Petr si uvědomil, že při výstupu z metra Můstek opravdu kolem nějakého odkrytého mostního pilíře chodí, ale nikdy si to nedal do souvislosti s názvem Můstek. „Kolik vlastně tehdy žilo v Praze lidí?“ zeptal se, aby to zaPetr se rozběhl po širokých kamenných schodech do dalšího
mluvil. Pod nimi se do všech stran rozlévalo město. Dnešní Pra-
patra. Magda s Jaromírem se vydali za ním. Opustili prostory
ha vypadala nekonečná a sahala až k obzoru. „Myslím na konci
určené veřejnosti a pokračovali do podlaží nad skleněným stro-
14. století.“
pem, kde bývaly pracovny odborných pracovníků. Odtud prošli
„Odhaduju, že asi tolik jako dnes v Táboře, něco přes pětatři-
přímo na střechu. Dívali se dolů na pulzující náměstí, červené
cet tisíc. Samozřejmě to bylo největší město v zemi. Ve středo-
střechy domů, věže kostelů.
věku měl každý předem určené místo na společenském žebříčku, ale město,“ kalous se odmlčel a tvářil se, jako by se do toho středověku právě teď přes své brýle díval, „město dávalo šance
Když jsem studoval, přál jsem si být brzo knězem, mít pěkné oblečení a žít si lépe než ostatní.31
i těm, kteří by jinak nemohli uspět.“ „Jak uspět?“ zajímala se Magda. „Získat vzdělání, postavení, zbohatnout.“ Jaromír si urovnal klopu na kapse letitého saka. „A Hus byl ambiciózní mladík z chudých poměrů, takže ho to sem táhlo také.“ Petr poslouchal a rozhlížel se. Táta Alois bral vždycky návště-
„Kde tedy začínalo Staré Měs-
vy na Pražský hrad, odtud jim ukazoval město a vyprávěl pár
to?“ zeptala se Magda a odhr-
stále stejných historek, třeba jak ho na Újezdě srazila tramvaj
nula si z obličeje dlouhé vlasy,
a on si toho ani nevšiml. Hlavně se ale neustále rozčiloval, jak
cuchané větrem.
dnešní developeři obcházejí památkáře nebo jak špatně je ve
„Na Můstku,“ ukázal Jaromír
městě upraveno parkování. Petr se poslední dobou snažil z těch-
na spodní část Václavského ná-
hle vlastivědných exkurzí spíš vyvléknout. Netoužil po dvacáté
městí. „Tam byly hradby mezi
slyšet, kolik stálo v Nerudovce pivo v roce osmdesát osm a jak
oběma pražskými městy a můs-
jeho otec jako kluk sjížděl Petřín na tříkolce. Ze střechy Národ-
tek, podle kterého se místu do-
ního muzea vypadalo všechno jinak. Petr dokonce dobrovolně
dnes říká, vedl přes příkop před
vylovil brýle a nasadil si je.
hradbami. Ale to Petr jako Pražák asi ví.“
„V Husově době neměl Týnský chrám, to je ten na Staroměstském náměstí, věže a dostavěná nebyla ani katedrála na Hradě,“
56
57