1 Aranžér byl varován, že i když sem přijde hluboko po půlnoci a navíc během víkendu o svátcích Díkůvzdání, je dost pravdě− podobné, že ve firmě budou ještě stále pracovat advokáti i asis− tenti. A tak měl po ruce zbraň obrácenou ostřím dolů. Byla to podivná věcička – ani ne tak nůž, jako spíše sekáček na led, ovšem delší a vyrobený z černé tvrzené oceli. Aranžér ho nesl s jistotou člověka, který s podobným předmě− tem umí velmi dobře zacházet. A který ho již dříve použil. Hřmotný plavovlasý muž s baseballovou kšiltovkou na hlavě a v šedé kombinéze s emblémem smyšlené firmy zabývající se aranžováním a čištěním záclon a závěsů se nyní zarazil, a když zaslechl kroky, vklouzl do prázdné kanceláře. Nastalo ticho. Po chvíli muž pokračoval v cestě přes stíny, přičemž se vždy jednou za čas nadlouho zastavil a ztuhl jako liška před hnízdem bezsta− rostných ptáků. Pohlédl na plánek firmy, odbočil do jedné chodby a pokračo− val v chůzi, přičemž stále svíral rukojeť zbraně v ruce, jež byla stejně svalnatá jako zbytek jeho těla. Když se přiblížil k hledané kanceláři, zastavil se a přetáhl si přes ústa papírovou masku. Ne proto, že by se obával prozrazení, nýbrž proto, že nechtěl na místě zanechat kapičku slin, která by se dala separovat a použít při testu DNA. Kancelář patřící Mitchellu Reeceovi se nacházela na konci chodby nedaleko od hlavního vchodu do firmy. Stejně jako ve všech ostatních kancelářích byla i zde rozsvícena světla, takže si aranžér nemohl být jist, zda je místnost skutečně opuštěná. Když však rychle nakoukl dovnitř, spatřil prázdnou místnost, a tak vstoupil dál.
7