1 LEDEN 197– „Attention! Le train de sept heures à destination de Zurich partira du quai numéro douze.“ Vysoký Američan v tmavomodrém baloňáku zvedl oči k obří kopuli ženevského nádraží a snažil se najít skryté reproduktory. V ostře řezané tváři měl zmatený výraz. Oznámení zaznělo ve fran− couzštině, tedy v jazyce, jímž mluvil velmi špatně a rozuměl ještě hůř. Rozeznal však slůvko Zurich. Bylo to znamení, na které čekal. Odhodil si světle hnědé vlasy z čela, kam mu s otravnou pravidel− ností padaly, a vykročil k severnímu konci nádraží. V budově bylo rušno. Lidé spěchali kolem Američana všemi směry. Hrnuli se k nástupištím, aby mohli začít svou pouť do množství různých stanic. Zdálo se, že nikdo nevěnuje pozornost hlasitým oznámením, jež se s kovovou jednotvárností rozléhala horními prostory budovy. Cestující na ženevském nádraží měli jasný cíl. Byl konec týdne. Na horách napadl nový sníh a vzduch venku byl svěží a mrazivý. Každý měl vlastní program: zajet na lyže, na návštěvu známých… Proč ztrácet čas? Všichni spěchali. Pospíchal i Američan. Také on měl svůj program a musel něko− ho navštívit. Ještě před oznámením si zjistil, že vlak do Curychu odjíždí z dvanácté koleje. Podle plánu měl sejít na nástupiště, odpočítat sedm vagonů odzadu a pak nejbližšími dveřmi nastou− pit. Uvnitř měl znovu počítat, tentokrát pět kupé, a dvakrát zakle− pat na páté dveře. Pokud nic nepokazí, otevře mu sám ředitel La Grande Banque de Genève, což bude znamenat vyvrcholení dva− nácti týdnů příprav. Příprav, k nimž patřily záměrně mlhavé tele− gramy, zámořské telefonáty z aparátů, které musely být na přání švýcarského bankéře sterilní, a hlavně naprosté utajení. Netušil, co má ředitel La Grande Banque de Genève na srdci, ale domýšlel se, proč bylo zapotřebí tolik bezpečnostních opatření. Ten Američan se jmenoval Noel Holcroft. Holcroft však nebylo jeho rodné jméno. Narodil se v Berlíně v létě roku 1939 a v zápise o po−
9