Pán touhy

Prolog „Je to ïábel!“ Draven de Montague, ètvrtý hrabì z Ravenswoodu, opovr livì odfrkl, kdy zaslechl z Hughových úst o sobì slova, která slýchal tak èasto. Stáli s Hughem pøed trùnem krále Jindøicha II., Dravenùv bratr a jeden z Hughových mu ù byli nìkolik krokù za nimi. Tohle u o sobì slyšel øíkat mnohokrát.

Draven se suše zasmál a rychle dodal: „Jistì, zplozenec pekla a odkojenec démonù. Není u potøeba nic dalšího dodávat.“ Takovouhle mìl povìst. V téhle zemi zmítané zmatky byl Draven prostì proslulý.

Po stranách trùnu se tyèili jako sochy z kamene dva strá ci.

Jindøich zahalený v purpurovém plášti s lesknoucí se korunou na èele se nad obìma znesváøenými šlechtici tváøil rozladìnì.

I kdy na ochranu Jindøichova trùnu prolil Draven svou vlastní krev a ještì více krve jiných, znal meze panovníkovy trpìlivosti a bylo mu jasné, e tentokrát zašli pøíliš daleko.

Hugh neuvá enì vykroèil kupøedu smìrem k trùnu. „Chci jenom, aby nechal moje lidi na pokoji. Má pøece dost vlastních pozemkù, tak a nechá Warwick být.“ S Jindøichem Plantagenetem nebylo radno jednat bez rozmyslu. Byl to mu , který všeho dosáhl pevnou vùlí a odvahou, mu , který mìl s Dravenem mnoho spoleèného a byl mu také za mnoho zavázán.

Na Jindøichovì tváøi se zraèil hnìv a roztrpèení.

V poslední chvíli poslechl Hugh zdravý rozum, ustoupil o krok zpìt a sklopil pohled k dla dicím na podlaze.

Jindøich se s povzdechem zadíval na Dravena. „Nechápeme, jak ten spor vlastnì zaèal. Dravene, ty tvrdíš, e tì napadl Hugh, a ty, Hughu, zase øíkáš, e zaútoèil Draven, a oba øíkáte, e pro ten útok nebyla ádná záminka. Pøipadáte mi 7

jako malí kluci, kteøí se rvou o hraèku a oba køièí, e je to nespravedlivé. Oèekávali bychom rozumnìjší jednání, zvláštì od tebe, Dravene.“ Draven se ze všech sil sna il, aby nebylo znát, jak jím cloumá zuøivost. Slou il Jindøichovi vìrnì déle ne pùlku ivota. Není pøece ádný šašek a nezodpovídá se nikomu, jenom sám sobì.

Jindøich to u pøed mnoha lety zjistil, a právì proto byl Draven jeho tak neocenitelným spojencem. Jejich pøátelství bylo stvrzeno krví v boji.

Zuøivost pøimìla Dravena, aby se králi podíval zpøíma do oèí. „Jistì sám dobøe víš, e se nebudu krèit a plazit pøed tímhle mu em, který napadá mé rolníky a nièí moje pozemky. Jestli Hugh chce válku, pak se mu jí, pøi Bohu všemohoucím, dostane.“ Jindøich obrátil oèi v sloup, jako by pøivolával všechny svaté na pomoc. „U jsme unavení z toho, jak naši mu i bojují mezi sebou. Je nám jasné, e za léta Štìpánovy vlády mìli pánové volnou ruku, ale s tím je teï konec.“ Hledìl upøenì na Dravena. „Rozumíš mi?“ „Ano, mùj pane.“ Král se otoèil na Hugha, který se ještì stále díval k zemi. „A ty?“ „Ano, Sire.“ Jindøichovy rysy se trochu uvolnily. „Pak je všechno v poøádku. Ale proto e vím, e kdy kocour není doma, myši mají pré, musíme se postarat, aby ta dohoda také platila.“ Draven cítil, jak ho v aludku zašimral strach. Znal Jindøicha pøíliš dobøe a bylo mu jasné, e teï pøijde nìco, co se mu rozhodnì nebude líbit.

Jindøich pokraèoval: „Proto e ani jeden z vás nechce pøiznat, e to celé zaèal, musíme si poradit se Šalamounovou moudrostí.

Pokud bude ten druhý mít nìco, co je vám drahé, tak si lépe rozmyslíte všechny další útoky.“ „Vaše Velièenstvo?“ zeptal se Hugh se vzrùstajícími obavami v hlase.

Jindøich se zatahal za svìtlehnìdé vousy.

8

„Ty máš pøece dceru, Hughu?“ „Ano, Sire, mám tøi dcery, které mi zùstaly na ivu.“ Jindøich pøikývl a potom se zadíval na Dravena, který jeho pohled zpøíma opìtoval. „A co ty, Dravene?“ „Mám bratra, který je budi knièemu a sna ím se ho u léta zbavit.“ Øeèený bratr, který stál nìkolik krokù za ním, málem vyprskl rozhoøèením, ale pøed králem dr el moudøe jazyk za zuby.

Jindøich se se zamyšleným výrazem obrátil na Dravenova mladšího bratra: „Povìz nám, Simone, èeho si tvùj bratr vá í nejvíc na svìtì?“ Draven se trochu pootoèil, aby vidìl, jak jeho bratr tone v rozpacích pøed královou náhlou pozorností. S hlavou sklopenou Simon odpovìdìl: „Abych øekl pravdu, Vaše Velièenstvo, jediné, èeho si cení, je jeho èest. Pro ni by polo il ivot.“ „Ano,“ øekl Jindøich zamyšlenì. „U jsme vidìli, co všechno je pro svou èest ochoten udìlat. Dobøe tedy, chceme, Dravene, abys pøísahal na svou èest, e nebudeš napadat Hughovy pozemky, a Hugh ti na oplátku svìøí jednu ze svých dcer jako zástavu.“ „Co e?“ zaøval Hugh tak silnì, a Draven skoro èekal, e spadnou ze stropu trámy. „To nemù ete myslet vá nì.“ Jindøich upøel na Hugha ocelovì chladný pohled. „Pamatuj, e stojíš pøed svým králem, a nezacházej pøíliš daleko.“ Hugh byl rudìjší ne purpurový pláš , který mìl Draven pøehozený pøes ramena. „Vaše Velièenstvo, zapøísahám vás, ne ádejte to po mnì. Moje dcery jsou jemné dívky, které nejsou zvyklé na drsnou mu skou spoleènost. Moje nejstarší se za pár týdnù vdává a její sestra bude jeptiškou v klášteøe svaté Anny. Jistì po nich nebudete ádat takovou obì , aby se staly rukojmími?“ „A co tøetí dcera?“ Na Hughovì bledé tváøi se objevil výraz naprostého zdìšení. „Sire, Emily je nejjemnìjší z mých dcer. Všechno ji vyleká.

Staèila by jenom hodinka v Ravenswoodovì spoleènosti a zemøela by strachem. Prosím vás, ne ádejte to po mnì.“ Jindøich pøivøel oèi.

9

„I my bychom si pøáli, abyste nám vy dva dali jinou mo nost.

Ale u zaèínáme být unavení z neustálých pùtek a nesvárù našich šlechticù. Zítra musíme urovnat další pøi mezi šlechtici, kteøí nectí hranice svého zbo í. Jediné, co si pøejeme, je mír!“ rozkøièel se Jindøich a díval se Hughovi pøímo do oèí. „Ty sám jsi, Hughu, ádal Korunu, aby v téhle zále itosti zakroèila. Tak jsme rozhodli a bìda ka dému, kdo se odvá í vzdorovat králi.“ Zdálo se, e se Jindøich trochu uklidnil. „Lady Emily bude pøedána Dravenovi jako záruka míru.“ ena v jeho domì! Dravenovi se mimodìk zkøivily rty, kdy si to pøedstavil. U u chtìl Jindøichovi øíct, aby na všechno zapomnìl, ale staèil mu jediný pohled a bylo jasné, e bude lepší nezpochybòovat královy rozkazy. Pak se stala ta nejneuvìøitelnìjší vìc na svìtì. Hugh padl pøed Jindøichem na kolena. Jeho lutobílý pláš se kolem nìj rozprostøel. „Prosím, Vaše Velièenstvo,“ adonil Hugh tøesoucím se hlasem. „Nemù ete mi vzít dceru a na oplátku mi dát pouze Ravenswoodùv slib. Prosím vás. Emily je… ona je celý mùj ivot.

Mù ete mi vzít všechno, co mám, ale nechte moji dceru na pokoji.“ Na okam ik se Dravenovi Hugha z elelo, ale pak si vzpomnìl na vesnice, které Hugh nechal uprostøed noci vypálit. A na eny, které byly znásilnìny a zabity ve vlastních postelích. Kdyby to nebylo proti Jindøichovým rozkazùm, oblehl by jeho hrad a promìnil ho v ruiny.

Ale král Hughovu otci vdìèil za mnohé a jako králùv oblíbenec nesmìl Draven bez králova svolení Hugha ztrestat.

A se mu to líbilo nebo ne, bylo Dravenovi jasné, e jedinì pøítomnost Hughovy dcery na jeho hradì odradí Hugha od útoku na Dravenovy lidi. A jako v dycky bude chránit hlavnì své lidi a udìlá, co mu král naká e.

Jindøich se v zamyšlení tahal za vousy a poslouchal Hugha, jak stále adoní o milost: „Vstaò, Hughu.“ Hugh se postavil a oèi se mu leskly slzami. „Vyslechli jsme tvoji ádost a mù eme tì ujistit, e Draven bere svoje sliby velmi vá nì. Ovìøili jsme si ji dávno, e jeho 10

oddanost k nám je bezmezná. O tobì je ale známo, e svoje sliby obèas odvoláš, a my musíme tentokrát zabezpeèit mír a klid.“ Jindøich se zmiòoval o skuteènosti, e Hugh mu jednou slíbil svou podporu pøi boji o trùn, ale za dva mìsíce otoèil a pøipojil se ke králi Štìpánovi.

Hughovi se nedalo dùvìøovat. „Pokud Vaše Výsost tak pochybuje o mojí oddanosti, proè mi tedy poøád ponechává moje pozemky?“ zeptal se Hugh.

Jindøich se vztekem rozšíøenými nozdrami odvìtil: „Mù eš za to dìkovat svému otci, a spíše ne bys pátral po našich dùvodech, mìl bys být vdìèný za milost, kterou ti stále prokazujeme. Draven si ji rok ponechá. Do té doby budeš mít šanci prokázat, e jsi dùvìryhodný, a ona se k tobì vrátí.“ Hughova tváø zkamenìla: „Jednáte se mnou, jako bych byl viníkem já. Proè mám být potrestán, zatímco on…“ „Ticho!“ zaøval Jindøich. „Ještì jedno drzé slovo a ztratíš všechno, èeho si ceníš.“ Hugh tedy u moudøe dr el jazyk za zuby, ale z oèí mu èišela èirá zloba.

Jindøich kývl na písaøe, aby jeho rozhodnutí zapsal. „Pokud napadneš bìhem následujícího roku Dravena nebo nìkoho z jeho lidí, mù e si s tvou dcerou dìlat, co se mu zlíbí.“ Hugh sklouzl pohledem k Dravenovi: „A co kdy jí ublí í nebo ji zneuctí.“ Jindøichova tváø ztvrdla. „Draven jako moje pravá ruka ví, co se stane zrádcùm. Draven má naši plnou dùvìru a bude pøísahat na kosti svatého Petra, e jí neublí í. Abych trochu zmírnil tvé obavy, Hughu, pošlu svého osobního lékaøe, aby prozkoumal její zdraví, a po skonèení roèní lhùty ji také prohlédne, aby bylo jisté, e se k tobì vrátila ve stejném stavu, v jakém tì opustí.“ Pak se Jindøich obrátil k Dravenovi: „Svìøuji ti lady Emily do ochrany, cokoli se jí stane, jako by se stalo nám. Vìøíme ti, e ji budeš chránit poctivì.“ „Ano, Vaše Výsosti, budu ji chránit jako oko v hlavì.“ „Tak je to v poøádku. Teï jdi a pøiprav se, Dravene. Najdi našeho knìze a slo do jeho rukou pøísahu.“ 11