Úvod Chertsey, Surrey v říjnu r. 1803
„Váš otec je připraven se s vámi setkat, pane Daltone.“ Služebná v Norcourt Hall s kývnutím ustoupila, aby Anthony mohl projít do vikomtovy pracovny. Služka byla moc pěkná, její objemná ňadra jedenáctiletého Anthonyho okouzlovala. A když se na něj usmála, nemravné myšlenky, které mu při pohledu na zmíněné vnady bleskly hlavou, způsobily, že zrudl. Zamumlal poděkování a spěšně vešel. Teta Eunika měla pravdu. Je nejhříšnější hoch v celé Anglii. Často sice sám sobě říkal, že si nesmí všímat služčiných půvabů a musí potlačit touhu se jí dotýkat, ale všechno marné. Poslední dobou se nutkání spatřit nahou ženu stalo přímo chorobným. Otec o tom nesmí nic tušit. Nikdy. Zmíněný muž odložil brýle a přísně na syna pohlédl. Anthonyho znovu polilo horko, obával se, že otec už má jeho hříšné myšlenky přečtené. „Soudím, že si se mnou chceš o čemsi promluvit,“ řekl. Anthony polkl. Otcovy modré oči a husté černé obočí se od synových v ničem nelišily, ale v zachmuřeném výrazu ostře řezaného obličeje působily hrozivě. Anthony vypjal hruď a snažil se vypadat neohroženě. „Otče, rád bych nastoupil do Etonu.“ Muž složil brýle a jeho upjatý pohled poněkud zjihl. „Však půjdeš, hochu, půjdeš. Ve dvanácti, jako tvůj bratr.“ — 7 —