Skandinávská literatura a KNIHA ZLIN

Skandinávská literatura Shrnout ve zkratce to, čím může být současná skandinávská literatura pro českého čtenáře inspirující, a vyhnout se různým kulturním stereotypům a klišé, není snadný úkol. Nicméně existence takovýchto stereotypů svědčí o tom, že skandinávská literatura se v českém kulturním prostředí již dávno zabydlela a má tu své stálé místo.

Počátky zájmu o skandinávskou literaturu Povědomí o skandinávské literatuře se u nás začalo formovat v druhé polovině 19. století, kdy vznikající literární skupiny a časopisy otevírají českou literaturu zahraničním vlivům a novým vývojovým tendencím. Pro toto období je charakteristická zvýšená překladatelská činnost, a to nejen z jazyků tzv. velkých literatur, ale zejména (ne zcela bez vlivu doznívajícího romantismu) z literatur ostatních evropských literatur. V tomto lze vystopovat také začátky soustavného zájmu o literaturu severských národů. První zmínky o severských literaturách se objevují i dříve, ale hlubší zájem o tuto jazykovou oblast se projevil až u májovců, kteří nejen informovali o dění v této oblasti, ale otiskovali i ukázky z tvorby soudobých skandinávských autorů.

Následující literární generace, generace ruchovců a lumírovců, sice kladly spíše důraz na literaturu slovanských národů či anglosaskou a francouzskou (jako protiváhu k dominujícím vlivům ně-

meckého intelektuálního prostředí, pod jehož vlivem byla ostatně skandinávská literatura do českého prostředí uváděna), nicméně zájem o mytologii a lidovou kulturu je u obou skupin stále živý. Tímto živým zájmem o lidovou kulturu, zvláště kulturu národů, které o svou existenci musely v historii zápasit, je motivován také překlad finského národního eposu Kalevala Josefa Holečka, stále živého díla, o čemž svědčí opětovné kritické vydání z roku 2014. O systematickém zájmu o skandinávskou literaturu lze hovořit až od 90. let 19. století, kdy začínají vycházet překlady Huga Kosterky, spoluzakladatele časopisu Moderní revue a velkého propagátora severských literatur, který za svůj život přeložil více než sto titulů. V období do první světové války tak vycházejí v českém překladu všichni klíčoví autoři jako Ibsen, Strindberg, Hamsun, Garborg, Kielland či Bang. Charakteristické pro toto období je, že význam těchto překladů nespočíval v jejich estetických kvalitách, tyto překlady sloužily spíše jako zdroj nových myšlenek a byly ceněny pro svůj sociálně kritický náboj.

Realistický obraz skandinávské literatury V meziválečném období, kdy se český knižní průmysl profesionalizuje a sílí tlak na kvalitu překladu, vznikají další projekty soustředěné výhradně na skandinávskou literaturu. V rámci Československých podniků vydavatelských

a tiskařských vznikla edice Severská knihovna, v níž v letech 1920–1925 vyšlo 18 svazků soudobé skandinávské prózy, ve 30. letech vznikla v Topičově nakladatelství edice Bílá kniha, jejíž profilace v mnohém ovlivnila i náš současný pohled na skandinávské literatury jako realistická vyprávění, často zasazená do kulis pro nás exotické krajiny, s kritickým pohledem na mezilidské vztahy a společnost. Není proto divu, že po druhé světové válce, kdy postupně docházelo k regulaci knižního trhu, která vyústila po roce 1948 v systém řízené knižní produkce, byl tento obraz o skandinávské literatuře po dlouhá léta udržován a recyklován.

Skandinávská literatura a řízená knižní produkce V druhé polovině 20. století si cestu k českému čtenáři našly nejen moderní překlady severských klasiků, ale také knihy významných poválečných autorů, například Pära Lagerkvista, Eyvinda Johnsona, Vilema Moberga, Harryho Martinssona či Stiga Dagermana. Velké čtenářské oblibě se těšily knihy Miky Waltariho, srdce nejen dětských čtenářů si získaly knihy Astrid Lindgrenové, ale i severské detektivky, které předznamenaly současnou vlnu zájmu o tento literární žánr. Ačkoliv žánrové rozpětí překládaných titulů je pestré a zejména v šedesátých letech se objevují překlady existenciálně a společenskokriticky laděných próz, je i v tomto období kvůli tematické gesci jednotlivých nakladatelství (kapacita Odeonu, který krásnou literaturu vydával, byla omezená, a proto mnoho překladů soudobých autorů vycházelo převážně v literárních časopisech) a zkostnatělému systému regulované knižní produkce nadále udržován obraz načrtnutý již v meziválečném období.

Inspirace Skandinávií Autentičtější a mnohovrstevnatější obraz o skandinávské literatuře si český čtenář mohl vytvořit teprve v současné době, kdy vycházejí knihy autorů napříč všemi žánry, od postmoderních experimentátorů, vypravěčů velkých dějinných i lidských příběhů, přes autory dětské literatury, esejů až po autory literatury faktu.

Fenoménem, který se šíří po celém světě jako epidemie, je severská krimi, žánr, který už se dávno zabydlel ve vyšších patrech literatury a který kombinuje prvky napětí s prvky psychologického románu a reflexemi společenského dění, které pod rouškou napínavého příběhu skrývají v některých případech ostrou společenskou kritiku.

Je velmi těžké v záplavě titulů skandinávských autorů vystopovat rysy charakteristické pro současné dění, ale zdá se, že se současným skandinávským autorům daří nacházet specifickou výrazovou polohu, již charakterizuje bravurně zvládnutá kompoziční technika, poučená tak často skloňovaným severským realismem i post­moderními experimenty, a vytříbený, často minimalistický jazykový styl.

V takto komponovaných textech s hlubokým existenciálním ponorem (Lundbergová, Sæterbakken), prvky absurdní grotesky i společenské kritiky (Karlsson, Håkans­sonová), historických událostí (Heivoll, Lotassová), (auto)biograficky inspirované výpovědi (Rolstadová, Rossavik, Pelo), lidové kultury (Bragi) se pokoušejí zprostředkovat a uchopit situaci člověka hledajícího orientační body pro život v současném světě a přinést tak často společensky angažovanou výpovědʼ o světě, ve kterém žijeme. A to pro inspiraci jistě není málo.

Lotta Lundbergová Jonas Karlsson Hassan Loo Sattarvandi Gabriela Håkanssonová Lotta Lotassová Kaspar Colling Nielsen Gaute Heivoll Stig Sæterbakken Lajla Rolstadová Frank Rossavik Ole Martin Høystad Lars Svendsen

Kjartan Fløgstad Steinar Bragi Mikko Rimminen Johanna Holmströmová Riikka Pelo

1 / 1

Nultá hodina Nultá hodina, Stunde Null, to je termín, který Němci používají pro označení období bezprostředně po druhé světové válce, kdy Evropa ležela v rozvalinách, na kterých lidé s břemeny viny na zádech museli vystavět svět nový. Jak znovu začít a s tíhou takovéhoto břemene na zádech?

Kolik spoluúčasti si člověk smí připustit a kolik popřít, aby dokázal opět žít? Tento romám vyrůstá z představy ženy stojící na rozvalinách vlastního světa, ženy v okamžiku nulté hodině – který směrem se vydá?

Berlín 1945: Spisovatelka Hedwiga Loh­ manová odjíždí ze zničeného města do kláštera. Rok před tím prošla její dcera peklem. Kde je ted ? ʼ Je živá?

2005: Ingrid musí zavřít praxi a přestěhovat se na ostrov a stát se opět manželkou kněze. Její manžel je nemocný a vyžaduje její péči. Na ostrově však žije také Hanna, spisovatelka, se kterou se Karl-Erik postupně více a více sbližuje.

1983: Když Isa pořeže svoji panenku, skončí u psychologa. Jednoho dne se rozhodne vytvořit hru „Velká terapie“ – s míčky, srdíčky a křížky. Hra má svá tvrdá pravidla – když prohraje, musí se vydat do Chaosu. Co když ale existují i jiné cesty, jak se rozejít s tímto světem?

Lotta Lundbergová splétá tyto tři hlasy s velkou dovedností a způsobem připomínajícím Hodiny Michaela Cunninghama.

Nultá hodina je výrazem nejen pro konec války, ale také pro zkušenost, když člověk stojí na troskách svého vlastního světa.

Co smí udělat? Co je nejvíc zakazováno?

Může dostat novou šanci, když to nejhorší, co ho mohlo potkat, se už stalo? ~ Vyjde 2016

„Působivá kombinace dovednosti a inspirující svobody…

Vynikající a v mnoha ohledech přeměňující čtenářská zkušenost.“ – Kulturnytt „Mohu jen kapitulovat. Bezpodmínečně…

Nekompromisní ponor do nejkalnějších vod lidské duše.“ – Borås Tydning „Románem Nultá hodina upevnila Lotta Lundbergová svoji pozici jednoho z nejzajímavějších autorů současnosti.“ – Upsala Nya Tidning

Lotta Lundbergová

1 / 1

SWE

„Při psaní se soustředím na etický konflikt.

Napsat román mi trvá dlouho, dlouho promýšlím zápletky, musim kroužit kolem problému, morálního dilematu, existenciální otázky, jsem ráda, když jimi žiju, když se do nich nořím.

Dívám se na podobné filmy, trávím hodiny v knihovnách pohroužená do sebe a nakonec navštěvuji místa, o kterých budu psát.“

Lotta Lunbergová (1961) vystudovala politologii.

Během Studené války působila jako turistický průvodce za železnou oponou. Pracovala v barech v Key Largo a Limericku a byla předsedkyní Ženského krizového centra v Upssale. V současnosti žije v Berlíně, pravidelně píše sloupky pro noviny Svenska Dagbladet a vyučuje tvůrčí psaní.

„Své postavy tvořím tak, že si představuji, že jsem herečka. Pokud nedokážu cítit to, co cítí moje postavy, není to autentické. Proto můžu říct, že psaní je pro mě vášní. Je současně bolestivé i krásné.“

foto: Eric Bleckert

„Hledáme rychlá řešení, abychom potlačili bolest, ale já si myslím, že bolest k životu patří. Umění je způsob, jak objevit náš ničivý potenciál, jak se rozplakat kvůli kráse a lásce.

Někteří říkají, že literatura je útěk, že odvádí pozornost nebo že představuje luxus. Pro mě je skleníkem, ve kterém rostu. Možná je fantazie klíčem k empatii. Nebo je empatie klíčem k fantazii? Tím se zabývají humanitní vědy.

Alespoň na chvíli zakusit život někoho jiného.

To je to, o co svým psaním usiluji.“

Jonas Karlsson foto: appendixfotografi

Jonas Karlsson (1971) je ztělesněním pojmu všestranného nadání. Jakožto jeden z nejvýznamnějších švédských herců ztvárnil role nejen v řadě divadelních her inscenovaných národním divadlem Dramaten, ale také v několika velmi kladně hodnocených celovečerních filmech a televizních seriálech. V roce 2005 debutoval jakožto dramatik divadelní hrou Noční procházka pro přední stockholmskou scénu Stockholms Stadsteater, která si u kritiků i publika vysloužila nadšené ohlasy. Po pozitivní zkušenosti s divadelní tvorbou se Jonas Karlsson začal věnovat i psaní prózy. Dráhu spisovatele zahájil sbírkou vzájemně propojených, humorných a inteligentních povídek Druhý gól (Det andra målet), která dává vzpomenout například na tvorbu Raymonda Carvera, Karlsson dokládá svou dovednost provázat jednotlivé povídky tak, že výsledkem je víc než pouhý součet částí.

1 / 2

„Není divu, že tahle zvláštní skandinávská novela je přirovnávána k dílům Franze Kafky a Samuela Becketta. (…) [Karlssonova] próza je typicky skandinávská ve své svěží, jednoduché dokonalosti.

Disciplína v psaní způsobuje, že tento jízlivý, chytrý psychologický thriller ještě víc zneklidňuje. (…) Je to brilantní noční můra s úžasným koncem.

– The Big Issue, UK „Část tvoří psychologické drama o narůstajícím šílenství jednoho labilního muže a část tvoří satirický výsměch korporátní kultuře a odcizeným zaměstnancům, které vytváří. Je obdivuhodné, jak Karlsson dokáže skvěle kombinovat humorné, surrealistické i znepokojující.“ – Booklist, US

SWE

1 / 2

Místnost V novele Místnost se čtenář dostává do mysli chorobně pedantského úředníka, který ve státním úřadě, jehož je zaměstnancem, objeví tajnou místnost, jejíž existenci všichni ostatní odmítají uznat.

Vypravěč je posedlý potřebou ovládat, trpí megalomanií a neukojitelnou touhou po moci. Různými způsoby konfrontuje své kolegy a vytváří si pozici, z níž může své okolí rafinovaně ovlivňovat. Místnost, v níž muž pravidelně nachází útočiště, se stává symbolem konfliktu. Konfliktu mezi ním a jeho kolegy a jejich odlišným vnímáním reality. Tato místnost totiž existuje pouze v jeho narušených představách.

Jonas Karlsson ohromuje v tomto díle minimalistickým a umně spředeným příběhem s prvky surreálna. Novela Místnostsvým ostrým vykreslením každodenního života lemovaného bizarními setkáními a nedorozuměními zkoumá klasické téma zdání versus skutečnost.

Faktura Práce na částečný úvazek ve videopůjčovně, občasná setkání s hrstkou přátel a nenápadná každodenní rutina zakončená ve většině případů pojídáním pizzy a sledováním filmů v jednopokojovém bytě na stockholmském Södermalmu – tak vypadá život hlavního představitele a vypravěče až do okamžiku, kdy mu v poštovní schránce přistane záhadná faktura na astronomickou částku 5,7 milionů švédských korun. Právě taková je cena za veškeré jeho zážitky a štěstí, které ho kdy potkalo.

Jak mohli tomuto nenáročnému filmovému fanouškovi, jenž se spokojí s málem a nemá žádné velké sny či plány, naúčtovat tolik? Nebo je to celé jen mystifikace?

Minimalistická, bizarní a nanejvýš originální Faktura z Karlssonovy sbírky Pravidla hry představuje klenot absurdní literatury zpochybňující to, co štěstím nazýváme a jak ho měříme. Tato novela, napsaná s okouzlujícím humorem a pozorně zachycující slabosti dnešní doby, je zároveň dojemným milostným příběhem, který změní způsob, jakým nahlížíme na svou existenci.

1 / 3

Stav obležení Děj románu se odehrává během osudových čtyřiadvaceti hodin života patnáctiletého Caspiana. Obyčejný školní den završí v rozhodující konfrontaci s násilnou životní realitou katastrofa. Bezútěšně šedivé betonové sídliště Hagalund na stockholmském předměstí je místem v obležení – místem, kde jsou jakékoli ambice či touha po odchodu tvrdě trestány. Determinace prostředím a původem si nezadá s řeckou tragédií: otec, jenž utekl od rodiny zpět do původní vlasti, Iránu, psychicky nemocná matka mající přehnaná očekávání, neosobní přístup pedagogů, nepsané zákony teenagerů z ghetta, ve kterém 70 procent populace tvoří přistěhovalci, a uprostřed toho všeho Caspian, snažící se jen zapadnout a uspět na všech frontách. Pomocí rytmického jazyka vypravěče, který osciluje mezi syrovou upřímností a přehnaným zveličováním své role mezi vrstevníky, zobrazuje Sattarvandi chlapce, jenž má dospět v muže v prostředí, kde platí pouze drsná slova, odvaha a tvrdé pěsti. Román Stav obležení byl nominován v roce 2011 na Literární cenu Vi a v roce 2012 na Cenu Švédského rozhlasu.

„Snad si namlouvám, že když takhle budu sedět dostatečně dlouho, když neuvidím svět takovej, jakej je, když neuslyším, jak se otáčí, tak se možná změní v něco jinýho. Jako by měla vzniknout nová skutečnost a novej řád. Nebo občas doufám, že tohle celý je jen zlej sen a brzo – snad už ksakru každým dnem – tohle všechno prostě skončí tím, že otevřu oči a konečně ucejtím, jaký to vlastně je dejchat, bejt sám sebou a žít…“

Hassan Loo Sattarvandi

Hassan Loo Sattarvandi (1975) se narodil v Teheránu. Když mu byly tři roky, rodina se přestěhovala z Iránu do Švédska, na stockholmské předměstí Hagalund. Sattarvandi absolvoval literární komparatistiku a redakci na stockholmské univerzitě. Etnicky pestré prostředí Hagalundu se stalo dějištěm obou autorových románů. První z nich, Still (2008), si vysloužil uznání kritiky, byl nominován na řadu ocenění a získal cenu Katapultpriset pro nejlepší literární debut. Druhý román Belägring (2011, Stav obležení), jenž byl nominován na prestižní literární cenu měsíčníku My (Vi:s litteraturpris) a literární cenu Švédského rozhlasu (Sveriges Radios Romanpris), dějem i prostředím volně navazuje, časově však prvotině o 15 let předchází. Sattarvandi je rovněž autorem scénáře k filmu Snabba cash (Rychlý prachy). V současné době pracuje jako studijní poradce na gymnáziu v Solně.

foto: Cato Lein

„Hassan Loo Sattarvandi napsal monolog pramenící z hlubin, z prázdné a destruktivní temnoty (…) Requiem za život, který vznikne proto, aby byl zmařen, než skutečně začne. Stav obležení zobrazuje existenci, která je poháněna lží, šikanou, jízlivostí, rvačkami a lacinými mejdany a která za nucenou maskou promrhaného machismu skrývá dusivou a tragickou touhou po intimitě a lásce. Stav obležení ohromuje – skutečně ohromuje – svou literární precizností a úchvatným rytmem, ale zejména svou bolestnou autentičností, svým citem pro absolutní přítomnost v marnosti chlapce, který byl oloupen o svou budoucnost.“ – Helsingborgs Dagblad

1 / 3

SWE

Gabriela Håkanssonová

1 / 4

SWE

foto: Anders Meisner

Mozkoman

Knihy Gabrielly Håkanssonové (1968) zaujímají na švédské – a díky hojným překladům též celoskandinávské – literární scéně kultovní pozici. Už její debut, fantastický thriller Operace B (1997), jenž v trojici proplétajících se příběhů líčí lidskou posedlost empirickým poznáním, se kritikové nezdráhali přirovnávat k dílům postmoderních šamanů Borgese a Calvina. Mozkoman (2007), její třetí a zatím poslední román, vzdává formou bláznivého gotického hororu dvojsečně úsměvný hold rozkvétajícím naukám o člověčím mozku.

Samotářský podivín Hans Herman Gus­ tavsson, inzertní agent provinčního švédského plátku, karikuje jako středověký Kdožkolivěk každého z nás, zároveň mu však mezi příslušníky druhu Homo sapiens není rovno. Nejenže ho víra ve vlastní genialitu nutká sepisovat apartní filozofická pojednání o ledasčems, zásadami oblékání počínaje a evolucí konče.

Hans Herman Gustavsson se navíc o všem radí se svým homunkulem Mozkomanem, superinteligentním šotkem, jenž mu neposedně rejdí hlavou. Když se však jednoho prosincového rána roku 2007 vypraví na zájezd do Tichomoří, otřese se mu život i světonázor v základech. Hans Herman Gustavsson vyhlásí Mozkomanovi válku a poklidná dovolená se rázem zvrhne v nezadržitelnou smrštʼ slovních intrik, šílených nápadů, horečných bojůvek se sebou samým a groteskních setkání s domorodými obyvateli.

Lotta Lotassová Třetí kosmická rychlost Málokdo byl tak první jako Jurij Gagarin, první člověk ve vesmíru. Lotta Lotassová mu v románu Třetí kosmická rychlost nahlíží do dětství, do duše i do kabiny, avšak hlavní slovo dává těm, kdo s ním sdíleli téměř vše: zhrzeným konkurentům, oddaným náhradníkům, přísným vědcům a geniálním konstruktérům, jež sovětská diktatura bez okolků odklízela jako psy. Oficiální příběh rané kosmonautiky tu ustupuje méně známým faktům i konspiračně laděným fantaziím o tom, jak složitá byla přísně utajovaná cesta, již museli první kosmonauti k Bajkonuru urazit, a v jakou tragédii se zvrátil život nejednoho z nich. Lotta Lotassová vypráví uhrančivě a podrývá při tom kdejakou zvyklost, nebotʼ z leteckých vášní, krás stepní krajiny a pocitů beztíže vyrábí strhující příběhy, zatímco všudypřítomné dějiny vědy a totalitní zvůle přetváří v mrazivou poezii.

1 / 5

SWE

Švédská spisovatelka Lotta Lotassová (1964) stojí v centru pozornosti kritiky už ode dne, kdy vyšla Studnice (Kallkällan, 2000), ověnčená cenou za nejlepší prvotinu. Dosud vydala necelou desítku prozaických titulů, zároveň píše dramata. Její hypnotický sloh budí ve čtenářích němý údiv nad nezvykle rozmanitými fenomény, vesmírem počínaje a první světovou válkou konče. Vyprávění však vždy plyne skrze zjitřené vědomí jednotlivců, jejichž životy jsou s těmito fenomény úzce spjaty. Literárních ocenění, od kritiky i čtenářské veřejnosti, už Lotassová získala mnoho. Nejvíc jich sklidila za Třetí kosmickou rychlost (Tredje flykthastigheten, 2004). V roce 2009 byla zvolena do prvního křesla Švédské akademie.

Dánská občanská válka 2018 -24 Na počátku 21. století vypukne v Evropě válka, finanční krize z roku 2008 vede ke zhroucení evropského modelu státu blahobytu. Nedlouho poté je v Dánsku v letech 2018-2024 občanská válka. Boje se odehrávají před radnicí, politikům se stínají hlavy přímo na ulicích a bankéři jsou surově loveni jako zvěř. Občanskou válku zažil i pětadvacetiletý muž, který o ní vypravuje o čtyři sta padesát let později svému nejlepšímu příteli Geoffovi, třísetpadesátileté sexuálně frustrované border kolii s vyvinutou schopností chápat a mluvit. Nyní už čtyřistapětasedmdesátiletý boháč se udržuje naživu pomocí pokrokového programu na obnovu kmenových buněk. Čas tráví se svými přáteli, společně vedou dekadentní a osamělý život, který vyplňují čtením básní, pořádáním sexuálních orgií a vzájemným vyprávěním historek odehrávajících se okolo občanské války.

DNK

foto: Isak Hoffmeyer

Kaspar Colling Nielsen

1 / 6

Muž přemýšlí o příčinách krvavého konfliktu, který nelítostně rozdělil společnost, a o vlastních válečných zločinech.

Současně lituje jistých rozhodnutí, která během války učinil, a to především ve vztahu ke své životní lásce, nemilosrdně drsné partyzánce Leonoře. Ani po mnoha stovkách let nedokáže zapomenout na silné pocity, které zažíval v tomto důležitém období dánské a evropské historie.

Příběh vypráví o tom, jak ekonomická krize v obyčejných lidech probouzí jejich nejhorší stránky a jak se spolu s vývojem krize společnost proměňuje a lidé ztrácejí důvěru k politikům a státu. Geniální román balancuje mezi obyčejností a zvráceností, smysluplností a absurditou.

1 / 6

Kaspar Colling Nielsen (1974) je považován za jednoho z nejoriginálnějších současných dánských spisovatelů. Jeho styl se vyznačuje nápaditými příběhy s tragikomickým nádechem. Často popisuje život v existenciálně těžkých podmínkách nebo složitá dilemata. Narodil se v Kodani, kde také vyrůstal. Na Syddansk Universitet v Odense získal titul z filozofie a ve studiu pokračoval v Kodani na Copenhagen Business School.

V roce 2010 vydal svoji prvotinu Mount København (Mount Kodaň), která mu okamžitě vynesla cenu za nejlepší debutový román roku Årets

Debutantpris spolu s oceněním Statens Kunstfond (Cena Státního fondu umění). Jeho druhý román Den danske borgerkrig 2018-24 (Dánská občanská válka 2018-24) vyšel v roce 2013 a dočkal se nadšených kritik, velkými dánskými deníky Berlingske a Politiken byl označen za jednu z nejlepších knih roku.

Vedle psaní knih vyučuje Nielsen na Copenhagen Business School a pracuje jako scénárista pro film a televizi. V současné době připravuje režisér Janus Metz zfilmování jeho druhého románu, Dánské občanské války 2018-24.

„Je to vyprávění v nejlepší podobě a literatura velmi speciálního kalibru.

Jako jediný v dánské literatuře má Colling Nielsen naprosto úžasnou představivost spojenou s filozofickým talentem, který mu umožňuje objevovat nesčetné životy a způsoby života na světě v nemožných kombinacích. Je to násilné, kruté, sadistické, vulgární, groteskní, hrůzostrašné a neuvěřitelně zajímavé.“ – Fyens Stiftstidende „V každém smyslu výjimečný román; vyprávěný vynikajícím způsobem.

Jazyk Collinga Nielsena plyne tak, že knížku přečtete, ještě než ji stihnete odložit.“ – KultuNaut ****** „Nezkrotný, inteligentní a úplně podivný příběh, který překonává všechny překážky, aby dosáhl svého cíle: zažehnout ve čtenáři světlo entusiasmu.“ – Politiken ******

Gaute Heivoll

1 / 7

NOR

Královské srdce je intenzivní lidské drama inspirované skutečnými událostmi z druhé poloviny 18. století. Na palubě lodi mířící z Norska do Kodaně se nacházejí otec a dcera. Dívka má horečku a otevřené rány na krku a v podbřišku, podobně jako desítka dalších nemocných spolucestujících uložených v podpalubí.

Všichni nemocní, napadení neznámou kožní chorobou, jejíž epidemie připravila v Norsku o život již mnoho lidí, mají být přepraveni do nemocnice krále Fredrika, kde jim má být poskytnuta potřebná péče.

Plavba však neprobíhá bez útrap a nebezpečí, a čím déle se táhne, tím více vzrůstá zoufalství mezi pacienty. Otec přihlíží tomu, jak mu nemoc bere dceru. Předtím mu nemoc vzala již manželku a druhou dceru. Zbývá mu pouze jediné dítě…

Ze stránek vystupuje temný svět, v němž všude číhá smrt. Současně je však román prosvětlen láskou – patrně nejsilnější ze všech – láskou k dítěti. ~ Vyjde na jaře 2016

foto: Paul Audestad

Královské srdce

Gaute Heivoll (1978) se narodil ve vesničce Finsland nedaleko Kristiansandu. Vystudoval práva a psychologii a absolvoval též studium literární tvorby. Zpočátku pracoval jako učitel, později působil jako literární kritik. Píše povídky, básně, knížky pro děti, scénáře, divadelní hry a romány a angažuje se jako velký propagátor literatury.

Za román Før jeg brenner ned (2010, Než shořím, česky 2012) získal Heivoll několik významných literárních ocenění a práva na překlad byla prodána do více než 20 zemí.

„Heivollův talent pro vytváření dramatických scén bez velkých slov a senzačních prostředků je ohromující. Třebaže jsou události v čase tak vzdálené, podařilo se mu příběh otce a dcery přetvořit do úchvatného dramatu, zkrátka strhující literatury.“ – Tønsbergs Blad

Stig Sæterbakken

1 / 8

NOR

„Jeden z nejzajímavějších současných autorů v Evropě: vždy kontroverzní a nikdy nekomplikovaný, nutí čtenáře konfrontovat se s méně příjemnými stránkami sebe i společnosti.“ – Eurozine

Román Siamská dvojčata je pohled na dlouholetý manželský vztah, o němž podávají zprávu střídavě žena a muž.

Edwin je ochrnutý a slepý, vede se sebou nekonečný monolog, snaží se osvobodit mysl od pozvolna odumírajícího těla a nespokojenost s osudem vybíjí na ženě. Ta vedle něj žije pokorně a smířeně a mužovy neplodné úvahy přirovnává k sítím, jež kolem ní jako pavouk spřádá a snaží se ji do nich chytit. Existenciální nouzi hrdinů zprostředkovává autor naturalistickým, silným jazykem.

foto: Jo Michael

Siamská dvojčata

Stig Sæterbakken (1966) debutoval roku 1984 básnickou sbírkou Flytende paraplyer (Plující deštníky), je autorem několika románů, básnických a esejistických sbírek. Věnuje se i překladům, mimo jiné přebásnil několik sbírek slovenské poezie. Zatím nejvýznamnější je v jeho tvorbě volná románová trilogie o samotě a neschopnosti mužů/hrdinů vyrovnat se se sebou samým. Všechny tři příběhy Siamesisk (Siamská dvojčata), Selvbeherskelse (Sebekontrola) a Sauermugg se dočkaly výborného přijetí u kritiky, která jeho psaní přirovnává k Strindbergovi a Dostojevskému.

Lajla Rolstadová

1 / 9

NOR

„Příběh je konzistentní a dobře napsaný, témata tak jednoduchá a přitom tak univerzální – jak překonat vlastní strach, jak nalézt mír sám v sobě a důvěru ve svět. Vnější cesta zrcadlí vnitřní, ale nikdy nevyznívá jako klišé nebo banálně. Je to silná kniha.“ – Lektorský posudek pro dánské nakladatelství Batzer & Co.

Musím žít tímto způsobem? Ptá se Lajla Rolstadová a zamluví si letenku do Kanady. Následující léta zde tráví dlouhá období v divočině nebo na cestách, mezi lidmi, kteří žijí na okraji společnosti v odlehlých oblastech – pěstiteli marihuany, lovci, kovboji, hippies, dobrodruhy i léčiteli. První zimu stráví jako správkyně v izolovaném resortu, který se na zimní sezónu zavírá.

K nejbližšímu sousedovi je to půl hodiny chůze lesem. Postupně se seznamuje s okolím, přírodou, životem zvířat i lidmi na ostrově – ztroskotanci, které sem zavál osud nebo kteří sem utekli před civilizací a svou minulostí. Později celou zimu stráví ve srubu bez vody a elektřiny v indiánské rezervaci, s medvědy grizzly, vlky a sousedy-podivíny. Lékař jí kdysi říkal, že musí brát léky a vést bezpečný a předvídatelný život. Lajla Rolstadová se ovšem rozhodla pro pravý opak – žít syrový život bez ochrany. ~ Vyjde 2016

foto: Rolf M. Aagaard

Ostrov vlků

Lajla Rolsadová se narodila v roce 1978. Debutovala v roce 2009 románem Nekronaut s gotickými a punkovými prvky. Autobiografický román Ostrov vlků je její druhá kniha.

Frank Rossavik

1 / 10

NOR

Deváté dítě Příběh židovského chlapce z Československa, který přežil druhou světovou válku v rodině předního norského nacistického činitele.

Kniha vypráví životní osudy Edgara Brichty, narozeného v roce 1930 v židovské rodině v Bratislavě. Po vypuknutí války na podzim roku 1939, se Edgarovi rodiče dozvěděli o možnosti poslat svého syna do tehdy neutrálního Norska. O čtyři roky mladší sestra Vera byla na cestu příliš malá. Dohromady odjelo z Československa do Norska 37 dětí. Edgar byl umístěn u manželského páru v Bergenu v západním Norsku. V dubnu 1940 však obsadili Němci i Norsko a v roce 1942 bylo také zde přikročeno k zatýkání a deportacím židovského obyvatelstva. Edgarův pěstoun se navíc stal členem Národního sjednocení – norské národně-socialistické strany – a záhy byl Němci dosazen na místo starosty v obci Laksevåg nedaleko Bergenu. Jak je možné, že židovský chlapec přežil druhou světovou válku v rodině předního nacistického činitele? Jeho pěstoun byl nejen kolaborant, ale také přesvědčený antisemita a s Edgarem měl několik konfliktů, nicméně paralelně mezi nimi vzniklo silné osobní pouto.

Kniha se opírá o rozsáhlý rozhovor s Edgarem Brichtou i jeho současníky a o množství archivních materiálů.

Frank Rossavik je politický komentátor, pracuje v týdeníku Morgenbladet a již dříve publikoval dvě knihy. Za druhou z nich získal prestižní norské literární ocenění Brageprisen.

Ole Martin Høystad

1 / 11

NOR

V centru pozornosti neobvyklé knihy norského profesora Oleho Martina Høystada stojí srdce jako kulturní fenomén.

Autor sleduje jeho vnímání v prvních písemných kulturách Blízkého východu, v antické filozofii a v Bibli, vydává se po stopách arabského vlivu na rytířskou kulturu vrcholného středověku, aby zachytil okamžik zrození toho, co si Evropané hýčkají dodnes – romantické lásky, jejímž nositelem je právě srdce. Od renesance a lámání srdcí u Shakespeara dospěje až k romantismu a své vyprávění zakončí u role, kterou má srdce v dnešní společnosti. Srdce není jen orgánem lidského těla, bez nějž nelze žít, ale i reprezentací naší duševní existence. S pečlivě vybranými příklady a schopností odhalovat dosud netušené souvislosti je kniha napínavým čtením pro každého čtenáře, který se nechá fascinovat autorovým nadšením a jeho širokými znalostmi. Kniha vyšla v překladech do 18 světových jazyků.

foto:

Historie srdce

Ole Martin Høystad (1947) se zabývá mezioborovým studiem filozofie, dějin kultury a literatury. Jako profesor působí v Ústavu kulturních a humanistických studií Vysoké školy v Telemarku v Norsku a v Ústavu pro literaturu, kulturu a média Jihodánské univerzity. Jeho největším přínosem je právě podíl na vybudování mezioborových kulturních studií v Norsku. Kromě knihy Historie srdce vydal řadu odborných publikací překračujících hranice filozofie, literatury či kulturní antropologie v jejich tradičním chápání.

„Høystad dokáže hrát jazykově jemnou melodii vzdělanecké brilantnosti.“ – Neue Zürcher Zeitung

Lars Svendsen

1 / 12

NOR

„Svendsenův esej je tak úžasný, že nuda, asociovaná spíše s touhou než s potřebou, se najednou zdá být vytouženým stavem bytí bez ohledu na věk.“ – The Times

Malá filosofie nudy Nuda je „matná tužba bez přesného objektu“ (Schopenhauer), „zvířecká a nedefinovatelná útrapa“ (Dostojevskij), „invaze času do našeho hodnotového systému“ (Brodskij).

Všichni ji nějak prožíváme, málokdo se jí však dokáže slovy přiblížit. Co je vlastně nuda? Dlouhá chvíle, melancholie, zoufalství? Ztráta smyslu? Způsobuje ji banalita, rutina, nedostatek dojmů, nebo naopak jejich přemíra? Je nuda charakteristická jen promoderního člověka? Je možné ji překonat? A je to vůbec třeba?

Lars Svendsen se nad nudou zamýšlí formou eseje. Sleduje, jak se pojem nudy odráží ve filosofii, v beletrii, psychologii, teologii i populární kultuře a různé možnosti pohledu na tento fenomén ukazuje prostřednictvím široké škály osobností, od preromantiků přes Pascala a Nietzscheho až po Becketta a Warhola.

Lars Fr. H. Svendsen (1970) je doktor filozofie, působí na Univerzitě v Bergenu. Kromě nejznámější Filozofie nudy (Kjedsomhetens filosofi, 1999) vzbudily pozornost i další jeho knihy, například Filozofie zla (Ondskapens filosofi, 2001), Člověk, morálka a geny, Kritika biologismu (Menneske, moralen og genene. En kritikk av biologismen, 2001) či pojednání Strach (Frykt, 2007).

Kjartan Fløgstad

1 / 13

NOR

Pyramida Ruské hornické město Pyramida, které mělo být ztělesněním sovětské ideologie a bylo tak i prezentováno, bylo až do roku 1998 jedním z největších sídel na Špicberkách. Po ukončení důlní činnosti lidé místo opustili a zbylo jen město duchů – v Paláci kultury zůstaly v policích i pod nimi desetitisíce knih, v kině kompletní filmový archiv, v nemocnici na pracovních stolech lékařů otevřené chorobopisy pacientů a v dětských pokojích plakáty zapomenutých zpěváků a hudebních skupin. Po dlouhá léta vše vypadalo tak, jako by se původní obyvatelé města mohli kdykoli vrátit a pokračovat ve své práci. Fløgstad se při psaní nechal inspirovat vlastními návštěvami Pyramidy, zároveň však vycházel z dostupných materiálů. Díky tomu dokázal vytvořit působivý esejistický cestopis, který vyniká především tím, že brilantně propojuje několik žánrů, přibližuje ducha sovětské socialistické ideologie, dává čtenáři nahlédnout do duše obyvatel města, ale také předkládá paralely s vývojem industriálních společenství jinde ve světě. Čtenáři tak nabízí plastický obraz vzestupu a pádu jedné velké utopie.

Kjartan Fløgstad (1944) je jedním z nejvýznamnějších představitelů norské poválečné literatury. Vystudoval literární vědu a jazykovědu na Univerzitě v Bergenu, krátce ovšem pracoval i jako průmyslový dělník a námořník. Debutoval v roce 1968 básnickou sbírkou Valfart (Pout ) ʼ a od té doby vydal velké množství knih rozmanitých žánrů v oblasti krásné literatury i literatury faktu. Je laureátem mnoha literárních cen, z nichž nejvýznamnější je Cena Severské rady za literaturu, kterou obdržel v roce 1978 za svůj průlomový román Dalen Portland (Údolí Portland), popisující rozvoj norského průmyslu v poválečném období. Vytvořil si originální autorský styl, pro který je příznačné mísení výrazů různých stylistických úrovní, hry se slovy a intertextualita, a ve svých dílech kombinuje prvky kritického realismu, moderní avantgardy a magického realismu.

Steinar Bragi

ISL

foto: www.furlagid.is

Steinar Bragi Guðmundsson se narodil v Reykjavíku v roce 1975. Studoval literární vědu a filozofii na univerzitě v Reykjavíku, avšak studia nedokončil. Debutoval v roce 1998 básnickou sbírkou, v roce 2000 vydal první román Turninn (2000, Věž), který je výrazně symbolický a prodchnutý apokalyptickou atmosférou. Ústředním tématem tohoto románu je pomíjivost pozemského života a nekonečná osamělost člověka. Podobná témata i vědeckofantastické a detektivní prvky se objevují i v jeho další prozaické tvorbě. Mezinárodní ohlas získal jeho román Konur (2008, Ženy).

I v něm slouží příběh s prvky science fiction jako zrcadlo současného světa. Román byl nominován na prestižní Literární cenu Severské rady a vyšel v překladech do několika jazyků. Literární kritik deníku Morgunblaðið Björn Þór Vilhjálmsson označil Steinara Bragiho za nejvýznamnějšího spisovatele své generace. ~ Vyjde 2016

1 / 14

Planina Dva mladé páry z Reykjavíku se vypraví na cestu přes nehostinné planiny středního Islandu. Na písčitých pláních severně od ledovce Vatnajökull sjedou v mlze z cesty a narazí do domu v pustině, jakési pevnosti bez sebemenšího spojení s okolním světem, kde se večer pečlivě zamyká.

Minulost se ukáže v novém světle a je čím dál méně zřejmé, kde hledat nepřítele.

„Román spojuje prvky psychologického thrilleru a islandské lidové pověsti. Vypráví příběh o vině a nevinnosti, hranicích lidskosti a střetnutí s chladnou krutostí islandské přírody i vlastního nitra.

Na Islandu získal vynikající hodnocení především díky mistrovsky vybroušenému stylu a struktuře, které mu dodávají neobyčejnou působivost a schopnost vzbudit ve čtenáři intenzivní, téměř fyzický prožitek úzkosti. Je to hluboké a mnohovrstevnaté dílo, které se přesto čte „jedním dechem”.”

– Davíð K. Gestsson, bokmenntir.is

1 / 15

„Jeho cit pro vystižení nálady, situace, myšlenkových pochodů je tak uvěřitelný, že si čtenář místy připadá jako součást scény a doslova cítí spálený tuk vanoucí z nejrůznějších občerstvovacích zařízení, výfukové plyny aut anebo pot kolemjdoucích. Inu, nejsou to většinou vjemy, které by smyslům lahodily, Rimminenovi se však daří tuto neutěšenou pouliční kulturu ztvárnit působivým, osobně poetickým způsobem.“ „Se svou mateřštinou zachází Rimminem velmi invenčně. Vůbec se nerozpakuje vytvářet nová slova, pohrávat si s jejich významem a grafickou podobu či nabourávat pravidla větné syntaxe. Český čtenář může být jen vděčný za to, že se Vladimír Piskoř k textu postavil neméně kreativně a zachoval jazykovou výjimečnost knihy.“ – Jitka Hanušová, Tvar

Igelitkové pivo Igelitkové pivo je obraz jedné bolestné stránky současného Finska, ale dá se říct, že i současné západní civilizace. Román zachycuje čtyřiadvacet hodin ze života mladých nezaměstnaných ztroskotanců, Maršála, Blafyho a Henninena, kteří nemají sebemenší ambice někde pracovat, poflakují se kolem pochybných pivních a buřtových stánků nebo v parku, odnikud nikam, žijí ze dne na den, z podpor, z vratných lahví. Dělají si navzájem naschvály, ale v okamžiku ohrožení dokážou stát při

sobě. Místy vzdáleně připomínají postavičky z Kaurismäkiho filmů. Jejich život je uzavřen do helsinské, někdejší dělnické čtvrti Kallio, která nám v mnohém může připomínat pražský Žižkov, odkud vlastně ani nemají žádnou touhu se někam dostat.

Román zatím vyšel německy, nizozemsky, švédsky, rusky a lotyšsky. Rimminen za něj v roce 2004 obdržel jednak významnou Cenu Kaleviho Jänttiho, jednak s ním pronikl mezi šestici nominovaných na Cenu Finlandie.

Mikko Rimminen

FIN

Pro tvorbu Mikka Rimminena je příznačná jakási řízená chaotičnost, barokní rozevlátost, nekonvenční mísení stylů, lexikální bohatost, barvitost a silné tíhnutí k vizualizaci sdělení. Ve svých prózách rozhodně nezapře básnické počátky a vynalézavě využívá svou schopnost barevného a plastického vidění. Jeho doménou je výstižný popis městské atmosféry v nejrůznějších denních dobách, vnímavé a přesvědčivé zachycení pouličního ruchu i projevů nálad zdejších obyvatel, včetně nejroztodivnějších figurek i tvorů z říše zvířat.

foto: Heini Lehväslaiho

Mikko Rimminen se narodil roku 1975 v Helsinkách, kde v devadesátých letech minulého století absolvoval kurzy tvůrčího psaní a kde dodnes žije a tvoří. Publikovat začal jako básník, na počátku století stihl vydat dvě básnické sbírky, mimochodem velmi kladně přijaté čtenáři i kritikou, a spoluatorsky se podílel na úspěšné humoristické encyklopedii prapodivných zvířat a živočichů obývajících hovorový jazyk. V současné době vede kurzy tvůrčího psaní v Helsinkách a příležitostně pracuje jako nakladatelský redaktor.

1 / 15

Johanna Holmströmová

1 / 16

FIN

foto: Cata Portin

„V povídkovém souboru Camera obscura a románu Asfaltoví andělé, Johanna Holmströmová prokázala, že je autorkou, s níž je třeba počítat. Nyní nám předvádí, že zvládá i detektivní žánr, a to bravurně.

Její román Hush baby je psychologický detektivní příběh s temnými podtóny a silami, které čtenáře fascinují. Holmströmové se podařilo zachovat strukturu románu a přitom přinášet jeden zvrat za druhým.

Je mistrem ve vykreslování tajemných prostředí a postav, které se na první pohled jeví jiné, než ve skutečnosti jsou. V době, kdy vzniká mnoho triviálních knih, je Holmstömové román Hush baby vítaným přírůstkem. Je to mnohostranný a skvěle vyprávěný příběh.“ - Vasabladet

Johanna Holmströmová (1981) je finská spisovatelka a novinářka. Narodila se v jihofinském Sipoo, žije v Helsinkách a píše švédsky, druhým úředním jazykem ve Finsku. Debutovala sbírkou povídek Inlåst och andra noveller (2003, Zamčená a další povídky). V roce 2007 vydalo nakladatelství Söderströms Förlag její románový debut Ur din längtan (Z tvé touhy). O dva roky později získala Literární cenu deníku Svenska Dagbladet za třetí sbírku povídek Camera Obscura (2009). Její knihy jsou se železnou pravidelností vřele přijímány čtenářskou obcí i literární kritikou, která je vyznamenala několika domácími cenami za literaturu.

1 / 16

Asfaltoví andělé Asfaltoví andělé vypráví o síle patriarchátu, o kulturních propastech a o spletitých cestách mezi identitami. Samira a její kamarádky mají strach jenom ze dvou věcí: že se z nich stanou asfaltoví andělé a že se budou muset vdát proti své vůli. Samira nechce ani jedno, a tak se rozhodne uprchnout z domova. Opustí matku Sáru, finsko-švédskou konvertitku k islámu, která chce za každou cenu víru praktikovat ortodoxněji než její manžel Farid, řidič autobusu a přistěhovalec z maghrebského regionu. Opustí také mladší sestru Leilu, která se ve svých patnácti letech uzavře

do sebe, ve škole cítí nebezpečí a nerada by poutala pozornost, ale matka ji nutí nosit hidžáb. Starší sestra Samira chce žít jako její finští vrstevníci: odstěhovat se z domova, studovat na univerzitě, zbavit se nevinnosti. Cesta za snem se ale začne komplikovat, když se zamiluje do Pitera, který si oholí hlavu a dá se k partě rasistů.

Hush baby Vråkören, malá komunita na břehu moře, je perfektním místem pro dobrodružství, ale také pro strašlivá tajemství. Ke komunitě patří její zakladatel Olof, jeho žena Henrika a jejich dvě děti Lukáš a Robin.

O mnoho let později se Robin, nyní dětský psycholog, z donucení do Vråkörenu vrací a zjištuje, že komunita se od dob, kdy v ní ʼ žil, velmi změnila. Stal se z ní přístav pro bohaté a vyvolené. Nové vily s obrovskými panoramatickými okny jsou architektonickými zázraky a vysoké zdi chrání jejich obyvatele před slídivými pohledy.

Ale pod lesklým povrchem to vře a strach prostupuje komunitou. Robin se pomalu zaplétá do sítě lží kolem dobročinných aktivit jeho tchána, který zmizel v zahraničí, a nikdo zatím nevím, co jeho program pro osiřelé děti z východní Evropy ve skutečnosti zakrývá.

Johanně Holmströmové se podařilo napsat severskou noirovou krimi, v níž je postupně odhaluje praskliny na naleštěném pozlátku a zachycuje, jak pravdu pomalu nahrazuje lež. ~ Vyjde 2016

Riikka Pelo

FIN

foto: Heini Lehväslaiho

1 / 17

Naše všední životy Kniha Naše všední životy (Jokapäiväinen elämämme) je druhý román finské spisovatelky Riikky Pelo (1972 v Helsinkách). Kniha vypráví o životě slavné ruské básnířky Mariny Cvetajevové (1892–1941) a její dcery Ariadny „Alji“ Efronové (1912– 1975). Rozsahem i tématem ambiciózní dílo, za které autorka v roce 2013 obdržela prestižní literární cenu Finlandia, představuje úspěšný pokus o skloubení monumentální historické fresky, věrně mapující události po říjnové revoluci v roce 1917, s osobním příběhem jedné z největších ruských spisovatelek 20. století. Kniha je prokládána Aljinými a Marininými dopisy a texty, které románu dodávají hlubší rozměr. Cvetajevová byla osobitou kronikářkou své doby a v často experimentálních verších dokázala obsáhnout hloubku lidského života a údělu. Riikka Pelo od ní v tomto ohledu přebírá pomyslné žezlo: spíše než záznam o životě ruské spisovatelky jako někdejší celebrity a později vyděděnkyně moskevských uměleckých kruhů čtenáři předkládá silný, dramatický příběh člověka semletého historickými okolnostmi a monstrózní ideologickou mašinerií Sovětského svazu.

Naše všední životy je vyspělé dílo, důmyslná skládanka, která v sobě ukrývá víc než příslovečná ruská matrjoška. Riikka Pelo patří k absolutní špičce současné finské literatury a její osobitá tvorba je zážitkem i pro ty nejnáročnější. ~ Vyjde 2016 „Tohle byla její poslední slova … a vně slov její život jako na fotografiích, které někdo vyfotil hořčíkovým bleskem: nic než pustina bez lidí, písek, vítr, vlny, příliv a odliv odnášející s sebou poslední věty, které si ještě stačila poznamenat do zápisníku. (…) Na hodinách odbila pátá.

Bylo jí čtyřicet osm let, devětačtyřiceti se nestačila dožít. Její míra se naplnila, přestože se vždycky snažila povznést nad všechno, nad všechny měřítka a hranice. (…) Až v momentě smrti odhalil život svou pravou tvář. Nyní se do ní odvážila pohlédnout. Život je smrt a smrt je rovněž život.“

Severská krimi Severská detektivka má dlouhou tradici – ne nadarmo se také Norové chlubí tím, že první detektivkou na světě byla Vražda strojníka Roolfsena aneb kriminalistická anekdota z Kongsbergu (Mordet på maskinbygger Roolfsen, Criminalanecdot fra Kongsberg), která vyšla roku 1839, tedy dva roky před Poeovou povídkou Vraždy v ulici Morgue, jež bývá jinak považována za první detektivní příběh. V Norsku také od roku 1923 existuje fenomén „påskekrim“, tedy „velikonoční detektivka“, kdy se před Velikonocemi objevují detektivní příběhy v mnoha podobách, vysílají se v televizi a v rádiu a publikují se nejen knižně a časopisecky, nýbrž dokonce třeba na krabicích od mléka.

Zrod fenoménu Fenomén severské krimi se zrodil ve Švédsku v 60. a 70. letech 20. století díky autorské a manželské dvojici Maj Sjöwallová a Per Wahlöö, kteří v letech 1965–1975 vydali sérii deseti románů o zločinu s komisařem Martinem Beckem.

Tak vznikla sociálně-demokratická detektivka, kde významnou roli hraje společenská kritika a politická angažovanost, kde vrah je považován za obětʼ svého prostředí či výchovy a kde se zločin sice vyšetřuje, ale velký důraz se přitom klade na zkoumání pohnutek pachatele. Zmíněná série vyšla v Odeonu i u nás v překladu Františka Fröhlicha a Dagmar Hartlové.

Rostoucí prestiž žánru Díky Sjöwallové a Wahlööovi přestala být detektivka považována za brakovou literaturu, prestiž žánru postupně stoupala, detektivka se přesunula z trafik na pulty knihkupectví, knihy se začaly vydávat v pevné vazbě, nakladatelé jim dávali lepší a atraktivnější obálky, více je propagovali a detektivky začaly být v podstatě považovány za „společenské romány s přidanou hodnotou vraždy“. Lépe se začala prezentovat rovněž překladová krimi. Vznikla též první ocenění – například v roce 1972 byl založen Rivertonův klub, který si stanovil za cíl podporu vydávání kvalitní krimi a jenž každoročně uděluje cenu Zlatý revolver za nejlepší norský literární počin v rámci tohoto žánru. V roce 1992 vzniklo ocenění Zlatý klíč (podle stejnojmenného románu Dashiella Hammetta), které se uděluje každoročně nejlepšímu severskému detektivnímu dílu.

Proměny žánru S tímto se také začala měnit pozice autorů – zatímco předtím psali autoři detektivní příběhy spíše jen okrajově, objevují se nyní spisovatelé zaměřující se výhradně na krimi a také vznikají série knih propojené hlavní postavou či postavami. Žánr se rovněž diferencuje, píší se thrillery, špionážní romány, policejní romány, ekonomická či historická krimi aj., a posléze do tohoto segmentu vstupují také autoři s úplně jiným původním povoláním (poli-

cista, operní pěvec, IT-specialista, ekonom, ekolog), kteří při psaní krimi zužitkovávají znalosti ze svých oborů. V 90. letech se navíc začínají v tomto původně mužském sektoru objevovat ženy, které do žánru vnášejí nový úhel pohledu – objevují se vyšetřovatelky, které musí kloubit policejní práci s péčí o rodinu a mateřstvím, lesbické kriminalistky apod.

Společenský přesah Pro severskou krimi je typická již zmíněná sociální kritika a politická angažovanost, autoři se jejím prostřednictvím vyjadřují často politicky nekorektně k palčivým společenským tématům, pozadí nezřídka tvoří aktuální problémy, a severská detektivka nám tak celkově podává obrázek o severské společnosti. Policejní vyšetřovatelé v hlavní roli nejsou žádní neohrožení supermani, nýbrž často až antihrdinové, kteří mají své slabé stránky a řeší různé osobní potíže, případně se něčím vymykají, mají negativní vlastnosti a obyčejné starosti, proto se s nimi čtenář může identifikovat. Krásnou kulisu tvoří pro nás ještě dosti exotická severská příroda – na zasněžených pláních se ostatně krev nádherně vyjímá a v opuštěné krajině se to vraždí jedna báseň.

Severské krimi u nás U nás kromě zmíněné švédské série s Martinem Beckem vyšla například v roce 1982 norská detektivka Nebožtík si nepřál květy (Avdøde ønsket ikke blomster) Gerd Nyquistové, ovšem cestu severské detektivce prokopal až Švéd Stieg Larsson a jeho trilogie Milénium.

Několik severských detektivkářů se u nás objevilo již předtím – málokdo ví, že třeba v roce 2005 vyšla pod názvem Červenka nese smrt Nesbøho Červenka a roku 2008 Netopýr pod názvem Netopýří muž. Oba romány však zcela zapadly, což se ostatně

stalo i jinak velmi slavnému Larssonovu kolegovi Henningu Mankellovi, jehož Vrazi bez tváře vyšli v roce 2001 rovněž v překladu Dagmar Hartlové. Až Larssonovo Milénium způsobilo boom severské detektivky i v Česku a otevřelo dveře dalším severským autorům, kteří pak u nás začali vycházet jako na běžícím pásu. Od té doby se severská vlna valí českou kotlinou stále vpřed – na trhu tu najdeme autory švédské, dánské, norské, islandské i finské a objevují se stále další a další. Dnes si tak může v rámci tohoto žánru každý vybrat to, co ho zajímá. ~ Kateřina Krištůfková, překladatelka

Jo Nesbø Kristina Ohlssonová Mari Jungstedtová Mats Olsson Marit Reiersgårdová Karolina Ramqvistová Antti Tuomainen Jens Lapidus Fredrik T. Olsson Pia Juulová Steffen Jacobsen Leif Davidsen

Jo Nesbø

2 / 1

foto: Niklas R. Lello

Hvězdu severské krimi patrně netřeba příliš představovat – bývalý fotbalista, finanční analytik a hudebník se dnes naplno věnuje literární tvorbě, píše především detektivky, ale také knížky pro děti. Jeho knihy získaly řadu literárních ocenění a o jejich oblibě svědčí fakt, že byly přeloženy už do 50 jazyků a celosvětově se jich prodalo přes 25 milionů exemplářů.

„Jo Nesbø se může stát dalším Munchem nebo Ibsenem... a jestli existuje na světě spravedlnost, bude jednou Harry Hole stejně slavný jako Harry Potter."

– CNN „Jo Nesbo je můj nejoblíběnější spisovatel detektivek a Harry Hole je můj nový hrdina.“ – Michael Connely „Jsem největší žijící autor detektivek na světě. [Jo Nesbø] je muž, který mi štěká v patách jako vzteklý pitbul.“ – James Ellroy „Mnoho spisovatelů ví, jak způsobit, aby vám mráz přejel po zádech.

Jo Nesbø je jeden z mála, který ho tam dokáže udržet.“ – Linwood Barclay

NOR

2 / 1

Syn Přestože Nesbø odložil po desátém díle sérii s Harrym Holem prozatím k ledu, na detektivní žánr nezanevřel a věnuje se mu dál, což dokazuje mj. krimiromán Sønnen (Syn) z roku 2014, v němž se setkáváme s tradičním nesbøovským stylem, ale se zcela novým typem postavy, mstitelem, který bere spravedlnost do svých rukou. Hlavní hrdina Sonny, syn bývalého policisty, sedí už mnoho let ve vězení za zločiny, jež nespáchal, ale k nimž se přiznal výměnou za pravidelné dodávky drog. O běžný život nestojí, svou snahu normálně žít vzdal ve chvíli, kdy jeho otec a vzor spáchal sebevraždu. Situace se však zásadně změní ve chvíli, kdy se ukáže, že leccos bylo jinak, než se zdálo. Sonny náhle pozvedá hlavu i prapor a vydává se soudit živé i mrtvé.

Diptych Krev na sněhu Zatím nejnovějším autorovým počinem je diptych Blod på snø (Krev na sněhu) a Blod på snø 2: Mere blod (Krev na sněhu 2: Více krve) z roku 2015. Obě knihy jsou kratší a jednodušší, psané ve stylu brakové literatury sedmdesátých let minulého století, obě se také v této době odehrávají. Nespojují je tentokrát hlavní postavy, nýbrž některé postavy vedlejší a také to, že v nich v hlavní roli nevystupuje policie vyšetřující zločin, avšak sami zločinci pohybující se v osloském podsvětí. V obou případech to jsou nájemní zabijáci – první z nich řeší zásadní problém: jak se má vypořádat s novým úkolem, který mu zadal jeho šéf – totiž zabít jeho ženu –, když k něčemu takovému nemá nejmenší chut ? ʼ Druhý naopak utíká před svým šéfem, kterého obelhal a jehož nohsledové jsou mu na stopě, aby ho vyřídili jednou provždy.

Na útěku se dostává do nehostinné krajiny severního Norska, kde se setkává s komunitou laestadiánů a musí se poprat jak s jejich pojetím víry, tak s místní drsnou přírodou a s vrahy, kteří mu jsou v patách a nemíní se vzdát.

2 / 1

Série s komisařem Harry Holem

Lovci hlav Mimo tuto sérii uveřejnil Jo Nesbø v roce 2008 thriller Hodejegerne (Lovci hlav), později úspěšně zfilmovaný, v němž se utkávají špičkový lovec hlav Roger Brown a jeho protivník Clas Greve, expert na GPS technologie, v souboji o Brownovu ženu a ztracený a znovunalezený Rubensův obraz stamilionové hodnoty.

Největší proslulost autorovi vynesla prozatím desetidílná série o vrchním komisaři osloské policie Harrym Holeovi, publikovaná v letech 1997–2013. První dva díly této série se odehrávaly ještě mimo Norsko v poněkud exotických destinacích, v Austrálii a v Thajsku, avšak od třetího dílu byl děj situován do Norska, konkrétně do Osla na tamní krajské policejní ředitelství. Úspěch celá série zaznamenala nejen díky svižnému a čtivému stylu a napínavému ději plnému překvapivých zvratů, nýbrž především díky vhodně zvolené a mistrně vykreslené hlavní postavě – Harry Hole je sice celkem pohledný chlap a skvělý kriminalista, který se může chlubit stoprocentní objasněností případů, ale zároveň člověk bojující se závislostí na alkoholu, občas nesnesitelný morous a cynik a také typ vyznačující se natolik svérázným pojetím spravedlnosti, až sám sebe, své šéfy i své blízké často staví před zoufalá dilemata. Jeho svéráznou povahu však zmírňuje humor, jímž oplývá, a záliba v hudbě. Humor je ostatně velkou devízou Nesbøho krimirománů – patrně žádný jiný severský detektivkář nedokáže nakládat s humorem a ironií tak jako on – jen u málokterého jiného autora se čtenáři stane, že se nad jeho detektivkami od srdce zasměje.

Kristina Ohlssonová (1979) žije ve Stockholmu.

Vystudovala politologii a pracovala mimo jiné jako analytička v Organizaci pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OSCE), na švédském Ministerstvu zahraničních věcí a na švédském Policejním prezidiu. V minulosti publikovala odborné texty na téma izraelsko-palestinského konfliktu a zahraniční politiky EU. Svou literární kariéru zahájila v roce 2009 detektivním románem Askungar (Nechtění). Její druhý román Tusenskönor (Sedmikrásky) získal cenu Stabilopriset a byl v roce 2010 i v roce 2011 nominován na nejlepší švédský detektivní román roku. V roce 2013 debutovala na poli dětské literatury a její kniha Skleněné děti, první díl trilogie o dvanáctiletých přátelích z malého města, sklidil nadšené ohlasy recenzentů.

foto: Thron Ullberg, Piratförlaget

Kristina Ohlssonová

„Kristině Ohlssonové se podařilo to, o co se mnozí před ní pokoušeli: pozvednout švédský detektivní román na novou a nečekanou úroveň.“ – Arne Dahl „Nikdo nedokáže vymyslet takové zápletky jako ona.

Jsou prostě brilantní.“ – Maj Sjöwallová „Kristina Ohlssonová je opravdová královna severské detektivky.“ – Måns Kallentoft

2 / 2

SWE

2 / 2

Davidovy hvězdy Podle jisté staré židovské pověsti se prý po západu slunce zjevuje Papírový chlapec a unáší děti, které nejsou včas v posteli. Dnes už si na něj nikdo ani nevzpomene, ovšem jen do chvíle, kdy je ve Stockholmu za bílého dne před zraky rodičů a dětí zastřelena učitelka mateřské školy Šalamounovy obce. Vzápětí zmizí cestou na tenisový trénink dva židovští chlapci a později jsou nalezeni mrtví s pokreslenými papírovými pytli na hlavách.

Fredrika Bergmanová a Alex Recht, kteří po Fredričině návratu k policii opět vytvořili tým, stojí před velice složitým a propleteným případem…

Andělé strážní V lesíku na stockholmském předměstí Midsommarkransen je nalezeno rozřezané a zahrabané tělo mladé ženy. , Na místě činu dojde k dalším nálezům odhalujícím několik desítek let stará tajemství. Kdosi se opakovaně vracel do lesa, aby tu před okolním světem ukryl své oběti. V domově důchodců sedí němá spisovatelka dětských knížek. Její jméno se opakovaně objevuje v policejním vyšetřování vražd v Midsommarkransenu, ale ona se uzavřela do svého ticha. Stopy vedou k té nejtemnější pravdě a Fredrika Bergmanová s Pederem Rydhemjsou neúprosně vtaženi do událostí kolem hrobu a smrti mladé studentky. Fredrika je navíc postavena před těžké dilema...

Oběti ráje Na palubě plně obsazeného Boeingu 747 letícího ze Stockholmu do New Yorku je krátce po startu nalezen výhružný dopis adresovaný švédské i americké vládě.

Pokud v něm nadiktované požadavky nebudou splněny, letadlo vybuchne. Únos dostane na starost kriminální inspektor Alex Recht spolu s energickým Edenem Lundellem z Protiteroristické jednotky Bezpečnostní policie. Prostředníkem mezi vládou a policií se stane Fredrika Bergmanová, která toho času působí na Ministerstvu spravedlnosti a která je do vyhoštění také zapletená . Brzy však všichni zúčastnění pochopí, že plán únosců je mnohem krutější, než si dokázali představit…

Sedmikrásky V bytě na stockholmském náměstí Odenplan je nalezen zastřelený kněz s manželkou… Ali čeká v zamčeném bytě na zprávu... Z Iráku zmítaného násilnostmi utekl do Švédska, kde doufá v lepší budoucnost... V Bangkoku se zatím mladá Švédka ocitá čím dál odříznutější od okolního světa…

Dvojnásobné vraždy na Odenplanu se pod vedením Alexe Rechta ujme spolu s dalšími kolegy Fredrika Bergmanová. Brzy pochopí, že se jedná o něco mnohem složitějšího, než jen o sebevraždu. Zdá se, že různé události odehrávající se ve Švédsku i v zahraničí spolu nějak souvisí. Otázka je jak. Čas ubíhá, ale ti, kdo něco vědí, mlčí…

2 / 2

Nechtění Z rychlíku X-2000, který přijel na stockholmské hlavní nádraží, zmizela malá holčička. Policie začne brzy podezřívat jejího otce, na jehož dopadení vynaloží veškeré síly. Policejní vyšetřování vede legendární komisař Alex Recht, kterému pomáhá horlivý kriminalista Peder Rydh a v neposlední řadě Fredrika Bergmanová, jejímž původním záměrem byla kariéra houslistky. Místo toho však skončila na policii a tedʼ musí ze všech sil bojovat proti větru, aby zavedla vyšetřování jiným směrem, než tím, který se v první chvíli zdál nejpravděpodobnější…

Lotosové blues Do advokátní kanceláře Martina Bennera přijde zoufalý muž, který tvrdí, že jeho sestra potřebuje pomoc. Má to ale jeden háček. Jeho sestra je totiž mrtvá. Než spáchala sebevraždu, přiznala se k pěti vraždám. A její bratr tedʼ chce očistit její jméno a najít jejího zmizelého syna.

Martin Benner má všechno, co si může přát. Skvělou práci, krásné ženy a malé dítě. Má ovšem i své slabosti. Například nedokáže odolat výzvám. A při hledání pravdy se dopustí strašlivého omylu.

Z úspěšného advokáta se stane pouhou figurkou v závratně vysoké hře, jež vyústí v tu nejděsivější noční můru.

Blues pro Mia Kde je čtyřletý Mio? Tato otázka nedá Martinovi Brenerovi spát. Do jeho únosu proti své vůli. Martin se také pokouší zjistit, kdo se ho pokouší zaplést do vražd, které nespáchal. Vyšetřovatelé jsou mu v patách a čas běží. Martin si uvědomuje, že nedokáže zachránit sebe i Mia. Musí si vybrat… ~ Vyjde 2016

Mari Jungstedtová

Mari Jungstedtová se narodila v roce 1962 ve Stockholmu, kde vystudovala žurnalistiku. Řadu let působila jako žurnalistka v rádiu a byla moderátorkou televizních zpráv. Žije s manželem a dětmi ve městě Nacka nedaleko Stockholmu a léto tráví každoročně na ostrově Gotland.

Právě ten byl inspirací pro první detektivní román Den du inte ser (2003). Na úspěšný debut navázala série detektivek, ve kterých se vyšetřování ujímá gotlandský komisař Anders Knutas.

V současné době se Mari Jungstedtová věnuje pouze literární tvorbě a patří mezi nejúspěšnější současné švédské autory detektivního žánru.

foto: Anna-Lena Ahlström

„Po dlouhou dobu znalci nejlepší severské krimi věděli, že romány Mary Jungstedtové s komisařem Knutasem patří k těm nejexkluzivnějším a neuspokojivějším potěšením na tomto poli. (…)

Jak několik významných světových kritiků poznamenalo, její knihy jsou srovnatelné s většinou jejich současníků (a v některých případech jsou i mnohem lepší).“ – Barry Forshaw, autor knihy DEATH IN A COLD CLIMAT: A GUIDE TO SCANDINAVIAN CRIME FICTION, o knihách Mary Jungstedtové.

2 / 3

SWE

2 / 3

Vnitřní kruh „Nepíšu jen proto, abych pobavila. Chci skloubit hlubší příběh o lidských problémech s napínavým detektivním příběhem. Poté, co jsem napsala jedenáct románů, vidím, že se v nich témata vracejí: dětství a to, jak nás ovlivňuje, a minulost, která nás vždycky stejně dožene, dřív nebo později.

Vždycky jsem chtěla psát a vždycky jsem chtěla být novinářkou. (…) Práce pro televizi moje romány určitě ovlivnila. Když píšu, vidím svoji knihu jako film a mluvím raději o scénách než kapitolách. (…) Miluju kontrasty a exotické prostředí Gotlandu s jeho dlouhými opuštěnými plážemi, jeho vápencové skály a větrná vřesoviště a to krásné, slavné světlo, které režiséra Ingmara Bergmana přimělo k tomu, že se rozhodl tady žít a natočit tu několik svých filmů. (…)

Miluju psaní i myšlenku, že mám čtenáře po celém světě. Lidi s jinými kořeny, jiným způsobem života, jinou kulturou a minulostí – ta myšlenka je tak neskutečná a úžasná – skoro tak úžasná jako radost ze psaní!“

Gotland uprostřed léta. Dvě malé dívky objeví v ohradě koně bez hlavy. Komisař Knutas se pouští do pátrání po pachateli odporného činu, brzy se ale s vyšetřováním ocitá ve slepé uličce. Je jasné, že ani tentokrát komisaře Knutase nečeká klidné léto…

Této tiché noci Blíží se začátek adventu a na Gotlandu ztichlém v mrazivém větru padá první sníh. Je vyhlášeno pátrání po 14leté Fanny. Souvisí její zmizení s děsivou vraždou fotografa Henryho Dahlströma, jehož tělo bylo nalezeno před několika týdny? Kriminální komisař Anders Knutas se svým týmem s vypětím sil hledá styčné body a tlak ze strany médií narůstá…

Temný anděl Ve Visby se chystá okázalá kolaudační party nové kongresové haly. Pro organizátora úspěšné velkolepé akce architekta Viktora Algårda je to však party poslední.

Druhý den je nalezen mrtvý uvnitř nové budovy a brzy se ukáže, že byl otráven.

Souvisí jeho smrt s utajovanou milenkou a plánovaným rozvodem? Komisař Knutas se společně s vyšetřovacím týmem vydává po stopách děsivého rodinného tajemství a rozplétá jemné nitky vražedných motivů. Sám přitom prožívá těžké chvilky se svými dospívajícími dvojčaty a před velké dilema ho postaví i kolegyně Karin Jacobssonová, když mu vyjeví své šokující tajemství…

2 / 3

Neviditelný Na ostrově Gotland se blíží letní prázdniny. Helena a Per pořádají v letním domku na západním pobřeží každoroční večírek s přáteli, který končí prudkou žárlivou hádkou. Za svítání se Helena vydává na procházku po pláži a v husté ranní mlze někoho potká svého vraha…

Umírající dandy Na ostrově Gotland panuje zima. Nejsou tu žádní turisté, obchody jsou většinou zavřené. Jenom v malé galerii na náměstí se usilovně pracuje. Egon Wallin připravuje vernisáž. Následujícího rána ale čeká město šok. Známý galerista je nalezen zavěšený v jedné z bran středověkého opevnění…

Vražedné léto Na ostrůvku Fårö dojde k chladnokrevné vraždě muže. Nevinného otce rodiny, která v místním kempu trávila dovolenou, někdo zabil jediným výstřelem do hlavy.

Uprostřed letní sezóny jde o pohromu i pro všechny, kteří žijí z turistického ruchu. Komisař Knutas je právě na dovolené, případ se proto stane první velkou příležitostí pro inspektorku Karin Jacobssonovou. Když je zanedlouho poté objeveno tělo další mrtvé ženy, zavražděné podobně bestiálním způsobem, je kriminálnímu komisaři Andersi Knutasovi jasné, že se jedná o téhož pachatele...

Mats Olsson

2 / 4

SWE

„Překvapivě zábavný detektivní debut. (…)

Vtipné průpovídky, velmi švédské a plné lásky pro detektivní žánr (zvláště pro Sjöwallovou/Wahlööa).“ – Dagens Nyheter

Mats Olsson (1949) je švédský novinář, spisovatel, překladatel a autor řady textů o sportu, hudbě a filmu. Za svou novinářskou činnost obdržel mnoho ocenění, včetně významné novinářské ceny Stora journalistpriset za rok 2002. Svou románovou prvotinu De ensamma pojkarna (Osamělí kluci) vydal v roce 1995. Krimi románem Trest a smrt (2014) prorazil i jako autor detektivní literatury a kniha se zařadila mezi nejprodávanější švédské detektivky roku 2014.

foto: www.salomonssonagency.se

Trest a smrt Harry Svensson je úspěšný novinář s dobře utajovanou zálibou v sadomasochistických sexuálních praktikách. Rozhodne se pověsit novinářskou kariéru na hřebík, otevřít si restauraci v jižním Švédsku a užívat si života. Jedné noci náhodou objeví zavražděnou ženu, s odhalením vraha ale policii pomoct nedokáže. Zanedlouho dojde k další vraždě. Tentokrát váže Harryho k mrtvé ženě tajemství, které se rozhodne před policií tajit, aby nebyl podezřelý. Někdo však jeho tajemství zná a on musí jednat rychle, aby zabránil prozrazení i další vraždě. ~ Vyjde 2016

foto: Gyldendal, Rolf M. Aagaard

Marit Reiersgårdová

„Její debut vykazuje mimořádně lehkou ruku a mistrovskou schopnost vytvořit rozsáhlou a inteligentní síť intrik, přičemž pod slupkou se skrývá překvapivé jádro hodné skutečného mistra.“ – Kjetil Moe, Kulturspeilet „Chytrý a jasnozřivý krimiromán… román, který se s přiměřenou intenzitou a pomocí vybroušeného jazyka soustřeďuje na mezilidské vztahy v širokém spektru… Marit Reiersgårdová hned na první pokus působí jako zkušená detektivkářka.“ – Pål Gerhard Olsen, Aftenposten „Zápletka je komplexní a pěkně vystavěná, napětí se stupňuje kolem úzkého okruhu lidí, které sledujeme a s nimiž sympatizujeme.

Spisovatelka vytvořila svůj svět tak, aby se maximálně blížil každodenní realitě, v níž se leckdo z nás pozná.“ – Maria Årolilja Røová, Adresseavisen

2 / 5

NOR

2 / 5

Závěje Je 25. ledna, hustě sněží. Úzké silnice v městečku Lier nedaleko Drammen protahují sněžné pluhy. Odhrnovaný sníh se vrší na krajnici do vysokých závějí. Pětiletá Oda se doma nudí, maminka vaří a Oda nemá co dělat – přemluví proto matku, aby ji pustila před dům sáňkovat. Maminka ji z okna občas zkontroluje, avšak náhle je Oda pryč. Matka vybíhá ven, ale padající sníh okamžitě zavál veškeré stopy a po Odě není ani památky. Rozbíhá se vyšetřování, kriminalisté Bitte Røedová a Verner Jacobsen začínají vyslýchat místní obyvatele. Všichni se tu znají, každý něco ví, každý má nějaké problémy, každý něco skrývá. Dny ubíhají, Oda stále není nalezena a její zoufalá matka se rozhodne vzít věci do vlastních rukou. ~ Vyjde 2016

Marit Reiersgårdová (nar. 1965) debutovala roku 2007 románem pro mládež Alt jeg ser er sant (Všechno, co vidím, je pravda). V roce 2010 vydala knížku pro děti s názvem Valpen til Vilde (Vildino štěně). Roku 2012 publikovala svou první detektivku Stolpesnø (Závěje) a o dva roky později další s názvem Jenta uten hjerte (Dívka, která přišla o srdce). Děj obou knih situovala do míst, kde vyrostla a kde dodnes žije, a roli vyšetřovatelů svěřila dvojici velice rozdílných postav: kulatoučké a veselé matce-samoživitelce

Dívka, která přišla o srdce Policejní vyšetřovatel Verner Jacobsen se chystá na pohřeb svého jediného syna.

Zvoní telefon – u velkého obelisku v Lier byla nalezena zavražděná čtrnáctiletá Idunn Olsenová. Zatímco Verner ohledává místo činu, dostane zprávu, že pohřební auto s rakví jeho syna bylo ukradeno.

Přesto pokračuje se svou kolegyní Bitte ve vyšetřování vraždy. Ukazuje se, že Idunn byla osudného večera se spolužáky na divokém mejdanu, kde musela zasahovat policie. Mládež však zarytě mlčí a nikdo nechce přiznat, co přesně se na večírku odehrálo. V blízkosti místa vraždy navíc shoří dům a v jeho troskách je objevena mrtvá stařena. Souvisí spolu všechny tři události? A kam zmizel přívěsek se srdíčkem, který Idunn nosila na krku? ~ Vyjde 2016

Bitte Røedové a dlouhovlasému Verneru Jacobsenovi vyznačujícímu se zálibou v pletení. Oba romány jsouʼtradiční detektivky odehrávající se v lokálním prostředí s omezeným počtem postav, nestříká v nich krev a neobjevují se v nich násilné scény, jen poctivá mravenčí policejní práce – přesto jim nechybí napětí ani momenty překvapení a dokážou čtenáře zcela strhnout.

Karolina Ramqvistová

2 / 6

SWE

„Karolina Ramquistová je jedním z nejzajímavějších švédských autorů současnosti.“ – Lundagård (SE) „Úžasný román, který prožíváte všemi smysly. (…)

Je evidentní, že vypravěčský hlas Karoliny Ramquistové je v současné švédské literatuře jedinečný. Svým jazykem, způsobem nahlížení na detaily ženského světa i tématy, která si vybírá k prozkoumání.”

– Borås Tidning (SE)

Gangsterova přítelkyně Než John toho rána vyrazil, vzal si na sebe novou teplákovou soupravu a nové běžecké boty, Karin dostala mobil s dobíjecí kartou. Řekl „uvidíme se brzy,“ neřekl ale kdy. Její bývalí partneři tvrdili, že se o ni postarají, ale jen on jí koupil dům.

Dům jako hrad, ve kterém na něj čeká, zatímco on odjíždí „za prací“. Když je pryč, nesmí vycházet ven. Její přítelkyně se chtějí bavit, ona přemýšlí o tom, jakou cenu musí za vše platit a jestli se rozhod-

la skutečně správně. Bylo její rozhodnutí, že svůj život stráví právě s tímto mužem, opravdu dobrovolné? Střípky okolního světa jí připomínají, jaký jiný život by mohla vést. Co ji tolik přitahuje na muži, jehož denním chlebem je násilí a zločin?

A může své rozhodnutí změnit? ~ Vyjde 2016

2 / 6

Bílé město

foto: Jasmine Storch

Bílé město volně navazuje na román Gangsterova přítelkyně a jeho hlavní protagonistkou je opět Karin. V tomto románu žije Karin sama se svou dcerou Dream ve velkém a drahém domě, který jim zanechal Karinin přítel, mafián. Peníze docházejí a je třeba najít způsob, jak s domem naložit. Karin začíná být zoufalá, chce zabezpečit svou dceru, a proto se pokouší získat pomoc od kompliců svého přítele. S výjimečným citem pro styl se Ramquistové podařilo vystihnout, jak pocit bezpečí je plíživě nahrazován pocitem ohrožení a ponížení, když zjistí, jak málo přátelům na ní ve skutečnosti záleží. ~ Vyjde 2016

Karolina Ramqvistová (1976) působila jako šéfredaktorka časopisu Arena a jako kritička v největším švédském deníku Dagens Nyheter.

Na knižním poli debutovala roku 1997 románem När svenska pojkar började dansa (Když kluci ve Švédsku začali tančit). Od té doby napsala řadu románů, z nichž právě Flickvännen (Gangsterova přítelkyně) sklidil uznání v podobě nominace na Literární cenu Švédského rozhlasu (2010) a byl zdramatizována pro scénu Stockholmského městského divadla. Její nejnovější počin, román Den vita staden (2015, Bílé město), na Gangsterovu přítelkyni volně navazuje.

2 / 7

Moje temné srdce Moje temné srdce je napínavý psychologický thriller o posedlosti a pomstě. Je to příběh mladého muže, který se snaží zjistit, proč jeho matka před dávnými lety beze stopy zmizela a kdo je vlastně zodpovědný za to, že v dětství osiřel. Svého otce totiž nikdy nepoznal.

Při rozkrývání střípků dvacet let zasuté minulosti Aleksi Kivi zjistí, že jeho matka krátce před zmizením udržovala vztah se svým zaměstnavatelem a dnes pohádkově bohatým podnikatelem Henrikem Saarinenem. Aleksi tuší, že tenhle samolibý nadutec má se zmizením jeho matky něco společného. Aby se k podnikateli dostal blíž a dobral se jistoty, nechá se zaměstnat na Saarinenově venkovském sídle u moře jako údržbář a domovník. Získává sice čím dál víc podezřelých indicií, ale zároveň si pátrání pořádně zkomplikuje vášnivým vztahem se Saarinenovou výstřední dcerou Amandou a konfliktem s rodinným šoférem Markusem Harmalou. Do hry také podstatně zasáhne penzionovaný policista Ketomaa, který kdysi vedl neúspěšné vyšetřování matčina zmizení a jehož si Saarinen zrovna najal jako soukromé očko. Umanutý Aleksi se ocitá na tenkém ledu, jeho původní záměry se ze dne na den rozpadnou jako domeček z karet a on sám se přestává orientovat, komu a čemu lze věřit a na koho spoléhat.

Léčitel Děj románu se odehrává v Helsinkách blízké budoucnosti, kdy fatální změna klimatu přinesla do zdejších ulic kromě přívalů vody také chaos, utečence, narůstající zločinnost a epidemie různých chorob.

Dva dny před Vánoci zmizí beze stopy novinářka Johanna Lehtinenová. Policie, jíž se zoufale nedostává lidí a prostředků, se takovou "banalitou" odmítá zabývat. Proto se novinářčin manžel, básník Tapani Lehtinen, pustí do hledání sám, na vlastní pěst. Poměrně záhy odhalí, že manželčino zmizení souvisí s tím, že Johanna shromaždovala materiál o sériovém vrahovi, ʼ který systematicky vyvražduje ʼ průmyslové magnáty včetně jejich rodin, úspěšně několik let uniká policii a nechá si říkat Léčitel. Tapani však při zběsilé dvoudenní honbě za vražedným monstrem zároveň narazí v manželčině minulosti na několik velmi překvapivých a s Léčitelem úzce souvisejících okolností, o nichž za deset let trvání manželství neměl nejmenšího tušení.

Antti Tuomainen

FIN

foto: Toni Härkönen

Antti Tuomainen (1971) se v minulosti živil jako reklamní textař a kreativec. V současnosti je vedle vlastní tvorby činný také jako nezávislý redaktor, mj. soustavně spolupracuje s nejstarším a nejčtenějším finským lifestylovým magazínem Image. Největšího úspěchu se Tuomainen dočkal se svým třetím románem Léčitel (Parantaja) zroku 2010, jejž zasadil do Helsinek blízké budoucnosti, ochromených chaosem po prudké změně klimatu. V roce 2011 za něj Tuomainen obdržel prestižní cenu Vuodenjohtolanka (volně přeloženo Stopa roku) udělovanou finským Klubem přátel detektivek.

2 / 7

Tuomainen, kritikou řazený k autorům noir detektivek, si mezi fanoušky krimi žánru rychle vydobyl oblibu především pro svůj řízný styl plný svižných dialogů i výstižných charakterizací hlavních postav, jakož i pro neotřelost témat, napínavost a nápadité přesahy do jiných literárních žánrů.

„Tuomainenův úsporný a výstižný styl i svižné dialogy ho řadí k tradici nejlepších noirových detektivek. Intenzita děje i vyprávění umocňují přímočarý realismus jeho jazyka.“ – ze zprávy poroty Ceny za nejlepší finský detektivní román „Schopnost využívat všechny úskoky detektivního románu a všechny nástroje poezie činí Tuomainenovy knihy jedinečnými a díky této kombinaci se čtenáři do jeho stylu zamilují.“ – Sofi Oksanenová, autorka románu Očista

Jens Lapidus

foto: Pierre Björk

Jens Lapidus (1974) se doma ve Švédsku i v zahraničí proslavil trilogií Snabba cash (2006, česky Snadný prachy 2011), Aldrig fucka upp (2008) a Livet deluxe (2011). Všechny tři se zařadily mezi nejprodávanějšími knihy nového tisíciletí, Lapidus jimi po vzoru Jamese Ellroye založil vlastní žánr: Stockholm noir. Popisují totiž město a jeho obyvatele z odvrácené, temné strany, s níž má autor, původní profesí advokát, bohaté zkušenosti. Dal tak severskému kriminálnímu románu zcela nový rozměr, kritici i čtenáři vyzdvihují kromě chytrého napětí především originální práci s jazykem a věrné vykreslení charakterů všemožných kriminálních živlů. V roce 2012 vyšla sbírka autorových novel Mamma försökte.

Nejnovější thriller VIP-rummet (2014, Pouze pro VIP) je první knihou dlouho očekávané, zbrusu nové série.

2 / 8

SWE

2 / 8

„Epický evropský thriller, který konkuruje knihám Stiega Larssona.

Je to úplně nový kriminální svět, krásně vykreslený a zcela vzrušující román.“ – James Ellroy „Jens Lapidus je velmi talentovaný autor detektivek.

Je to také mladý autor. A bude čím dál lepší – a má všechny ty předpoklady stát se nejlepším.“ – Leif GW Persson „V knize se splétají nejméně čtyři různé dějové linie do jedné, všechny úspěšně. Díky napínavé důmyslnosti tohoto románu se mu daří udržet vysokou laťku nastavenou Stiegem Larssonem, ačkoliv Jens v současnosti už píše lépe než Stieg.“ – Politiken

Pouze pro VIP Najdan, pro některé Teddy, je po osmi letech za mřížemi zpátky na svobodě.

V kapse ani floka a začít nový život v mezích zákona, jak by si přál, se zdá téměř nemožné. Navíc, když se ozve známý vyděrač a vymáhá na Teddym dávný dluh, je v koncích.

Emelie stoupá strmě vzhůru po kariérním žebříčku v advokátní kanceláři zvučného jména: Leijon. Na osobní život nemá čas, důležité jsou kauzy a vidina, že se stane ve firmě partnerem. A pak to přijde: nabídka, která se neodmítá. Dostane za úkol vyřešit zmizení prominentního synáčka ze slavné zbohatlické stockholmské rodiny, finanč-

níka Philipa Schaleho, jehož podivná minulost se s postupujícím pátráním jeví čím dál temnější. Když je Emelii přidělen Teddy, vznikne velmi nepravděpodobné spojení, v němž to vře a jiskří. Emelie chce výš a Teddy se potřebuje zbavit dluhů.

Ona byla k případu přidělena pro svou spolehlivost a přesnost, on zase kvůli...

Proč vlastně? Cosi z Teddyho minulosti zná totiž jenom její šéf a nikdo jiný.

A únoscům zatím pomalu dochází trpělivost, jako písek v přesýpacích hodinách...

Fredrik T. Olsson

2 / 9

SWE

„Jako Šifra mistra Leonarda – jen inteligentnější a lépe napsané.“ – Dagens Nyheter

foto: Caroline Andersson, Bonniers

Konec řetězce

Ačkoliv se Frederik T. Olsson od dětství toužil po herecké kariéře, nakonec se stal respektovaným autorem filmových a televizních scénářů. Žije ve Stockholmu a román Konec řetězce je jeho románovou prvotinou.

V Amsterdamu zmizí beze stopy sumerolog. V Berlíně je třemi muži ve falešné sanitce zavražděn bezdomovec. Ze stockholmské nemocnice poté, co chtěl spáchat sebevraždu, zmizí William Sandberg, bývalý kryptolog. Na první pohled spolu tyto činy nesouvisejí, ale ve skutečnosti jsou nevyhnutelnými následky jednoho dlouho utajovaného tajemství…

Konec řetězce je intenzivní, moderní thriller, jehož stopy vedou ze Stockholmu do Evropy i celého světa a mění se v rychle se odvíjející dobrodružství o událostech z dávné historie, které mohou ohrozit budoucnost světa.

Děj je rafinovaný, kniha se skvěle čte a její význam není lokálně omezený. Připomíná bestsellery Michaela Crichtona a Dana Browna a filmy Den poté a 2012. Řetězec událostí je brilantní thriller napsaný vyzrálým autorským stylem s úžasnou atmosférou i zápletkou. Práva na filmovou adaptaci zakoupilo studio Warner Bros. ~ Vyjde 2016

Pia Juulová

2 / 10

DNK

Vražda na Hallandovi Stárnoucí spisovatelku Bess probudí jednou ráno výstřel. Její partner leží na náměstíčku před jejich idylickým domovem mrtvý. Zbloudilá střela? Úkladná vražda?

Přitom Bess na tom už delší dobu není nejlépe. Dceru Abby z předchozího vztahu deset let takřka neviděla, svého šestadevadesátiletého dědečka jakbysmet.

Jak zamíchá vražda Hallanda Bessinými podivně hozenými kartami? Kdo je vrah a jaká je Bess? Znala Hallanda vůbec?

A jakou roli v tom všem hraje fjord, na který Bess hledí z okna? Podivné je i to, že zničehonic zmizí soused. Bess vražda úplně vykolejí, ale kdoví, nesjel její život z kolejí už dávno?

„Detektivní příběhy mám ráda, ale víc mě baví psychologie postav. Nechtěla jsem popisovat vývoj událostí z pohledu vyšetřovatele, který jen shromažduje ʼ důkazy. Zajímalo mě, co se stane, když se vám během pár minut život obrátí naruby. Jak to s vámi otřese a vy se chováte tak, že to může okolí šokovat. „ – Lidové noviny

Piu Juulovou (1962) staví kritika v Dánsku už léta na literární parnas, její dílo přitom co do počtu stran není nijak obsáhlé. Je autorkou osmi básnických a dvou povídkových sbírek, z jejího počítače vzešly pouhé dva romány, k tomu nikterak rozsáhlé. V lyrice i v próze Juulová rafinovaně rytmizovaným jazykem útočí na naše smysly a emoce i na čtenářovu představu o sobě samém. A v neposlední řadě i na naše čtenářská očekávání. Její texty jsou zneklidňující, zadírají se pod kůži, v jejím psaní totiž nic není laciné, za slovy tušíme draze vykoupenou osobní zkušenost. Přesto se čtenář nad autorčiným jiskřivým líčením skutečnosti královsky baví. Každá věta je malá perla, a čtenář navíc nikdy neví, kdy ho autorka vyvede z míry, ledově zpraží nebo rozesměje. Pia Juulová obdržela řadu prestižních ocenění, je členkou Dánské akademie (Det Danske Akademi) a od dánského státu pobírá doživotní umělecké stipendium.

Steffen Jacobsen (1956), povoláním ortopedický chirurg, debutoval v roce 2008 románem Passageren (Pasažér), který se stal na mnoho let jedním z nejčtenějších kriminálních románů v Dánsku. V současné době se prodává i v Německu, Švédsku, Norsku a Itálii, kde jej čtenáři přijali stejně nadšeně jako v autorově rodné zemi. Pasažér autora zařadil po bok takových spisovatelů, jakými jsou Stieg Larsson, Henning Mankell nebo Jan Guillou. V románovém příběhu Den gode datter (2010, Dobrá dcera) nás zavádí do prostředí ropného gigantu, ve své třetí kriminálce Når de døde vågner (2011, Když se mrtví probouzí) čtenářům představuje rafinované vztahy italského podsvětí a mafie. Jeho zatím posledním dílem je Trofæ (2013, Trofej), román o krvelačných válečných veteránech.

foto: Thomas Howalt Andersen

Steffen Jacobsen

„Strhující příběh, který vám pocuchá nervy...

Jacobsen je prvotřídní vypravěč srovnatelný s Joem Nesbøm a Jussim Adler-Olsenem.“ – Sunday Express

2 / 11

DNK

2 / 11

Trofej Mladý manželský pár se po několika letech vydává na společnou dovolenou.

Když se jim ale na paty pověsí skupinka brutálních násilníků, promění se výlet do zimních hor v noční můru. Násilné činy v drsné severské krajině však nezůstanou utajeny.

Elisabeth Caspersenová, hlavní dědička celosvětově působícího dánského průmyslového impéria, nachází po nějaké době v trezoru svého otce dévédéčko dokumentující krutou organizovanou honičku a popravu lidí. Takový materiál by mohl fatálně ohrozit prosperitu celé rodiny.

Případ proto Elisabeth předá do rukou soukromého detektiva Michaela Sandera, který krok po kroku odhaluje složité vztahy válečných veteránů z Balkánu a Afghánistánu, jejichž zálibou je honba a mučení lidí.

Při vyšetřování zločinu se jeho cesta zkříží s cestou kriminální komisařky Lene Jensenové, která odhaluje příčiny záhadné sebevraždy vojáka a zároveň se snaží odhalit a pomstít násilné zneužití své dcery. Ukazuje se, že spolu všechny události úzce souvisí. Michael Sander a Lene Jensenová, oba vlci samotáři, musí v pátrání po stopách zločinu pokračovat společně. Ale role honců a honěných se brzy otáčí. Kdo se stane další trofejí? Kdo je vlastně komu na stopě? A kam až ty stopy vedou?

Leif Davidsen

2 / 12

DNK

Leif Davidsen (1950 v Otterupu) je dánský spisovatel a novinář. Vystudoval žurnalistiku a krátkou dobu byl zpravodajem na volné noze ve Španělsku. V letech 1984 až 1988 působil v Moskvě jako zahraniční korespondent pro Dánský rozhlas. Jako novinář hodně cestoval po celém světě a po návratu do Dánska se stal šéfredaktorem zahraničního rozhlasového zpravodajství zaměřeného na oblast Ruska a východní a střední Evropy.

foto:

Kromě jednoho cestopisu a dvou povídkových sbírek vydal od roku 1984 již jedenáct politických špionážních thrillerů. Za své knihy získal řadu ocenění, mimo jiné francouzskou cenu Prix littéraire de la Bordelaise de Lunetterie, nebo prestižní dánská ocenění Skleněný klíč za nejlepší krimi román roku či cenu knihkupců De Gyldne Laubær (Zlatý vavřín). Jeho romány Den russiske sangerinde (Ruská zpěvačka, 1988) a Den serbiske dansker (Srbský Dán, 1996) byly zfilmovány.

Davidsenovy romány jsou přeloženy do patnácti jazyků a doma v Dánsku je považován za jednoho z nejpopulárnějších a nejčtenějších autorů.

O svém posledním románu prohlásil, že by ho z důvodu cenzury nikdy nedovolili přeložit do ruštiny.

2 / 12

Náhodná smrt patriarchy V průběhu jediného zasněženého dne dojde v Moskvě ke dvěma úmrtím. Ruský patriarcha zemře poklidně ve své posteli a chvíli poté je v zapadlém dvorku nalezen k smrti ubitý Dán Gabriel Lassen.

Zdánlivě spolu tato dvě úmrtí nijak nesouvisí, ale doma v Dánsku přijde Gabrielovo dvojče Adam na podezřelé indicie, které ukazují na možnou souvislost. Při pokusu odhalit bratrovu vraždu se Adam vrací hluboko do vlastní minulosti: jeho rodiče se setkali v sedmdesátých letech v Sovětském Svazu a prožili zde dánsko-ruský milostný příběh. Dostane se však i do srdce moderního Ruska, kde se ekonomické a náboženské zájmy spojují do velké politické hry, která kromě jiného zahrnuje i boj o grónské nerostné bohatství. Je to hra, ve které se stěží odlišují přátelé od nepřátel.

„Je to typicky kompaktní a vzrušující Davidsenův thriller. (…)

Náhodná smrt patriarchy skvěle pobaví a i po přečtení stále uhrančivě přitahuje pozornost jako slavné ruské matrjošky, které v sobě skrývají nová tajemství.“ – Politiken, ***** „Pokud jste fanoušek detektivek, Davidsenův fanoušek nebo vás zajímá Rusko, není třeba zachovávat odstup.

Tato detektivka je jedna z Davidsenových nejlepších (…), vlastně ostatní zcela zastiňuje.“ – Weekendavisen

Skandinávská literatura 2015 KNIHA ZLIN Mostní 5552 760 01 Zlín www.knihazlin.cz

www.knihazlin.cz www.readnordic.cz