K L Á R A Š PA R L I N K O V Á M Ě S TO M RT V Ý C H
Děkuji architektu Ondřeji Císlerovi za odborné vedení, cenné rady a inspiraci při studiu. Děkuji také rodině, příteli a všem přátelům za jejich podporu. A Visuinu děkuji za velmi přínosné konzultace.
MĚSTO MRTVÝCH CITY OF THE DEAD
autor: Klára Šparlinková diplomní projekt na Fakultě architektury Českého vysokého učení technického zpracován v zimním semestru 2015/2016
Některá z předložených dat vychází z předdiplomního projektu, kde jsou podrobně prezentována. Vedoucí práce:
MgA. Ondřej Císler, Ph.D.
Odborný asistent:
Ing.arch. Miroslav Pazdera
odborní konzultanti:
Ing. Jaroslava Babánková
Ing. Zuzana Vyoralová, Ph.D.
Ing. Radmila Fingerová
Ing. Daniela Bošová, Ph.D.
Ing. Miloslav Smutek, Ph.D.
ThLic. Tomáš Kotrlý, Th.D.
doc. Phdr. Petr Rezek
OBSAH Motto Zadání I. Úvod téma smrti hřbitov = město mrtvých autorský text II. Závěry z diplomního semináře typy pohřbívání proces kremace fakta a statistiky vývoj postavení hřbitova vůči obci III. Diplom
teoretická část
návrh IV. Přílohy fotodokumentace zdroje
I. ÚVOD
MOTTO
“Cemeteries are a sad, but extremely important theme in architecture. As cities grew, so too did the cemeteries, but it is in the latter that we establish the memories, feelings and physical remains of people and also of cities themselves... ” Aldo Rossi
volný překlad:
“Hřbitovy jsou smutné, ale velmi důležité téma v architektuře. S růstem měst vznikaly i nové hřbitovy, a tak se utvářely nové vzpomínky, pocity, tělesné ostatky lidí, tedy města samotná. “ Aldo Rossi
I. ÚVOD
ÚVOD Funerální architektura se po více jak padesáti letech opět pomalu vměšuje do aktuálních společenských témat, a to především díky jiným hodnotám a životnímu stylu než jsme měli dříve. Zejména v České republice je téma smrti hodně tabuizováno. I proto jsem si vybrala toto zadání - abych poukázala na problémy spojené s tématem smrti a vyzdvihla téma funerální architektury. Volba místa pro moje město mrtvých reaguje na potřebu města Černošic, které má dva hřbitovy, ale s téměř plnou kapacitu, a proto potřebuje nový. Město má již určené i místo pro realizaci, které jsem použila i pro svou studii. Pro návrh bylo nutné zohlednit moderní tendence, českou mentalitu a pohled na pohřbívání v širším kontextu. Také jsem brala v úvahu potřeby města Černošic, tedy co jim na stávajících hřbitovech chybí a co by mohlo fungovat jinak. Na základě všech podkladů pak vznikla řada variant důstojného místa odpočinku, kde jsem prověřila i řadu alternativních druhů pohřbívání a několik urbanistických řešení hřbitova v rozvíjející se části města. Na samém přelomu města a krajiny. Mé město mrtvých nabízí několik způsobů pohřbívání i obřadů, přizpůsobuje se různým scénářům - rituálům a zvykům.
I. ÚVOD
TÉMA SMRTI Umírání je tabu
Téma smrti je obsáhlé jako život sám a stejně tak těžko uchopitelné. Vyhýbáme se mu, zlehčujeme ho a upozaďujeme. Přesouváme jej do institucí pryč od nás. Neumíme totiž umírat a sumíráním se vyrovnávat. Zejména v České republice se v této oblasti chováme „necivilizovaně“ – své blízké necháváme umírat v cizím prostředí ústavů a nemocnic. Až jedna třetina ze 110 tisíc lidí, kteří u nás ročně umírají, odchází bez obřadu. Rozhodně je to české specifikum, protože například na západě pohřeb bez obřadu ani neznají. A v některých zemích vypravují úřady pohřby i bezdomovcům. Není v silách člověka vyhnout se smrti, ale je možné, aby člověk našel smysl smrti a způsob, jak k ní přistupovat a jak se na ni připravovat. Smrt je vyvrcholením života člověka. Měli bychom k ní během života přirozeně směřovat. Například v Tibetu nebo Indii, kde je právě stáří vrcholem života, jsou lidé, kteří ví, kdy smrt přesně přijde. U nás se tomu říká, že si lidé „počkají“ a téměř doslova si dokážou naplánovat okamžik k tomu vhodný.
Smíření
Celé naše bytí je plynulý proces život-smrt. Není tam tak silné dělítko, jaké tam dělá naše společnost. Francouzský historik Philippe Ariès popsal evropský přístup ke smrti od starověku po současnost a přístup do 19.století označoval jako „ochočenou smrt“. Myslel tím smíření se smrtí ze strany umírajícího i jeho okolí a také udržení zvyků, které probíhaly před jeho odchodem. Lidé smíření se totiž tolik neobávají a ví, jak s odchodem naložit. Mnoho lidí, kteří byli svědky úmrtí někoho blízkého, o němž věděli, že byl na konci své cesty smířený, popisují svého milovaného jako spokojeného a klidného před svým odchodem. Někdy také s úsměvem na tváři. V některých zemích se chodí celá vesnice loučit se svým spoluobčanem (dřív to tak bývalo i u nás). Slavnostně se oblečou, umyjí a jdou se rozloučit do domu jeho rodiny. Jsou to velké obřady. Umírající je středem pozornosti celé rodiny, známých i všech spoluobčanů. Je to taková věc veřejná.
I. ÚVOD
HŘBITOV=MĚSTO MRTVÝCH Hřbitovy jsou zvláštní místa. Do jisté míry jsou zosobněním nesmrtelnosti,
ticho, klid, ztišení
jsou prostorem, kde se setkává minulost a přítomnost, jsou místem, kde doslova kráčejí dějiny a kde se zastavily. Není to jen místo, kde leží mrtví. Je to místo pro naše vzpomínky, emoce, prostor ticha, klidu, ztišení.
1
Dalo by se tedy říci, že smyslem hřbitovů je zastavit čas (nebo ho alespoň zpomalit) a zpřítomnit minulost a přítomnost. Jsou to města mrtvých, ale jsou pro živé. Není to jen úložistě lidských ostatků, ale jak už význam názvu z latiny cimeterium naznačuje („Cimeterium mělo ve středověku dva rovnocenné významy, svaté útočiště a ochrana pro mrtvé stejně jako pro živé“)2, je to pohřebiště, ale i shomaždiště obce. Nejsou to tedy města duchů, ale už od pradávna jsou to místa setkávání - veřejný prostor (inverzní stavba). Je to prostor, město ve městě, oáza klidu a zeleně. Často sem chodí lidé zklidnit svou mysl, odpočívat a meditovat. Paralela s městem je už od středověku - polyfunkčnost. Bývalo to skutečné centrum společenského života. Hřbitov sloužil jako shomaždiště, náměstí, ale poskytoval i útočistě. Má stejně, jako mívala města, své hradby a vstupní bránu. Postupně se rozvíjí a zastavuje podle svého urbanistického plánu. Dokonce v něm můžeme spatřit stejnou vrtsevnatost a hierarchii v cestách, která je typická pro město. A i zde plaatí, že bohatí a vlivní si pro svou rodinu zaberou ta nejlepší místa - u hrobek jsou to například ty nejblíže u vchodu. Snažila jsem se proto všechny tyto poznatky do svého návrhu zakomponovat a přistupovat k němu jako ke zmenšenému městu.
1
Naděžda Špatenková, Hřbitov jako veřejný prostor, nakladatelství Gasset ve spolupráci s VŠB -
TU OSTRAVA, Vydání první, Praha 2014, ISBN 978-80-87079-44-7
2 http://www.protisedi.cz/article/galerie-na-shledanou-na-olsanech
I. ÚVOD
veřejný prostor
I. ÚVOD
HŘBITOV V ČERNOŠICÍCH Katastrální území: Černošice Kraj: Středočeský Okres: Praha-západ Adresa: U Cihelny (p.č.1156/1) Výměra pozemku: 15 501 m2 Projektant: Bc.Klára Šparlinková Diplomová práce pod vedením MgA.Ondřeje Císlera Ph.D. Zadáním diplomního projektu je hřbitov na pozemku vyhrazeném Černošicemi pro tento účel. Zadání vychází z potřeby města - existují tu totiž již dva hřbitovy, avšak jejich kapacita je už téměř naplněna. Téma hřbitova a smrti obecně je pro mne zajímavé především svou spirituální rovinou navrhování a také proto, že toto téma je v naší společnosti hodně vytěsňované. ŠIRŠÍ VZTAHY Černošice jsou městem na okraji Prahy, ale spadají pod kraj Středočeský. Díky snadné dostupnosti hlavního města se stále rozšiřují a počet obyvatel roste. Sídelní struktura je tvořena především novější zástavbou. Nešvarem tohoto populárního města je ale tzv. sídelní kaše - nízká hustota obyvatel a téměř neexistující veřejná prostranství. PRINCIPY URBANISTICKÉHO ŘEŠENÍ V pořadí třetí hřbitov v Černošicích se nachází na okraji města, na samém předělu města a krajiny. Jde o lokalitu, která se již rozvíjí a intenzivně zastavuje. Na parcele určené územním plánem navrhuji uzavřený hřbitovní komplex. Od silnice ho dělí cesta s alejí topolů, která hmotám v dáli dodává na monumentálnosti. Hřbitov je založen na čtvercovém půdorysu. Západní polovina komplexu je věnována různým způsobům pohřbívání a na východní části jsou za sebou postaveny tři budovy - s administrativním a provozním zázemím, dále smuteční síň a v poslední je umístěno krematorium. Tyto dvě části mezi sebou svírají piazzetu (náměstíčko), ze kterého je možné projít do kterékoliv části hřbitova. Budovy jsou propojeny zastřešenými arkádami, které jsou průchozí nejen mezi budovami, ale také z prostoru piazzety, což je příznivé i z hlediska provozního. Rozptylová loučka je situována vzhledem k charakteru rituálu s výhledem na les a bez rušení architektonickými prvky - jako poslední bod na cestě při obřadu s kremací. Mým záměrem byla čitelná modulace hřbitova, která se propisuje do řad hrobů, ale i do samotné architektury. Kolumbárium navrhuji tak, aby působilo jako harmonický, rytmický celek a také aby působil jako protiváha budovám na opačné straně. I. ÚVOD
AUTORSKÝ TEXT PROSTOR Hřbitov vnímám jako zmenšené město a proto ho komponuji na podobných principech. Je to veřejný prostor, kde se lidé zastavují, vzpomínají a rozjímají. Patos a monumentalita zde je na místě. KONCEPT Mé město mrtvých nabízí širokou škálu druhů pohřbívání. Od tradičních rakvových hrobů, hrobek, přes kolumbária, urnové hroby až po rozptylovou loučku. Lidé totiž mají různé představy o rozloučení a posledním odpočinku a proto si myslím, že je dobré jim nabídnout více možností. Architektonická část je připravena na různé scénaře rozloučení - od žádného (pouze nutná administrativa), přes rodinný obřad v malé obřadní síni až po obřad v hlavní smuteční síni, do které se v případě potřeby vejde i přes sto lidí. Je potřeba zdůraznit, že hřbitov není jen místo jen pro mrtvé, ale především pro živé. Je místem setkávání živých, pro některé i celodenní program. Na mém hřbitově jsou prostory tomu přizpůsobené - v levé části jsou tu dvě místa mezi hroby s lavečkami, v pravé je to arkádami obehnané meditační místo s vodním prvkem. Zde si mohou lidé sednout i ve skupinkách a vzpomínat. ZAHRADA A ZELEŇ Přístupová cesta na hřbitov je lemována alejí topolů, které jsou vysázeny blízko sebe a tvoří tak jakousi “hradbu”. Celý areál je jakoby pohlcován lesem. Polovina hřbitova slouží jen k pohřbívání a je koncipována jako velká vzdušná zahrada lemovaná dvojitou zdí, kterou tvoří arkády s kolumbárii. Součástí jsou dvě místa, kde si lidé mouhou sednout, rozjímat a meditovat nebo natočit vodu na zalévání. Při vstupu do hřbitovního komplexu můžeme vidět v průhledu před námi dominantní červenolistý strom - okrasnou třešeň (prunus pissardii nigra). Dále jsou na hřbitově ještě dva stromy - jeden společně s třešní v meditační části - převislá bříza (betula pendula youngii) a druhý je v zahradě - dub letní (Quercus robur), sloužící jako protiváha meditační části. Přírodní prvky jsem se snažila volit tak, aby vytvářely intimnější prostředí okolo sebe a mírnily tak monumentalitu celkového kompozičního řešení. V zahradní části jsou cestičky řešeny mechanicky zpevněným kamenivem (MZK) s měkkým přechodem do trávníku.
I. ÚVOD
FUNKCE Z hlediska funkčního využití slouží hřbitov jako pohřebiště a jako místo rozloučení v obřadní síni nebo přímo v krematoriu. Plocha zahrady je určená pro rakvové a urnové hroby. Rakvových hrobů je 126, tedy až pro 504 nebožtíků. Urnových hrobů je 96, tedy až pro 384 uren. Okolo zahrady jsou pod zatřešenou arkádou kolumbární schránky - těch je 2016, tedy až pro 8064 uren (asi na 115 let). Navíc jsou tu místa určená pro rodinné hrobky a rozptylová loučka. PROVOZNÍ ŘEŠENÍ Jak již bylo řečeno, provoz je připraven na různé scénáře pohřebních rituálů (všechny jsou popsány v návrhové části projektu), ale vždy platí, že provoz je striktně oddělen pro pozůstalé a personál. V půdoryse se to projevuje jako osa-zeď a provozy se setkávají jen na místech tomu určených - v přípravně těla, smuteční síni apod. Hlavní pakroviště je situované u silnice (18 míst a 3 pro invalidy) s tím, že pokud bude plné nebo pokud bude třeba dovést těžce nemocného člověka až k bráně, je možné zaparkovat i na manipulační ploše před hřbitovní zdí. Ta také slouží jako místo, odkud se bude odvážet odpad. Lidé pak z hlavního parkoviště projdou po cestě lemované topoly až k hlavní bráně, kde v průhledu hned od začátku vidí okrasnou třešeň. Odchod ze hřitova je možný buď hlavní bránou a nebo zadní stranou okolo rozptylové loučky směrem do lesa. Provozy jsou rozděleny do tří budov, které mohou funguvat i samostatně. Všemi však prochází pomyslná osa pohybu pozůstalých a odděleně i osa cesty těla. Velká smuteční síň je dimenzována cca pro 100 lidí, malá smuteční síň jen pro nejbližší příbuzné (asi 12 lidí). Návrh počítá i s možností, se kterou jsme se při analýzách setkali, a sice že někteří pozůstalí si přejí jít do krematoria a sledovat samotný žeh. Proto je samotné krematorium předěleno jednou příčkou, která odděluje kremační pec se sezení pro pozůstalé a ostatní přístroje přidružené k peci (více ve schématu v kapitole kremace). Důležitá je také místnost pro přípravu těla, kde se opět setkávají oba provozy. Tato místnost je dobře osvětlená horním osvětlením, má omyvatelné stěny a disponuje teplou i studenou tlakovou vodou. Pro návštěvníky hřbitova je součástí prvního objektu veřejné WC, které je možné využít, i když je objekt uzavřen. Lidé, kteří jdou na hřbitov vyřídit jen formality se do kanceláře dostanou aniž by potkali pozůstalé, kteří se schází v čekárně. Předpokládá se, že v objektu budou zřejmě pracovat 3-4 lidé: administrátor, obsluha krematoria a správce (zahradník). Nepravidelně zde budou vykonávat své činnosti hrobník a obřadník.
I. ÚVOD
Hrob na popel z nevyzvednutých uren bude zaznamenám ve hřbitovní knize stejně tak jako kolumbární schánky v nejvyšší řadě, pokud budou použity jako dočasné místo pro jejich skladování. STAVĚBNĚ TECHNICKÉ ŘEŠENÍ Stavební řešení - budovy jsou navrhnuty z železobetonu, z vnitřní strany je ponechán přiznaný pohledový beton se stěrkou, ve smuteční síni je beton probarven do bílo-šedé, vnější fasáda je obložena pískovcem stejně jako kolumbária (uchycení kamene je řešeno ztraceným rámem). Střecha nad arkádami je betonová s vodotěsným nátěrem. Střechy objektů jsou ploché se světlíky, nad smuteční síní je střecha skleněná valbová. Statické řešení - hlavním problémem byla konstrukce vitrážového stropu. Ten jsem vyřešila použitím šikmé skleněné střechy (izolační dvojsklo) nad vitrážovým stropem, která plní funkci střechy jako takové a také propouští dostatek světla, které pak prochází „vitráží“. Ta však není řešena jako klasická vitráž, protože by neobstála z bezpečnostního hlediska. Jde tedy o bezpečnostní sklo, na kterém je digitálním tiskem vitráž namalována. Mezi oběma střechami je průlezný otvor pro případné opravy a také pro nosnou konstrukci stropu. Technická infrastruktura - zde je asi nejdůležitější zmínit řešení nakládání s vodou a rekuperaci zbytkového tepla. Zbytkové teplo se v zimních měsících používá na vytápění budov (popř. je možnost teplo rozvádět dále do okolních objektů, ale to je nutné zvážit a spočítat) a mimo topné období se přebytek odpadního tepla likviduje ve venkovním vzduchovém sekundárním chladiči. Pro místnosti je jinak navrženo stěnové vytápění. Mezi budovami je vše rozváděno kanálkovým vedením pod průchody. Dešťová voda se shromažďuje v akumulačních nádržích pod povrchem a je používána na zalévání. Ze střech je odváděna nejkratší cestou vnitřním odvodněním, u smuteční síně zaatikovým žlabem a následně dolů do nádrže. Požární řešení - z tohoto hlediska bylo nejdůležitější myslet na odstupové vzdálenosti. Tím, že jsou budovy jednopatrové a ze všech je několik únikových východů, bylo toto řešení bezproblémové.
I. ÚVOD
DIPLOMNÍ SEMINÁŘ ZÁVĚRY
“Naše doba je zvláštní: bojí se smrti natolik, že před její přítomností zavírá oči. Jakoby to jediné, co se týká nás všech, mělo být vytěsněno mimo rámec našeho každodenního života.” PhDr. Richard Biegel, Ph.D.
Nejdůležitějším závěrem a zjistěním je fakt, že Češi jsou světovou raritou svými pohřebními zvyklostmi. Nejen že své mrtvé zpopelňujeme nejčastěji ze všech mimoasijských států, ale také jsme se vzdali blahodárných účinků pohřebních rituálů - vedeme totiž v žebříčku počtu pohřbů bez obřadu. A velké procento nevyzvednutých uren je také obrovským problémem, nad kterým by se neměly zavírat oči. Někteří pozůstalí nechtějí mít hrob. Představa chodit tam, uklízet jej a starat se o něj jim nahání hrůzu. Podle mého názoru to ale není správně. Odjakživa se chodilo vzpomínat a truchlit na určité místo. U Židů třeba vůbec nepřipadá v úvahu, že by neměli svůj hrob. Jejich hřbitovy tak sice zabírají hodně místa, ale dnes už mají i svůj vertikální způsob ukládání nebožtíků.
TYPY POHŘBÍVÁNÍ Dalo by se říci, že v západní civilizaci došlo ke dvěma hlavním změnám ve způsobu pohřbívání. První změnou byl přechod ze žárového pohřbívání k pohřbu do země v raném středověku, druhou změnou byl přechod z inhumace ke kremaci ve 20. století. Oba přechody souvisejí s náboženskou změnou – první s příchodem křesťanství, druhý se sekularizací společnosti. Dnes je tedy způsob pohřbení volbou mezi inhumací (kostrovým pohřbem) nebo kremací (spalováním). V posledních letech se však rozvíjí spousta dalších možností - kryomace (zpopelnění za nízké teploty), resomace (zkapalnění), kompostace nebo existují ještě další alternativy jako ponechání těla hyenám, pojídání popela, immerse (vhození do vody) a další. V západních zemích zažívají zejména ekologické pohřby velký boom, u nás je však nálada jiná.
rakvové hroby
urnové hroby
podzemní hrobky vsypové místo les vzpomínek rozptylová loučka ekologický pohřeb
kolumbárium
kaplové hrobky II. PŘEDDIPLOMNÍ SEMINÁŘ - ZÁVĚRY
Popis kremace V České republice je obrovské procento podílu kremace a toto číslo stále pomalu roste. Na grafu je dobře vidět, že růst míry kremace je zpočátku mírný, následně dochází k výraznému růstu (v v ČR, Švédsku a Norsku Po konci 2.sv.války a v Nizozemsku a Švýcarsku o 20 let později). Po nasycení je růst zastaven.
Kremační pece jsou opatřeny čistírnou spalin. Zespalin se odstraňují kyselé plyny, plyny obsahující těžké kovy, tuhé znečišťující látky a karcinogenní sloučeniny. Tuhé složky se odstraňují v suchých odlučovačích, plynné škodliviny činidlem,přidávaným do proudu spalin. Spaliny kremačních pecí musí splňovat zákonné limity obsahu škodlivin, platné v místě instalace . V některých zemích je vybavení čistírnami předepsáno zákonnými předpisy. V České republice toto řešení není povinností, zahrnuji je však do návrhu za účelem zmírnění negativního vlivu na životní prostředí.
Doba trvání jedné kremace Cyklus zpopelnění cca 70 min Chlazení popela 30 – 40 min (probíhá během další kremace) Zpracování popela 10 – 20 min (provádí se mimo pec) Aby se zajistilo, že nedojde k záměně těl nebo popela, má každý zesnulý své vlastní evidenční číslo, které s ním putuje už od příjezdu do krematoria.
II. PŘEDDIPLOMNÍ SEMINÁŘ - ZÁVĚRY
KREMACE Schéma kremace
REAKTOR snižuje obsah škodlivých plynů, jako například SO2 a obzvláště HF a HCl
komín
tkaninový filtr
CYKLONOVÝ ODLUČOVAČ je zařízení, které separuje hrubší materiál z proudu vzdušiny
kremační pec
VÝMĚNÍK TEPLA Teplo získané rekuperací se používá k vytápění budov. Mimo topné období se přebytek odpadního tepla likviduje ve venkovním vzduchovém sekundárním chladiči.
zavážecí zařízení
KREMULÁTOR VYJMUTÍ POPELA
zde jsou ostatky pomocí tří
Zbylé ostatky a popel jsou
kovových koulí rozdrceny na
shrabány a přesunuty
jemný popel a poté uloženy
do kremulátoru
do úřední urny
II. PŘEDDIPLOMNÍ SEMINÁŘ - ZÁVĚRY
V ŠIRŠÍM MĚŘÍTKU
za rok 2014
NAROZENÝCH
134 165 300
ZEMŘELÝCH
56 607 685
NAROZENÝCH
109 000
ZEMŘELÝCH
105 000
20% DO ZEMĚ
100% OBŘADŮ
KOSTEL SMUTEČNÍ SÍŇ
80% ŽEHEM
45 % OBŘADŮ
SMUTEČNÍ SÍŇ
55 % BEZ OBŘADU
SMUTEČNÍ SÍŇ V KREMATORIU
KREMATORIUM HŘBITOV SPAL hrobové místo kaplová hrobka podzemní hrobka přírodní hřbitov kenotaf
80% UREN VYZVEDNUTÝCH urnový hrob kolumbárium vsypové místo rozptylová loučka hrobové místo eko pohřeb
II. PŘEDDIPLOMNÍ SEMINÁŘ - ZÁVĚRY
20 % UREN NEVYZVEDNUTÝCH
FAKTA A STATISTIKY PRO ČERNOŠICE
Obsluhovaná oblast zasahuje do tří okresů: Praha - Západ, Beroun a Příbram ostatní okolní okresy jsou obsluhovány jiným krematoriem. Statistika úmrtnosti pro tuto oblast za rok 2013:
Beroun 468
Praha Západ 543
Příbram
CELKEM
651
1662
Výkon jedné kremační pece při provozu 40 hod. týdně je asi 1750 žehů ročně pro obsluhu oblasti tedy stačí jedna kremační pec. Jeden chladící box o rozměrech 4150x2400x2350 mm pojme až 16 rakví. Doba od přivezení rakve do kremace by měla činit asi 5 dní, mělo by tedy stačit 1,5 chladících boxů, ale je potřeba myslet na to, že kremační pec nebude v provozu každý den a může se stát I něco neočekávaného. Proto je dobré mít v záloze ještě jednu. Tyto boxy buď chladí a nebo mrazí - v tom případě tělo může být déle uložené.
II. PŘEDDIPLOMNÍ SEMINÁŘ - ZÁVĚRY
místo společenského dění
hřbitov v extravilánu
součást sídel II. PŘEDDIPLOMNÍ SEMINÁŘ - ZÁVĚRY
VÝVOJ POSTAVENÍ HŘBITOVA VŮČI OBCI Dříve byla smrt považována za běžnou součást života, proto hřbitovy bývaly v centrech měst - na posvěcené půdě okolo kostelů. A díky tomu se zde soustřeďovalo veškeré společenské dění. Společenství živých a mrtvých tvořilo inherentní celek. Byla to však malá plocha a nebylo kam ji rozšiřovat, proto byli mrtví v hrobě jen po nutnou dobu a poté museli uvolnit místo novým nebožtíkům. Do 18. století tedy byly hřbitovy nedílnou součástí měst a vesnic.
Na konci středověku se z důvodu velkého přírustku obyvatel (ale i pro vojáky a cizince) začaly budovat hřbitovy za městkými hradbami - boží pole. Byla zde vystavěna kaple, ale na rozdíl od kostelních hřbitovů nebyly obehnané zdí.
Za Josefa II. byl v roce 1784 vydán dvorský dekret, který z hygienických důvodů zakazoval pohřbívání v kostelech a kolem nich. Tyto nové hřbitovy v extravilánu byli ze začátku budovány na místech předchozích morových hřbitovů. Měli být daleko od posledního obytného místa, obehnány zdí a výrazně označeny křížem. Změna také přišla v tom, že do této doby byly hřbitovy církevní, ale tyto nové už byly obecní.
Jak se však města rozrůstala, pohltila postupně i všechny hřbitovy, co byly v extravilánu, a staly se tak součástí sídelních částí obcí a měst.
II. PŘEDDIPLOMNÍ SEMINÁŘ - ZÁVĚRY
DIPLOM TEORIE NÁVRH
Cílem projektu je návrh hřbitova jako místa, kde je klid a lidé tam budou chodit odpočívat, rozjímat a meditovat. Jedná se o prostor, kde dojde ke ztišení. Prostor, který nás má oprostit od strachu z těchto míst tolik typického pro naši společnost
snímky z 50.let
dnešní stav
III. DIPLOM - TEORETICKÁ ČÁST
ČERNOŠICE Černošice jsou město kousek od Prahy, na levém břehu řeky Berounky. Díky dobré dostupnosti do Prahy a polohy u Českého krasu jsou vyhledávanou lokalitou nejen na návštěvy, ale i na bydlení. Počet obyvatel tu totiž stále rychle roste. Dnešní město Černošice se skládá ze tří historických částí: Horní Černošice, Dolní Mokropsy a Vráž. Dolní část Černošic se rozkládá za řekou Berounkou a je s ostatními částmi spojena lávkou, dnes však oficiálně patří k pražské městské části Praha 5 – Lipence. Horní část Mokropes byla pak připojena k sousední obci Všenory, leží totiž také na opačné části řeky, avšak spojena je mostem železničním. Výše zmíněné lokality byly spojeny až v roce 1950, nicméně dodnes je zde patrný jistý antagonismus především mezi Černošicemi a Mokropsy, které tak přišly o svou samostatnost (dlouhou dobu panovaly spory o název tohoto nového konglomerátu).3
PRAHA
RADOTÍN
ČESKÝ KRAS
ZBRASLAV
ČERNOŠICE
24 minut
VRANÉ NAD VLTAVOU
13 minut
ŘEVNICE
PRAHA-ČERNOŠICE 3
Michaela Šlesingerová - Černošice první poloviny dvacátého století, bakalářská práce, 2010
III. DIPLOM - TEORETICKÁ ČÁST
DNEŠNÍ MAPA ČERNOŠIC
B
A
III. DIPLOM - TEORETICKÁ ČÁST
fotodokumentace hřbitovů v přílohách
HŘBITOVY V ČERNOŠICÍCH hřbitov u kolejí
A rakvové hroby
Tento hřbitov se nachází v bezprostřední blízkosti kolejí, je trojuhelníkového půdorysu a u vchodu je budova márnice. Je zde mnoho stromů a vyžaduje
urnové hroby
podzemní hrobky vsypové místo
proto větší údržbu než hřbitov u kostela. Má ještě nějaké prostorové rezervy na pár let. Jsou zde rakvové a urnové hroby a kolumbária. Vstup je pouze jeden.
les vzpomínek rozptylová loučka ekologický pohřeb
kolumbárium
kaplové hrobky
cca 1754 m2
hřbitov u kostela
B rakvové hroby
urnové hroby
Tento hřbitov se nachází ve staré části Černošic, okolo kostela Nanebevzetí Panny Marie. Kapacita je již naplněna. Kromě rakvových a urnových hrobů tu jsou i hrobky a kolumbária. Vstup je pouze jeden.
podzemní hrobky vsypové místo les vzpomínek rozptylová loučka ekologický pohřeb
kolumbárium
kaplové hrobky
cca 2665 m2 III. DIPLOM - TEORETICKÁ ČÁST
navrhovaný hřbitov Navrhnuté druhy pohřbívání rakvové hroby
do země
urnové hroby
podzemní hrobky vsypové místo les vzpomínek rozptylová loučka ekologický pohřeb
kolumbárium
kaplové hrobky
Parcela leží na samém okraji města Černošice. Ze dvou stran je obklopená lesem a do mírného kopce na západě stoupá pole. Na kraji u cesty je několik rodinných domků. Naproti přes silnici má vyrůst mateřská školka. Adresa: U Cihelny (p.č.1156/1) Výměra pozemku: 15 501 m2
III. DIPLOM - TEORETICKÁ ČÁST
ÚZEMNÍ PLÁN A POŽADAVKY MĚSTA
V pořadí třetí hřbitov v Černošicích má vzniknout na okraji města, na samém předělu města a krajiny. Jde o lokalitu, která se již rozvíjí a intenzivně zastavuje. Územní plán na našem pozemku obsahuje hřbitov, parkovou plochu, plochy pro bydlení a plochy občanského vybavení - sportu a rekreace. Se zástupci města jsme však mluvili a potvrdili nám, že je dokonce i reálné využít celý náš určený pozemek pro stavbu hřbitova.
III. DIPLOM - TEORETICKÁ ČÁST
FOTODOKUMENTACE
LES OKRAJ MĚSTA KLID
krematorium
smuteční síň
administrativní prostory malá smuteční síň čekárna veřejné WC
rozptylová loučka s kontextem lesa meditační zahrada
piazzeta
urnové hroby
hrobky rakvové hroby
manipulační plocha kolumbárium
nutné parkování odpad
AXONOMETRIE OKOLÍ Parcela
leží na samém okraji
města Černošice. Ze dvou stran je obklopená lesem a do mírného kopce na západě stoupá pole. Na kraji u cesty je několik rodinných domků. Naproti přes silnici má vyrůst mateřská školka.
cesta pro pěší
příjezd z města topolová alej lemující přístupovou cestu
parkování - 18 míst a 3 pro invalidy
rodinné domy
Osy oddělující provozy Osa cesty těla a cesta pozůstalých Osy kompoziční
Vstupy na hřbitov
Průchod arkádou
Zdvojená zeď
Prostory pracovníků
Prostory pro pozůstalé Smíšené provozy
III. DIPLOM - NÁVRH
KOMPOZIČNÍ OSY
SITUACE
III. DIPLOM - NÁVRH
III. DIPLOM - NÁVRH
HŘBITOV PŮDORYS
vstup na hřbitov/ uložení urny do kolumbária/ odchod ze hřbitova
meditační prostor
krematorium
hřbitov vstup na hřbitov/ vstup ze smuteční síně - uložení rakve do hrobu smuteční síň
místo setkávání zdvojená stěna s kolumbáriem
čekárna
vstup na hřbitov
vstup
osa striktně oddělující provozy
tvrdá hranice
NĚKOLIK Z MOŽNÝCH SCÉNÁŘŮ FUNGOVÁNÍ
Obřad s uložením do hrobu
Čekárna Smuteční síň Uložení těla do hrobu Meditační zahrada
Obřad s kremací, čekání na urnu a její uložení
Odchod ze hřbitova
Čekárna Smuteční síň Čekání na urnu/odchod Meditační zahrada Vyzvednutí urny Uložení urny/rozptyl Odchod ze hřbitova
Návštěvník hřbitova
Piazzeta
Obřad v malé smu-
Čekárna
Zastřešená arkáda
teční síni a uložení
Malá smuteční síň
kolumbária
těla
Kremace/uložení těla
Hřbitov Meditační zahrada Odchod k lesu
III. DIPLOM - NÁVRH
Odchod
PROVOZNÍ VZTAHY POZŮSTALÍ
ZAMĚSTNANCI
rozptylová loučka
krematorium
vyzvednutí urny
meditační prostor
hřbitov
hřbitov
krematorium
technická místnost
smuteční síň
rakvové hroby sklad květin
pozůstalí urnové hroby
místnost řečníka
rakev
hrobky
WC zaměstnanců sklad uren technická místnost
obřadník kolumbárium
vstupní prostor
přípravna
čekárna
kancelář WC zaměstnanci
venkovni shromažďovací prostor
zádveří
chladící boxy garáž mrazící boxy
WC
malá obřadní síň
kuchyňka
III. DIPLOM - NÁVRH
„Pohřeb a hřbitov jsou věci, na které lidé nejméně v životě myslí a jen velmi neradi o nich mluví. A přece jsou to věci, které na světě nikoho neminou a s nimiž se každý jednou musí zabývati,“ Jan Pauly
piazzeta
1.1
technická místnost
1.16
předsíň
1.2
chladící a mrazící boxy
1.17
čekárna
1.3
garáž
1.18
chodba
1.4
smuteční síň
1.20
WC invalidé
1.5
manipulační prostor
1.21
WC ženy
1.6
chodba
1.22
WC páni
1.7
místnost obřadníka
1.23
úklidová místnost
1.8
sklad uren
1.24
WC administrátor
1.9
technická místnost
1.25
chodba
1.10
WC zaměstnanci
1.26
malá obřadní místnost 1.11
technická místnost
1.27
kancelář s kuchyňkou
1.12
krematorium
1.28
přípravna těla
1.13
vyzvednutí urny
1.29
chodba
1.14
předsíň
1.30
sklad
1.15
1.4
1.6
1.2 1.7
1.1
1.5
1.9
1.12
1.10
1.8
1.11
1.3
1.20
1.13
1.22
1.14
1.18
1.17
1.16
1.15
1.26
1.25
1
1.24
1.30
1.23
1.21
1.28
1.29
1.27
III. DIPLOM - NÁVRH
hřbitovní zeď z béžových cihel 215x102x65 mm agora wit ivor
zátěžová travnatá plocha
A velkoformátová dlažba beton probarvený Boxbeton 800x1500 mm
kompozitní obklad fasády světlý pískovec 1500x800 mm B
mechanicky zpevněné kamenivo - MZK
vegecol
C III. DIPLOM - NÁVRH
ROZPTYLOVÁ LOUČKA
HROBKY
URNOVÉ HROBY
RAKVOVÉ HROBY
KOLUMBÁRIUM
OSAZOVACÍ PLÁN A POVRCHY
A
B
přívod vody
C přívod vody
III. DIPLOM - NÁVRH
III. DIPLOM - NÁVRH
III. DIPLOM - NÁVRH
III. DIPLOM - NÁVRH
POHLEDY
pohled východní
pohled jižní na vchod do hřbitova III. DIPLOM - NÁVRH
III. DIPLOM - NÁVRH
ZÁVĚR Po krušných začátcích, kdy jsme se hodně prala se samotným urbanismem hřbitova a volbou, které druhy pohřbívání použiji, se forma vyčistila za pomoci geometrických pravidel a vše najednou začalo dávat smysl. Na samém konci práce jsem ráda, že jsem se nerozhodla pro úplně alternativní způsoby pohřbů, ale zůstala jsem u tradičních. Bylo to z toho důvodu, že v naší zemi se k této velké změně musíme postupně propracovat. Nejdříve se o smrti musíme víc bavit a nebát se jí. Stále je to totiž hodně tabuizované téma a to vytváří určitou bariéru v inovátorství. Jakmile přijmeme téma smrti, můžeme pak začít stavět kompostárny lidí apod. Věřím, že svou architekturou a urbanismem jsem dosáhla příjemného prostředí, které je dobře čitelné, s lidským měřítkem a uklidňující. Jsem ráda, že jsem si toto téma vybrala a rozšířila tak větší povědomí o této problematice alespoň ve svém okolí. Ač ze začátku byla většina přátel nepřístupná, postupně se se o tom všichni začali bavit a dokonce velice aktivně, což mi velice pomohlo.
III. DIPLOM - NÁVRH
PŘÍLOHY
hřbitov u kostela
FOTODOKUMENTACE hřbitov u kolejí
IV. PŘÍLOHY
ZDROJE Literatura ARIÉS, Philippe. Dějiny smrti. Díl 1: Ochočená smrt. Praha : Argo, 2000. ISBN 80-7203-286-0 ARIÉS, Philippe. Dějiny smrti. Díl 2: Zdivočelá smrt. Praha : Argo, 2000. ISBN 80-7203-293-3 HNÍDKOVÁ, Vendula. Sakrální, funerální, sekulární – architektura v dialogu se smrtí. ERA21 #05 2014 Na věčné časy. NEŠLEHOVÁ Mahulena (ed.) / HILMERA Jiří / ŠVÁCHA, Rostislav. Vlastislav Hoffman,Hřbitovní kultura. Hoffmanovy návrhy krematorií. Praha: Společnost Vlastislava Hofmana ve spolupráci s Ústavem dějin umění AV ČR,2004. ISBN 80-903549-0-4 90 90 Turistický průvodce. Praha 1990 HERRMANN, Ignát: Ze stare Prahy, Praha 1970, Vydalo Nakladatelství Gasset ve spolupráci s VŠB - TU OSTRAVA Vydání první, Praha 2014, ISBN 978-80-87079-44-7 HUPKOVÁ Martina, Pohřbívání jako součást kultury: základní rozdíly v pohřbívání v rámci obecného vývoje západní společnosti, Klaudyán: internetový časopis pro historickou geografii a environmentální dějiny, Ročník 8–9/2012, č. 2, s. 107–115 ŠLESINGEROVÁ Michaela, Černošice první poloviny dvacátého století, bakalářská práce, 2010 VAVERKA, Jiří a kol. Nové kostely a kaple z konce 20. století v České republice. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2001. ISBN 80-7192-539-X.
materiály podklady pro kremační pece od firmy TABO - CS
Web www.pohřebiště.cz http://www.mestocernosice.cz/ http://mojesmrt.cz/jak-umirame http://www.urbandeathproject.org/#process IV. PŘÍLOHY
klarasparlinkova@gmail.com 721 982 434