Prolog Před zapálením ohně Gwenyth zaslechla kroky a cinkot kovu a bylo jí jasné, že k její cele míří stráže. Její dny jsou sečteny. Přestože od začátku věděla, že je odsouzena k smrti, přestože hodlala zemřít důstojně, s hlavou hrdě vztyčenou a se sžíravým po hrdáním v očích, zamrazilo ji po celém těle a krev jí ztuhla v žilách. Je snadné tvářit se předem jako hrdinka, ale když teď doopravdy udeřila nemilosrdná realita, opanoval ji děs. Zavřela oči a pokoušela se sebrat sílu. Aspoň půjde po svých. Nebudou ji muset k hranici dovláčet jako tolik těch nešťastníků, které „dovedli“ k přiznání. Ti, kdo si u výslechu na vlastní kůži zakusili bezmeznou krutost v podobě palečnic, natahování na skřipec a dalších technik, kterými z vězňů páčili připuštění jejich viny, se většinou už na nohy nepostavili. Ona hned na začátku dala vyslýchajícím, co si přáli, uchovala si hrdost a doufala, že její sarkastické přiznání působilo jako výsměch. Ušetřila tím království hromadu peněz – ti netvoři, kteří mučili vězně ve snaze vytáhnout z nich pravdu, totiž dostávali za svou příšernou práci zaplaceno. A sama sebe ušetřila té potupy, že by ji k hranici museli vléct – polámanou, zkrvavenou a znetvořenou. Zase cinkl kov o kov a kroky se blížily. Zhluboka dýchej, poručila si. Umře důstojně. Nepochroumali ji, a když viděla, čeho jsou schopni, měla by být vděčná, že může jít na popravu po svých. Ale stejně ji jímala hrůza… Stála tam vzpřímená jako svíce, ne z hrdosti, ale protože se do ní dala taková zima, že jí připadalo, jako by měla tělo z ledu 7
Issuu converts static files into: digital portfolios, online yearbooks, online catalogs, digital photo albums and more. Sign up and create your flipbook.