1 Krym, únor 1855
H
ugh D’Abernon, markýz Darley, ji poprvé spatřil jednoho chladného rána kousek za Sevastopolem. Stála vedle zeleného kočáru, v rukou držela vykasaný lem kožešinového pláště, aby se neumazal od bláta, a pozorovala sloužícího, který se snažil opravit rozbité kolo – nebo spíše to, co z něho zbylo. Zlaté vlasy se jí leskly odrazem slunečních paprsků a i na tu dálku ho ohromila svou krásou. Ne že by teď měl čas či náladu obdivovat půvaby mladé krásky, ale musel uznat, že potkat v tuto válečnou dobu dámu jejího ražení bylo vskutku neobvyklým a pří jemným zážitkem. Bezesporu se jednalo o manželku urozeného šlechtice. Nějakého bohatého šlechtice. Ten kožešinový plášť, kte rý měla na sobě, musel stát celé jmění. Když o chvíli později dojel k rozbitému kočáru, prudce zastavil koně. Z blízka byla dokonce ještě krásnější a jako by do zablácené krajiny ani nepatřila – půvabná modrooká madona daleko od Itá lie. Smekl čepici lemovanou kožešinou a zdvořile řekl: „Mohu vám nabídnout své služby a dopravit vás do města?“ Mluvil francouz štinou, jazykem, kterým v Rusku hovořili všichni urození šlech tici. Otočila se za zvukem hlasu a mlčky na něho pohlédla. „Děkuji,“ řekla po chvíli, „ráda vaši nabídku přijmu.“ Odpověděla mu rovněž francouzsky, ačkoliv tak mohla učinit tatarským jazykem, pokud by to byl jeho rodný jazyk. Vysoký tmavovlasý muž měl opálenou pokožku a rysy zdejších obyvatel. Dokonce měl šaty jako Tatar, ale jeho plynulá francouzština svědčila o tom, že se takto oblékl spíše 5