1 V této kapitole se Popelka oblékne na ples a její KMOTRA VÍLA jí místo dýně přinese husu.
6. ledna 1784 Maškarní bál Venkovské sídlo vévody z Beaumontu Pohádky jsou plné fascinujících vdov, i když nemají vždy nej lepší charakter. Popelčina macecha oblékla své dcery na princův ples do těch nejkrásnějších šatů, ačkoliv po ní zdědily velké nohy a ostrý jazyk. Harriet, vévodkyně z Berrowu, si krátce po smrti svého man žela uvědomila, že jsou zde nejen okouzlující vdovy, ale i takové, které žijí se svými dětmi v chudobě jako nebohá Loveday Billin gová. Existují vdovy, které celé noci protančí s mladšími muži, a rovněž takové, nad nimiž se jen lítostivě pousmějete. Harriet si nedělala iluze o tom, do jaké kategorie patří. V pod statě se podobala Loveday Billingové a bylo jedno, že nemá žádné děti a že její panství je mnohokrát větší, než by stačilo na to, aby ji uživilo. Její manžel zemřel již před dvěma lety a mladší – ani starší – muži nestáli frontu, aby ji požádali o tanec. Většina jejích zná mých se na ni ještě stále dívala se smutkem v očích, a jakmile se s ní krátce pozdravili, ihned se měli k odchodu, jako by se v její společnosti dusili. Zdálo se, že fakt, že její manžel spáchal sebevraždu, ji okamži tě přiřadil k nezajímavým vdovám. 11
Zčásti to byla i její chyba. Přijala sice pozvání na maškarní ples vévodkyně z Beaumontu, ale vybrala si nějaký provokující kostým? Ne. Samozřejmě že ne. „Za koho jdeš?“ zeptala se jí její přítelkyně Jemma. „Jsem postavou z jedné dětské říkánky. Uhodneš kterou?“ Harriet měla na sobě usedlou bavlněnou noční košili, kterou jí její komorná půjčila od hospodyně. Pod ni si vzala tři spodničky a do živůtku si nacpala troje vlněné punčochy. „Postava z dětské říkánky s velkými prsy,“ mumlala Jemma. „Velmi velkými prsy.“ „Mateřskými prsy,“ napověděla jí Harriet. „Jenže ty vůbec nevypadáš mateřsky. Nediv se, až tě jeden z našich hostů zatáhne někam do rohu a začne tě osahávat. Nejde o nějakou ukolébavku?“ „Já se do postele ještě nechystám,“ namítla Harriet. „A pochy buji, že by se mě někdo chystal osahávat. A kdo jsi ty?“ Jemminy šaty byly ušité ze světle růžového hedvábí a ve spo jení s nenapudrovanými vlasy barvy zlata vypadaly dokonale. Působila elegantně a zároveň smyslně. „Titanie, královna víl.“ „Já jsem matka husa. Mezi námi je velký rozdíl.“ „Co to povídáš!“ Jemma se zamračila a objala Harriet kolem ramen. „Jen se na sebe podívej, drahá. Na matku husu jsi příliš mladá a krásná!“ „Nikdo nepozná, kdo jsem,“ řekla Harriet, odstrčila od sebe Jemmu a posadila se na postel. „Budou si myslet, že jsem tlustý bílý duch.“ Jemma se začala smát. „Duch zavražděné kuchařky. Ne. Tvůj kostým potřebuje nějaký nápad. Jen počkej, až uvidíš lorda Plad geta jako Jindřicha VIII. Okolo pasu si omotal kobereček a teď vypadá jako sud sádla.“ „Já taky vypadám jako sud, alespoň v horních partiích.“ „Husa!“ vykřikla Jemma. „Potřebuješ husu a já vím, kde ji vzít!“ „Ale…“ Jemma byla za chvilku zpátky i s husou. „Je skutečná?“ zeptala se Harriet opatrně. 12
„Bohužel je vycpaná. Obvykle létá v jižním salónku. Má tchy ně měla morbidní sklony zdobit všechny stěny mrtvými zvířaty. Můžeš ji dnes večer využít mnohem zábavnějším způsobem.“ Harriet opatrně vzala husu a pochybovačně si ji prohlížela. Byla vycpaná s nataženým krkem, takže vypadala, jako by letěla. „Jen si ji zastrč pod paži,“ navrhla Jemma. Harriet vstala a zkusila to. „Takhle ne. Tak, otoč ji hlavou nahoru, aby vypadala jako tvá přítelkyně, která ti něco šeptá do ucha.“ Harriet se podívala do skleněných očí vycpaného ptáka. „Ne vypadá moc přátelsky.“ Zdálo se, že jí každou chvíli vyskočí z ná ruče a někoho klovne. „Přátelská husa prostě neexistuje,“ řekla Jemma. „Musím se jít podívat, jak pokračuje Isidora. Už jsem za ní jednou byla a její komorné se právě rozhodovaly mezi dvěma kostýmy. Isidora tvr dí, že bude královna, ale já se obávám, že hodlá vplout na taneční parket zahalená jen do kapesníku.“ „Proč Isidora nepoužívá svůj titul vévodkyně z Cosway?“ ze ptala se Harriet. „Včera večer ji uvedli jako lady Isidoru Del’Fi novou.“ „Podle mě se s vévodou ještě nikdy nesetkala. Myslím tím je jího manžela,“ upřesnila Jemma. „A pokud ano, tak to bylo před mnoha lety a viděli se jen krátce. Proto používá svůj vlastní titul. Nicméně dnes v noci je královnou z Palmýry.“ „Kdybys mi řekla, že chystáš maškarní bál, také bych mohla být královnou,“ posteskla si Harriet a odložila husu stranou. „Zdá se, že královny toho na sobě příliš mnoho nemají, takže v tomhle ti bude jistě mnohem pohodlněji. Nicméně omlouvám se, že jsem tě nevarovala, drahá, ale oznámit vše až na poslední chvíli je ta největší zábava. Všude, kam se podíváš, vidíš lidi, jak se shánějí po kostýmu. Majordomus z toho šílí! Je to skvělé.“ S těmi slovy Jemma odešla z místnosti a nechala Harriet jen s husou. Litovat se byl holý nesmysl. Pokaždé, když vstoupila do Truderovy soudní síně, slyšela o lidech, jejichž život byl mno hem horší než ten její. Například minulý měsíc soudila dívku, která ukradla půl sklenice hořčice a šest pomerančů. Truder se náhodou probudil a chtěl ji poslat na galeje. Je to prostě hlupák. 13
Ale ona, Harriet, nemusí krást pomeranče. Je vévodkyně, ještě stále je celkem mladá, je zdravá… A osamělá. Na husu dopadly krůpěje slz a Harriet je bezmyšlenkovitě se třela. Ve skutečnosti si nepřála být královnou – ani víl, ani z Pal mýry. Chtěla jen manžela. Někoho, kdo by s ní trávil večery tak, jak říkala Loveday.
14
2 Kapitola, v níž podstatnou roli hrají prsa. Zenobie, královna z Palmýry, zaklonila hlavu a hlasitě se za smála. Její živůtek se napjal a ňadra se vydmula ven. Elegantní muž zvedl ruku a zatočil se před ní jako cikánský tanečník. Zeno bie se znovu zasmála a podle jeho příkladu zvedla obě ruce nad hlavu. Živůtek královny z Palmýry, pokud se o něm vůbec dalo mlu vit jako o živůtku, byl zcela neadekvátní. Harrietu napadlo, že opravdová přítelkyně by Zenobii – mno hem více známou jako Isidora – upozornila, že jí prsa každou chvíli vypadnou z živůtku ven. Ale Harriet seděla na židli v rohu místnosti a Isidora hltala pohledem muže, kterého sváděla. Harriet si vždy myslela, že Isi dora je velmi cudná. Možná dokonce trochu nudná. Jenže zřej mě se mýlila. Uvědomila si, že nedokáže upoutat její pozornost, a najednou si připadala neviditelná. Zcela jistě je neviditelná pro většinu mužů v místnosti. Vdova v kostýmu matky husy, i když měla prsa vycpaná tře mi vlněnými punčochami, nebyla ani zdaleka tak přitažlivá jako polonahá královna. Nepatrné množství látky Isidořina živůtku lemovala paví pera, která přitahovala pozornost. Bylo zřejmé, že paví oka jsou mnohem přitažlivější než oči vycpané husy. Například lord Beesby nedokázal od Isidořina ži vůtku odtrhnout zrak, zatímco Harrietina husa muže vůbec neza jímala. Ležela na židli vedle ní s hlavou skloněnou k zemi, takže korálkovýma očima zírala na podlahu. Isidora se znovu zatočila s rukama vysoko nad hlavou. Z ra finovaného účesu se jí uvolnil pramen vlasů. Páry, které tanči ly poblíž, se zastavily a fascinovaně zíraly na vlnění jejích boků. 15
Na Isidoře bylo něco cizokrajného. Snad rudé rty nebo způsob, jakým se dívala na Beesbyho, jako by byl králem. Snad to bylo jejími italskými předky. Většina Angličanek vypadala – a cítila se – spíše jako Harriet. Nudné. Stvořené, aby rodily děti. Nicméně Harriet neměla důvod cítit, že byla stvořena, aby ro dila děti, protože žádné neměla. Lord Beesby tančil jako nikdy předtím. Jednu ruku měl stále zvednutou, skotačil, vzpínal se před svou partnerkou a kolena zdvihal stále výš a výš. Harrietě připomínal její milovanou fenku paní Custardovou. Kdyby měl Beesby ocas, jistě by s ním vrtěl blahem. Byl okouzlený. Podle tanečního pořádku se měl už dáv no přesunout k jiné partnerce, ale choval se zcela skandálně a od mítal se od Isidory hnout. Vtom Harriet koutkem oka zahlédla nazlobenou lady Bees byovou, která si razila cestu k tančícímu páru. Isidořin živůtek byl ve vážném ohrožení. Harriet vyskočila, čímž konečně upouta la Isidořinu pozornost, a hlavou kývla k blížící se lady Beesbyové. Isidora pohledem zalétla k soptící matroně, zarazila se a vy křikla: „Lorde Beesby, to by stačilo!“ Nicméně lord Beesby měl hlavu v oblacích a ještě jednou se okolo Isidory otočil. Ta znovu něco zakřičela a lord Beesby se zastavil uprostřed otočky. Potom zvedla ruku a uštědřila mu políček. Celý taneční sál zkameněl. „Snažil jste se mě přesvědčit, že jsem přitažlivá!“ vykřikla Isidora s bravurností italské operní pěvkyně. „Jak se opovažujete uvádět mě do takového pokušení!“ Najednou se vedle Isidory objevila Jemma a objala přítelkyni okolo pasu. „Ale no tak, lord Beesby je muž s vysokými morální mi hodnotami,“ řekla důrazně. „Ach, jak jen se z toho vzpamatuji!“ vykřikla Isidora a přiloži la si ruce ke spánkům. Jemma ji odvedla z tanečního parketu a Harriet měla co dělat, aby nezačala tleskat. Když se k lordu Beesbymu dostala jeho žena, ještě stále tam stál s otevřenou pusou. Harriet měla pocit, že se na svého chotě dívá s nově nabytým respektem. Jedna věc byla mít manžela, kte 16
rý ze sebe na tanečním parketu dělá blázna před krásnou mladou ženou, ale druhá mít manžela, který na veřejnosti onu mladou dámu odmítne. Lady Beesbyová se na svého manžela dokonce usmála, což bylo první vlídné gesto za několik posledních dní. Možná i roků. Pak se otočila na podpatku a odpochodovala z tanečního sálu. Její manžel ji samozřejmě následoval. To Harriet připomnělo její tlustou prasnici Rebeku, která za sebou neustále vláčela alespoň jedno sele. Nebo… Harriet se zarazila. Vždyť nedokáže myslet na nic jiného než na psy a selata. Byla tak nudná, že tím otravovala i sama sebe. Byla fádní a melancho lická. Cítila, jak ji nebezpečně začínají pálit oči. Nicméně pláč ji už unavoval. Benjamin zemřel před dvěma lety. Po jeho smrti hod ně plakala – víc, než si myslela, že je vůbec možné. Až teď si uvědomila, že její smutek pramenil ze směsice lítosti, rozzlobení a ponížení. Nicméně její manžel zemřel a ona stále žije. Tím, že se oblékne do kostýmu matky husy, ho nepřivede zpátky. Ani tím, že bude sedět v rohu místnosti jako nějaká šedá myška. Jejího manžela jí nic nevrátí zpátky. Ale co má dělat? Od vdov se očekává, že se budou chovat důstojně. Navíc je vévodkyně. Jelikož Benjaminovu synovci je jen jedenáct let a ještě stále pobývá na Etonu, nemůže mu předat titul a s ním jeho povinnosti. Je vévodkyně, vdova a sedmadvacetiletá žena. Nemohla se rozhodnout, co z toho je nejskličující. Ztěžka polkla. Skutečně chce zbytek svého života jen přihlížet, jak jí šedivějí vlasy a jak se jí na tváři objevují další a další vrás ky? Opravdu chce pozorovat ostatní ženy, jak svádějí své taneč ní partnery, zatímco ona přemýšlí o tlusté prasnici a rozmazlené fence? Vždyť je to jen pes. Nechce sedět v rohu místnosti v kostýmu matky, kterou ve skutečnosti není a nikdy nebude. Musí něco udělat. Změnit svůj život! Začít myslet na… Na… Rozkoš. 17
To slovo jí náhle problesklo hlavou a ohromilo ji jako chladivý déšť. Isidora si svůj tanec, při němž sváděla Beesbyho, očividně užívala. I jemu se to líbilo. Rozkoš. Měla by myslet na rozkoš. Na svou rozkoš.
18