1 Nikdy na sobě nedejte znát, že vás nějaký gentleman ohromil, a to především pokud to je pravda. Tím, že odhalíte svou slabost, mu do rukou dáte silnou zbraň, kterou pak může využít proti vám právě tehdy, když se vám to bude nejméně hodit. anonymní dáma Rady pro mladé dámy, jak získat manžela
Londýn, září 1817
„E
leanor, má drahá, mám pro tebe špatnou zprávu! Wrex ham je tady.“ Lady Eleanor Pierceová zkameněla a upřeně hleděla na svou tetu. Cítila, jak se jí zběsile rozbušilo srdce. „Tady? Dnes večer? V Carlton House?“ „Přesně tak. Právě oznámili jeho příchod.“ Eleanořina teta a gardedáma lady Beldonová se kysele ušklíbla. „Taková drzost! Měl by mít v sobě alespoň tolik slušnosti, aby se tady neukazoval.“ Eleanor souhlasila, že Damon Wrexham má v sobě drzosti víc než dost. Popravdě řečeno, Damon byl ten nejdrzejší muž, jakého znala. Jenže ona je dostatečně silná, aby na sobě nedala znát, jak jí ublížil – alespoň si to myslela. Eleanor se s vypětím všech sil usmála a tep jejího srdce se zase ustálil. „Obávám se, že lord Wrexham má plné právo, aby se dneš ního plesu zúčastnil, teto Beatrix. Zcela jistě musel být pozván, stej ně jako my.“ Jiří, princ z Walesu a současný regent Anglie, ve své grandiózní londýnské rezidenci Carlton House často pořádal oslňující plesy jen pro pozvané. Lady Beldonová se občas objevila na seznamu 7
hostů, protože její zesnulý manžel kdysi patřil mezi důvěrné prin covy přátele. Dnes večer bylo přetopené panské sídlo plné elegantní aristo kracie a londýnské smetánky. Eleanor se rychle rozhlédla kolem sebe a konstatovala, že okouzlující svůdník, který kdysi získal její srdce a pak ho odhodil a pošlapal, se nenachází nikde poblíž. „Přikládáš tomu až příliš velkou váhu,“ zamumlala Eleanor a snažila se skrýt svou úlevu. „Wrexham přece může chodit, kam je mu libo.“ Teta Beatrix se na Eleanor zkoumavě zadívala. „Doufám, že ho nemíníš obhajovat. Poté, co tě tak bezcitně opustil.“ „Ne, to zajisté ne. Jenže je to už tak dávno, že je mi jeho přítom nost zcela lhostejná. Jednou jsme se museli znovu setkat. Pobývá v Londýně už týden a oba se pohybujeme ve stejných kruzích.“ Lady Beldonová nesouhlasně zakroutila hlavou a přistoupila blíže ke své neteři. „Možná bychom měly odejít, Eleanor. Zajdu nás omluvit princi…“ „Nemám v úmyslu utíkat před lordem Wrexhamem, drahá teto.“ „Pak by ses měla připravit. Každou chvíli se tady objeví.“ Eleanor přikývla a zhluboka se nadechla. Byla připravená, jak jen mohla být, aby se setkala s okouzlujícím gentlemanem, který kdysi býval jejím snoubencem. Už několik dní věděla, že se Damon po dvou letech znovu ob jevil v Londýně, protože přátelé lady Beldonové byli celí dychtiví, aby jí sdělili každý společenský drb. Eleanor proto měla dostatek času, aby si naplánovala, co mu řekne a jak bude reagovat. Bude elegantní, chladná a zcela nad věcí. Ukáže mu zdvořilost, ale nic víc. „Jsem naprosto schopná setkat se s ním,“ řekla klidným hla sem, ačkoli v břiše cítila třepetání stovek motýlích křídel. Nicméně lady Beatrix o tom nebyla přesvědčená a ani nemíni la jeho lordstvu odpustit jeho hříchy z minulosti. „Neměla by ses s ním vůbec vidět. Kdyby byl správný gentleman, měl by mít tolik slušnosti, aby se od tebe držel dál.“ „Vždyť on se držel dál,“ řekla Eleanor s hořkým nádechem v hlase. „Celé dva roky.“ 8
„Přesto to nebylo dost dlouho! Podle mě by měl být ze slušné společnosti zcela vykázán.“ Bohužel Damonův zločin nepatří do kategorie těch, na které se vztahuje justiční právo, uvědomila si Eleanor. „Mám dojem, že jsi až příliš přísná, drahá teto.“ „Vůbec ne. Nikdy si neodpustím, že jsem tě s tím ničemou se známila.“ „Není to přece tvá vina. Pokud si dobře vzpomínáš, tak to bylo trochu jinak.“ Postarší žena odmítavě mávla elegantní rukou. „Wrexham tě poznal na mé každoroční venkovské slavnosti, což je totéž, jako bych vás seznámila. Kdybych ho nepozvala do svého domu, nikdy bych tě nevystavila takovému utrpení a ponížení. Byl to však Mar cusův přítel. Jak jsme mohly vědět, že se z něho vyklube takový mizera?“ Skutečně! Jak to mohly vědět? pomyslela si Eleanor v duchu. Než Damon zrušil jejich zasnoubení, měl o něm její milovaný starší bratr Marcus velmi vysoké mínění – stejně jako ona. Se svým okouzlujícím zjevem a odzbrojujícím šarmem byl Damon tajným snem každé mladé dámy, stejně jako postrachem všech gardedám. Svou schovanku chránila i Beatrix Beldonová, která se o Elea nor starala od jejích deseti let, když jí zemřeli rodiče. Milovala ji jako svou vlastní dceru. Lady Beldonová byla každým coulem šlechtična a přísně trva la na všech společenských zásadách. Zpočátku byla lordu Wrex hamovi nakloněna, a to i přes jeho divokou pověst, poněvadž se pyšnil starobylým titulem, jehož kořeny sahaly stovky let do minu losti, a stejně tak obrovským jměním, které bylo ještě větší než to Eleanořino. Co se týkalo Eleanor, té na Damonově titulu ani bohatství nezá leželo. Byl to on sám, kdo probudil její zájem. Od první chvíle, co se setkali, k němu pocítila silnou náklonnost, což se jí ještě nikdy předtím nestalo. Zamilovat se do něho bylo tak snadné. Pochopitelně že se její pobláznění dalo omluvit nezkušeností mládí. Vždyť jí tehdy bylo teprve devatenáct a v bláhovém srdci toužila po vášnivé romantické lásce. Po nápadníkovi, který by ji 9
dokázal rozpálit a probudil v ní vřelou touhu, přesně jako to udělal Damon. Těch několik málo týdnů, kdy se jí dvořil, byla šťastná a mysle la si, že jsou ideální pár a že Damon je muž jejích snů. Očekávala – doufala –, že spolu budou šťastni a že se budou milovat až do smrti. Až do onoho osudného rána před dvěma lety, kdy ho uviděla v Hyde Parku s jeho překrásnou milenkou. Dokonce se ani nesna žil být diskrétní a na veřejnosti s ní flirtoval. Eleanor se cítila zrazená a pošpiněná a ihned zrušila jejich za snoubení. Tehdy přísahala, že s Damonem už nikdy nechce mít nic společného. Nejenže jí zlomil srdce, ale pošpinil jí i pověst a urazil její pýchu. Ještě teď cítila bolest, jakou jí způsobil. Nicméně roz hodla se, že se nemůže skrývat a oddávat se starým křivdám. „Nu,“ přetrhla lady Beldonová její myšlenky, „pokud tady chceš dnes večer skutečně zůstat, měla by ses držet po boku prince Laz zary. Pro případ, že by Wrexham měl tolik drzosti a oslovil tě.“ „To budu, teto. Jeho Výsost se jen na chvíli vzdálila, aby nám přinesla nějaké občerstvení.“ Italský šlechtic princ Antonio Lazzara di Terrasini přijel do An glie ve společnosti svého staršího vzdáleného příbuzného signora Umberta Vecchiho, který na britském dvoře působil jako diplomat. Všeobecně bylo známo, že princ přijel do Anglie, aby si zde našel nevěstu, a že lady Eleanor patří mezi favoritky. Eleanor si dobře uvědomovala, že prince k ní nepřitahuje její charakter ani intelekt. Byla urozená dědička velkého jmění, které jí odkázala její matka. Rovněž byla dcera barona a od doby, kdy její starší bratr po vzdáleném příbuzném zdědil Denverské panství, sestra hraběte. Snad právě proto Eleanor ještě stále nebyla rozhodnutá, zda se skutečně chce stát manželkou prince Lazzary. Nepochybně ji přitahoval. Jeho smyslný hlas a pronikavé tmavé oči byly esencí ro mantiky. Rovněž byl krásný, zábavný, okouzlující a vtipný – stejně jako Damon. Po katastrofálním ukončení zasnoubení s Damonem – po němž následovalo ještě kratší zasnoubení s druhým gentlemanem – byla Eleanor rozhodnutá, že příště to už musí vyjít. Rozhodně se provdá jen za toho muže, který ji bude milovat a ona bude milovat jeho. 10
Najednou to v rohu místnosti zahučelo. Eleanor očekávala, že vešel princ se svým doprovodem. Když však její teta ztuhla a za mumlala: „Když už mluvíme o ďáblovi,“ Eleanor si uvědomila, že to nebyla jen Jeho královská Výsost, která vzbudila takový rozruch. Vedle prince regenta stál vikomt Damon Wrexham a přitahoval oči všech přítomných včetně těch jejích. Společnost se před prin cem začala uklánět, zatímco lord Wrexham nenuceně pozoroval urozenou sešlost. Kdesi v koutku mysli Eleanor zaregistrovala vzrušené ženské hlasy, které komentovaly příchod tohoto gentlemana, ale popravdě řečeno jediné, čemu mohla věnovat pozornost, byl Damon…, jeho mužnost a dokonalost. Zdálo se, jako by svou přítomností naplnil celou místnost. Jeho ostře řezané rysy, čtverhranná brada a vystouplé lícní kos ti byly přesně tak okouzlující, jak si je pamatovala, ačkoliv jeho po kožka měla nyní bronzový nádech. Stejně jako ona měl husté černé vlasy, které však neměly její typický namodralý ebenový nádech. Jeho oči, posazené pod hustým obočím, byly černé jako půlnoční obloha a stejně tak neohrožené… Eleanor náhle na sobě ucítila jeho pohled a ztuhla. Navzdory veškerým předsevzetím ji Damon dokázal uvěznit v jediném pohledu. Bylo nepochopitelné, jak v ní najednou dokáže probudit oheň i ledový chlad. Jak dokáže rozbušit její srdce a při pravit ji o dech. Setkání s ním na ni mělo stejný účinek, jako kdyby ji zasáhl blesk. Přesně tentýž pocit zažila, když ho uviděla před dvěma lety poprvé. Ruce si přitiskla k hrudi v marné snaze zklidnit zběsilý tlukot svého srdce. Zběsilý pulz však nebyl jejím jediným problémem. Měla zpocené ruce a podlamovala se jí kolena. Byla bláhová, když čekala něco jiného. Žádný muž v ní nikdy nedokázal probudit takovou vášeň a dotknout se těch nejhlubších citů jako Damon… Eleanor se zamračila a napřímila se. Nebudu tady dělat žádné scény, přísahala si v duchu. Rozhodně ne před celou společností. 11
Cítila na sobě zkoumavé pohledy. Všichni věděli, že lorda Wrex hama před dvěma lety odmítla a také i to, jaký k tomu měla důvod. Teď dychtivě čekali na její reakci. „Přinesl jsem vám šampaňské, donno Eleanor.“ Když Eleanor uslyšela hluboký sametový hlas italského gen tlemana, snad ještě nikdy v životě nebyla vděčnější za vyrušení ze svých myšlenek. Odtrhla od Damona zrak, upřela ho na prince Lazzaru a odmě nila ho okouzlujícím úsměvem. Nedovolí svému bývalému snou benci, aby jí zkazil dnešní večer. Alespoň pro dnešek byla pevně rozhodnutá ignorovat hořko sladké vzpomínky na svou nešťastnou lásku a na zhýralého gentle mana, který byl jejich příčinou. Eleanořino rozhodnutí vydrželo pouze dvě hodiny, dokud ji princ Lazzara nepozval na procházku do zahrady. Eleanor byla ráda, že tak unikne vydýchanému vzduchu přeplněného Carlton House. Nechala svou tetu v okouzlující společnosti váženého sig nora Vecchiho a přijala rámě mladého italského aristokrata, aby se s ním vydala po štěrkem sypané pěšině. Princova nabídka by se podle přísných pravidel její tety mohla zdát diskutabilní, ale po celé zahradě visely čínské lampiony a do dávaly jí přímo pohádkový nádech. Mihotavé světlo se odráželo na hladině nesčetných fontán a jezírek, což Eleanor připomnělo jiný nádherný večer – a jinou fontánu, která v jejím krátkém zasnoube ní s Damonem hrála důležitou roli. Právě tam ji totiž poprvé políbil. „Čím vás ta fontána tolik zaujala, drahá?“ ozval se hluboký hlas. Čím vlastně? ptala se Eleanor sama sebe a zamračila se. Teď rozhodně není vhodná doba na to, aby vzpomínala na ukradený Damonův polibek či snad na to, jak ho za jeho drzost strčila do fontány. „Je na ni překrásný pohled, ne snad?“ zeptala se. Princ Lazzara přikývl. „Můj palác se může chlubit mnoha krás nými fontánami. Možná jednou budete mít příležitost, abyste je viděla.“ Jeho škádlivá poznámka měla Eleanor naznačit, že by se do jeho paláce mohla podívat jako jeho nevěsta, ale ona tomu nekladla 12
přílišnou váhu, poněvadž věděla, že princ je známý svou oblibou ve flirtování. „Budete mi vyprávět o svém domově, Výsosti? Ještě nikdy jsem v Itálii nebyla, ale slyšela jsem, že tam je toho mnoho k vidění.“ K její velké úlevě se princ pustil do vřelého přednášení o jižní části své země, kde se nacházel jeho domov. Eleanor zdvořile naslouchala, nicméně jen na půl ucha. Ke své velké nelibosti nemohla přestat myslet na minulost s Damonem. Jen pár dnů po jejich prvním setkání na slavnosti u její tety si do volil víc, než by od slušného gentlemana očekávala. Její rozzlobená reakce na jeho ukradený polibek ho jen pobídla k dalším činům. O čtrnáct dní později oznámili své zasnoubení. Eleanor dočista ztratila hlavu, a to ne pro jeho bohatství, titul a krásnou tvář. Ani to nebylo tím, že Damon byl vtipný, okouzlující a měl moc přesvědčit ji, že je ta nejkrásnější žena světa. Bylo to proto, že se pro ni stal neustálou výzvou a že po jeho boku cítila, že skutečně žije. Protože dokázal zahnat její pocit samoty, který ji doprovázel už od dětství a kterého se sama nedokázala zbavit. Mohla s ním mluvit o svých tužbách, o svých snech. Svěřovala mu své nejvnitřnější pocity a myšlenky. Nicméně Damon byl mnohem uzavřenější a opatrnější. Eleanor měla občas dojem, jako by jistou část svého bytí ukrýval před ce lým světem – zvláště pak před ní. Byla tak naivní, že věřila, že ona tu hradbu, kterou si vybudo val, jednoho dne prolomí. A poněvadž se k sobě tak skvěle hodili a rozuměli si, Eleanor si byla jistá, že se do ní Damon navzdory své pověsti zamiloval. Potom však zjistila, že se i nadále schází se svou dlouholetou milenkou, a její důvěra se náhle rozplynula. S uraženou pýchou se sklonila a posbírala střípky svého rozbitého srdce. Bolest časem odezněla. Teď Eleanor cítila jen hořkost – alespoň do dnešního večera, kdy zjistila, že se bude muset Damonovi po stavit tváří v tvář. Mohlo jí být jedno, zda se vrátil do Londýna či ne. Pravda, ještě stále k němu cítila jistou dávku zloby, ale už dávno nemyslela na pomstu ani mu nepřála smrt nebo alespoň vážnou chorobu. Vlast ně byla dokonale připravená setkat se s ním. 13