1 Ačkoliv jsem už dávno vyšla ze cviku, rychle jsem si připomněla neměnná pravidla mezi opačným pohlavím: když si hraješ s ohněm, velmi snadno se můžeš spálit… A Rotham patří k těm nejvášnivějším mužům, jaké znám. Z deníku Tess Blanchardové
Richmond, Anglie říjen 1817
K
jejímu překvapení byl jeho polibek mdlý. Když ji pan Hennessy sevřel v náruči, Tess Blanchardová po cítila zklamání. Kvůli jeho nespoutanému chování očekávala mno hem víc. Víc vzrušení, víc rozkoše, víc citu. Zkrátka tajně doufala, že ji uchvátí romantická vášeň. A teď tady stojí a věcně přemýšlí o způsobu, jakým ji líbá. Sou středěný tlak jeho rtů. Ideální náklon hlavy. Nehybné ruce okolo jejího pasu. Tess si s lítostí uvědomila, že v tom není žádná jiskra, žádný oheň. To způsobilo, že zůstala zcela chladná. Byla si jistá, že Patrick Hennessy má na rozdíl od ní s líbáním značné zkušenosti, přesto něco nebylo tak, jak má být. Jeho rty plenily ty její, ale ona necítila žádné vzrušení. Myslela si, že muž, který se považuje za odborníka v milování, v ní vyvolá bouřlivější reakci. Ne že by ve svých třiadvaceti měla tolik zkušeností, aby mohla srovnávat, vždyť to byl teprve druhý muž, který ji políbil. 7
Všechno se to stalo velice rychle. Jednu chvíli se společně smá li pasáži v komedii, již Hennessy napsal, ale potom se na jeho tváři náhle objevil vážný výraz. Když přistoupil blíže a sklonil hlavu, aby ji políbil, Tess ani nenapadlo, aby ho zastavila. Až příliš dlouho stá la stranou všech milostných her a odmítala riskovat, že jí někdo znovu zlomí srdce. Bylo načase, aby odložila smutek a vrátila se zpátky do života. Navíc ji Hennessy nepřitahoval jen ze zvědavosti, ale lákalo ji i kouzlo zakázaného ovoce. Moc dobře věděla, že počestná dáma by se za staženou oponou nepustila do skandálního dobrodružství s volnomyšlenkářským autorem divadelních her. Hennessy sice byl skvělý herec, úspěšný ředitel vlastní herecké společnosti, na dějný dramatik a nadaný organizátor posledních dvou dobročin ných koncertů, které Tess pořádala a které její charitativní organi zaci přinesly obrovskou sumu peněz, ale mezi londýnskými herci proslul také jako zpustlík. Nemohlo se třeba stát, že mu kvůli předsudkům nedala spra vedlivou šanci? Tess pevně zavřela oči a ze všech sil se snažila projevit nějakou reakci. Hennessy okamžitě zareagoval, jeho ruce sklouzly dolů po jejích zádech a pevně ji k sobě přitiskl. Ačkoli ji polibek nijak nenadchl, jeho evidentně zaujala. Soudila tak podle zduřeného mužství, které cítila přitisknuté ke svému podbřišku… „Ale, ale, chcete si snad ve své hře zahrát milenku, slečno Blan chardová?“ Po této jízlivé poznámce Tess odtrhla rty od Hennessyho, a když si uvědomila, komu ten nepříjemný mužský hlas patří, ztuh la. Zřejmě přeslechla, jak tato osoba vstoupila do tanečního sálu, kde se nacházelo provizorní jeviště. Dobrotivý bože, tohle se nemělo stát. Copak zrovna teď sem musel vejít arogantní, nesnesitelný vévoda z Rothamu, starší brat ranec jejího zesnulého snoubence? Rotham vstoupil za oponu a na šel ji ve vášnivém objetí s mužem, kterého najala, aby režíroval její amatérské divadlo. Když se Tess od svého spoluviníka odtáhla, tváře jí hořely stu dem. Rovněž Hennessy na nečekaný vévodův příchod zareagoval 8
a ihned ji pustil. Nicméně herec se netvářil jen provinile, ale i tak vyděšeně, jako by byl přistižen při zločinu, za který se věší. Tess se napřímila a obrátila se k Ianovi Sutherlandovi, štíhlému a vysokému vévodovi z Rothamu. Skrze oponu sem dopadalo jen velmi málo světla, přesto Tess viděla, že má pevně sevřené rty, což naznačovalo nelibost, dokonce snad i hněv. Překvapilo ji to. Nemá právo mě soudit, říkala si v duchu. „Jste na omylu, Vaše Milosti,“ ohradila se Tess a snažila se na jeho poznámku reagovat klidným hlasem. „Ve hře pana Hennessy ho nejsou žádní milenci. Je to komedie o nezbedném strašidle.“ „V tom případě tady nacvičujete nějakou novou roli?“ Tess se rozhodla, že bude jeho kousavou poznámku ignorovat. „Co pro vás mohu udělat, Rothame?“ zeptala se chladně. „Právě jsme dokončili kostýmovou zkoušku a do večerního představení nám ještě zbývá hodně práce.“ V zadní části tanečního sálu postavili jeviště pro divadelní před stavení, jehož veškeré výnosy budou sloužit k charitativním úče lům. Tess u Hennessyho objednala krátkou hru, do které se zapojí i její hosté. „Pochybuji, že vaše příprava zahrnuje i líbání najatého herce,“ utrousil Rotham tím svým otravným cynickým způsobem. Tess ztuhla. „Koho líbám, to rozhodně není vaše starost.“ „S tím nemohu souhlasit.“ Tess cítila, jak se jí v žilách začíná vzteky vařit krev. Rozhodně mu nedovolí, aby jí říkal, co má dělat. Už několikrát se kvůli tomu nepohodli. Vévoda z Rothamu je sice hlavou rodiny, do které by se přivdala, kdyby její snoubenec před dvěma lety nezahynul v bitvě u Waterloo, ale nejsou spolu nijak pokrevně spřízněni. Jestli si Ro tham myslí, že jí může mluvit do jejích záležitostí, zvláště do těch milostných, pak se ukrutně mýlí. Rotham upřel pronikavé šedé oči na pana Hennessyho, který se zdál být naprosto vyděšený. „Od vás bych to nečekal, Hennessy. Měl jste ji chránit, ne na ni útočit. Takhle plníte své povinnosti?“ Herec se na vévodu omluvně podíval. „Prosím za prominutí, Vaše Milosti. Zachoval jsem se podle.“ Pak se vystrašeně podíval 9
na Tess. „Mockrát se omlouvám, slečno Blanchardová. Zašel jsem příliš daleko.“ Tess chtěla odpovědět, ale Rotham ji předešel. „Byl bych rád, kdybyste nás nechal o samotě, Hennessy. S vámi si to vyřídím poz ději.“ Tess nad Rothamovým arogantním chováním údivem otevřela ústa, ale než mohla své námitky vyjádřit nahlas, Hennessy se před ní mírně uklonil, rychle se otočil a zmizel průchodem v oponě. V tichosti naslouchala, jak schází po schodech jeviště a v rych losti opouští taneční sál. Tess si pomyslela, že od něho nebylo příliš galantní, že ji tady nechal samotnou s vévodou. Bylo však zřejmé, že se nechce dostat do křížku se šlechticem Rothamova postavení a vlivu. Když se konečně vzpamatovala natolik, aby dokázala protesto vat, Rotham odmítavě zvedl ruku. „Dobře víte, že milostné dob rodružství s někým takovým, jako je Hennessy, vám moc nepro spěje.“ Tess se na něho rozhořčeně podívala. Vždyť on ji tady kárá za něco, co neudělala. „Nešlo o žádné milostné dobrodružství, Vaše Milosti. Byl to jen pouhý polibek.“ Rotham se ušklíbl. „Mně to jako pouhý polibek nepřipadalo. Do cela jste spolupracovala.“ Zdálo se, že je rozzlobený, ale proč se zlobí, že opětovala hercův polibek, to nechápala. „No a co má být? Není žádný zločin…“ Najednou si Tess uvědomila, že mluví vysokým a rozčileným hlasem. Nadechla se, aby se uklidnila, a přinutila se k chladnému úsměvu. „Opravdu nemohu uvěřit vaší drzosti, Rothame. Jak může někdo s vaší pochybnou pověstí obvinit druhého muže z podlého chování nebo mě plísnit za něco tak nevinného, jako je polibek? Připadá mi to naprosto neadekvátní. Uvědomujete si vůbec, jaký jste pokrytec?“ Na jeho rtech se mihl jízlivý úsměv. „Uznávám vaši výtku, sleč no Blanchardová. Jenže já nejsem jediný, kdo se o váš vztah s Hen nessym zajímá. Lady Wingateová se obává, že jste se s tím mužem až příliš sblížila. Vlastně mě poslala, abych se po vás poohlédl.“ 10
To Tess odzbrojilo, což měl Rotham zcela jistě v úmyslu. Baron ka Wingateová nebyla jen Tessina kmotra, ale také hlavní patronka této charitativní akce. Nemůže si dovolit urazit šlechtičnu, na je jímž dobrodiní závisí tolik životů. „Vůbec nic s Hennessym nemám,“ odvětila Tess nakonec. „Je to jen můj zaměstnanec, nic víc.“ „Máte ve zvyku líbat všechny své zaměstnance?“ zeptal se Rotham. Než mohla odpovědět, potřásl hlavou. „Lady Wingateová bude velmi zklamaná. Uspořádala tuto slavnost jen kvůli vám, aby vám pomohla získat finanční prostředky pro charitu. A takhle jste se jí odvděčila.“ Tess jeho obvinění nedokázala vyvrátit, a tak jen Rothama pro bodávala ukřivděným pohledem. Kmotra s její charitativní činností dlouho nesouhlasila a teprve nedávno se uvolila, že na své ven kovské sídlo pozve několik svých bohatých známých, aby Tess poskytla vhodné publikum. Ta minulý týden jednoho po druhém přesvědčovala, aby přispěli na její charitu. „Vy jí to chcete říct?“ zeptala se Rothama. Jeho odpověď ji rozlítila. „To záleží na okolnostech.“ „Na jakých?“ „Zda chcete ve svém vztahu s Hennessym pokračovat.“ „Už jsem vám řekla, že s ním nic nemám! Vyložil jste si to na prosto chybně.“ „Kdo s tím polibkem začal?“ „Copak na tom záleží?“ „Pokud Hennessy zneužil příležitost, pak ho vyzvu na souboj.“ „To nemůžete myslet vážně!“ Tess na něho udiveně zírala a po malu začala nabývat dojmu, že si legraci rozhodně nedělá. Zesnulý vévoda z Rothamu, Laurence Sutherland, ukončil svůj prostopášný život v souboji, na který ho vyzval žárlivý manžel. Jeho syn Ian se v mládí vydal v otcových stopách a věnoval se hazardu a ženám. Skandální historky, jež se o Ianu Sutherlandovi vyprávěly, mu před osmi lety vysloužily přezdívku Ďábelský vévoda. Ale snad by Hen nessyho nezastřelil jen proto, že ji políbil? „Moc dobře víte, že souboje jsou zakázané,“ namítla Tess. „Na víc jsou nebezpečné a mnohdy i smrtelné.“ 11
Rotham protáhl obličej, jako by si také připomněl potupnou smrt svého předka. „To tedy ano.“ Nic víc nedodal. Zatímco mlčel, Tess si vzpomněla na jeho slova těsně před tím, než Hennessyho vykázal z tanečního sálu. „Jak jste to myslel, když jste říkal, že mě pan Hennessy měl chránit?“ Rotham jen mávl rukou. „To není důležité.“ „Přesto bych to ráda věděla.“ Tess na něho upřela tvrdošíjný pohled. Rozhodně nemínila couvnout. Zřejmě musel její odhodlání vycítit, protože pokrčil rameny. „Když jste začala trávit mnoho času v Královském divadle v Covent Garden, kde jste připravovala své nové charitativní představení, na jal jsem Hennessyho, aby na vás dohlédl. Zákulisí divadla je často nebezpečné místo, zejména pro mladou dámu bez doprovodu.“ Udiveně povytáhla obočí. „Takže vy jste ho najal, aby na mě dá val pozor?“ „Ano. Zaplatil jsem mu docela slušnou sumu.“ Tak proto Hennessy vždy trval na tom, že ji doprovodí ke kočá ru, a proto se kolem ní neustále točil, když se účastnila zkoušky. A ona si myslela, že herec touží po její společnosti. Její sebeúcta teď utržila tvrdou ránu. „Do divadla mě obvykle doprovází má společnice,“ poukázala Tess. „Vaše společnice je stará panna, která má sílu jako moucha. Kdybyste se dostala do potíží, nedokázala by vám pomoct.“ Tess musela uznat, že má pravdu. Paní Dorothy Croftová je drobná, křehká a nemluvná bytost, navíc trochu roztržitá. Tato chudá přítelkyně Tessiny zesnulé matky neměla po smrti svého manžela kde bydlet, a tak jí Tess nabídla domov v Chiswicku. Ni kdy toho nelitovala. Uhlazená postarší dáma vedla její domácnost, a tak měla Tess mnohem více času na své dobročinné úsilí. „Kdyby to bylo třeba, mám statného kočího a lokaje,“ trvala Tess na svém. Rotham ani nepohnul brvou. „I přesto jsem myslel, že je moud ré zajistit vám ochranu. Rovněž jsem věděl, že žádné mé doporuče ní byste nebrala vážně.“ 12