Kapitola 1 H
eath zaklel a vyhrnul si límec kabátu. Závan ledového vzduchu mu pronikl až za krk. Trávil zde první zimu a zjišťoval, že Nová Anglie není nic pro zbloudilé jižany. Pod podrážkami bot křupal zmrzlý sníh, jejž přivály nespočetné bouře. Mnohokrát ho napadlo, že potrvá do června, než všechen roztaje. Ačkoliv se oblékal do teplých vlněných svršků, každému starousedlíkovi bylo na první pohled jasné, že zde dlouho nežije. Jeho pleť si podržela snědý odstín člověka zvyklého na žár jižního slunce. Měřil sto osmdesát centimetrů, což nebylo v Kentucky či Virginii nic výjimečného, zato tady většinu obyvatel nepříjemně převyšoval a přiváděl do rozpaků upřeným pohledem pronikavě modrých očí. Doma se cizí lidé na ulici navzájem zdravili, zato tady jste nesměli nikoho oslovit, pokud jste nepatřili mezi jeho příbuzné, přátele či obchodní partnery. Jak to, že si lidé v Massachusetts neuvědomují, jak jsou divní? Tohle nechápal. Nikde nenacházel vysvětlení pro jejich odtažitost a chlad či nesmírně zvláštní smysl pro humor. Třeba je poznamenalo špatné počasí. Usmál se jedním ze svých kouzelných úsměvů, z nějž se kdysi zatetelilo srdce každé obyvatelky Henrico County, a pevně sevřel topůrko sekery. Dříví a uhlí rychle docházelo a on se snažil udržet svoji nevelkou chalupu příjemně vytopenou. Venku mrzlo, až praštělo. Písnička, kterou si pískal, mu zamrzala na rtech, přesto se dala poslouchat. ~ 6 ~