1 Úterý 9. února, 13.43 Když jsem naposledy jedl ve Water Grillu, seděl jsem naproti klientovi, který chladnokrevně a vypočítavě zavraždil manželku a jejího milence, v obou případech výstřelem do obličeje. Mé služ by si zajistil nejen proto, abych ho hájil u soudu, ale abych ho i plně očistil a obnovil jeho dobré jméno na veřejnosti. Tentokrát jsem u stolu seděl s někým, na koho jsem si musel dávat ještě větší pozor. Stoloval jsem s Gabrielem Williamsem, šéfem losan geleského okresního státního zastupitelství. Bylo svěží odpoledne uprostřed zimy. Kromě Williamse seděl naproti mně i jeho personální šéf – čti politický poradce – Joe Ridell. Schůzka byla naplánovaná na půl druhou odpoledne, kdy už je většina právníků bezpečně zpátky v soudní budově, takže nehrozilo, že se do světa začnou zbytečně šířit informace o koke tování státního zástupce s příslušníkem temné sféry. Čímž jsem míněn já, Mickey Haller, obhájce zatracených. Water Grill byl na oběd v centru velmi vhodný. Měli tu chutné jídlo a příjemnou atmosféru, stoly byly dobře oddělené od sebe, takže umožňovaly soukromou konverzaci, a vinný lístek hravě překonával drtivou většinu podniků v centru. Byl to lokál, kde si host nesvléká sako a kde mu číšník pokládá na klín černý ubrou sek, aby se s tím nemusel obtěžovat sám. Státní zástupce s poboč níkem si objednali na účet daňových poplatníků martini, zatímco já zůstal u bezplatné vody z kohoutku, kterou restaurace nabí zela. Williams si dvakrát lokl a sezobl jednu olivu, než se dostal k vysvětlení důvodu, proč se tu ukrýváme před světem. „Mám pro vás návrh, Mickey.“ Přikývl jsem. Tohle mi Ridell řekl už ráno, když mi volal, aby si se mnou tenhle oběd dohodl. Já se schůzkou souhlasil a pak jsem se sám chopil telefonu a pokusil se o zmíněném návrhu zís
9