1 Mluvím pravdu. Oni lžou. Jsem silný. Oni jsou slabí. Jsem dobrý. Oni jsou špatní. Doyle by svou práci popsal jako zbytečnou, ale dostával za ni zaplaceno. Nikdy nepochopil, proč někdo vyhazuje patnáct babek na hodinu, a to tři hodiny denně pětkrát za týden, za práci, jež obnáší kontrolu prázdného skeletu monstrózní stavby, kterou si nechal stavět nějaký potrhlý boháč. Obhlídka mu trvala patnáct minut. Když šel pomalu. Zbývající čas jen tak proseděl, snědl si svačinu a poslouchal hudbu z walkmanu. Myslel na to, že mohl být opravdovým policistou. Kdyby nebylo toho proklatého kolena. Firma přikázala, aby tam šel, a on šel. Z invalidního důchodu nedokázal vyjít, vzal práci na částečný úvazek bez příplatků. Platil si dokonce praní vlastní uniformy. Jednou uslyšel, jak se ostatní baví za jeho zády. Ten mrzák může být rád, že vůbec něco má. Jako by to byla jeho chyba. Neměl ani 0,05 promile v krvi, takže se ani neblížil k zákonem stanovené hranici. Ten strom se před ním objevil zničehonic. Přízvisko mrzák mu vždy vehnalo horkost do tváře i hrudníku, ale držel jazyk za zuby, jako to dělal vždycky. Ale jednoho dne… Zaparkoval taurus na prašné cestě hned za plotem a ještě pečlivěji si zastrčil košili do kalhot. Bylo sedm ráno a kolem vládlo ticho, přerušované jen krákáním těch pitomých vran. 7