu 2006 byla slavnostně otevřena zvonice

- informačnícentrum na soláni. základní kámen byl položen

5.

května v témžercce.

Projekt zvonice byl zpracován podle návrhu Ing. arch. |iřího Kotáska, CSc..

Stavbu realizovala firma Vasto s.r.o. Vsetín.

Náklady dosáhly šesti a půl miliónu korun. Část peněz získalo Sdružení pro rozvoj Soláně z Evropských fondů a Ministersťva pro místnírozvoj ČR.

Do projektu se zapojily obce a města regionu Valašska, část prostředků se podařilo ziskat od sponzorů a z aukce l^y'tvarných děl valašsk}ch uftvarných umělců.

Myšlenka rybudovat stánek umění a zirovei zařízení poskytující infor, mace o životě v tomto koutě Valašska vznikla ve čtyřicáty'ch letech minulého století. |ejím autorem byl český malíř a grafik František Podešva.

Zvonice tak sloužínejen jako informačni centrum, ale zároveň jako galerie umění, která byla otevřena I. Valašsloým salónem výtvarných umělců. Autorem myšlenlcy pořádání vlítvarných salonů byl rovnéž František Podešva.

Interiér sálů s převažujícímipřírodními prvkypůsobí na všechny přijemným dojmem. Vl'tečná akustika zároveň vytváří podmínlcy pro pořádání koncertu a literárních večerů.

Zvonice - informačni centrum bude tedy sloužit nejen poskytování. informací, výstávám, literárním i diskusním večerům,ale v rámci čin,' nosti Sdruženípro rozvoj Soláně bude posfupně realizována a dotvářena galerie výtvarných děI v přírodě na hřebenu Soláně.

Kromě pravidelného zvonění bude všechny pořádané akce ohlašovat zvon umístěný ve véži,,zvonice", dílo ak. sochaře |osefa Tkadlece z Halenkova.

§§ §€§§ =: