1 Ženeva. Město slunečního svitu a zvlněných bílých plachet na jezeře, v jehož zčeřené hladině se odrážejí nepravidelné robustní bu− dovy na březích. Město květin, které obklopují zelenomodré bazénky fontán – dueta explodujících barev. Město půvabných starobylých mostů, které se klenou nad i pod skleněným povrchem umělých jezírek a vedou k člověkem vybudovaným útočištím, jež tvoří ostrůvky pro milence a přátele a nenápadné vyjednávače. Město od− razů. Ženeva nová i stará. Město vysokých středověkých zdí a lesklého kouřového skla, město posvěcených katedrál a již méně svatých institucí. Město kaváren na chodnících a koncertních pódií na břehu jezera, úzkých přístavních hrází a vesele zbarvených člunů, které plu− jí s turisty podél pobřeží a jejich průvodci vychvalují historickou i současnou finanční hodnotu budov. Ženeva. Město oddané svému účelu a nezbytnosti nějaký účel mít. Město, kde se frivolnost toleruje pouze tehdy, má−li vztah k projed− návané agendě, kde je smích odměřený, kde pohledy vyjadřují sou− hlas nebo naopak mlčky napomínají. Kanton u Ženevského jezera zná svou duši. Jeho krása žije v koexistenci s průmyslem a vzájemná rov− nováha je nejen přijímána, ale žárlivě střežena. Ale Ženeva je i město neočekávaného, město konfliktu předvída− ných událostí a náhlých nechtěných odhalení i násilného potlačení myšlenek, doprovázených šlehajícími blesky osobní nevraživosti. Pak následuje dunění hromu; obloha potemní a z mraků se spustí déšť, vodopády rozzlobené vody překvapivě zakryjí výhled a s ples− káním buší do dlažby i do symbolu města – velkého vodotrysku postaveného člověkem, aby oslnil svou nádherou druhého člověka. Po nečekaném odhalení gigantická fontána umírá a květiny bez slunce chřadnou. Jasné odrazy v hladině jezera zmizí a lidská mysl strne. Ženeva, město nestálé proměnlivosti.
9