Dubové listy

Dubové listy

1. Vydání

Úvodní slovo Milý čtenáři, právě si pročítáš první řádky úplně prvního vydání Dubových listů. Tímto okamžikem jsi právě Ty pomohl odstartovat úplně novou éru našeho Hraničářského sboru, na kterou jsme se dlouhou dobu připravovali a v některých směrech ještě připravujeme. Zdá se to až neuvěřitelné, jak pouhé čtení pár řádků, jenž v jednu ráno v den uzávěrky sepisuje nějaký flákač, co před chvílí teprve dokončil opisování úkolu z fyziky od spolužáka, protože předtím se akorát tak vymlouval, že pořád nestíhá, že má spoustu práce, a další bambiliardu a půl výmluv k tomu, dokáže změnit skupinu několika fanoušků knížek v organizovanou skupinu lidí, kteří si hrdě jdou za svým cílem být každý den lepší pro sebe, ale i pro ostatní. To vše děláme proto, abychom se mohli po čase společně podívat zpět na cestu, kterou jsme ušli a mohli si říct: "Hele, koukej, jací jsme byli nešikovní, nespolehliví, nekomunikativní a hlavně netrpěliví 'troubové' (jak by namítl můj spolužák), ale teď když se na sebe podíváme, tak bychom měli uznat, že jsme ušli obrovský kus cesty od toho všeho na začátku a ještě minimálně stejnou vzdálenost ujdeme, protože ani ti nejlepší nebudou vždy nejlepší, pokud nebudou na sobě pracovat i nadále..."

Ano, tak právě tohle se teď v tuto chvíli děje a přesně Ty jsi jeden z lidí, kteří se na tom podílí... Ale dost už mých blábolů o nesmyslech, ať se můžeme konečně pustit do něčeho smysluplnějšího. Určitě tě zajímá, co všechno můžeš na následujících pár stránkách objevit, naučit se,..., zkrátka co všechno se nám, nebo spíš naší redakci, podařilo do tohoto čísla nacpat a čím bychom chtěli nastavit laťku pro další číslo. Pokud tě to nezajímá, tak sis to pravděpodobně přečetl(a) předem, protože tyhle bláboly stejně nikdo nečte. Jiná možnost neexistuje, neboť není hraničáře, který by nebyl zvědavý.

Cílem tohoto časopisu je rozšíření vašich obzorů o informace, které se bohužel na Facebookové skupině ztrácí, nebo je někteří ani nečtou, dále pak zaměstnání flákačů, jako jsem třeba já, aby konečně něco dělali a v neposlední řadě zde najdete také úkoly na procvičení a vyzkoušení věcí a znalostí, které jste se mohli dozvědět z měsíčních výcviků.

Teď nastal prostor, kdy bych měl, ale také proto, že chci, poděkovat redakci za jejich perfektně odvedenou práci, za trpělivost, kterou museli vynaložit při nesčetném množství úkolů, jimiž je Týna neustále zásobovala a celkovému zájmu vůbec začít dělat něco, co nikdo před nimi nedělal. Zvláštní poděkování patří také Týně za její přístup k celé věci, za toleranci v pomalejším začátku, ale hlavně za ten prvotní nápad, který mi téměř před rokem zněl jako nesplnitelný úkol, ale také jako dostatečná výzva k tomu ukázat si, co dobře směřovaný proud myšlenek, podporovaný neúprosným dozorem a kontrolami, dokáže. Ještě jednou tedy děkuji vám všem,

2 1. Vydání

kteří jste se na tom všem podíleli a zároveň doufám v další řadu úspěchů, které nás v tomto hraničářském roce a zároveň i v dalším kalendářním roce jistě čekají.

--•• / •- / / •••- / • / -•• / • / -• / •• / / ••• / -••• / --- / •-• / ••- / -••-- / / •-• / • / -•• / •- / -•- / -•-• / •• / --••-- / / ••- / -- / •--• / •- / •-•• / ••- / -- / •--• / -•-- / / •- / / -•- / -•• / --- / / •••- / •• / --••-- / / •--- / •- / -•- / --- / ••- / / •••• / •- / •••- / • / - / / •--- / • / ••• / / • / / --•• / •- / -- / • / ••• / - / -• / •- / •••- / •- / -- / • / --••-- / / •••- / •- / -- / / •••- / ••• / • / -- / / •--• / •-• / • / •--- / •• / / -•- / •• / •- / ••• / -• / • / / •--• / •-• / --- / --•• / •• / - / •• / / •••- / •- / -• / --- / -•-• / -• / •• / -•-• / •••• / / ••• / •••- / •- / - / -•- / ••- / --••-/ / ••- / --•• / •• / •--- / - / • / / ••• / •• / / -•- / •-•• / •• / -•• / / •--• / --- / •••• / --- / -•• / ••- / / •••- / / -• / •- / -•• / -•-• / •••• / •- / -•• / • / •--- / •• / -•-• / •• / -- / / •••- / --- / •-•• / -• / ••- / --••-- / / -•• / --- / •--• / •-• / • / •--- / - / • / / ••• / •• / / -•• / --- / ••• / - / •- / - / • / -•- / / -•-• / ••- / -•- / •-• / --- / •••- / •• / --••-- / / •- / ••• / -•-- / ••• / - / • / / ••• / •• / / •--• / •- / -•- / / -- / --- / •••• / ••• / •• / / -•• / •- / - / / •--• / •-• / • / -•• / ••• / • / •••- / --•• / • / / •• / / •- / / •••• / •-•• / •- / •••- / -• / • / / -• / •- / -•-• / • / •-• / •-• / • / •--- / - / • / / -•• / --- / ••• / - / •- / - / • / -•- / / ••• / •• / ••• / --••-- / / •- / -••• / -•-- / -••••- / -•-• / •••• / --- / -- / / -- / --- / •••• / •-•• / •• / / ••• / •--• / --- / •-•• / • / -•-• / -• / • / / •••- / -•- / •-• / --- / -•-• / •• / - / / - / --- / ••- / / •--• / •-• / •- / •••- / --- / ••/ / -• / --- / •••• / --- / ••- / / -•• / --- / / -• / --- / •••- / • / •••• / --/ / •-• / --- / -•- / ••- / / ••--- / ----- / •---- / --••• / / /

Tomáš Přikryl, velitel sboru

3 1. Vydání

Obsah Úvodní slovo...................................................................................................... 2 Kryptografie ...................................................................................................... 5 Recenze - Smith&Wesson Bullseye Linerlock ................................................... 8 Výroba primitivního šípu ................................................................................. 10 Výroba hrotu - bodkin ..................................................................................... 13 Dej se k nám .................................................................................................... 16 Něco pro pobavení .......................................................................................... 17 Soumrak hraničářů .......................................................................................... 21

4 1. Vydání

Kryptografie V prosincovém výcviku jsme si řekli, jaký je rozdíl mezi kryptografií a steganografií, i co je to kryptoanalýza. Tento článek na něj bude volně navazovat, ale pokusí se vás také blíže seznámit s druhy nejjednodušších šifer. Nejdříve bychom si měli vysvětlit pár pojmů: Kryptografii můžeme dělit na substituční (nahrazení písmen) a transpoziční (změna pořadí).

Transpozice je tedy vlastně přesmyčka. Chceme-li s její pomocí zašifrovat otevřený text „ahoj“ může nám vyjít například „ojha“ či „hajo“. Každému snadno dojde, že v případě dlouhého textu bude luštění nesnadné. Na druhou stranu je nutno takový text zašifrovat dle určitého pravidla, protože pamatovat si sérii náhodných přehození je takřka nemožné, což snižuje bezpečnost šifry.

Substituce naproti tomu využívá k zašifrování abecedu nebo abecedy (v případě polyalfabetických šifer), které průběžně střídá. Tím je každé písmeno nahrazeno zcela jiným z této abecedy.

Pro snazší pochopení si uvedeme pár druhů substituce, se kterými se setkáte na další stránce, nebo v některém z příštích čísel.

Caesarova šifra spočívá v posunu celé abecedy o určitý počet písmen. Při použití klíče (ano, správně, to je ta věc, kterou potřebujeme, jestliže nám jde o zašifrování či dešifrování zprávy) 3 tak vznikne posun o tři písmena.

Atbaš je jednoduchá hebrejská šifra. Při šifrování nejdříve spočítáme vzdálenost písmene (které šifrujeme) od začátku abecedy a nahradíme jej písmenem se stejnou vzdáleností od konce abecedy. Celou otevřenou abecedu tak přehodíme, protože z=a a d=w.

Polský kříž je takzvanou grafickou šifrou. Nenahrazuje tedy písmena jinými písmeny, ale znaky.

Existují dva základní druhy - malý a velký Polský kříž.

Vigenérův čtverec - poprvé se setkáváme s polyalfabetickou šifrou. Co to znamená? Že k utajení komunikace nepoužívá jednu, nýbrž několik abeced, jež se střídají.

5 1. Vydání

Nyní tedy chceme zašifrovat slovo „hraničář“ a jako klíč si zvolíme „luk“. Všimli jste si, že na rozdíl od Caesarovy šifry už není klíčem číslo? Ale pokračujme dále. Napíšeme si otevřený text a pod něj klíč, který se bude opakovat tolikrát, dokud nepokryje celou délku textu, tedy:

Písmeno otevřeného textu hledáme na prvním řádku, písmeno klíče v prvním sloupci tabulky.

Jinak řečeno, souřadnice námi hledaného šifrovaného písmena jsou H, L a naším úkolem je spojit příslušný řádek se sloupcem, aby nám vyšlo písmeno S. Budeme-li pokračovat, získáme „slkycmll“. Snadné, že?

6 1. Vydání

Na těchto stránkách najdete pět různých šifer, které jsou na sobě zela nezávislé. Něco je však přece jen spojuje. Každá z nich obsahuje jedno slovo věty - přesněji řečeno otázky. Za každou vyřešenou šifru získá řešitel dva body do měsíčního bodování. Za odpověď na otázku získá dalších pět bodů. Užijte si přemýšlení :-)

Komu se nelení, tomu se jelení. (obtížnost 1)

REFBX

Nevíš si rady v ničem? Pak hraničář je klíčem. (obtížnost 2)

Vždyť na tom nic není - je to jenom čtení!

(POZOR, třetí číslo značí přímo písmenko) (obtížnost 3)

Byla by věc smutná, kdyby nápověda byla nutná. (obtížnost 1)

KUDQLFDUH

Abecedu si připravuješ, však trojku nejvíc potřebuješ. (obtížnost 2)

Týna

7 1. Vydání

Recenze - Smith&Wesson Bullseye Linerlock Dnes jsem si pro vás připravil menší recenzi nože od Smith&Wesson, který mi už léta slouží bez větších problémů, byť jsem od něj tak dlouhou výdrž ani v nejmenším nečekal. Narazil jsem na něj naprostou náhodou, neboť jsem na stránkách jednoho z českých armyshopů objednával materiál do skautu a sháněl jsem něco malého, co by mi zajistilo poštovné zdarma. Tehdy jsem narazil na tento nůž, který v té době stál 272,- korun, což mi přišlo na nůž od takto renomované firmy dost málo, ale rozhodl jsem se jej vyzkoušet.

Takto nůž vypadal, když dorazil a hned příjemně překvapil pohodlný a jistý úchop, který poskytoval gumový povrch na levé příložce. Už z výroby nůž dorazil kvalitně nabroušený, což bylo další příjemné překvapení, které by se od této firmy dalo čekat, ale u jiného nože z této cenové kategorie to standardem nebývá.

Na druhé straně se nacházel klip pro nošení na kraji kapsy, ale ten se zhruba po půl roce začal viklat (uznávám, nechoval jsem se k noži zrovna v rukavičkách), takže jsem jej odmontoval, neboť jsem jej na kapse stejně nenosil.

Celkově se jedná o nůž s linerlock pojistkou a oboustranným kolíčkem pro pohodlné otevření jedním pohybem, i když já dávám přednost pootevření a poté pohybu rukou jako u vyhazovacích nožů, neboť se mi líbí ujišťující zvuk pojistky. Délka nože v otevřeném stavu je zhruba 19 centimetrů, v zavřeném potom 11.

8 1. Vydání

Jak si můžete všimnout na fotografiích, horní část ostří je upravena drážkami, které poskytují jistější úchop při drobnějších pracích, jako například vyřezávání. Z výroby má nůž dobře zpracovaný dutý výbrus se zhruba 0,7 - 1 milimetr vysokou fazetkou, kterou se mi stále daří udržovat příjemně ostrou i přesto, že nůž nešetřím a brousím jej maximálně jednou za několik měsíců.

Přesto, že jej mám už čtyři roky a nikdy jsem jej nerozebral kvůli čištění, stále mě nepřestává překvapovat svou výdrží a odolností. Vůle špičky čepele stále nepřesahuje více než 0,5 milimetru na každou stranu, což je podle mě v toleranci, zvláště s přihlédnutím k ceně.

Abych přišel k celkovému zhodnocení, nůž je i po tolika letech služby, nenošení v pouzdře a tahání všude možně, stále v celkem dobrém stavu. Nepočítám drobné škrábance a oděrky, které se najdou vždy, přestože člověk ani netuší, kde k nim přišel.

Takže pokud hledáte levný a přesto celkem kvalitní a skladný nůž, mohu jej s klidným srdcem doporučit. Cena se sice mírně zvedla, ale aktuálně jej mají za 299,- korun například na www.svetnozu-zbrane.cz.

Za poskytnuté fotografie děkuji

SW0014 S&W Bullseye Linerlock Smith & Wesson . Noze-nuz.com. [online]. 11.11.

2016 [cit. 2016-11-11]. Dostupné z: http://www.noze-nuz.com/ smithwesson/ SW0014.php Jirka

9 1. Vydání

Výroba primitivního šípu

Ztratili jste všechny své šípy, nebo vám zkrátka chybí do hraničářské čtyřiadvacítky? Pak je tu návod, jak se dovybavit primitivními šípy. Část 1. - Výroba dříku Potřebný materiál: nůž, rovná větev (vhodná je např. líska, nebo smrk), stahovací pásek, smirkový papír Uřízneme část, která bude sloužit jako tělo šípu. Délka by měla odpovídat délce šípů pro váš luk (většinou 75 cm).

Minimální průměr uříznuté části větve, by měl být 10 mm.

Nyní z budoucího dříku odstraníme kůru. Dřevo necháme vyschnout a pak jej smirkovým papírem uhladíme.

Pokud není kulatina stoprocentně rovná, můžeme ji vyrovnat nad ohněm. Druhý konec zařízneme do špičky a pak jej mírně podélně rozštípneme, abychom tam mohli později dosadit hrot.

10 1. Vydání

Část 2. - Výroba hrotu Potřebný materiál: materiál na hrot, něco na opracování hrotu, šlacha nebo režná nit, pryskyřici, uhlíky Materiálů na výrobu hrotu je nepřeberné množství. Lze ho zhotovit např. odštipováním obsidiánu nebo skla, či můžeme použít vyřezaný hrot z kosti, popř. parohu. Jaký typ zvolíte, je jen na vás. Až získáme správný tvar hrotu, můžeme se pustit do jeho upevňování k dříku. Pro připevnění použijeme přírodní lepidlo. Nad ohněm si roztavíme pryskyřici - nejvíce se osvědčilo tavit ji v plechovce. Dáváme pozor, aby se nám pryskyřice nepřehřála a nezačala hořet. Taková hmota je již nepoužitelná.

Když je pryskyřice roztavená, přidáme k ní rozdrcené uhlíky, čímž se jinak křehká hmota zpevní.

Roztavenou pryskyřicí s uhlíky naneseme také do spár, které se zasunutím hrotu vytvořily. Když směs na dříku mírně vychladne, můžeme ji prsty přitlačit ke dřevu, aby na šípu nebyly žádné nerovnosti, které by překážely letu. Pro jistotu, že nám hrot neupadne, ho můžeme ještě převázat šlachou nebo režnou nití. Část 3. - Výroba kormidel Potřebný materiál: letky (vhodné jsou např. husí, krocaní, nebo letky dravců), nůž, šlacha nebo režná nit Při výběru správných letek dáváme pozor, zda jsou všechny tři stejně směrované. Všechny tedy musí pocházet buď z pravého, nebo všechny z levého křídla ptáka. Každé pírko podélně rozřízneme v ostnu. Vezmeme větší prapor a určíme si délku, jež bude mít naše kormidlo (nedoporučuji kratší než 5 cm).

11 1. Vydání

Označíme si délku a tvar praporu a zbytek opeření odstraníme. Osten, který jsme od kormidla neodstranili, zkrátíme tak, aby ho na obou stranách zbylo asi 1,5 cm.

Nyní si na dříku šípu vyznačíme místa, kam kormidla přiděláme. Horní strany letek budou od končíku vzdáleny asi 2,5 cm. Letky musíme rozmístit způsobem, aby při přiložení končíku na tětivu, vodící kormidlo směřovalo kolmo od luku a zbývající kormidla byla umístěna tak, aby nepřekážela letu. Dolní ostny kormidel přiděláme šlachou, nebo režnou nití a několikrát dřík omotáme.

Potom postupně obmotáváme celé prapory až do jejich konce. Část mezi kormidly a končíkem obmotáme také. Aby se nám v tomto místě nezačal kvůli končíku šíp štípat, můžeme jej ještě zpevnit již zmiňovaným přírodním lepidlem.

Hotový šíp je připraven k použití. Dobré je si pro tyto šípy vyhradit vlastní terčovnici, protože s hroty, které jsme použili, dostane hodně zabrat. :)

Betty

12 1. Vydání

Výroba hrotu - bodkin V následujících číslech Dubových listů se budete setkávat s mými krátkými články zabývajícími se použitím různých typů hrotů k šípům pro luky i šipek pro kuše. Pokusím se vám představit hroty klasické, ale i méně známé a orientální typy, či variace na ně.

Nejprve vám ale zkusím alespoň nastínit výrobu hrotu nejprimitivnějšího, to jest čtyřhranu nebo - je-li vám milejší jeho anglický název - bodkinu. Podle popisu a nákresů to možná bude vypadat jednoduše, ale není to tak úplně pravda, jak se přesvědčí každý, kdo jej bude chtít opravdu kovat a ukovat jej dobře.

Na samotný hrot budete potřebovat nějaký kus železa, který budeme zpracovávat. Celkem vhodné jsou armovací dráty (tzv. roxory) o průměru zhruba 0,7 cm, které se snadno zpracovávají, stojí doslova pár korun a odpustí hodně chyb, což lepší ocele nemusí.

Věci, které budete potřebovat: 1. Materiál na samotný hrot 2. Výheň (nebo nějakou její obdobu) 3. Kovadlina (nebo jiný rovný a zároveň těžký kus, na kterém můžete kovat) 4. Kladiva (doporučuji minimálně dvě - lehké cca 0,5 kg, těžší cca 1-1,5 kg 5. Kleště 6. Palivo (já osobně používám dřevěné uhlí, ale je možno použít i černé nebo přímo kovářské) 7. Babky na tváření hrotu nebo jiný přípravek, který nám je nahradí 8. Pilník, utínku a něco na řezání (buď úhlovou brusku nebo pro trpělivé pilku na železo)

13 1. Vydání

A teď přejdeme k samotnému kování. Prvním krokem (tedy po roztopení výhně) je vložení roxoru do výhně. Samozřejmě, to není nijak složité, říkáte si, ale opak je pravdou. Pokud používáte dřevěné uhlí (jako třeba já), které je sice dražší, ale má mnohem čistší ohřev a na rozdíl od klasického uhlí i příjemně voní, musíte počítat s tím, že než se materiál prohřeje, značná část uhlí odhoří. (Dřevěné uhlí hoří za dostatečného přístupu vzduchu opravdu rychle. Klasické kamenné už pomaleji a kovářské je na tom ještě o něco lépe. Jsou samozřejmě známé způsoby, jak snížit spotřebu materiálu, ale tomu se můžeme věnovat jindy.) Takže je dobré počítat s rezervou a dát uhlí raději více, než pak stále přisypávat a manipulovat s výkovkem.

Materiál nechte ohřát zhruba na oranžovou až červenou barvu. Jde samozřejmě kovat i dříve, ale jednak se víc nadřete a navíc riskujete tvorbu mikrotrhlin. Ty sice u hrotu až tolik nevadí, ale kdybychom chtěli střílet například proti brnění nebo kovat nůž, riskujeme, že v místě praskliny se pak výsledný produkt zlomí.

Následně na kovadlině nosem kladiva (opak plosky) vytáhneme na konci tyče vějíř, který bude mít šířku o něco větší než je obvod dříku, pro který hroty děláme a délce zhruba takové, jakou jsme si zvolili pro tulejku. Když jsme s vějířem spokojeni, ploskou jej vyhladíme, abychom se zbavili vlnek po nose.

Samozřejmostí je, že veškeré operace provádíme za horka. Jinak riskujeme vychladnutí a opět tvorbu prasklin.

Dále vějíř stočíme do podoby budoucí tulejky. Pokud máme tu možnost, využijeme babku na stáčení a jestli ne, nezbývá nám nic jiného, než být trpělivý a stáčet pomalu po kouscích. Můžeme si pomoci i nějakým kuželem se správným rozměrem, kolem kterého můžeme vějíř obtočit. Důležité je, aby se hrany jen nepotkávaly, ale ve výsledku překrývaly. Tulej se tím stane mnohem pevnější.

Když jsme spokojeni s výsledkem, můžeme tulej srovnat na trnu (či hřebu - "krovák" je celkem vhodný) a pak na utínce odseknout cca 1-1,5 centimetru od špičky tuleje.

14 1. Vydání

Tím máme nejnáročnější část výroby prakticky hotovou. Teď už jen opět vložíme výkovek do výhně, uchopíme jej do kleští a šikmými údery vytahujeme hrot do budoucí podoby.Musíme ale při ohřívání dávat pozor, neboť kornoutek tuleje je velmi tenký a může se nám snadno stát, že vám shoří. Ano, je to tak, železo může ve výhni bez problémů shořet. Jestli mi nevěříte a chcete dělat celý hrot znovu, nechte jej ve výhni o něco déle....

Hotový hrot pak ohřejeme zhruba na 750-800°C (třešňová barva) a po začátek tuleje jej ponoříme do vody, abychom ho zakalili. Tím máme hotovo. Příště se budu věnovat využití tohoto hrotu a jeho různým podobám.

Jirka

15 1. Vydání

Dej se k nám dmi ami dmi Kdo se v horách ukrýváš, dej se k nám, dej se k nám, ami dmi kdo se v horách ukrýváš, dej se k nám.

F Projdem zemí křížem kráž, C v údolích držíme stráž, dmi ami ty, kdo na pravdu se ptáš, dej se k nám, dej se k nám. dmi ami dmi Kdo se v horách ukrýváš, dej se k nám.

Luk a šíp je mocná zbraň, dej se k nám, dej se k nám, Luk a šíp je mocná zbraň, dej se k nám.

Před nepřáteli léno braň, přece víš jak držet zbraň, strážcem svobody se staň, dej se k nám, dej se k nám.

Zrádci budou platit daň, dej se k nám.

Kam se ukryl Morgarath, dej se k nám, dej se k nám, Kam se ukryl Morgarath, dej se k nám.

Z vojska, které postavil, jenom hlouček mužů zbyl, zmizel jak se objevil, dej se k nám, dej se k nám.

Zloděj do písku se skryl, dej se k nám.

Mladý Duncan už je král, dej se k nám, dej se k nám, mladý Duncan už je král, dej se k nám.

Nepřátele k moři hnal, dobrou bitvu bojoval, kdo jsi při něm pevně stál, dej se k nám, dej se k nám.

Ale šelmy slídí dál, dej se k nám.

Katie, Legie

16 1. Vydání

Něco pro pobavení Jediným zvukem nesoucím se tmou je praskání dřeva přiloženého do ohně, jehož záře vrhá stíny pěti hraničářů hluboko mezi stromy. Pod skálou, na níž skupinka stojí, zpívá řeka svou noční píseň o tiché vodě. A oni poslouchají. Právě teď se před jejich očima a také v mysli odehrávají jedny z nejdůležitějších okamžiků života u sboru.

Poslední z nich skládá přísahu, které ostatní mlčky naslouchají. Teprve tehdy, jakmile zazní poslední slova "Tak přísahám" se odváží pohnout. Pozorují předávání dubového lístku s pocitem, že našli svou druhou rodinu. Pak utvoří kolem dohořívajícího ohně těsný kruh a vnímají sílu, kterou cítí nejen kolem sebe, ale především uvnitř. Vždyť každý z nich ví, že se může na ostatní v čemkoliv spolehnout. Snad tak působí přítomnost všech pěti prvků na jediném místě, snad jde o vyjímečně kouzelnou noc, ale všichni pociťujeme zvláštní sílu. Proč píšu pěti? Vzduch, který vdechujeme plnými doušky, nám dává pocítit klid a pohodu. Skála, na níž stojíme, podotýká, jak trpělivými se můžeme stát, když se budeme snažit, a svou neměnnou povahou ukazuje, jak rozhodnými a pevnými v jednání bychom měli být. Řeka pod námi stále zpívá píseň, která našim uším zní jako výzva k hledání vnitřní síly a odhodlání. A oheň?

Plameny, jenž bez vyjímky uchvátily pohledy nás všech, předvádějí fascinující ukázku energie a našeptávají, že teď jsme nepřemožitelní.

Posledním prvekm je však přátelství, které nás ode dneška spojuje více, než kdy dříve. A takhle to vlastně všechno začalo. Ten předposlední večer cestou ze sněmoviště jsme se dohodli, že by byl skvělý nápad vytvořit fotopříběh.

Jestřáb přišel se scénářem, jehož realizace už byla hračka. No, tedy, jak se to vezme. Druhý den jsme se probudili rozlámaní, nevyspalí a unavení. Jak by také ne, když jsme šli spát necelé čtyři hodiny před budíčkem. Ale ani spánkový deficit nás nemohl odradit od našeho záměru.

Oblékli jsme tedy své stejnokroje a vyrazili fotit. Šlo o poslední den srpnového sněmu a nemohli jsme si přát lepší počasí.

Sluníčko svítilo a spousta zábavné práce nám dávala zapomenout na smutek pramenící ze skutečnosti, že tenhle báječný týden se pomalu, ale jistě blíží ke svému konci. Za pár hodin se zase rozjedeme do všech koutů republiky a budeme odkázáni pouze na psaní zpráv. Ale teď ještě ne, musíme něco dokončit. A protože jsme Jestřábův nápad opravdu dotáhli do konce, dostal se fotopříběh až k vám, přátelé. Doufáme, že se bude líbit.

17 1. Vydání

18 1. Vydání

19 1. Vydání

20 1. Vydání

Soumrak hraničářů Toto je část povídky napsané dvěma členy sboru. Pokud bude zájem, zveřejníme pokračování.

“Sakra!” zaklel, když stál před autem a počítal průstřely v masce chladiče, ze kterého se syčením unikala pára. *Další odepsané auto…* proběhlo mu hlavou. Štvalo ho to, protože tenhle UAZ 469 vypadal, že by mohl nějakou chvíli vydržet. Zvláště po tom, co strávil několik dní v opuštěné autodílně tím, že jej dával dohromady. Na voze to bylo znát, neboť se touhle pustinou prodíral prakticky bez obtíží, ale to se změnilo, když narazil na tuhle hlídku Černých. Sice se ubránil, ale odneslo to auto…

Pořádně pak prošel okolí a prohledal mrtvé. "Co kdyby u sebe měli něco užitečného..." opakoval si potichu, když prováděl tuto nechutnou práci, při níž se mu zvedal žaludek. Nakonec ale neobjevil skoro nic, co by se mu mohlo hodit. Dohromady skoro dva zásobníky, ale byly to náboje do útočných pušek, které mu nikdy moc neseděly a navíc ty, které měli vojáci z hlídky nebyly v nijak excelentním stavu, takže do svého batohu přidal jen pár konzerv, které našel v ruksacích. Dokonce posbíral i pár patron do brokovnice, ale všechny byly naplněné jemnými broky na ptáky a tudíž mu byly k ničemu. Ale mohl je přebít, takže je přihodil do sumky, kde skladoval svou munici.

Poté, co z auta sebral svůj batoh a věci, které shledal užitečnými, vyrazil na cestu k Libavé, kde se nacházel cíl jeho pouti - základna Černých. Šel skoro celý den, než narazil na zrezivělou, několikrát prostřelenou plechovou ceduli upozorňující turisty, že vchází do vojenského újezdu, takže poznal, že mu zbývá jen zhruba osm kilometrů ke komplexu bunkrů tvořící základnu. V lese našel malou rokli, kde se rozhodl utábořit na dnešní noc. Než šel spát, přebil všechny náboje, co sesbíral a naplnil je směsí sekaného olova, které si připravil v dílně, když opravoval auto. Vyskládal si vše na zem a došel ke znepokojujícímu závěru. Pro útok na vojenský komplex mu zbývalo už jenom 14 nábojů do jeho brokovnice, 5 šipek do kuše a dva vrhací nože, z nichž jeden měl kdysi ulomený kus špičky, takže jej přebrousil a tudíž byl kratší, než druhý. Po zběžné úvaze došel k závěru, že to není mnoho ke zlikvidování roty, u níž předpokládal, že se na základně bude nacházet.

Měli se tam potkat všichni přeživší hraničáři, ale na jeho poslední vysílání se ozvala jen ona.

Věřil a doufal, že ze sboru přežilo více lidí, ale nemohl na to už spoléhat. Za poslední rok už Černí zkusili příliš mnoho léček, když tvrdili, že zajali někoho ze sboru a další členové pak umírali při záchraně dávno mrtvých přátel. Od výbuchu uplynul už více, než rok a od samého počátku běžel hon na členy sboru. Dobře si pamatoval ten večer, kdy pro něj přišli. Sice se jim ubránil, ale celý jeho dům lehl popelem a on sám se od té doby musel skrývat všude po okolí.

21 1. Vydání

Zachránil alespoň přenosnou radiostanici, takže se mohl dorozumět s ostatními a bohužel se i dovědět špatné zprávy z celé republiky. Ten první večer sbor přišel o osm členů a každý měsíc se jich na vysílání ozývalo méně.

Ráno jej probudilo jemný déšť bubnující na celtu, napjatou mezi stromy. Očividně pršelo už dlouho, neboť půda byla nasáklá vodou a vlhká byla i hromada dřeva, kterou si večer nachystal. Doufal, že si dnes k snídani dá něco teplého, ale počasí bylo očividně proti němu. Snědl studený zbytek masové konzervy s chlebem, který sebral včera vojákům a svou snídani zapil ledovou vodou z potoka pod kopcem. Věděl, že musí deště využít, a tak vyrazil na cestu, během níž přemýšlel, zda to má vůbec ještě smysl. Ze sboru a přátel pravděpodobně nezbyl skoro nikdo a Černí se v zemi stále upevňovali své postavení.

Déšť byl jeho výhodou. Tím si byl jistý. Věděl, že u Černých nejsou vojáci, ani důstojníci většinou tak disciplinovaní jako dříve u armády, takže budou za deště méně ostražití, možná dokonce i zalezlí pod střechou u hřejících kamen a hrnku grogu.

Po třech hodinách chůze lesem dorazil k prvnímu malému bunkru. No, bunkru, bylo to spíše jen strážní stanoviště, ale ať se díval jak chtěl, neviděl žádného hlídače, což mu přišlo podezřelé. Když přišel ke vchodu, všiml si krvavé stružky vedoucí do ostružiní vedle pěšiny. Rozhrnul houští a objevil mrtvolu prvního strážného. Podle toho, že krev ještě nebyla vůbec zaschlá a tělo nestačilo vychladnout, usuzoval, že zemřel maximálně před dvěma hodinami. “Tak už tu asi byla…” řekl tiše a vešel pancéřovými dveřmi do malého krytu. Druhý voják ležel na zádech u kamen a rukama si křečovitě svíral hrdlo, přičemž mu mezi prsty zasychala krev z malé ranky na krkavici. "Ty její malé nože... Pořád nechápu, jak s nimi může házet..." pronese sám pro sebe "Ale jde jí to." dokončí úvahu.

Pár minut přemýšlel, zda by si od strážných měl něco vzít, ale jediné, co shledal z jejich výbavy, užitečným byly samonabíjecí pušky, které nakonec zavrhl jako nevhodné pro boj v uzavřených prostorech a navíc zbytečně těžké, když už teď neměl auto, ani jiný dopravní prostředek. Nakonec si do kapsy zastrčil dvě čokoládové tyčinky, které objevil ve skříňce a vydal se dál.

Zbývající kus cesty od strážního stanoviště k základně ušel podél štěrkem sypané cesty asi za deset minut. Stanul zhruba padesát metrů před bránou komplexu a už zdálky viděl strážného opírajícího se o jeden ze sloupů, na nichž brána držela. Už takto z dálky se mu nezdálo, jak voják stojí, čemuž nevěnoval přílišnou tomu pozornost. Ale jakmile přišel blíž, všiml si krvavé skvrny na hrudi, které si zdálky na černé látce uniformy nevšiml. Pořádně ještě jednou prohlédl okolí, ale už teď si byl jistý, že minimálně kolem brány žádné nebezpečí nehrozí. Pro jistotu ještě jednou prohlédl okolí a vydal se na cestu k bráně, kde se potvrdilo, co si myslel, jakmile vojáka zahlédl. Sice se mu nelíbilo, že na něj nepočkala, ale musel uznat, že si zatím vede dobře.

22 1. Vydání