Bernhard Moestl
Princip Šaolinu Konej jen to, co jsi rozhodl sám
Bernhard Moestl
Princip Šaolinu Konej jen to, co jsi rozhodl sám
Bernhard Moestl, DAS SHAOLIN PRINZIP © 2012 Droemersche Verlagsanstalt Th. Knaur Nachf. GmbH & Co. KG, München Translation © Lucie Navrátilová, 2013 Copyright © for Czech edition Pavel Dobrovský – BETA s.r.o., 2013 All rights reserved. (Všechna práva vyhrazena.) ISBN 978-80-7306-551-5
Pro Alexandra, který mě učí být stále lepším.
Obsah ÚVOD Jak tato kniha funguje a jak z ní získáte co nejvíc
13
1. ROZHODUJ VĚDOMĚ Nauč se přistupovat ke všem nutným rozhodnutím se stejnou pozorností
23
2. IGNORUJ OVLIVŇOVÁNÍ Nauč se, že tě nikdo jiný nemůže vést ke špatnému rozhodnutí, jen ty sám
53
3. NAUČ SE KLOPÝTAT Nauč se, že ze světa neodstraníš možnost klopýtnout, ale že ji vědomě zapojíš do svých rozhodnutí
91
4. VYUŽÍVEJ INTUICE Nauč se, že všechno se rozumem zachytit nedá
115
5. NIKDY SE NEOHLÍŽEJ Nauč se, že ohlížení zpět ti krade čas a energii pro aktuální rozhodnutí
143
6. DOSÁHNI SÍLY PROSADIT SE Nauč se, že rozhodnutí musíš buď činit, nebo snášet
161
7. ŽIJ ZMĚNOU Nauč se, že rozhodnutí samo o sobě ještě nezpůsobí změnu
187
EPILOG
207
PODĚKOVÁNÍ
209
Staré přísloví říká: „Přemýšlej bystře a rozhodni se během sedmi nádechů.“ (z Hagakury)
Úvod Zmatený duch nedojde k jasnému rozhodnutí. Muž svěžího a vyspělého ducha, bez trýznivých pochybností, se dokáže rozhodnout během sedmi nadechnutí. Člověk se tak musí duchapřítomně odhodlat, že chce dospět k rozhodnutí. (z Hagakury)
Jak tato kniha funguje a jak z ní získáte co nejvíc Srdečně vás vítám. Je pěkné, že vás tu mám. A těší mě také, že se chcete vydat do světa Šaolinu, abyste společně se mnou popřemýšleli o tématu „rozhodování“. Koneckonců jsou právě mniši tohoto čínského kláštera jako jedni z mála schopni učinit během několika vteřin to správné rozhodnutí – což už nás asi nijak neudiví, když zjistíme, že lidé se tam již přes 1500 let zabývají fenoménem boje. A špatné rozhodnutí může pro bojovníka v nejhorším případě znamenat smrt. Vlastním cílem mnichů Šaolinu však boj nikdy nebyl. Daleko spíše se snažili prostřednictvím správných rozhodnutí
13
Princip Šaolinu
boji zabránit. A když tohle člověk ví, pak si teprve uvědomí, čemu všemu se od nich může naučit. I samotné slovo „rozhodnout“ (v němčině „ent-scheiden“, pozn. překl.) má pravděpodobně své kořeny v oblasti boje. Ten, kdo vytáhl meč z pochvy, ukázal svému protivníkovi, že se rozhodl k boji, a tímto gestem ho vyzval, aby jeho výzvu přijal. Ano, časy se změnily a boje se přesunuly na trochu jinou rovinu. Rozhodnutí však mění naše životy dodnes. A často je děláme právě z tohoto důvodu.
Ale proč nám připadá často tak obtížné učinit nějaké, byť i jen malé rozhodnutí? Ať už se vám podaří trefit všechna čísla ve Sportce nebo vložíte veškeré úspory do banky, která zkrachuje: V obou případech mají relativně malá rozhodnutí obdivuhodně velké důsledky. Myslím si, že je to právě tato zdánlivě nekontrolovatelná síla, kvůli níž má tolik lidí strach z rozhodnutí. Ti pak hledají únik v oblíbené taktice „strčit hlavu do písku“ a váhají s nutnými závěry tak dlouho, až se celá věc zdánlivě promlčí – což je postoj, který s sebou přináší jen samé nevýhody, jak sami uvidíte v průběhu této knihy. A rozhodnutí se nám nečiní snadno také proto, že se většina z nás vůbec neučila rozhodovat. Vždycky tu byl a téměř pořád ještě je někdo, kdo buď omezí naše možnosti volby, nebo nám veškerou naši možnost rozhodování zkrátka uzme – ať už učitelé, šéf, nebo záko-
14
Úvod
nodárci. Koho pak zajímá, že na konci poneseme odpovědnost za své jednání pouze my? Stále častěji se nemusíme rozhodovat vůbec, stačí si pouze vybrat z existujících možností. Internetové vyhledavače pro nás filtrují a cenzurují, ale na to rádi zapomínáme. To, co nenajdou, pak pro nás jakoby vůbec neexistuje. Stejně to pro mě nebylo nijak důležité, vymlouváme se. Kdo dnes ještě sám přemýšlí, ptám se vás? Místo rozhodnutí si už jenom vybíráme. A tohoto pohodlného chování využívají ti, kdo jsou ochotni jednat a rozhodovat. Tito lidé pak určují i vaše myšlení a tím také váš život, protože jim k tomu sami dáváte moc. Kroutíte nad tím hlavou? Popřemýšlejte chvíli nad tím, jaký rozdíl je v tom, když je něco dovoleno, a když ne. Velký, že? Svobodnou volbu jednat, jak chcete vy sami, tady už nemáte, někdo jiný už omezil možnosti a učinil za vás prvotní rozhodnutí. Proč ale přenecháváte něco tak důležitého cizím lidem? Zcela očividně přece všichni disponujeme tou neuvěřitelně cennou schopností činit i bez cizí pomoci dobrá a správná rozhodnutí. Jinak bychom to my lidé v tak nepřátelském okolí jistě nedotáhli až do dnešních dní.
To, že disponujeme nějakou schopností, však ještě ani zdaleka neznamená, že ji také využíváme. Také o radost z rozhodování musíte – stejně jako o mnoho ostatního – pečovat a musíte ji i trénovat. Nejprve byste ale měli pochopit, v čem podstata rozhodování spočívá. Uvědomte si někdy průběh myšlen-
15
Princip Šaolinu
kových pochodů, které se vám při každém rozhodování odehrávají v hlavě. Znáte jednotlivé kroky? Většinou jsou už tak zautomatizované, že je vůbec nevnímáme. Co je ale základem dobrého rozhodnutí? Kdy a kde se vám někdo jiný snaží nějaké rozhodnutí „podsunout?“ Je velmi důležité zeptat se občas právě na tohle. Ale i k tomuto kroku se musíte zcela vědomě rozhodnout. Jediné rozhodnutí, byť i nejpečlivěji zvážené a učiněné s tou nejvyšší obezřetností, ještě samo žádnou změnu nezpůsobí. Daleko spíše po vás každé rozhodnutí bude vyžadovat ochotu pokračovat v započaté cestě. Ve 14. století popisuje japonský lučištník Yoshda Kenko muže, který se naučil střílet z kuše. Tento muž se postavil se dvěma šípy před terč. Ale jeho učitel ho pokáral: „Začátečníci nikdy nesmí mít k dispozici dva šípy najednou; jinak by se spolehli na ten druhý a s prvním by zacházeli neuvážlivě. Měli by být raději přesvědčeni o tom, že celé rozhodnutí závisí na jednom jediném šípu.“ Jinými slovy:
Rozhodování nemá nic společného se zkoušením. A byl bych rád, abyste si to uvědomili. Stále znovu se mě někdo ptá, jestli se v případě, že je každý člověk individuum, dají vyvozovat nějaké obecnější závěry. Smí se vůbec zobecňovat? Samozřejmě že je každý člověk individuum. Ale ve svých rozhodnutích je do jisté míry vypočitatelný. V opačném případě by nemohly existovat reklamy, naprogramované bestsellery ani diktatury. Není to spíš tak, že si každý z nás většinou
16
Úvod
jen myslí, že se může svobodně rozhodovat? Kdo už si dá tu práci, aby se ptal na důvody nějakého rozhodnutí? Lidé milují pocit, že mohou svobodně volit. Ale kdo má možnost výběru, má také trápení. A o to mi v téhle knize jde: Chtěl bych vám ukázat způsob, jak činit dobrá rozhodnutí bez jakéhokoli trápení.
Výstavba knihy Kniha, kterou právě držíte v rukou, sestává ze sedmi samostatných kapitol, které symbolizují vždy jedno ze sedmi nadechnutí, během nichž má člověk podle názoru samurajů dospět k rozhodnutí. Cesta samurajů, jež je popsána v kódu cti Hagakuře, ozřejmuje, o co se vždycky snažili i mniši v Šaolinu:
Čiňte svá rozhodnutí během několika málo okamžiků. Cožpak člověk nepotřebuje více času? Ne. Stanovte si předběžné úvahy, všechny zvažte. Ale nenechte se jimi, až přijde okamžik rozhodnutí, blokovat. Ukončete tento proces během sedmi nadechnutí. Přiznávám, že jsem nadpisy kapitol formuloval záměrně nápadně. Nechápejte ale nadpisy jako pravidla, nýbrž daleko spíše jako podněty, jak se vypořádat se svým zcela osobním hledáním rozhodnutí. V průběhu knihy vás budu neustále vyzývat, abyste si předtím, než budete číst dál, našli čas na zodpověze-
17
Princip Šaolinu
ní některých otázek. Udělejte to prosím na odpovídajících místech. Jinak se ochudíte o efekt překvapení a o možnost, kdy se vám ukáže vaše chování při rozhodování jako v zrcadle. Zodpovězte otázky pravdivě a stejně dělejte i cvičení na konci každé z kapitol. Ani já, ani nikdo jiný se vaše odpovědi nikdy nedozví. Můžete si je zaznamenávat do notýsku. Později tak uvidíte, jak vypořádání se s tématem „rozhodnutí“ změnilo váš přístup a váš způsob myšlení. Konkrétní příklady vám pomohou pochopit nejdůležitější fakta. Možná si povšimnete, že jsem se občas vědomě rozhodl pro skutečně dramatické příklady, ale je pro mě důležité, abyste měli před očima veškerý dosah jednoho rozhodnutí. Všechno se odehrálo přesně tak, jak jsem popsal, a během následující hodiny se to klidně může znovu zopakovat.
Kdo chce činit dobrá rozhodnutí, musí být ochoten zohlednit všechny následky a nesmí vytěsnit ty, které se mu zrovna nelíbí. Teď mi ještě zbývá upozornit vás právě na tomto místě na jeden důležitý fakt: Vy sami byste měli svůj vlastní život uspořádat podle svých představ. Ale na světě nejste sami. Každé rozhodnutí bude mít následky a možná, že vyvolá další nutná rozhodnutí. A kdo učiní nějaké rozhodnutí, nese za ně také odpovědnost. Zacházejte prosím opatrně s nástroji, které vám postupně budu vkládat do rukou.
18
Úvod
„Cesta k cíli,“ jak píše Dante Alighieri, „začíná v den, kdy převezmeš stoprocentní odpovědnost za své konání.“ A na to bych vás chtěl připravit. Naše cesta bude trvat sedm nádechů. Zavede vás na zdánlivě známá místa, kde toho – možná s údivem – objevíte spoustu nového. Těším se na náš společně strávený čas. Pusťme se do toho.
Náhoda je slovo beze smyslu. Nic nemůže existovat bez příčiny. (Voltaire)
1. Rozhoduj vědomě Ránu, ať už jakéhokoliv druhu, vede člověk s plným rozhodnutím a se záměrem dojít k nějakému rozhodnutí. Švih je oproti tomu jen jako náhodný zásah protivníka. (Miyamoto Musashi)
Nauč se přistupovat ke všem nutným rozhodnutím se stejnou pozorností Člověk by si vlastně mohl myslet, že rozhodování vůbec nemůže být tak obtížné. Rozhodujeme se koneckonců každý den bezpočtukrát, a sice zcela samozřejmě a bez velkého přemýšlení. Daleko spíše se nám většina rozhodnutí, jak tak přicházejí v průběhu dne, zdá být natolik bezvýznamná, že je prostě učiníme, zařídíme se podle nich a zapomeneme je ještě dřív, než vůbec mohou proniknout do našeho vědomí. Určitě například už nevíte, jakou nohou jste dnes ráno vstali z postele, že? Stejně málo si pravděpodobně uvědomujete, proč jste si přestali čistit zuby ve chvíli, kdy jste přestali, nebo kdy přesně
23
Princip Šaolinu
jste se rozhodli, že budete držet v rukou právě tuto knihu. Nebo proč jste se nechali naposledy vyprovokovat a vznikla tak naprosto zbytečná hádka. Rozhodli jste ale o tomto všem. I když s velkou pravděpodobností ne vědomě. V Šaolinu se vypráví, že jeden mnich dosáhl po deseti letech učení hodnosti učitele zenu. Jednoho deštivého dne navštívil slavného zenového mistra. Když vstoupil, pozdravil ho mistr následující otázkou: „Nechal jsi své dřeváky a deštník na verandě?“ „Ano, mistře,“ odpověděl mnich. „Tak mi řekni,“ pokračoval mistr, „postavil jsi deštník nalevo, nebo napravo od svých bot?“ Mnich nedokázal odpovědět a poznal, že ještě nedosáhl pravého vědomí pro skutečně každý okamžik. Stal se mistrovým žákem a studoval u něj ještě dalších deset let. Tak to ale jde den za dnem.
Činíme rozhodnutí za rozhodnutím, ale naše vědomí se o tom nic nedozví, a proto nám ani jedno z těchto rozhodnutí nepřipadá vůbec obtížné. A proč taky? Tato podvědomě učiněná rozhodnutí koneckonců nemají žádné dalekosáhlé důsledky. Alespoň my sami rozpoznáme špatné následky nevědomých rozhodnutí jen v minimálním počtu případů. Většinou jsou na vině „ti druzí“, byl to zkrátka jen „nepříznivý osud“, nebo nastaly nějaké nepředvídatelné okolnosti. Říkejte tomu, jak chcete. Hlavní přece je, že původně
24
Rozhoduj vědomě
jste se rozhodli správně. Často se v takovýchto případech říká, že někdo byl bohužel ve špatný čas na špatném místě. Což je sice svým způsobem pravda, ale nic to nemění na skutečnosti, že tenhle někdo se předtím zcela svobodně rozhodl, že právě v tento čas zrovna na tomto místě bude. Samozřejmě, že je tento celosvětově rozšířený způsob myšlení pohodlný. Prostě si řekneme: za co nemůžeme, za to nejsme zodpovědní. Rozhodli jsme se podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, a co se má stát, to se zkrátka stane. Ten, kdo takto uvažuje, se ale okrádá o obrovskou šanci: o možnost poznat, jaký význam jeho rozhodnutí ve skutečnosti má. Představte si teď bojovníka, který by uvažoval přesně takto. Víra, že se vždy rozhodne správně, by mu přinesla klamný pocit jistoty, jenž by ho brzy přivedl do ohrožení života. Já vím, vy nejste bojovníci. Ale třeba i úspěšní běžci na lyžích analyzují po každém běhu svou jízdu a pokoušejí se zjistit, kde přesně mohli ztratit tu rozhodující setinu sekundy – ani ne tak proto, aby se příště mohli zlepšit. Situace už nikdy nebude přesně stejná jako v tomto závodě. Ale protože jim to pomáhá vyzkoušet si svou schopnost rozhodování a zlepšovat ji. I když nám to tak může připadat, není pro nás skutečnost, že můžeme nebo musíme rozhodovat, abychom mohli ovlivnit průběh věcí, nijak samozřejmá. Skutečně ještě dnes vychází příznivci některých směrů z toho, že existuje něco jako neovlivnitelný osud. Věří,
25
Princip Šaolinu
že všechno se stane proto, že se to prostě stát musí. Nezávisle na tom, jak se rozhodneme my. Je možné, že ti, kdo zastávají tento názor, mají dokonce pravdu. Ale pak by naše úvahy musely na tomto místě skončit. Pojďme tedy přemýšlet dál.
Pro mne jsou rozhodnutí jedním z nejmocnějších nástrojů přírody. Přírodu vidím jako velký samoučicí systém, který neustále hledá zlepšení a dokonalost. Zde jsou možná smrtící rozhodnutí ideálním prostředkem k oddělení toho, co se osvědčí a co ne. Což zcela bezděčně také vysvětluje jinak zdánlivě zbytečnou emoci agrese. Právě agrese ostatně vede často k boji, z něhož ve většině případů vzejde jeden vítěz a jeden poražený. V říši zvířat se právě tímto způsobem získává post „vůdce smečky“ nebo vyšší pozice v hierarchii – a s tím je spojena i možnost předávat vlastní geny. Rozmnožovat se tedy může jen ten, kdo se osvědčí v boji. Oproti tomu poražený, podle prosté logiky, vymře. V praxi to pak vypadá tak, že dvě zvířata, která se nikdy předtím nesetkala, na sebe najednou zaútočí se smrtelnou agresí a vedou spolu boj na život a na smrt. Jakmile je ale rozhodnuto, odchází vítěz z místa boje, jako by se vůbec nic nestalo. Bez nenávisti, zlosti, bez jakékoliv emoce. Připraven k dalšímu boji. Můžete si říct, že my nejsme zvířata. To je pravda. Ale dost často se tak chováme. A sice přesně tak, jak to na-
26
Rozhoduj vědomě
plánovala příroda. Nebo že by to bylo skutečně v nás, že se tamhleten týpek naproti zrovna vysmívá barvě našeho nového auta? Sám si ho nemůže dovolit, a mně se směje! A už to jede. I když by to tak vlastně vůbec nemuselo být. My totiž máme možnost rozhodnout se vědomě pro boj, nebo proti němu. Musíme tedy jednat pouze tehdy, když je to skutečně zapotřebí. A nikoliv tehdy, když se nám to snaží vnutit hněv, nenávist nebo strach. Nikdo, kromě nás samých, nás nemůže nutit, abychom se vědomě nechali zničit nebo abychom přistoupili na předem prohraný boj. Schopnost rozpoznat tento rozdíl je nám sice vrozená, avšak u mnoha lidí je potlačená a musí se proto trénovat.
Příliš málo si uvědomujeme, že jsme do boje zataženi automaticky, dokud nebudeme schopni vědomě se rozhodnout proti němu. Jen na málo místech světa je člověk odkázán na toto poznání tak mnoho jako v Šaolinu. Tady spolu žilo v nejlepších časech na malém prostoru přes 1500 lidí a každý z nich ovládal bojové umění, s nímž by byl schopen během několika sekund vyvraždit celý pokoj. Beze zbraní, jen holýma rukama. A teď si představte, že by se všichni cítili být nuceni reagovat i na tu nejmenší provokaci! Mniši by se tak během krátké doby navzájem zcela vyhladili a své učení by si vzali s sebou do hrobu. Avšak hněv, jak se v Šaolinu tvrdí již
27
Princip Šaolinu
odedávna, je škodlivější než urážka, která ho vyvolala. A proto se mniši rozhodují, kde je to jen možné, vědomě proti boji. Tak se v klášteře vypráví, že se jednoho dne bavili dva muži o větru. „Ach,“ řekl jeden, „vítr kolem půlnoci je vždycky tak chladný.“ – „Jen nebuď tak prostoduchý!“ namítl druhý. „Daleko víc mrzneme ve větru při svítání!“ Tato poznámka způsobila, že se oba dostali do prudké hádky o to, který z větrů je chladnější. Protože nemohli dospět k žádnému závěru, rozhodli se, že se zeptají prvního mnicha, kterého potkají. „Jestli je ti život milý,“ řekl jeden s hrozivým výrazem, „tak nám řekni, co je chladnější: vítr kolem půlnoci, nebo vítr, který vane za rozbřesku?“ – „Ani jeden z vás nemá pravdu,“ odpověděl mnich, „protože oba větry jsou studené stejně.“ Oba se začali tvářit nebezpečně a hrozili mnichovi pěstí. Vtom jim tento muž řekl: „Oba máte pravdu. Protože oba větry jsou studené stejně.“ Nato se začali oba muži usmívat, chválili ho, jak je chytrý soudce, dali mu spokojeně dva hrnce plné zlata a šli si s úsměvem svou cestou. Co ale, jak se mě lidé často ptají, dělají mniši, když není možné se boji vyhnout, protože jeden z protivníků na něm sveřepě trvá a rozhodl se pro něj? Pak se tato osoba naučila slovo „radost z rozhodování“. Přesně to zažil třináctiletý Yoshioka Matashichîro, který se jednoho dne rozhodl, že vyzve k boji Miyamotu Musashiho. Byl pevně rozhodnut, že Musashiho zabije. Musashi, který již jako mladík
28
Rozhoduj vědomě
platil za jednoho z nejlepších bojovníků s mečem své doby, zvítězil krátce předtím nad otcem tohoto chlapce se svým dřevěným mečem, přestože on byl vybaven mečem pravým. V nečekaném, hněvivém útoku ho Musashi srazil k zemi a pak mu ještě ležícímu na zemi uštědřil výprask. Ať už nám to dnes může připadat jakkoliv bizarní, v Japonsku 16. století to nebylo nic neobvyklého. Daleko spíše právě tyto boje umožňovaly podobným mužům, kteří byli odkázáni jako svobodní bojovníci na cizí knížata, ukázat svoje umění. V den boje s chlapcem přišel Musashi ještě dlouho před smluvenou dobou na místo setkání a čekal v úkrytu na svého protivníka. Ten přišel formálně oblečený jako samuraj ve své zbroji a doprovázela ho skupina dobře vybavených spolubojovníků. Musashi vyčkal ukrytý ve stínu, a když už si jeho protivník i s družinou mysleli, že raději zmizel jako pára nad hrncem a opustil město, objevil se najednou uprostřed nich a srazil chlapce na zem. Pak sebral oba meče, proklestil si cestu jeho doprovodem a utekl. Mnichům Šaolinu pomáhala vítězit i skutečnost, že nikdy nevyhrožovali. Kdykoliv se rozhodli, že učiní nějaké rozhodnutí, provedli ho až do posledního důsledku. Sláva, která se o nich rozšířila, měla zanedlouho takovou přesvědčovací sílu, že už ani nemuseli bojovat. I když zní v naší kultuře boj s mečem a pěstí stejně historicky, jeho pravidla jsou platná dodnes. Jakmile totiž akceptujete, že každý boj je nakonec způ-
29
Princip Šaolinu
soben nějakým rozhodnutím, dokážete tak spoustě bojů zabránit.
Učiňte pevně příslušné rozhodnutí dříve, než emoce posílí vašeho protivníka. Pak boj skončí ještě dříve, než vůbec bude mít šanci začít.
Snadná a obtížná rozhodnutí Proč existují rozhodnutí, která nás trápí dny, týdny, nebo dokonce celé měsíce? Kam zmizí v těchto případech ta jindy pociťovaná lehkost? A proč se mnohdy ještě dlouho zabýváme již dávno učiněným rozhodnutím? Proč se vlastně stále pokoušíme přesvědčit se o tom, že naše rozhodnutí nebylo, pokud ne to jediné správné, tak přinejmenším to jediné možné? A především: Odkud se bere tohle váhání? Domnívám se, že se objevuje, protože jsme se naučili, že existují různé druhy rozhodnutí: jednoduchá a obtížná. Pravděpodobně uvažujeme o tom, že na jedné straně je tu to bezděčné, pohodlné rozhodování, které se odehrává bez našeho velkého přemýšlení. Alespoň zdánlivě nemá žádné dalekosáhlé následky. A pak tu jsou ta obtížná rozhodnutí s velkým dosahem. Fakt, že si na takovéto rozhodování člověk dopřeje víc času, je přece samozřejmý, že? Jistě se tedy se mnou shodnete v tom, že při zvažování nějakého rozhodnutí záleží na tom, jak velké by mohly být jeho důsledky na váš život.
30