Kapitola a verš „Reverende… Můžu vám říkat reverende?“ Zakulacený chlapík ve středním věku s kolárkem se usmál. „Nemám námitky.“ „Jsem detektiv Mike Silverman z šerifova úřadu.“ Reverend Stanley Lansing přikývl a prohlédl si průkaz a od znak, které mu rtuťovitý hubený detektiv s vlasy barvy pepř a sůl ukázal. „Stalo se něco?“ „Vás se to netýká, reverende. Tedy aspoň ne přímo. Jen mě napadlo, že byste nám mohl pomoct s jistou záležitostí.“ „S jistou záležitostí, říkáte? Hmm. No tak pojďte dál, detekti ve…“ Vešli do pracovny přilepené k bedfordskému kostelu presby teriánské církve, malebnému bíle omítnutému kostelíku, kolem kterého Silverman procházel už nejmíň tisíckrát, protože ho míjel, kdykoli šel do práce nebo zpátky domů, ale nikdy mu nevěnoval pozornost. Tedy aspoň do dnešního rána, kdy došlo k té vraždě. V pracovně reverenda Lansinga to bylo cítit zatuchlinou a všechno pokrýval tenoučký závoj prachu. Reverend se tvářil rozpačitě. „Omlouvám se. Byli jsme se ženou týden na dovolené u jezera. Žena tam ještě zůstala, já jsem se vrátil, abych napsal kázání – a v neděli ho přednesl svým ovečkám.“ Zakysle se zasmál: „Pokud tedy v lavicích vůbec někdo bude. Je legrační, jak se kolem Vánoc vždycky vzedme náboženské zanícení, ale v době letních dovolených úplně opadne.“ Zachmuřeně se rozhlé dl kolem. „Bohužel ani nemám, co bych vám nabídl. Sekretářka taky odjela na dovolenou. Ale mezi námi dvěma, buďte rád, že nemusíte pít její kafe.“ „Nic se neděje,“ ujistil ho Silverman.
9