1 Londýn duben 1821 Drahý bratranče Michaeli, znáš vévodu Foxmoora, který se nedávno vrátil do Anglie? Donesly se ke mně tak rozdílné zprávy o skandálních okolnostech jeho odjezdu, že vůbec netuším, čemu mám věřit. Lady Drakerová a sestra lorda Drakera Louisa, dvě dámy, jichž se ta věc nejvíc dotýká, mlčí. Prohodil snad vévoda pár slov na toto téma mezi gentlemany? S laskavým pozdravem Šarlota
Za sedm let se nic nezměnilo. A všechno je jinak. Simon Tremaine, vévoda z Foxmooru, stál na žulovém ochozu domu své sestry a ostražitě přehlížel hosty dole v zahradě. Možná se změnil jenom on. Než odjel do Indie, kde jistou dobu působil ve funkci generálního guvernéra, věděl naprosto přesně, jak s tímhle výkvětem anglické společnosti jednat. Teď si ve vlastní zemi připadá jako cizinec. U levého ucha se mu ozvalo zavřísknutí. Uvědomil si, že tu není jediným cizincem. Zvedl ruku a poškrábal svého opičího mazlíčka po břiše. „No jo, Rádží, zdejší večírky jsou jiné než ty v guvernérském paláci v Kalkatě, viď?“ Žádné domorodé orchestry hrající víc srdcem než hlavou, žádné pokrmy bohatě ochucené karí ani pepřené polévky, žádné tropické palmy ověšené kokosovými ořechy. Tady jsou samí školení harfisté, francouzské polévky a tisové ploty lemované záhony petrklíčů. — 9 —