8:30 „Osm šedých ptáků sedí ve tmě. Fouká chladný vítr, není vlídný.“ Malý žlutý školní autobus překonal strmé stoupání a chvíli ne− bylo vidět nic než tisíce mil širokou plochu nezralé pšenice, která se vlnila pod šedivou oblohou. A pak se autobus opět spustil z kop− ce a obzor náhle zmizel. „Sedí na drátě, pak roztáhnou křídla, odplují do dálky na pestrých oblacích.“ Melanie se zarazila a pohlédla na dívky, které účastně přikývly. Uvědomila si, že zírala na bohaté lány pšenice a vůbec si nevšímala obecenstva. „Jste nervózní?“ zeptala se Shannon. „Neptej se jí na to,“ nabádala Beverly. „Nosí to smůlu.“ Melanie vysvětlila, že není nervózní. Znovu se zadívala na pole táhnoucí se podél silnice. Tři dívky podřimovaly, ale ostatních pět bylo vzhůru a čekalo, až bude Melanie pokračovat. Melanie začala znovu, ale než stihla odrecitovat první verš básničky, přerušila ji Kielle. „Co – co je to za ptáky?“ zeptala se zamračeně. „Neskákej jí do řeči,“ napomenula ji sedmnáctiletá Susan. „Lidi, co skáčou do řeči, jsou filištíni.“ „To já nejsem!“ odsekla Kielle. „Co to vůbec je?“ „Totální imbecilové,“ vysvětlila Susan. „A kdo jsou ,imbecilové‘?“ naléhala Kielle. „Nech ji to dokončit!“ Melanie pokračovala:
9