§1 Z Cardigan Street v londýnském okrsku Stepney se zachovalo opravdu jenom málo. Stejně dopadly i Balaclava Street, Alma Ter− race a nadčasově pojmenované náměstí Waterloo. Nálety je srovnaly se zemí na konci čtyřicátého roku. Celé čtyři ulice se proměnily v ohromné rozeklané hromady sutin. Na jaře 1941 ukázala příroda svou sílu a v ruinách se objevily šlahouny ostružin, keře bezinek, kopřivy rozprostřely žluté kořeny mezi zbytky cihel a haldy začaly porůstat ostrůvky svlačce. Do čtyřicá− tého třetího divoká příroda zakryla hrůzy války. V zimě, na začátku roku 1944, si parta dětí hrála Nebe, peklo, ráj na modrých a červených dlaždicích, které dříve bývaly podla− hou kuchyně. Tlustý chlapec s brýlemi přelepenými na jedné straně leuko− plastí byl příliš nemotorný na to, aby ho ostatní vzali do hry. Jako nezúčastněného diváka ho zábava ostatních nudila a příležitostně bloumal očima po východním obzoru. Bombardéry se v poslední době objevovaly zase častěji a on je nechtěl zmeškat. Jako všichni kluci v jeho věku dokázal bez problémů rozeznat dorniera od heinkela, nebo hurikána od spitfira. Dokud nebyly vidět, zbýval vždycky čas alespoň na jednu hru. Zadíval se dolů na hromadu ohořelých cihel, která od sebe oddělovala pozůstatky Alma Terrace a toho, co dříve bývalo Cardigan Street. Zparchantělé psisko tam přeskočilo zídku s ně− čím dlouhým a ohebným v tlamě. Tlustý chlapec pozoroval, jak se pes motá okolo vybombardované proluky, a sledoval jeho překáž− kový běh mezi zbytky podlaží, přes zídky, skrz díry po oknech, dovnitř a ven z rozbořených pokojů. Pes přitom vesele mával oca− sem a občas si s výrazem naprostého blaha nadhodil svůj úlovek. „Vidíte toho psa?“ zeptal se tlustý chlapec svých kamarádů. Ti ho ale ignorovali, protože jeho otázku v hluku hry přeslechli. Pes se ani na chviličku nezastavil a zdálo se, že podle nějaké metody pobíhá ve stále menších kruzích okolo neznámého středu. „Má něco v tlamě!“
9