PROLOG Fatima, Portugalsko 13. července 1917
L
ucia zírala k nebi a sledovala, jak postava sestupuje. Zjevení přicházelo od východu, tak jako již dvakrát předtím, vystupujíc jako jiskřivá tečka z hloubi mračné oblohy. Rychle se přibližovalo a ani jednou nezakolísalo. Jeho rysy se rozjasnily, když se ustálilo několik stop nad korunou zakrslého dubu. Panna Marie stála zpříma. Její krystalická podoba byla oděna do jasu, který téměř zastiňoval svit samotného slunce. Lucia musela před tou oslnivou nádherou sklopit zrak. Když se před dvěma měsíci Panna Marie zjevila Lucii poprvé, byla u toho sama; dnes ji obklopoval početný dav. Tenkrát byla přítomna pouze ona, sedmiletá Jacinta a devítiletý Francisco; pásli v polích ovce, jež jim svěřili do péče jejich rodiče. Lucia byla z dětí nejstarší a ve svých deseti letech si to také dobře uvědomovala. Francisco klečel ve svých dlouhých kalhotách a střapaté čepici po její pravici, nalevo Jacinta v černé sukni a šátku. Lucia pohlédla vzhůru a znovu si uvědomila přítomnost zástupů. Lidé se začali shromažďovat už od včerejška. Mnozí přicházeli z nedalekých vesnic, někteří s sebou vzali i své postižené potomky v naději, že je Bohorodička uzdraví. Převor z Fatimy prohlásil zjevení za podvod a vybízel farníky, aby se drželi zpátky. Dílo ďáblovo, pravil. Lidé však na jeho varování nedbali, jeden z věřících dokonce neváhal převora označit za hlupce, neboť ďábel by sotva vybízel lidi k modlitbě. Jakási žena z davu vykřikovala, že Lucia i její společníci jsou bludaři a že Bůh jejich svatokrádež ztrestá. Strýc Manuel Marto, otec Jacinty a Franciska, stál hned za dětmi a Lucia slyšela, jak ženu napomíná, aby byla zticha. V údolí se tento muž těšil velikému respektu, protože na rozdíl od ostatních, kteří se za celý život n 13