Humans of K.UTB 2017

Fotky: Marko Polášek Partnerem kalendáře je společnost Citace.com

HUMANS OF K.UTB 2017

Leden 2017 Ovzduší prostoupené vůní středověkých listin zvolna se mísících s aromatem kávy. V mysli znějící vznešená latina, oči zvolna těkající od úsporných tahů gotické kurzívy k ladným křivkám renesanční dvorany. Takový je svět archivářky v Olomouci. Svět, kterému přesto něco chybí. Postrádá onen půvab Zálesí. Kraje zaoblených kopců pokrytých stříbřitými bukovými hvozdy, v nichž je dosud živý onen opojný svět archaických zvyků, starodávného nářečí či pestrých krojů. A ležící jen veletucet kop sáhů směrem poledním od Baťova Zlína uhánějícího mílovými kroky do neznámé budoucnosti. Co zvolit? Jen ten Cicero mi chybí.

Jana Žmolíková nákup knih

Únor 2017 Patřím k těm šťastlivcům, kteří se živí tím, co je baví.

Samozřejmě nastávají chvíle, kdy pochybuji, např. když se někdo zeptá, co jsem studovala. Většina tázajících se u odpovědi informační studia a knihovnictví nejdříve zasměje „Aha, jasně, chápu…“, po několika sekundách přemýšlení dodá „Ehm… cože?“ a po minutách mého vysvětlování lituje, že se vůbec ptala. Přitom informační pracovníci a knihovníci vládnou tou nejcennější silou – informacemi. A hlavně, kdo jiný může říct, že jeho kolegové jsou Flynn Carsen, Evelyn z Mumie, Batgirl nebo Supermanova máma? Být informačním superhrdinou je prostě cool!

Světlana Hrabinová UX designer

Březen 2017 V knihovně jsem začínala jako brigádnice ve výpůjčních službách. Tiše jsem záviděla kolegům, jak skvělou práci tady mají – půjčují knihy a usmívají se na čtenáře. Tato scestná představa vzala za své ve chvíli, kdy jsem nastoupila na pozici ekonomky a zjistila, jak práce v knihovně skutečně vypadá a jak široký má záběr. I přesto můžu říct, že mě má práce těší a naplňuje. S knihami do styku sice přímo nepřicházím, ale mám je hodně ráda. Život bez knih si lze jen těžko představit, jsou jeho nedílnou součástí. S oblibou říkám s klasikem: „Doma jsem tam, kde mám knihovnu“. To hovoří za vše…

Kristýna Dvořanová ekonomka

Duben 2017 Když jsem před dvanácti lety přišel víceméně ze zvědavosti na přijímací pohovor do knihovny, zpražil mě pan kvestor Černý takovým způsobem, že jsem byl přesvědčen o tom, že mě na UTB už nikdo nikdy neuvidí. Všechno to ale nakonec vzalo rychlý obrat a ten tehdy velmi nerudný pán se nakonec stal člověkem, který mě v životě výrazně ovlivnil. Dodnes znám spoustu lidí, ve kterých budí nebetyčnou hrůzu. Myslím si ale, že pracovat pod ním byla ta pravá škola života, která člověka opravdu zocelila. A mimochodem, po tom slavném pohovoru jsem na chodbě poprvé v životě potkal svoji budoucí manželku. Asi osud…

Ondřej Fabián ředitel knihovny

Květen 2017 Občas se stává, že najdeme knihu na místě, kam ji někdo z neznámého důvodu odložil. Může to být stůl v kavárně, sedadlo ve vlaku… Knihy mají někdy podivuhodné osudy, jako lidé. Český cestovatel Miroslav Jakeš v jednom rozhlasovém pořadu vyprávěl, jak v severním cípu Grónska nocoval ve srubu. Kromě dřeva a vybavení tu našel i knihu Ivana Klímy přeloženou do jednoho ze skandinávských jazyků. Zde se v osudu knihy projevila i ironie. Zatímco byl svého času stejný titul většině českých čtenářů odpírán, v jiné době si někdo nad jejími stránkami zpříjemnil chvíle v nehostinné arktické pustině.

Šárka Bobková informační pracovník

Červen 2017 Mé dětství nebylo takové, jaké by si přálo mít každé dítě. Vyrůstal jsem v období války. Abych mohl alespoň trochu uniknout kruté realitě, hledal jsem útěchu ve čtení. Nejraději jsem četl historické a fantasy příběhy. Tento zájem mě nikdy neopustil a postupně tato záliba přerostla ve vášeň. Ve vášeň tak hlubokou, že jsem byl schopný na dlouhé hodiny zapomenout na okolní svět, problémy a povinnosti a přenést se do dávných časů. Tato skutečnost rozhodla, že jsem po střední škole měl jasnou představu, že chci být historikem a navzdory složitým podmínkám jsem si díky své tvrdohlavosti a vůli splnil svůj životní sen.

Milan Balaban Historik baťovských dějin

Červenec 2017 Vzpomínám si, jak jsem nedočkavě zapínal svůj první osobní osmibitový počítač a s údivem objevoval jeho možnosti... tehdy hlavně hry :) Poté, co mě hraní her přece jen trochu omrzelo, jsem se rozhodl samostudiem proniknout do programování. Jako každý jiný náctiletý jsem měl sbírku audiokazet s hudbou, a tak se zrodil nápad vytvořit si program na evidenci těchto kazet a jejich obsahů. Byla to vlastně má první databáze nebo spíš trochu vylepšený seznam. Tehdy jsem ještě netušil, že jednou budu mít na starosti daleko rozsáhlejší a komplikovanější databázi dat, jakou je knihovní informační systém.

David Janulík správce systému

Srpen 2017 Na svoji první knihovnu, kam jsem chodila, si pamatuji jasně. Byla na zámku, stropy byly vysoké a na nich byly výjevy z bible. Vonělo to tam a bylo to kouzlo, co tam budou mít nového, co člověk objeví a odnese si domů. Podlaha vrzala a i když se svítilo, bylo tam stále tajemné šero. Krása a domov. Dneska je to jiná knihovna, kam chodím, jiný svět, nejsou to čítanky a pohádky. Moderní budova majestátně objímá srdce univerzity. Klapou tu klávesnice, vrčí kopírka, lidé vykukují a bázlivě se ptají. Tíha dneška nutí k odpočinku, třeba s kávou, třeba na pohovce. Místo pro všechny. Pořád je to ta knihovna, kam jít.

Irena Jánská vedoucí oddělení fondů

Září 2017 Když zavřu oči, vždy ji poznám a mám ji tak ráda.

Tu vůni nových knih. Knih, které ještě nikdo nečetl a které čekají na své čtenáře. Knihy mám ráda od malička. A je mnoho příběhů, které mě ovlivnily. Třeba k jinému pohledu na svět, životní změně. Knihy nám dokáží předat poselství a dávají nám naději, že naše snažení má smysl a že na konci cesty nás čeká i cíl.

Prostřednictvím knih se můžeme dozvědět příběh někoho s podobným životním osudem a pak zjistíme, že na to nejsme sami. „Každý má někoho.“ Člověk musí spadnout, aby se mohl zvednout a jít dál a blíž k tomu, čemu opravdu věří. „Nikdy nic nevzdávejte!“

Veronika Hermanová MVS / věda a výzkum

Říjen 2017 Seděly jsme v kavárně nad hromadou nevyplněných přihlášek na VŠ a speciálním číslem Učitelských novin. „Hele, já si dám přihlášku na univerzitu do Opavy“, říkala mi kamarádka Lucka. „Hm, tak já tam taky něco vyberu. Ale co? Možná zkusím to knihovnictví.“ Vůbec jsem tehdy nevěděla, kam se vlastně hlásím. Myslela jsem si, tak jako většina lidí, že až dostuduju, budu v knihovně půjčovat knížky. Vždyť co jiného se tam vlastně dělá? Lucka nakonec do Opavy studovat nešla.

Ale mně studium knihovnictví ovlivnilo celý život.

Jo, a knížky opravdu půjčuju. I když je to jen zlomek z činností, které lidi v knihovně dělají.

Kamila Fabiánová MVS / věda a výzkum

Listopad 2017 Lidé přicházející do knihovny jsou různí. Přátelští, arogantní, střízliví i podroušení. Jednou přišel vratkým krokem student tisknout seminární práci. Cloumal jedinými zavřenými dveřmi, ač další byly dokořán.

Nakonec se přece jen dostal dovnitř. Další problém měl u tiskárny. Šla jsem mu na pomoc a práci vytiskla.

Požádal o eurosložku, ale ihned na to zapomněl a řekl si o provázek. Dírkovačem z práce udělal ementál a ten svázal. Vzápětí mu práce upadla. Ohnul se pro ni a z plechovky v batohu na ni vylil pivo. Sebral ji, otřepal, poděkoval a zmizel. Moje snaha byla marná, ale kdykoliv si na to vzpomenu, musím se smát.

Anna Janíková MVS / věda a výzkum

Prosinec 2017 Občas mám problém lidem vysvětlit, kde pracuju a co vlastně dělám. Když řeknete, že jste kuchař, obráběč kovů nebo traktorista, je to všem jasné. Když však někomu povíte, že pracujete v univerzitní knihovně, obvykle následují otázky typu: „A co tam v té knihovně vlastně děláš? Jako půjčuješ knížky? A to tě baví?

A co děláte v létě? Máte prázdniny?“ Což mi vždy udělá opravdu „velkou radost“. Takže naposledy! Ano, v knihovně mě to baví, i když zrovna sedím u výpůjčního pultu. V létě do práce chodím a dokonce i mám co dělat, neměnil bych a ode dneška na podobné dotazy zásadně nereaguju!

Pavel Holík vedoucí oddělení služeb