PAVUČINA 2008
BONUSOVÁ KAPITOLA O ŠESTNÁCT LET DŘÍVE Jeffrey Tolliver se podíval na hodinky. Koupil si je, aby oslavil nástup do nového zaměstnání v okrese Grant. Pořídil je v zastavárně, jejíhož majitele několikrát zatkl za nelegální provozování loterie. Teď si začínal myslet, že ho ten mizera pěkně doběhl. Hodinky byly přesné jako Jeffreyův děda, který se dokázal opozdit i na vlastní pohřeb. Vůz, na němž ho vezli na hřbitov, se po cestě dvakrát porouchal. Za málo peněz je zkrátka málo muziky. „Rád bych vám představil Billa Burgesse,“ řekl Jeffreyovi starosta a ukázal na starce, jenž scházel po tribuně dolů. „Má čistírnu oděvů naproti policejní stanici. Každému chlapíkovi v uniformě udělá dobrou cenu.“ „To je od něho milé,“ poznamenal Jeffrey a potlačil v sobě nutkání znovu se podívat na hodinky. Na středoškolském fotbalovém utkání byl naposledy před mnoha lety. Když mu starosta Heartsdale Clem Waters navrhl, aby se s ním šel představit veřejnosti, bez rozmýšlení jeho pozvání přijal. Jeffrey byl zvyklý při zápasech pobíhat po hřišti a přihrávat, ne čekat pod tribunou, až se k němu přišourá jakýsi kmet a potřese si s ním rukou. „A tamhle je Steve Mann,“ řekl Clem a ukázal na vysokého brýlatého muže ve flanelové košili. „Má železářství. A našeho lékárníka Jeba už znáte.“ „Jasně,“ pravil Jeffrey. Tentokrát se na hodinky skutečně podíval. V Atlantě na něho s chlazeným šampaňským čekala jedna letuška. Slíbil jí, že k ní za několik hodin dorazí. Cesta do města trvala i s blikajícím majáčkem a sirénou tři a půl hodiny. „Jsme hrozně rádi, že vás tu máme,“ opakoval už poněkolikáté Clem a poplácal Jeffreye po zádech, jako by mu ho seslalo samo nebe. Starosta byl malý a neustále nadskakoval. Bylo na něm přesně vidět, co je zač. Na střední škole byl za otloukánka, a teď velel celému městu. Když se Clem domníval, že se Jeffrey nedívá, významně mrkl na ženu s nepřirozeně blonďatými vlasy, která seděla v první řadě na tri423
buně. Jeffrey se s ní už setkal. Věděl, že vede obchod s laciným zbožím na Hlavní ulici, ale ani za nic si nedokázal vzpomenout, jak se jmenuje. Naprosto jistě však věděl, že má slepého manžela. Každému, kdo měl oči, muselo být jasné, že si to rozdává se starostou. Stařec k nim konečně dorazil. „Rád bych ti představil nového náčelníka policie, Bille,“ řekl mu Clem. „Á, toho ještě neznám,“ prohlásil Burgess a napřáhl k Jeffreyovi ruku. „Bill Burgess, majitel čistírny,“ představil se. „Jeffrey Tolliver.“ „Jeffrey je náš nový policejní náčelník,“ podotkl Clem. „Rád vás poznávám,“ pravil Burgess a pevně stiskl Jeffreyovi ruku. Ze všech tělních otvorů mu trčely bílé chlupy. Vylézaly mu dokonce i za límcem košile a zpod manžet na rukávech. „Tak tady konečně někdo nastolí pořádek,“ prohlásil Burgess a poplácal Jeffreye po zádech. Své představy o tom, jak by měl zákon v okrese Grant fungovat, si naštěstí nechal pro sebe. Jeffrey jich už slyšel dost od starosty a děkana vysoké školy Kevina Blakea. „Někde by tu měla být Sára Lintonová,“ řekl Clem Jeffreyovi a pátravě se zadíval na tribunu. „Nesmíte si ji nechat ujít, je...“ Diváci jednohlasně zaúpěli a Jeffrey se podíval na hřiště. Nějaký hráč dostal faul. Bohužel to byl zrovna zadák Grantských Rebelů. Celý zápas dostával jeden faul za druhým. Podle Jeffreye většina mládenců na hřišti nechápala, že pokud chtějí vyhrát, musí si trochu zamazat dresy. „To bylo drsné,“ poznamenal Clem, ale Jeffrey ho nevnímal. Sledoval ženu, která vbíhala na hřiště. Byla vysoká a přečnívala nad většinou hráčů. Když si klekla vedle zadáka, Jeffrey si všiml, že má tmavě kaštanové vlasy. „My o vlku,“ prohlásil Clem. „To je Sára Lintonová.“ „Ta soudní patoložka?“ zeptal se ho Jeffrey. Její jméno si pamatoval. Podobného patologa v životě neviděl. Chystal se to říct nahlas, když si všiml, že se starosta usmívá. „Promovali jsme ve stejném roce,“ řekl Clem. „Je ohromně milá. Dost mi pomohla s matikou.“ „Půjdu se jí představit,“ zamumlal Jeffrey. Zanechal starostu jeho vzpomínkám a vyrazil ke hřišti. Když dospěl k postranní čáře, zadák si už sedal na lavici a na koleno si tiskl sáček ledu. 424
Sára na chlapce křičela: „Hoď jim ten míč, Brade! Ať to pro změnu schytá někdo jiný.“ Zvedla oči k Jeffreyovi a zarazila se. Jeffrey se opřel loktem o mantinel a chystal se promluvit. Sára ho ale předběhla. „Na hřiště nesmíte.“ Pokusil se usmát. „Jsem Jeffrey Tolliver,“ představil se. Rozhodčí odpískal poločas a Sára vstala. „Nazdar, Jeffreyi Tollivere. Na hřiště nesmíte.“ Překročila lavici a rozcuchala zadákovi vlasy. Jeffrey si všiml, že na sobě má tenisky bez tkaniček, doběla seprané džínsy a plandavou mikinu se dvěma nulami na prsou. Byla to jedna z nejpřitažlivějších žen, jaké kdy potkal. „Vy jste jejich sportovní doktorka?“ zeptal se a šel za ní po běžecké trati, která lemovala hřiště. Sára na něho pohlédla přes rameno. Jeffrey si to vyložil jako povzbuzení a dohnal ji u branky, jíž vstupovala na tribunu. „Clem vám už určitě vylíčil celý můj životopis,“ pravila Sára. Měla pravdu, ale Jeffrey se zatvářil nechápavě. „Povídal, že jste soudní patoložka, ne sportovní lékařka,“ řekl. „Jmenujete se Sára, viďte?“ Povytáhla obočí, jako by se rozhodovala, co má udělat. Jeffrey s podobnými ženami už měl své zkušenosti a věděl, že právě rezervované, chytré typy se v posteli dovedou pěkně odvázat. Stačilo přistihnout je ve chvíli, kdy měly náladu na malé dobrodružství, jinak ho odrazily ještě dříve, než jim řekl o telefonní číslo. „Sára Lintonová,“ odpověděla a napřáhla k němu ruku. „Těší mě.“ „Mě také,“ řekl Jeffrey. Dotek její kůže mu byl příjemný. Pustila ho a Jeffrey se zrovna chystal navrhnout, aby si po zápase zašli na skleničku, když si vzpomněl na svou letušku. Vzápětí si uvědomil, že nejbližší místo, kde nalévají alkohol, je vzdálené půl hodiny cesty. „Čau, Sáro,“ ozvalo se za nimi. K lékařce se připlížila malá rusovláska a objala ji kolem pasu. „Dej mi nějaké peníze, mám žízeň,“ prohlásila a mrkla na Jeffreye. „A vysvětli mi, jak to, že ses se slavným policejním náčelníkem dala do řeči dřív než já.“ Sára z kapsy vytáhla svazek bankovek. „Tohle je má sestra Tessa Lintonová, náčelníku Tollivere,“ řekla. 425
„Moc mě těší,“ pravila Tessa a podala Jeffreyovi ruku. Jiskřičky v jejích očích prozrazovaly, že na malé dobrodružství mívá náladu často. „Jak se vám líbí váš první výlet do grantské společnosti, náčelníku?“ „Říkejte mi Jeffrey,“ požádal ji. „Teprve si to začínám užívat,“ dodal. Tessa se podívala na štos dolarovek v sestřině ruce. „Kdes vzala tolik peněz?“ zeptala se jí. Sára se na ni jako správná starší sestra káravě podívala. Její odpověď Jeffreye poněkud šokovala. „Zrovna jsem dostala zaplaceno od svého pasáka,“ prohlásila. Tessa jí z ruky vytáhla několik bankovek a poznamenala: „Myslím, že mu dlužíš nějaké drobné.“ Sára se zasmála. Nezachichotala se jako dívka, ani nezalapala po dechu, jako to dělají ženy, které si nechtějí poškodit make up. Žádný na tváři ostatně neměla. Prostě se sama sobě od srdce zasmála. „Nojo,“ povzdechla si a vzala si peníze zpátky. „Tak já tam dojdu. Co si dáš?“ „Colovou tříšť,“ odpověděla Tessa se zdvořilým úsměvem. Jeffrey mezi sestrami necítil žádnou soutěživost. Měl dojem, že jim to takhle připadá přirozené. Tessa byla drobná a měla světlejší vlasy než Sára. Díky své povaze určitě v sobotu večer nikdy neseděla opuštěně doma, pokud sama nechtěla. Sára byla pěkná ženská, ale většinu života nejspíš strávila zahrabaná v knihách. Nebylo pochyb o tom, které z nich má nový chlapík připadnout. „Těšilo mě,“ řekla Sára a měla se k odchodu. Pak si asi uvědomila, že se nechová slušně, otočila se k Jeffreyovi a zeptala se ho: „Mám vám také něco přinést?“ „No,“ začal Jeffrey. Obvykle s komunikací nemíval problémy, ale teď ze sebe nedokázal vypravit jediné slovo. Na Sáře Lintonové ho zaujalo mnoho věcí, ale teprve teď si všiml, že má ty nejhezčí zelené oči, jaké kdy viděl. Byly jasné, pronikavé a připomínaly precizně vybroušené smaragdy. Úplně ho očarovaly. Omámeně stál na místě a upřeně na Sáru hleděl. „Třeba colu?“ navrhla mu Sára. „Nebo popcorn?“ „No... Ani ne...“ Jeffrey se usmál koutkem úst a dodal: „Co kdybych šel s vámi?“ Sára byla překvapenější než on. Na krku se jí objevil půvabný ruměnec, který se jí rozlil po tváři až ke kořínkům vlasů. Jeffrey mocně zatoužil spatřit místo, odkud vyvěrá, a dotknout se ho konečky prstů. 426
Sára zjevně pochopila, na co myslí, protože teď pro změnu ztratila řeč ona. „Víte... Já...“ Zachránila ji Tessa. „A vezmi mi ještě nějaké buráky,“ řekla, dobromyslně na Jeffreye zamrkala a nechala je o samotě. Sára se nehýbala z místa. Jeffrey kývl směrem k průchodu do zázemí a řekl: „Myslím, že stánek s občerstvením je tamhle.“ Kráčela vedle něho s rukama založenýma za zády. Když do ní někdo z davu fanoušků strčil, Jeffrey jí paží chránil záda. Spatřil její prsty spočívající na předloktí. Byly dlouhé a jemné, s ostříhanými nehty bez laku. Fanoušci se valili ze svých sedadel, aby si do konce přestávky stihli koupit párek v rohlíku a dojít na toaletu. Domácí prohrávali o více než třicet bodů, takže Jeffrey pochyboval, že o něco přijdou, když nestihnou výkop. Vzhledem k tomu, že fotbalisté vyhráli méně soutěží než jejich roztleskávačky, vyplatilo by se spíš zůstat na přestávku a na záchod si zajít během hry. Dav zpomalil a čekal, až se dostane do průchodu. „Nezlobte se, že jsem na vás na hřišti tak vyjela,“ omluvila se Sára. „Ničeho jsem si nevšiml,“ odtušil Jeffrey. Usmála se na znamení, že jeho lež prohlédla. „Pořád se nám tam trousili rodiče a od postranních čar se snažili mluvit klukům do hry. Vloni jsme jim to museli zakázat.“ Jeffrey si vzpomněl, jak hra zatím dopadá, a poznamenal: „Z toho, co jsem viděl, soudím, že jim nějaká ta rada může jenom prospět.“ Sára se zasmála a souhlasně přikývla. Jeffrey by se jí nejradši pochlubil svými slavnými výkony na trávníku, když hrál za Auburn University. Cosi mu ale napovídalo, že na Sáru Lintonovou tím dojem neudělá , a tak držel jazyk za zuby. Dav postupoval velmi pomalu a mezi Sárou a Jeffreyem začínalo narůstat nepříjemné ticho. Sára ho přerušila. „Vy jste z Birminghamu?“ otázala se. „Od Sylacaugy,“ odpověděl Jeffrey. Názvu obce se zasmála. „Kde to je?“ zajímala se. „Tam by se vám nelíbilo, to mi věřte,“ ujistil ji. Vedle pánských toalet spatřil telefonní automat a vzpomněl si na svou letušku. Bude muset ještě pár hodin počkat. Jeffrey možná po cestě z města koupí nějaké květiny, aby se nezlobila, i když věděl, že jí jeho pozdní příchody nevadí. 427
Lidé kolem se znovu pohnuli a Jeffrey řekl Sáře: „Potřebuji si rychle zavolat. Jděte napřed a postavte se do fronty. Za chvilku jsem u vás.“ „Jasně,“ odpověděla tónem, který naznačoval, že velice dobře ví, co má Jeffrey za lubem. „Potřebuji si něco prověřit,“ dodal a okamžitě si uvědomil, že špatný lhář se pozná podle toho, že neví, kdy má zavřít ústa. Neuměl si však pomoci. „Hned se vrátím.“ Sára pokrčila rameny a odtušila: „Jistě.“ Jeffrey nedokázal za nic na světě odhadnout, co si myslí. Díval se, jak odchází k dlouhé frontě u stánku s občerstvením. Lékárník, jehož jméno Jeffrey zapomněl, na ni zamával, že ji pustí, ale Sára zavrtěla hlavou na znamení, že nechce předbíhat. Zůstala na konci fronty, kde se k ní připojil majitel železářství. Jak že se jmenoval? Mike? Nebo Skip? Vlastně to bylo jedno. Motal se kolem Sáry jako štěně a Jeffreye bodl osten žárlivosti. Něco takového se mu naposledy stalo jako zadákovi týmu Sylacauga Aggies. Jeffrey vytáhl z kapsy deseticent na telefon, ale do automatu jej nevhodil. Nechápal, co to provádí a proč najednou nestojí o nesmírně vřelé přivítání, jehož se mu vždy dostane v Atlantě. Za prvé, Sára Lintonová nebyla jeho typ. Nosila vlasy sepnuté v ohonu, ale nehrála si na rozpustilou školačku. Džínsy jí padaly až na boky, protože jí byly velké, ne protože by vystavovala na odiv své ploché břicho. Nohavice se jí couraly po zemi, takže si je roztrhala o podpatky bot. Sportovní mikina jí byla o několik velikostí větší a plandala jí na těle. Sára měla chlapeckou postavu a v ničem se nepodobala žádné ze zaoblených žen, jež se v posledních patnácti letech vyskytly v Jeffreyově životě. Jako například letuška s velkými ňadry a pěkným kulatým zadkem, která na něho čekala v Atlantě. Anebo striptérka z Birminghamu. Jeffrey vhodil minci do automatu a vytočil číslo. Navíc nesměl zapomínat, že už nežije ve velkém městě. Znovu se zahrabal na maloměstě. Nebylo tak mrňavé jako Sylacauga, ale fungovalo podle stejně nechutného principu. Každý tu člověku strkal nos do jeho věcí a s obrovským nadšením se o své poznatky podělil s kýmkoli, kdo byl ochotný naslouchat. A naslouchali úplně všichni. Člověk se směl ulít z kostela jenom když mu někdo zemřel a skleničku si doma dal pouze za zataženými závěsy. V žádném případě se nemohl promenovat po městě s jednou z jeho nejváženějších občanek, pokud s ní neměl vážné úmysly. 428
Jinak ho na zbytek života vyloučili ze všech farních pikniků a ostatních společenských událostí. Ve sluchátku se ozvala spojovatelka, která ho požádala, aby do automatu vhodil ještě dolar v mincích. Jeffrey zalovil v kapse a přitom si říkal, že největší potíž se Sárou Lintonovou bude to, že se nenechá snadno udolat. Získat ji bude hodně velká dřina. V minulosti už s chytrými ženami chodil, ale Sára se od nich lišila. Možná byla tak chytrá, až jí to samotné škodilo. U ní s květinami nepochodí. Leda mu je hodí pod nohy. Určitě se nestáhne, když se Jeffrey rozzuří a rozhodně mu neskočí na jeho obvyklé výmluvy. Sára zkrátka nepatří k ženám, s nimiž si člověk může jen zahrávat. Sáru si musel vzít a mít s ní děti. Jeffrey vhodil zbytek drobných do automatu a čekal, až ho spojí. Letuška zvedla sluchátko po prvním zazvonění. „Nazdar,“ řekl Jeffrey. „Dneska večer...“ Otočil se a očima zapátral po Sáře. Byla neskutečně krásná. A bavila se s tím ošoustem ze železářství. Stál těsně u ní a hltal každé její slovo. Jeffrey by mu nejradši jednu vrazil. Podíval se na chromový telefon, v němž spatřil svůj pokřivený obraz. Letuška se zastřeně zasmála. „Jsi tam, hřebečku?“ zeptala se. „Nestihnu to,“ vypravil ze sebe Jeffrey. Žádná z obvyklých vytáček ho tentokrát nenapadla. Nakonec se rozhodl, že jí poví pravdu. „Mám práci,“ řekl.
429