Prolog Člověk občas vyhrává a občas prohrává. Shelly Bonaventureovou napadlo, že dnešní večer je pro ni jednoznačně ve znamení prohry. Připadala si jak absolutní ztros kotanec, ten největší loser s velkým L. V duchu si vybavila scénu z jednoho filmu, kde se děti navzájem provokovaly tím, že si k čelu okázale přiložily ukazováček a palec a vytvořily tak pís meno L na znamení toho, jak je ten druhý neschopný. Odemkla dveře u bytu, kabelku pohodila na stolek v předsíni a vzápětí ucítila v břiše ostrou bolest. Zalapala po dechu a prudce se předklonila, jak se jí vnitřnosti zničehonic sevřely nečekanou křečí. Přišlo to jak blesk z čistého nebe. „Au,“ zasténala, když bolest polevila alespoň do té míry, že byla schopná doklopýtat k pohovce. „Co to sakra je?“ Připadalo jí, že se jí žaludek v jedné vteřině proměnil v ká men. Největší křeč naštěstí brzy ustala a ona se mohla několikrát zhluboka nadechnout. V duchu uvažovala, jestli byla bolest na tolik silná, aby zavolala záchranku, anebo jestli by se měla na pohotovost vypravit sama. „Nebuď směšná,“ zašeptala sotva slyšitelně, ale pocit, že se s ní děje něco hodně špatného, ji neopouštěl. „Tak se konečně vzchop,“ pronesla o poznání hlasitěji a skopla na zem lodičky s vysokým podpatkem. Buď moc pila, nebo snědla něco zkaže ného, anebo dostala o něco dřív měsíčky. To není možné. Takovou bolest ještě při menstruaci nikdy necítila. Na okamžik zavřela oči a horní ret se jí orosil potem. Bude si muset vzít kapky proti bolestem žaludku, jestli v lékárničce něja ké najde, a jestli ne, bude to muset přetrpět až do rána. Rukou si setřela pot a přitom se rozhlédla kolem sebe, jestli neuvidí kočku. 7