Michal Hvoreck˘
SILN¯ POCIT âISTOTY
edice próza
Michal Hvoreck˘: SILN¯ POCIT âISTOTY Copyright © Michal Hvorecky, 1998 Translation © Olga TurÀová Cover illustration © Jana Slezáková Vydalo vydavatelství Ing. Marek TurÀa, ãlen skupiny Drewo a srd jako svou 4. publikaci Vydání první Zlín 2005 Jazyková redakce: Mgr. Vlasta ·upáková Obálka a layout: KUSKUS Tisk a knihafiské zpracování:KRUPA print, Îilina, krupa@krupaprint.sk V‰echna práva vyhrazena Interní katalogové ãíslo: IMT04PROZ2/2005 ISBN: 80-903562-3-0 Tato kniha vy‰la s finanãní podporou Komisie SLOLIA, Literárne informaãné centrum, Bratislava, Slovenská republika Táto kniha vy‰la s finanãnou podporou Komisie SLOLIA, Literárne informaãné centrum, Bratislava
slizk˘ masoÏrav˘ mutant ze zamofiené planety B2.44M, kter˘ se rychlostí svûtla fiítí na citadelu Vládce hvûzd a chce ji zniãit laserkinetick˘m dûlem
Erotické procitnutí jsem zaÏil ve spánku. Vyvrcholilo právû ve chvíli, kdy jsme v ukradeném volkswagenu pfiekraãovali rakouskoãeskoslovenskou státní hranici. Zdál se mi sen pln˘ neuvûfiiteln˘ch prasáren a mojí partnerkou v nûm byla máma, která sedûla na sedadle pfiede mnou. V jednom okamÏiku se v‰ak velké polibky, pfii nichÏ se mi vysnûná matka otevfien˘mi ústy pfiisávala na tváfie, náhle zmûnily na jemné facky od matky reálné (jsem sice psychicky nemocn˘, ale odjakÏiva spím neuvûfiitelnû tvrdû). NûÏné snové prosby na stupÀování rozko‰e se staly podráÏdûnou v˘zvou, abych si na‰el svÛj pas. Po prvé jsem pocítil, co je to vlhkost v klínû. Byl jsem jako omámen˘, a kdyÏ jsem pas zpod hromady komiksov˘ch se‰itÛ a paperbackov˘ch románÛ koneãnû vytáhl, vûdûl jsem, Ïe nûco se nenávratnû 7
zmûnilo. Podal jsem pas matce. Podíval jsem se jí do tváfie a uÏ jsem vûdûl, Ïe to, co jsem tu‰il pfiibliÏnû od devíti let a co se s pfiib˘vajícím vûkem stupÀovalo, je teì jisté. Nemûl jsem pro definování svého stavu jiné slovo neÏ perverzita a nena‰el jsem ho dodnes. Pochopil jsem, Ïe svou matku miluji a mé dûtství konãí. ••• Narodil jsem se v roce 1975 ve Vídni. Rodiãe mi nevymysleli jen jméno, ale i pfiíjmení, a tak jsem se stal Ïiv˘m konceptem otcovy teorie o fúzi ãlovûk — stroj. Jmenuji se Albert Eniac. V dûtství jsem byl témûfi úplnû normální. Ale dnes, zpûtnû, mám pocit, Ïe první pfiíznaky pfiecitlivûlosti — takové typické u jedináãkÛ — se u mû projevovaly od nejranûj‰ího dûtství. MoÏná uÏ tehdy se v nich dala vypozorovat tendence k pozdûj‰í úchylce. Nevím. Problémy s narací — u du‰evnû nemocn˘ch ãasté — jsem zaÏíval odjakÏiva. Pfiedev‰ím jsem nezvládal komplikovanost fieãov˘ch jednotek jedné roviny a spojoval jsem nespojitelné, sousedící, ale i heterogenní elementy do deformovan˘ch, ale ãasto pÛsobiv˘ch metaforick˘ch tvarÛ, pfiiãemÏ jako první jsem vÏdy kód vlastní v˘povûdi ztratil já sám. Z dûtství si pamatuji jenom zlomky, pomíchané útrÏky z bizarního Ïivota, proÏívaného v jednopokojovém bytû na nejvy‰‰ím poschodí vûÏáku ve druhém vídeÀském obvodu. Moje úplnû první vzpomínka se váÏe na dobu, kdy otec s matkou — náruÏiví trekkies — trávili celé dny nad korekturami jejich dvousvazkové Morfologie jazyka Klingon, obleãení v kombinézách kapitána Kirka a kosmonautky Uhury. Cítil jsem se moc osamûl˘, a tak jsem se rozhodl upéct v mikrovlnné troubû na‰eho kfieãka, ukradeného ze supermarketu Pretty Pets. 35 minut, 1200 WattÛ. Zrychlen˘ 8
dech. Dvojitá dvífika, sklo a bílá dírkovaná mfiíÏka. Otáãení prÛsvitného talífie. RÛÏová tlapka, drápek. Prskání. Vzpomínám si, Ïe první záchvûv skuteãné radosti jsem pocítil, kdyÏ jsem pochopil, Ïe uÏ nedokáÏe vstát a ze zad mu stoupal ‰ed˘ prouÏek d˘mu. KdyÏ se v poslední kfieãi pfievrátil na záda, mûl jsem radost a pfiem˘‰lel jsem o nepotfiebnosti televizních programÛ. Na‰e nároky na Ïivotní prostor plnû pokr˘vala rozlehlá ãtvercová manÏelská postel. Ven jsme chodili pouze v nevyhnuteln˘ch pfiípadech. Pocit studu jsme neznali, a tak jsme se oblékali jenom tehdy, kdyÏ nám pro opoÏdûnou platbu vypínali topení. Milovali jsme pestrobarevnou a hluãnou spleÈ poãítaãov˘ch her: akãní strategie, adventury, dungeony, simulátory helikopter, turnbases. Nezfiídka jsme v náruÏivosti vytrhli joystick a tlaãítko space bar, kter˘m se spou‰tí stfielba, nám z dÛvodu ãastého pouÏívání vynechávalo. Na spoleãné krádeÏe do okolních supermarketÛ jsme chodili obleãení jako kapitalisticky ‰Èastná rodina (dva + jedna, pastelové barvy C&A obleãení, hygiena, úsmûv se snûhobíl˘mi zuby), coÏ vÛbec nepatfií k na‰emu deleuzeovskému stylu, ale právû tak jsme to potfiebovali. Typická scéna: matka si u pokladny dává zabalit bonboniéru s profilem hlavy ãernou‰ka na obalu a vym˘‰lí si úplnû nesmyslné historky z vy‰‰í spoleãnosti. Mnû mezitím otec, kryt˘ regálem, strká pod bundu ‰est videokazet, dvû cédéãka a neodpustí si ani milovanou Nutellu. Spodní ‰ÀÛru na bundû jsem si dokázal pevnû uvázat i sám. V‰echno to vlastnû vycházelo z toho, Ïe otec byl ztûlesnûním poststrukturálních tendencí. To se, kromû jiného, projevovalo i v tom, Ïe jsem v‰ichni tfii spali ve spoleãné posteli a rodiãe se milovali pfiímo pfied m˘ma oãima. Otec, úplnû ztotoÏnûn s ran˘m Derridem, mi to 9
vysvûtlil tak, Ïe intimnost v samotû je jen iluzí, protoÏe kde je ãlovûk, tam je vÏdy i jazyk, proã bych je nemohl sledovat i já? Tímto postojem jsem byl uchvácen, podobnû jako nízk˘m umûleck˘m vkusem, kter˘ na‰í domácnosti doslova a do písmene vládl. Na‰ím jedin˘m kusem nábytku byla masivní knihovna brakové literatury, která obsahovala kolem osmi tisíc svazkÛ. A to nepoãítám nejrÛznûj‰í obskurní specializované publikace z podivn˘ch vûdních oborÛ. DoplÀkem této nádherné pokleslosti byla sbírka videokazet, plná skuteãn˘ch skvostÛ. A taktéÏ obrovská hromada úÏasnû ‰patn˘ch devatenácti ‰ilinkov˘ch cédéãek (Österreichische Hitparade der Volksmusik, Rainhard Fendrich: Midlife Crisis, Georg Danzer: Weihnachtslieder atd.). Abych byl konkrétní, uvedu jeden pfiíklad. Ten dokazuje, Ïe moÏná právû dÛslednost hraniãící s dokonalostí u mû zpÛsobila pfiekroãení nepfiesnû definovan˘ch hranic mezi zdravím a nemocí, a v na‰í domácnosti, fieãeno Baudrillardem, pfiímo bujení neestetiãna. Moji rodiãe cítili nûjakou jemnou posedlost smíchanou s úctou k západonûmeck˘m erotick˘m filmÛm sedmdesát˘ch let, a tak jsme si nesãetnûkrát pou‰tûli cel˘ Ïánr. Klasiku, kde se dav dlouhonoh˘ch stfiedo‰kolaãek vydal jednou na zimní lyÏování, jindy na jarní v˘let na jachtû nebo do „rozpáleného Samarkandu“. A bûhem cesty t˘nejdÏerky potkávají v‰echny potfiebné postavy, nezbytn˘m mlad˘m lektorem poãínaje, pfies chlapecké gymnázium na v˘letû a ‰armantního prÛvodce v muzeu, aÏ po star‰ího vûdce ze sousedního hotelového pokoje. Je‰tû radûji jsme mûli témûfi zapomenuté, ale o to úchvatnûj‰í perliãky tohoto brakového Ïánru: sice krátk˘, ale neuvûfiitelnû ‰patn˘ film Maso, maso (pokraãování nazvané Stehna, stehna nás zklamalo kompoziãní roztfií‰tûností). Dlouhatánsk˘, ale vtipn˘ a napínav˘ film Mokrá triãka neuschnou. A pfiedev‰ím na‰i kultovní 10
záleÏitost, která nane‰tûstí trochu odrazuje ne moc nápadit˘m názvem Neslu‰ná dobrodruÏství slu‰né tûlocvikáfiky. Témûfi stejnû dobfie jsme byli zásobeni i v oblasti ostatních nûÏnû poklesl˘ch literárních a filmov˘ch ÏánrÛ (které se ve tvorbû neaspirující na umûní lehce pfiekr˘vají adaptacemi, inspiracemi, citáty, ale i pfiepisy, pokraãováními a remaky): spaghetti western, milostn˘ pfiíbûh, dobrodruÏné kung-fu (jako jedna z mála stfiedoevropsk˘ch rodin jsme si nad postel zavûsili mapu klá‰tera Shao-Lin i s povûstnou tfiináctou komnatou a na stûnách jsme místo tapet mûli plakáty Jackieho Chana v Ïivotní velikosti), pulp science fiction (pfiíbûhy o vynálezech ‰ílen˘ch profesorÛ, parapsychologii, telekinezi, ãtení my‰lenek a zachraÀování galaxií, kde nechybí komplikovan˘ únos a závûreãn˘ polibek), bojové filmy s kickboxery, upífií horory (pfiedev‰ím pilotní film Ïánru KdyÏ si Satan um˘vá poskvrnûné ruce a v‰ech sedm dílÛ), fingované dokumenty o pitvách ufonÛ Nejsme sami a tak dále. Pro lep‰í ilustraci zvrácené vá‰nivosti na‰eho nízkého vkusu uvedu rodinn˘ filmov˘ námût ãíslo jedna: Obfií krysy, které poprvé ochutnaly lidskou krev. V teorii tohoto zfiídka uvádûného subÏánru se na‰e rodina stala klasickou. Pod spoleãn˘m pseudonymem Myxin Asmodis jsme v jediném rakouském specializovaném ãasopise Komando Rha-Ta-N’my publikovali závratné mnoÏství analytick˘ch studií obhajujících dekonstruktivní rozbor zãásti zapomenutého námûtu. Podobnû jsme analyzovali filmovou naraci pfii diskurzu Stromoupíra a kosmomouchy Truktany a zkoumali jejich vzájemné distribuãní a integraãní vztahy. Nesmím zapomenout na svou psychoanalytiãku, která mûla pro mÛj Ïivot témûfi rozhodující v˘znam. Simulantství a hypochondrie jsou v na‰í rodinû mnohem oblíbenûj‰í neÏ nudn˘ stav zdraví a rodinné pohody. Ale jak uÏ b˘vá u kriminálníkÛ 11
pravidlem, není to samoúãelné. Z psychoanalytikÛ se dají vytlouct peníze. Uvafií ãlovûku kávu, pozvou ho na obûd, pozdûji dokonce koupí dáreãek a podobnû. Ale pfiedev‰ím, potvrzením o du‰evní úchylce ho zbaví povinnosti chodit do zkorumpovan˘ch burÏoazních ‰kol, zamûstnat se a zniãit si Ïivot poctivostí. (V oblasti etiky na nás mûly nejvût‰í vliv my‰lenky Johnyho Rottena, pfiedev‰ím z jeho raného období neskr˘vané brutality a praktické misantropie.) Pro zaãátek jsem se s rodiãi dohodl, Ïe budu bisexuální schizofrenik s chronickou tendencí k manick˘m depresím. Na první sezení mû otec dÛkladnû pfiipravil pfiedãítáním klasikÛ: Freud, Adler, ale i Nevermann, Sprenger, Kiev a Sharadamb. Bez toho, Ïe bych se musel chválit, chci uvést, Ïe snad právû kvÛli perverzním sklonÛm se u mû uÏ v dûtství projevila v˘jimeãná v˘fieãnost, schopnost kontrapunkticky stfiídat fieãové sekvence a spojovat aktanty tak, Ïe jsem dokázal zaujmout jakéhokoliv posluchaãe. To se úplnû potvrdilo hned na první konzultaci s Dr. Anne Lieventovou, známou ãlenkou vídeÀské Postpsychoanalytické spoleãnosti. Moje fantastické záÏitky z reality je‰tû snesla, pfiestoÏe ji povídání o fascinaci vodopády a vodními víry (vyprávûl jsem ve tfietí osobû) omámilo ãistou dokonalostí diagnózy. Hor‰í to bylo, kdyÏ jsem ji vystavil záplavû vymy‰len˘ch snÛ. Po‰tovní schránku (do níÏ jsem skryl svoje rodiãe, prarodiãe, Ïelvu a je‰tû i tûlesnû postiÏenou sousedku) uloÏenou v krabici, hozenou do skfiínû plné vlhk˘ch sítí a omotanou vystfielujícím de‰tníkem, je‰tû zpocená zvládla. Ale u ‰esti letadel obleãen˘ch do uniformy, pln˘ch nepfiíjemného hmyzu a poloÏen˘ch do ãerstvû vykopané jámy, kterou zasypává ple‰at˘ ministersk˘ pfiedseda, postupnû ztrácela barvu. Hluboce se nadechla je‰tû jako pfiesvûdãená nekufiaãka, pfii v˘dechu mû v‰ak zdeptaná poprosila o cigaretu a zapalovaã. Netu‰ila, Ïe to nejlep‰í teprve pfiijde. 12