1 Londýn květen 1817 Lady Thea Debenhamová si svlékla své vzdušné zelené šaty. „Vytáhni mi jiné, Harriet. Rychle.“ „Červená řepa, mylady!“ bědovala komorná, zatímco sklízela róbu potřísněnou tmavě červenou skvrnou. „Já vím, já vím, ale určitě si s tím nějak poradíš. A teď mi podej jiné šaty.“ „Které, mylady?“ „To je jedno!“ Ale jedno to rozhodně nebylo. Thea se otočila a pohlédla do zrcadla. Ke každé róbě vždy nosila dokonale sladěné spodní prádlo, takže teď měla na sobě všechno azurově zelené – od volánků na korzetu až po lem spodničky. „Najde se v mém šatníku něco, co by se blížilo tomuhle odstínu?“ „Ne, mylady.“ Thea si zamyšleně promnula bradu, což jí připomnělo její zelené hedvábné rukavičky. Rychle je stáhla. „Tak vytáhni, co tě napadne. Nebylo by něco, co jsem ještě neměla na sobě?“ Harriet spěchala do šatny, která sousedila s Theinou ložnicí. Thea pohlédla na špičky svých zelených střevíců. „A nezapomeň na boty ve stejné barvě!“ zavolala na komornou. Chtěla se předklonit, aby se vyzula, ale pevně utažený korzet jí v tom zabránil. K čertu s korzetem a k čertu s Uffhamem! Schválně 7