Zámecké knihovny ve Zlínském kraji by Krajská knihovna Františka Bartoše ve Zlíně

Petr Mašek a kolektiv

Zámecké knihovny ve Zlínském kraji Zlín  Zlín 

Vydavatel děkuje za spolupráci na přípravě a vydání publikace: Arcibiskupství olomouckému a Muzeu umění Olomouc Knihovně Národního muzea – oddělení zámeckých knihoven Městskému muzeu Valašské Klobouky Národnímu památkovému ústavu, územnímu odbornému pracovišti v Kroměříži správcům zámků Buchlovice a Vizovice a hradu Buchlov

Autoři textů © Luboš Antonín, Kateřina Czinegová, Eva Lysáčková, Petr Mašek, Cyril Měsíc, Zdeněk Pokluda, Helena Veličková;  Fotografie a obrazové dokumenty © Vladimír Kubík, Cyril Měsíc, Arcibiskupství olomoucké;  Vydavatel © Krajská knihovna Františka Bartoše, příspěvková organizace,  ISBN ----

Autoři kapitol PhDr. Petr Mašek

PhDr. Luboš Antonín Mgr. Kateřina Czinegová Mgr. Eva Lysáčková Bc. Cyril Měsíc PhDr. Zdeněk Pokluda PhDr. Helena Veličková

Úvod, Bílovice, Branky, Dřínov, Dinotica, Hoštice, Kvasice, Lešná u Valašského Meziříčí, Lešná u Zlína, Liptál, Litenčice, Luhačovice, Lukov, Morkovice, Napajedla, Ořechov, Pohořelice, Slavičín, Střílky, Valašské Meziříčí, Zdislavice, Zdounky Buchlov a Buchlovice, Bystřice pod Hostýnem, Přílepy Vizovice Návojná Zámecká knihovna Arcibiskupského zámku a zahrad v Kroměříži Klečůvka Holešov

Obsah

Autoři kapitol Úvod Introduction Zámecká knihovna Arcibiskupského zámku a zahrad v Kroměříži Zámek a jeho historie Zámecká arcibiskupská historická knihovna Arcibiskupského zámku a zahrad v Kroměříži Osudy knihovního fondu od druhé světové války po současnost Interiér knihovny a bohatství knihovního fondu Knižní fond Hudební archiv Numismatická sbírka Nejvýznamnější dokumenty Zajímavost Přílohy Zámecké a hradní knihovny na území Zlínského kraje Bílovice Branky Buchlov a Buchlovice Bystřice pod Hostýnem Dřínov Dinotica Holešov Hoštice Klečůvka Kvasice Lešná u Valašského Meziříčí

                         

Lešná u Zlína Liptál Litenčice Luhačovice Lukov Morkovice Napajedla Návojná Ořechov Pohořelice Přílepy Slavičín Střílky Valašské Meziříčí Vizovice Zdislavice Zdounky Rejstříky Místní rejstřík Osobní rejstřík Medailony autorů Poznámka vydavatele Seznam fotografií

                      

Úvod

/ Petr Mašek /

Zámecké knihovny v Čechách, na Moravě a ve Slezsku jsou unikátně dochovaným souborem více než  jednotlivých fondů s celkovým počtem přes    svazků. Obsahují literaturu od konce . do poloviny . století. Jazyková skladba knihoven kopíruje dobu vzniku knih, t.j. středověké kodexy a prvotisky jsou povětšinou latinské, v . století se zvětšuje procento němčiny, v . a . století dominuje v mnoha fondech francouzština, tehdejší „esperanto šlechty“. Vedle toho se častěji setkáme ještě s italštinou a španělštinou, zcela ojediněle s angličtinou, jejíž výskyt se zvětšuje až v průběhu . a počátkem . století, ostatně obdobně jako v případě češtiny, alespoň u některých rodů. Koncepci zachování knihoven jako svébytných sbírek prosadil v těžkých dobách počátku . let . století PhDr. Bohumír Lifka, který se i osobně postaral o záchranu mnohých knihoven. Tyto knihovny jsou dnes v majetku různých institucí: největší část vlastní Národní muzeum a Národní památkový ústav, dále pak některá muzea, knihovny či jiné instituce, a po roce , kdy došlo k restitucím některých knihoven původním vlastníkům, i soukromé osoby. Všechny tyto knihovny, bez ohledu na majitele, jsou metodicky spravovány oddělením zámeckých knihoven Knihovny Národního muzea. V současnosti jsou prakticky všechny knihovny sepsány v lokálních katalozích, asi   svazků je obsaženo v souborném lístkovém jmenném katalogu v Knihovně Národního muzea a dnes již o něco větší množství je zpracováno v počítačové podobě tohoto katalogu. Zachování sbírek ve své původní podobě představuje dnes největší bohatství zámeckých knihoven. Díky tomu je možné studovat vznik a vývoj jednotlivých sbírek, sledovat zájmy doby i konkrétních majitelů, dozvídat se o jejich zálibách i povinnostech. Při srovnávání více knihoven vidíme módní trendy, které ovlivňovaly celou společnost, a občas vyvstanou, díky neobvyklé skladbě knihovny, zvláštní podivíni či výjimečně prozíraví myslitelé a sběratelé. Knihovny na zámcích a dalších šlechtických sídlech v minulosti vznikaly i zanikaly, větší sbírky bývaly 8 / 9

často chráněny fideikomisním zákonem, menší prožívaly pestřejší osudy. Vzhledem k častým změnám majitelů statků a sídel se knihovny různě stěhovaly, někdy naopak zůstávaly a staly se majetkem nového pána zámku. Někdy se sbírky rozdělovaly, dědicové si odnášeli své podíly na své zámky, novomanželky si občas přivážely své knihovny na statky svých ženichů, docházelo k odvozu celých knihoven za hranice země, ale i naopak přicházely do českých zemí rozsáhlé sbírky z ciziny. Někdy knihovny posloužily i jako majetek, kterým bylo možné uhradit vzniklé dluhy. Největší změny, které zámecké knihovny postihly, nastaly po roce , kdy se ve značné míře proměnila celá šlechtická společnost, a v letech  a , kdy došlo ke konfiskaci všech zámeckých knihoven a k likvidaci celé řady z nich. Z předbělohorských sbírek se zachovaly prakticky pouze dvě knihovny, lobkovická na Roudnici a žerotínská na Bludově. Ostatní knihovny, ač samozřejmě obsahují literaturu starší, se konstituovaly až v . a dalších staletích. Původní renesanční knihovny byly během třicetileté války odvezeny za hranice země, rozptýleny či jinak zničeny, někdy vplynuly do nově vznikajících knihoven, kde je dnes máme možnost odhalit. Šlechta nakupovala knihy ve větších městech Čech a Moravy, ve Vídni a v mnoha dalších městech kulturní Evropy. Díky osobním zápiskům na mnohých knihách můžeme někdy sledovat jejich cesty po světě, které šlechtici využívali i k nákupu knih. Zejména dlouhodobější, zpravidla služební pobyty v cizině se výrazně zapsaly do tváří jejich knihoven. Celá řada zámeckých knihoven se po dlouhou dobu snažila obsáhnout kompletní vědění ve své době celého známého světa, jejich majitelé cílevědomě budovali encyklopedické sbírky, které jim umožňovaly vzdělávání se a udržovaly jejich znalost vyvíjejícího se světa. Již koncem . století začalo být zřejmé, že tento trend je neudržitelný, nárůst a specializace vědeckých oborů narážela na finanční i další limity šlechtických rodů; jen nemnozí se úspěšně snažili tuto koncepci udržet delší dobu. Během tří staletí se vyprofilovalo obsahové jádro typické zámecké knihovny, se kterým se setkáváme opakovaně na mnoha místech. Toto jádro přímo souviselo s obecným životním stylem aristokracie, která hledala uplatnění především v politice, proto shromažďovala literaturu politickou, ale i historickou (antickou, středověkou i soudobou), ve které hledala poučení pro současnost. Časté uplatnění nacházela aristokracie ve státní správě, s čímž souvisí literatura právnická, sbírky zákonů, teorie práva a státu. Další tradiční oblastí šlechtických aktivit byla armáda, proto v zámeckých knihovnách bývají četná militaria, dějiny armád, popisy válečných tažení a bitev, popisy armád cizích států, užívání moderních zbraní apod. Šlechta čerpala své oprávnění k životu ze své minulosti, proto do zmíněného jádra patří přirozeně díla genealogická a heraldická. Protože zámek byl zpravidla i správním centrem velkostatků, shromažďovali zámečtí páni

ve velkém množství literaturu zemědělskou, lesnickou, od poloviny . století i díla o dalších průmyslových odvětvích, která bylo možné na tom konkrétním statku využít (rybníkářství, pivovarnictví, lihovarnictví, vinařství, mlékárenství, ale i zpracování železa či dalších surovin). Toto jádro bylo pak obohacováno širokou škálou všech dalších oborů, ale již podle zájmů konkrétních shromažditelů. V některých knihovnách nalezneme výraznější sbírky ryze specializované literatury přírodovědecké, historické, někdy se setkáme i se zcela kuriózními zájmy majitelů. Zámecké knihovny často sloužily nejen svým majitelům, ale i širšímu okruhu vzdělanců, a to i z řad neurozené inteligence. V . století stoupá v zámeckých knihovnách množství beletrie a je vidět, že knihovny se stávaly také centrem zábavy a oddechu. Mnohé menší sbírky vedlejších zámků rodů jsou složeny jen z literatury tohoto typu. Krajové odlišení knihoven prakticky neexistuje, podobnou skladbu fondu nalezneme v knihovnách severních Čech, stejně jako jižní Moravy, ale i v dalších okolních zemích. Šlechta celé habsburské monarchie žila obdobným způsobem, mluvila stejnými jazyky, sdílela podobný pohled na svět a život v něm. Snad jen ve dvou oblastech se skutečnost umístění knihovny projevovala na její skladbě, a to v případě již zmíněné literatury zemědělské, kde mnohdy spatříme krajovou zvláštnost, t.j. specifickou literaturu spojenou s místními podmínkami hospodaření – vinařství, cukrovarnictví či vysoušení bažin, a pochopitelně v oblasti historie, kde se setkáváme se zpravidla drobnějšími pracemi o regionálních dějinách. Zámecké knihovny Zlínska se pochopitelně nijak zvlášť neodlišují od knihoven z jiných regionů. Velmi atypickou knihovnou je arcibiskupská knihovna v Kroměříži, která se od většiny jiných knihoven odlišuje nejen impozantním vzhledem a rozsahem, ale i obsahovou skladbou, podobnou spíše klášterní než zámecké sbírce. Knihovna, jež měla být zpočátku centrální knihovnou biskupství olomouckého, byla taktéž reprezentací duchovní i světské moci olomouckých biskupů. Měla zachycovat veškeré vědění různých staletí, proto zde najdeme nejenom knihy teologické, ale rovněž knihy nejrůznějších vědních oborů. Velkou zajímavostí je snaha zakladatele knihovny zpřístupnit knihovnu veřejnosti a doplňování knižního fondu jeho nástupci. K nadprůměrným sbírkám tohoto regionu patří také dvojice berchtoldovských knihoven z Buchlova a Buchlovic, které zaujmou neobvyklými knihami z oblasti alchymie a dalších tajemných oborů, včetně démonologie. K těmto se velikostí druží také zajímavá knihovna baronů Loudonů z Bystřice pod Hostýnem, kterou založil sám slavný generál Arnošt Gideon Loudon. Proto v této knihovně nepřekvapí množství militárií a zvláště unikátní rozsáhlá sbírka vojenských map a plánů. Vedle těchto velkých sbírek nalezly své místo ve zlínském regionu průměrně rozsáhlé 10 / 11

knihovny, mezi které lze počítat Litenčice, Lešnou u Zlína, Hoštice a Vizovice. Litenčice jsou zajímavé především starou technickou a mechanickou literaturou, kterou shromažďoval František Josef z Thonsernu, který sestrojil první elektrický stroj na Moravě. Jeho následovníci, baroni Podstatští z Thonsernu, pak kladli velký důraz na hospodářskou literaturu, ale i filosofii, zejména na díla I. Kanta. Knihovna z Lešné u Zlína má své obsahové těžiště v souboru genealogické literatury, včetně rukopisných děl, která sepisoval hrabě Josef August Seilern-Aspang, a zároveň zaujme dramatický osud této knihovny po druhé světové válce. Knihovna hrabat Dubských z Třebomyslic, původně umístěná ve Zdislavicích, později v Hošticích, je významná zejména díky nejslavnější příslušnici rodu, rakouské spisovatelce Marii Ebnerovu z Eschenbachu. V této knihovně jsou přirozeně četná vydání jejích děl, ale i děl jejích literárních kolegů, kteří Marii osobně dedikovali svá díla. Část knihovny hoštické shromáždil také plodný autor divadelních her František Mořic Dubský. Jeho otec Adolf vytvořil v zámecké knihovně sbírku napoleonik, pro která si nechal zhotovit zvláštní exlibris. Mezi menší knihovny na Zlínsku patří holešovská knihovna hrabat z Vrbna, thun-hohensteinská knihovna z Kvasic, seilernovská z Přílep, luhačovická knihovna uherského rodu Šeréni z Kis-Serény s rozsáhlým souborem beletrie, často v angličtině, strachwitzovská knihovna ze Zdounek, blümegenovská a stilfriedovská knihovna z Vizovic a knihovna z Návojné. Z nich zaujme nejvíce kvasická knihovna s osobní sbírkou hraběte Karla Augusta Bigota ze Saint Quentinu. Dnes nejmenší zámeckou knihovnou Zlínska je Liptál. Na území dnešního Zlínského kraje vznikly v minulosti další knihovny, které se však nedožily dnešních dnů a máme o nich jen zprostředkované zprávy. Z dávno zmizelých lze zmínit Branky, Lukov, Ořechov, Pohořelice či Střílky, z těch, které podlehly neblahým událostem . let . století pak Bílovice, Dřínov či Dinotica.

12 / 13

Zámecké a hradní knihovny na území Zlínského kraje

B íl ov ice / Petr Mašek /

Zámek Bílovice získal roku  hrabě Hugo Logothetti (–) pocházející z řeckého rodu z Konstantinopole. Rod byl za úspěšnou obranu Lepanta odměněn udělením benátského hraběcího titulu. V padesátých letech . století hostil hrabě Hugo v Bílovicích Josefa Mánesa, který zde vytvořil řadu kreseb. Jeho syn hrabě Vladimír (–) byl důstojníkem a poslancem moravského sněmu. Jeho syn hrabě Hugo (–) byl rakousko-uherským diplomatem, působil například v Teheránu a mimo jiné i v Konstantinopoli, koncem života byl vyslancem v Persii a zemřel v Teheráně. Zámek v Bílovicích patřil jeho manželce až do konce druhé světové války. V roce  byla v zámku „značná část zámecké knihovny“. Národní a kulturní komise přikázala, aby byla knihovna složena do beden a umístěna na vhodném místě, ale knihovna se nezachovala, pravděpodobně byla rozkradena. Literatura: Agenda Národní a kulturní komise, –, uloženo v Knihovně Národního muzea (KNM ).

B ra n k y / Petr Mašek /

Zámek Branky patřil koncem . století vídeňskému právníkovi Hansi Huberovi. Snad z této doby pochází razítko s textem „Schloss-Bibliothek Branek“ na díle Andrease Hondorfa: Calendarium Sanctorum & Historiarum... (Frankfurt nad Mohanem ) uloženém dnes v Knihovně Národního muzea.90 Podle vpisku vlastnil knihu v roce  J. Schmatz. Kniha svědčí o tom, že na zámku byla knihovna, ale další zprávy či stopy nejsou k dispozici.

B u c h l ov a B u c hl ovice / Luboš Antonín /

V barokní zámecké vile v Buchlovicích je umístěna zámecká knihovna, jejíž vznik a vývoj úzce souvisí s osudy knihovny na nedalekém hradě Buchlově. Největšího rozsahu dosáhla v roce , kdy sem byla z Buchlova přenesena bohatá knihovna Petřvaldských. Po vymření mužských příslušníků tohoto rodu přechází 90

Pod sign. VD 16 H 4726. 48 / 49

Dílo Leopolda Berchtolda o historii hradu Buchlova z roku  s monogramem na kožené vazbě © Vladimír Kubík

jejich majetek sňatkem na hrabata Berchtoldy, kteří větší část zámecké knihovny navrátili zpět na Buchlov. Na další vývoj zámecké knihovny v Buchlovicích pak měli vliv především bratři Leopold (–) a Bedřich (–) Berchtoldové, kteří se zabývali přírodními vědami. V posledních desetiletích . století část vzdělané aristokracie začala usilovat o vytváření důstojnějších podmínek pro život sociálně nejslabších vrstev. Svoje privilegované postavení chápali někteří osvícení aristokraté jako příležitost ke službě a pomoci ostatním. Do našich zemí tyto lidumilné tendence pronikaly pozvolna ze západní Evropy společně s idejemi svobodného zednářství. K jejich šiřitelům patřil i Leopold František Xaver Arsen hrabě Berchtold, majitel panství Buchlov. Při svém narození obdržel od sudiček pevné zdraví a bystrou inteligenci. Nad to mu osud „nadělil“ i štědrou tetičku, baronku Eleonoru Petřvaldskou z Petřvaldu. Tato dáma, které po její smrti postavil hrabě Leopold pomník v zámeckém parku v Buchlovicích, přispěla svému synovci značnou částkou na jeho cesty po Evropě, severní Africe a Předním Východě. Z mnoha zemí Evropy, Afriky a Arábie, které hrabě Berchtold navštívil, sehrála v jeho životě největší roli Anglie. Celkem ji v různých údobích svého života navštívil pětkrát. V Londýně se stal činným členem Královské humanitní společnosti, která mu udělila čestnou medaili za jeho práce věnované záchranářství. Tak bychom totiž dnes nazvali obor, jehož základy hrabě Berchtold v té době teprve pomáhal vytvářet. Jako zkušený cestovatel, který prošel řadou nebezpečí, napsal Berchtold příručku obsahující důležité rady a pokyny pro cestovatele. Je třeba říci, že hrabě všechny své knihy vydával vlast-

ním nákladem a bezplatně je rozdával prostřednictvím humanitárních společností. Největšího rozšíření z jeho prací se dočkal jeho spis o léčbě moru olivovým olejem. Hrabě Berchtold jej napsal na základě vlastní zkušenosti. Při své cestě do Palestiny totiž onemocněl morem a zachránil si život užíváním vlastního preparátu vyrobeného z olivového oleje. Berchtoldův spis o léčbě moru byl nejen přeložen do řady evropských jazyků a povinně rozšiřován mezi ruským válečným námořnictvem, ale byl též přeložen do arabštiny a turečtiny. Roku  se hrabě Berchtold vrací na Moravu, aby se ujal dědictví po své tetě, Marii Eleonoře Petřvaldské z Petřvaldu, poslední příslušnici starobylého moravského rodu. V barokním buchlovickém zámku a především v klenutých prostorách hradu Buchlova zanechali po sobě Petřvaldští jednu z nejcennějších historických knihoven Moravy. Hrabě Leopold Berchtold vzácnou historickou knihovnu dále rozšiřoval o literaturu osvícenskou a spisy anglických autorů. Cenným svědectvím jsou dnes dobové encyklopedie, spisy o chudinství, spisy filantropické, soudobá moravica a velehradensia i vlastní Berchtoldova díla humanitní, vydávaná téměř ve všech hlavních evropských městech. Na rozšíření knihovny měl podíl i jeho bratr, Bedřich hrabě Berchtold, lékař, cestovatel a botanik. V roce  vydal hrabě Bedřich Berchtold velkou německy psanou monografii o pěstování brambor. Ve snaze zlepšit úděl svých poddaných, zaváděl hrabě Leopold Berchtold na svém panství pěstování nových plodin a krmiva. Školil také své poddané v pěstování ovocných stromů, kterých jen za jeho života přibylo na území jeho panství na sedmnáct tisíc. V krásné barokní architektuře buchlovického zámku zřídil hrabě Berchtold jednu z prvých chudinských nemocnic na Moravě. V době napoleonských válek, zvláště po bitvě u nedalekého Slavkova, posloužila nemocnice záchraně řady vojáků, kteří zde byli zraněni. Hrabě, který se denně účastnil návštěv nemocných, se při pokusu o oživování zdánlivě nemocného pacienta nakazil tyfem a nemoci podlehl ve věku padesáti let. Zámecká knihovna Buchlovice obsahuje  svazků literatury převážně z . století. Asi polovina z nich je německého původu, zbytek je ve francouzštině, zastoupena je literatura anglická a menší počet knih je i v maďarštině, češtině a italštině. Vedle vlastnických označení Petřvaldských a Berchtoldů se setkáváme v knihovně i s ojedinělým pozůstatkem zástřizlovské knihovny z . století, tiskem pocházejícím z pražské oficíny Jiřího Melantricha z let –. Z asi tří set tisků z let – jsou nejvíce zastoupeny genealogické práce, lékařská literatura a renesanční humanistické tisky, latinsky tištěné v různých německých městech. V poměrně nebohatém souboru starých tisků se výrazně profiluje magie a alchymie. 50 / 51

Cestopisné dílo Adama Olearia ze . století, hradní knihovna Buchlov © Vladimír Kubík

Spis o alchymii ze . století, hradní knihovna Buchlov © Vladimír Kubík

V novější literatuře převládá beletrie, včetně spisů německých autorek: Marie Ebnerové z Eschenbachu a Osipp Schubin (vlastním jménem Lola Kirschnerová), které pobývaly a tvořily v Čechách a na Moravě (Lysice, Košetice). Literaturu filosofickou zastupují díla Herderova, Kantova a Nietzscheova. Vedle spisů klasiků německé literatury (Goethe, Klopstock) najde se zde dosti značné množství literatury oddechové, zvláště ženské romány, ale i pohádky a dobrodružná literatura a cestopisy. Dále se v knihovně nachází monografie a memoáry a literatura náboženská. Z hospodářské literatury je možno uvést literaturu lesnickou, vinařskou a literaturu zabývající se obchodem s obilím. Běžnému obrazu zámeckých knihoven se vymyká literatura zabývající se ženskou otázkou, sociálním postavením žen a literatura sexuologická. Spisy hrabat Berchtoldů a literaturu o Berchtoldech pojednávající doplňují práce archiváře Leopolda Nopa věnované historii regionu. Významnější složkou knihovního odkazu hrabat Berchtoldů je však jejich knihovna na hradě Buchlově. V renesančně přestavěném hradě byla umístěna knihovna, kterou od proslulého nástupce Kalvínova, Theodora Bezy, zakoupil v roce  Jiří Zikmund Prakšický ze Zástřizl. Knihovnu zdědil manžel jeho dcery, Diviš z Petřvaldu na Střílkách. Petřvaldští knihovnu drželi až do vymření rodu v roce . Z dnešního počtu knih na Buchlově tvoří knihovna Petřvaldských asi jednu třetinu celkového počtu. Mezi další budovatele knihovny patřila Marie Terezie z Petřvaldu, provdaná Berchtoldová. Její osobou přechází knihovna do rukou hrabat Berchtoldů, kteří rovněž měli vý-

znamný podíl na jejím dalším vývoji. Do hradní knihovny přispěl Leopold i jeho mladší bratr Bedřich. Časově poslední přínos pochází od Zikmunda Berchtolda (–), aktivního účastníka uherského povstání v roce , kterému rozsudek smrti byl změněn na doživotní domácí vězení. Hradní knihovna Buchlov čítá   svazky, z toho  rukopisů,  tisky z . století a zhruba  svazků vydaných do roku . Převažují spisy v němčině, rozsáhlý je též soubor literatury anglické. Starší tisky jsou latinské, množství knih je ve francouzštině, novější literatura i v češtině. Cenný je soubor literatury maďarské a hungaric, který se řadí k nejvýznamnějším na území České republiky. Hradní knihovna Buchlov je známa svým souborem literatury démonologické, nacházíme v ní i velmi cenná díla věnovaná magii, kouzelnictví, astrologii a alchymii (Heinrich Cornelius Agrippa, Jan Faust, Paracelsus, Heinrich Khunrath, J. B. Porta a další). Bohatě jsou zastoupena různá vydání tzv. Šalamounových klíčků, literatura o talismanech, věštecká literatura (Geomantica). Z . století pochází řada vzácných knih lékařských. Z původní knihovny Petřvaldských jsou zastoupeny především spisy teologické, právnické, státovědné a historické. Jedná se o latinské spisy vydávané většinou na území Německa v polovině . století, některé jsou však starší. Setkáváme se s tisky Merianovými (Theatrum Europeum) a dalšími kosmografickými a geografickými výpravnými díly . století. Zastoupena je literatura o misijní činnosti jezuitů v zámoří. Dobovou mezinárodně-politickou situaci odrážejí např. tisky o tureckém nebezpečí. Rostoucí zájem o přírodní vědy reprezentuje např. dílo Physica sacra vydané v Augspurku roku

52 / 53

 a řada dalších knih, ve kterých se snoubí vědecké zaujetí s barokně-symbolistickým chápáním světa, které je vyjadřováno i řadou různých emblemat sacrorum či Heiligenlexiconů. Pro obsahovou skladbu hradní knihovny Buchlov jsou typické tematické řady zastoupené díly pocházejícími od . do . století. Setkáváme se tak například s řadou knih egyptologických od Bochoriových Hermetis aegyptiorum (Kodaň ) přes Das Alphabet der Hieroglypfen (Vratislav ) k dílům Champollionovým i ke knihám pojednávajícím o egyptských reáliích konce . století. Podobně vyhraněným a dosti početným souborem jsou knihy věnované ženskému lékařství z . a . století (nejstarší je spis věnovaný gynekologii, vydaný v Basileji roku ) až po literaturu . století, která se zabývá i otázkami kosmetiky a zdravé životosprávy. Literatura . století odráží vyhraněné zájmy jednotlivých příslušníků rodu Berchtoldů. Leopold Berchtold shromažďoval encyklopedie, spisy o chudinství, spisy filantropické a ekonomické. V knihovně nechybí samozřejmě ani jeho vlastní díla humanitní, vydávaná téměř ve všech hlavních městech evropských a jejich překlady do světových jazyků. Bedřich Berchtold lékař, cestovatel, a botanik spolupracoval na Oekonomische-technische Flora Boehmens (Praha –). V knihovně je bohatě zastoupena literatura medicínská, na kterou navazuje početná literatura léčitelská, literatura zabývající se homeopatií, magnetoterapií, dietetikou a životosprávou (Heilkraefte, Homeopatische Heilmethode, Einfluss der Luft, Schadlichkeit kaffetrinken), vyskytují se spisy o somnambulismu a sebevražednosti. Zvláštní pozornost je věnována pediatrii i právní ochraně dětí (Kindermordens, Kinderkrankheiten). Množství spisů je věnováno botanice a přírodním vědám. Z literatury hospodářské najdeme spisy věnované pěstování bource morušového, chovatelství včel, pivovarnictví a cukrovarnictví. Pochopitelně v knihovně nechybí ani literatura genealogická, militaria a lovecká a jezdecká literatura. Pozornost je věnována tarokům, zřejmě oblíbené karetní hře majitelů panství. Zikmund Berchtold, odsouzený k domácímu věznění na Buchlově za účast v maďarském protihabsburském povstání v roce , knihovnu obohatil literaturou o politických poměrech maďarských ve .–. letech . století. Četná je literatura o Sedmihradsku (Siebenburgische Wuergengel, Hermannstadt, Siebenburerglexikon, Schematismus Principatus Transsilvanie) a německo-rumunské slovníky či německy psané gramatiky rumunštiny (valaštiny), podobně jako slovníky slovensko-německé a německy psaná literatura o národnostních poměrech v Uhrách. Vlastivědná literatura v německém jazyce je věnována moravským dějinám a historii Buchlova.

Literatura: Handbuch deutscher historischer Buchbestände in Europa, Bd. , Tschechische Republik, Schlossbibliotheken unter der Verwaltung des Nationalmuseum in Prag. Hrsgb. Bernhard Fabian. Bearbeitet von Petr Mašek. Beiträger Luboš Antonín. Hildesheim , s. –. ďElvert, Christian. Die Privatbibliothek in Buchlau. Schriften III, Bruen, s. a., s. . Heiplíková-Kozáková, Marie. Hradní knihovna na Buchlově [rukopis]. Diplomová práce na katedře knihovnictví FF UK, ,  s. Lifka, Bohumír. Zámecká knihovna v Buchlovicích. In: Buchlovice : státní zámek a okolí. Praha , s. –. Kroupa, Jiří. Alchymie štěstí. Pozdní osvícenství a moravská společnost. Kroměříž , s. –.

Bys t ř i ce p o d H o s t ý n e m / Luboš Antonín /

Po třicetileté válce získal rod hrabat Rotalů renesanční zámek v Bystřici pod Hostýnem, který v letech – do dnešní podoby podle plánů Františka Antonína Grimma přestavil dědic části rotalovského panství, František Antonín della Rovere, hrabě Montelabate (–). Hrabě byl synem bohatého šlechtice, který měl rozsáhlé statky i v severní Itálii a na Moravu se přiženil v polovině . století. František Antonín della Rovere, hrabě Montelabate, patřil k osvícenským kruhům moravské šlechty, byl členem brněnské zednářské lože „U vycházejícího slunce v Orientě“ a zaváděl na svých panstvích moderní způsoby hospodaření. Za něj se stává bystřický zámek centrem kulturního a společenského dění. Z nedalekého zámečku Loučka sem zajížděl i příbuzný Františka Antonína, Maxmilián hrabě Lamberg, spisovatel a cestovatel, známý svými „kontakty“ s tajemným hrabětem Saint-Germaine a důvěrný druh Giacoma Casanovy. Smrtí Františka Antonína della Rovere jeho rod vymírá a majitelem panství se stává jeho uměnímilovný synovec Jan Nepomuk hrabě Wengerský. Po jeho smrti získal zámek Oliver svobodný pán Loudon (Laudon). O společenský vzestup této původně skotské rodiny, usazené v Pobaltí, se zasloužil vrchní velitel veškerého rakouského vojska Arnošt Gideon svobodný pán Loudon (–). Loudonům patřil zámek až do první republiky, kdy jej odprodali československému státu. Z bohatého vybavení bystřického zámku se dodnes zachovala zámecká knihovna, která patří mezi nejvýznamnější zámecké knihovny Moravy. Knihovnu spravuje 54 / 55

oddělení zámeckých knihoven Knihovny Národního muzea v Praze a v současné době je uložena na zámku v Novém Jičíně. Zámecká knihovna Bystřice pod Hostýnem obsahuje   svazků, z toho  rukopisy, jeden prvotisk,  svazků z . století a  svazky z let –. Přes tři čtvrtiny fondu tvoří německá literatura, zbytek je většinou ve francouzštině, menší část v angličtině a latině, ojediněle jsou zastoupena díla italská, česká a maďarská. Jádro dnešní bystřické knihovny tvoří soubor v honosných barokních vazbách s heraldickým supralibros z generálovy knihovny v Bečvárech, která byla později přemístěna do rakouského Hadersdorfu a odtud po zakoupení bystřického zámku Loudony byla instalována v Bystřici pod Hostýnem. Největší část fondu starých tisků tvoří literatura . století, velmi rozmanitého obsahového zaměření. Ve velkém množství je zastoupena literatura právnická, pocházející i ze století sedmnáctého. Četná jsou díla latinská, vytištěná na území Německa. Vedle významných právnických autorit doby je zde několik desítek disertačních prací z univerzit v Bonnu, Magdeburgu, Solnohradě, Mohuči, Štrasburku, Jeně, Göttingen, Kolíně nad Rýnem, Řezně a dalších. S univerzitními studiemi souvisí i akademické studijní řády univerzity v Göttingen. Velmi časté jsou zprávy o soudních procesech a sporech, vedených převážně mezi šlechtici navzájem a mezi šlechtou a městy. Zastoupeny jsou téměř všechny oblasti práva: právo říšské, soubory zákonů a nařízení platných v . století pro německé a rakouské země, právo kanonické, trestní právo včetně spisů o právu útrpném. Na oblast práva navazují spisy policejní a týkající se kriminality, včetně problematiky vězeňství. V Bonnu a Arnsbergu byla vydávána literatura vztahující se ke správě kolínského církevního knížectví. Nejcennější částí knihovny je literatura věnovaná vojenství, které nalezneme několik stovek svazků. Tvoří ji monografie vojevůdců, rakouská vojenská periodika, popisy válečných kampaní především prvé poloviny . století, ke kterým tvoří protějšek zprávy o mírových jednáních. Četné jsou spisy věnované vojenské teorii, učebnice taktiky i strategie, statuty a ročenky vojenských vzdělávacích ústavů. Zastoupeno je vojenské stavitelství a inženýrství, doplněné řadou učebnic matematiky a fyziky. Drobné tisky jsou věnovány vojenským předpisům a cvičením. Z druhů vojsk se pozornosti majitelů těšila pruská pěchota a regimenty dragounů a husarů. Zvláštní soubor tvoří sbírka map, a to jednak přes dvě stě originálních map kreslených a několik stovek tištěných map a plánů bitev a polních tažení, na nichž v čele rakouských armád stál Arnošt Gideon svobodný pán Loudon. Proslavil se ve válkách s Pruskem a svým tažením na Balkán proti Osmanské říši, zejména dobytím Bělehradu. Jako vrchní velitel veškerého rakouského vojska se generál těšil

značné popularitě, jak o tom svědčí nejen známá písnička „Generál Laudon jede skrz vesnici“ – z jeho jména pochází totiž i zvolání či kletba himmellaudon! (německy: Himmel Laudon), kterou údajně volali vyděšení Prusové. V Norimberku je tištěna většina map rakouských a německých zemí i řada map okresů českých zemí (Regni Bohemiae Circulus) z . století. Velké množství knih pojednává o ekonomii a finančním hospodářství. Nalezneme zde i knihy o dějinách obchodu a různé obchodní encyklopedie. Literatura s politickým zaměřením se týká jak vnitropolitické situace v Rakousku či v zemích jeho zájmové sféry, tak politiky zahraniční a politiky evropských mocností. Řada děl se vztahuje k historii i dobovým událostem v jednotlivých oblastech Německa a Rakouska. Početně vynikají především salzburgiana, vztahující se k Solnohradsku a rovněž moravica, silesiaca a bohemica, knihy týkající Moravy, Slezska a Čech. Tak jako ve většině zámeckých knihoven, nechybí ani v bystřické knihovně díla věnovaná genealogii, lovu, chovu koní a jezdectví. S hospodářstvím panství souvisí literatura lesnická a odborná literatura věnovaná ovocnářství. Několik prací pojednává rovněž o pěstování okrasných dřevin, například akátů, které se v té době těšily velkému zájmu jako okrasný strom. V souvislosti s pobaltským původem Loudonů nacházíme v Bystřici pod Hostýnem řadu knih vytištěných v Rize a Královci, včetně prvých vydání spisů Immanuela Kanta, který byl rovněž, jako Loudonové, potomkem skotských přistěhovalců ve Východním Prusku. Literatura . století je zastoupena cestopisy, převážně z oblasti Středního východu, Asie, Afriky a Dálného východu. Četné jsou schematismy a almanachy, včetně  Gothajských almanachů. Vyskytují se spolkové tisky a různé ročenky. Ve velkém množství nacházíme memoáry a biografie, často zaměřené na velké postavy vojenství a politiky (Fridrich Veliký, Bismarck, Moltke, Hindenburg). Četná jsou též habsburgiana a literatura o vídeňském dvoře. Hospodářská literatura se zabývá půdním hospodářstvím, mlékárenstvím, přírodními hnojivy, pěstováním brambor, chováním skotu, pěstováním řepy, cukrovarnictvím a chovem koní. Poměrně málo je zastoupena beletrie, a to převážně knihami lehčího žánru, zvláště detektivní a humoristickou literaturou. Nechybí však dějiny literatury – v knihovně se nachází různé příručky, kompendia a čítanky, výbory z literatury a literární časopisy (Sammlung der prosaischer Schriftstellers, Allgemeine Literatur - Zeitung, –, Jena, Leipzig, Wien,  svazků). Vedle pedagogické literatury a učebnic je zde též dětská literatura včetně dobrodružné literatury pro chlapce. Rozmanitá je literatura s náboženským obsahem. V menší míře se vyskytují katalogy, vědecko-populární, uměnovědné a sběratelské příručky (starý cín, výroba keramiky, orientální koberce). Mezi výtvarnými publikacemi je 56 / 57

zajímavá monografie věnovaná českému malíři německého původu, profesoru Akademie výtvarných umění v Praze, Hanuši Schweigerovi, který se koncem . století podílel na výtvarné výzdobě bystřického zámku. Mezi německy psanými bohemiky významné místo zaujímají sudetica. Je zde také regionální literatura věnovaná Znojemsku a rovněž překlady děl českých spisovatelů (Alois Jirásek, Julius Zeyer, Karel Václav Rais, Josef Karel Šlejhar). Provenienční průzkum fondu umožňuje přiřadit většinu starých tisků generálovi Arnoštu Gideonovi svobodnému pánu Loudon. Mezi knihami, které obsahují jeho vlastnoruční vpisek, převažují militaria, najdeme zde však i díla geografická či knihy mající vztah k Pobaltí, odkud rodina do střední Evropy přišla. Slavnému generálovi můžeme pravděpodobně připsat i vlastnictví knih označených menším zlaceným heraldickým supralibros. Mezi nimi zaujmou životopisy Alexandra Velikého, Fridricha Velikého a Gustava Adolfa Velikého, stejně tak jako knihy věnované švédskému králi Karlu XII. a rakouskému vojevůdci Evženu Savojskému. V souvislosti s boji proti Turkům nepřekvapí německý překlad Koránu vydaný v roce . Protože Bystřici pod Hostýnem získali Loudonové až v roce , musí generálovy knihy pocházet ze zámku v Bečvárech, který získal v době svých největších vojenských úspěchů, případně v Rakouském Hadersdorfu, kam se později generál přestěhoval. Opravdu se také v bystřické knihovně sporadicky vyskytují knihy provenienčně označené „Freih. Loudonische BIBLIOTHEK in Hadersdorf“. Z dalších příslušníků rodu do knihovny přispěla Marie Alice Loudonová, vedle exlibris a vpisků samotných Loudonů však ojediněle nacházíme množství ostatních vlastnických značek. Na kožené vazbě Gerichts-Büchlein Nicolase Vigelia (Merseburg s. a.), nacházíme iniciály W B W V K, která znamenají Wenceslaus Baron Worzikowsky von Kunratitz, učebnice aritmetiky vydaná roku  v Norimberku nese supralibros Jana Mazance z Frimburka. Reglement an die …Garnicon Regimenter infanterie (Berlín ) patřila jistému Niebelschützovi, příslušníkovi starého slezského rodu žijícího ve Hlohovsku, Olešnicku a Volově. V . století se rozdělil do dvou linií, které žily v německých zemích. Vie de Louis Barbe-Berton … (Paříž ) je opatřeno zlaceným heraldickým aliančním supralibros knížete Karla Augusta Waldeckého (†) a Kristýny falckraběnky Zweibrückenské. Mezi ženskými čtenářkami nacházíme provenienční značky Marie Terezie Wiederspergové, Margarety Breitfeldové (narodila se ), Alžběty M. Waldstetten rozené Schefferové, Jindřišky Szechenyi a Leopoldiny a Vilemíny Thunových, které byly s rodem Loudonů příbuzensky spřízněny.

D ř í n ov / Petr Mašek /

Zámek Dřínov získal v . století rod Walderode, dědictvím (majetku, jména i erbu) přešel koncem . století na původně francouzský rod hrabat Des Fours. Před druhou světovou válkou byl majitelem zámku hrabě Sigmund Des Fours-Walderode (–). Podle zpráv Národní a kulturní komise zde byla knihovna, kterou po roce  převzal Okresní osvětový referát v Kroměříži, ale pravděpodobně šlo o menší sbírku, protože hlavní knihovna rodu byla na zámku Potštát. Ve fondu Liptál je jedna kniha s heraldickým razítkem hrabat Des Fours-Walderode, s nápisem „DŘÍNOV“ a daty –. Ve zmíněném roce  došlo ke sňatku Sigmundova otce Artura (–) s Michaelou hraběnkou Bukůvkovou z Bukůvky (–). Literatura: Agenda Národní a kulturní komise, –, uloženo v Knihovně Národního muzea (KNM ).

Dinotica / Petr Mašek /

Zámek či vila zvaná Dinotica patřil podnikatelskému rodu Thonetů, známému výrobou ohýbaného nábytku. Po druhé světové válce byla v zámku knihovna, jejíž zbytek měl být odvezen do Lednice, asi  fotografií a dalších rodinných památek mělo být odvezeno do Vizovic a předáno Památkovému ústavu. Do Lednice měly být svezeny v roce  také další knihovny z thonetovských objektů, z Halenkova a Kýchové. Celkem bylo na Lednici asi  svazků, po vytřídění odborným institucím (např. Moravské zemské muzeum – hudební oddělení, Vysoká škola zemědělská v Lednici, Zemská univerzitní knihovna v Brně, 58 / 59