Karol Lament BOOK COVERS & OTHER PUBLICATIONS 2016 by Karol Lament

portfolio 2016

book covers & other prints by

karol lament

info surname: Lament name: Karol date of birth: 21 September 1986 marital status: single nationality: polish languages: polish, czech, english driving licence: B

contact data tel.: +â&#x20AC;&#x2030;420 773 513 771 e-mail: karol.lament@gmail.com place of residence: Brno, Czech Republic

book covers knižní obálky / okładki książek

Vlčí kůže Kerstin Ekman publisher: MOB A, 2015 design: cover, book jacket print technology: matt lamination binding: V8 dimensions: 125 × 205 mm

Léčka Åke Edwardson publisher: MOB A, 2015 design: cover, book jacket print technology: matt lamination binding: V8 dimensions: 145 × 210 mm

david gilbert

II.i

tarší syny

Drahý Charlie, Grand Canyon je vážně grandiózní, až na to chabé vyobrazení. To, co vidíš na druhé straně, ani zdaleka neodpovídá skutečnosti, to mi věř! Představ si Dorotku ze země Oz a ty šílené barvy a uvědomíš si, že žijeme v černobílém světě. Brzy se vydáme na mulách k úpatí, kde budeme stanovat. Svého osla jsem pojmenoval po tobě. Je to pěkný smraďoch. Snad nestoupne do žádné díry, děr a prdelí je tady fakt hodně! Nebe je tu v noci hrozně temné a jasné a hvězdy září tolik, že ani netušíš, o co doma přicházíme. Je to jako souboj ohňostrojů. Příští zastávkou je Hooverova přehrada pro trochu té chlouby lidstva. Doufám, že se ti v Kanadě daří. Chytil jsi nějaké velké hnusné ryby? Už se těším na všechny ty výmysly. ýmysly… mysly… ysly… Andy

Pan Charles Topping Východní 72. ulice 12 New York, New York USA

a. n. d yera , Richarda a Jamieho, jsem znal do-

cela dobře. Vzájemně jsme se v New Yorku jako součást propletence životů našich otců drželi jeden druhého, můj starší bratr ve dvojce s Richardem a já s Jamiem. Vypadalo to, že nezáleží na tom, kde jsme, Dyerovi a Toppingovi pokaždé byli od sebe, co by kamenem dohodil — New York, Southampton, Hobe Sound —, svedeni dohromady matkami, které braly závazek čišící z přátelství našich otců mnohem vážněji než oni sami. Podle mě ty ženy doufaly, že pokračování historie u těchto silně zredigovaných mužů poskytne ona chybějící slova, jako bychom my mohli poskytnout plné a uspokojivé vysvětlení jejich společného života. Všichni čtyři jsme chodili na Buckleyovku, potom Exeter, a přestože Richarda po druhém roce studia vyhodili kvůli drogám (povšechně vzato kvůli marihuaně, přesněji vzato kvůli LSD), podařilo se mu díky svému jménu a tvrdošíjné inteligenci nakonec připojit k osazenstvu Yaleu. To mu vydrželo celých šest měsíců a celé to skončilo kokainem posvěcenou dopravní nehodou a spolujezdcovou natrženou slezinou. Další semestr strávil na odvykačce, na první ze svých mnoha štací. A když už jsme u Richarda, kterému je v čase vyprávění tohoto příběhu pětačtyřicet a žije v Los Angeles, konkrétně tedy v Anaheimu, tak u něj můžeme zůstat i nadále. V jižní Kalifornii žije už třiadvacet let, od svého třetího a posledního pokusu o univerzitní vzdělání, tentokrát na Kalifornské univerzitě. Vyhoštění z východního pobřeží bylo pro Richarda určitou chloubou, podobně jako působivá rána golfovou holí ve 71

david gilbert

Bez spánku, bez spěchu, neblednoucí, bez tužeb, bez strastí, všemohoucí… Dyerovi se drželi hned za rakví, Richard s Jamiem pomáhali otci v chůzi a Isabel na ně hleděla, jako by se snažili celé dědictví procpat úzkou chodbou. Rodinný obraz uzavírali Emmett, Chloe a Candy. Richard se brzy vrátí do Kalifornie a péče o Andrewa se ujmou Jamie s Isabel, ačkoli většinu práce zvládne sama Gerda. Po Andyho smrti její oddanost vzrostla natolik, až začínala hraničit se zbožností. Ale brzy bylo potřeba najmout ošetřovatelku na plný úvazek a stůl v pracovně nahradila nemocniční postel. Isabel s Andrewem několikrát týdně poobědvala, občas mu četla detektivky a neustále přijímala omluvy, které ke konci chrlil téměř bez přestání, až to začínalo být únavné. Slyšte všichni, lidé srdeční i neteční, život, kterým dáváme, to jest život skutečný… Když už mu nesloužilo zdraví ani mysl, pověřil A. N. Dyer správou své literární pozůstalosti Richarda a Jamieho, a ačkoli byli zástupci Morganovy knihovny z neexistence Ampersandu zklamaní a trvali na slevě, s radostí se koncem dubna jeho písemností ujali a pustili se do náročného procesu katalogizace veškerého materiálu. Richard překvapil Jamieho tím, že stejně jako jejich otec možnost filmové adaptace jeho románů velmi důrazně odsoudil — „Uděláme, co chce, konec debaty.“ —, ale po jeho smrti, a to Andrew žil ještě dalších pět let, o čtyři roky déle, než všichni očekávali, Richard kontaktoval Rainera Krebse a Erica Harkeho, který byl sice tou dobou už příliš starý a zubožený na to, aby mohl hrát Edgara Meada, ale zato chtěl film režírovat. Abychom byli spravedliví, nebyla to žádná katastrofa — byly tam okamžiky skutečné inspirace, obzvláště ta vymyšlená scéna na mostě mezi Cornishem 524

& synové

a Windsorem —, ale většinou se film až příliš křečovitě držel předlohy a odhalil tak vadu, kterou už hodně lidí od začátku tušilo, a sice že je kniha emocionálně klaustrofobická. O tři roky později potkalo Richarda a Jamieho větší štěstí s filmem Ušetřený, ke kterému Richard napsal scénář a Jamie jej režíroval. Nebyl to žádný velkofilm, ale byl natočený opravdu skvěle, s Ericem Harkem v hlavní roli. Pro svůj další projekt oživují jedno ze svých dřívějších společných děl, Chátru z Bedlamu. Otče nebeského světla, otče blažené slávy, andělé tě svou láskou zvou, zraky skryté za hávy… Rakev dospěla k poslednímu úseku své cesty. Černoch v bílé róbě otevřel kostelní bránu, aby mohla rakev pokračovat ven, a dovnitř se nahrnul čerstvý vzduch. Svítilo slunce, ale bylo chladno, zima měla stále ještě nad světem vládu, a mě překvapilo, jak rychle se mě zmocnil třas. Je to jako v divadle, když si herec zapálí cigaretu a vy okamžitě ucítíte kouř. Copak jsou naše smysly tak pronikavé? Cítíme skutečný kouř, nebo jde spíš o pouhou vzpomínku na něj, očekávání toho, co přijde? Kolik našich zkušeností jsou vlastně jen prázdná místa vyplněná tím, čím jsme si již prošli? Byl jsem poblíž poslední lavice a nejspíš jsem zpíval až příliš nahlas. Kdysi jsem uměl zpíval moc hezky. Rakev proplula kolem a já si stále nedovedl představit, že uvnitř té dřevěné schránky opravdu leží skutečný Andy. Napadlo mě, že bych natáhl ruku a přidal i svůj otisk prstů, ale jak už můj tón naznačuje, nakonec jsem si to rozmyslel. Všechny ty emoce mi přišly jako nechutná šaráda. Ale na druhou stranu jsem se možná taky obával toho, že vedle mrtvých leží i nemrtví, kteří jen čekají na záminku, aby mohli vyskočit ven. Dyerovi se ze všech sil snažili udržet s rakví krok. Andrew připomínal Lee Harveyho Oswalda hned poté, co ho zastřelili. Znamená to tedy, že já jsem Jack Ruby? Richard s Jamiem se mému pohledu vyhý525

& synové

mám ráda.“ Konečně zavěsila. Roger jí položil tu nevyhnutelnou otázku a pravda byla zcela nevinná, nebo alespoň její většina, ta část, kdy šla do města, aby se sešla se svými syny. Ale zároveň Isabel napadlo, jestli to nemůže vyústit v její první zradu, jestli ji to hučení v hlavě nenakazí celou, protože Roger si nezaslouží, aby se v něm někdo takhle brutálně šťoural, a to ani tehdy, když se vydal k ledničce a pustil se do toho úmorného procesu vaření vejce natvrdo. Je možné, aby si zelenou na semaforu a výhrůžné troubení klaksonu… Přes Chappaquu, přes Valhallu, Tuckahoe, Bronxville, Fleetwood, vlak byl s blížící se konečnou na Grand Central stále plnější a teď si vedle Isabel sedla mladá černoška a k nohám si nacpala dvě nákupní tašky, buďto čerstvý nákup, nebo brzké předměty reklamace. Isabel zahlédla topinkovač. Aby však nevypadala jako nějaká zvědavá babka, vrátila se ke „Krásce Abišag“. Název byl Isabel povědomý, třebaže se její myšlenky klopýtavě přenesly od krásy k tvrdému útesu stáří a jak byla celkem pyšná na svou netknutou tvář, skutečnou tvář, pomyslela si, jejíž krásu její přátelé svalovali na dobré geny, protože nikdy nespatřili pooperační úsměv její matky. Mladá černoška vedle ní byla zabraná do hádky po telefonu. „Vyřiď laskavě Keeshi, ať nestrká nos do cizích věcí, protože já se o sebe umím postarat sama! Zejména co se týče Ronnieho a jeho milostného života, ať už se mnou nebo beze mě, jo?“ Isabel by si přála, aby ten hlas neslyšela, aby neslyšela ten stereotyp s nádechem téměř nevyhnutelného rasismu. Možná je ta dívka právnička. Ale nejspíš ne. Venku za oknem postupně městečka ustupovala betonu a v zatáčce se jako nějaký doklad nového rozmachu feudalismu vynořilo město. „Ale teď zníš přesně jako Keesha, která do prdele vůbec netuší, o co jde!“ Isabel stočila pohled na snímek Alice Munro na zadním přebalu. Kolik jí teď asi tak je? Zhruba jako jí? Obě měly ten samý krátký sestřih, ačkoli

Alice ho měla trochu rozčepýřený, zatímco Isabel měla vlasy střižené o něco víc na kluka, účes, který si za mlada odpírala, neboť se bála, že se svou postavou bude působit jako mužatka. Ale líbil se jí. Cokoli, jenom aby nepůsobila jako matrona. Možná to byl ten důvod, proč tyhle nové povídky Alice Munro byly tak násilné a ponuré. Jako by Hitchcock strčil Čechova ze schodů. Když si té knihy v knihkupectví všimla, zamumlala si: Kristepane, další sbírka Alice Munro, kterou bych si měla nejspíš přečíst, ale tyhle povídky měly hodně daleko k prachu a hodně blízko ke krvi. Když brouzdala obchodem, přejela očima po písmenu D — DeLillo, Dickens, Dreiser — a povšimla si elegantního vydání Andrewových knih, každá z nich s podivným červeným řezem na hřbetu. Vytáhla ze svazku Ampersand. Pro nový přebal použili dávnou fotografii Diane Arbusové zobrazující mladého muže v károvaném kabátu, nejspíš na nádraží Grand Central, a třebaže byla fotka pozoruhodná a k její autorce, autorovi knihy i k éře, ve které byla kniha napsaná, se evidentně hodila, nechápala, proč se vůbec rozhodli původní obálku s jejími rothkovskými dveřmi měnit. Otevřela knihu na stránce s věnováním: Mému otci Douglasu Althorpu Dyerovi (1892—1938) Na fotkách jako by Andrew svému otci z oka vypadl. Měli ty samé tmavé oči, lítostivé, a přesto neschopné se změnit, úsměv, nebo spíš jeho nepřítomnost, předmět častých sporů. Isabelina matka Andrewa nazývala SNOB: skutečně nebývale otravný buržoust, ovšem někdy, v závislosti na náladě, skutečně nebývale okouzlující borec. Na jejich svatbě provedla přípitek, který začínal: Před celým jedním stoletím a sedmi lety k tomu se na tomto kontinentu díky našim otcům zrodil nový národ,

284

285

& synové

david gilbert

· · · Richard mířil na místo, kde se měli setkat, do jedné z těch příšerných letištních restaurací, které páchly dezinfekcí, jako by se někde v rohu pomalu rozkládal Mr. Proper. Míjel lidi, kteří se motali kolem obchodů a fastfoodů, paralelního světa vězícího uprostřed tady a tam, jenž je fádní a exotický zároveň a jehož označení „terminál“ navozovalo představy možné vady na motoru a přivádělo vás na myšlenku, že tito lidé jsou těmi posledními, které kdy spatříte. Ale Richarda nadchly především pojízdné pásy. Bylo to jako budoucí příslib z jeho mládí, který se stal skutečností. O stehno se mu opřela krátká vibrace. Na Emmettově telefonu se objevila zpráva… TVTDTM ;^@

… od někoho jménem T-Bone. Richard se pokusil tu šifru rozluštit, ale neměl tušení, co by mohla znamenat, až na to, že ;^@ nejspíš nevěstí nic dobrého, a pak se ozval Carson… >o< = 8=< + >*<

… a než vůbec dokázal Richard tu algebru strávit, přihlásila se ke slovu Kelly…

OMFG tys votevrel SUMiss E pres b-door? pac Barbed mi rekla ze ses vodporný 2Q2C hovado (LIDK) :{P

… ale co proboha znamenalo b-door a 2Q2C? A zrovna když se Richard chystal zastavit nějakého náhodného puberťáka a požádat ho o pomoc, Penny všechno vyjasnila… Ses hajzl zes Emme proved neco takovyho kdyz vis ze by pro tebe udelala cokoliv.bych se nedivila kdyby ted kvuli tobe mela nocni mury

… tedy aspoň trochu. Richard si zprávu přečetl dvakrát. Jde snad o Emmu, tu sladkou Emmu ze školy, s hnědýma očima a dlouhými hnědými vlasy? Richard si s tím lámal hlavu, zrovna když vcházel do restaurace. Nechal telefon sklouznout zpátky do kapsy a svou rodinu našel usazenou v boxu, až na Emmetta, který se flákal u odletové brány. Richard se za ním vydal, aby se konečně zbavil toho proklatého telefonu, který mu teď, když se stále více a více Emmettových přátel probouzelo a protahovalo si palce, neustále vibroval v kapse. Zzzzzz. Zzzzzz. Zzzzzz. Bůhví, co je v těch zprávách teď. Co přesně jí provedl? Té milé Emmě se všemi jejími odstíny hnědé, jeho kamarádce od dob, kam až mu paměť sahá? Zzzzzz. Zzzzzz. Richard byl připravený mu telefon předat bez jakýchkoli cirátů nebo popichování, bez jakékoli rodičovské blahovůle (každé Zzzzzz bylo jako šťouchnutí do Emmy), ale pak zahlédl, jak Emmett, rozvalený přes dvě sedačky, čte Ampersand, bezpochyby v očekávání blížícího se setkání s jeho autorem. A to bylo v pohodě. Dávalo to smysl. No jistě že je zvědavý. Nemusí žádat o svolení. Ale Richard se náhle zastavil a Emmett vzhlédl a vypadalo to, že přeměřuje vzdálenost mezi nimi, jako by prostor a čas byly definovány výhradně možností konfrontace. Nebo se na to Richard tak díval s ohledem na své vlastní dospívání? Tak jako tak se paměť otců táhne mnohem dál. Těch pár metrů je jen pokračováním všech těch předchozích kroků od 191

190

& synové

I.iii

enku na schodech kouřil Andy Dyer už pátou cigaretu a sledoval chodník táhnoucí se podél Madisonské. Zbrusu nové teplé počasí nabízelo hojnost nahé kůže, přičemž hlavní zdejší demografickou jednotkou byly ženy s taškami z různých obchodů, které se jim po jarní sklizni oblečení pohupovaly po boku. Mnoho z nich proudilo skrz nedaleký obchod Ralpha Laurena a já si tak říkám, jestli si Andy uvědomoval nebo jestli ho vůbec zajímalo, že Ralph byl původně nějaký Lipschitz z Bronxu. Ach, ta ironie americké přetvářky: vážíme si úsilí, úspěchu, kvalitních béžových kalhot, ale zároveň se bavíme nad vtipem, který pochopí jenom hrstka zasvěcených. Obchod se nacházel ve starém Rhinelanderském sídle, skvostném příkladu francouzské novorenesance, s vnitřkem vyzdobeným malbami koní a psů, portréty krásných chlapců a atletických mužů, výjevy plachetnic na moři a nehranými momentkami z klubu. To vše stačilo k tomu, aby se každému hrdému, vysoce postavenému Newyorčanovi zatočila hlava a pocítil slabý osten závisti. Takhle bychom měli žít pořád. Ale Andymu na něčem podobném ani trochu nezáleželo. Kdepak, toho teď zaměstnávalo vysedávání na kostelních schodech, kouření jedné za druhou a čekání, až se jedna z těch tajemných Newyorčanek zastaví, usměje se na něj a představí se jménem Jeanie Spokesová. Neměl tušení, jak vypadá, a to ani potom, co její jméno už tolikrát zadal do vyhledávače. Jeho žádost o přátelství na Facebooku odmítla a jediná fotka, kterou na své zdi sdílela veřejně, zobrazovala tělo hráčky

publisher: MOBA, 2015 design: cover, book jacket, layout and typography print technology: matt lamination binding: V8 dimensions: 145 ×210 mm

plážového volejbalu s hlavou Ayn Randové přidělanou ve Photoshopu a s pravou rukou nataženou v rozhodné smeči. Jediné, podle čeho ji mohl poznat, byl její věk: dvacet čtyři let. Jak tam tak seděl, vzduch mezi jeho kůží a košilí houstl a vrásnil se nadměrnou vlhkostí. Dvacet čtyři. To číslo se změnilo v déšť, který mu smočil záda. „Jak tě poznám?“ zeptal se jí, když si naposledy chatovali. „Až mě uvidíš, poskočí ti srdce,“ odepsala mu. „To je to tak hrozné?“ „Přímo děsivé.“ „Nejsi chlap, že ne?“ „Hmm, ne,“ napsala mu s dalším cinknutím. „Přísahám,“ dodala. „Věř mi.“ Její slova přicházela v sérii svůdných řádek, jako dialog v nějakém sexy komiksu. „Moment,“ objevila se další řádka. „Jak bys definoval chlapa?“ Jeanie Spokesová si uměla věci skvěle načasovat. „Budu sedět na schodech Svatého Jakuba na rohu Jednasedmdesáté a Madisonské,“ napsal Andy. „Jsi si jistý, že chceš, abych přišla? Může to být šok.“ Žádná odpověď. „Šuk?“ napsal po chvíli. „Vtipné, Cyrano.“ „Neříkej, že tě nenapadlo to samé.“ Andy čekal a čekal a čekal, až se mu na monitoru objevilo: „Jenže ty jako pošuk budeš rychle po.“ Proč chatování pokaždé ústí v podobný typ narážek a slovních hříček, v tyhle otevřeně nemravné rozhovory, přepis budoucího hříchu? Samozřejmě to k tomu často sklouzávalo díky celkové koncepci odlišné identity, internetové lingvě france, ale občas se skluzavka narovnala a do vzájemné výměny se vkradla nečekaná intimita. Náhle ze sebe začnete chrlit své nejniternější myšlenky, jenom abyste zjistili, zda ty pocity zůstanou nepovšimnuty anebo naopak. 43

& synovĂŠ David Gilbert

Ďábel Donald Ray Pollock publisher: not realized design: cover, book jacket dimensions: 125 × 210 mm

Běsni a zuř Becky Masterman publisher: MOBA, 2015 design: cover, book jacket print technology: matt lamination binding: V8 dimensions: 145 × 210 mm

Amatér Robert Littell publisher: MOB A 2016 design: cover, book jacket print technology: matt lamination & spot UV varnish dimensions: 125 × 205 mm

Zeď vzpomínek Anthony Doerr publisher: MOBA, 2016 design: cover, book jacket print technology: matt lamination binding: V8 dimensions: 145 × 210 mm

publisher: MOB A, 2014 -2016 design: cover layout print technology: soft-touch lamination binding: V8 dimensions: 145 Ă&#x2014;210 mm

Husitská epopej Vlastimil Vondruška I. II. III. IV.

Za Za Za Za

časů časů časů časů

krále Vaclava IV. hejtmana Jana Žížky Císaře Zikmunda bezvládí

Rytíři z Vřesova František Niedl publisher: MOB A, 2016 design: cover, book jacket print technology: matt lamination binding: V8 dimensions: 125 × 205 mm

Dirigent Sarah Quigley publisher: JOT A, 2013 design: cover, book jacket print technology: matt lamination binding: V8 dimensions: 145 Ă&#x2014;210 mm

H. N. Kowitt

Jak den ubíhal, začal jsem si říkat, že to Jasper nejspíš bere správně. My jsme o žádném Klubu trapáků nevěděli. Možná lidi ten seznam nečtou. Třeba se špatně hledá nebo je moc načmáraný. Když jsem se porozhlídl po nápisech na klučičích záchodech, uklidnila mě jejich pitomost.

Ukázal jsem bradou na jeho paži. „Ježišmarjá,” obrátil oči v sloup, ale nechal mě, abych se podíval. Pokusil jsem se vykroutit z Borisova sevření. „Kdo to kreslil?” „Co je ti do toho?” Axl si odplivl. Znovu si nachystal ruku. Než mě stačil uhodit, vyhrkl jsem: „Protože já bych ti dokázal nakreslit milionkrát lepší.”

„COŽE?” Takhle vzteklého jsem ho snad ještě neviděl. „Něco fakt dobrýho a zvláštního, něco, co by, no, co by se hodilo k Lebkounům.” Dej tu ruku dolů, prosil jsem v duchu. Ticho. „Vážně?” Axl zatěkal očima kolem. „Jenom tě provokuje,” zavrčel Boris. „Hele, zmlátíme ho a jdem.” Axl se znovu nachystal k ráně a já jsem zavřel oči. Ale za pár vteřin jsem si uvědomil, že mě Axl pořád ještě neuhodil, a tak jsem je zase otevřel. „Hm.” Mnul si pěst. „Hm, a co bys nakreslil?” zeptal se. Žaludek mi nadskočil radostí. Fakt je možný, že to zabralo? „Já… ti to… ukážu,” snažil jsem se vykroutit Borisovi. „Potřebuju batoh.” Vytáhl jsem blok a ukázal mu svoje největší hity.

„Můžu, ehm, se podívat na to tvoje tetování?” zeptal jsem se. „Cože?” Axla to zřejmě vyvedlo z míry.

Šel jsem do třídy a na seznam Klubu trapáků jsem zapomněl.

Když byl za dvě hodiny oběd, vypadalo to, že se NĚCO DĚJE. Kolem automatu na džusy se do haly táhla extra dlouhá fronta. A když jsem uviděl piňatu, to je taková ta mexická ozdoba s bonbony vevnitř, s hrůzou jsem pochopil. Mexický den. Když se pořádají tematické dny, vždycky hrozí nebezpečí, že se někdo z dospělých objeví v kostýmu. A taky že jo – pan Amundson, náš zástupce, co se pořád tak zoufale snaží vypadat cool, byl převlečený za matadora. Snažil jsem se dívat jinam, ale bylo pozdě. „Jak se vede, hombre?” zeptal se.

„Ale nic.” Bylo mi trapně. „To je pro Axla.”

„Danny??” Vyskočil jsem asi půl metru. Když jsem se otočil, viděl jsem, že za mnou stojí Jasper s batohem na zádech. Odkdy se toulá kolem tělocvičny dřív, než začne vyučování? Sevřel se mi žaludek. „Proboha.” Otřel jsem si čelo. „Tys mě vyděsil.” „Trenér Kilshaw chtěl, abych se mu mrknul na počítač.” Podíval se na kresbu. „Co to je?”

V Jasperově obličeji se něco změnilo. „Pro Axla?!” Zkusil jsem to hrát na soucit. „Blbost, já vím. Namontoval mě do toho. Měl jsem…” Nedokázal jsem tu větu ani doříct. Ticho. Pak Jasper zavrtěl hlavou. „Ty přece takový věci neděláš. Co se děje?” „Ale prosím tě,” obrátil jsem oči v sloup. „Je to jenom pitomej nápis.” „Ti kluci tě využívají,” řekl a znělo to hodně naštvaně. „Copak to nevidíš?” „Jaspere.” Třásl se mi hlas. „Něco jsem pro něj udělal. To je všechno. A teď toho, prosím tě, už nech.” „Já mám dojem, že už tě ani neznám,” prohlásil Jasper. „Co uděláš příště – podpálíš někomu skříňku?”

„Nejdřív si umyj ruce,” nařídil a ukázal ke koupelně. Když jsem se vrátil, podal mi ji. „Originální verzi týhle boty NBA zakázala. Porušovala pravidla pro dresy. Michael Jordan dostal pokutu pět tisíc doláčů vždycky, když v nich hrál.” „Týjo.” „To se fakt stalo,” ujistil mě Axl.

Vrátil jsem mu botu a on ji očistil kartáčkem na zuby. Když si šel pro další čistidlo, podíval jsem se na Borise, který nevrle zíral do zdi. Zeptal jsem se ho, jestli taky něco sbírá. „Jo. Pouliční cedule,” řekl. „Jaký?” „Všechny.” Axl se vrátil. „No tak, pánové – co budeme dneska dělat?” Nechtěl jsem nic navrhovat první. Spike se narovnal. „Odpalovat petardy?” „Zabíjet hady šipkama,” zkusil to Boris. „Plivat na lidi z lávky,” ušklíbl se Axl. „Srážet kola. To už jsme dělali stokrát. Pojďte dneska dělat něco jinýho. Danny –,” obrátil se ke mně. „Čím se tak bavíš ty?” „No, to, přijde na to…” Když jsme byli s Jasperem, tak jsme si většinou jenom povídali, ale to se mi nezdálo dost chlapské. Přemýšlel jsem, co jsme ještě dělali.

publisher: MOB A, 2014 -2015 design: cover, layout, typography print technology: matt lamination & spot UV varnish binding: V8 dimensions: 145 ×210 mm

Trapáci ( tetralogie ) H. N. Kowitt Vítejte v klubu trapáků Pomsta trapáků První mezi trapáky Prokletí trapáků

Hotýlek Alena Mornštajnová publisher: HOST 2015 design: cover illustration print technology: special paper binding: V8 dimensions: 125 × 205 mm

Mimořádný život Franka Derricka, 81 let J. B. Morrison publisher: MOBA, 2016 design: cover print technology: glossy lamination binding: V8 dimensions: 125 × 205 mm

!!!

RAT

TVÍ

NEO

emer stamp

Den 1 (Nemám ponětí, jak tomuhle dni říkat, a tak proto, že to je první den, kdy si píšu deník, mu budu říkat Den 1. A pak už to bude snadný. Uvidíte.) Ahojky. Dnes jsem moc šťastný!

Sedlák mi naložil dvě velký

várky pomyjí. Všechno jsem to snědl dost rychle, až jsem se z toho nadmul.

Sedlák mě

pustil do dvora, tak jsem běžel rovnou ke

Kurníku

a pořádně vedle něj

naprděl.

Kuřata

opravdu ne-

mám rád. Jsou zlá. Jsem si jistý, že kdybyste je znali, taky byste si mysleli, že jsou zlá.

Zlá kuřata

jsou zlá proto, že:

A teď už zapadá slunce, takže je skoro čas jít do Starý stodoly. Tohle může být to úplně poslední, co kdy napíšu. Vážně doufám, že to tak nebude. Propašuju si deník do Trakety a vezmu ho s sebou. Takže jestli se nerozprsknu po obloze nebo jestli mě nesestřelí stíhačky, budu vám moct říct, co se stane. Zatím ahoj, snad ne navždycky.

publisher: MOB A 2016 design: cover, layout, typography illustrations: Emer Stamp print technology: glossy lamination binding: V8 dimensions: 145 × 210 mm

Den 13

Čuníkův supertajný deník Emer Stamp

Řekni lituji, V podezření, Amnézie Michael Robotham publisher: MOBA, 2015 -2016 design: cover, book jacket print technology: matt lamination binding: V8 dimensions: 145 ×210 mm

Posedlost Neil Cross publisher: MOBA, 2015 design: cover, book jacket print technology: matt lamination binding: V8 dimensions: 145 × 210 mm

Minuta na rozloučenou Hana Marie Körnerová publisher: MOBA, 2016 design: cover print technology: soft-touch lamination binding: V8 dimensions: 125 × 205 mm

Slunce na útěku František Niedl publisher: MOB A 2016 design: cover print technology: soft-touch lamination binding: V8 dimensions: 125 × 205 mm

publisher: MOBA, 2013 - 2014 design: cover, book jacket print technology: matt lamination & spot UV varnish binding: V8 dimensions: 145 × 210 mm

Barvy lásky – Colours of love ( tetralogie ) Kathryn Taylor Nespoutaná Obnažená Ztracená Svedená

„Vše, co jsem udělal, učinil jsem pro svou vlast. Zůstal jsem věrný svým ideálům. Plnil jsem rozkazy, ale mé svědomí je čisté. Oklamali mne.“ Karl Wolff

s předmluvou Arnošta Lustiga PROCES S KARLEM WOLFFEM II Festival mistrné zapomnětlivosti

Hrůzy na pokračování

Roman Cílek Těmito slovy nazvali v létě čtyřiašedesátého roku sérii rozhlasových reportáží o té části bezprecedentního procesu s bývalým generálem SS Karlem Wolffem, v níž se hovořilo o masových popravách na Východě a hromadném vyvražďování – a to za osobní svědecké účasti přímých účastníků těchto otřesných událostí. Jejich řadu načal Erich von dem Bach-Zelewski, SS-Obergruppenführer, generál Waffen-SS a od začátku tažení proti Sovětskému svazu velmi vlivný vyšší vůdce SS a policie pro střední Rusko, kterého nyní přivedli z vězení, kde si odpykával trest doživotního vězení. „Jaký je váš osobní vztah k obžalovanému?“ zeptal se předseda soudu. „Považuji ho za svého přítele a je také kmotrem jednoho z mých synů.“ „Dobrá. Soustřeďme se nyní na počátky toho, co se za války dělo v obsazených východních oblastech.“ Počátky…? Zasvěcený Erich von dem Bach-Zelewski označil za klíčový okamžik přísně tajnou poradu, kterou říšský vůdce SS Heinrich Himmler svolal na esesácký řádový hrad Wewelsburg. Jednání se jako šéf osobního štábu říšského vůdce zúčastnil samozřejmě i Karl Wolff a konalo se na jaře 1941. A právě zde prý Himmler sdělil svým nejbližším podřízeným, že Vůdce s konečnou platností rozhodl o brzkém vojenském úderu proti Sovětskému svazu.

Tři osudy a jeden proces: pohled do zákulisí nacistického vyhlazovacího programu Brno 2015

Vyhlazovací tábory

Konečným cílem většiny transportů z Terezína byly vyhlazovací tábory na území Polska, zejm. Osvětim. Nikdo se již nikdy nedopočítá přesného počtu lidí, kteří zde především na rychlé cestě z vlaku do plynu přišli o život. Odhady se pohybují mezi jedním a jedním a půl milionem (z toho 90% byli Židé).

340

PROCES S KARLEM WOLFFEM III „Zmenšení“ o 3,1 milionu osob

publisher: MOBA 2015 design: cover, layout print technology: matt lamination binding: V8 dimensions: 145 × 205 mm

341

HOLOCAUST – slepá kolej dějin

Statistický údaj: „zmenšení“ o 3,1 milionu osob

Další a další dny mnichovského soudního přelíčení, při němž na lavici obžalovaných seděl někdejší generál SS Karl Wolff, další a další svědkové. Třeba takový osmapadesátiletý Willy Suchanek, který byl za války spojovacím důstojníkem velitele pořádkové policie generála Daluegeho u říšského vůdce SS Himmlera. „Vašima rukama,“ oslovil ho soudce doktor Mannhardt, „procházelo v úřadě policejní adjutantury velké množství písemností, jež se týkaly i úkolů policie při akcích proti Židům. Měl jste příležitost udělat si představu o organizovaných protižidovských pogromech?“ „Jen částečně,“ řekl Suchanek. „Informace jsem čerpal především z prosebných žádostí, jež k nám docházely. Podávaly je osoby, jejichž příbuzní či známí se dostali do koncentračních táborů, případně byli postiženi jinými zákroky SS a policie. Mimo okruh zmíněných žádostí jsem se v té době nedozvěděl o skutečném osudu Židů téměř nic.“ „Docházely vám také žádosti, které byly napsané samotnými židovskými občany?“ „Jen velice zřídka.“ „Jak se Himmler stavěl k těmto prosbám?“ „Podle své momentální nálady: buďto zcela kladně, anebo zcela záporně. Obecně však chtěl, aby se většina takových případů po jeho zákroku napravila. Dokonce si na tom svým způsobem zakládal.“ „Jednalo se o zásahy ve prospěch jednotlivců. A co hromadné vyhlazování židovského obyvatelstva?“ 189

Holocaust Slepá kolej dějin Roman Cílek

Vesmír plný umění John D. Barrow publisher: JOTA, 2014 design: cover, book jacket print technology: matt lamination binding: V8 dimensions: 145 ×210 mm

Tajemství čínského léčitelství Jennifer Harper publisher: MOB A 2016 design: cover, book jacket print technology: matt lamination binding: V8 dimensions: 145 × 210 mm

LedovĂŠ hlubiny Kerstin Signe Danielsson, Roman Vossen publisher: MOBA, 2015 design: cover, book jacket print technology: matt lamination binding: V8 dimensions: 125 Ă&#x2014;210 mm

Mikuláš Vévoda Opavský Jaroslava Černá publisher: MOBA 2014 design: cover print technology: soft-touch lamination binding: V8 dimensions: 125 × 205 mm

Dokazování bylo tentokrát krátké, vždyť vražda se stala téměř před očima několika dozorců a vyšetřujícího soudce Isakoviče. Dozorci také poznali onen zavírací nůž nalezený pod schody jako předmět, kterým se po nich pachatel poté, co zavraždil manželku, oháněl. Ani sám Václav Turek ostatně nezapíral. V tomto případě by to ani nešlo. Přiznal, že na vraždu své ženy myslel ve vězení už delší dobu. Jeho žena prý byla po předchozím těžkém porodu stále churavá a on se rozhodl, že pokud bude za krádež koní skutečně odsouzen, že požádá o rozmluvu s manželkou a přitom ji zabije, aby ji zde v tomto zlém světě nenechával samotnou. Za tím účelem ukrýval ve své botě kapesní nůž. Ten těsně před činem vytáhl, otevřel a pak držel v sevřené pěsti pravé ruky. Těsně před zahájením soudu se sice Turek pokoušel vyšetřujícímu soudci vcelku zbytečně nalhávat, že jeho žena se na chodbě soudu zavraždila sama, ale tato verze neměla už od počátku žádnou naději na úspěch. Existovala celá řada očitých svědků a také oba lékaři, kteří prováděli pitvu Anny Turkové, naprosto vyloučili, že by si toto zranění mohla mladá žena v sebevražedném úmyslu sama způsobit. Pachatel proto už dále nezapíral. Nemělo to smysl. Porotci nyní měli odpovědět na otázku, zda Václav Turek svou manželku usmrtil bodnutím nože a provedl to způsobem potutelným, jak byla tehdy nazývána zákeřná vražda. Žádné polehčující okolnosti nebyly shledány. Porota se pak odebrala k poradě a v soudní síni se zatím rozpoutal tlumený šum, jak si diváci sdělovali své dojmy. Bylo zde přítomno i mnoho žen, vždyť vražda manželky přímo ve věznici, to byla věc, která se všech hradeckých žen bytostně dotýkala. A právě ženy byly toho názoru, že by vrah manželky měl být potrestán co nejpřísněji. 42

Zločiny za časů c. k. monarchie

lužák. Ještě v sobotu, tedy den před osudnou nedělí, kreslil si neznámý opět vystavené zlaté předměty a byl do své práce natolik zabrán, až si nevšiml, že návštěvní doba už skončila. Když jej na to muzejní dozorce upozornil, byl mladíkem dost hrubě odbyt: „Sbírky jsou přece určeny pro veřejnost ke studiu a já tu pracuji!“ Po nějaké chvíli dokončil svou práci a beze slova odešel. Také v neděli následujícího dne přišel opět do muzea, tentokrát však se zcela jinými záměry. Vstoupil sem co možná nejméně nápadně, takže si jeho přítomnosti personál tentokrát skoro ani nevšiml. Co se tu pak v noci událo, po tom nyní usilovně pátrala policie pod velením pana komisaře Protivenského, kterou pak vystřídala soudní komise. Mrtvé tělo neznámého z besídky bylo odpoledne převezeno do Českého ústavu pro soudní pitvu, kde byla mrtvola změřena a vyfotografována. Snímek spolu s popisem osoby byl rozeslán všem bezpečnostním úřadům, přičemž bylo zvlášť zdůrazněno, že neznámý měl jednu nohu kratší, takže při chůzi viditelně kulhal. Soudní komise se takto snažila ze všech sil zjistit totožnost mrtvého. Při pitvě lékaři zjistili, že nebožtík má na rukou několik bodných a řezných ran, které si sám způsobil, když bodal nožem do těla své oběti. Levou ruku měl dokonce probodnutou skrz naskrz. Takové zranění si dle názoru lékařů nemohl způsobit jinak, než že ve tmě chytil hlídače za rameno a v rozčilení bodl, aniž dobře viděl kam. Také vrahovy prsty byly na pravé ruce odřeny až do živého masa. Dotyčný si toto bolestivé zranění přivodil při spouštění z muzejního okna. Ovinul si totiž provaz kolem pravé ruky a při sestupu si jej povoloval podle potřeby. Pitvající profesor Slavík vyslovil názor, že i kdyby se s neznámým provaz nepřetrhl, stejně by dotyčný asi spadl, protože odřeniny na rukou byly hluboké a jejich 280

publisher: MOBA, 2013 design: cover, layout, typography print technology: matt lamination & spot UV varnish binding: V8 dimensions: 125 × 205 mm

Zločiny za časů c. k. monarchie

nomyslně odhlasovali. Před kovovou rakví byly umístěny dva věnce, z nichž jeden věnovala slečna Anna Waldová, majitelka domu, kde nešťastný Scháněl s rodinou bydlel, druhý byl od muzea, které jej věnovalo svému „věrnému sluhovi“. Před začátkem obřadu dostavil se prezident Uměleckoprůmyslového muzea, pan rada Řivnáč, jeho náměstek, poslanec Němec, úředníci i zaměstnanci muzea a celá řada přátel rodiny. Příjezd pozůstalých vzbudil mezi smutečními hosty velké pohnutí, zejména pohled na stařičkou Schánělovu matku a také na jeho malou dcerku, oblečenou rovněž v černých šatečkách. Zvláště ženy nedokázaly v této chvíli zadržet slzy. Zádušní mši svatou sloužil farář Lonek od Svatého Apolináře. Po skončení obřadu se ohromný průvod vydal pěšky na Olšany, kde na tamním hřbitově čekal další velký zástup diváků. Poté byl zavražděný hlídač v tklivé atmosféře hlasitého pláče pohřben v pátém oddělení devátého olšanského hřbitova. Dodejme ještě pro úplnost, že představitelé muzea nejenže uhradili veškeré náklady pohřbu, ale také rozhodli, že muzeum bude pozůstalé rodině vyplácet penzi. Dvě zlaté tabatěrky tedy nakonec zůstaly na svém místě v muzejní vitríně. Je otázka, zda by je pachatel, kdyby se byl jeho čin zdařil podle původního plánu, dokázal prodat. Zpráva o vyloupení muzea by se jistě druhý den rozkřikla a většina z tehdejších starožitníků by asi byla váhala vykoupit zjevně kradené věci. Jedinou možností by tedy asi pro Sandnera bylo tabatěrky rozbít a prodat je pouze za cenu zlata. Odborníci z muzea později odhadli cenu oněch dvou tabatěrek asi na 360 tehdejších rakouských korun. To byla přibližně mzda kvalifikovaného dělníka zhruba za čtyři měsíce práce. Ale v našem příběhu to také byla cena dvou zmařených lidských životů. 302

Zločiny za časů c. k. monarchie

Rozsudek smrti nad Václavem Turkem. Státní oblastní archiv Zámrsk, fond Krajský soud Hradec Králové, č. j. 430/1877.

Obžalovaný zatím seděl na lavici se sklopenou hlavou a okolí si nevšímal. Věděl, že rozsudek bude přísný, a i přes své předchozí řeči o sebevraždě se verdiktu soudu ve skutečnosti bál. Jako by už cítil stín blížící se šibenice. Porotci stále nepřicházeli a napětí v síni vzrůstalo. Na čele Václava Turka se objevil pot. Náhle se otevřely boční 43

další kontakt s drsnou fasádou budovy by jedinec dál už asi nemohl fyzicky vydržet.

Mrtvý hlídač Scháněl. Policejní snímek hlídačova těla, pořízený z malého lešení.

Lékaři dále objevili v oblasti hrudníku, v blízkosti srdce, bodnou ránu, která musela asi dost silně krvácet. S největší pravděpodobností si ji onen neznámý zasadil sám, když se pokoušel vlastní rukou sprovodit ze světa. A proč se vlastně pokoušel o sebevraždu? To zjistili lékaři hned vzápětí. Neznámý se totiž při pádu z okna na útěku z místa činu dost těžce zranil. Po dopadu na tvrdou zem si jednak zlomil pravou ruku a také vylomil levou nohu v kotníku. Tím okamžikem jeho snaha o útěk končila. Také on sám v tu chvíli už věděl, že nikam neuteče, vždyť cesta ze zahrady ven vedla přes vysokou zeď, a to byla nyní pro něj, člověka se dvěma zlomeninami, nepřekonatelná překážka. Některý slabší jedinec by v tu chvíli asi rezignoval, schoulil by se na místě do klubíčka a vyčkával rána, kdy jej tady policie najde. Leč náš neznámý byl asi silná osob281

Smutný dům v tiché ulici

Pokud se o někom proslýchá, že je smolař, můžeme se domnívat, že to je člověk, kterému v životě chybělo štěstí. Někdy se však jedná o rány osudu, které takový nešťastník nemohl odvrátit, a někdy si zas smolař ke svému neštěstí napomohl více či méně sám. A to byl patrně i případ smutného hrdiny následujícího příběhu. František Husák byl sice vyučený kupec, ale do vedení samostatného obchodu se mu příliš nechtělo. Místo toho se raději stal obchodvedoucím v pražské kožešnické tržnici. Krátce poté se seznámil s mladou vdovou Františkou a ta jej tolik okouzlila, že se s ní záhy oženil. Ona měla malý sklad dřeva v jedné ohradě na okraji Prahy. To se jejímu novému manželovi natolik zalíbilo, že změnil svůj dosavadní vztah k samostatnému podnikání a pustil se do obchodování. Když už jeho žena vlastnila sklad dřeva, začal tedy obchodovat s dřevem a řezivem, leč neměl v oboru žádné zkušenosti, a než stačil nějaké načerpat, přišel v tomto podnikání o téměř všechny své hotové peníze. Nevadí, řekl si tehdy, zkusím tedy štěstí v nějakém jiném oboru. Záhy se mu zalíbil obchod s realitami, ale ani nákup a prodej domů či parcel mu mnoho štěstí nepřinesl. Zákazníků nebylo mnoho, naopak podnikatelů v realitách hodně a mnozí byli daleko zkušenější než začátečník Husák. Než se novopečený podnikatel stačil rozkoukat, zjistil, že je s financemi v koncích. Nevadí, vždyť mnozí lidé zázračně zbohatli obchodováním s akciemi, řekl si nakonec a pustil se do obchodová303

Zločiny za časů c. k. monarchie Vladimír Šindelář

Světla na pobřeží František Niedl publisher: MOB A, 2014 design: cover print technology: soft-touch lamination binding: V8 dimensions: 125 × 20 mm

Elixír vinaře Salaby Petr Jirounek publisher: MOB A, 2013 design: cover, layout, typography print technology: matt lamination binding: V8 dimensions: 125 × 210 mm

Chlapec ve stínu Carl-Johan Vallgren publisher: MOB A 2015 design: cover, book jacket print technology: matt lamination dimensions: 125 × 205 mm

Motýlí dům Roman Vossen, Kerstin Signe Danielsson publisher: MOBA, 2014 design: cover, book jacket print technology: matt lamination binding: V8 dimensions: 125 × 205 mm

other prints jinĂŠ tiskoviny / inne publikacje

Almanach 150 let založení SIA Miloslav Pavlík publisher: INFORMAČNÍ CENTRUM ČKAIT s.r.o. for Český svaz stavebních inženýrů design: layout, 2016 binding: V2 dimensions: 245 ×245 mm copies: 2 000

Katalog k výstavě diplomových prací Fakulty umění Ostravské univerzity v Ostravě, 2012 project realized with Alena Gratiasová publisher: Ostravská univerzita v Ostravě design: typography, layout, cover, binding print technology: K + special fluorescent paint binding: V1 + V2 dimensions: 190 ×220 mm

Stavbařův průvodce evropou author collective publisher: Informační Centrum ČKAIT, 2013 design: layout, cover print technology: glossy lamination binding: V2 dimensions: 148 ×210 mm copies: 15 000

stavbařův průvodce Budovy

Mosty

Dopravní stavby

Vodohospodařské stavby

Elektrárny

Technické památky

Sakrální památky

Brno 2013

Ostatní

Hala Finlandia Helsinky, Finsko

Finlandia Hall is a masterpiece by the great Finnish architect Alvar Aalto. Adresa: Mannerheimintie 13 e, FI – 00100 Helsinki GPS: 60.174007,24.93394 You can visit Finlandia Hall only by participating in a guided tour. Tour lasts about one hour. Kontakty: +358 9 40241 www.finlandiatalo.fi

Nejčestnější místo mezi koncertními a kongresovými centry ve Finsku bezesporu zaujímá hala Finlandia, která je poslední realizací Alvara Aalta v Helsinkách. Přestože se Finlandia řadí mezi největší projekty ve městě, je pouhým zlomkem nenaplněné vize, která počítala se zástavbou velké části zálivu Töölö. Finální etapa realizace Finlandie proběhla v letech 1973–1975. Stavba je dekorativně koncipovanou kompozicí kubických forem tvořících mnohostranný celek, avšak žádná z těchto hmot není čistě dekorační. Aalto zůstal věrný myšlenkám funkcionalizmu, rozšířil je však tím, že pro své expresivní formy vždy hledal praktický důvod. Hlavní ideou Finlandie se šikmo seříznutou věží vyrůstající z mohutné horizontální základny bylo zlepšit akustiku sálu tím, že rezonanční oblast bude v horní části sálu.

architektův průvodce

Interiér je typickým příkladem mnoha Aaltových znaků a motivů. Velký asymetrický sál téměř postrádá jakýkoliv pravý úhel. Mezi velkým sálem pro 1700 lidí a malým auditoriem pro 340 posluchačů leží vstupní foyer, které působí jako otevřená krajina postrádající tvar. Každý kus nábytku, osvětlení nebo podlahy byl pro Finlandii speciálně navržen do nejposlednějšího detailu a odráží se v nich architektova mnohaletá zkušenost.

stavebnictví

09/15

Časopis stavebních inženýrů, techniků a podnikatelů Journal of civil engineers, technicians and entrepreneurs

TÉMA MĚSICE

technologická zařízení staveb vic na str. 14.

Stavba datového centra ServerPark v Praze – Hostivaři Damir Špoljarič

časopis

Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě / Český svaz stavebních inženýrů / Svaz podnikatelů ve stavebnictví v ČR

str. 14.

Zvukoizolační vlastnosti obvodového pláště kompresorovny PZP Dambořice Ing. Zuzana Fišarová, Ph.D. str. 23.

stavební právo Ing. Martin Vychopeň str. 46.

Proč se velké výstavbové projekty komplikují? 2. část str. 52.

byl Stonehenge zastřešeným chrámem? str. 61.

www.casopisstavebnictvi.cz

MK ČR E 17014

cena 68 Kč

Stavebnictví author collective publisher: EXPO DATA spol. s r.o. ( late 2016 ) design: layout, cover binding: V2 dimensions: 210 × 297 mm copies: 33 250

historické stavby

Stonehenge bola stavba so strechou. Bol to chrám? Stonehenge je najznámejšia, najskúmanejšia a súčasne najzáhadnejšia prehistorická europská megalitická pamätihodnosť. Napriek pokračujúcemu prieskumu a bezpočetnému odbornému a populárnemu spracovaniu nie je stále zrejmé, aký bol jej účel. Obdobne, avšak ešte výraznejšie, je to v prípade jej centrálneho kamenného monumentu. Text: doc. Ing. František Hájek, PhD.

blízko jeho stredu nachádzal ďalší prvok. Predpokladá sa, že mal obradný charakter, takže dostal pomenovanie Oltárny kameň. Prvkami dvoch najvýraznejších zoskupení kameňov – vonkajšieho Sarsen Circle a vnútorného Sarsen Horseshoe – boli mohutné piliere a preklady (obr. 3). Sú z druhu pieskovca nazývaného sarsen. Pre ich výšku, tvar, hmotnosť (niekoľko desiatok až cca 50 t) ako i vzájomné prepojenie sú neprehliadnuteľné. Ďalšie dve – Bluestone Circle a Bluestone Horseshoe – pozostávali z výrazne menších kameňov výšky do 2,5 m a hmotnosti najviac cca 4 t. Ide o pilieriky rôzneho tvaru, dva z nich majú tvar pôvodných prekladov (kamene č. 36 a 1501). Čiastočne obdobný je i Oltárny kameň. Bol však vyšší a pravidelnejšieho tvaru ako pilieriky Bluestone Circle a Bluestone Horseshoe. Pôvodne bol pravdepodobne vztýčený, v súčasnosti je zvalený a zlomený. Je však z iného druhu pieskovca, ktorý sa v areáli nevyskytuje. Napriek súčasnému stavu kamenného monumentu stále vidno, že Sarsen Circle a Sarsen Horseshoe sú úplne iného charakteru ako Bluestone Circle a Bluestone Horseshoe, respektíve Oltárny kameň. Kým tvar, hmotnosť ako i vzájomné prepojenie kameňov prvých dvoch zoskupení poukazujú na možnú funkciu nosnej konštrukcie, pilieriky druhých dvoch zoskupení až na dve výnimky takýmito vlastnosťami nedisponujú. Svojim vzhľadom, tvarom, respektíve polohou k obom hmotnejším skupinám pôsobia viac ako prvky výzdobné, respektíve v prípade Bluestone Circle i ako prvky rozdeľujúce priestor medzi Sarsen Circle a Sarsen Horseshoe. Zmieňuje sa i účel pohrebný. Úplne výnimočne sa ale objavujú i úvahy, že mohlo ísť o prestrešenú stavbu. Až na ojedinelý názor z roku 1937 Nemožno ale vylúčiť ani ich inú, zatiaľ neznámu funkciu. Taktiež obdobia, kedy boli postavené, sú rozdielne – obe druhé zoskupenia sa osadili dodatočne s odstupom niekoľko storočí. Pre stavby viac menej platí, že ich nosná konštrukcia ako i dispozičné riešenie v mnohom napovedajú na ich funkciu. Ak sa má zistiť, aká mohla byť pôvodná podoba kamenného monumentu ako celku, nosnej konštrukcie, pilieriky druhých dvoch zoskupení až na dve je vhodné, aby sa Sarsen Circle a Sarsen Horseshoe posúdili i z hľadiska oboch uvedených vlastností. Príslušná analýza môže byť dokonca kľúčom pre prípadnú konštrukčnú rekonštrukciu stavby a tým i určenia jej možného účelu. 1

Číselné zaradenie subtílneho prvku č. 150 k prekladom trilithonov Sarsen Horseshoe nie je celkom výstižné.

Tvar a dispozičné riešenie Sarsen Circle a Sarsen Horseshoe

1 Stonehenge je najznámejšia, najskúmanejšia prehistorická europská megalitická pamätihodnosť.

Tradične sa jeho možný účel odvíja od predpokladu, že išlo o voľne stojace zoskupenie gigantických kamenných blokov. Hlavne sa predpokladá, že bol obradným centrom. Tiež sa uvádza, že mohol byť astronomickou stavbou, nakoľko jeho os prebieha medzi bodmi východu slnka pri letnom slnovrate a jeho západom pri zimnom slnovrate, respektíve má určitý súvis s pohybom mesiaca. Zmieňuje sa i účel pohrebný. Úplne výnimočne sa ale objavujú i úvahy, že mohlo ísť o prestrešenú stavbu. Až na ojedinelý názor z roku 1937 [1] ide o novšie príspevky prevažne publikované na internete, napr. [2], [3], respektíve ojedinelo v knihe [4]. Už v najstarších záznamoch sa o kamennom monumente uvádza, že je to ruina. Súčasný stav vyplýva z obr. 1. Pôdorys jeho prvkov so zavedeným číselným označením je na obr. 2 [5]. Ďalej

sa v kriedovom podloží zistili viaceré skupiny umelo vytvorených dier, respektíve jám poukazujúcich na predchádzajúce polohy ďalších drevených alebo kamenných prvkov z jednotlivých vývojových fáz monumentu. Nachádzajú sa nielen v jeho vnútornej časti, ale i ako koncentrické diery Y, Z po jeho obvode. V preskúmanej časti areálu sa ďalej identifikovali dve prístupové cesty, z ktorých hlavná, tzv. avenue, o šírke cca 12 m ústila do monumentu v jeho osi zo severovýchodnej strany. V súčasnosti sa odborníci viac menej zhodujú v názore (napr. [5], [6]), že kamenný monument výsledne pozostával z dvoch zoskupení v tvare koncentrických kruhov (Sarsen Circle a Bluestone Circle) a dvoch v tvare podkov (Sarsen Horseshoe a Bluestone Horseshoe). Okrem nich sa pravdepodobne v osi monumentu

I keď Sarcen Circle a Sarcen Horseshoe pozostávali z pilierov a prekladov, vzájomne sa výrazne odlišovali. O Sarcen Circle panuje pomerne dobrá zhoda, že ho pôvodne tvorilo tridsať pilierov a tridsať prekladov viac menej pravidelne rozmiestnených v tvare kruhu s vnútorným priemerom2 necelých 30 m (obr. 3). Medzery medzi piliermi zodpovedali pritom približne ich polovičnej šírke. Tie, ktoré sa dochovali, nie sú ale v priečnom reze rovnaké. Dokonca stále vidno určitú závislosť po obvode Sarcen Circle. Najrozmernejšie sú piliere 28 až 30 a 1 až 3 zo strany hlavného vstupu. Ich hrúbka sa blíži hrúbke nižších pilierov Sarcen Horseshoe, ktoré sú najhmotnejšie v celom kamennom monumente. Obdobný je tiež pilier 16, ktorý ako jediný zostal vztýčený na náprotivnej strane. Zvyšné piliere sú evidentne štíhlejšie. Preklady vytvárali kruhový prstenec. Jeho horný povrch sa nachádzal v priemernej výške cca 4,9 m nad úrovňou terénu. Tým mal Sarcen Circle tvar nízkeho členeného valca s 30 otvormi. Pri výške o niečo viac ako 4 m boli v úrovni terénu široké cca 1 m

2 Pôdorys dochovaných prvkov [5] – Sarcen Circle 1–30 a 101–130, Bluestone Circle 31–49, Sarsen Horseshoe 51–60 a 152–160, Bluestone Horseshoe 61–72, Oltárny kameň 80

a smerom dohora sa rozširovali. Povrchy tak pilierov ako prekladov boli pritom opracované nahrubo. Zoskupenie Sarsen Horseshoe bolo úplne iné. Pozostávalo z piatich samostatne stojacich trilithonov, tj. dvojice pilierov s prekladom. Boli rozmiestnené v tvare podkovy výškovo i pôdorysne symetrickej k osi monumentu a „otvorenej“ zo strany hlavnej prístupovej cesty. Rozdielne od Sarcen Circle preklady trilithonov prekrývali oba piliere v celej ich šírke. Ďalším rozdielom bolo opracovanie ich vnútorných plôch – boli hladké a v prípade všetkých nižších pilierov i skoro zvislé. Tieto vlastnosti pravdepodobne poukazujú na väčší význam vnútorného priestoru ohraničeného trilithonami. Aj rozmiestnenie trilithonov a vzájomná poloha pilierov v rámci každého z trilithonov bola voči pilierom Sarcen Circle iná. Vzdialenosti medzi jednotlivými trilithonmi boli široké cca 3 m, čo je približne trikrát viac ako v prípade pilierov Sarcen Circle. Zo strany hlavnéhovstupubolavzdialenosťmedzipiliermieštevýrazneväčšia– mala viac ako 13 m. Na druhej strane medzery medzi dvojicami pilierov každého z trilithonov boli výrazne menšie – v úrovni terénu to bolo iba niekoľko málo desiatok cm. Pri hornom okraji štyroch nižších trilithonov sa síce taktiež rozširovali (na šírku cca 1 m), stále ale boli menšie ako pri pilieroch Sarcen Circle. Ďalším výrazným rozdielom bola rôzna výška trilithonov. Najvyšší, tzv. Veľký trilithon sa nachádzal vo vrchole podkovy. Pri uvážení výšky jeho stojaceho piliera 56 a spadnutého prekladu sa horná plocha prekladu nachádzala v úrovni cca 7,5 m nad terénom, tj. o cca 2,6 m vyššie, ako bola horná plocha prekladov Sarcen Circle. Susedné štyri trilithony boli nižšie, ich preklady boli ale v miernom pozdĺžnom spáde. Priemerne tým boli vyššie o cca 1,2 m ako Sarcen Circle.

Sarsen Circle

Piliere a preklady štyroch nižších trilithonov boli v priečnom reze v porovnaní so Sarcen Circle rozmernejšie a tým i hmotnejšie. Priečny rez prekladov mal navyše tvar lichobežníka so širšou hornou plochou ako spodnou. Najmarkantnejšie to stále vidno na preklade 154.

12 | 9 ⁄2015

9 ⁄2015 | 13

soutěž

Nominace na titul Stavba roku 2015 Letošní vyhlášení nominací patnácti finalistů 23. ročníku soutěže Stavba roku se konalo 10. září. Zároveň byly oznámeny nominace na titul Zahraniční stavba roku 2015 a Urbanistický projekt roku 2015. Na něj byly nominovány: Územní plán Sušice, Územní studie Prachatice – Pod Cvrčkovem, Regenerace sídliště Ostrava – Fifejdy I.

K nominovaným stavbám se letos zařadily dva mosty, Komenského most v Jaroměři a Trojský most v Praze, industriální stavby – Bolt Tower v Ostravě, nově využitá NKP Hlubina, Trojhalí Karolina v Ostravě, ale také klášter v Broumově či Květná zahrada v Kroměříži. Od 10. září bylo rovněž zahájeno hlasování veřejnosti, které potrvá do 13. října. Hlasovat lze na www.stavbaroku.cz.

KOMENSKÉHO MOST V JAROMĚŘI Mirko Baum, David Baroš, Vladimír Janata

přihlašovatel, investor: město Jaroměř; autor: dodavatel: Společnost Jaroměř; stavbyvedoucí: Zdeněk Roušar

VZDĚLÁVACÍ A KULTURNÍ CENTRUM BROUMOV – REVITALIZACE KLÁŠTERA INS, spol. s r.o. (klášter)

ADR, s.r.o. (klášterní zahrada); investor: Benediktinské opatství sv. Václava v Broumově; dodavatel: HOCHTIEF CZ a.s.; stavbyvedoucí: Jan Křístek

6 | 9 ⁄2015

FORUM KARLÍN V PRAZE; Aleš Marek, Martin Rus

investor: NORTH-LINE a.s.; projektant: AED project, a.s.; dodavatel: PRŮMSTAV, a.s.

TROJSKÝ MOST V PRAZE Jiří Petrák, Ladislav Šašek, Roman Koucký, Libor Kábrt

přihlašovatel: Metrostav a.s.; investor: hlavní město Praha; dodavatel: Metrostav a.s.

KOMENSKÉHO MOST V JAROMĚŘI Mirko Baum, David Baroš, Vladimír Janata

FORUM KARLÍN V PRAZE; Aleš Marek, Martin Rus

TROJSKÝ MOST V PRAZE Jiří Petrák, Ladislav Šašek, Roman Koucký, Libor Kábrt

přihlašovatel, investor: město Jaroměř; autor: dodavatel: Společnost Jaroměř; stavbyvedoucí: Zdeněk Roušar

investor: NORTH-LINE a.s.; projektant: AED project, a.s.; dodavatel: PRŮMSTAV, a.s.

VZDĚLÁVACÍ A KULTURNÍ CENTRUM BROUMOV – REVITALIZACE KLÁŠTERA INS, spol. s r.o. (klášter)

ADR, s.r.o. (klášterní zahrada); investor: Benediktinské opatství sv. Václava v Broumově; dodavatel: HOCHTIEF CZ a.s.; stavbyvedoucí: Jan Křístek

investor: NORTH-LINE a.s.; projektant: AED project, a.s.; dodavatel: PRŮMSTAV, a.s.

přihlašovatel: Metrostav a.s.; investor: hlavní město Praha

TROJSKÝ MOST V PRAZE Jiří Petrák, Ladislav Šašek, Roman Koucký, Libor Kábrt

přihlašovatel: Metrostav a.s.; investor: hlavní město Praha; dodavatel: Metrostav a.s.

9 ⁄2015 | 7

10-13

editorial

Pavel Štěpán o stavovské hrdosti

obsah

stavba roku Nominace na titul Stavba roku 2015

150 let SIA

rekonstrukce Adaptace areálu Českých radiokomunikací na Strahově

stavba Karlovarského kraje

Na 31. října 2015 plánuje ČSSI, ČKAIT, ČKA a spolky v SIA ČR – Radě výstavby oslavy spojené se 150. výročím Spolku inženýrů a architektů. Ing. Štěpán vyzývá k účasti v anketě stavitelství a architektury. Po nezbytném jednání s rakouskou administrativou schválilo c. k. státní zastupitelství 31. října 1865 stanovy prvního Spolku architektů a inženýrů v Království českém.

14-19

Adaptace areálu Českých radiokomunikací

24 50

Areál na Strahově, který se budoval od padesátých let 20. století, byl v letech 2010 až 2014 rekonstruován ve třech etapách – vznikla mj. nová centrální budova a také byla sanována věž. Areál na Strahově, který se budoval centrální budova a také byla sanována věž. Areál na Strahově, který se bu od padesátých let 20. století,

Obnovení vltavské vodní cesty 46

Myšlenka splavnění této vodní cesty vznikla již před deseti lety. Má vracet život nábřežím, na vodní hladinu i do jejího okolí. nábřežím, na vodní hladinu i do jejího okolí. Nezanedbatelný prvek tvoří také architektonická podoba velínů na řece. Myšlenka splavnění této vodní cesty vznikla již před deseti lety. Má vracet život nábřežím, na vodní hladinu i do jejího okolí.

54-61

Měl Stonehenge střechu?

Jedna z nejznámnějších historických světových staveb – Stonehenge – dráždí odborníky svým nejasným účelem a hlavně původní podobou. Podle jedné z teorií šlo o zastřešený chrám. dráždí odborníky svým nejasným účelem a hlavně původní podobou. Podle jedné z teorií šlo o zastřešený chrám. Podle jedné z teorií šlo o zastřešený chrám.

VENKOVNÍ DLAŽBY ZDICÍ PRVKY ZAHRADNÍ STĚNY, PALISÁDY A SVAHOVÉ TVÁRNICE

vodohospodářské stavby Obnovení vltavské vodní cesty Úpravy návrhu plavebního stupně Přelouč II pro snížení dopadů na krajinu

PRVKY VENKOVNÍ ARCHITEKTURY SCHODIŠŤOVÉ PRVKY

téma:

24-31

BETONOVÉ VÝROBKY S FANTAZIÍ

technologická zařízení staveb Stavba datového centra ServerPark v Praze – Hostivaři Damir Špoljarič Zvukoizolační vlastnosti obvodového pláště kompresorovny PZP Dambořice Ing. Zuzana Fišarová, Ph.D. Ing. Martin Vychopeň stavební právo Proč se velké výstavbové projekty komplikují? 2. část

historické stavby Stonehenge bola stavba so strechou. Bol to chrám?

geotechnika

komentář

materiály

svět stavbařů

infoservis

v příštím čísle

4 | 9 ⁄2015

9 ⁄2015 | 5

+420 587 419 162 | info@presbeton.cz | www.presbeton.cz

soutěž

rozhovor

„Stavebnictví je náročný, ale krásný obor, který vytváří trvalé hodnoty. Buďme na tuto profesi hrdí,“ vzkazuje odborné a především laické veřejnosti Ing. Pavel Štěpán, prezident Českého svazu stavebních inženýrů (ČSSI), v následujícím rozhovoru u příležitosti blížícího se 150. výročí založení prvního stavovského inženýrského spolku na území současné ČR.

Letošní vyhlášení nominací patnácti finalistů 23. ročníku soutěže Stavba roku se konalo 10. září. Zároveň byly oznámeny nominace na titul Zahraniční stavba roku 2015 a Urbanistický projekt roku 2015. Na něj byly nominovány: Územní plán Sušice, Územní studie Prachatice – Pod Cvrčkovem, Regenerace sídliště Ostrava – Fifejdy I. K nominovaným stavbám se letos zařadily dva mosty, Komenského most v Jaroměři a Trojský most v Praze, industriální stavby – Bolt Tower v Ostravě, nově využitá NKP Hlubina, Trojhalí Karolina v Ostravě, ale také klášter v Broumově či Květná zahrada v Kroměříži. Od 10. září bylo rovněž zahájeno hlasování veřejnosti, které potrvá do 13. října. Hlasovat lze na www.stavbaroku.cz.

KOMENSKÉHO MOST V JAROMĚŘI Mirko Baum, David Baroš, Vladimír Janata

přihlašovatel, investor: město Jaroměř; autor: dodavatel: Společnost Jaroměř; stavbyvedoucí: Zdeněk Roušar

FORUM KARLÍN V PRAZE; Aleš Marek, Martin Rus

investor: NORTH-LINE a.s.; projektant: AED project, a.s.; dodavatel: PRŮMSTAV, a.s.

rozhovor

K 150. výročí založení SIA

Nominace na titul Stavba roku 2015

Text: Hana Dušková

KOMENSKÉHO MOST V JAROMĚŘI Mirko Baum, David Baroš, Vladimír Janata

přihlašovatel, investor: město Jaroměř; autor: dodavatel: Společnost Jaroměř; stavbyvedoucí: Zdeněk Roušar

FORUM KARLÍN V PRAZE; Aleš Marek, Martin Rus

investor: NORTH-LINE a.s.; projektant: AED project, a.s.; dodavatel: PRŮMSTAV, a.s.

FORUM KARLÍN V PRAZE; Aleš Marek, Martin Rus

investor: NORTH-LINE a.s.; projektant: AED project, a.s.; dodavatel: PRŮMSTAV, a.s.

Ano, ale i dnes se přece navrhují a realizují velmi pozoruhodné stavby. Budou podzimní oslavy zaměřeny také na prezentaci současného stavitelství a architektury? Je třeba, aby mezi veřejnost pronikly informace nejen o tom, že v této zemi byli v minulosti lidé, kteří dokázali postavit významná architektonická a inženýrská díla, že stavebnictví má svou historii, ale že má samozřejmě i velkou perspektivu. Mění se názory na způsoby realizace a provozování staveb, vyvíjejí se nové technonosti vznikají velmi zajímavé a především technicky Silniční okruh kolem Prahy či nový torii, ale že má samozřejmě i velkou perspektivu. Mění se názory úsek trasy metra A nebo i přes všechny problémy tunel Blanka – určitě pražské velmi pomohou. Tak jako v jiných oborech je ale potřebné vědět, kdo tyto špičkové stavby navrhoval a realizoval. Nezávidíme publicitu filmovým a televizním hvězdám, ale i tito stavební odborníci věnovali své profesi velký kus života a také oni potřebují určitou reklamu. A nejen oni. Chci věřit tomu, že se podaří obrátit nešťastný trend současných výběrových řízení, kdy vyhrávají ta nejlacinější řešení, a bude se vybírat podle kvality návrhů a kvality jejich autorů.

TROJSKÝ MOST V PRAZE Jiří Petrák, Ladislav Šašek, Roman Koucký, Libor Kábrt

přihlašovatel: Metrostav a.s.; investor: hlavní město Praha

Ing. Pavel Štěpán, prezident Českého svazu stavebních inženýrů

VZDĚLÁVACÍ A KULTURNÍ CENTRUM BROUMOV – REVITALIZACE KLÁŠTERA INS, spol. s r.o. (klášter)

ADR, s.r.o. (klášterní zahrada); investor: Benediktinské opatství sv. Václava v Broumově; dodavatel: HOCHTIEF CZ a.s.; stavbyvedoucí: Jan Křístek

6 | 9 ⁄2015

TROJSKÝ MOST V PRAZE Jiří Petrák, Ladislav Šašek, Roman Koucký, Libor Kábrt

přihlašovatel: Metrostav a.s.; investor: hlavní město Praha; dodavatel: Metrostav a.s.

VZDĚLÁVACÍ A KULTURNÍ CENTRUM BROUMOV – REVITALIZACE KLÁŠTERA INS, spol. s r.o. (klášter)

ADR, s.r.o. (klášterní zahrada); investor: Benediktinské opatství sv. Václava v Broumově; dodavatel: HOCHTIEF CZ a.s.; stavbyvedoucí: Jan Křístek

TROJSKÝ MOST V PRAZE Jiří Petrák, Ladislav Šašek, Roman Koucký, Libor Kábrt

přihlašovatel: Metrostav a.s.; investor: hlavní město Praha; dodavatel: Metrostav a.s.

9 ⁄2015 | 7

150 let je významné jubileum, kterým se v České republice může pochlubit jen málo profesních spolků. Po nezbytném jednání s rakouskou administrativou schválilo c. k. státní zastupitelství 31. října 1865 stanovy prvního Spolku architektů a inženýrů v Království českém (v průběhu času mimo jiné také nesl název Spolek inženýrů a architektů v Československu). Nutno ale připomenout, že původní spolek SIA měl zpočátku čtyři následující skupiny: architektura a pozemní stavitelství; stavitelství silniční, vodní a železniční, zeměměřictví; mechanika, strojnictví a mechanická technologie; lučební technologie, lučba, silozpyt, telegrafie, hornictví a hutnictví. A z toho samozřejmě plyne, že architektura a stavitelství nejsou jediným oborem, který letos slaví toto úctyhodné výročí. 8 | 9 ⁄2015

Součástí programu oslav jsou také některé zajímavé akce prezentující stavebnictví zejména mládeži… Představit perspektivy stavebního oboru dětem a mládeži je velmi potřebné. V současné době toto odvětví mladé lidi nijak extrémně neláká a jeho hodnoty zatím v potřebné míře nevnímá – a nedivme se – jaká je motivace k tomu, aby se hrnuli do oboru, který má dnes spíše nepříznivou publicitu? Výsledkem je, ale do budoucna méně perspektivních oborů. Tito absolventi se se přeškolovat. míst – jak na úřadech, tak ve školství, mezi investory, na stavbách, nebo mezi projektanty i správci staveb. Hlavním cílem podzimních oslav proto je, aby „stavařina“ byla opět veřejnosti představena jako obor, který je historicky vysoce ceněn a má významnou tradici, ale i velkou budoucnost. Jistě, většina z nich zavítá na Karlův most, do chrámu sv. Mikuláše, navštíví Pražský hrad, Karlštejn, zámek Hluboká, jedou si prohlédnout jihočeské rybníky nebo velké přehrady a mosty, populární je opravená vila Tugendhat. Za uplynulých 150 let fungování SIA se podoba této země významně proměnila a zásadní podíl na těchto pozitivních změJe potřeba to veřejnosti připomenout. Stavitelé vždy bývali elitou národa a technická inteligence uznávaným pojmem. Stavebnictví má za sebou bohatou tradici a je potřeba na ni navázat a opět ji budovat – včetně těch elit, které jsme si sami zlikvidovali. Mělo by přibývat více nových staveb, na které by se domácí a zahraniční turisté jezdili se zájmem podívat. Co lákavého lze v tomto směru z poslední doby nabídnout? Tančící dům v Praze je již poněkud stará historka. Z významných současných pozemních staveb si uvědomuji jen projekt konverze v Dolní oblasti Vítkovic, kde se dlouhodobě daří spolupráce osvíceného investora a mimořádného architekta, stejně jako tomu bylo u Tančícího domu.

Jaký cíl si v této souvislosti Český svaz stavebních inženýrů, jako přímý pokračovatel SIA, předsevzal? Pro Český svaz stavebních inženýrů znamená příprava a organizace nadcházejících podzimních oslav věc prvořadého významu. Spolu s komorami ČKAIT a ČKA i dalšími spolky sdruženými v rámci dnešní SIA ČR – Radě výstavby chceme tuto příležitost využít především k prezentaci stavebnictví, představit tuto profesi v pozitivním světle jako perspektivní a zajímavý obor. Spolu s komorami ČKAIT a ČKA i dalšími spolky sdruženými v rámci dnešní SIA. Uvědomujeme si totiž, že dlouhodobá negativní reklama, kterou nám dílem vytvářejí média, prezentaci stavebnictví ale kterou si bohužel částečně vytváříme i sami, může mít pro celý obor nešťastné důsledky.

V článku uveřejněném v minulém čísle o historii SIA a připravovaném Almanachu ČSSI ke 150. výročí SIA a 25. výročí obnovení činnosti ČSSI jste zmínil několik otázek, které ještě čekaly na zodpovězení. Podařilo se již některou z nich objasnit? Rád bych řekl, že ano. Ale k otázce, kde byla pražská restaurace U Modré hvězdy, ve které se 15. března 1865 uskutečnila první přípravná schůzka k založení spolku, se dokonce nabízejí hned dvě možnosti. Pravděpodobně se jedná o hotel Modrá hvězda, č. p. 864 na nároží ulic Na Příkopě a Hybernské, tehdy jeden z nejkomfortnějších pražských hotelů, který byl spojen s řadou osobností a histo-

Je třeba, aby mezi veřejnost pronikly informace o tom, že v této zemi byli v minulosti lidé, kteří dokázali postavit významná architektonická a inženýrská díla, že stavebnictví má svou historii, ale že má samozřejmě i velkou perspektivu. rických událostí. Pobývali v něm např. Frédéric Chopin, francouzská císařovna Eugenie a v souvislosti s uzavřením tzv. Pražského míru v r Chopin, francouzská císařovna Eugenie a v souvislosti s uza oce 1866 také pruský král Vilém I. a kancléř Bismarck. Po zboření tohoto hotelu vznikl na jeho místě v letech 1928 až 1938 nový palác Živnostenské banky od Františka Roitha, současné sídlo České národní banky. Nebo se možná naši předchůdci v Almanachu v roce 1905 zmýlili a měli na mysli tehdy známou a populární restauraci, nebo i luxusní kavárnu v domě U Modrého hroznu na rohu ulic Rytířské a Havířské, kde se okolo roku 1865 scházeli čeští národovci, například František Palacký a František Ladislav Rieger. Jeho nynější adresa je Praha 1, Ovocný trh 2, a nahoře na nároží tohoto domu je vidět krásný štít s velkým modrým hroznem a zlatým nápisem. Nejedná se ale už o původní budovu – ta byla na přelomu 19. a 20. století zbourána a nahrazena větší, neobarokní stavbou. Vše je možné posoudit na webových stránkách www.starapraha.cz. Více než roční pečlivá příprava oslav v současné době finišuje. Konkrétní obsah chystaného programu už byl v minulých číslech časopisu stručně prezentován. Představme teď jednotlivé akce podrobněji. Jednou z hlavních aktivit je internetová anketa TOP TEN osobností stavitelství a architektury 1865–2015, určená pro širokou veřejnost. Ideou této ankety je především zpopularizovat stavebnictví a architekturu. Životy a díla osobností zařazených do ankety jsou pozoruhodným příkladem toho nejlepšího, co se v oboru za uplynulých sto padesát let v naší zemi událo. Pravidla i soupis osobností, o kterých lze v průběhu září a října 2015 hlasovat, jsou uvedena na stránkách www.150letSIA.cz. Vybízím všechny, vyberte si na webu architekty, inženýry nebo stavitele, kteří jsou vám nejbližší, a dejte jim svůj hlas. Přečtěte si tam o jejich dílech i osudech – jednotlivé osobnosti byly vybrány ze všech koutů naší země tak, aby si pokud možno každý mezi nimi mohl najít někoho, ke komu má určitý specifický vztah – ať osobní, protože snad každý z nás má mezi svými předky nějakého stavitele, nebo v rámci bydliště, kde daná osobnost žila, případně se významně zapsala do dějin svým dílem. Namátkou a nenávodně uvedu jen některé z nich – Antonína Balšánka, Stanislava Bechyně a Bohumíra Kozáka, Jaroslava Frágnera, Josefa Hlávku, Karla Hubáčka, Štěpána Ješe, Theodora Ježdíka, Samo Jurkoviče, Václava Karfíka, Adolfa Loose, Vojtěcha rytíře Lannu, Jana Kotěru, Václava a Otakara Nekvasila, Elly Oehlerovou, Kristiána Petrlíka, Josefa Schulze, anebo Josefa Zítka. 9 ⁄2015 | 9

rekonstrukce

Adaptace areálu Českých radiokomunikací na Strahově Areál akciové společnosti České radiokomunikace v Praze na Strahově se postupně budoval od padesátých let 20. století. Především vzhledem k tomu, že v průběhu let konstrukce obvodových plášťů budov, technické zařízení budov (TZB) a jejich interiérové vybavení zastaraly, byl v letech 2010–2014 areál celkově rekonstruován ve třech etapách. Koncept adaptace a dostavby areálu předpokládá ještě čtvrtou etapu výstavby, čímž vznikne ucelený urbanistický komplex.

ST 3

ST 5 ST 1

ST 2

ST 4

Text: Tomáš Dohnal, Pavel Šlejhar, Martin Strnad, Jan Čapka

02-STRAHOV-SITUACE-NÁVRH.pdf

07/2014) v sobě zahrnovala novostavbu vstupní budovy (ST 5) při patě věže (ST 1) a její propojení proskleným tubusem (T 1) se sousedními administrativními budovami. Starý komunikační tubus (T 0) byl demontován. Součást třetí etapy představovalo též zateplení fasád a kompletní výměna oken (věže se to netýkalo). Zároveň byly provedeny rozsáhlé venkovní úpravy – celkový provoz areálu se přeorganizoval s cílem zajistit dostatek parkovacích míst pro zaměstnance a klienty. Stávající zeleň se maximálně využila a doplnila v rámci sadových úprav. Samostatnou část představovala sanace telekomunikační věže. Celkový urbanisticko-architektonický koncept adaptace a dostavby areálu ČRa Strahov uvažuje ještě o 4. etapě, která bude zahrnovat dostavbu dvou obloukových třípodlažních křídel ke stávající budově ST 2. Dostavbou vznikne ucelený urbanistický komplex s vnitřním polouzavřeným nádvořím a s kompaktní a jasně vymezující obvodovou „slupkou“, která toto nádvoří odfiltruje od přilehlé komunikace.

I. ETAPA ADAPTACE

1 Pohled z jihu (foto: Richard Dvořák)

CHARAKTERISTIKA AREÁLU

Areál firmy České radiokomunikace a.s. v Praze na Strahově (ČRa) ze severu ohraničuje ulice Tomanova, z východu ulice Skokanská, z jihu ulice Spiritka. Původní urbanistický koncept byl založen na obvyklém principu symetrie a monumentálnosti – hlavní budova (ST 2) byla situována svou podélnou osou kolmo k přístupové komunikaci (ulice Skokanská) a tento princip byl završen válcovou, 50 m vysokou telekomunikační věží (ST 1). V raných sedmdesátých letech 20. století se areál v západní části pozemku dále rozšířil dostavbou dvou administrativních budov (ST 3, ST 4), spojených komunikačním krčkem. Na úrovni 2.NP byly tyto budovy propojeny s hlavní starou budovou s věží, a to pomocí průchozího tubusu

(T 0), pod jehož podlahou vedlo množství sdělovacích kabelů. Automobilový provoz včetně organizace vnitřních parkovacích míst nebyl optimální. Konstrukce obvodových plášťů, TZB a interiérové vybavení zastaraly. Poměrně rozsáhlé travnaté plochy s vysázenými stromy nebyly dlouho udržovány. Z těchto a dalších důvodů se přikročilo k plánu celkové revitalizace areálu, a to ve třech etapách. V první etapě (02/2010– 08/2010) se revitalizovaly vnitřní prostory jedné z novějších administrativních budov (ST 4) včetně propojovacího krčku mezi budovami ST 3 a ST 4. Ve druhé etapě (02/2012–08/2012) byly adaptovány vnitřní prostory druhé novější administrativního budovy (ST 3) a staré budovy u paty věže (ST 2). Třetí etapa (06/2013–

24 | 9 ⁄2015

historické stavby dovaním do troch strán a laťovaním (obr. 5, 6). Strešná konštrukcia by tým bola súčasne prevetrávaná, čo by zaručovalo jej dlhšiu životnosť. Výsledok oboch alternatív je z hľadiska tvaru strechy ale rovnaký – v oboch prípadoch je ním zelená strecha tvaru nepravidelného guľového vrchlíka s lokálnou strieškou nad veľkým trilithonom a svetlíkom (obr. 7). Výška Veľkého trilithonu teda nebola samoúčelná. Umožnila, aby strecha nad vnútornou loďou mala potrebný spád, a súčasne bolo možné osvetlenie vnútorného priestoru svetlíkom. Je zaujímavé, že takto prestrešený kamenný monument sa celkovým tvarom napriek niektorým rozdielnostiam podobá staršej kruhovej mohyle Newgrange v Írsku.

Bol kamenný monument chrámom?

Model prestrešeného kamenného monumentu sozelenou strechou (pohľad z juhovýchodu)

na zakrivenie Sarcen Circle je súčasne vhodné, aby trámy boli podopierané obvodovou hranou prekladov a nie krátkymi pomúrnicami. Presahom za obvodový líc prekladov (ktorý sa v mieste hlavného vstupu plynulo zväčšuje) sa súčasne chránia obvodové piliere pred priamym podmáčaním stekajúcou vodou zo strechy. Navyše sa ním zmenšuje napätosť trámov a prievlakov. Veľký trilithon podopiera síce len šesť trámov, ale ich zaťaženie vetrom je v dôsledku ich väčšieho trámy sklonu väčšie. Dokonca je v smere prevládajúcich vetrov v lokalite Stonehenge. Tomuto zaťaženiu zodpovedajú päty jeho pilierov rozšírené do vnútra monumentu.

Strešná konštrukcia II.

Celkove je pre strešné trámy potrebných 82 kmeňov, a to dĺžok 9 až 15 m, respektíve priemerov 280 až 420 mm, avšak prevažne do 350 mm. Všetky pôsobia ako nosníky. Okrem toho je potrebných niekoľko ďalších kmeňov pre doplňujúce prvky. Ak porovnáme navrhnutú strešnú konštrukciu s vlastnosťami oboch kamenných štruktúr, vidno, že sú v úplnej zhode. Najviac namáhanými konštrukciami monumentu sú najúnosnejšie nižšie trilithony – prenášajú zaťaženie tak z vnútornej, ako i obvodovej lode. Navyše sú lokálne priťažované oboma prievlakmi na severovýchodnom a juhovýchodnom okraji nižších trilithonov. Taktiež zaťaženie pripadajúce na obvodovú konštrukciu Sarcen Circle je v zhode s únosnosťou jej pilierov. Zo zaťažovacej plochy vyplýva, že najviac je zaťažená šestica najúnosnejších pilierov v oblasti hlavného vstupu. I v prípade trámov obvodovej lode podopieraných na hrane prekladov strešná konštrukcia zodpovedá nosným vlastnostiam Sarcen Circle vrátane jeho obvodového tiahla. Ak by totiž nebolo vytvorené, jednotlivé piliere Sarcen Circle by pôsobili samostatne, čo by viedlo k ich postupnému vykloneniu sa z pôvodnej polohy a prípadne až k možnej poruche podopretia strešných trámov. Čapové spoje prekladov s piliermi teda umožnili prestrešenie ob16 | 9 ⁄2015

Pohled ze severu (foto: Richard Dvořák)

II. ETAPA ADAPTACE

Rozsáhlejší II. etapa zahrnovala dvě budovy areálu – ST 2 a ST 3. Budova ST 2 byla z větší části určena pro telekomunikační technologie, provozované 24 hod. denně. Tento fakt komplikoval nejen samotný projektový proces, ale i samotnou realizaci stavby. Vzhledem k rozsahu stavby se musely vyřešit nejen dispoziční úpravy, ale i způsob vytápění a chlazení budov. V budovách ST 2 a ST 3 byla navržena kompletní změna dispozice, s výjimkou místnosti technologie v přízemí ST 2 a tří místností v patře ST 3. Vzhledem k instalované technologii vyzařující velké množství tepelné energie byl použit nový způsob vytápění a chlazení. Bylo instalováno zařízení, které využívá odpadní technologické teplo a ukládá ho do akumulační nádrže umístěné ve strojovně chlazení. Zvolená technologie dále pracuje s uloženou energií. Čtyřtrubkový vodní systém rozvádí teplo a chlad do budov ST 2 a ST 3. Budovy spojuje předizolované potrubí uložené v zemi. Do budov byly instalovány fan-coily, které upravují vzduch podle potřeby. Cílem instalace systému se sběrem odpadního tepla bylo snížit energetickou náročnost budov v areálu. Hlavní zdroje chlazení a větrání byly umístěny na střeše a v suterénu ST 2 a na střeše ST 3. Vzhledem ke změnám dispozice a způsobu dodávek energií do budov vyvstala potřeba úprav jejich opláštění. Tyto úpravy byly vzhledem k provozním a investičním možnostem realizovány až ve III. etapě adaptace areálu.

III. ETAPA ADAPTACE

III. etapa byla nejrozsáhlejší a časově nejdelší. Zahrnovala úpravy fasád všech budov, rozšíření spojovacího krčku a novostavbu 9 ⁄2015 | 25

historické stavby

Revitalizace I. etapy se týkala pouze interiérových prostor budovy ST 4 a spojovacího krčku mezi budovami ST 3 a ST 4. Původní dispozice interiérů budov a instalace zařízení TZB byly kompletně demontovány. Nová dispozice interiérů byla založena na bázi velkoprostorových administrativních pracovišť se samostatnými kancelářemi pro vedoucí pracovníky a několika zasedacími místnostmi. V krčku mezi budovami vznikly nové zasedací místnosti a moderní recepce se zázemím. Tato část areálu zároveň posloužila jako chráněná úniková cesta pro osoby z budov ST 3 a ST 4. V rámci rekonstrukce se instalovaly nové technologie chlazení, konkrétně podstropní kanálové jednotky napojené na systém VRV umístěný na střešní plošině. Pro potřeby investora byly nataženy nové silnoproudé a slaboproudé rozvody. Nedílnou součástí rekonstrukce byla instalace nového výtahu (od suterénu po nejvyšší podlaží) s možností dopravy osob se sníženou schopností pohybu a orientace. V rámci adaptace interiéru musela být vyřešena jak stavební, tak prostorová akustika. Mezi místnostmi byly navrženy SDK příčky s dvojitým záklopem, které splňují normové požadavky. V halo-

vých kancelářích byly aplikovány akustické děrované SDK podhledy, které zároveň zakrývají i rozvody chlazení. Rekonstrukce zahrnovala i dispoziční organizaci jednotlivých pracovišť. Byla vytvořena stolová hnízda pro čtyři až šest osob. Pro každou pozici byla v podlaze umístěna instalační krabice. V této etapě se použily krabice do vyfrézované betonové podlahy. Tento koncept se ukázal jako problematický a v dalších etapách již bylo použito řešení se zdvojenými rozebíratelnými podlahami.

vodovej lode trámami uloženými na hrane prekladov, čo bolo konštrukčne najvýhodnejšie riešenie. 3

Hodnoty priemerov zodpovedajú v prípade prievlakov kmeňom z dubov, pri trámoch z ihličnatých stromov napr. borovice, a to bežne v strede ich dĺžky. V prípade, že by všetky prvky boli dubové, boli by ich priemery o 8 % menšie.

Spádová vrstva

I keď má navrhnutá strešná konštrukcia prirodzený spád, je v oboch lodiach v dôsledku výšok podperných konštrukcií výrazne rozdielny. Sklon trámov obvodovej lode je prevažne v rozmedzí 8,5 až 13,5 %, v oblasti Veľkého trilithonu je to až cca 20 %. Všetky uvedené hodnoty tým zodpovedajú podmienkam pre zelené strechy s malým sklonom [11] a umožňujú odtok zrážkovej vody. Vo vnútornej lodi je situácia iná. Sklon prekladov nižších trilithonov a tým i trámov je iba 2 %, takže je menší ako minimálna hodnota 3 %. Takéto odvodnenie by nebolo dostatočné. Prevýšenie 1,25 m Veľkého trilithonu nad prekladmi priľahlých nižších trilithonov ale umožnilo, aby sa pôvodný povrch strešného krytu pri Veľkom trilithone mohol nachádzať vyššie. Tým sa i vo vnútornej lodi mohli dosiahnuť potrebné spádové pomery. Jednoducho sa dali vytvoriť dvomi spôsobmi: prídavnou spádovou vrstvou zo zeminy, respektíve drnov alebo rašeliny; prídavnou spádovou drevenou konštrukciou. Obe riešenia boli možné. Pri prvom by sa laťovanie vytvorilo priamo na nosných trámoch. Dosiahla by sa tým i väčšia nepriepustnosť strešného krytu. Na druhej strane by sa zväčšilo zaťaženie a tým i priemery stropných trámov. V druhom prípade sa potrebný sklon dal výrobne najjednoduchšie dosiahnuť roštom z guľatiny tenkého priemeru s vyspá-

Analýza kamenného monumentu umožňuje konštatovať, že Sarcen Circle a Sarcen Horseshoe mali a stále majú viaceré významné a jednoznačné nosné vlastnosti podpernej konštrukcie pre strechu. V prípade, že by išlo o voľne stojace zoskupenia kameňov, takéto vlastnosti by neboli potrebné. Uvedené vlastnosti umožnili i rekonštrukčný návrh strechy. Jeho najpravdepodobnejším riešením je zelená strecha v tvare nepravidelného guľového vrchlíka s lokálnym svetlíkom. Strešná konštrukcia je pritom konštrukčne a i výrobne veľmi jednoduchá – pozostáva iba z jednotlivých kmeňov v tvare trámov a prievlakov, respektíve pomúrnic. Ak teda bola stavba kamenného monumentu dokončená, je pravdepodobné, že jeho strecha zodpovedala rekonštrukčnému návrhu. Je samozrejmé, že tento návrh sa v detailoch môže odlišovať od pôvodného vyhotovenia. Ak však prihliadneme ku skutočnosti, že strešná konštrukcia zodpovedá zisteným nosným a i dispozičným vlastnostiam oboch podperných konštrukcií, tak rozdiely medzi navrhnutou a pôvodnou strechou môžu byť iba nepodstatné. Rekonštrukčný návrh tým umožnil, že sa spätne získala predstava o možnom vzhľade kamenného monumentu v jeho pôvodnom vyhotovení. Je zrejmé, že kamenný monument ako zastrešená budova mohol umožňovať chránené zhromaždenia. Jeho kapacita bola pritom značná. Úžitková plocha ohraničená konštrukciou Sarcen Circle bola cca 650 m2, plocha vnútornej lode vrátane vstupnej časti približne polovičná. Pri počte 3,3 osoby/m2 sa v uvedených priestoroch mohlo zhromaždiť až okolo 2100, respektíve 1050 osôb. I pri menšej hustote a za predpokladu, že by časť oboch priestorov zostala voľná, stále by pre dané obdobie išlo o veľký počet osôb. Súčasne ale nemožno vylúčiť, že v období vrcholu vývoja kultúry zhotoviteľov tejto stavby nebola jeho kapacita ešte väčšia. Obvodové jamy Y a Z totiž svojou koncentrickou polohou napovedajú, že mohli súvisieť s obvodovou kruhovou prístavbou k monumentu. Aký mohol byť teda pôvodný účel kamenného monumentu? Je zaujímavé, že i keď išlo o kruhovú stavbu, svojou vnútornou dispozíciou v mnohom pripomína závery románskych a gotických kostolov, kde po obvode apsidy sa nachádza ochodza s kaplnkami [12]. Na jednej strane je ohraničená vnútornými podperami kostola – piliermi – na druhej obvodovými podperami. Obdobne je tomu i v prípade kamenného monumentu – okolo vnútornej lode v tvare podkovy navyše s obradným kameňom prebiehala obvodová loď. Podobne je tomu i z hľadiska polohy zvislých podperných prvkov. Vzhľadom na podobné konštrukčné a dispozičné vlastnosti je preto možné, že kamenný monument mohol mať obdobný účel. Išlo by teda o stavbu charakteru chrámu, respektíve centrum pre významné zhromaždenia miestnej komunity z obdobia neolititu, respektíve mladšej doby bronzovej, tj. stavbu minimálne 4000 rokov starú. Každopádne jej strecha so svetlíkom, úžitková plocha,

dispozícia s komunikačným, vizuálnym a akustickým prepojením oboch lodí, ďalej široká prístupová komunikácia ako i technicky ojedinelá stavebná konštrukcia na to napovedajú. Napriek uvedeným úvahám asi zostane presnejšia funkcia kamenného monumentu navždy zahalená tajomstvom. Jeho zastrešenie ale prakticky vylučuje, že mohol byť astronomickým observatóriom. Jeho slnečná orientácia s osvietením vnútorného priestoru v deň letného a zimného slnovratu skôr mohla iba zohľadňovať znalosti danej kultúry o pohybe slnka, ako je tomu v iných starovekých stavbách.

doc. Ing. František Hájek, PhD. pôsobil na Katedre betónových konštrukcií a mostov SvF STU v Bratislave, ďalej ako autorizovaný inžinier SKSI a súdny znalec. grafické podklady: archiv autora Poďakovanie Autor ďakuje pánovi Anthonymu Johnsonovi za možnosť použitia obrázku č. 2 z jeho knihy Solving Stonehenge [5].

[POUŽITÁ LITERATÚRA]: 1

Van de Pradenne, A.: The Use of Wood in Megalitic Structures, Antiquity 1937. Carter, G.: Twelve Reasons Why Stonehenge Was a Buiding, 2012, http://structuralarchaeology.blogspot.cz/2012/03/ twelve-reasons-why-stonehenge-was.html. Bedlam, B.: Why Would Stonehenge Not Have a Roof? www.stonehenge.tv/roof.html Bedlam, B.: Merlin Built Stonehenge, Trafford Publishing, 2006. 5 Johnson, A.: Solving Stonehenge, Thames & Hudson Ltd., London, 2008. 6 Castleden, R.: The Making of Stonehenge, Taylor & Francis e-Library, 2004. 7 Hájek, F.: Stonehenge – najstaršia stavba s obvodovým tiahlom. Beton TKS 5/2015. 8 Wilkinson, K.; Straker, V.: Neolitic and Early Bronze Age Environmental Background. In The Archaeologhy of South West England, Somerset County Council, Taunton, 2007. 9 Gibson, A.: Stonehenge and Timber Circles. Stroud & Charleston (SC), Tempus, 2000. 10 Ahrend, J.: Historische Gründächer: Ihr Entwicklungsgang bis zur Erfindung des Eisenbetons, Dissertation, Berlin, 2007. 11 Geneigte Dächer, Scriptum, Ruhr Universität, Bochum, 2011. 12 Henry-Claude, M.; Stefanon, L.; Zaballos, Y.: Principles and Elements of Medieval Church Architecture in Western Europe, Fragile, 2001. 2 3 4

9 ⁄2015 | 17

Thank You for your time Děkuji za pozornost Dziękuję za uwagę