Jizak, Jizak... by Jan Kyznar

Pražské Jižní Město

5 6 8 10 12 14 16 18 20 22 24 26 28 30 32 34 36 38 40 48 50

Úvod Pražský kontext Praha Pražská sídliště Historie Jižního Města Struktura, vzorec, rozhraní Komunikační skelet Vybavenost Budoucnost JM Vlastnická struktura, Okrsek-čtvrť-lokalita-místo Kompozice, skladebná jednotka Volba lokality Zastavěné - nezastavěné, Zpevněné - nezpevněné Technická infrastruktura, Územní plán Vybavenost Parter Paneláky Rozvojový potenciál Typy domů Referenční projekty Literatura

Pražské Jižní Město : životu navzdory

diplomní seminář Jan Kyznar v ateliéru kohou(t)ichý

FA ČVUT Praha 2014

Sídliště v České Republice čekají na druhý dech - dlouhodobou pozornost, která by byla věnována rozvoji toho, co bylo zanecháno společností druhé poloviny 20. století. Sídliště svým měřítkem, zvláště ty, které jsou nazývány městy, kladou mezi sebe a lidi velké vzdálenosti, jak fyzické tak metaforické. Multiplikace, která živelně probíhala během vzniku stojí za pocitem marnosti ve vztahu lidí k sídlištnímu prostředí. Najednou není možné vzít motiku a okopat předzahrádku, zasadit strom, opravit 20m soklu. Je třeba poskočit o škalu výš - okapávat bagrem, sázet traktorem a na 200m soklu opatřit 100 členou četu. Proto nejsou kroky k proměně výrazu sídlišť jednoduché, vyžadují velké množství energie. Mnohem vyšší než je zvykem vynakládat u domů tradičních. Ne proto, že by domy a prostředí byly složitější, ale hlavně plochou na které se nacházejí (čili lidí, kterých se dotýká), slabou hierarchizací a diferenciací prostoru. K těmto krokům však musí dojít, jelikož se dotýkají nezanedbatelného množství populace. A byť vynaložená energie je veliká, v případě řešení tabula rasa by byla mnohem větší. V tomto duchu je pochopitelná doba vyčkávání, koncentrace sil a hledaní, avšak nesmí být zapomenuto na dluh jaký vznikl vůči sídlištím. Tvrdá racionalizace měla v kontextu doby své opodstatnění, ale přelila se v bezmyšlenkovitou honbu za

tabulkovými cíli bez reflexe záměrů. To v mnoha připadech vedlo k nedokončenosti veřejného statku a přebujelosti bytové výstavby. To co tedy dnes někdy můžeme vidět je pouze torzem, nikoli hanlivě, ale čistě fakticky. Původní záměr byl vybrakován, a to co mělo sloužit ku prospěchu obyvatel často chybí nebo neplní svou funkci. Právě pro slabou reflexi trpí sídliště rychlejší moralní zastaralostí a hlasí se o hledání cesty jak se stát kompletní součástí města. Zásadním tématem sídlišť je jejich kontext ve všech rovinách. Každé sídliště má specifika a to do té míry, že o nich nelze mluvit obecně. Jednotlivě vykazují krásy a nešvary, které jiná nemají či v různé míře nebo kombinaci. Proto je třeba vyvarovat se přiléhavým modním nálepkám a hledání obecných přístupů. Přestože jako stát nejsme v tomto problému osamoceni, v rámci evpropského prostředí jsou podmínky vzniku a charakteristiky natolik odlišné, že srovnání na jakékoli úrovni musí být velmi obezřetné. I když sídliště matou svým měřítkem a zdánlivou unifikovaností, pozornost musí být upřena na konkretní místo a problémy, jinak veškeré snahy o hledaní řešení “otázky sídliště” skončí bezúspěšně. Je třeba se poučit z dob plánování celých měst. Takto velké celky nelze plánovat a stavět v jednom momentu. Je třeba umožnit reflexi, vývoj a společenský konsenzus nad budoucností jak má vypadat náš domov.

Úvod

Proč sídliště? Dlouhodobě mám pocit, že je to téma, které tak trochu leží ladem a klade odpor svou komplexností jakou představuje. Těžko se začíná od domu, a ještě hůře se řeší jako celek, alespoň pokud mluvíme o těch větších. Výjimku tak představují byty, které svým vlivem končí na patře panelového domu. Potřebné urbanistické kroky byly předběhnuty zásahy v měřítku kosmetické úpravy, a tím omezily možnosti blízké budoucnosti. Je to pochopitelné, byly nezbytné, domy fyzicky zastarávají a je potřebná údržba. Byla to však příležitost, jak koncentrovat vynaloženou energii a pokusit se ovlivnit i prostředí mezi samotnými domy. Není třeba se vzdávat, je co řešit, užitečné je to vnímat jako upozornění, že lokalita žije a hlasí se o svou pozornost. Vzhledem k tomu, že sídliště jsou často významné části města, cítím povinnost podílet se na hledání sebevědomé a jedinečné čvrti, která by jednou mohla být nejem zdrojem, ale i cílem. Potenciál zde je, ne na všem leží stín, stejně tak jsou evidentní nedostatky. Vzhledem k tomu, že sám bydlím v panelovém domě, je to svým způsobem reflexí, ujasněním si toho, kde vlastně žiji a co to znamená.

Proč Jižní město? Jednoduše, protože celý život bydlím nedaleko a Jižní Město bylo vždy strašákem. Zdálky vyvolávalo neblahé tušení své strojovosti. Spousta podivných tvarů a míst, která nedávala smysl. A přes veškeré zelené plochy působila neútulně, vzdáleně až nelidsky. Vybral jsem si místo, které mi dovolí odstup, ale na druhou stranu budu mít jeho hlubší znalost díky rokům, kterými jím projíždím.

Pražská sídliště se liší co do stáří, tak polohy vůči centru, vybavenosti i uspořádáním. Nejprve byly užívány volné plochy uvnitř starších čtvrtí. Až potom se přesunula na neobydlené okraje města. V praze byla první generace reprezentována Vršovicemi a Kobylisy a zachovávala si lidské měřítko. První typizované řešení bylo realizováno ve Strašnicích sídlištěm Solidarita. Druhou generací byla Invalidovna či Petřiny, kde byla kombinovaná prefabrikace s klasickými metodami. Později se z hlediska úspornosti přešlo k zakládání rozsáhlejších celků na jednotné urbanistické koncepci jako v případech Pankráce I,II nebo Michelské. Třetí a poslední generace probíhala od 70. let do konce 80., jednalo se už o obrovské staticícové celky a to Severní Město (Kobylisy, Ďáblice, Prosek, Bohnice), Jižní(Háje, Opatov, Chodov, Roztyly) a Jihozápadní Město(Stodůlky, Butovice, Velká Ohrada, Luka, Lužiny). Sídliště proto můžeme rozlišovat na ta, která se podařilo integrovat do městské struktury a vytvořit specifické prostředí (Pankrác, Solidarita, Vršovice) a ta, která jsou solitérními celky s jasnými předěly vůči zbytku Prahy (JM, JZM, SM). Na druhou stranu byla “Města” vždy svázaná s blízkou kvalitní zelení, která umožňovala rekreaci obyvatel. Je rozhodně nutné vnímat je jako integrální součást, protože to dále rozvíjí, v jejich vzorci obsažený, princip zeleného města, které se zdá jako jedno z opravdu životaschopných témat.

Karel Neubert; URM

leguan4; foto.mapy.cz

Pražský kontext

maps.google.com

Ludvík Hradílek; aktuálně.cz

bydleme.cz

Dalším způsobem jak vnímat druhy sídlišť může sloužit forma sídlištní zástavby. Ta svou typologií a měřítkem mají přímý vliv na míru integrace, obyvatelnost prostředí, jejich přizpůsobivost vůči potřebám obyvatel. Dá se vypozorovat, že právě měřítko úzce reaguje na dobu vzniku. Typologie, které můžeme pozorovat jsou: řádková zástavba (Pankrác), bodová (Ďáblice), bloky (Velká Ohrada), superbloky (Lužiny), superstruktury (Jižní Město), volná kompozice (Petrovice). S typologií souvisela i použitá technologie, která se v průběhu 40 let inovovala. V Praze to byly tyto: T06B (1963-90) 3,6m rozpon, variabilita 90% výstavby T08B (1962-80) 6m rozpon, mnoho lokálních variant VVÚ-ETA (1972-90) 6m, vycházela z T08B Larsen-Nielsen (1972-90) dánská technolgie, malorozponová třímodulová sestava P1.xx poslední vyvinutá soustava, několik variant

Praha

1250000 ob. / 49600ha

Pražská sídliště

470000 ob. 38% / 2983ha 6%

Klasické bloky

Solidarita

Pankrác

(160 ob./ha)

82,5 ob./ha

122 ob./ha

Dejvice, A. Engel, návrh 1920 - 1970, bloky cca do 100x100m. Je zde jako měřítkové srovnání se sídlištní zástavbou.

1948-1950, autoři F. Jech, H. Majer, K. Storch. Jedna z prvních pražských typizovaných výstaveb. Realizováno prefabrikací in situ, ještě v duchu socialistického realismu. Zástavba má jasně čitelnou strukturu, příjemné lidské měřítko. Velkou část tvoří dvoupodlažní řadové domky, jsou doplněné 4-podlažními bytovými domy. Jasná orientace v prostředí, čitelná příslušnost jednotlivých ploch k domům či veřejnému prostranství. Zklidněná čtvrť v duchu zahradního města, do centralního parku je orientována základní vybavenost. Velikost vyššího celku 300x400m

1962-67, architekt Jiří Lasovský sídliště Pankrác I,II. Zřejmá hierarchie ulic, osazení domů respektuje komunikační síť a výsledná orientace v prostředí je tak dobrá. Je zde relativně dobře definované k čemu patří jednotlivé plochy. Dá se zde ověřit fakt, že z hlediska využitelnosti a příjemnosti prostředí jsou ve výhodě ty plochy mezi kratkými deskami domů, tvořící kapsy s potenciálem polosoukromého charakteru, oproti souvislé ploše kolem dlouhé desky. Dostředně umístěná vybavenost. Velikost celků cca 400x350m.

Pražská sídliště Petřiny

Ďáblice

Jižní Město I

maps.google.com

155 ob./ha

150 ob./ha

1959-69, architekti E.Benda a V.Mixa, sídliště Petřiny pro 15000 ob. Poměrně přehledná komunikační síť. Základní orientace je občas nabourávána chaoticky otevřenými rohy do bloků. Na druhou stranu domy tvoří jakési pseudobloky s intimními dvory. Sídliště je husté, a byť je zde řada zbytkových ploch, tak nepůsobí zanedbaně, ba naopak jako příjemné uvolnění. Architektura domů orientovaných do hlavní ulice působí příliš stroze a bez identity, nicméně s potenciálem možných změn k lepšimu. Výšší část má 200x150m.

1969-1980, architekti V.Tušek, V. Hesse + kol., 9900 obyv. Struktura je tvořena superbloky 110x130m a 15 patry, které jsou doplněny deskami domů až 240m dlouhými. Je však nutné brát v úvahu velkorysý prostor, který je adekvátní domům a je doplněn pouze vybaveností a nedochází k drobení bytovou zástavbou. Dálkové průhledy celou kompozicí pomáhají orientaci. Celek se nejvíce z pražkých sídlišť blíží naplnění modernistickému ideálu superdomů plujících v zeleni s vzrostlými stromy. Domy mají atraktivní proporce a zvládnuté členění.

1972-1976+, autoři J. Krásny, J. Lasovský a kol., 56000 obyv. Původní koncepce se rozpadla a 4 hlavní části projektovaly jiné ateliéry - proto odlišné kompozice. Páteřní komunikace nejsou koncipovány jako pěší, avšak jsou čitelné. Síť cest však už dále postradá hierarchii a logiku. Základní orientace je oslabována překrýváním průhledů jednotlivými domy. Zástavba je na sebe chaoticky navázána bez čitelné snahy o tvorbu veřejných prostor. Plochy pouze doplňují domy bez přidané hodnoty a příslušnosti. Neproporčnost domů a prostředí. Vyšší celek má dimenze cca 500x400m.

148 ob./ha

Oblast Jižního Města bývala dříve hospodářsky využívána, nacházely se zde pole, bažantnice a pochopitelně vesnice, které daly název jednotlivým okrskům - Háj, Litochleby, Chodov, Šeberov. Na mnoho odkazů dnes ještě více čí méně zřetelně narazíme v podobě existující zástavby rodinných domků, usedlostí či některých zachovalých tras. Nejrozvinutější Litochlebská náves však musela ustoupit výstavbě sídliště a dnes na její původní stopě stojí Litochlebské náměstí a částečně kruhový objezd. Osud Jižního města byl vytyčen schváleným územním plánem v roce 1964. Na základě toho byly k Praze připojeny vesnice Chodov a Háje. Místo bylo vybráno díky dobrému napojení na kapacitní infrastruktury, vhodné poloze vůči vzniklé Hostivařské přehradě a Milíčovskému lesu a rovinnatosti terénu. V soutěži v roce 1966 se návrh J. Krásného s kolektivem umístil na druhém místě a byl ceněn především jeho přístup k rozložení do jednotlivých okrsků, park v těžisti a naváznost na okolní krajinu. Následně proběhlo druhé kolo, v kterém byl návrh vybrán a určen jako podklad pro územní plán. Ten zpracovali architekti J. Krásný a J. Lasovský (autor Pankráce I,II) spolu s rozsáhlým kolektivem, kterého bylo součástí mnoho profesí včetně umělců a krajinářů. Územní plán byl schválen roku 1968, režim však autorům dále neumožnil podílet se na celkové koncepci a jednotlivé

celky, které plánovali, byly rozděleny mezi projektové ústavy - Háje: A.Bořkovec, V. Ježek; Opatov: J. Vlašánek, E. Kunová, Litochleby: B. Kříž, J. Hyliš; Chodov: Karel Prager; centrum Opatov získal J. Lasovský s J. Krčem. Součástí rozmělnění zamýšleného komplexního díla byly i nové kapacity a úsporná opatření, která vyústila v monstróznost bytového fondu, naopak vybavenost byla zanedbána a zeleň nebyla vysázena v měřítku jakém měla. Bohužel se nakonec nerealizoval ani centrální motiv Jižního Města na metru Opatov. Podobný osud potkal i centrální park, který skončil nedokončený a jeho stav je do dneška problematický. Proto se nachází stanice metra Opatov uprostřed území nikoho a Jižnímu Městu chybí důstojný střed s radnicí a psychologickým středem. V roce 1997 navázali bratři J. a M.Sedlák a Ivan Plicka s konceptem okružního bulváru, který by rozbil centrálnost jednotlivých nefunkčních okrsků a vytvořil tak přirozené živé městské prostředí s přilehlou vybaveností. Centrum mělo být situováno nově nad stanici metra Háje. S odstupem času se stále jeví jako vhodné místo pro centrum Jižního Města, objem potřebný pro vznik bulváru je však v této lokalitě problematický a bude to spíše hudba daleké budoucnosti. Avšak záměr tramvajové trati tomu jednoznačně napovídá.

Historie Jížního Města

ŠJů; wikipedia.org

Robert Rambousek; MF DNES

praha11.cz

Andrea Wolfová; praha11.cz

Jižní město čelí 2 problémům, které mu byly dány do vínku. Na jedné straně to byla jistá utopičnost modernistického pojetí plánu, která usilovala o město pro pěší segregované od automobilů, které plnily pouze nutnost přepravy z A do B. Na druhé straně bylo nenaplnění původního záměru a čisté odstrojení návrhu až na dřeň. Zůstalo pouze to nejnutnější z existenčního hlediska. Výsledkem toho je nezřejmá struktura, která byla naplněna funkčními složkami bez čitelné rozvahy nad osnovou věřejných prostranství a organizace života na sídlišti. Při bližším průzkumu se vtírá pocit, že jistá část vzorce měla znemožnit jakýkoli vstup do jeho struktury. Instantní město svou zdánlivě nahodilou strukturou zamezuje svou podstatou návaznosti. Je ukončeným reliktem své doby. Základní hrubá struktura dělí Jižní Město I na 3 respektive 4 okrsky charakteru okresních měst s přibližně 15 tisíci obyvateli. 4. okrsek měl stát v okolí stanice metra Opatov, byl navržen autory celkové koncepce JM, avšak k realizaci nedošlo. Při hledání celkového řádu a základních článků kompozice jsem potřeboval ověřit jaké jsou řídící prvky plánu. Snažil jsem se tedy hledat kde jsou švy mezi jednotlivými částmi a co je jejich původcem. 15 tisícové okrsky jsou segregovány páteřní komunikací na dvě části, ta komplikuje příčné propojení. Tento fakt je navíc

J. Lasovský; novyopatov.cz

Struktura, vzorec, rozhraní

metroweb.cz

J.Lasovský, J.Krásny; novyopatov.cz

umocněn jednoznačnou absencí staveb a potažmo parteru v okolí páteřní komunice. Což svou fádností zneschoňuje i pohyb podélný. Další jemnější dělení je patrné ze sítě vozovek. To je odlišné v každém okrsku a odkazuje na rozličné autorské týmy. Opatov tvoří základní okrouhlice se slepými šlahouny cest. Háje jsou obslouženy kříži komunikací se středem na bývalých výtopnách. Litochleby mají nejvíce rozvinutou základní mřížku cest, byť je nedokončená. Na jednu větev pak připadá přibližně 1/4 okrsků. Potrvzení tohoto je patrné ze základního vybavení, to má vždy jednu až dvě dvojbudovy školky a sdílí s přilehlou lokalitou základní či střední školu. Další dělení v rámci lokality, řekněme na bloky je diskutabilní. Prostorová struktura je výrazně otevřená a pomocí různých volných návazností a zalomení nejednoznačně pluje v neidentifikovatelných rozvolněných plochách. V menší míře je však možné najít i jasně rozpoznatelné celky, bloky. V mnoha případech je pojítkem skupiny domů bývalá výtopna, na kterou musely být domy napojeny a zdá se, že je to jedna z málo patrných organizačních jednotek. Zásadním nedostatkem je všesměrnost domů. Tedy neschopnost rozlišit kde je vpředu a kde vzadu, což je pochopitelně pouze reakcí na funkčnost pojetí, kdy se domy spíše než na naplnění životaschopnosti věřejného prostoru tvrdě orientovaly na parametry oslunění a racionalizovanost výroby.

Dopravní páteř je tvořena ulicemi Opatovská, Hviezdoslavova, Chilská. Chilská se napojuje na ulici Türkovu, směřující do města, a na jihu na dálnici D1. Tyto ulice jsou základním skeletem, který prochází jednotlivými okrsky a leží na nich jednotlivá centra. Svou podobou slouží právě dopravě obyvatel do jednotlivých jader a rezignují na jakoukoli pěší ulici. Přiléhají jim volné travnaté plochy bez chodníků, a v některých místech je středový pás dokonce vybaven zábradlím pro zamezení přechodu. Samotné přechody jsou od sebe poměrně daleko. Další úrovní komunikací jsou obslužné jádrové stromové struktury, které jsou ve většině případů nespojité za účelem, co nejvíce rozmělnit plynulost automobilové dopravy. Doplnňuje je hustá síť chodníků.”Pečlivě naplánované asfaltové trasy determinují pěší pohyb lidé, ale velmi často jsou nesmyslně vedeny nepraktickými oklikami. Lidé ve skutečnosti nepoužívají pouze předepsané trasy, ale vyšlapou si záhy své vlastní cestičky na trávníku. Je to příklad toho, jak s nejlepším úmyslem vytvořené prostředí podléhá modifikaci uživatelů.” psycholog Michal Černoušek Stanice metra významně vyživují JM I, avšak z výše popsaného se dá označit jako adekvátně vytěžovanou pouze stanice Háje. Ta zajišťuje právě dopravu veškerého obyvatelstva za prací a studiem v Praze. To stojí za nepřirozeným denní cyklem. Dalším hlediskem je přetíženost parkovacích stání, která na jedné straně nedostačují, ale jichž už tak jsou ohromné plochy. Bude potřeba zrevidovat možnost parkování při hlavních ulicích a hledat možnosti omezení IAD.

KomunikaÄ?nĂ skelet

maps.google.com

Přes veškerou snahu sídliště stratifikovat do určitých celků a přiřknout jim konkrétní vybavenost se dnes stav jeví jako málo funkční. Úvažování v rovině škol a školek je správné, vše v dostupné vzdálenosti pro spádovou oblast. Obchody a služby však dosluhují a to nejen fyzicky - na mnoha sídliších jsou to ty nejzanedbanější stavby, s drobnými až pochybnými prodejci a supermarketem, ale dnes i skladbou a způsobem provozu. Blízkost nedaleko stojícího OC Chodov této situaci jen nahrává. JM I má však jednu výhodu v podobě hustoty obyvatelstva. “Pro vybavenost jako je hospoda se stává prahem 100 obyv./ha, pro MHD 50. V tomto ohledu se JM a další sídliště pohybuje v bezpečné zóně nad 200 obyv./ha. Jen pro srovnání jádro Prahy má hodnoty kolem 300-350.” Pavel Hnilička, Sídelní kaše, 2012 Hlavním nedostatkem však stále zůstává absence pracovních příležitostí, služeb a dnes i školek, které byly konvertovány pro nové účely. Silným vlivem je i proměna demografické struktury, která stárne s ohledem na jednorázovou dobu vzniku a vyvolává nároky na služby a bytový fond pro starší obyvatele. Sídlištní zeleň je zde stejně jako vybavenost spíše kvalitativním potenciálem nežli současnou hodnotou. Podmínky jsou zde však jednoznačně připravené a může to být moment, který jednou bude zhodnocovat majetek obyvatel.

Porovnání návrhu zástavby 1971 a stavu 2012 bydlení v bytových domech bydlení v rodinných domech občanská vybavenost ubytování administrativa výroba

HPP (m2) 1 587 378 2 711 602 180 713 230 266 595 159 747 069 108 662 197 975 114 695 290 553 255 322 0

HPP (%) 55,9 64,9 6,4 5,5 20,9 17,9 3,8 4,7 4,0 7,0 9,0 0,0

HPP/obyv. 24,4 34,6 23,6 50,6 8,2 9,0 1,5 2,4 1,6 3,5 3,5 0,0

Vybavenost

Packa; wikipedia.org

Luděk Kovář; wikipedia.org

envis.praha-mesto.cz

Demografická struktura let P11% Praha% 0-14 11,5 12,2 15-19 3,9 4,4 20-49 43,4 48,3 50-69 32,1 24,7 70+ 9,1 10,4

Obyvatelstvo 15+ let vzdělání bez základní/vč. nedok. střední bez maturity střední s maturitou nástavbové vyšší odborné vysokoškolské

P11% 0,2 11,2 25,9 34,3 3,9 2,1 22,4

Praha% 0,25 11,3 22,7 33,4 3,6 2,4 26,4

Celkový součet HPP (m2) 2 841 929 (68%) 4 177 465 (146%) m2/obyv. 39,2 50,4

Byť se to nezdá je na JM poměrně velká snaha o novou výstavbu, což dokládá mapa. Záměry jsou však dle současného trendu umisťovány až na pár vyjímek na okraji sídla. Což je škoda, protože právě uvnitř je největší potřeba doplnění zástavby a nová rozvaha nad organizací sídla. Těchto ploch je mnoho a dokládají to zvýrazněná rozvojová, transformační a stabilizovaná území. Navíc do jaké míry jsou záměry reálné je relevantní téma. Mnoho kancelářských projektů je nad poměry absorbční schopnosti Prahy, ta je zhruba 60 tisíc m2 ročně. S ohledem na převládájící atraktivitu při centru ležící Pankrácké pláně, Karlína, Smíchova je otázkou, kdo by si zamýšlených 180 tisíc m2 v Opatov Cetrum pronajímal. Poloha těží z návaznosti na metro a D1, ale chybí potřebná rozvinutost služeb a obchodů. To je jednoznačně pole pro podporu městskou částí a základ na kterém by se stavěl budoucí rozvoj. Že je nutný zásah MČ je zřejmé, protože lokalita dnes stojí mimo převládající trendy výstavby téměř ve všech oblastech a je tedy klíčové nejdříve lokalitu pozvednout zhodnotit. Nedostatek bytů v centrální oblasti a naopak přebytek v periferní generuje, ve srovnání s evropským průměrem, v centru dražší byty a naopak snížená poptávka na periferii tlačí cenu níže na úroveň provozních nákladů a znemožňuje tak výraznou transformaci či základní opravy. V momentě kdy klesající cena bytů generuje nulový potenciál pro výrazné zlepšení v úrovni domu, je nereálné stavět v lokalitě ziskové projekty bez subencí Prahy 11, které by kvalitativně zvedly situaci sídliště a nebylo to pro investora mnohem ziskovější na jiném místě. Důležité pro další rozvoj je uvědomit si množství objemu a vybrat akupunkturní zásahy, které by měly největší dopad na budoucí poptávku. Že je deficit v podobě prázdnem zejících ploch obrovský je patrné a vytváří očividnou disfunkci centrálních oblastí. Avšak reálná kapacita financovatelná jedním investorem se dá u kancelářských ploch uvažovat

jedenactkavs.cz

pouhých 10 tisíc m2, což je například ekvivalent jednoho deskového panelového domu o délce 100m a výšce 8 pater. S ohledem na současný bytový trh jsou dle Jones Lang LaSalle reálné byty velikosti do 45m2, s cenou přibližně 35-40 tisíc/m2. To odpovídá startovacím, či sociálním bytům. Poptávka po menším bydlení pro seniory je v MČ a je to jedna z možných cílových skupin. Situace rozhodně musí reagovat na současnou skladbu bytů, kde je polovina tvořena 3+1 o 70m2 a poptávka nejeví známky potřeby větších bytů vyššího standardu ve významné míře. Proto se bude vývoj zaměřovat spíše na úpravu domů stávajících a doplňování o chybějí velikosti bytů. Dopnit se dají podle JLL i rodinné domy s cenou kolem 4 miliónů, kterých je v podobných lokalitách v Praze nedostatek. Pečlivé tříbení a jasná rozvojová strategie jsou nutností. Zodpovědnost zde totiž primárně ponese radnice jako reprezentace veřejného zájmu, jelikož na ní leží iniciační zásahy a stanovení jasných pravidel pro rozvoj. Je proto prioritou umožnit projekty, které nezablokují lokalitu stejně jako současné volné plochy na dlouhou dobu, jejich budoucnost bude ku prospěchu sídla a bude odvracet neústále hrozící černé scenáře gentrifikace a sociální segregace sídlišť. Vzhledem k velmi malým prostředkům jak finančním, tak co se týče vůle soukromých investorů se zaměřit na JM je nejrozumnější koncentrovat se na malé taktické investice, které povedou ke zlepšování obrazu a zvyšování ceny současných bytů a potenciálních soukromých investic.

novyopatov.cz

Budoucnost JM

Skanska; skanskareality.cz

m4 architekti; m4.cz

Vlastnická s

Struktura majetkových vztahů je dnes ve většině českých sídlišť velmi podobná a reaguje na polistopadovou vlnu privatizace, kdy se radnice chtěly zbavit majetku, co nejdříve a bez jejich úprav. Domy a byty byly tedy převedeny na bytová družstva a ty se postupně transformují na sdružení vlastníků. To co zbylo MČ jsou rozsáhlé plochy mezi panelovými domy. Tato skutečnost de facto jasně vymezila velmi úzké možnosti jakékoliv snahy o transformaci sídlištní zástavby. Pohled na barevné kreace na fasádách domů měnící se ob 3 vchody napovídá, že proměny v měříku celého domu nebudou snadné. Právě majoritní vlastnictví

městskou částí byla příležitost pro zdravé chirurgické řezy. To už se bude jen těžko dohánět, protože většina domů už je rozdrobena na jednotlivé majitele, s kterými bude velmi pracné a zdlouhavé hledat koncenzus nad podobou sídliště. Hledané nástroje se tedy budou týkat převážně věřejného prostoru, který má v majetku městská část a má moc vyvolat diskuzi o jeho možné přeměně. Samozřejmě se bude týkat i domů, které veřejný prostor vymezují, nicméně hmota domů pravděpodobně zůstane ještě dlouhou dobu zachována. Jako vhodným experimentálním prostorem se jeví budovy patřící stále pod majetek MČ.

struktura, Okrsek-čtvrť-lokalita-místo

Mapa načrtává prostorovou organizaci sídliště. Ta je primárně řízena utilitárními funkcemi sídla a bohužel ne hierarchií veřejných prostorů. Pravě tato pragmatická nepropojená organizace stojí proti užívání sídla jako jednoho celku s odlišnými atmosférami. Vše tabulkově odpovídá, každý by měl mít všechno. Jednotky jsou univerzální, takže se nehodí nikam a domy a jejich parter je stejný, ať je kde je. Přesto je potřeba hledat základní skladebné jednotky a snažit se dokončit jejich tělo tak, aby vymezovalo věřejný prostor. Jednoduše proto, že ne všechna místa mohou mít stejnou důležitost a podobu a pokud to tak je, je třeba znát jejich hranice a důvod jejich hranic.

Majetková struktura bytové domy (údaje pro Praha11 - Pražský průměr): vlastní dům - 0,02% (1,16%) v osobním vlastnictví - 35,1% (37,98%) nájemní - 35,76% (43,86%) družstevní - 30,12% (17%)

Podstatou je hledání vazeb mezi domy, jejich shluky, velikosti a návaznosti na okolí. Čitelné návaznosti a uzavřenost byly schématicky naznačeny jako kostra prostředí. Na základě této kostry jsem jí potom obaloval a hledal, které plochy se vztahují k daným hmotám a intuitivně určoval hranice mezi nimi. Charakteristické shluky domů mívají formu obdelníku o rozměrech 150 - 190 m na 100m. Ty tvoří zhruba třetinu bytových domů, dalšími jsou nepravidelné formy skupin a solitérní domy. Častým napojením je přeplátování, kde rozhraní dvou skupin končí ve hmotě třetí. To má svůj podíl na nejednoznačné orientaci v prostoru, kdy vizualní vazby jsou možné v rámci jednoho deskového domu a poté je nutné se spolehnout na výškové dominanty Jížního Města. Prostory jsou zpravidla záměrně neukončené a dále rozvolňovány nejasnými návazováními pseudobloků na desky domů. Tento jev znesnadňuje možnosti jednoduchého doplňování stávajícího fondu proto, že nejsou jasná pravidla, která v místě vládnou. Je očividné, že čím je základní síť cest nespojitější, tím se představa o celku více ztrácí. Nedokážeme určit, kde je konec domu, bloku, začátek parku a tak rezignujeme a bloudíme v labyrintu panelových domů. Vzhledem k těžišti sídla v páteřních komunikacích na mě působí příjemněji S-J orientace domů, které umožňují vazbu s prostorem u hlavních tepen. Naopak desky orientované V-Z tento vztah umrtvují a oboustranně nedávají představu, co se za nimi odehrává. To má přímý dopad i na plochy kolem nich, které zejí prázdnotou. Zvláště ty, které jsou překryty stínem 12 patrové 200m dlouhé desky. Vybral jsem zvýrazněné lokality, každá má trochu jiný potenciál rozvoje i způsob zastavění. Obě leží v poměrně stabilních podmínkách, které se dotýkají výhledově atraktivní polohy k městskému bulváru. Lokalita Háje je vhodná pro zamyšlení nad rekonstrukcí stávajích domů v rámci bloku a jeho doplnění novou zástavbou s přestavbou a změnou režimu jejich vnitrobloku. Naproti tomu lokalita Opatov nabízí větší měřitko zásahu. Jsou zde možnosti dotvořit prostorou strukturu, tím nastavit fungování veřejných prostorů a vytvořit adekvátní náměstí s vybavením pro tuto lokalitu. Zároveň obsahuje prostor pro stavbu domu s hledáním jeho programu a dotváření parteru okolních domů a jejich případné rekonstrukce.

Kompozice, skladebnรก jednotka

Kroky k rozvoji JM I lze stratifikovat do několika úrovní. První se za měřuje na celkový koncept - návaznost na okolí, umístění center, vnitřní dělení, strategické investice v rámci celku. Druhá úroveň už se zabývá jednotlivými okrsky, jejich jádry, vybavením, organizací obslužné dopravy, strukturou veřejných prostor. Další vsrtvu vidím v lokální úrovni na rozmezí bloku a sluku bloků s centrálním prostorem. Poslední je úroveň bloku, domu a bytů. Kroky v úrovni velkých investic nejsou jednoznačné, ale jsou patrné a týkají se či by se měly týkat veřejné vybavenosti a veřejného prostoru nadlokálního významu, ale v měřítku rezidenčních lokalit je směr poměrně nejasný a k jejich rozvoji je zde pramálo zaznamenaných kroků. Právě na tuto úroveň bych se rád zaměřil v diplomním projektu a hledal odpověď na to jakými prostředky může být zlepšen stav řekněme “mezi bloky” a jak se dá proměnit prostředí, které by mělo sloužit primárně obyvatelům dotčených domů. Ze strany radnice můžeme vnímat určitou snahu, jak do prostředí vstupovat, byť mají omezené prostředky, děje se to v úrovni stání na popelnice, dětského hřiště, apod. Lze určit, co by mělo větší dopad za podobné prostředky nebo co by měl být další nezbytný krok? Volím lokalitu, která je pro Jižní město a v rámci okrsku typická. Zárověň jsem se snažil zaměřit na místo, které má výhledově stabilizované podmínky a dá se očekávat, že se přilehlá situace nepromění zásadním způsobem. Dalším kriteriem byl dostatečný rozvojový potenciál místa. Tématem bych rád reagoval na dlouhodobě vyřčené kvality a nedostatky totohoto sídliště. V mnoha sociologických studiích a

průzkumech mezi obyvatelstvem se pravidelně objevuje spokojenost obyvatel s bydlením a jednoznačný odpor k záboru “zelených ploch”, mezi dalšími je nespokojenost s nedostatečným parkováním, bezpečnost, vybavení vnitrobloku a hluk. Bydlení v zeleni je nutné brát jako jedno z nosných témat. Odkazuje až na počátek výstavby, která velkohubě nabízela klidné bydlení v zeleni s dostatkem všeho potřebného v pěší dostupnosti. Současná podoba je odlišná od této představy. Vyzdvihované “ne” vnímám jako jakousi berličku proti obavám z rozvoje v duchu komplexní bytové výstavby, nikoliv však jako reakci na zachování kvality prostředí. Neznamená to, že by zde nebyly plochy, které plní mnoho potřeb, avšak jejich stav je zanedbaný a možnosti nerozvinuté. Většinu plochy je těžké pojmenovat, je jim charakteristická neurčitost - k čemu slouží, k čemu patří, kdo je má užívat, kde končí, kde jsou... Zmíněné otázky spolu souvisí. Z mnoha zdrojů můžeme soudit, že místo s nefukční strukturou, špatnou orientací a slabým pohybem lidí je podnětným prostředím pro zvýšenou kriminalitu. Taktéž pokud nejsou jasně čitelná pravidla jak s volnými plochami nakládat, koho se týkají, jaké jsou jejich kvality, tak je těžké je rozvíjet, ať privátním nebo věřejným sektorem. Problém parkování je úzce svázaný s budoucností rozvoje a využitím ploch a nelze na něj jednoduše odpovědět. Nicméně masové parkoviště velikosti bloku v atraktivních rozvojových plochách kolem hlavní komunikace, ale i uvnitř lokalit nedavají tušit touženému bydlení v zeleni. Stávající bytové domy svou podstatou vyžadují mnoho takové plochy a zároveň nelze brát v úvahu řešení v rámci vlatního půdorysu. Je to tedy téma, které by mělo být úváženo a řešeno s důrazem na kvalitu veřejného prostoru.

Volba lokality

here.com

Zastavěné -

V kódu sídlištní výstavby jsou obsaženy myšlenky levicových myslitelů: je to princip rovnosti, realizovaný výstavbou domů, které jsou téměř stejné a poskytují standardní bydlení všem bez rozdílu. Za druhé princip sounáležitosti s komunitou, vyjádřený rozvolněním městské zástavby, absencí hradeb a zdí, které by mohly lidi rozdělovat a naopak poskytnutím volného prostoru všem lidem. Třetí princip pravdy a otevřenosti se váže k požadavku, že vnější vzhled domů má být pouhým odrazem jejich funkce a není proto zapotřebí je jakýmkoliv způsobem zdobit. Poslední jen rozbíjí odvěkou jednotu fyzickou, duchovní a duševní, čili ve smyslu modernistické absolutní segregace oblastí života. Výškový horizont brání naplnění snu o bydlení v přírodě. Zapomněli jsme snad, že prostředí v němž

žijeme má rozměry 3? A tak zatímco budovy výmluvně zaujímají minimální půdorysnou stopu a velkoryse věnují prostor přírodě, nelze upozadit fakt, že si tento prostor budovy stále nárokují jak v podobě parkovácích stání, tak zastínění okolních pozemků, zásadním způsobem převyšují přirozený přírodní výškový horizont a vnímání nebe nad hlavou. Nelze ani opomenout rovinu měřítka, které přeskakuje několik úrovní, které umožňují člověku identifikovat se s prostředím a tím ho z něj vykořeňují, dělají těžším místo obydlet, vytvořit blizkým. Počet obyvatel - 4569 (2011) / 4962 (2001 - 8%) hustota obyvatel na ha - 142

- nezastavěné, Zpevněné - nezpevněné

Věřejné - zastavitelné 73% - 27% 51m2 veř. plochy na obyvatele Zpevněné - nezpevněné - zastavitelné 32% - 41% - 27% nezpevněné - 132 336 m2 - 41% silnice - 48 665 m2 - 15% chodníky - 52 266 m2 - 16% hřiště - 4 000 m2 - 1% zastavitelné - 87 108 m2 - 27%

Nedostatek lidského soukromí a nízká kvalita veřejného prostranství vedly k rozvoji chatařství, které vrcholilo v 70. letech. Nářizením vlády z roku 2000 byly stanoveny podmínky pro poskytování dotací na podporu regenerace panelových sídlišť. Podkladem byl i vzorek z VÚ Silva Taroucy v Průhonicích, který mapoval stav zeleně a dětská hřiště na 49 sídlištích ve Středočeském kraji. Došel k závěru, že 86% sledovaných ploch má nevhodnou skladbu zeleně. Dobrá úroveň údržby byla jen u 12% ploch, u poloviny jen částečná a bez pravidelné údržby 39%. Obytná pohoda je dobrá či přijatelná pouze u 59% sledovaných sídlišť v menších městech ve středních Čechách. (E. Sojková, T. Hrubá, Monitoring nástrojů správy veřejné zeleně v malých městech, 2006)

Zastavěné - nezastavěné Budovy - 45708 m2 Areály - 41400 m2 celk. plocha území - 320 000 m2 KZP - 0,25 (0,13)

Infrastruktuní sítě jsou zde zjednodušeně všechny jednou barvou pro lepší představu o uspořádání. Jejich vedení je často umístěno pod chodníkem, což znemožňuje například výsadbu stromů. Zásadní vliv budou mít jejich sdružené trasy na polohu budoucí zástavby. Pro představu o možných finančních nákladech spojených s přeložením sítí uvádím ceny vydané v ministerstvem pro místní rozvoj v dokumentu Průměrné ceny dopravní a technické infrastruktury, 2012. Přehled je doplněn i o ceny sadových úprav, které s přeložením souvisí. Maximální výškový rozdíl v lokalitě je 17m a jeho spád je od SZ k JV. Pokud bychom podle těchto cen vedli nových 100m všech uvedených sítí chodníkem, cena by se pohybovala okolo 3 mil. korun.

vodovod - 200mm - litina - v chodníku: 7000/m kanalizace - 500mm - ŽB - ve vozovce: 18000/m elektro NN: 1500/m; VN do 10kV: 2500/m plyn - 100mm -ocel - v chodníku: 2000/m oprava rýhy v chodníku - 80cm: 1300/m vozovka: 2500 -4500/m2 podle zátěže chodník: 1100-2000 podle typu povrchu parkoviště: 1800/m2 výsadba stromu 250-350mm výšky: 2700/ks javor 18-20cm kmen: 2500/ks lípa 30-35cm kmen: 7900/ks rozprostření ornice, modelace: 95/m2 založení trávníku: 27/m2 trávník parkový: 101/kg kácení 300-400mm kmen: 2200/ks

Technická infrastruktura, Územní plán

OV - všeobecně obytné Stavby pro bydlení, byty v nebytových domech. Mimoškolní zařízení pro děti a mládež, školy, školská a ostatní vzdělávací zařízení, kulturní zařízení, církevní zařízení, zdravotnická zařízení, zařízení sociální péče, malá ubytovací zařízení, drobná nerušící výroba1a, veterinární zařízení v rámci staveb pro bydlení, sběrny surovin, sportovní zařízení, obchodní zařízení s celkovou plochou nepřevyšující 1 500 m2 prodejní plochy, zařízení veřejného stravování, nerušící služby.

SV-D - všeobecně smíšené KPP - 0,8 Bydlení, obchodní zařízení s celkovou plochou nepřevyšující 5 000 m2 prodejní plochy, stavby pro administrativu, kulturní a zábavní zařízení, školy, školská a ostatní vzdělávací a vysokoškolská zařízení, mimoškolní zařízení pro děti a mládež, zdravotnická zařízení, zařízení sociální péče, zařízení veřejného stravování, ubytovací zařízení, církevní zařízení, stavby pro veřejnou správu, sportovní zařízení, služby, hygienické stanice, veterinární zařízení v rámci polyfunkčních staveb a staveb pro bydlení, drobná nerušící výroba1a, čerpací stanice pohonných hmot bez servisů a opraven jako nedílná část garáží a polyfunkčních objektů, stavby, zařízení a plochy pro provoz PID, sběrny surovin, malé sběrné dvory.

VV - veřejné vybavení Školy a školská zařízení, mimoškolní zařízení pro děti a mládež, zdravotnická zařízení, zařízení sociální péče, hygienické stanice, zařízení záchranného bezpečnostního systému, městské úřady, krematoria a obřadní síně, vysokoškolská zařízení. Sportovní zařízení, zařízení veřejného stravování, kulturní zařízení, kostely a modlitebny, služby (to vše související s vymezeným funkčním využitím). Služební byty2 a ubytovací zařízení, která jsou součástí zařízení veřejného vybavení (to vše pro uspokojení potřeb území vymezeného danou funkcí).

ZP - parky, historické zahrady a hřbitovy Parky, zahrady, sady, vinice to vše na rostlém terénu, plochy určené pro pohřbívání, urnové háje, kolumbária, rozptylové louky a plochy určené pro pohřbívání zvířat v domácích chovech. IZ - izolační zeleň Výsadby dřevin a travní porosty. ZMK - zeleň městská a krajinná Přírodní krajinná zeleň, skupiny porostů, rozptýlené či liniové porosty dřevin i bylin, záměrně založené plochy a linie zeleně (parkové pásy), pobytové louky.

OB - čistě obytné Stavby pro bydlení, byty v nebytových domech (viz výjimečně přípustné využití). Mimoškolní zařízení pro děti a mládež, mateřské školy, ambulantní zdravotnická zařízení, zařízení sociální péče. Zařízení pro neorganizovaný sport, obchodní zařízení s celkovou plochou nepřevyšující 200 m2 prodejní plochy (to vše pro uspokojení potřeb území vymezeného danou funkcí).

Na změně využití bývalých školek můžeme ilustrovat fakt proměny demografické struktury. V době nastěhování právě probíhal baby boom. Generace však zestárly a dnes je situace opačná. Zdá se, že budovy školky jsou poměrně multifunkční a umožňují změnit provoz na školu, poliklinku, úřad, či prodejnu nebo kanceláře. Současná vybavenost nabídne jen naprosté nezbytnosti, avšak kvalita tomu nikterak neodpovídá. V jádru lokality se nachází 1 podlažní obchodní dům, který slouží třem provozům - potraviny, restaurace, herna. První dvě svou úrovní spíše odpuzují než vyzývají k návštěvě a třetí je sporná svou přítomností vůbec. Jakýkoliv náznak provozu jako kavárna, kvalitní restaurace, služby zde bohužel není a další možná varianta je centrum na Opatovské, jehož nabídka je také velmi limitovaná. Vzhledem k tomu, že dům stojí v potenciálním těžišti, je morálně i fyzicky dosloužilý a okolní plochy nabízí pouze plochy k parkingu, nabízí se přehodnotit místo a řešit novou podobu jádra. Přilehlá základní škola nabízí slušný potenciál sportovních aktivit - nachází se zde standartní tělocvična, bežecký ovál, fotbalové hřiště, tenisový kurt, hřiště na volejbal, multifunkční hřiště s umělým povrchem. Uzemím prochází autobusová linka 363 a 605, které vyjíždí z metra Opatov a ve špičce mají interval 15 minut a končí ve stanici Čestlice. Parkovací plochy mají podle studie Prahy 11 z roku 2011 v okolí obchodního domu denní obsazenost 60-80%, parkoviště u ulice Opatovská je vytíženo z 80-100% a uliční parkování je nad 100%. Noční je pak v celé lokalitě Nad Šeberovem nad 100%.

Vybavenost

4 6

5 3

Podoba parteru je patrná z předchozího textu a zde jen podrobně zobrazuje hustou sít pěších komunikací, a hranice veřejného prostoru. Jak je všeobecně známé věřejný prostor se chová inverzně k blokové zástavbě, domy nedeterminují věřejný prostor, ale plují v něm a jejich poměr je opačný. Prostory typické jako ulice a náměstí se chovají v sídlištním pojetí jako objekty. Právě proto se často stává, že bez názvu by nikdo netušil, že se o náměstí jedná, příkladem budiž veškerá náměstí Jižního Města. Parter domů je téměř ve všech případech stejný a bohužel nereaguje na proměnlivou velikost domu. Ať je dům 12 poschoďový nebo 4, vstup a hala (chodba) je stejná. Ulice se chovají jako spojnice koncových bodů a celkově zde nevzniká pohyb všesměrný. Je to tedy

záznam dráhy a nikoliv vymezení věřejného prostoru. Plochy zeleně se od sebe nikterak neodlišují a volně přechází z role předzahrádky do vnitroblokové zeleně a poté na okraj do izolační zeleně na rozhraní s dálnicí. Chybí organizace, vymezení jednotlivých prostor a přizpůsobení tomu právě zeleně. Všechny obytné funkce mimo bydlení, které sloužilo pouze jako místo spánku, se měly odehrávat kolektivně. To se však nestalo a ani to není zřejmé ze stávající situace. Je to však zakodováno ve fungování sídliště. Vzhledem k tomu , že se myšlenka ukázala jako příliš radikální a málo nosná, je třeba hledat nové fungování veřejného prostoru.

Parter

“Neříkám tím, že jsou všechna sídliště v pořádku, a už vůbec ne, že nemají žádné problémy, ale všechna mají jeden a sice velmi velký potenciál, neboť spojují dvě věci, které jsou pro budoucí vývoj naprosto zásadní. Na jedné straně vysokou hustotu , která je urbanistickým předpokladem pro fungování budoucí infrastruktury, a na druhé straně úžasnou lidskou touhu po přírodě.” Dietmar Eberle; Napříč švýcarskou architekturou; 2006 V situaci jsem se snažil vymezit jak se prostorově domy k sobě váží a vytvaří tak jakési bloky - či celky. Orientace domů je čistě pragmatická a zvýrazněné balkóny nijak nereagují na přilehlé prostory, ale pouze na orientaci vůči slunci. Z návštěvy lokality je patrné, že desky s výškou 13 podlaží nejsou ideální z důvodu prostupnosti ani z hlediska vytváření příjemného pobytového prostředí. Objem přerostl jakousi kritickou masu, na kterou okolí není schopno adekvátně reagovat. Navíc právě holá nečleněná fasáda domu tento fakt jenom umocňuje. Chybí zde rozlišení paty a koruny domu, odlišnost jednotlivých vchodů v rámci domu i odlišných domů. Nabízí se otázka, proč dům nemá výšku poloviční, nestojí na obou stranách ulice a díky nižším odstupovým vzdálenostem by mohly domy vytvořit ulici normální šířky. Odpovědí je asi jeřábová dráha a touha po absolutní minimalizaci prostředků.

Počet obyvatel - 4569 (2011) / 4962 (2001 - 8%) celk. počet bytů - 2028 -> 2,25obyv./byt skladba bytů (z údajů pro Prahu11 - Pražský průměr): 1kk - 7,9% (9,4%) 1+1(2kk) - 19,3% (25,3%) 2+1(3kk) - 21,8% (28,8%) 3+1(4kk) - 43,31% (29%) 4+1 + - 7,67% (7,5%) HPP bytů - 174 692 m2 - KPP - 0,54 (zast.pl. 2,00) -> 38,23m2 HPP/obyv. HPP celkem - 203 742 m2 - KPP - 0,63 (zast.pl. 2,33)

Panelรกky

maps.google.com

Co s místem? Co s místem, které nikdo nechce? Nikdo ho nemá rád a přesto s ním musí pořád žít, vidět ho, chodit jím? Ve strachu z toho, co příjde strnule akceptuje nečinnost. Vybraná lokalita Nad Šeberovem, respektive její polovina, má 4,5 tisíce obyvatel, ale chybí jí střed. Řekněme náměstí, motiv, který by rezonoval do okolního veřejného prostoru a byl referenčním bodem. Současný centrální prostor neslouží a pouze dožívá. Považuji za příležitost se tohoto momentu chytit a rozvinout v návaznosti na něj celkovou strategii práce s veřejným prostorem. Je to hledání hran, vizuální návaznosti a způsobů jak nahradit běžnou uliční frontu, která přirozeně definuje veřejný prostor. Fronta zde není či jsou vzdálenosti domů často přiliš veliké a prostor mezi nimi je jen nesloužícím zbytkem. Dotýká se to samozřejmě i parteru domů, které jsou všechny identické, mají chabou vazbu na místo, na kterém stojí a nejsou příliš reprezentativním vstupem do domu. Na místě je i revize samotných domů, které svou estetikou tvoří atmosféru místa, zárověň jsou domovem a z případné změny by se měli promítat jak ven, tak dovnitř. Je to téma zhodnocování lokality. Co zde je a co se s tím dá dělat? V blízké době není pravděpodobné, že by byly prostředky jeden, byť nejhorší, dům zbourat. Stejně tak je pravdepodobné, že se bude stavět velmi skromně a potřebné nástroje bude nutno hledat jinde. Stávění a s ním spojenému rozvoji však pomůže atraktivita místa a zřejmá pravidla. Diferenciace ploch a prostorů je prvním krokem. Pokud hledáme kvality místa, musíme vědět kde začíná a končí, hranice může být měkká, nikoliv však nahodilá. Právě její patrnost pomůže říci, k čemu plocha patří, čemu slouží, kdo jí může užívat. Bude následovat vytyčení bodů, díky kterým se lokalita bude moci posunout výše. Náměstí, prostory pro služby, pronajímatelné plochy. Vše klíčové pro učinění dalších kroků, Jen obezřetně tříbené s ohledem na ekonomické limity vybrané proměny budou mít šanci na úspěch.

Rozvojový potenciál

Rozhraní věřejného - neveřejného prostoru Lze chápat jako jakousi uliční frontu, která má vymezovat prostory čiště veřejné. Zastavitelné plochy Plochy naznačují, kde by se mělo či mohlo stavět. Není myšlena jako maximálně vytížitelná a způsob využití a zastavění by byl dále řešen. Případné užití musí reflektovat poměrně hustou síť technické infrastruktury. Předzahrady Slouží jako nástroj vymezení různých typů ploch - těch sloužích všem a těch, z kterých budou mít větší prospěch obyvatelé domů. Předzahrady neznamenají a priori záhon, ale jakýkoliv způsob využití přilehlé plochy domu a jejího odlišení od uličního prostoru, parku, náměstí, izolační zeleně. Nástrojem může být, zídka, linie stromů, solitérní přístřešky, apod. Nová propojení auto/pěší Měla by umožnit větší přehlednost a logičnost provozu. Přímé napojení před náměstím umožní zklidnění provozu a důstojný přístup.

Nové náměstí Náměstí a přilehlé budovy by nahradily stávající obch. dům. Je umístěno v ose přístupové komunikace a jeho rozměry jsou přibližně 50x30m.

Domy na Jížním Městě byly většinově stavěny technologií VVÚ-ETA, která nabízela rozpony 3 a 6m a byla již několikátou generací, která zlepšovala úrověň spojů a tepelné izolace. Právě její tloušťka dnes již nedostačuje a dochází k plošnému zateplování panelových domů. Zde prezentované domy přiléhají k vybrané lokalitě a jsou stavěny touto technologií, byť v odlišných dispozicích a uspořádání společných prostor domu. Odlišnost je způsobena orientací či pravděpodobně z důvodu více variant dispozic. 6m rozpon umožnuje vybourat stávající příčky a upravit dispozici, stejně tak je možné v případě zásadnějších úprav demontovat zavěšené fasadní panely. Nosné stěny i stropní desky je možné lokálně perforovat, avšak takovéto zásahy musí být koordinováné se statikem v rámci celého domu. Právě na dizpozice byl kladen obrovský důraz a probíhaly multidisciplinární výzkumy v hledání ideálního bytu. Uvedu zde některé postřehy, které se právě k bytu jako nejmenší sídlištní jednotce vážou.

“Kompletní bytová výstavba nemůže být charakterizována špičkovými jednotlivými díly, ale vysokým průměrem, ve kterém kvantita hraje v současné době stejně významnou úlohu jako kvalita.” Karel Runštuk, KBV, Architektura ČSR, 1978

Typy domů

4x 3kk - 64+3m2

“V hromadné bytové výstavbě jsme toho u nás už mnoho vykonali: plošný standard bytů, úroveň dispozičního řešení i vybavení bytů nás řadí mezi přední evropské státy.”Ing. arch. Viktor Tuček, 1983

V roce 1960 činil podíl bytů s třemi a více pokoji pouze 18,9% celkového objemu nové výstavby v ČR, v roce 1980 už to bylo 63,6%. “Třiplusjednička” se tak v Husákově éře stala skutečně “normálním” druhem bytu. Architekti mohli zpravidla uplatňovat své umělecké zásady v rytmu okenních otvorů, jejich střídání s lodžiemi nebo balkóny, v konstrastní skladbě plných a různě perforovaných stěn. Ideologicky zabarvená sorela i demokraticky uvolněná pestrobarevnost let devadesátých tak příznačně ohraničují “šedivou sídlištní epochu”. Přesto se i dnes jeví v očích veřejnosti potlačená barevnost jako Achillova pata sídlišť. Jako by teprve nový nátěr etabloval panelový dům na obytný dům a propůjčil mu tak zdání jisté kvality. Husákovo 3+1 , VŠUP, 2007

2x 3+1 - 69+3,5m2; 1x 2kk - 45m2

Nové panelové byty a jejich plošné standardy měly překračovat kategorii minimálního bydlení, soudobí tvůrci bytové kultury vycházeli z hesla Víta Obrtela, že snaha po přílišné úspornosti svědčí o nedokonalosti systému. Helena Bukovská a Ivana Čapková analyzovaly v roce 1973 rozdíl mezi ideály a realitou sídlištních bytů. Uvedly, že žádoucím by bylo minimální zvětšení obytné plochy a změna zařizovacích návyků. Dobře míněné představy se ukázaly být spíše iluzemi. Husákovo 3+1, VŠUP, 2007 “Lidský příbytek má svou přirozenou funkci, a sice chránit před nepohodou, ale účelem domu není pouze poskytnout člověku prostor, kde může jíst a spát, důležité je, aby v něm mohl i bydlet.” Vít Obrtel “Mezi základní lidské potřeby patří dostatek prostoru (prostorový komfort) a rozhodně nestačí poskytnout člověku pouze technický komfort.” Karel Honzík

“Klíčovým faktorem spokojenosti bydlení je zajisté spokojenost s vlastním bytem. Kvalita bytu je proto zásadním stabilizačním prvkem obyvatel ve všech typech obytných útvarů.“ Jiří Musil, Lidé a Sídliště, 1985

2x 3+1 - 74+7m2; 1x 2kk - 45m2

Styk podélné a příčné stěny

Gattermayerová, H.; Ateliérová tvorba konstrukční I.

Styk podélné a

Detaily výrobní technologie VVÚ - ETA

Styk zavěšených parapetů a příčné stěny

a příčné stěny

Helix Architekten De Osdorperhof, Amsterdam, NL, 2001 www.helixarchitecten.nl #balkóny #fasáda #dispozice #parter

Studio Espace Libre Quartier du Val Fourré, Mantes-la-Jolie, Francie, 2012 www.espace - libre.fr #veřejný prostor #parter #vybavenost

Referenční projekty Kempe Thill, Urban renewal Europarei Uithoorn, NL, 2012 www.stefan-forster-architekten.de #balkóny #fasáda #parter #vstupy

Josef Pleskot - AP atelier Litomyšl, ČR, 1999 #parter #úprava věřejného prostoru #vybavenost

Stefan Forster Architekten Leinefelde, Německo, 1999 www.stefan-forster-architekten.de #bourání #předzahrady #balkóny #dispozice #veřejný prostor

LACATON & VASSAL ARCHITECTES Paříž, Francie, 2011 www.lacatonvassal.com #balkóny #dispozice #parter domu

LAN Lormont, Francie, 2009 www.lan-paris.com #fasáda #vnitroblok #balkóny #veřejný prostor

Město Garges-lès-Gonesse La Muette, Francie, 2009 #veřejný prostor #etapizace #rekonstrukce #bourání #dostavba

Knihy, časopisy, články: Říha, C., Hubátová-Vacková, L.; Husákovo 3+1 Bytová kultura 70. let; VŠUP (2007) Era 21; 1 (2009) Era 21; 3 (2010)

Temelová, J.; Novák, J.; Ouředníček, M.; Puldová, P.; Králíkárny na rozcestí; ERA 21 1 (2009) Zadražilová, L.; Život v pražských králíkarnách; ERA 21 1 (2009) Pleskot, J.; Regenerace panelového sídliště v Litomyšli; ERA 21 1 (2009) Kuzemenský, M., Macháček, D.; Rekonstrukce a nástavba Pankrác; ERA 21 1 (2009) Hecker, Z.; Architektura svlečená z honosných šatů; ERA 21 1 (2009) Zadražilová, L., Lábus, L.; Šokující pravdivost paneláků; ERA 21 1 (2009) Zadražilová, L., Byt jako zrcadlo životního stylu; ERA 21 3 (2010) Bydlení v pohledu sociologie; ERA 21 3 (2010) Maier, K.; Udržitelná regenerace sídlišť; Urbanismus a územní rozvoj; FA ČVUT 4 (2004) Maier, K.; Sídliště: problém a multikriteriální analýza jako součást přípravy k jeho řešení; FA ČVUT v Praze (2003) Špaček, O., Česká panelová sídliště; Sociologický ústav AV (2012) Temelová, J.; Novák, J.; Ouředníček, M.; Puldová, P.; Housing Estates in the Czech Republic after Socialism; (2010) Forster, S., Pleskot, J., Meusse, P., Milunič, V.; Postsocialistická noční můra anebo funkcionální bydlení?; www.goethe.de (2010) Sedlák, M.; Sto let vývoje sídliště; Architekt 22 (1997) Sedlák, J., Sedlák, M., Plicka, I.; Bulvár na Jižním Městě; Architekt 22 (1997) Meixner, M., Regenerace panelových sídlišť, Vojenská akademie - Habilitační práce (2002) Gattermayerová, H.; Ateliérová tvorba konstrukční I.; FSV ČVUT (1988) Hexner, M.; Cenné a pozoruhodne urbanistické soubory, ÚRM hl. m. Prahy (2007) Koncepce územního plánu; iprpraha.cz (2013) Búš, P.; Dotaznikový průzkum - Kvalita bydlení v panelovém sídlišti, FA ČVUT (2011) Analytické podklady, strategie a studie Jižního Města; praha11.cz Pražská panelová sídliště; brožura k výstavě (2012) mapové podklady: IPR hl.m. Prahy pro FA ČVUT

Literatura

Webové stránky: praha11.cz iq-bydlení.cz panelovedomy.ekowatt.cz ihned.cz lidovky.cz archiweb.cz iprpraha.cz geoportal.cz mapy.cz maps.google.com kontaminace.cenia.cz sreality.cz joneslanglasalle.cz uur.cz czso.cz jizak.eu skyscrapercity.com here.com http://magazin.e15.cz/regiony/jak-se-zije-v-kralikarnach-aneb-co-zjistili-urednici-nasidlistich-v-brne-836426 konference RENEWTOWN doc. Ing. arch. Jan Jehlík JUDr. Michal Illner

Kosnar, T.; Budoucnost panelových sídlišť; diplomová práce - FA ČVUT Praha (2011) Vlček, J.; Proměna sídliště Novodvorská; diplomová práce - FA ČVUT Praha (2012) Molnárová, J.; Proměna sídliště v Kolíně; diplomová práce - FA ČVUT Praha (2013) Frejlachová, K.; Pražská sídliště jako moderní vrstva metropole; diplomová práce - FA ČVUT Praha (2013)