Pirátská nevěsta

1 Karibské moře Pirátská oblast 1716 „Jsme hůř vyzbrojeni, jsme pomalejší, máme míň mužů…, jsme ztraceni! K čertu se vším! Obraťte loď a přidejte rychlost! Napněte plachty!“ křičel Logan Haggerty, skřípal zuby a mhouřil oči. Zuřil, když se díval na piráty mířící k nim. „Kapitáne, plachty jsou napnuté a pokoušíme se otočit,“ ujis­ til ho první důstojník Jamie McDougall. Byl to zkušený námořník.

Kdysi ho naverbovali k vojenskému námořnictvu, pak přeběhl k pi­ rátům, ale nakonec mu bylo vše prominuto a dostal svolení vrátit se do královských služeb. Pokud někdo dokázal na moři kouzla, pak to byl Jamie.

Pokud někdo mohl ujet pirátům, pak jedině on.

Pokud měli jít ke dnu kvůli nenasytnosti a ješitnosti šlechty, pak s nimi měl klesnout i Jamie.

Logan varoval vévodu, že se v té oblasti pohybují piráti, a vy­ světlil nevýhodné postavení způsobené nedostatkem mužů na pa­ lubě jeho lodi. Objasnil mu také, že váha nákladu výrazně ovlivní rychlost a ovladatelnost plavidla.

Ale vévoda se tím neznepokojoval.

Logan měl deset děl.

Piráti jich měli dvacet, jak mohl snadno odhadnout, možná víc.

Dalekohledem si Logan ověřil, že posádka na pirátském plavidle činí přinejmenším dva tucty mužů.

On jich měl na palubě pouze dvanáct.

11

Loď, která plula přímo na ně s vyvěšenou šarlatově červenou vlajkou, byla opravdu krásná. Elegantní a rychlá šalupa si cestu vlnami razila hladce, jako by se vznášela ve vzduchu. Měla malý po­ nor a větším lodím mohla snadno uniknout v mělčinách. Bylo vidět, že je dobře stavěná. Všiml si, že kromě většího děla, namířeného na ně, je horní paluba vybavena řadou menších otočných děl a u nich stojí mnoho sudů s prachem.

Plavidlo bylo krásné a upravené pro zločineckou dráhu. Zatímco mnohé šalupy se musely spokojit jen s hlavním stěžněm, tahle měla stěžně tři a plachtoví, jež zachytilo i nejslabší vánek. Čluny byly umístěny za otočnými děly.

Měl jsem se dobře rozmyslet, než jsem vplul do pirátské oblasti, uvažoval Logan. Ale pýcha předchází pád.

Ano, za vším byla jeho vlastní pýcha, nikoliv pýcha šlechty, jíž se vysmíval. Pýcha ho přiměla k tomu, aby se odvážil cesty po moři i přesto, že přijetí nebezpečného úkolu původně rezolutně odmítl.

Nakonec souhlasil jen kvůli Cassandře.

Sladká Cassandra. Byl si jistý tím, že by získal její lásku, kdy­ by měl dost peněz. Původ měl dostatečně vznešený, ale žil v příliš nuzných poměrech, aby se o ni mohl ucházet. Kdyby však v obtížné misi uspěl, mohl se vrátit jako vítěz a získat zpět vše, o co jeho rodina přišla. Přesněji, o co byla okradena. Navíc by mu tato cesta zajistila všeobecnou úctu. Kdyby v šílené honičce zvítězil a dovezl zlato chrámu Asiopia kolonistům ve Virginii, Cassandra by byla vytouženou odměnou.

Teprve nyní si uvědomil, že byl úplný hlupák. A proč? Jakým kouzlem ho očarovala, že se nerozvážně vrhl do nebezpečného dobrodružství? Celý život šel svou vlastní cestou. Poznal jak lehké ženské, tak vznešené dámy. Ke všem se choval zdvořile, ale nikdy necítil takový nápor emocí ani tak soustředěnou touhu jako s ní. Ne­ chovala se jako koketa, nepokoušela ho, nic nepožadovala a rozhod­ ně nic nepředstírala. Omámil ho smích v rozzářených očích, lehký dotek prstů a především upřímnost v každém slově a skutku. Mohl ji milovat, skutečně milovat. Svou roli ovšem hrály i další okol­ nosti, to musel přiznat. Představovala pro něj dokonalou partnerku.

Byla jedinou dcerou ctihodného a bohatého otce. Po spojení jejich 12

jmen mohl požadovat navrácení všeho, co kdysi patřilo jeho rodině, a očistit jméno Haggerty. Měla všechno, v co mohl u životní part­ nerky doufat.

Nemohl ji vinit za vlastní ochotu podstoupit nepřiměřené riziko.

Nevinil ani jejího otce, který si přál pouze zajistit budoucnost jedi­ ného dítěte.

Pokud by měl někomu něco vyčítat, pak jen sám sobě. Škodolibý vnitřní hlásek se mu vysmíval a spílal mu do lhářů a podvodníků.

Logan tvrdil, že s cestou souhlasí, protože potřebuje peníze, ale nebyla to celá pravda. Odjakživa toužil vydat se na moře. Doufal, že najde jistého člověka.

Ten člověk žil za oceánem, daleko od přísné ruky zákona.

Logan dokonce prohlašoval, že hledá spravedlnost, nikoliv po­ mstu, ale pokud by byl k sobě upřímný, musel by přiznat, že myslí především na odplatu.

Nyní litoval, že nevzal víc děl. Měl vzít i více mužů, ale pro bitvu, v niž doufal, potřeboval jenom ty, kterým mohl důvěřovat.

Takové lidi nebylo snadné najít.

Přesto mohl vinu za současnou svízelnou situaci dávat jen sobě.

Pro plavby na moři byla nebezpečná doba. Když byly Anglie a Holandsko ve válce se Španělskem a Francií, mnozí takzvaní piráti se považovali za bojovníky za spravedlivou věc. Na anglické lodi by byl vydán na milost pouze lodím francouzským nebo španělským.

Ale když se v roce 1697 válčící strany usmířily, moře bylo plné korzárů.

Mnozí z nich neměli důvod vracet se domů.

Mnozí z nich se vrátit nechtěli. Válčení jim přešlo do krve.

A mnozí další poznali, že když budou odvážní, lehkomyslní a ochotní riskovat život, mohou přijít k pěknému majetku.

Nikdy dřív nebylo v Karibském moři tolik zlodějů.

Proklínal osud a zrádné, nenasytné lidi, kteří ho zlákali, aby se rozhodl navzdory svému zdravému rozumu.

K čertu s nimi, klel v duchu.

Ne. K čertu se mnou.

13

Proti své vůli by se člověk do takové situace nikdy nedostal, uvě­ domoval si.

Silná motivace překonala zdravý rozum. Podlehl. A jeho vlastní bezohledná přání přivedou do záhuby i dobré lidi, kteří plují s ním.

Na vlnách Karibského moře má být příčinou jejich záhuby. Pirátské lodi ujet nemohou a je jisté, že piráty neporazí. Logan nebyl zbabě­ lý, ale ani hloupý. Věděl, že ho zničí touha a nenasytnost, a co víc, zároveň s ním zahyne celá posádka. „Pane kapitáne,“ ozval se Jamie. „Jaké jsou další rozkazy?“ „Musíme se spolehnout na pirátskou čest,“ prohlásil Logan.

Uvědomoval si, že pro záchranu života svých mužů musí obětovat vlastní hrdost. „Cože?“ vyjevil se Jamie. „Piráti žádnou čest nemají.“ „Ale ano, mají. Možná častěji než mnozí vážení páni,“ nesou­ hlasil Logan. „Vyvěste vlajku. Žádost o vyjednávání. Chci hovořit s jejich kapitánem.“ „Vyjednávání?“ protestoval Jamie. „Nemůžeme vyjednávat…“ „Jinak jsme mrtví. Vytáhněte vlajku na půl žerdi. Promluvím s ním, abychom se zachránili,“ rozhodl Logan. „S pirátským kapitánem? Ten vás rovnou propíchne.“ „Pokud si bude chtít udržet respekt svých mužů, tak ne,“ ujistil ho Logan. „Pro lásku boží, člověče, běží nám čas. Udělejte, co jsem řekl.“ Přes protesty prvního důstojníka a starostlivé výrazy ostatních pluli vedle pirátů a ani po dvaceti minutách nepadl jediný výstřel.

Logan stál mezi svými muži a prohlížel si vybavení nepřátelské lodi, zatímco piráti pozorovali tu jejich a tvářili se spokojeně. Dobře vě­ děli, kdo je pánem situace.

Háky a silné provazy spojily obě lodě těsně jako milence důvěr­ né objetí. „Kdo je kapitán, pánové?“ křičel Logan „Kde máte kapitána?

Požadujeme, aby přišel kapitán.“ „Vy požadujete?“ vysmíval se chlap s dřevěnou nohou. „Přesně tak. Máme právo na vyjednávání. Jste piráti. Když mi nevyhovíte, budete prokleti a zatraceni. A moc dobře to víte.“ 14

Spoléhal na jejich pověrčivost a nemýlil se. Členové nepřátelské posádky začali bručet a nejistě se dívali jeden na druhého.

Pak ze skupiny na palubě vykročil kapitán, štíhlý mladý muž, hladce oholený, s hustými tmavými vlasy pod širokým kloboukem s péry. Měl plášť z červeného sametu a pod ním sněhobílou košili.

Byl urostlý a podobal se spíš řecké soše než postrachu moří. Na nohou měl vysoké černé boty s manžetami, vykračoval si sebejistě a vypadal elegantně. Jeho postavení prozrazovaly nůž a pistole za­ strčené za širokým opaskem, stejně jako dlouhá šavle, jež mu visela u boku. „Dobré nebe, chlapi, nedovolte tomu gentlemanovi, aby vás tak rychle odzbrojil. Chytře se snaží zachránit si krk,“ láteřil kapitán. „Jsem ale ochotný si s tím pánem promluvit, ne však proto, že by snad měl právo na vyjednávání, ale protože uvažuje chytře.“ „Bez ohledu na důvod si toho cením, vážený kapitáne…?“ Lo­ gan čekal na jméno. „Vlajka prozrazuje všechno,“ prohlásil kapitán. „Říkají mi Zrzavý Robert.“ „Jste Angličan,“ konstatoval Logan, jako by mu chtěl připome­ nout, že napadl jednoho z krajanů. Přestože časy válečných korzárů už minuly, mnozí námořní lupiči stále neútočili na lodě své země. „Ujišťuju vás, že Angličan nejsem.“ Zrzavý Robert už zřejmě dospěl k rozhodnutí.

Logan si vzpomněl, že jeho jméno bylo přetřásáno v mnoha krčmách. Patřilo k těm, při jejichž vyslovení se zachvěje i ten nej­ statečnější. Kolovaly o něm hrůzostrašné historky.

Neočekával někoho, kdo vypadá tak mladě. Bylo však známo, že piráti se zřídka dožívají vysokého věku, alespoň ve své pochybné „profesi“. Buď padli, nebo pobrali naloupené bohatství, změnili si jméno a začali nový život na vzdálených ostrovech nebo na jiném odlehlém místě.

Logan musel znovu promluvit a uvědomoval si, že musí být dostatečně přesvědčivý, aby dospěl k cíli a zachránil životy svých mužů bez ohledu na vlastní osud.

Udělal krok vpřed. „Já, vážený kapitáne Roberte, jsem Logan Haggerty, lord z Loch Emery, ovšem titul nemá valné ceny, protože 15

kdyby za ním byl majetek nebo bohatství, neocitl bych se tady na širém moři. Domáhám se práva boje muže proti muži.“ „Hmm, neříkejte,“ zabručel Zrzavý Robert. „Když mě přemůžete v boji na meče, získáte dobrou loď a velké bohatství bez prolití jediné kapky krve kromě mé, bez rizika potope­ ní pokladu na dno oceánu nebo zranění vašich mužů.“ „A když vy přemůžete mě, mylorde?“ zajímal se Zrzavý Robert se zdvořilým úsměvem. „Pak odplujeme.“ Zdálo se, že Zrzavý Robert váží jeho slova. Ale pak prohlásil: „Určitě žertujete.“ „Máte strach?“ pokoušel ho Logan a hodnotil štíhlou postavu a zjevné mládí pirátského kapitána. Vytvářelo vskutku zvláštní kon­ trast s drsným vzhledem mořských lupičů kolem něj. „Tohle není práce pro někoho, kdo má strach,“ odpověděl Zrza­ vý Robert nenuceně. „Nenechte se oklamat mým věkem, lorde Hag­ gerty. Se zbraní umím zacházet víc než dobře.“ Jeden svalnatý muž stojící vedle kapitána – nebyl o moc starší, ale mnohem silnější a ramenatější – mu něco pošeptal do ucha a ro­ zesmál ho. „Může to být finta,“ varoval ho jiný člen posádky, chlap s dlou­ hými šedivými vlasy a velkou zlatou náušnicí, a sevřel rukojeť nože u pasu. „Nic takového,“ prohlásil Logan klidně. „Neměj obavy, Hagare,“ uklidňoval Zrzavý Robert podezříva­ vého muže. „Na to nepřistoupím.“ Otočil se na Logana. „Ale na­ bízím něco jiného. Když mě přemůžete, nikam neodplujete. Přece jste, mylorde, musel vědět, že se pouštíte do nebezpečných vod.“ Když se Logan nadechoval k odpovědi, Zrzavý Robert zvedl ruku. „Vaši muži přežijí. Můžou odplout s polovinou pokladu. Ale vy zů­ stanete s námi jako poslušný zajatec, abychom vás mohli vyměnit za výkupné.“ „Jak jsem řekl, můj titul nemá velkou cenu.“ „A proto jste se pustil na nebezpečnou cestu?“ dobíral si ho Zrzavý Robert.

16

Logan se zdržel odpovědi, přestože mu srdce krvácelo při po­ myšlení, že už nikdy neuvidí Cassandru. Jeho muži však mohli vy­ váznout se zdravou kůží.

Kdyby vyhrál.

A ten mladík je štíhlý, takže bude rychlý, odhadoval. Mrštný.

Smrtelně nebezpečný nepřítel.

On sám byl sice ramenatější a v rukou měl poměrně velkou sílu, ale mrštný byl také. Šermovat ho učil jeden z nejlepších šermířů.

Posádka. Musím zachránit posádku, Bůh mi pomoz. Mám svr­ chované právo hazardovat s vlastním životem, uvažoval, ale nemo­ hu riskovat životy svých mužů. A pokud porazím kapitána… „Budu poslušný zajatec. Jen vás žádám, abyste si v případě mé prohry nechal poklad, ale mým mužům poskytl čluny, na nichž by mohli bezpečně doplout k pevnině.“ Zrzavý Robert pokrčil rameny.

Vysoký tmavovlasý chlap vedle něj protestoval. „Ne.“ Kapitán se na něj otočil s tak silným výrazem znechucení, že pirát couvl a sklonil hlavu. „Brendane,“ pronesl Robert varovně.

Kapitán má zvláštní hlas, napadlo Logana. Neuvěřitelně jemný.

Je to zvláštní u někoho, kdo musí dávat rozkazy i v silném větru. Ale on mluví zastřeným hlasem, skoro šeptem. „Dobře,“ rezignoval muž jménem Brendan. Ale přestože uznal, že Zrzavý Robert je kapitán a jeho rozkaz platí, očividně s ním ne­ souhlasil. „Domluveno,“ prohlásil Zrzavý Robert. „To je šílenství,“ promluvil tiše Jamie k Loganovi. „Určitě pod­ vádějí. Nenechají nás odplout. Nevzdají se poloviny pokladu.“ „Je to šílenství,“ souhlasil Logan. Jasné šílenství. Od okamžiku, kdy jsem svolil ten poklad převézt. Ano, od začátku do konce. Ale teď mám možnost zachránit aspoň ty, které jsem do nerozumného podniku zatáhl. „Ale věřím, že ten pirát bude držet slovo.“ „Moje paluba, mylorde, je větší,“ ozval se Zrzavý Robert. „Bo­ jovat budeme tady.“

17