Prolog LONDÝN, BŘEZEN 1810
H
edvábná pouta se mu zařezávala do zápěstí a umocňovala pocit vzrušení. Dobrovolný zajatec Damien Sinclair ležel bezbranný, s oběma pažemi připoutanými ke sloupkům postele šarlatově čer− venými hedvábnými šátky. Ve zlatě rámovaném zrcadle, umístěném nad hlavou, mohl po− zorovat svůj obraz: nahé svalnaté tělo kontrastující se sněhobílým prostěradlem, zcela ztopořené mužství trčící z kudrnatého ebenově černého klína. Jeho mučitelka, rozkošná Elisa Swannová, stála nad ním, oble− čená pouze v to nejprůsvitnější mušelínové negližé, jaké si je možno představit, když nepočítáme smaragdový náramek, který jí věnoval na začátku jejich milostných hrátek. Zelené kameny, ve kterých se odráželo mihotavé světlo svící, zdobily její útlé zápěstí, zatímco rudou rtěnkou zvýrazněné bradavky nestydatě vykukovaly z průsvit− né látky s vypočítavou lascivností, aby vzbudily žádost jednoho z nej− zkušenějších svůdců. Londýnská primadona, která používala umělecké jméno Stříbrná labuť, vzhledem ke svým stříbřitě blond vlasům, odváděla skvělý výkon. Oba věděli, že toto představení jí má zajistit pozici vydržované milenky. Roztomilá Elisa mu chtěla dokázat, že je této pozice hodna. „Jsem vám vydán napospas,“ hodnotil Damien škádlivě svou situaci. „Předpokládám, že mě čekají neobyčejné věci.“ „Máte pravdu, můj pane, vyhovuje mi, když se nemůžete bránit,“ řekla hlubokým melodickým hlasem, jenž nezapřel, že je zvyklá mlu− vit z jeviště. „Jsem celý nedočkavý, drahoušku.“ Ze stolku stojícího vedle lůžka vzala jezdecký bičík a lehce s ním Damiena pošimrala na hrudi. Muž povytáhl udiveně obočí a uva−
7