I. KALENDÁŘ „Otec bohů“ „Nil, jediná řeka protékající Egyptem a každoročně zaplavující svý mi životodárnými vodami egyptskou půdu, byla v této zázračné podobě, seslané samou Prozřetelností, uctívána jako božstvo nerozlučně spjaté s vesmírem.“ (E. Drioton). Ještě na sklonku faraonského období (3. stol. př. n. l.) opěvovaly posvátné nápisy v Edfu slávu Nilu, Otce bohů, praotce, který stvořil božské Devatero a který živí bohy rosou svého těla. Lidé žijí z jeho vláhy, dokud opět nenadejde chvíle, kdy přichází v míru. Je Věčný, jenž nikdy nezanikne.
Strop Senenmutovy hrobky – roční období. Jde o první vyobrazení slunečního kalendáře. Dvanáct měsíců v roce je znázorněno dvanácti kruhy (při prohlídce nutno postupovat shora dolů a zleva doprava). Čtyři první měsíce představují období achet (záplavy), po nich násle dují dva první a dva poslední měsíce období peret (zima a jaro), nakonec jsou zobrazeny čtyři měsíce období šemu (léto). Senenmutova hrobka, 18. dynastie. Dér el-Bahrí.
17
Egypt před Egyptem Lidé se na březích Nilu objevili už dávno před paleolitickým obdobím. Pokusme se představit si život těch to původně kočovných kmenů, které antropolog Leakey označuje jako pebble culture, tedy kulturu hlazeného (nebo také leštěného) pazourku. Na terasovitých úbočích thébské ho pohoří oddělujícího Saharu od nilského údolí jsme při společných výzkumech s prehistorikem Debo nem, s profesorem Bibersonem, pre historikem a antropologem, a s pro fesorem Coquem, odborníkem na geomorfologii, nalezli pazourkové pracovní nástroje, pocházející s nej větší pravděpodobností z období hla Reliéf znázorňující Velkou zeleň (vadž zeného pazourku. Užitkové předmě ver). Korpulentní postava dobrého ducha, ty, dnes uložené v muzeu v Louvru, jemuž po těle splývají vodní praménky, symbolizuje vzedmuté vody Nilu, které byly s největší pravděpodobností každoročně v druhé polovině července zhotoveny rukama lovců divé zvěře, zatopily na čtyři měsíce egyptskou půdu. pradávných předků dnešních feláhů, Sahureův chrám, 5. dynastie. kteří žili na nedalekých vyvýšených planinách, zarostlých bujnou vegetací. Okolní krajina se hemžila slony a žirafami, jejichž podoba se nám zachovala na starověkých kresbách, ještě dnes patrných na úbočích slavné thébské Západní hory, zakončené vrcholkem ve tvaru pyramidy. O mnoho set kilometrů severněji se zrca dlila obrovská vodní plocha širokého ústí řeky, které se později stalo známým pod ná zvem nilská delta. Dobrý duch záplav. Bůžek, zobrazovaný s trsem papyru na hlavě, drží v každé ruce nádobku, z níž vytéká voda. Znázorňuje mytické prameny Nilu, ukryté v jeskyni, kte rou obtáčí had, symbol suché země. Obraz se stal před lohou pro znamení Vodnáře. Ostrov Fílé, Hadriánova brána. Římská doba.
18
Stř e do z em ní m oř e Rosetta (Rašíd) ALEXANDRIE
Bútó
TANIS Sais Kantír (Piramesse) DOLNÍ EGYPT Búbastis (Zagazig) Athribis Héliopolis KÁHIRA Memfis Dahšúr Lišt
Wádí Natrún Gíza Sakkára FAJJÚM Medínit el-Fajjúm Hérakleopolis
Sinaj
Illáhún (Lahún)
Bahr Júsuf
el-Hiba
Bení Hasan
Hermopolis
Tell el-Amarna
Rudé moře
Meir
l Ni
Asjút HORNÍ EGYPT
Achmím (Panopolis)
Cenej (Girga) Abydos
Dendera DÍ WÁ Ombos ÁT AM Nakáda M M Karnak HA ZÁPADNÍ THÉBY THÉBY (LUXOR) Hierakonpolis Edfu
el-Káb Gabal es-Silsila
ELEFANTINA (1. katarakt)
Asuán Fílé
EGYPTSKÁ NÚBIE
Wádí Halfa (2. katarakt)
NÚBIE (SÚDÁN)
Nil (severní část). Mapka nejdelší řeky na světě, pramenící u velkých afrických jezer a vtékající do Středozemního moře.
Kresba slona, vyrytá na úpatí posvátné Západní hory. Západní Théby. Skalní rytina.
Pravěké skalní kresby. Na úpatí hory, připomínající tvarem pyramidu, vyryli pravěcí obyvatelé do skály postavy zvířat žijících v blízkém okolí. Dobře patrný je nákres žirafy. Západní Théby. Prehistorická skalní rytina.
Thébské pohoří. Území, na němž se dnes rozkládá skalnatý masiv, oddělující údolí Nilu od Sahary, bylo v pravěku zatopeno vodou, z níž vyčníval pouze vrcholek posvátné Západní hory, tvarem připomínající pyramidu. Západní Théby (levý břeh Nilu).
Pokud by se prehistoričtí kočovníci vydali směrem na jih, došli by patrně až do míst, kde se už zklidněné vody řeky, nazývané Bílý Nil, mísily s vodami Modrého Nilu, vytékajícího z jezera Tana v Etiopii. Mohutný vodní tok, každoročně se rozlévající po okolní krajině, spla voval z břehů částečky úrodné půdy.
Zrození Nilu Když se v průběhu mnoha milionů let hladina tohoto obrovského jezera snížila, nahromadily se na vyschlých místech vrstvy naplavenin, z nichž v dobách pozdního paleolitu vzniklo údolí Nilu. Ještě později, v dobách neolitu, se v krajině neda leko řeky začali usazovat lidé, neboť zdejší mimo řádně úrodná půda dala zasetému zrnu vzklíčit a vyrůst ještě dříve, než slunce na obzoru stodva cetkrát vyšlo a opět zapadlo.
20
Lunární kalendář Jeden ze způsobů přesného určování času vycházel z pozorování tajemných měsíčních cyklů. Docházelo u nich sice k jistému časovému posunu, na druhé straně však lunární cyklus skýtal mnoho nesporných výhod, kvůli nimž se s jeho používáním setkáváme poměrně dlouhou dobu.
Neolit V neolitu si lidé začali budovat jednoduché přístřešky z větví, poté si stavěli chatrče z nilského bahna. Tyto primitivní příbytky později nahra dila obydlí obdélníkového tvaru ze sušených cihel, vyrobených ze smě si říčního bahna a zuhelnatělé slámy. Nil tak obyvatelům poskytoval stavební materiál, který se na stavbu domů používá dodnes. Hřbitovy odkryté na neolitických sídlištích jednoznačně dokazují, že obyvatelé úrodných nilských břehů měli už jistou představu o posmrt ném životě, a snažili se zajistit si ho náležitými obřady. Svědčí o tom nálezy posmrtné výbavy, především lidských a zvířecích figurek a nádob z pálené hlíny, jimž tehdejší lidé přisuzovali magickou moc. Thébská planina. Když vody, které v dávném pravěku pokrývaly krajinu, ustoupily, začaly se na dříve zaplavených místech pěstovat zemědělské plodiny.
21