Cesta tygra by Nakladatelství Beta

Bernhard Moestl

Cesta tygra Poznej a využij svou vnitřní sílu

Bernhard Moestl

Cesta tygra Poznej a využij svou vnitřní sílu

Bernhard Moestl, DER WEG DES TIGERS © 2013 Droemersche Verlagsanstalt Th. Knaur Nachf. GmbH & Co. KG, München Translation © Jan Hlavička, 2014 Copyright © for Czech edition Pavel Dobrovský – BETA s.r.o., 2014 All rights reserved. (Všechna práva vyhrazena.) ISBN 978-80-7306-597-3

Heidi, která mě naučila, abych se nikdy nebál

Obsah ÚVOD 13 Jak tato kniha funguje a jak vám bude co nejprospěšnější 1. VYPRÁZDNI MYSL Nauč se, že kdykoli můžeš začít znovu

2. ZACHÁZEJ SE SEBOU CITLIVĚ Nauč se vidět v sobě úžasného člověka, jímž jsi

3. PŘEKONEJ STRACH ZE ZTRÁTY Pochop, že tvé skutečné bohatství je jedině v tobě

4. BUĎ SÁM SOBĚ KRÁLEM Uvědom si, že lidé ti přiznají jen takovou cenu, jakou sám sobě dáváš

5. ŠETŘI SI ENERGII Smiř se s tím, že příroda dala síle a energii svých bytostí jisté meze

103

6. BUĎ ROVNOCENNÝ PARTNER 125 Nauč se, aby tě druzí viděli přesně tam, kam se sám stavíš 7. NEBOJ SE STŘETU Uvědom si, že strach ze střetu tě oslabuje a protivníka posiluje

143

8. USTUP TLAKU 159 Nauč se čelit tlaku nikoli protitlakem, nýbrž poddáním se 9. UCHOVEJ SI POKORU Smiř se s tím, že jsou v životě věci, jež nezmění ani ta největší síla

175

10. JDI SVOU CESTOU Nauč se, že tvůj život bude přesně takový, jaký si jej uděláš

191

EPILOG

207

KOMU BYCH RÁD PODĚKOVAL

209

Kdo jede na tygrovi, nemůže slézt. (čínská moudrost)

Úvod Kdo jednou našel sám sebe, nemůže na tomto světě již nic ztratit. (Stefan Zweig)

Jak tato kniha funguje a jak vám bude co nejprospěšnější Srdečně vítejte. Jsem rád, že tu jste. Když hovořím s lidmi, mívám často pocit, že si jen málokdo uvědomuje, jaké síly se v něm skrývají. Mnoho lidí by tak rádo leccos změnilo. Ale co podstatného já mohu změnit? – řeknou si nakonec a rezignují. Dovolíte, abych vám tuto otázku zopakoval? Co myslíte? Kolik lidí je třeba, aby změnili svět? Sto tisíc? Milion? Miliarda? Než budete číst dál, zamyslete se nad odpovědí. Když se ohlédnu do dějin, řekl bych, že zcela stačí síla jednotlivce. I když zdaleka ne všichni mohou sloužit za vzor, byli to vždy jednotlivci, kdo převrátili svět na hlavu. Nesmíme zde hned myslet na Adolfa Hitlera nebo Josifa Stalina, kteří svou vnitřní sílu zneužili jen k ničení. Ale takový Ježíš Nazaretský, František z Assisi, Henry Ford, Steve Jobs nebo Michail Gorbačov

Cesta tygra

přece jen něco dokázali. Jejich skutky zde hodnotit nebudeme. Rozhodující je pouze to, že by se svět bez jejich přičinění vyvíjel zcela jinak. Přirozeně i pro ty, kdo spolu s nimi dali um a znalosti do služeb „velké věci“ a bez nichž by se většina z toho neuskutečnila. Nicméně všechny velké změny vyvěrají z vnitřní síly a odhodlanosti jednoho jediného člověka.

S tím, co ve vás vězí, zacházejte pečlivě. A nezapomeňte, že chod světa můžete změnit i vy. Už pro staré Asiaty byli drak a tygr pány vesmíru. Povětří vládl podle představ dávných mistrů obratný drak, zemi zas silný, svižný tygr. Těchto zvířat si vážili i legendární mniši-bojovníci z čínského kláštera Šaolin. Když mnich po mnohaletém výcviku úspěšně zvládl obávanou závěrečnou zkoušku, která mohla skončit i jeho smrtí, vypálili mu do podpaží symboly kláštera: draka a tygra. Samotářský tygr je dodnes symbolem ostražitosti, elegance a cíleně směrované síly. Tygři jsou tiší, rychlí a díky takřka neuvěřitelné síle prakticky neporazitelní. Jako všechny kočkovité šelmy žijí přítomností, vždy si uvědomují, co v nich je. V každé vteřině jsou připraveni stoprocentně nasadit a soustředit vše, co jim dala příroda. Tygři nejsou stádní tvorové. Nikomu se nezodpovídají, na nikom nejsou závislí a vědí, že vše, čeho kdy dosáhnou, mají už v sobě.

Budete-li skutečně chtít, můžete toho dosáhnout i vy.

Úvod

Ačkoli si to v této chvíli ještě nedokážete představit, síla a možnosti tygra se skrývají i ve vás. Předvedu vám to na jednom příkladu. Vmyslete se do situace, kdy jste se pořádně rozčilili. Vůbec nezáleží na tom, kvůli čemu. Prostě jste měli takový vztek, že byste všechno nejradši roztřískali. Byli jste tak mimo sebe, že byste si to rozdali i se sebevětším či sebesilnějším protivníkem. Ačkoli jste lidé mírumilovní, pokuste se prosím takovou chvíli najít a v duchu se do ní přeneste. Vnímáte onu sílu, již vám ten nával vzteku náhle dal? Plně se soustřeďte a navraťte se do té situace. Už jste se do ní dostali? Dobře. A teď si představte, že byste všechnu tu energii mohli cíleně vyvolat. Pochopitelně ne proto, abyste se znovu rozběsnili, to byste jí jen plýtvali. Ale představte si, že byste díky této energii bez námahy dosáhli změn. I to je totiž možné. Pouze tu sílu musíte vyhledat, uvědomit si ji a poté – a v tom spočívá tajemství tygra – ji soustředěně nasadit. Ani milion koní neběží jednotlivě rychleji než jediný tygr. Avšak síla tisíce koní soustředěná v jednom motoru zvedne od země i mnohatunové letadlo.

Zkroťte svého tygra a udělejte si z něj druha. Budete se divit, co vše se ve vás skrývá. Vzhledem k tomu, že vás tato kniha má podporovat na vaší cestě, je tu ještě něco, co byste měli vědět: jde v ní výlučně o vás. A jelikož já do vás mohu jen těžko

Cesta tygra

vidět, pojal jsem ji jako pracovní knihu. Jinými slovy, občas budu potřebovat vaši pomoc v podobě odpovědí na otázky, sebehodnocení nebo úvah. A protože pravděpodobně stejně jako já píšete neradi do knih, vezměte si k ruce nějaký sešit a do něj si poznamenávejte vše, k čemu vás vybídnu. Ačkoli je samozřejmě zcela na vás, jak s tím naložíte, to, co si zaznamenáte, je myšleno výhradně pro vás. Zdůrazňuji to zde proto, že je důležité, abyste ve svých odpovědích byli naprosto upřímní. Jenže to není vždy tak docela snadné, máte-li pocit, že by si vaše myšlenky mohl přečíst někdo jiný. V takovém případě si ani já nezapisuji skutečnost, nýbrž to, co bych chtěl, aby se dočetli druzí. Abychom byli před druhými silní, na to potřebujeme ještě čas. Až tuto knihu zpracujete, budete překvapeni, jak se vám změnilo vyzařování a s ním i reakce okolí na vás. Abyste však dospěli tak daleko, musíte být sami k sobě upřímní. Zároveň je ale důležité, abyste si v sešitu vytvořili prostor pro snění, fantazii, pokusy. Jiní by jistě řekli – pro „fantazírování“. A právě z toho důvodu to musí být jenom váš sešit. Takže si nějaký pěkný opatřete, pod své jméno si nakreslete tygra a sešit označte jako soukromý. Sešit toho o vás bude později hodně vědět a stane se z něj jakási truhla s pokladem. Berte ho tedy naprosto vážně a dobře jej střežte. Možná se mě teď zeptáte, zda na otázky nemůžete stejně dobře odpovědět v duchu – pak byste žádný sešit nepotřebovali. Nikoli. A to proto, že naše paměť, což vám mohu říct z vlastní zkušenosti, není ani zdaleka tak dobrá, jak se

Úvod

mnohdy domníváme. Už před lety jsem si navykl, že si každý nápad, jakkoli mi připadá zřejmý a jasný, okamžitě poznamenám do zápisníčku, který mám ustavičně s sebou. A nejednou jsem později při pročítání zápisků s velikým údivem zjistil, kolik těch tak zřejmých a jasných nápadů jsem si už vůbec nepamatoval. Odpovědi si tedy prosím zapisujte. A když už jsme u toho – i kdyby vám to občas narušovalo plynulost čtení, odpovídejte na otázky hned, jak je položím. Nečtěte tedy dál, dokud neodpovíte. Někdy vám totiž chci předvést, že často myslíte a jednáte zcela jinak, než se domníváte. V takových případech byste se okamžitým pokračováním v četbě připravili o překvapení. Kniha se člení na deset kapitol, přičemž každá následující kapitola rozvíjí kapitolu předcházející. To znamená, že vždy budete potřebovat výsledky předchozí kapitoly. A proto je třeba, abyste s knihou pracovali v daném pořadí. Na konci každé kapitoly naleznete cvičení s otázkami, které vám ukážou, jak na tom momentálně jste. Když si odpovědi zapíšete do sešitu a občas si je přečtete, zjistíte, jak se vaše vnímání sebe sama úžasně mění a že názory, jež se vám ještě dnes zdají nepředstavitelné, se vám brzy stanou samozřejmostí. V této knize jde jedině o vás, o vaše sebevědomí a důvěru v to, co jste a co můžete. Samozřejmě se tu a tam vyskytnou i „ti druzí“ a s nimi vyvstane také otázka, jak svých cílů dosáhnout bez boje i tehdy, když tomu „ti druzí“ chtějí mermomocí zabránit. Ale v zásadě zde jde o mnohem víc: musíte se naučit brát sami sebe váž-

Cesta tygra

ně a svým schopnostem, představám a přáním dávat takovou váhu, aby boj byl zbytečný. Určitě víte, kde spí třímetráková gorila. Správně. Tam, kde se jí zachce. Ostatně stejně jako tygr.

Veškerá síla však vychází z vnitřku, tak určila příroda. To znamená, že bližní vás sice mohou podporovat, ale sílu nutnou pro sebedůvěru a změnu musíte nakonec vynaložit sami. To platí naprosto bezvýhradně. Představte si, že v liduprázdné krajině daleko od veškeré civilizace sedí u cesty člověk a hořce pláče. Když k němu dojdete a zeptáte se ho, co ho souží a jak mu můžete pomoci, zjistíte, že nerozumíte jeho řeči, že se s ním tedy nemůžete dorozumět. Nezbude vám nic jiného než ho podpořit aspoň gesty, dát mu najíst a napít a všemi způsoby mu dávat najevo, že tu jste pro něj. Možná mu také budete chtít pomoci na nohy. Je-li však příliš sláb a nemůže stát bez pomoci a nemáte-li dost síly, abyste ho nesli, co potom můžete udělat? V našem případě to znamená, že já vám mohu ukázat cestu a chvíli jít s vámi. Tu cestu ale musíte nakonec urazit sami. A musíte zvládnout i její obtížné úseky. Místa, kde začnete pochybovat o sobě a svých schopnostech. Místa, kde byste se s chutí otočili nebo zůstali už jen sedět. Když k takovým místům dojdete, otevřete sešit a načerpejte sílu ze všeho, co v něm o sobě naleznete. Cesta totiž pokračuje.

Úvod

Na závěr mi tu zbyl ještě jeden velice podstatný bod: jestliže skutečně chcete na sobě a postoji k sobě něco změnit, potom je nejdůležitějším předpokladem, že se sami sobě doopravdy otevřete. Chci tím říct, že bychom naši společnou práci měli začít až ve chvíli, kdy budete ochotni přijmout fakt, že o tom, jak moc je vám svět otevřen, rozhodujete jen vy sami. Většině změn totiž nejsou na překážku ti druzí, jak se často soudí, nýbrž výlučně ti, jichž se ty změny týkají. Britský státník Benjamin Disraeli (1804–1881) řekl: „To největší a nejlepší, co můžeš pro někoho udělat, není podělit se s ním o své bohatství, nýbrž ukázat mu bohatství, které v sobě už má.“ A tak bych vás nyní rád provázel na pouti, jež vás povede cestou plnou vůle, odhodlanosti a vnitřní síly. Cestou tygra. Připraveni? Tak vpřed.

Lidé vidí jen to, co očekávají, že uvidí. (Ralph Waldo Emerson)

1. Vyprázdni mysl Zkušenost je jako lucerna v zádech: osvětluje vždy jen tu část cesty, kterou jsme již ušli. (čínská moudrost)

Nauč se, že kdykoli můžeš začít znovu Argentinský spisovatel Jorge Bucay líčí v jedné knize své dětství. Velice mu učaroval cirkus, zvláště obrovský slon. Zapůsobila na něj jeho mohutnost a síla, jež dával na odiv. Jedno však Bucay nedokázal pochopit: před představením a také po něm byl slon uvázán za nohu ke kolíku, kousku dřeva zatlučenému jen pár centimetrů do země. Řetěz byl přirozeně silný a těžký, Bucay přesto ani v nejmenším nepochyboval o tom, že zvíře, které dokáže vyrvat strom i s kořeny, by se snadno mohlo osvobodit a utéct. Tak proč to neudělá? divil se malý Jorge. Odpovědi, jež dostával od dospělých, ho neuspokojovaly. Slon prý neutíká proto, že je cvičený, tvrdil mu jeden muž. Ale proč je tedy na řetězu, to ani on nedokázal vysvětlit. Jorge Bucay na to přišel až v dospělosti. „Cirkusový slon neutíká, protože je k tomu kolíku uvázán už od dětství.“ Bucay zavřel oči a představil si bezbran-

Cesta tygra

né, právě narozené slůně u kolíku. „Byl jsem si jist,“ píše, „že v té chvíli sebou trhá, tahá, potí se a snaží se osvobodit. A přes veškeré úsilí se mu to nedaří, protože kolík je zaražen příliš hluboko. Představoval jsem si, že vyčerpáním usne a hned druhý den to zkouší znovu a následující den zas a nazítří… Až jednoho dne, dne, který bude pro jeho budoucnost osudný, uzná svou bezmocnost a podrobí se osudu. Ten obrovský, silný slon, jehož známe z cirkusu, neuteče, protože si chudinka myslí, že nemůže.“ Vzpomínka na to, jak bezmocný se krátce po narození cítil, se mu vpálila až příliš hluboko do paměti. A nejhorší na tom všem je, že se touto vzpomínkou už nikdy vážně nezabýval. Proto zůstal tím, čím je, a už nikdy se nepokusil vyzkoušet svou sílu. Smutný příběh. I proto, že takové problémy nemá jenom slon. Představme si, že by se jednalo o člověka. Nejenže by zůstal na řetězu, ale ještě by obhajoval nemožnost svobody! „Jak si to prosím představujete?“ slyšel by od něj každý, kdo by ho upozornil na to, že kolík lze jednoduše vytrhnout a prásknout do bot. „To si myslíte, že jsem o tom už neuvažoval? Nejednou jsem se o to pokoušel, abyste věděli! Ale zkrátka to nejde a musím se s tím smířit.“ I my, lidé, jsme uvázáni k takovým kolíkům. Leckdo nám upírá svobodu jednat tak, jak bychom chtěli. Jiní nám zas brání dělat to, co bychom mohli. Jako ten slon zůstáváme připoutáni k těmto, pro ostatní často neviditelným kolíkům. Naše okolí nás přirozeně podporuje v tom, abychom se drže-

Vyprázdni mysl

li v mezích, jež jsme si sami určili. Ale protože ty kolíky jsou v našem myšlení, a tudíž někde, kam nikdo jiný kromě nás nemá přístup, museli jsme se k nim také připoutat jedině my sami. Další potíž je v tom, že ne vždy zůstáváme na řetězu proto, že bychom si to neuvědomovali. Často je pro nás zkrátka pohodlnější nebrat určité možnosti vůbec na vědomí. Co nemohu udělat, takový je rozšířený názor, ani nemusím dělat. Mně například už jako dítěti namlouvali, že jsem příšerný nešika. Bohužel je tomu skutečně tak, že mi řemeslnické činnosti nepůsobí žádné zvláštní potěšení. A proto jsem byl velice dlouho přesvědčen, že v takových věcech vždy potřebuji pomoc. Ochotně jsem uvolňoval místo druhým. Pokaždé s přesvědčivou výmluvou, že kdybych se zapojil i já, znamenalo by to beztak jen dvojnásobnou práci. Nakonec jsem byl přesvědčivě neschopný. Svou neschopnost jsem si ostatně vemlouval tak dlouho, že se pro mě stala naprostou samozřejmostí. Měl jsem zkrátka obě ruce levé. Až jsem jednoho dne stál před urgentním problémem, že fotografické studio nutně potřebuje zrenovovat, a jako na potvoru nebyl žádný pomocník po ruce. V té ošemetné situaci jsem se rozhodl, že na veškerou neschopnost zapomenu a pustím se do toho sám. Bez tlaku, beze strachu, prostě otevřený pro něco, co jsem ještě nikdy nedělal. A ejhle! Ono to šlo a studio pak vypadalo opravdu dobře. A jak je tomu u vás? Vezměte si prosím sešit a na první stránku si napište: „Kolíky, se kterými jsem se smí-

Cesta tygra

řil/smířila a nepokusil/nepokusila se je vytrhnout.“ Potom si udělejte tři sloupce. Do levého zapište pět nejdůležitějších oblastí, v nichž jste se smířili se svou bezmocností či neschopností, nebo jak už to nazvete. Nepište tam, co vás hned napadne, dopřejte si trochu času a zvažte, kde vás kolíky skutečně omezují. Může to být příprava nějakého domněle složitého pokrmu stejně jako dávné přání změnit profesi. V prostředním sloupci ten kolík heslovitě popište. Například: „Často nezvládám ani jednoduchá jídla“ nebo: „Na to nemám.“ A nezapomeňte na jedno: pište upřímně to, co si skutečně myslíte. Pod každým zápisem ponechte dostatek místa, abyste později mohli ještě něco doplnit. Až najdete oněch pět kolíků, do třetího sloupce si poznamenejte, kdy naposledy jste zjišťovali, jak důkladně je kolík vlastně zaražen. Před třemi dny? Před deseti lety? V dětství? Vůbec nikdy? Chápejte mne správně. V tomto cvičení nejde o to, abyste si namlouvali nějaké schopnosti, které ve skutečnosti nemáte. Bucayův slon by nedokázal vyrvat ocelový nosník důkladně zabetonovaný do země. Ani si nemyslím, že člověk musí bezpodmínečně zvládnout všechno, nebo si myslet, že zvládne všechno.

Nicméně nelze popřít, že se učíme a vyvíjíme. Dnes třeba hravě zvládáme věci, jež pro nás byly ještě před deseti lety nemožné.

Vyprázdni mysl

Jako nejlepší příklad i zde poslouží slon v zajetí. Je v mnohem horší situaci než my, lidé. Jemu totiž chybí ono kouzelné tlačítko „reset“. Možnost ponechat za sebou to, co bylo. Ta šance začít jednoduše znovu.

Odpoutat se od starých zátěží je svým způsobem samozřejmost. Pokud ovšem nejde o nás. Napadlo by vás nalít do šálku s nedopitou ranní kávou pomerančový džus? Nejspíš byste zbytek kávy vylili, šálek umyli a teprve pak nalili džus. Cokoli jiného by vám připadalo podivné. Ale proč, ptám se, to neděláte i v myšlení? Proč čerstvé možnosti a nápady s naprostým klidem nalijete na zvětralé názory a domnělé zkušenosti a pak se divíte, že výsledek je k ničemu jako ta káva s džusem? V Šaolinu si vyprávějí příběh o mistru Nan-inovi. Jednou k němu zavítal univerzitní profesor, který se chtěl dozvědět něco o zenu. Nan-in podával čaj. Nalil hostu plný šálek a stále naléval. Profesor mlčky sledoval, jak čaj přetéká, až se nakonec neudržel: „Vždyť už je šálek plný! Víc se tam nevejde!“ zvolal. „Přesně jako tento šálek,“ odvětil Nan-in, „jste i vy pln svých názorů a domněnek. Jak vám mohu ukázat zen, dokud svůj šálek nevyprázdníte?“

Podobně jako ten profesor jste i vy plni toho, co si o sobě myslíte.