1 Narodil se Kristus Pán, veselme se… Skupinka koledníků se zimomřivě krčila na rohu ulice. Podupá− vali nohama a mávali rukama; jejich mladistvé hlasy se nesly do chladného večera a jen stěží přehlušovaly ostré troubení automo− bilových houkaček, hvízdání policejních píšťalek a plechové tóny vánočních písní, které chrlily reproduktory nad svátečně osvětlený− mi výkladními skříněmi. Hustá vánice prakticky zastavila provoz a ti, kteří si nechali nákupy dárků na poslední chvíli, si clonili oči před dorážejícími vločkami a jen zázrakem se jim dařilo uskakovat v sněhové břečce před popojíždějícími automobily a vyhýbat se je− den druhému. Autobusům na vlhké dlažbě beznadějně prokluzo− vala kola a pohybovaly se trhanými přískoky. Santa Clausové v červených uniformách neúnavně vyzváněli, ale málokdo jim vě− noval pozornost. Z růže kvítek vykvet nám, radujme se… Zpoza rohu se vynořil tmavý cadillac a pomalu projel kolem koledníků. Předzpěvák v kostýmu, jenž ztělesňoval čísi naivní představu Dickensova Boba Cratchita*), přistoupil k pravému zad− nímu okénku sedanu, natáhl ruku v rukavici a přitiskl obličej, jehož ústa nepřestávala zpívat, ke sklu. Z života čistého… Otrávený řidič zatroubil a vzteklým máváním koledníka zahá− něl, ale pasažér na zadním sedadle, šedovlasý muž středního věku, sáhl do náprsní kapsy pláště, vylovil několik bankovek a stiskl tla− čítko elektrického ovládání oken. Sklo tiše sjelo a cestující vložil pe− níze do natažené ruky. „Bůh vám žehnej, pane!“ zvolal zpěvák. „Chlapecký klub z Vý− chodní padesáté ulice vám z celého srdce děkuje. Veselé Vánoce, pane!“
*) Postava z Vánoční koledy, první z mnoha povídek, jimiž anglický romanopisec Charles Dickens získal světovou proslulost jako nedostižný tvůrce vánoční nálady. (Pozn. překl.)
9