Sebastian Hopfenmüller, Eva Stanglerová: Jak zachránit včely by knihykazda

Dočetli jste a knížka se vám líbila? Pak ji někomu darujte nebo ji prostě nechte ve vlaku. Prodloužíte jí tím život, nebude se na ni zbytečně prášit na polici a třeba inspiruje i někoho dalšího k udržitelnějšímu zahradničení.

Naši odborníci vám ukážou, jak vytvořit zahradu přátelskou pro včely: Jde vlastně o to, abyste divoké včely a jejich životní prostor co nejlépe poznali a pomocí těch správných rostlin jim zajistili dostatek potravy. Díky promyšleným hnízdním pomůckám se pak na vaší zahradě, balkoně či terase zabydlí nejrůznější druhy divokých včel. Věděli jste, že existují také kukaččí včely, které svá vajíčka ukrývají do hnízd jiných druhů?

ta www.knihykazda.cz

JAK ZACHRÁNIT VČELY

Sebastian Hopfenmüller Eva Stanglerová

JAK ZACHRÁNIT VČELY Balkonové, terasové a zahradní projekty na podporu divokých včel

pozorování přírody

100% divočina zahradničení

podpora včel

opylování

Tato kniha není zatavená ve fólii, protože zastáváme názor, že poškrábaný obal je známkou charakteru.

Včely jsou nesmírně důležité pro opylování rostlin, a k tomu vedou fascinující a rozmanitý život. Nebylo by skvělé vědět, co to kolem vás poletuje a jak je možné udělat pro tenhle užitečný hmyz něco dobrého?

JAK ZACHRÁNIT VČELY

CHRAŇME VČELY, ALE SPRÁVNĚ!

A ještě něco:

# z d ra v a p l a n e

a t e n a l p a v a #zdr

udržitelnost

# z d ra v a p l a n e

#zdravaplaneta

ISBN 978-80-7670-069-7

vcely_obalka.indd 1,3,5

29.11.21 16:57

← Koho a proč?

OBSAH Dobré důvody

Jak zachránit včely – koho zachraňovat a proč? Divoké včely: velká neznámá Jak žijí divoké včely

téma Včely rodu Apis: domácí zvířátka mezi včelami Běžné zahradní včely

Základy Co divoké včely potřebují

téma Rozmanitost květů

7 8 10

54 56 58

#zdravaplaneta Zakládáme květnatou louku

Skalka místo kamenné pouště

#zdravaplaneta Zakládáme skalku 12 14

Hnízdiště pro včely

Včely hnízdící nad zemí Divoká zákoutí na zahradě Mrtvé dřevo na zahradě

70 72 74

#zdravaplaneta Užitečné hnízdní pomůcky

Přírodní zahrada s přidanou hodnotou 26

téma Pohled do zahrad odborníků na divoké včely

Potrava pro včely

Potravní nároky divokých včel Rozkvetlé bylinky Rozkvetlá zelenina Původní rostliny pro divoké včely Trvalky Trvalky k jezírku Keříky Keře

Popínavé rostliny Stromy Původní květnaté louky

34 36 38 40 42 46 48 50

Tipy na dokonalé hnízdní pomůcky Včely hnízdící v ulitách Včely hnízdící v zemi

#zdravaplaneta Bee banks: Hnízdní kopečky pro divoké včely #zdravaplaneta Strmé stěny na písčité plochy Interiéry: stavební materiál pro divoké včely

téma Kdo tu ještě bydlí? téma Včelí protihráči

78 80 82

84 86 88

92 94

Seznamte se prosím: Určování divokých včel

téma Čeledi divokých včel

Hedvábnicovití Pískorypkovití Ploskočelkovití Pilorožkovití Čalounicovití Včelovití

100 102 104 106 108 112

téma Divocí čmeláci

116

Další informace

121

Prodejci Doporučená literatura Webové stránky Prameny Jak by mohla vypadat vaše zahrada Rejstřík

122 122 123 123 124 125

Buďte

sami

změnou, kterou

chcete vidět

ve světě. (Mahátma Gándhí)

← Koho zachraňovat a proč?

DIVOKÉ VČELY: VELKÁ NEZNÁMÁ Jako divoké včely označujeme všechny včely, které žijí divoce ve volné přírodě. Největší sku pinu tvoří včely samotářky, kterých se u nás vy skytuje přes 600 druhů. Jednou z divokých včel bývala kdysi i včela medonosná, která dnes ve volné přírodě – tedy bez péče včelaře – zpravi dla už nedokáže přežít (str. 12). Na celém světě bylo dosud popsáno 20 000 různých druhů včel! Již vzhledem k této druhové pestrosti je jasné, že na otázku „Jak vypadají divoké včely?“ není jednoduché odpovědět. Nejznámější jsou ur čitě čmeláci – ano, i ti patří k divokým včelám. Existuje několik vnějších znaků, podle kterých lze poznat, zda hmyz, který vidíme před sebou, je divoká včela: trojdílná stavba těla, které tvoří hlava, hruď a zadeček, se zúžením mezi nimi dvě velké složené a tři jednoduché oči, jeden pár tykadel, krátký nebo dlouhý jazyk čtyři blanitá křídla a šest nohou na hrudi zadeček: u samiček šest článků s žihadlem a kladélkem, u samečků sedm článků s pohlavním orgánem včely mají péřité chlupy – ty lze vidět pouze pod lupou velikost: od 4 mm do 3 cm

● ● ● ● ● ●

● zbarvení: velmi variabilní, všechny

varianty od černé po leskle zelenou

Největší: drvodělky Největšími z našich divokých včel jsou drvo dělky (Xylocopa), které měří až 3 cm. Jsou větší než většina čmeláků, avšak zavalitým, černě zbarveným tělem s černou srstí se jim do jisté míry podobají. Mají tmavě zbarvená, fialově měňavá křídla (str. 114).

Kudrnatí: pískorypkovití Dále existuje velká čeleď pískorypkovitých (Andrenidae), která zahrnuje přes 100 druhů. Samičky mají na zadních končetinách kudrnky. Lze je také rozpoznat podle sametové plošky na hlavě. Určovat různé druhy pískorypko vitých je pro laika obvykle nemožné. Dosa hují většinou, podle druhu a pohlaví, velikosti 5–18 mm (str. 103).

Rýhované: ploskočelky Samičky ploskočelek, které řadíme k rodům Halictus a Lasioglossum, mají na posledním článku zadečku rýhu. Mnohé druhy jsou ko vově zeleně lesklé, jiné mají tmavé základní zbarvení se žlutými pásky neboli proužky na zadečku. Do této skupiny patří mnoho malých

Souvislosti −

hlava

v našich končinách dnes žije více než 600 druhů divokých včel.

a jen málo velkých druhů včel. Oba uváděné rody si jsou velmi podobné (dříve se pokládaly za jeden rod) a česky je označujeme stejným názvem (str. 104).

Výstražně zbarvené: nomády Rod nomáda (Nomada) se vyznačuje nápad ným výstražným zbarvením. Jeho zástupci nemají vůbec žádné ochlupení a na první po hled bychom je stěží zařadili mezi včely. Patří k tzv. kukaččím včelám (str. 78), které kladou vajíčka do hnízd jiných včel (str. 114).

Buclatí bručouni: čmeláci Čmeláky, kteří jsou častými návštěvníky zahrad, rozeznáme poměrně snadno podle výrazného ochlupení s příznačným zbarvením. U jednot livých druhů sice nacházíme různé barevné varianty, ale pokud nám některý z čmeláků se svým typickým bručením zaletí na zahradu,

hruď

zadeček

obvykle ho podle barevné kresby snadno poznáme (str. 118).

VYPADAJÍ JAKO VČELY, ALE VČELY TO NEJSOU Ne vždy je snadné od sebe rozeznat včely a vosy. Včely mají péřité chlupy. Vosy patří k čeledi sršňovitých, mají podélně složená přední křídla. Ani pestřenky nejsou včely – mají jen jeden pár křídel a kratší tykadla.

← Potrava pro včely

POTRAVNÍ NÁROKY DIVOKÝCH VČEL Dospělé včely se živí nektarem a jsou v tomto ohledu méně náročné než jejich potomci. Včelí samičky totiž stráví velkou část svého života tím, že pro ně sbírají vhodný pyl a nektar. Jak mile shromáždí dostatečné množství a nanosí ho do komůrky v hnízdě, nakladou na dané zá soby vajíčka. Potomstvo se může vyvíjet jedině tehdy, má-li vhodný pyl. U různých druhů včel přitom nacházíme různý stupeň specializace.

Polylektie Takzvané polylektické včely – k nimž náleží asi 70 % druhů včel – mohou využívat pyl mnoha rostlin. Příkladem je zednice rezavá (Osmia bicornis). Využívá pyl rostlin 18 čeledí, z nichž každá zahrnuje velké množství rodů a druhů. To je důvodem, proč se tato včela vyskytuje hojně takřka všude.

Oligolektie Asi 30 % druhů našich včel je oligolektických – sbírají pyl pouze z rostlin určité čeledi, nebo do konce rodu. Převládá u nich různý stupeň spe cializace. Příkladem silně oligolektické včely je pískorypka posedová (Andrena florea). Sbírá pyl výhradně z posedu (rod Bryonia), který je

u nás zastoupen dvěma druhy. Bez jejich příto mnosti není ani tato včela.

Čerpací stanice pro včely V každém zahradnickém centru a supermar ketu najdete osevní směsi pro včelí pastvy. Zá měr dobrý, ale výsledek takový být nemusí. Tyto směsi často obsahují mnoho kulturních druhů, jako jsou slunečnice nebo pohanka, anebo ještě hůře druhy exotické, jako krásenky a po dobně. Takovéto směsi jsou pro řadu divokých včel naprosto bezcenné, protože z nich buď vů bec nic nemají, nebo je mohou využívat pouze jako „čerpací stanici“ k doplnění nektaru. Bez správného pylu ale nemohou mít mladé! Pokud přesně nevíte, zda daná směs obsahuje pů vodní druhy, pomohou vám následující vodítka: nevhodné směsi bývají většinou jednoleté a kři klavě pestrobarevné, mimo to lze výsev prová dět až od května. Důvodem je to, že použité druhy rostlin nesnesou mráz. Takovéto směsi divokým včelám nepřinášejí žádné výhody. A ani nám, pro tože se o ně musíme starat: jsou jednoleté a každý rok je nutné je obnovovat. Kvůli neustálému obdělávání daného místa rovněž nemůže vznik nout životní prostor pro původní hmyz.

Souvislosti −

Chcete-li smysluplně podpořit divoké včely, ať již polylektické, nebo oligolektické, měli byste jim zajistit co nejpestřejší nabídku původních a regionálně přizpůsobených rostlin.

Souvislosti Dobré osivo je regionálně certifikované. Regio nální osivo nezajišťuje pouze to, že obsahuje původní druhy rostlin, ale také to, že jsou při způsobené dané oblasti. Doba líhnutí včel tak odpovídá době květu rostlin, které jim slouží jako zdroj pylu. Pořízení takovéhoto osiva vyjde sice dráž, ale pokud dané ploše dopřejete pat řičnou péči, jedná se o jednorázový výdaj! Od kazy na některé prodejce najdete na straně 122.

PYL A NEKTAR Pyl slouží k rozmnožování rostlin. Obsahuje mnoho bílkovin a minerálů. Ve formě kašičky s malým přídavkem nektaru je potravou pro včelí larvy. Dva druhy včel využívají jako potravu pro larvy i květové oleje. Nektar rostliny produkují, aby přivábily opylovače. Každý, kdo už někdy sál z květu hluchavky nebo jetele, ví, jak je nektar slaďoučký. Slouží jako hlavní potrava pro dospělé včely a doplněk potravy pro larvy.

← Potrava pro včely

ROZKVETLÉ BYLINKY Na zahradách a balkonech rádi pěstujeme by linky. Divokým včelám jednoduše pomůže, po kud bylinky necháte rozkvést – mohou jim to tiž posloužit jako zdroj nektaru a pylu. Některé bylinky jsou dokonce mimořádně důležité pro jisté specializované druhy.

Tymián, máta, bazalka… Většina zahradních bylinek náleží k čeledi hlu chavkovitých (Lamiaceae). Platí to například o chutných bylinkách, jako je tymián, dobro mysl, máta či bazalka, ale také saturejka, roz marýn, šalvěj a mnoho dalších. Všechny tyto rostliny jsou díky éterickým olejům aroma tickým kořením. Kdo se chce o své kulinářské poklady podělit s divokými včelami, nechá ně kolik výhonků bez uštipování tak, aby mohly vy kvést. Všechny tyto rostliny jsou dobrým zdro jem nektaru. Některé, jako je dobromysl, šalvěj a tymián, se využívají i jako zdroj pylu.

Malé ploskočelky Lasioglossum punctatissimum rády pijí nektar z tymiánu.

Souvislosti −

Květy pažitky uvítají ploskočelkovitÍ.

Petržel, kopr, koriandr…

Pažitka

Také v čeledi miříkovitých (Apiaceae) najdeme rostliny, které se používají jako koření, napří klad petržel, kopr a libeček, ale třeba i kori andr. Necháte-li je rozkvést, můžete tím pod pořit některé druhy včel. V případě petržele si na květ musíte počkat poměrně dlouho, kvete totiž až rok po výsevu a tehdy je pro nás nepoži vatelná. Miříkovitými rostlinami podpoříte ze jména malé, krátkojazyčné včely, pro které jsou drobné květy snadno přístupné. Častými hosty jsou na nich také pestřenky.

Pažitka pobřežní (Allium schoenoprasum), čes nekovitá rostlina, která se původně vyskyto vala na březích řek, například Vltavy, Labe či Berounky, a na vysokohorských prameništích, například v Krkonoších, se úspěšně rozšířila do našich zahrádek. Vděčí za to éterickým olejům, díky nimž je tolik chutná. Máte-li dost pažitky, je dobré nechat některé výhony nakvést. Na květy rády zavítají zejména maskonosky, aby se z nich napily nektaru nebo si tu nasbíraly pyl.

← Potrava pro včely

eta n a l p a v a r d z #

ZAKLÁDÁME

KVĚTNATOU LOUKU Založit květnatou louku je úplně něco jiného, než když si koupíte rostliny a zasadíte je do zá honu. Zejména k tomu potřebujete více trpěli vosti a v prvních letech se musíte starat, aby se dobře ujala. Jak všichni víme, všechno má svůj čas. Nezbytná péče o již založenou louku je zato zanedbatelná. Před založením květnaté louky je nejprve třeba se obeznámit se stanovištěm: má slunnou, nebo stinnou polohu, je půda plná humusu a bohatá na živiny, nebo chudá? Klasická květnatá louka roste na půdách přiměřeně bohatých na živiny, chudý trávník na půdách obzvláště chudých na živiny. Druhově bohaté lemy rostou na půdách jak chudých, tak bohatších na živiny a podle toho jsou v nich zastoupeny různé druhy. Cenově výhodnější a méně náročné je, po kud zvolíme osivo vhodné pro dané stanovi ště (více informací k možnostem zakoupení viz str. 122). Není tak nutné například odstraňovat svrchní vrstvu zeminy a navážet štěrk a písek,

jen abychom vytvořili půdní podmínky s nižším obsahem živin. Na velikosti osévané plochy nijak zvlášť nezá leží, stačí i několik metrů čtverečních.

Správné načasování S výsevem je dobré začít na podzim (v září/ říjnu) nebo na jaře (v březnu/dubnu). Na pod zim bývá pro klíčící rostlinky stále docela dost vláhy, takže není potřeba tak často zalévat. Zimní teploty původním planým rostlinám ne ublíží. Osevní směsi, které se smí vysévat až od května, nedoporučujeme. Obsahují totiž exo tické druhy, které jsou pro mnohé druhy včel bezcenné.

Příprava půdy Výsev provádíme vždy do holé půdy. Podle toho, jak je daná plocha velká a jaký je na ní po rost, je nutné ji zpracovat rýčem, motorovou frézou nebo slupovačkou travního drnu. Na většině zahrad bývá velmi těžká půda bohatá

Jak na to −

na živiny. Při zakládání klasické květnaté louky nebo lemu je po zrytí plochy potřeba promí sit zeminu přibližně s pětinou písku. Cílem je jemně drobtovitá, kyprá půdní struktura. K založení chudého trávníku potřebujete od za čátku substrát velmi chudý na živiny, který již není třeba mísit s pískem. Místo toho musíte od stranit svrchní vrstvu zeminy, položit zahradní textilii a plochu vyplnit písčito-štěrkovou směsí.

Výsev Osevní směs rovnoměrně rozhoďte na připra venou plochu (výsev si usnadníte, pokud osivo smísíte s nějakým plnivem, více informací viz dále). Nejlepší způsob je vysévat po řádcích. V druhém kole pokračujete s výsevem napříč, opět po řádcích. Plocha by tak měla být na konec rovnoměrně a velmi řídce osetá. Aby semena vzešla, potřebují dobrý kontakt s půdou. Upěchujte je pomocí půdního válce

nebo prkna. V žádném případě je ale nezapra vujte do půdy! Semena potřebují k vyklíčení také světlo. Dbejte na to, aby osetá plocha byla alespoň další dva týdny stále vlhká. Dejte však pozor na přemokření!

JAK NA ROVNOMĚRNÝ VÝSEV Semena planých rostlin bývají různě velká, těžká a tvarovaná. Jelikož je potřeba jen malé množství osiva, není rovnoměrné osetí právě snadné. Proto se doporučuje ho smísit s plnivem: buď hygienizovaným, tedy tepelně upraveným kompostem, který by již neměl obsahovat klíčivá semena, nebo pískem či pilinami.

Upravujeme-li menší plochy, můžeme travní drn odstranit rýčem. Poté půdu zkypříme, přidáme do ní písek – a vše je připraveno na výsev.

← Potrava pro včely

Je třeba vyplít jednoletý plevel, jako je ptačinec prostřední a kokoška pastuší tobolka, aby nevytlačoval vyseté rostliny.

Sekání je nutné I když květnaté louky ještě stále pěkně kvetou, je nutné je posekat! Jen tak si mohou dlouho době udržet druhovou pestrost. Nejlepší je po stupovat tak, jak dříve rolníci dělali seno: podle toho, jaké jsme zvolili osivo a jak louka roste, bychom měli sekat jednou až třikrát do roka. Na balkonové truhlíky můžeme použít nůžky, na zahradu kosu nebo strunovou sekačku, na větší plochy samozřejmě i lištovou sekačku. Pose čenou trávu bychom měli nechat uschnout na místě, aby semena dozrála a louka se tak mohla sama obnovovat. Suché seno je třeba odstra nit, aby tlením neobohacovalo půdu o živiny (to je ostatně také jedním z důvodů, proč mul čování vůbec neprospívá druhové pestrosti). Hráběmi a vidlemi ho přemístěte na kompost.

Počáteční péče: květnatá louka v prvním roce První rok po výsevu jsou květnaté louky, ať už jde o klasické louky, trávníky chudé na živiny, nebo lemy, nejnáročnější na péči. Obzvláště důležité je, aby se na nich neprosadil plevel. Silně konkurenční pionýrské rostliny, jako jsou bodláky, jetel plazivý či různé trávy, bychom neměli obecně zatracovat, nicméně klíčícím rostlinkám berou místo na slunci, prostor i ži viny, které potřebují k růstu. Kdo zpočátku pilně pleje, bude odměněn pestře kvetoucí loukou, kterou je snadné udržovat. Na velkých plochách, jimž silně dominuje je diný druh, se v prvním roce vyplatí provést takzvanou „výchovnou seč“. Pokud na louce roste například příliš mnoho vzrůstných trav, posekáme je ještě před dozráním semen. Se káme přitom nejlépe ve výšce 10 cm, aby chom nepoškodili růžice vysetých druhů bylin.

Jak na to −

Květnaté louky potřebují čas, ale již druhým rokem nás odmění květy chrp, kopretin apod.

Chceme-li konkrétní rostliny oslabit, musíme posečený materiál okamžitě odstranit, aby se nevysemenily.

Dlouhodobá péče Klasická květnatá louka se seká dvakrát do roka. Poprvé sekáme po odkvětu kopretin, po druhé zhruba koncem srpna až začátkem září. Pokud je daná plocha bujně porostlá a chceme snížit obsah živin v půdě, abychom upravili stanoviště pro porost upřednostňující půdy chudé, je třeba sekat třikrát ročně: například začátkem června, začátkem srpna a koncem září. Chudé trávníky rostou na půdách tolik chudých na živiny, že na nich nevzniká mnoho biomasy – musíme je tedy sekat jen velmi málo. Tradičně se sekají jednou do roka, v červenci nebo srpnu. I v tomto případě je nezbytně nutné posečenou trávu odstranit.

Lemové porosty se udržují velmi snadno. Se kají se nanejvýš jednou do roka. Po uplynutí několika prvních let je stačí sekat každé dva roky. V ideálním případě sekáme lemy až po zimě, protože během chladných měsíců slouží mnoha živočichům jako úkryt i zásobárna po travy. V tomto případě lze posečený materiál rovněž ihned odstranit, jelikož semena již buď spadla na zem, nebo je zvířata sežrala.

NEBOJTE SE DĚLAT CHYBY Louky prý dokážou odpustit mnoho chyb, nesmíme však opakovat stále ty samé. Ze zkušeností a chyb, jichž se dopouštíme, se toho o loukách hodně naučíme a dokážeme je stále lépe posuzovat.

102

← Seznamte se prosím: určování divokých včel

PÍSKORYPKOVITÍ

Čeleď pískorypkovití (Andrenidae) je u nás za stoupena třemi rody. Vzácný rod Panurginus re prezentuje ohrožená, sporadicky se vyskytující žlutoproužka uherská (Camptopoeum frontale). Naproti tomu jsou pískohrabky (Panurgus) roz šířeny po celém území, ovšem v mnoha oblas tech se vyskytují dosti vzácně. Leskle černé pís kohrabky zčásti hnízdí komunálně. Přebývají tedy ve společenství, které sdílí jeden vchod, avšak každá samička má pro své potomky vlastní „pokojíček“. Nejhojněji zastoupeným rodem jsou písko rypky (Andrena), které u nás čítají přes 130 pů vodních druhů, a ve světě dokonce více než 1000 druhů. Můžeme se s nimi setkat takřka všude, od nížin po vysokohorské oblasti. Jsou mezi nimi četné jarní druhy, které létají již od března, ale také některé pozdně letní, které bý vají vidět ještě v září. Řada druhů přivádí ročně na svět dokonce dvě generace, tudíž je můžeme pozorovat jak na jaře, tak v létě. Všechny pů vodní druhy této čeledi hnízdí v zemi, a to jed notlivě i v obrovských koloniích s mnoha tisíci hnízd. Z více než 130 původních druhů pískory pek je o něco méně než polovina oligolektická. Z těchto se některé druhy specializují na vrby, s čímž se nesetkáváme u žádného jiného rodu. Jiné pískorypky sdílejí svou oblibu konkrétních

kvetoucích rostlin, jako jsou bobovité, hvězd nicovité či zvonky, s jinými rody. Silnou speci alizaci vykazují pískorypka Andrena chrysopus, která létá na chřest lékařský, pískorypka nosatá (Andrena nasuta) specializovaná na piláty a pís korypka posedová (Andrena florea), která se za měřuje na posedy.

Pískorypkovití −

103

Pískorypka

Pískohrabka

Andrena

Panurgus

Pískorypky jsou poměrně mnohotvárné. Všechny samičky mají sametově chlupaté pro hlubně (lat. fovea) vedle obou složených očí a kudrnku (lat. flocculus) na začátku zadních končetin. Tím se sice pískorypky odlišují od všech ostatních rodů, nicméně tyto znaky často nejsou pouhým okem přesně rozeznatelné. Pís korypky se dají snáze určit na jaře, kdy ještě po dobné rody, jako jsou hedvábnice (s výjimkou hedvábnice hrabavé) a pilorožky, nelétají. Jed notlivé druhy bývají malé a černé, existují však i takové, které jsou velké a zčásti červeně zbar vené. Tento rod se tedy vyznačuje velmi pro měnlivým vzhledem.

Pískohrabky jsou leskle černé, roztroušeně ochlupené a 7–12 mm velké. Samičky mají dlouhé a naježeně chlupaté zadní končetiny. Díky tomu mohou nasbírat větší množství pylu. U nás žijí dva původní druhy, které létají v létě a specializují se na hvězdnicovité rostliny. Pís kohrabka kosmatá (Panurgus banksianus) a pískohrabka ostruhatá (Panurgus calcaratus) jsou rozšířeny po celém našem území, přičemž posledně jmenovaný druh se ovšem vyskytuje mnohem vzácněji a klasifikuje se jako téměř ohrožený.

ta www.knihykazda.cz

JAK ZACHRÁNIT VČELY

Sebastian Hopfenmüller Eva Stanglerová

JAK ZACHRÁNIT VČELY Balkonové, terasové a zahradní projekty na podporu divokých včel

pozorování přírody

100% divočina zahradničení

podpora včel

opylování

Tato kniha není zatavená ve fólii, protože zastáváme názor, že poškrábaný obal je známkou charakteru.

JAK ZACHRÁNIT VČELY

CHRAŇME VČELY, ALE SPRÁVNĚ!

A ještě něco:

# z d ra v a p l a n e

a t e n a l p a v a #zdr

udržitelnost

# z d ra v a p l a n e

#zdravaplaneta

ISBN 978-80-7670-069-7

vcely_obalka.indd 1,3,5

29.11.21 16:57